KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ
Brusel, 14. 3. 2000 COM(2000) 143 final
ZPRÁVA KOMISE o realizaci obecných linií hospodářské politiky v roce 1999
(Výtah)
1
V roce 1999 to bylo poprvé po spuštění eura, kdy byly přijaty obecné linie hospodářské politiky (BEPG 1999). Tyto linie doporučovaly vyrovnanou a vzájemně se posilující třístupňovou strategii vedoucí k dosažení udržitelného růstu, vyšší životní úrovně, vyšší zaměstnanosti a vyšší úrovně zahrnutí všech vrstev do společnosti. Tato zpráva shrnuje informace a zjištění z různých dokumentů a zpráv vypracovaných v rámci různých koordinačních procesů a nabízí hlubší celkové hodnocení realizace strategií uvedených v BEPG 1999. Tato zpráva přispěje k probíhajícímu multilaterálnímu monitorování hospodářských politik členských států a Unie a bude tvořit základ pro BEPG 2000. Zpráva je doprovázena pracovním dokumentem Komise, který představuje podrobné zkoumání realizace specifických doporučení pro jednotlivé země. Zpráva je tvořena třemi celky, z nichž první se zabývá hospodářskou situací v EU, makroekonomickými politikami orientovanými na růst a stabilitu (zvlášť pro státy v euro oblasti a státy mimo tuto oblast), zdravými a efektivními veřejnými financemi, vývojem ve mzdové oblasti, efektivnějšími trhy se zbožím a službami, integrovanějšími a hlubšími kapitálovými trhy a lepším fungováním pracovních trhů. Druhá část obsahuje doplňující údaje a konkrétní hodnocení a doporučení pro jednotlivé členské státy, zatímco třetí část tvoří statistickou přílohu s příslušnými grafy a ukazateli. Kromě obecného přehledu se tento výtah bude podrobněji věnovat problematice penzijní reformy, daňové reformy, problematice pracovních trhů a systému sociálních dávek, s uvedením přehledů i pro jednotlivé země. Pro doplňující a informační účely bude v tomto výtahu na závěr uveden formou příloh přehled rozdílů cenových úrovní mezi jednotlivými členskými státy EU a přehled situace v oblasti dopravy. Zlepšené makroekonomické prostředí Určité zpomalení vyvolané vnějšími vlivy, které narušilo výraznější oživení v letech 1997 až 1998, ustoupilo zrychlujícímu se růstu během roku 1999. V poslední době se toto oživení rozšířilo do všech členských států a začíná vrcholit v těch zemích, kde nastalo nejdříve. Pro následující léta platí prognózy udržení růstu produktu v nadprůměrné výši. Vytváření nových pracovních míst pokračovalo solidním tempem a nezaměstnanost tak stabilně v posledních dvou letech klesala a mohla by se tak v blízké budoucnosti přiblížit úrovni, která naposledy byla dosažena počátkem 90. let. Rok 1999 byl charakterizován nízkou úrovní inflace a přestože inflační výhlídky zůstávají příznivé, je třeba v této oblasti zachovat určitou obezřetnost vzhledem k vlivům růstu cen ropy a znehodnocení eura. Kombinace zdravých makroekonomických politik BEPG 1999 zdůraznily potřebu kombinace makroekonomických politik v euro oblasti, která by podpořila růst a zaměstnanost a v souvislosti s pokračujícími strukturálními reformami by zajistila jejich udržitelnost. Kombinace lepších růstových vyhlídek,
2
klesající nezaměstnanosti a nízké úrovně inflace se příznivě odráží v makroekonomických politikách celé euro oblasti. Příslušné řízení makroekonomických politik omezuje velikost a dobu trvání poklesů a přispívá k současnému růstovému vývoji. V souvislosti s nízkou a zpomalující se inflací poskytlo rozumná opatření v oblasti monetární politiky a odpovídající podporu domácí poptávce v hospodářské činnosti. Současně s tím vlády členských států zachovávaly a v některých případech dokonce i posílily rozpočtovou disciplínu navzdory dočasnému hospodářskému poklesu. Růst mezd zůstal na mírné úrovni. Bez ohledu na rozhodnutí Evropské centrální banky o nedávném zvýšení svých klíčových úrokových sazeb převládají prorůstové monetární podmínky. S ohledem na cíl, jímž je zajistit v ekonomice stálý vysoký růst a vysokou úroveň zaměstnanosti, spolu se zachováním cenové stability, je naším úkolem zachování přísné rozpočtové disciplíny, podpora sociálních partnerů v oblasti trvání rozumné mzdové politiky a realizace nezbytných strukturních reforem.
Vývoj v oblasti efektivnějších veřejných financí; aspekt udržitelnosti V roce 1999 byla rozpočtová politika v EU prováděna poprvé v rámci Paktu stability a růstu. BEPG 1999 doporučovaly, aby členské státy: (i)
dosáhly rozpočtových ukazatelů v blízkosti vyrovnaných údajů nebo přebytkových rozpočtů nejpozději do konce roku 2002, v souladu s programy stability a konvergence;
(ii)
splnily v plné výši své rozpočtové cíle pro rok 1999; a
(iii)
provedly souběžné zlepšování kvality a udržitelnosti veřejných financí.
Navzdory mírnému poklesu se podařilo splnit rozpočtové cíle v roce 1999 a sedm z patnácti členských států dokonce zaznamenalo rozpočtový přebytek (kromě severských zemí se jedná o Irsko, Lucembursko, Nizozemí a Velkou Británii). Čtyři země vykázaly deficit v rozmezí 1 % až 1,5 % HDP, zatímco deficit ve Francii, Itálii, Rakousku a Portugalsku se pohyboval kolem 2 % HDP. Většina zlepšení v oblasti rozpočtu, kterých bylo v roce 1999 dosaženo, plyne ze zvýšení podílu příjmů vzhledem k HDP, neboť celková úroveň výdajů vzhledem k HDP poklesla nepatrně. Pokles státních investic vzhledem k HDP byl zastaven. Vyšší daně a podíly primárních výdajů jsou méně pozitivní prvkem celkového rozpočtového narovnávání v roce 1999, ale je třeba připomenout, že probíhající daňová reforma v členských státech by měla již brzy přinést pozitivní výsledky. Z krátkodobého hlediska by v oblasti veřejných financí v roce 2000 ve většině členských států nemělo dojít k výraznějším změnám, bude však pokračovat trend na cestě ke zlepšování při dosahování vyrovnaných rozpočtů a mělo by dojít tedy opět k určitému zlepšení.
