Obsah Úvodní slovo ředitele ZOO Olomouc
6
Pavilon lidoopů
65
Půl století království zvířat nad Olomoucí aneb jak jsem „potkával“ ZOO
7
Výběh jeřábů popelavých
65
Stanice pro handicapovaná zvířata
65
Ředitelé ZOO Olomouc
8–9
Z historie olomoucké ZOO
11
Zimoviště pro ptáky
65
Založení a počátky budování Krajské zoologické zahrady v Olomouci
11
Chovné zařízení pro gepardy
65
Historie ZOO Olomouc - 60. léta
18
Ředitelství, účtárna, hostinský pokoj
65
Historie ZOO Olomouc - 70. léta
26
Kanceláře, kuchyně, vrátnice
66
Historie ZOO Olomouc - 80. léta
34
Garáže, dílny, sklady
66
Historie ZOO Olomouc - 90. léta
40
Šatna, jídelna
66
Historie ZOO Olomouc po roce 2000
46
Centrální výtopna na biomasu
66
Procházka po ZOO v roce 2006
50
Seznam nejdůležitějších staveb vybudovaných v průběhu výstavby ZOO
68
Kočkodan husarský
50
Co v ZOO již neuvidíte
69
Pavilon opic
50
Žralok černoploutvý Carcharhinus melanopterus
71
Pavilon hrošíků liberijských a medvědů malajských
51
Žralůček perský Chiloscyllium arabicum
71
Expozice dravců
51
Piraňa Nattererova Serrasalmus nattereri
72
Obří voliéra „bábovka“
51
Klaun Amphiprion polymnus
72
Rybník pro vodní ptáky
52
Pralesničky Dendrobatidae
73
Voliéra a ubikace pro plameňáky
52
Krokodýl čelnatý Osteolaemus tetraspis
73
Výběh nosálů
52
Korovec jedovatý Heloderma suspectum
73
Zimoviště africké zvěře a pavilon žiraf
53
Hroznýš Dumerillův Acrantophis dumerilli
74
Terária
54
Nandu pampový Rhea americana
74
Dikobraz
54
Hadilov písař Sagittarius serpentarius
75
Sovice sněžní
54
Kondoři
75
Výběh koz kamerunských
54
Kondor krocanovitý Cathartes aura
76
Vyhlídková věž
54
Kondor královský Sarcoramphus papa
76
Výběh vikuní
55
Supi
76
Medvědi
55
Sup hnědý Aegypius monachus
76
Výběh gepardů
56
Sup bělohlavý Gyps fulvus
77
Velký výběh pro rysy
56
Jeřábi
77
Obří voliéra dravců
56
Jeřáb královský Balearica regulorum
77
Pavilon šelem
57
Jeřáb bělošíjí Grus vipio
77
Výběh pro klokany
58
Sovy
78
Velbloud dvouhrbý
58
Sovice sněžní Nyctea scandica
78
„Starý seník“
58
Výr velký Bubo bubo
79
„Nová hala“
58
Výreček malý Otus scops
79
„Stará hala“
59
Kalous ušatý Asio otus
79
Anoa
59
Puštík obecný Strix aluco
79
Výběh koz šrouborohých a klokanů dama
59
Sova pálená Tyto alba
79
Jihoamerický pavilon
59
Ledňák obrovský Dacelo novaeguineae
79
Pižmoní
60
Zoborožci
80
Sobi
60
Zoborožec temný Aceros plicatus
80
Kozorožci kavkazští
60
Zoborožec kaferský Bucorvus leadbeateri
80
Kozy kašmírské a ovce
60
Zoborožec tmavý Anthracoceros malayanus
81
Jelen sibiřský
60
Zoborožec šedolící Ceratogymna brevis
81
Pony shetlandský
61
Zoborožec Deckenův Tockus deckeni
81
Voliéra pro ptáky
61
Čápi
82
Ubikace pro cibetky a servaly
61
Čáp černý Ciconia nigra
82
Surikaty a mangusty
61
Čáp bílý Ciconia ciconia
82
Fosy
61
Marabu africký Leptoptilos crumeniferus
82
Puštík obecný a kalous ušatý
62
