Studijní opora k předmětu
MATEŘSKÝ JAZYK 4 – SYNTAX (KCD/ MJAZ4, XJAZ 4, CSKLD) Další využití: Seminář k mateřskému jazyku 4 (KCD/SMMJ4) Interpunkční seminář (KCD/INTCS) Zpracovala: Mgr.Anna Šrubařová, katedra čes. jazyka a literatury s did. PdF OU Cíl textu: studijní opora k tématu NOMINALIZACE NOMINÁLNÍ SKUPINA Nominální skupina (fráze) je jedno- nebo víceslovný výraz, jehož základem je substantivum nebo substantivní zájmeno. Ve větě může plnit různé syntaktické funkce: Strýc // On // Bratr mého otce cestuje. S1 – podmět Slyším strýce // jeho. S4 – předmět Sedím vedle strýce // něho. přísl. urč. Místa Zvolili ho za starostu // starostou. doplněk Už je starostou. pozice jmenného přísudku Firma strýce prosperuje. přívlastek Příklady s rozvitými nom. skupinami/frázemi (NS): (1) Naše maminka upekla koláče naplněné tvarohem. Věta obsahuje dvě rozvité NS; jednu v pozici subjektu (naše maminka), druhá plní funkci objektu (koláče naplněné tvarohem). Jádro první NS (maminka) je rozvité přivlastňovacím zájmenem naše. NS koláče naplněné tvarohem vznikla nominalizací vedlejší věty ze souvětí Naše maminka upekla koláče, které naplnila tvarohem. Naplněné tvarohem je nevalenční doplnění jádra NS – koláče neshodným přívlastkem. Dějové adjektivum naplněné má valenční doplnění tvarohem (předmět). (2) Upečené koláče nezůstaly dlouho na talíři. Jádro NS (koláče) je rozvito dějovým adjektivem upečené, které je důsledkem nominalizace vedlejší věty koláče, které upekla… Předložková NS na talíři má funkci příslovečného určení.
(3) Koláče se rychle snědly i přes jejich velké množství. Jde o transformaci vedlejší věty přípustkové přestože jich bylo velké množství větným členem přes jejich velké množství (rozvitá NS). (4) Několik koláčů jsme rozdali. Výraz koláčů (jádro NS) je rozvit neurčitou číslovkou, tvoří s ní NS. (5) Byly to koláče vynikající chutě. NS koláče vynikající chutě (jádro je rozvito neshodným přívlastkem) vznikla ze slovesnějmenného přísudku (Koláče měly/mají vynikající chuť). (6) Těšíme se na další. Jádro NS (koláče) není vyjádřeno. (7) Maminka pak vzpomínala na to, jak pekla koláče // na pečení koláčů. Podstatné jméno slovesné pečení má stejnou valenční schopnost jako sloveso, z kterého bylo odvozeno. Jádro NS = pečení. (8) Maminka se vyznamenala nejen jako dobrá kuchařka, ale i jako hostitelka // kuchařka i hostitelka. NS s funkcí několikanásobného doplňku. Nominální fráze informuje, jakého druhu je předmět řeči (pojmenování); mluvčí takovou frází informuje, zda předmětem řeči je míněn objekt, místo nebo časový bod (reference) a v jakém množství se vyskytují (kvantifikace). 1.
POJMENOVÁNÍ (designace)
Informaci o tom, jakého druhu je předmět řeči, vyjadřuje mluvčí apelativem (obecným jménem) na základě jeho významu, a to: •
onkrétními substantivy, označujícími osoby, zvířata a věci, ať už jednotlivě, nebo ve k skupinách: Bratr je lékař; Lékaři musí dodržovat etické zásady;
•
abstraktními substantivy, označujícími děje a stavy jako třídy objektů vnímatelných a časoprostorově lokalizovatelných, ale neuvádí u nich, zda existují, nýbrž že se uskutečňují, nebo aspoň krátce trvají, případně nastávají: Chlapec se provinil – Provinění si uvědomil / Jeho provinění nás překvapilo / Bylo to nečekané provinění;
•
abstraktními substantivy, označujícími propozice, které nejsou časoprostorově lokalizovatelné, např. příčina, účel, podmínka, okolnost: Důvod byl oznámen včas; S těmito předpoklady se neztotožňujeme.
vnímatelné
ani
Někdy je třeba pro zpřesnění významu substantiva použít další výrazy, které se základním apelativem vytvoří rozvitou nominální frázi. Tyto výrazy mají funkci přívlastku. Patří k nim: (a) Výrazy valenční, tj. takové, které v rámci nominální skupiny mají funkci přívlastku neshodného, a to buď v podobě (1) substantiva s konkrétním významem, nebo (2) jsou primárně vyjádřeny větnými výrazy: (1) práce dcery našeho kolegy; (2) starost o to, abychom zabezpečili děti // zabezpečit // o zabezpečení.