3
Aktualizované programy stability a konvergence, které byly předloženy všemi členskými státy kromě Rakouska (kvůli průtahům se sestavením nové vlády), vedou k posílení střednědobých cílů původních programů a urychlování snižování deficitu. Tyto aktualizované plány jsou obecně založeny na obezřetných předpokladech v oblasti růstu a úrokových sazeb. Poměry státního dluhu k HDP vykazují nadále klesající tendenci a blíží se udržitelnějším úrovním. Ve všech státech by podle příslušných plánů mělo dojít ke snížení těchto poměrů. Skutečnost je taková, že v roce 2001 by již většina členských států měla mít tento dluhový poměr pod prahovou hodnotou 60 % HDP. Zbývající země s vysokým dluhem (Belgie, Řecko a Itálie) pokračují ve snižování svého dluhového břemene a měly by se v letech 2002 až 2003 přiblížit hodnotě 100 % HDP.
Důležitým nástrojem kvality a udržitelnosti veřejných financí je v současné době probíhající nebo plánovaná penzijní reforma a daňová reforma.
Penzijní reforma
Vzhledem k velmi dlouhodobým důsledkům změn v oblasti penzijních a zdravotních systémů je důležité, aby penzijní reformy byly řádně připraveny a aby dosáhly širokého konsensu ve společnosti. Z tohoto důvodu by nebylo správné hodnotit realizaci BEPG výhradně na základě opatření přijatých v jednom roce, aniž by byl brán zřetel na návrhy reforem a konzultace se sociálními partnery. Mezi veřejnými penzijními systémy v členských státech panují velké rozdíly a jednotlivé země jsou rovněž v různých stadiích reformního procesu. Nicméně je jasné, že otázka dlouhodobé rozpočtové udržitelnosti, zejména v oblasti systémů veřejných penzí, je důležitým politickým bodem téměř ve všech členských státech. Rovněž je možné určit řadu společných trendů v probíhajících reformách: (i)
Podnikají se kroky v oblasti omezování předčasného odchodu do důchodu a zvyšování účasti na pojištění mezi staršími občany;
(ii)
Hledá se lepší rovnováha mezi příspěvky a výdaji;
(iii)
Je patrný posun na cestě k většímu financování veřejných penzí; a
(iv)
Usiluje se o lepší rovnováhu penzijních systémů prostřednictvím posílení financování druhých a třetích stupňů penzijních programů.
V několika zemích byla přijata konkrétní opatření nebo byla uvedena v platnost reforma jedná se zejména o Dánsko, Irsko, Nizozemí, Finsko, Švédsko a Británii. V Německu bylo dosaženo dohody o snížení výše příspěvků zaměstnanců a zaměstnavatelů, přičemž příslušné prostředky budou získávány vyšším zdaněním energií. Rok 2000 by mohl být stěžejním rokem reformy veřejných penzí v Evropě, přičemž k významným reformám by mohlo dojít v Belgii, Německu, Řecku, Španělsku, Francii a Portugalsku. Další reforma veřejného penzijního systému je rovněž možná a dokonce i žádoucí v Itálii a Rakousku. Je důležité, aby takové reformy řešily otázku dlouhodobé udržitelnosti veřejných penzijních systémů vyčerpávajícím způsobem a aby
4
braly zřetel na nutnost větší podpory zaměstnanosti a zajištění spravedlivějšího rozdělení v rámci jedné generace i mezi generacemi. V několika členských státech byly reformy v oblasti veřejných penzí pozastaveny novými vládami, které přišly po volbách. Nedávno k tomu došlo v Německu a Francii. Přestože je důležité, aby vlády dosáhly širokého konsensu ve společnosti v oblasti penzijní reformy, je též nutné, aby tvrdá rozhodnutí nebyla opakovaně odkládána. K dispozici je pouze krátký časový prostor pro využití příležitosti, která se nabízí k řešení tohoto problému, než dojdou do důchodového věku ročníky z populační exploze, což nastane kolem roku 2010. Během roku 1999 došlo v rámci Výboru pro hospodářskou politiku (EPC) k vytvoření pracovní skupiny, jejímž posláním je poskytovat srovnatelné odhady dlouhodobých rozpočtových důsledků stárnoucí populace. Tato práce by měla být dokončena v roce 2000. Je důležité, aby byly k dispozici konzistentní a srovnatelné odhady pro zlepšování vytváření příslušné politiky na úrovni EU. Dále je známo, že až dosud byl kladen důraz na veřejné penze. Je třeba vykonat více práce v oblasti dopadu stárnoucí populace na systémy veřejného zdravotnictví a jejich náklady a výběr daní.
Přehled vývoje v oblasti veřejných penzí v jednotlivých zemích Belgie Vychází se z důležitých sociálních reforem zavedených v roce 1997 pro zaměstnance soukromého sektoru, přičemž nová vláda spolu se sociálními partnery rozvíjí další reformy, které by se měly vztahovat na zaměstnance veřejného sektoru a osoby samostatně výdělečně činné. Velká pozornost je rovněž věnována podpoře soukromě financovaných penzí. Dánsko Transformace převážně nefondového systému na systém s mnohem vyšší úrovní fondového financování probíhá již několik let. V roce 1999 byl změněn charakter příspěvku k ATP (doplňková penze pracovního trhu), který dosahuje 1 % průměrné mzdy, z dočasného na trvalý a došlo k zostření pravidel pro předčasné důchody. Německo Penzijní reformě byla v politických kruzích věnována velmi vysoká pozornost. Byl dohodnut balík opatření v oblasti daňové reformy, který umožňuje zvýšený výběr daní ze spotřeby energií, což zajistí dílčí kompenzaci snížení příspěvků na penzijní zabezpečení, které jsou hrazeny zaměstnanci a zaměstnavateli. Na léta 2000-2001 byly rovněž dohodnuty změny, které spojují zvyšování veřejných penzí s růstem inflace, a opouští se tak dřívější systém zvyšování penzí, které bylo spojeno s růstem čistých mezd. Nicméně důležité reformy schválené v roce 1998, které měly začít platit v roce 1999, byly pozastaveny novou vládou na dva roky, a to do té doby, než budou zformulovány další důležité reformy, které by měly být oznámeny v roce 2000. Řecko V roce 1998 byla oznámena dvoufázová strategie reforem. První fáze byla převážně organizační, přičemž se týkala například zavedení jednotného čísla sociálního zabezpečení. Druhá fáze
5
požaduje velkou restrukturalizaci veřejných penzí a mohla by se zaměřit na konsolidaci důchodových věků v různých penzijních režimech, sladění příspěvků a kritérií oprávněnosti s ohledem na udržitelnou úroveň a zavedení povinného zaměstnaneckého programu penzijního připojištění. Stále se ještě čeká na oznámení týkající se druhé fáze. Španělsko V roce 1997 byly zavedeny důležité reformy, které postavily systém veřejných penzí na udržitelnější základ. Další reformy se plánují na rok 2000. Bude třeba, aby tyto reformy řešily opatření pro zvyšování věku pro odchod do důchodu a aby podporovaly předčasné penze a zvláštní penzijní režimy (např. penze samostatně výdělečných osob, pracovníků v zemědělství). V roce 2000 vzrostou minimální penze o 5,4 % až 16 % v závislosti na druhu penze, přestože průměrně dojde pouze k mírnému nárůstu kolem 5,4 %. V roce 2000 došlo k vytvoření rezervy fondu sociálního zabezpečení, jejímž úkolem je pomoci řešit problém stárnoucí populace. Počáteční výše tohoto fondu je 0,1 % HDP a v rámci aktualizovaného španělského programu stability existuje závazek dalšího zvyšování této fondové rezervy. Francie Po odložení reforem přijatých v roce 1997 byla v roce 1999 předložena zpráva, která slouží jako základ pro dialog mezi úřady a sociálními partnery, který nyní probíhá. Reformy jsou plánovány na rok 2000 a mohly by zahrnovat opatření pro zvyšování věku odchodu do důchodu, řešení otázky, zda je třeba, aby zvláštní penzijní režimy byly srovnány s "obecným režimem", a možné posílení rezervního fondu sociálního zabezpečení, který byl vytvořen v rozpočtu v roce 1998.