Plameňák růžový Phoenicopterus ruber
83
Šakal čabrakový
62
Husa kuří Cereopsis novaehollandiae
83
Výběhy psovitých šelem
62
Ara ararauna Ara ararauna
84
Sova pálená
63
Tukani
84
Sedimentační nádrž
63
Tukan bělolící Ramphastos vitellinus
85
Volný výběh makaků
63
Tukan rudozobý Ramphastos tucanus
85
Výběh jeřábů
63
Arasari zlatolící Selenidera culik
85
Výběhy levhartů mandžuských
63
Arassari černohrdlý Pteroglossus aracari
85
Voliéra pro malé papoušky
63
Krasky
85
Výběh jelenů
64
Kraska červenozobá Urocissa erythrorhyncha
85
Pavilon netopýrů
64
Kraska malá Cissa thalassina
86
Výběhy kozorožců sibiřských
64
Majny
86
Majna žlutolící Mino dumontii
86
Dingo Canis lupus dingo
110
Majna zlatoprsá Mino anais
86
Zebry
110
Majna Rothschildova Leucopsar rothschildi
86
Zebra Chapmanova Equus quagga chapmanni
110
Klokani
87
Zebry v ZOO Olomouc
111
Klokánek králíkovitý Bettongia pennicillata
87
Osel poitouský
111
Klokan parma Thylogale parma
87
Hrošík liberijský Hexaprotodon liberiensis
112
Klokan dama Macropus eugenii
87
Lamy
112
Klokan rudý Macropus rufus
87
Guanako Lama guanicoe
112
Kusu liščí Trichosurus vulpecula
88
Vikuňa Vicugna vicugna
113
Kaloň zlatý Pteropus rodricensis
89
Lama krotká Lama guanicoe f. glama
113
Dikobraz srstnatonosý Hystrix indica
89
Alpaka Lama guanicoe f. pacos
113
Lemuři
90
Velbloud dvouhrbý Camelus ferus
113
Lemur tmavý Eulemur macaco macaco
90
Jelenovití
114
Vari černobílý Varecia variegata
90
Jelen lesní Cervus elaphus
114
Tamaríni a kosmani
91
Jelen sibiřský Cervus elaphus sibiricus
114
Tamarín pinčí Saguinus oedipus
91
Sob polární Rangifer tarandus
115
Lvíček zlatý Leontopithecus rosaria
92
Žirafa Rothschildova Giraffa camelopardalis rothschildi
115
Kotul veverovitý Saimiri sciureus
92
Historie chovu žiraf Rothschildových
116
Kočkodan husarský Erythrocebus patas
93
Narození a odchov žirafích dvojčat
117
Makak červenolící Macaca fuscata
93
Odchov dvou mláďat žirafy Rothschildovy jednou matkou
118
Gibon zlatolící Nomascus gabriellae
94
Antilopy v ZOO Olomouc
118
Siamang Hylobates syndactylus
94
Přímorožec jihoafrický Oryx gazella gazella
118
Mravenečník velký Myrmecophaga tridactyla
95
Historie chovu přímorožců jihoafrických
119
Mravenečník čtyřprstý Tamandua tetradactyla
96
Nilgau Boselaphus tragocamelus
120
Lenochod dvouprstý Choloepus didactylus
96
Antilopa losí Taurotragus oryx
120
Pásovec štětinatý Chaetophracus villosus
97
Pakůň modrý Connochaetes taurinus taurinus
121
Medvědi
97
Antilopa skákavá Antidorcas marsupialis
121
Medvěd malajský Helarctos malayanus
97
Voduška červená Kobus leche kafuensis
121
Medvěd brtník Ursus arctos arctos
98
Adax Addax nasomaculatus
121
Medvěd kodiak Ursus arctos middendorffi
98
Pakůň běloocasý Connochaetes gnou
122
Nosál červený Nasua nasua
99
Bongo Boocercus euryceros
122
Malé kočky
99
Horské kozy a ovce
123