Ve větě (2) je slovo v postavení přísudku nominalizováno infinitivem (vzniká infinitivní skupina) nebo slovesným substantivem. Valenční výrazy obsažené v nominálních skupinách, jejichž jádrem jsou apelativa typu: •
dějová substantiva a substantiva mající s nimi shodnou funkci (sběr ovoce; úprava lesních plodů; soutěž chlapců a dívek // chlapců s děvčaty; návrh, aby byla uzavřena smlouva // uzavřít smlouvu // na uzavření smlouvy). Dějová substantiva jsou tvořena transpozicí (derivací) ze sloves. Lexikální význam obou těchto slovních druhů je v podstatě stejný. Při takové transpozici ve výpovědích s určitým slovesným tvarem se mění valenční postavení nominativu i akuzativu v pozici genitivu, ostatní valenční pozice zůstávají stejné: Pavla věnovala matce knihu → věnování Pavly, věnování knihy (genitiv), věnování matce (dativ); Hovoří o tom, jak pracoval // o práci → hovor o práci; Nastoupil do autobusu → nastoupení // nástup do autobusu; Točil klikou → točení klikou;
•
ázvy vlastností, které jsou tvořeny slovnědruhovou derivací adjektivum → n substantivum. Syntaktická funkce i v těchto případech je stejná jako u dějových substantiv: nominativ › genitiv, u ostatních pádů nedochází ke změně: Studium je náročné → náročnost studia; Syn je podobný matce → podoba // podobnost matce; Je smířen se vším → smíření se vším; Byl povolán na práci → povolání na práci (přísl. urč.);
•
jména činitelská a konatelská tvořená od sloves, která vyjadřují vazbu s akuzativem nebo s dativem. Transformovaná substantiva vyžadují vazbu s genitivem: Daroval knihu → dárce knihy; Pomáhal bratrovi → pomocník bratra;
•
názvy prostředků tvořené od sloves s akuzativní vazbou; transformovaná substantiva vyžadují vazbu s genitivem: čistič koberců (=čistí koberce); chladič vody; mlátička obilí;
•
názvy míst – s vazbou v genitivu tvořené od sloves s akuzativní vazbou: opravna obuvi (=kde se opravuje obuv); čistírna oděvů; skladiště odpadu;
•
ázvy nositelů vlastností tvořené od deverbálních adjektiv s valenční schopností n vyžadují vazbu v genitivu: pomocník mistra (=kdo je pomocný mistrovi); zajatec panovníka.
Nominální skupina založená na jménu Existují substantiva, která nemají valenční schopnost jako mnohá substantiva transponovaná ze sloves, přesto však mohou tvořit jádro nominální skupiny. Jde o transformaci větných struktur • založených na elementárních predikátech s významem přináležitosti (1) konkrétních předmětů: náš dědeček má dům → dům mého dědečka; citrusový plod má kůru → kůra citrusového plodu;
•
•
•
•
sourozenci mé matky; (2) abstraktních předmětů: Dělník má právo na mzdu → právo dělníka na mzdu; Naši soutěžící měli štěstí → štěstí našich soutěžících. Vlastněný objekt tvoří jádro nominální skupiny (např. dům), výraz v pozici genitivu vyjadřuje vlastníka. Jedná se o tzv. genitiv posesivní. založených na akčních (produktivních) predikátech zv. efficiendi: Jan Skácel psal básně → básně Jana Skácela; Mel Gibson vytvořil film Umučení Krista → film Umučení Krista Mela Gibsona; Antonín Slavíček namaloval známý obraz // U nás v Kameničkách → známý obraz // U nás v Kameničkách Antonína Slavíčka. Editovaný (vytvořený) objekt je jádrem nominální skupiny, výraz v pozici genitivu označuje autora. Jedná se o tzv. genitiv autorský. založených na slovesně-jmenných predikátorech typu „mít + adjektivum se substantivem v akuzativu“ vyjadřujících vlastnosti: Chlapec má výrazné oči → chlapec výrazných očí; Auto má výborné jízdní vlastnosti → auto výborných jízdních vlastností. Taková transformace není možná, jestliže je jádrem nominální skupiny vlastní jméno, tzn. označuje konkrétní osobu: Pavel má výrazné oči →*Pavel výrazných očí. Genitivem je vyjádřena vlastnost. Jedná se o tzv. genitiv vlastnosti. založených na slovesně-jmenných predikátorech typu „být + substantivum v instrumentálu“: Pravdomluvnost je zásadou → zásada pravdomluvnosti; Slušnost je pravidlem → pravidlo slušnosti. Jedná se o tzv. genitiv vysvětlovací. založených na slovesně-jmenných predikátorech typu „být + substantivum v nominativu“ vyjadřujících kvantitu: Mléka je litr → litr mléka; lán louky.