6
Irsko V květnu 1998 vláda nastínila své plány na vytvoření plně rozvinutého penzijního systému. Počínaje rozpočtem v roce 1999 bude každoroční rezerva ve výši 1 % HDP ukládána za účelem předfinancování budoucích nákladů spojených s veřejnými penzemi. Tento fond byl doplněn o část výnosů z privatizace státní telekomunikační společnosti. Část výnosů byla rovněž použita pro vykoupení budoucích penzijních závazků státu vůči zaměstnancům před privatizací. Itálie Řada reforem proběhla v 90. letech, poslední z nich v roce 1997, a tyto reformy přispěly ke stabilizaci poměru penzijních nákladů k HDP ve střednědobém horizontu, nicméně tento ukazatel zůstává velmi vysoký. Hlavní slabinou proběhlých reforem jsou příliš dlouhá přechodová období, "nadměrná" štědrost a nejistota ohledně budoucích reforem. V roce 1999 neproběhly žádné reformy. Lucembursko V roce 1998 byly zavedeny reformy, jejichž účelem je sladit penzijní režim pro nové státní úředníky s režimem, který se vztahuje na soukromý sektor. Nizozemí V Nizozemí je velká část penzí již zajišťována fondovým způsobem a dopad na stárnoucí obyvatelstvo je řešen pomocí snižování veřejného dluhu a opatřeními pro zvyšování úrovně zaměstnanosti. Rakousko V roce 1993 byly přijaty velké reformní balíky a další opatření pak byla zavedena v roce 1998. Tato novější reforma řeší otázku pobídek pro předčasný odchod do důchodu, ztěžuje přiznávání nároků na invalidní důchody a sjednocuje penzijní systém pro státní úředníky s obecným systémem. Rovněž byla zavedena korekční formule, která provádí korekci finančního dopadu zvýšené průměrné délky života. Toto pravidlo však bylo v letech 1998 a 1999 pozastaveno a je třeba daný problém řešit v roce 2000. Portugalsko Nová vláda koncem roku 1999 předložila nový rámcový zákon v reakci na Bílou knihu předloženou v roce 1999. Z tohoto důvodu se očekává, že v roce 2000 dojde k přijetí reforem. Kromě jiných věcí bude třeba řešit vytvoření povinného příspěvkového programu tvořícího druhý pilíř penzijního zabezpečení a zabývat se otázkou předčasných důchodů. Finsko Během roku 1999 bylo dosaženo dohody mezi organizacemi pracovního trhu ohledně opatření na odložení předčasných důchodů a rozšíření aktivní účasti. Spolu s velkým primárním zůstatkem tento krok usnadní uspokojování zvýšených výdajů souvisejících s rostoucím věkem obyvatelstva v příštích letech. Zůstávají však nevyřešeny otázky ohledně dlouhodobé udržitelnosti stávajících
7
veřejných penzijních programů a je pravděpodobné, že bude nutno přistoupit k dalším reformám řešícím nevyrovnanost zdrojů. Švédsko Reformy přijaté v roce 1998 nyní probíhají stadiem určování jejich časového postupu. Tyto reformy zvyšují stupeň fondového financování penzí. Rovněž zavádějí užší spojení mezi uhrazenými příspěvky a získanými penzemi a došlo též ke korekci indexových klauzulí.
8
Velká Británie Studie publikované v roce 1999 poukazují na obecně udržitelné dlouhodobé postavení veřejných financí Velké Británie. Koncem roku 1998 byly navrženy rozsáhlé reformy, které byly přijaty v roce 1999. Tyto reformy zajišťují "záruku minimálního příjmu" a nahrazují SERPS (penzijní program spojený se státními výnosy) druhou paušální penzí.
Daňová reforma Snížení celkového daňového zatížení Většina členských států podnikla nebo plánuje podniknutí daňových reforem, které se dotknou příspěvků na sociální zabezpečení, daní z příjmů fyzických osob, daní z příjmů právnických osob a v menší míře též nepřímého zdanění. Zdá se, že takové reformy z důvodu jejich širokého rozsahu a cílů měly dosud v mnoha případech jen omezený účinek na státní příjmy. Nicméně v rozmezí let 2000 až 2003 se očekává, že dojde k poklesu daňového břemene (měřeného poměrem celkových státních příjmů k HDP) ve většině členských států, zejména v Dánsku, Německu, Francii, Irsku, Lucembursku, Nizozemí, Finsku a Švédsku.