Kočka bengálská Prionailurus bengalensis
99
Kozorožec horský Capra ibex
123
Kočka rybářská Prinailurus viverrinus
100
Kozorožec sibiřský Capra sibirica
123
Rysi
100
Kozorožec kavkazský Capra caucasica
123
Rys evropský Lynx lynx lynx
100
Kozorožec dagestánský Capra cylindricornis
123
Serval stepní Leptailurus serval
101
Koza bezoárová Capra aegagrus
123
Gepard štíhlý Acinonyx jubatus
101
Koza šrouborohá Capra falconeri
123
Tygr Panthera tigris
102
Tahr himalájský Hemitragus jemlahicus
123
Tygr ussurijský Panthera tigris altaica
102
Muflon Ovis musimon
124
Tygr sumaterský Panthera tigris sumatrae
103
Paovce hřívnatá Ammotragus lervia
124
Levhart Panthera pardus
103
Kamzík horský Rupicapra rupicapra
124
Levhart mandžuský Pantera pardus orientalis
104
Pižmoň severní Ovibos moschatus
124
Jaguár Panthera onca
104
Tuři
125
Lev Pantera leo
105
Anoa Bubalus depressicornis
125
Lvi berberští Pantera leo leo v olomoucké ZOO
105
Bizon Bison bizon
125
Hyeny
106
Zubr Bison bonasus
125
Hyena skvrnitá Crocuta crocuta
106
Watusi
126
Hyena žíhaná Hyaena hyaena
107
Jak
126
Promykovití
107
Zebu
126
Surikata Suricata suricatta
107
Tabulky
127
Mangusta žíhaná Mungos mungo
107
O autorech a použitá literatura
128
Mangusta liščí Cynictis penicillata
108
Cibetkovití
108
Fosa Cryptoprocta ferox
108
Binturong Arctictis binturong
108
Cibetka africká Civettictis civetta
109
Psovité šelmy
109
Šakal čabrakový Canis mesomelas
109
Šakal obecný Canis aureus
109
Vlk Canis lupus
109
ZOO Olomouc včera a dnes
ZOO Olomouc včera a dnes Milan Kořínek a kolektiv Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Úvodní slovo ředitele ZOO Olomouc Zoologické zahradě Olomouc se sídlem na Svatém Kopečku je padesát let. Věkem se řadí mezi středně stará zařízení mezi šestnácti zoologickými zahradami v České republice. Začátky byly těžké, ale díky krásnému umístění v nejbližší rekreační oblasti Olomouce v ideálním lesním prostředí překonala všechny počáteční potíže a našla, tehdy Krajská zoologická zahrada v Olomouci, podporu u návštěvníků. Když se v období let 1965–1968 uvažovalo o snížení počtu ZOO u nás, i olomoucká byla mezi navrženými. Měla se změnit v zookoutek. Naštěstí k tomuto řešení nedošlo. Budování ZOO se neslo ve znamení tehdy jediné možnosti a to tak zvané Akce „Z“, tedy zadarmo za pomoci brigádnicky odpracovaných hodin širokou veřejností i zaměstnanci ZOO. Skutečnost však byla jiná a stavby takto provedené byly mnohdy dražší, než kdyby byly postavené tak zvaně na klíč. Tvář zoologické zahrady se v průběhu let měnila a zejména po roce 1989 došlo k její modernizaci a rozvoji tak, že se zařadila mezi významné ZOO v rámci Evropy. Olomoucká ZOO je členem EAZA – Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií a WAZA – Světové asociace zoologických zahrad a akvárií. Samo členství svědčí o jejich kvalitách.