(b) Výrazy nevalenční, které v rámci nominální skupiny zaujímají pozici přívlastku neshodného. Jádrem je obecné jméno. Jde o dva typy transformací: (1) větná struktura s určitým slovesným tvarem › nominální skupina založená na predikátoru, jímž je deverbální substantivum: Plave zvláštním stylem → plavání zvláštním stylem; Omítl ho kvůli tomu, že se špatně choval // kvůli špatnému chování → odmítnutí kvůli tomu, že se špatně choval // kvůli špatnému chování. Formy nevalenčních doplnění se nemění. (2) k transformaci dochází v důsledku vypuštění dějového adjektiva tvořícího základ adjektivní fráze: Ulice nacházející se v centru → ulice v centru. Forma doplnění adjektiva se při jeho vypuštění nemění. (c) Mezi nevalenční výrazy, které tvoří složku nominální skupiny, jejímž jádrem je obecné jméno, patří adjektivní fráze. Jejich jádrem je adjektivum; mají funkci shodného přívlastku, vyjadřují vlastnosti. Patří sem: (1) kvalitativní adjektiva kvalifikační, vyjadřující subjektivní hodnocení fráze, jejímž jádrem je substantivum. Jsou to jednak neodvozená adjektiva – starý člověk; dlouhý úsek; chladný den, jednak adjektiva odvozená – zkažené jídlo; vlasatý muž.
Pokud mají tato adjektiva valenční schopnost, jsou složkou adjektivní fráze a zároveň celé nominální skupiny, vyžadují doplnění komplementy, např: V divadle plném diváků bylo znát okouzlení; Lidé chtiví velké slávy nebývají sympatičtí; Dárek věnovaný matce je nezapomenutelný; Korálky spojené tenkou nití se přetrhly; Člověk zvyklý na to, že ráno cvičí // (na to) cvičit ráno // na ranní cvičení utužuje své zdraví. V uvedených příkladech jsou vazby s genitivem, dativem, instrumentálem i s předložkovým pádem. (2) kvalitativní adjektiva deskriptivní, vyjadřující vlastnosti absolutně, z hlediska mluvčího objektivně: modrá látka; hluchý člověk; mrtvý živočich. Nelze je stupňovat. (3) Relační adjektiva, vyjadřující vlastnost, odvozená ze substantiv, sloves nebo příslovcí: zeleninový vývar; prací prostředek; včerejší setkání. Spojení „adjektivní fráze + fráze, jejímž jádrem je substantivum“ vzniká obvykle transformací větných struktur se slovesně-jmennými predikátory typu být (v určitém tvaru) + adjektivum: Tento člověk je charakterní → charakterní člověk. Transformace je také možná ze spojení jméno + relativní věta: Člověk, který je/byl/bude charakterní →charakterní člověk. Dějová adjektiva se stávají členem nominální skupiny v důsledku nominalizace. Ta vychází z přívlastkové věty vztažné, z níž se vypustí vztažné zájmeno a predikátor v určitém tvaru se nominalizuje: Vykonavatel, který vymáhá dluh → vykonavatel vymáhající dluh. Dokonavá slovesa jsou transponována příponou –vší: Člověk, který uznal svou vinu →člověk uznavší svou vinu. Pokud vztažné zájmeno označuje objekt dějem zasažený, jsou vytvářena adjektiva na -ný/-tý: Pachatele, který byl dopaden → dopadený pachatel; hrad, který byl dobyt → dobytý hrad. U sloves s významem „prostá změna stavu“ bývají výsledkem derivace adjektiva s příponou –lý: květina, která zvadla → zvadlá květina (zvadnuvší květina). (d) Nevalenční výrazy s funkcí shodného přívlastku, které jsou složkou nominální fráze, jejímž jádrem je apelativum, patří také mezi nominální skupiny. Mají dvě funkce: (1) Vyjadřují hodnocení jádra nominální skupiny: Chudák dítě za nic nemohlo. Nominální skupina chudák dítě vznikla transformací větné struktury založené na hodnotícím predikátoru typu „být + substantivum“, a to elizí sponového slovesa „být“: Dítě je chudák → chudák dítě. (2) Vyjadřují klasifikaci jádra nominální skupiny: Hřib žlučník je jedovatý. Nominální skupina hřib žlučník vznikla transformací věty Žlučník je hřib → hřib žlučník.