Snižování daňového zatížení lidské práce v oblasti nižších mezd a přesun daňového zatížení Většina členských států podnikla opatření pro snížení nemzdových nákladů na pracovní sílu. Ta se zaměřují na hůře placená místa a rovněž na zvyšování pobídek pro uzavírání nových pracovních smluv a pracovních smluv na dobu neurčitou. Dále provádí řada členských států reformu daní z příjmů fyzických osob, aby došlo ke snížení celkového zatížení mzdových příjmů. V zemích s vysokým zdaněním se plánují, či již byla aplikována, obecná snížení krajních a standardních sazeb. Cílené reformy, které se skládají z daňových škrtů ve spodní oblasti stupnice rozdělování příjmů a ve zvyšování minimálních příjmů osvobozených od daně, jsou cíleny na to, aby se vyplatilo pracovat. V Británii došlo rovněž ke zvýšení minimálního zaručeného příjmu. Zdá se, že reformy daní z příjmů fyzických osob budou vést ke skromným snížením přímého zdanění pracovních sil. Přímé zdanění zaměstnanců se totiž skládá z příspěvků sociálního zabezpečení plus daní ze mzdy a pracovní síly a části daní z osobních příjmů, které souvisejí s mzdovým příjmem. Obvykle se vyjadřuje v procentových bodech hrubých mezd. Došlo k mírnému nastartování snižování nemzdových nákladů na pracovní sílu. Obecně platí, že snížení příspěvků na sociální zabezpečení by mohlo mít zanedbatelný dopad na nemzdové náklady pracovních sil. To nikterak nepřekvapuje, neboť většina opatření je orientována (nová pracovní místa, spodní hranice mzdové stupnice) pouze na malou část daňové základny. Reformy v oblasti nepřímého zdanění jsou dosti omezené. Pouze v Dánsku, Německu, Francii, Finsku a Velké Británii došlo ke zvýšení daní z energií a ekologických daní. V některých případech se toto opatření snaží přesunout daňové břemeno mimo pracovní sílu. Členské státy též plánují snižování sazeb DPH v oblasti služeb náročných na pracovní sílu, aby došlo k růstu poptávky po pracovní síle v takových činnostech.
9
Zlepšení efektivity daňových systémů Přestože se zdá, že hlavním cílem daňové politiky v členských státech je celková snaha o přívětivější daňové systémy vůči zaměstnancům, zlepšování jejich efektivity je rovněž důležitým faktorem. V některých zemích reforma v oblasti daní z příjmů fyzických osob spočívala v plošném snížení krajních daňových sazeb. Kromě toho tyto cílené daňové škrty povedou k redukci určitých rušivých jevů daní, jako je například nezaměstnanost. Nicméně případy daňových úniků a podvodů ukazují, že je třeba dalšího úsilí pro zvyšování účinnosti a efektivity při správě daní a prosazování jejich výběru. Navíc mohou daňové škrty ve spodní části stupnice, spolu se zvýšením minimálního nezdanitelného příjmu, způsobit diskontinuitu krajních daňových sazeb a zvýšit progresivní charakter těchto daní u spodního pásma rozdělení příjmů. V současné době se nezdá, že by reformy kapitálových daní a daní z příjmů právnických osob nějakým způsobem reagovaly na tlaky konkurence daňových prostředí. Spíše se orientují na zlepšování fungování kapitálových trhů a vytváření pobídek pro rizikový a nehmotný kapitál. V Německu a Finsku jsou tyto reformy obecnějšího charakteru. Pokud jde o obecné kapitálové příjmy, zdá se, že současné úrovně a vývoj efektivních daňových sazeb z kapitálových příjmů podporují názor, že reformy nebudou zavádět žádné základní změny v oblasti daňového zatížení kapitálu (efektivní zdanění kapitálu zahrnuje osobní daně z kapitálového příjmu, majetku a daně z příjmů právnických osob vyjádřené v procentuálních bodech provozního přebytku). Snižování efektivní daňové sazby z kapitálových příjmů se očekává v rozmezí let 2000 a 2001.
Harmonizace DPH a dalších nepřímých daní Nepřímé zdanění je oblastí, kde byl v minulosti zaznamenán v EU největší pokrok. Je však třeba dalšího pokroku, aby bylo zajištěno hladké fungování jednotného trhu. Co se týče statutárních a efektivních sazeb DPH, přetrvávají mezi členskými státy stále ještě velké rozdíly, nemluvě o rozdílech ve výjimkách a zvláštním režimu pro zboží a služby. Kromě toho je zřejmé, že technologie mění povahu spotřebních daní. Elektronický obchod by mohl mít velký vliv na fungování daňových systémů v EU, neboť třetina státních příjmů pochází z nepřímých daní. Elektronické transakce zvyšují mobilitu konečné spotřeby a vystavují tak DPH potenciálnímu nebezpečí vyhnutí se platbě takové daně. Tyto transakce mohou rovněž radikálně měnit základní koncepce daňové správy a výběru daní. Tyto výzvy volají po obnovení a další harmonizaci snah v oblasti DPH a dalších nepřímých daních (na základě návrhu Komise z listopadu 1998 na směrnici o určitých právních aspektech elektronického obchodu na vnitřním trhu Rada dosáhla dohody o společném stanovisku v prosinci 1999).
Prosazování daňové koordinace a omezování škodlivé konkurence daňových prostředí Konkurence daňových prostředí má důležité pozitivní důsledky: jedná se o prostředek, jak odměňovat občany, jak omezovat tlaky na státní výdaje a jak zajistit, aby daňové politiky braly zřetel na světovou konkurenceschopnost Evropské unie v této oblasti. Současně s tím však narušování určitých národních daňových základen prostřednictvím neomezované daňové konkurence z mobilních aktivit představuje hrozbu daňovým příjmům členských států a mohlo by vést k přesunu zbývající části daňového břemene na méně mobilní základny, zejména na oblast
10
pracovních sil. Taková škodlivá daňová konkurence rovněž podkopává samotný základ jednotného trhu, zejména oblast poctivé hospodářské soutěže mezi podniky. Balík opatření pro omezení škodlivé daňové konkurence vychází ze zásady, že je nezbytné provádět spíše koordinaci než harmonizaci určitých politik přímého zdanění. V tomto ohledu je třeba dalšího úsilí zaměřeného na koordinaci mezi členskými státy především v oblasti daní z určitých mobilních kategorií kapitálového příjmu (včetně zdanění úroků z úspor).
11
V následující tabulce je uveden přehled daňových reforem v jednotlivých zemích EU.
Země
Příspěvky na sociální zabezpečení (SSC)
Daně z příjmů fyzických osob
Daně z příjmů právnických osob
Nepřímé daně
Ostatní (energie, životní prostředí)
Belgie
Snížení SSC, zejména pro nízko placená povolání.
Snížení DPH pro služby náročné na lidskou práci.
Dánsko
Změna dočasného příspěvku do doplňkových penzijních systémů na trvalý.