6
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Olomouckou zoologickou zahradu navštívilo za padesát let její existence 11 006 978 osob. Vystřídalo se zde 598 pracovníků, včetně těch současných. Je mou milou povinností poděkovat zejména všem minulým zaměstnancům za práci, kterou pro ZOO vykonali, mnohdy v těžkých podmínkách. Děkuji i zaměstnancům současným, kteří zde pracují s láskou k tomuto výlučnému a dovolím si říci nevšednímu povolání. Chtěl bych také poděkovat našemu zřizovateli Magistrátu města Olomouce, Krajskému úřadu Olomouckého kraje, Ministerstvu životního prostředí a ostatním institucím, které ZOO podporují v jejím dalším rozvoji.
Ing. Zdeněk Slavotínek Ředitel ZOO Olomouc
Půl století království zvířat nad Olomoucí aneb Jak jsem „potkával“ ZOO Je na světě jen několik pro mne tak důvěrně známých a milých míst v Olomouci a okolí, jako je Zoologická zahrada na Svatém Kopečku. Spolu s půl stoletím její existence letos slavím své osobní třicetileté jubileum aktivních návštěv v zoologické zahradě, tedy od prvních školních krůčků. Ještě dnes se mi vybavuje napjaté očekávání před vstupem do ZOO s otázkou, kterému novému zvířeti se stala zahrada domovem a jaká mláďata se narodila od poslední návštěvy. Vzpomínám, jak jsem si pečlivě do zápisníku zaznamenával odbornými značkami zastoupení samců, samic a mláďat u jednotlivých druhů zvířat. Byla to kouzelná doba poznávání, která pokračovala v přírodovědném kroužku a byla „korunována“ vítězstvím na jedné ze soutěžních přírodovědných stezek v ZOO. Později jsem jako náruživý čtenář knih Geralda Durella přemýšlel o možných nových přírůstcích z řad ohrožených zvířat pro olomouckou zoologickou zahradu a její záchranné programy. Zoologická zahrada se také stala živou učebnicí, ve které jsem si ověřoval poznatky o chování zvířat zprostředkované skvělým olomouckým odborníkem a čerstvým držitelem Ceny města prof. Vítězslavem Bičíkem. Jsem proto rád, že zvláště v posledních letech se daří
– díky úsilí vedení a všech zaměstnanců ZOO a podpoře olomouckého městského zastupitelstva – rozvíjet a dotvářet překrásný přírodní areál na Svatém Kopečku. Rekonstruované nebo zcela nové pavilony a výběhy umožňují ještě lepší péči o chovaná zvířata a současně nabízejí zajímavé pohledy pro návštěvníky. Odstraňování mříží ve prospěch „neviditelných zábran“ je završeno v některých případech bezprostředním kontaktem se zvířaty, jako v případě lávky ve výběhu pro makaky nebo u nového výběhu pro rysy. Již velmi blízko ke skutečnosti je sen o pavilonu pro lidoopy, který nabídne nejen atraktivní pohled do života orangutanů, goril a šimpanzů, ale jeho součástí bude také potřebné návštěvnické a vzdělávací centrum. Po letech úvah a studií je již kompletně zpracován projekt stavby a právě dokončovaná žádost o dotaci z evropských fondů. Přeji Zoologické zahradě v Olomouci – Sv. Kopečku mnoho dalších zvídavých návštěvníků.