2.
REFERENCE
Informace o tom, který objekt má mluvčí na mysli, zda určitý a určený, nebo určitý, ale neurčený, přináší (a) jádro nominální skupiny, a to: • vlastní jména. Členem nominální skupiny mohou být: - přívlastky vyjádřené vztažnou větou: U zkoušek nevyhověl ten Pavel, co byl rok v zahraničí (pro referenci je vedlejší věta důležitá)/Pavel, jenž byl rok v zahraničí, u zkoušek nevyhověl (referenčně nedůležitá vedlejší věta); - přívlastky hodnotící (podobně jako u apelativ): chudák Eva; zlosyn Karel; - přívlastky identifikační: nejvyšší vrchol Beskyd Lysá hora; - přívlastky klasifikační: sestra Božena; město Dvůr Králové nad Labem; obraz Stromovka. Tato spojení vznikla transformací, např. Stromovka je obraz → obraz Stromovka. Nominální frází se vyjadřuje klasifikace objektů (živých i neživých) a míst označených vlastním jménem. - ukazovací zájmena: Ta Praha je krásné město! O tom Karlovi už nemluv. Předpokladem jsou společné znalosti komunikantů o situaci a jejích účastnících. - neurčitá zájmena: Sešli jsme se s nějakým Vojtěchem Zlámalem. Mluvčí předpokládá, že adresát nositele vlastního jména nezná a že jeho identifikace není důležitá. - přivlastňovací zájmena: Vaše Boženka o tom ví; Potkali jsme jejich Vojtěcha. • zájmena osobní. Členem nominální skupiny mohou být přívlastky restriktivní: My, kteří máme zápočet, můžeme jít ke zkoušce. Také přívlastky nerestriktivní: On, který se o nic nezasloužil, vstoupil první. Já nešťastný nic nemohu dělat (přívlastek vyjádřený adjektivní frází). • zájmena neurčitá. Někdo tu byl; Slyšeli jsme kohosi; Může se stát cokoli(v)/lecco(s). • zájmena tázací. Kdo mluvil? Co děláš? Jsou referenčně určitá, ale neurčená. (b) tzv. determinátory. Stojí u jádra nominální skupiny vyjádřeného apelativem, vytvářejí s ním rozvitou nominální skupinu. Jsou to především: • ukazovací zájmena: Ten/tento chlapec je můj spolužák. Tamta/tadyta stavba, která stojí vedle, patří škole. • přivlastňovací zájmena: Náš strýc přijede zítra. Půjčil jsem mu své hodinky. • neurčitá zájmena: Podal mi to jistý člověk (reference určitá, ale neurčená). Přijď v kteroukoli dobu (reference neurčitá). Reference určitá a určená: • adjektiva deverbální a deadverbiální: Zmíněná situace je neřešitelná. Tamější fauna je velmi zajímavá. • adjektiva přivlastňovací: Janův pes je nebezpečný.
3.