Snížení okrajových daňových sazeb pro nízké příjmy.
Zjednodušení daňových předpisů pro akcie a podíly ve společnostech držené fyzickými osobami. Byla zavedena 5% daň z akciového výnosu určená do penzijních fondů. Postupné snižování daňových odpočtů pro platby úroků z hypoték (1999-2001).
Zvýšení daní z energií.
Německo
Snížení SSC do penzijního systému o 0,8 procentového bodu.
Široké snížení daní z příjmu. Minimální krajní sazba se snižuje z 25,9% na 19,9%; maximální z 53% na 48,5%. Zvýšení minimálního příjmu osvobozeného od daně.
Snížení daňové sazby na 25% (z 40% z nerozděleného zisku, resp. 30% rozděleného zisku). Zrušení daní z kapitálových výnosů při prodeji držených akcií mezi společnostmi.
V roce 1999 byly zavedeny ekologické daně a bude postupně docházet k jejich zvyšování, aby se financovalo snížení v oblasti SSC.
Řecko
Snížení SSC hrazeného zaměstnavateli (50%) u nových pracovníků.
Snížení daní pro oblast nízkých příjmů.
Daňové osvobození rizikového kapitálu.
Španělsko
Cílené snížení SSC u smluv na dobu neurčitou (0,2% u zaměstnavatelů, 0,05% u zaměstnanců).
Snížení (o 8%) krajních sazeb v horní části spektra. Zvýšení příjmu osvobozeného od daně.
Zrušení srážkové daně z cenných papírů. Daňové pobídky pro rizikový kapitál.
Země Francie
Příspěvky na sociální zabezpečení (SSC)
Daně z příjmů fyzických osob
Snížení SSC zaměstnavatelů u spodní části mzdové škály.
Daně z příjmů právnických osob Daňové pobídky pro mladé inovační společnosti.
Irsko
Snížení horní sazby (z 46% na 44%) a standardní sazby (z 24% na 22%). Zvýšení minimálního příjmu osvobozeného od daně.
Itálie
Snížení SSC pro nová Snížení sazby v druhém pracovní místa a rovněž na pásmu o 1% (z 27% na spodním okraji mzdové 26%). stupnice.
Nepřímé daně Snížení sazeb DPH u oprav a služeb v domácnostech.
Daňové úlevy a snížené sazby z Zvýšení nepřímých kapitálových výnosů pro rizikový daní z tabákových kapitál. výrobků.
Více pobídek pro kapitalizaci zisků. Pobídky pro rizikový kapitál.
Snížení sazeb DPH pro služby náročné na pracovní sílu. Snížení sazeb DPH pro určité služby náročné na pracovní sílu.
Lucembursko
Nizozemí
Snížení SSC na spodním okraji mzdové škály.
Portugalsko
Harmonizace SSC pro zaměstnance a samostattně výdělečně činné osoby
Zvýšení minimálního příjmu osvobozeného od daně. Snížení přímých daní z příjmů zaměstnanců (2001).
Snížení sazeb DPH pro určité služby náročné na pracovní sílu. Zvýšení DPH (o 1,5% od roku 2001).
13
Ostatní (energie, životní prostředí) Zvýšení ekologických daní pro financování snížení pracovní doby.
Země
Příspěvky na sociální zabezpečení (SSC)
Snížení SSC.
Švédsko
Velká Británie
Daně z příjmů právnických osob
Nepřímé daně
Ostatní (energie, životní prostředí)
Zvýšení rodinných přídavků. Snížení sazeb na spodní části příjmové stupnice a v jejím středu.
Rakousko
Finsko
Daně z příjmů fyzických osob
Snížení SSC ve spodní části stupnice. Snížení SSC hrazených zaměstnavateli o 0,3% (v roce 2001).
Snížení sazeb o 1,5% v V roce 2000 došlo ke zvýšení letech 1997 až 1999 a sazby z 28% na 29%. další snížení je plánováno na léta 20002003.
Zvýšení daní z energií a ekologických daní v roce 1999.
Snížení daní z příjmů v roce 1999 a 2000. Další snížení se plánuje na období let 2000-2001.
Zvýšení daní z energií v roce 2000.
Daně z příjmů právnických osob budou v roce 2000 sníženy. Daňové úlevy v letech 2000-2001. Částečné zrušení kupónové daně z dividend pro zahraniční společnosti.
Zvýšení minimálního příjmu osvobozeného od daně pro pracující a zaručení minimálního příjmu (daňový kredit pro pracující rodiny).
Daň za změny klimatu pro financování škrtů v oblasti SSC.
14
Dobrá úroveň integrace trhů s výrobky, ale přetrvávající prostor pro další zlepšování V důsledku strukturálních reforem v uplynulém desetiletí došlo v Evropské unii k relativně dobré integraci trhů s výrobky a ke zvyšování tržní konkurence. Nicméně cenový rozptyl v EU zůstává na vysoké úrovni, zejména ve srovnání se Spojenými státy, a proces sbližování cen se ve srovnání s vývojem na počátku 90. let poněkud zpomalil. Z tohoto důvodu zůstává ještě velký prostor pro zlepšování, zejména v určitých sektorech služeb, výstavby a veřejného obstarávání. • Jednotný trh - úroveň zavádění legislativy jednotného trhu se v minulém roce zlepšila. Některé členské státy však značně zaostávají a v některých oblastech (veterinární kontrola a doprava) probíhal vývoj pomalým tempem. Podobně došlo k pokroku u veřejného obstarávání, i když i zde přetrvávají některé problémy, jak je možno soudit podle řady ukazatelů - například se jedná o směrnice, které ještě nebyly převedeny do národní legislativy, počet odůvodněných stanovisek a nízká hodnota výběrových řízení zveřejňovaných v úředním věstníku. • Politika hospodářské soutěže - došlo k utužení národní politiky hospodářské soutěže a k jejímu sladění s legislativou Společenství v mnoha členských státech. Ve většině členských států mají národní orgány pro hospodářskou soutěž v současné době pravomoci k prosazování článků 81 a 82 smlouvy o EU, které se zabývají dohodami mezi podniky a zneužíváním dominantního postavení. V některých dalších zemích došlo v tomto směru k pokroku. Pozornost by se nyní měla přesunout ke zvyšování transparentnosti a zlepšování monitorování a prosazování. • Státní pomoc - úroveň státní pomoci zaznamenala v posledních letech určitý pokles a stala se obecnější a méně konkrétní. Nicméně úroveň státní pomoci je obecně stále ještě příliš vysoká. Mělo by dojít k jejímu snížení. • Regulační rámec - došlo ke zlepšení v řadě sektorů, což vedlo k intenzivnější hospodářské soutěži a k lepšímu poměru ceny a kvality. Nejtypičtějších příkladem je pravděpodobně telekomunikační sektor (ale i v této oblasti přetrvávají problémy v tom smyslu, že je zde často dominující operátor a regulační orgány mají málo pravomocí nebo není dostatečným způsobem zajištěna transparentnost). Je třeba, aby došlo k urychlení vývoje v řadě sektorů, zejména v oblasti železniční dopravy, vodohospodářství a poštovních služeb. Totéž platí pro plynárenství a energetiku. • Distribuční sektor - pro dobré fungování trhu s výrobky je velmi důležité zlepšení efektivity distribučního sektoru vedoucí k širšímu sortimentu výrobků nabízených
15
spotřebitelům spolu s nižšími cenami. Územní plánování, omezení na otvírací dobu a specifická omezení na velkoplošné maloobchodní jednotky i nadále omezují hospodářskou soutěž v tomto sektoru. I když některé členské státy tyto problémy řeší, bylo by možno získat prospěch z další liberalizace v této oblasti. • Regulační prostředí podnikové sféry - většina členských států podnikla programy a opatření pro zlepšení regulačního prostředí podniků (jedná se o odstranění překážek pro zakládání podniků, jako jsou složité administrativní procedury, neodpovídající finanční možnosti a omezené informace) a zmírnila daňové zatížení malých a středních podniků. V mnoha členských státech je regulační režim stále ještě nepříliš přívětivý k podnikání a je třeba provést další reformy.
Inovace - klíčový zdroj dynamiky Z hlediska inovačních schopností Evropská unie celkově zaostává za Spojenými státy. Všechny členské státy aplikují politiku pro podporu R&D a inovací. Nicméně přetrvávají velké rozdíly mezi členskými státy a snahy Unie trpí rozštěpením příslušných sil. • Z této skutečnosti vyplývá, že je třeba, aby EU zvyšovala a zlepšovala své úsilí v oblasti R&D a zvyšovala produkci a rozšiřování informačních a komunikačních technologií (ICT). • Většina členských států by měla užitek z lepšího systému vzdělávání a výcviku, který by jim umožňoval využití potenciálu tvorby nových pracovních míst v rámci informační společnosti, čemuž stále ještě brání nedostatečná kvalifikace. Další prospěch by plynul z přiměřenějšího finančního zajištění pro výzkum a vývoj (R&D) a inovace a příslušný regulační rámec pro informační a telekomunikační sektor a zvýšení konkurence na těchto trzích. • Řada členských států podnikla kroky na povzbuzení inovací tím, že posílila spojení mezi výzkumnými centry a podniky, ale v Evropské unii stále ještě chybí skutečná "evropská výzkumná oblast", která by rozvíjela vědecké a technologické činnosti Unie při plném využití vysokého potenciálu členských států. • Podnikatelsky přívětivější patentový systém by podpořil oblast R&D a inovací. Je třeba provést reformu evropského patentového systému.
16
Kapitálové trhy - plné integrace ještě nebylo dosaženo, ale euro je pomocným nástrojem Zavedení eura mělo významný vliv na evropské finanční trhy, neboť přispělo k vytvoření hlubších, širších a likvidnějších trhů. Nicméně přetrvávají určité překážky bránící dosažení plné integrace finančních trhů. • K prohlubování finančních trhů přispívá odstranění určitých kvantitativních omezení vztahujících se na investice prováděné institucionálními investory, k němuž došlo v řadě členských států. • Komise vydala Sdělení o fondových penzijních programech a připravuje návrh směrnice o přísném dohledu nad penzijními fondy. • Některé státy zavedly do své legislativy rozlišování mezi profesionálními a drobnými investory. Toto rozlišení by se mělo aplikovat obecněji a jednotněji. Komise k tomu připravuje sdělení. • Otázka rizikového kapitálu je ve všech členských státech řešena do různé hloubky. Nicméně dostupnost a rozdělení rizikového kapitálu je stále ještě nedostačující. V této souvislosti Komise vydala sdělení vytyčující konkrétní návrhy pro urychlení realizace akčního plánu rizikového kapitálu.
Značný pokrok v aktivní politice na trhu práce, ale malý pokrok v oblasti reforem trhu práce BEPG 1999 doporučovaly aplikaci integrované čtyřpilířové strategie vytyčené v liniích pro politiku zaměstnanosti. Tato strategie by měla být prováděna v plném rozsahu a rychlým a transparentním způsobem. Zejména se jedná o politiku působící v oblasti poptávky i nabídky pracovní síly a prověření a uzpůsobení systémů daní a dávek, aby bylo zajištěno, že budou aktivně podporovat zaměstnatelnost a vytváření pracovních míst. Rovněž bylo požadováno, aby sociální partneři modernizovali organizaci práce a zabraňovali tomu, aby celkové snižování pracovní doby zvyšovalo jednotkové náklady na pracovní sílu, a dále se požadovalo, aby byl brán zřetel na budoucí potřeby z hlediska zvýšené nabídky pracovních sil.