KVANTIFIKACE
Informace o tom, kolik objektů daného druhu má mluvčí na mysli, je možné vyjádřit morfémem kategorie čísla jména tvořícího jádro nominální fráze: Přines mi ten spis (= jeden, a to určitý a určený); Přines mi ty spisy (= více než jeden, a to určité, a určené); Na stole leží ∅ spisy(= více než jeden, a to určité, ale neurčené); ∅ Žába je obojživelník // ∅ Žáby jsou obojživelníci (generické reference). Taková vyjádření kvantity lze chápat jako gramatické kvantifikátory. Lexikální kvantifikátory jsou výrazy, které stojí u nominální fráze, jejímž jádrem je jméno, a tvoří s ní rozvitou nominální skupinu. Vyjadřují je: • číslovky určité i neurčité: Koupil jen ten jeden obraz // ty čtyři obrazy // těch několik knih (reference určitá); Koupil dva obrazy // čtyři obrazy // několik knih (reference určitá, ale neurčená); • adjektiva: Mnohý člověk by jednal stejně; • substantiva: Uviděl kupu dětí; Dal za to spoustu peněz; • adverbia: Přeji ti hodně klidu, málo smutku; • zájmena: - totalizátory: Všichni žáci naší školy byli očkováni. Vypustíme-li neshodný přívlastek naší školy, věta může mít význam Všichni žáci v republice. Je-li z kontextu nebo ze situace známa skupina/třída, zůstává v nominální skupině jen totalizátor: Všichni byli očkováni; Každý žák byl očkován (vyjádření distributivnosti). Ve stejné funkci je možné použít adjektivum celý (metaforické vyjádření): Celá třída byla očkována; - parcializátory: Někteří/ostatní/jiní žáci nebyli očkováni; - negátory: Žádný uchazeč nevyhověl; Nikdo nevyhověl. V rámci kvantifikátorů je možné uvést i výrazy různých slovních druhů vyjadřující přibližnost v nominální skupině, např. Výstavu navštívilo asi // okolo // přibližně // zhruba sto lidí. Té látky je tak pět metrů. Bylo tam zhruba // minimálně tisíc knih. Navážili nám přes pět kilo jablek. Uveď alespoň pět příkladů. Cvičení č. 1 V následujících větách vytvořte nominalizaci infinitivem, substantivem nebo adjektivem: 1. Rozhodla se, že brzy odejde. 2. Lékař mi doporučil, abych pravidelně cvičil. 3. Musíme vyřešit problémy, které vznikly. 4. Četl jsem o hradu, který byl dobyt. 5. Koupila jsem prostředek, který bělí prádlo.
Cvičení č. 2 Vysvětlete podstatu následujících nominálních skupin: 1. Maminka poslala bratra Josefa na nákup raných brambor. 2. Daroval mi to jeden známý. 3. V zahradě našeho bratra je hodně ovocných stromů. 4. Jeho smíření se ztrátou peněz není přesvědčivé. Řešení ke cvičení č. 1 1. 2. 3. 4. 5.
…brzy odejít // k brzkému odchodu // pro brzký odchod …pravidelně cvičit // pravidelné cvičení …vzniknuvší // vzniklé problémy …o dobytí hradu // o dobytém hradu …prostředek k bělení prádla // určený k bělení prádla // bělicí prostředek
Řešení ke cvičení č. 2 1. Věta obsahuje tři nominální skupiny, z toho dvě rozvité. Nominální skupina nákup raných brambor vznikla nominalizací vedlejší věty aby koupil rané brambory nebo infinitivní skupiny koupit rané brambory. Sloveso koupit vyžaduje vazbu s akuzativem, odvozené substantivum vazbu s genitivem. V první nominální skupině je nositel vlastního jména Josef (jádro nominální skupiny) blíže určen klasifikačním přívlastkem bratr. 2. Tři nominální skupiny mi, to, jeden známý tvoří přísudkovou valenci. Objekt vyjádřený zájmenem to má funkci referenční, a to určitou – je znám ze situace. Neurčitým zájmenem jeden je vyjádřena reference určitá, ale neurčená vzhledem k subjektu známý. 3. Nominální skupina zahrada našeho bratra je založena na predikátoru s významem vlastnění: náš bratr má zahradu. Jádro nominální skupiny hodně ovocných stromů je rozvito shodným přívlastkem ovocný a kvantifikátorem hodně (reference určitá, ale neurčená). 4. Vznik nominální skupiny: jeho smíření se ztrátou peněz → Je/není smířen se ztrátou peněz // (On) Smířil se/Nesmířil se se ztrátou peněz. Jádro nominální skupiny: abstraktní substantivum smíření. Valenční pozice komplementu se ztrátou zůstává stejná u substantiva jako u slovesa. Substantivum ztráta si také vyžaduje valenci; pád předmětu se mění: ztratit peníze → ztráta peněz (akuzativ → genitiv). Přivlastňovacím zájmenem jeho je vyjádřena reference určitá a určená, plynoucí ze situace. Použitá literatura: GREPL, M.; KARLÍK, P. Skladba spisovné češtiny. Praha: SPN, 1986. GREPL, M.; KARLÍK, P. Skladba češtiny. Praha: Votobia, 1998. HUBÁČEK, J.; JANDOVÁ, E.; SVOBODOVÁ, J. Čeština pro učitele. Opava: Optys, 1996; Vademecum, 1998.