17
Obecné trendy V EU jakožto celku došlo na trhu práce ke zlepšení v roce 1999 spolu s oživením ekonomiky. Úroveň nezaměstnanosti dosahovala v lednu 2000 8,8 %, což je nejnižší úroveň od června 1992 a růst zaměstnanosti by měl pokračovat v následujících dvou letech. Je třeba poznamenat, že ukazatele v oblasti zaměstnanosti se velmi liší mezi různými členskými státy a dokonce i uvnitř jednotlivých států. V růstu počtu pracovních míst a nízké nezaměstnanosti některé státy, jako například Nizozemí, Lucembursko a Dánsko, dohnaly nebo i předhonily Spojené státy. V Dánsku, Španělsku, Irsku, Nizozemí, Finsku a Velké Británii zvláště velký pokles nezaměstnanosti v posledních letech silně indikuje pokles v oblasti strukturální nezaměstnanosti vzhledem k relativně mírnému růstu mezd v tomto bodě hospodářského cyklu. Velký přínos mají strukturální reformy pracovního trhu, včetně přesunu zájmu ze závislosti na dávkách k preventivnímu přístupu založenému na aktivních opatřeních trhu práce. To je nejvíce zřejmé v Dánsku, Nizozemí a Velké Británii. Stále však ještě přetrvávají důvody k obavám. Nízká úroveň zaměstnanosti omezuje růstový potenciál EU a podkopává dlouhodobou udržitelnost veřejných financí. Navíc platí, že s tím, jak došlo k poklesu cyklické nezaměstnanosti, dochází v řadě členských států k mzdovým tlakům, i když dosud zůstává růst mezd na nízké úrovni. Strukturální nezaměstnanost je stále nepřijatelně vysoká zejména ve velkých zemích euro oblasti. Navíc je vysoce koncentrovaná mezi ženy, mladé lidi, zanedbané komunity a osoby s nízkou kvalifikací. V řadě členských států existují velmi značné regionální rozdíly v oblasti nezaměstnanosti (Belgie, Španělsko, Itálie a Německo). Rovněž je nepříjemné, že přibližně polovina celkové nezaměstnanosti jde na vrub dlouhodobé nezaměstnanosti. Aktivní programy pracovního trhu - bylo dosaženo značného pokroku Mnoho členských států dosáhlo značného pokroku v realizaci preventivního přístupu pro řešení nezaměstnanosti mladých lidí a dlouhodobé nezaměstnanosti na základě aktivních programů pracovního trhu. Tyto politiky se soustřeďují na zlepšování kvalifikace a zaměstnatelnosti a na udržování lidí v dosahu pracovního trhu a mohou vést ke snížení strukturální nezaměstnanosti. Někdy mohou tyto programy též vytvářet dodatečné náklady na přemístění a administrativní náklady, neboť je třeba, aby se zaměřovaly na ty nejtěžší případy a jejich integraci do pracovního trhu. Některé členské státy rovněž provedly důležité kroky spočívající v kombinaci aktivní politiky s přehodnocením doby vyplácení dávek a kritérií pro nárok na dávky, zatímco v jiných zemích je teprve třeba dosáhnout určitého pokroku, pokud mají být stanoveny střednědobé cíle pro aktivní opatření v oblasti zaměstnanosti. Důležitým aspektem je rovněž daňové zatížení pracovní síly a řada reforem, které je třeba provést pro snížení zdanění pracovních sil.
Systémy dávek - celkově bylo dosaženo malého pokroku navzdory dobrým výsledkům v některých zemích Vysoké úrovně podpor v nezaměstnanosti, spolu s jejich dlouhým trváním a nedostatečným stanovením příslušných kritérií pro udělování dávek, mají za následek určité narušování pobídek pro hledání pracovního místa nebo pro účast na aktivních programech pracovního trhu. V
18
některých zemích tak vzniká riziko, že lidé budou na podporách delší dobu, než by bylo žádoucí. Navíc se často používají další sociální vymoženosti, jako je předčasný odchod do důchodu nebo invalidní důchod namísto podpor v nezaměstnanosti, což má za následek podobné či ještě horší výsledky z hlediska zapojování do pracovního trhu a snižování efektivní nabídky pracovních sil. Několik zemí zahájilo systematickou revizi svých systémů podpor a začalo provádět velké reformy. Týká se to zejména Velké Británie, Nizozemí a Dánska. V ostatních zemích bylo v této oblasti dosaženo jen malého pokroku a důležitější reformy se vůbec neprováděly (Německo, Belgie) nebo se zvažují (Itálie).
Organizace práce a flexibilita - jistý ale nedostatečný pokrok V oblasti modernizace organizace práce bylo dosaženo určitého pokroku. Řada členských států podnikla opatření pro usnadnění práce na dílčí úvazek, zatímco omezeného pokroku bylo dosaženo v některých členských státech v oblasti flexibilní a roční pracovní doby. Pokrok v těchto oblastech je též důležitý z hlediska podpory rovného zacházení s muži a ženami. Kromě toho některé členské státy usilovaly o usnadnění zapojení žen do pracovního trhu například zlepšováním zařízení pro péči o děti, ale je třeba jít dále. Velmi málo bylo učiněno při řešení problémů přísné legislativy ochrany pracovních míst a vysokých nákladů na propouštění v některých členských státech, což má za následek odrazení od nabírání nových pracovníků na dobu neurčitou. Skutečnost, že náklady na pracovní sílu nejsou sladěny s významnými regionálními rozdíly v oblasti produktivity v určitých členských státech (Belgie, Německo, Španělsko a Itálie), ukazuje, že obecně chybí flexibilita pracovního trhu.
19
Závěr Celková realizace BEPG 1999 je povzbuzující. Prakticky všechny členské státy splnily nebo překročily své rozpočtové cíle v roce 1999 a existují vyhlídky na další zlepšování rozpočtových ukazatelů v dalších letech. Kvalita a udržitelnost veřejných financí, zejména oblast reformy daňových a penzijních systémů, se konečně dostává do popředí jako jedna z priorit. V oblasti hospodářských reforem trhů s výrobky došlo k nejviditelnějšímu pokroku v zavedení legislativy jednotného trhu a liberalizace telekomunikací a trhů s elektřinou. Určitý, i když nedostačující pokrok byl zaznamenám v oblasti státní pomoci. V oblasti pracovního trhu bylo největšího pokroku dosaženo v koordinaci s daňovou reformou, usnadnění práce na částečný úvazek a zavádění preventivního přístupu pro řešení nezaměstnanosti mládeže a dlouhodobé nezaměstnanosti. Na druhé straně bylo dosaženo malého pokroku v oblasti zavádění a prosazování pravidel veřejného obstarávání, liberalizace železnic, vodárenství, plynárenství a poštovních služeb, v oblasti deregulace maloobchodního prodeje, podpoře R&D a inovacím, rozvoje trhů rizikového kapitálu, reformě systémů dávek a modernizaci organizace práce. Úroveň realizace je v různých členských státech různá. Obecně je však možno říci, že členské státy, které postupovaly podle strategií, které byly úzce v souladu s BEPG, dosáhly též nejlepších výsledků z hlediska ekonomické výkonnosti.
20
Příloha 1 Rozdíly cenových hladin mezi členskými státy EU V oblasti cenových rozdílů došlo k určitému poklesu tempa srovnávání cenové hladiny, které bylo v počátečních obdobích jednotného trhu rychlejší. Částečně to je možno přisoudit i výkyvům v oblasti směnných kurzů. V roce 1997 byl cenový rozptyl 14,8 %. Tento ukazatel vychází z relativních cenových hladin, včetně DPH a spotřebních daní. Odpovídající ukazatel založený na relativních cenových úrovních bez nepřímých daní dosahoval 13,7 %, což je nad hodnotou cenového rozptylu 11 % uváděného v USA. Z níže uvedené tabulky plyne, že v roce 1997 byly cenové hladiny obecně vysoké v severských zemích, Německu, Francii a Lucembursku, ale relativně nízké v jižných zemích. Důležitou úlohu mohou hrát rovněž mikroekonomické faktory, jako je otvírání se mezinárodní konkurenci a brzká liberalizace distribučních podniků. Relativní cenové hladiny v členských státech EU (rok 1997, EU-15=100) Země
Souhrnná cenová Souhrnná cenová hladina hladina s daní
bez daně
HDP na hlavu v aktuálních tržních cenách
Belgie
98
96
111
Dánsko
121
116
120
Německo
108
110
109
Španělsko
81
83
79
Řecko
80
81
67
Francie
108
106
104
Irsko
96
96
100
Itálie
90
90
102
108
111
168
Nizozemí
98
98
109
Rakousko
104
104
110
65
65
70
Finsko
109
106
98
Švédsko
120
115
100
Velká Británie
100
101
100
14,8%
13,7%
---
Lucembursko
Portugalsko
Cenový rozptyl EU-15
21
Příloha 2 Doprava I když nebudeme brát v úvahu velký objem přepravy, který je realizován podniky a jednotlivci z vlastních zdrojů, je zřejmé, že roční obrat dopravního sektoru v EU značně přesahuje 500 miliard euro (viz níže uvedená tabulka). Odsud plyne značný potenciál pro zlepšování hospodářské efektivity, neboť velká část sektoru zůstává silně regulována. Nicméně liberalizace a zlepšování fungování vnitřního trhu dále probíhají v pomalých krocích. Oblast silniční nákladní přepravy je možno považovat za široce liberalizovanou s vysokým stupněm hospodářské soutěže rovněž z mezinárodního hlediska, neboť došlo ke zrušení posledních omezení kladených na kabotáž. V Řecku, Itálii a Španělsku však cenová omezení pro vnitrostátní dopravu narušují úroveň hospodářské soutěže. Navíc stále rostoucí význam zahraniční nákladní dopravy zvyšuje tlaky na omezování potenciálně škodlivého daňového konkurenčního prostředí daného různými spotřebními daněmi z nafty, jak je uvedeno v návrhu Komise na daně z energií. Rovněž je třeba prověřit možnost užší harmonizace pracovní doby v tomto sektoru. Tržby podle druhů dopravy v roce 1995 (v mld euro) Země
Železnice
Další pozemní doprava
Vodní doprava
Letecká doprava
Pomocná doprava
Doprava celkem
Belgie
1,54
8,49
1,60
2,46
12,59
26,68
Dánsko
1,05
2,98
4,42
1,37
3,71
13,53
Německo
10,20
35,80
3,78
7,78
49,42
106,98
Španělsko
2,40
14,00
2,00
6,00
13,00
37,40
Řecko
0,10
4,41
4,15
1,53
3,13
13,32
Francie
8,00
30,30
3,24
9,96
24,22
75,72
Irsko
0,50
1,50
0,20
0,40
0,32
2,92
Itálie
6,40
22,70
3,46
9,37
23,48
65,31
Lucembursko
0,08
0,40
0,04
0,50
0,25
1,27
Nizozemí
2,36
8,91
4,05
5,04
7,67
28,03
Rakousko
1,52
6,02
0,22
1,41
8,15
17,32
Portugalsko
0,29
2,37
1,30
1,63
4,93
10,52
Finsko
0,54
3,30
1,69
1,15
3,00
9,68
Švédsko
1,30
7,56
2,72
2,04
9,59
23,21
Velká Británie
9,07
24,57
4,44
15,06
32,09
85,23
45,35
173,31
37,31
65,60
195,55
517,12
EU-15
22
V oblasti veřejné městské dopravy se zvyšuje podíl výběrových řízení vypisovaných místními orgány na provozování jejich dopravních sítí. To umožnilo dosáhnout významné úspory nákladů a snížení dotací (Velká Británie a Dánsko). V některých případech však rozpočtové škrty vedly k vyšším úrovním jízdného a omezení počtu cest. Letecká doprava zaznamenává i nadále rychlý růst. Došlo k určitému poklesu cen v důsledku probíhajícího přizpůsobování na dokončení jednotného trhu pro leteckou dopravu (duben 1997). Letecké spoje do třetích zemí se však stále ještě řídí dvoustrannými dohodami, které oslabují přínosy jednotného trhu. Zejména se jedná o postavení EU vzhledem k přístupu na důležitý trh USA, neboť členské státy preferovaly dvoustranná jednání s americkými institucemi. Tyto dohody pak narušují vnitřní konkurenci mezi přepravci Společenství a ohrožují řádné fungování vnitřního trhu. Navíc obvykle neposkytují právo provozovat lety v druhé zemi, ale dávají neomezená práva na zajišťování dopravy mezi druhou zemí a třetími zeměmi. Vzhledem k velmi silnému rozdílu mezi vnitrostátními a zahraničními lety je výsledkem těchto dohod následující nevýhodná situace: Američané získávají přístup k téměř 80% evropského trhu, zatímco Evropané mohou vstupovat pouze k 20% amerického trhu. Řízení letové dopravy rovněž není integrováno a dochází tak k nárůstu zpoždění. Dále platí, že i přes platbu za vlastní infrastrukturu se letecká doprava těší preferenčním daňovým režimům ve srovnání s jinými druhy dopravy a je obvykle vyňata z poplatků specifických pro dopravní sektor nebo motivovaných ekologickými důvody (například daně z paliva). Rovněž má úlevy v oblasti celkového zdanění, jako je například DPH. Rozvoj železniční dopravy i nadále zaostává za rozvojem jiných dopravních sektorů a dochází k dalším ztrátám podílu na trhu přepravy. Je zřejmé, že zde přetrvává výrazná neefektivita, pomalé zavádění nových technologií, spojů a služeb, které trpí prosazováním národního prvku. Členské státy usilují o větší podnikatelskou orientaci železniční dopravy a snižování dotací, což je patrné ze snahy o snižování nákladů, včetně podstatné redukce počtu zaměstnanců. Nicméně s výjimkou Velké Británie jsou železnice i nadále ve státním vlastnictví. Důležitý krok provedla v prosinci 1999 Rada, kdy se členské státy zavázaly k realizaci balíku opatření zaměřených na železniční dopravu. Jedná se o otázky týkající se regulace železniční infrastruktury a rozšíření přístupových práv tak, aby se umožnilo podnikům z jiných zemí provozovat mezinárodní železniční nákladní dopravu na transevropské železniční nákladní síti včetně využití infrastruktury pro přístup ke konečnému zákazníkovi.
23