Bc. Miroslav Petřík náměstek primátora statutárního města Olomouc ZOO Olomouc
7
ZOO Olomouc včera a dnes
Ředitelé ZOO Olomouc
RNDr. Václav Roubíček *20.4.1917 – +23.3.2004 V ZOO pracoval od 1.3.1956 do 15.10.1959 Ředitelem ZOO byl od roku 1956 do 1959 Maturoval na Reálném gymnasiu a později i na Státní pedagogické akademii v Brně. Přírodovědeckou fakultu Masarykovy university v Brně vystudoval při zaměstnání, v roce 1952 získal titul doktor přírodních věd. Původním povoláním byl středoškolský profesor. Od 1.března 1956 byl ustanoven kádrovým odborem rady KNV v Olomouci prvním ředitelem tehdy Krajské zoologické zahrady v Olomouci. Zajišťoval výstavbu základních staveb a ohrad nutných pro fungování ZOO. Výstavba zahrady probíhala převážně brigádnicky, často se budovala provizoria. ZOO v té době měla 15–17 zaměstnanců, kteří zajišťovali provoz prakticky bez technického vybavení a odborných znalostí. Za jeho působení byla ZOO otevřena a uvedena do provozu. Bojoval s tehdejší byrokracií, nedostatkem zaměstnanců i finančních prostředků. Jeho odchod ze ZOO zřejmě urychlil úmysl Ministerstva školství a kultury i MěNV v Olomouci zoologickou zahradu uzavřít. Později dlouhodobě působil jako odborný asistent botaniky na přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
8
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Ing. Jaroslav Rychlý *27.4.1925 – +6.1.2002 V ZOO pracoval od 13.4.1959 do 31.7.1974 Ředitelem ZOO byl od roku 1959 do 1974 Do ZOO nastoupil na jaře roku 1959 jako zootechnik, po odchodu RNDr. Roubíčka se stal od 1.10.1959 na více než 15 roků ředitelem olomoucké ZOO. V době svého nástupu převzal ZOO s nedostatkem financí, část zařízení byla již zchátralá a hrozilo i úplné zrušení zoologické zahrady. Již počátkem šedesátých let se situace uklidňovala, zvyšovala se návštěvnost a zoologická zahrada v Olomouci se začala ubírat správným směrem. Ing. Rychlý byl velmi pracovitý člověk, technicky zdatný, který se osobně podílel na výstavbě ZOO v Akci „Z“. Za jeho působení vznikly v ZOO Olomouc významné stavby. Obří voliéra se svou jedinečnou konstrukcí, vyhlídková věž, která je dominantou ZOO dodnes a mnoho drobnějších ubikací a výběhů. Vybudovala se také infrastruktura nutná k chodu zoologické zahrady – dílny, garáže, centrální sklady, parkoviště pro návštěvníky a mnoho dalších. Ze zoologické zahrady musel odejít v polovině sedmdesátých let z politických důvodů.
Antonín Procházka *12.4.1923 – +29.9.1989 V ZOO pracoval od 1.2.1974 do 15.6.1985 Ředitelem ZOO byl od roku 1974 do 1985
Ing. Zdeněk Slavotínek *3.10.1939 V ZOO pracuje od 1.12.1963 Ředitelem ZOO je od 1.5.1985
V době jeho působení ve funkci ředitele ZOO Olomouc prováděl Ing. Josef Vágner CSc., tehdejší ředitel královedvorské ZOO, rozsáhlé odchyty a importy afrických kopytníků. Naskytla se možnost získat do té doby zvířata u nás nechovaná nebo těžko dostupná. Proto se v roce 1975 začala budovat jedna z největších staveb v naší ZOO – „Zimoviště africké zvěře“ dokončené v roce 1977. Dále byla postavena nová ubikace s výběhem pro medvědy a velkorysým způsobem došlo k rozšíření pavilonu šelem. Neměl zoologické vzdělání, nezabýval se přímo chovem zvířat, ale díky dobrým kontaktům na tehdejší místní samosprávě se snažil získat finanční prostředky na zvelebení areálu. Za jeho působení ZOO dostala nové asfaltové povrchy vozovek, rozvody vody a elektřiny, byl vybudován nový vstupní areál a rybník pro vodní ptáky.
V ZOO Olomouc pracuje 43 roků. Nastoupil jako zootechnik, později působil jako náměstek a od roku 1985 je ve funkci ředitele. Za jeho vedení ZOO doznala zásadních změn. Většina starých pavilonů a ubikací byla zrekonstruována a přestavěna tak, aby vyhovovala modernímu pojetí chovu zvířat (pavilon šelem, pavilon opic, Jihoamerický pavilon, terarijní expozice, ubikace pro kočky na vrstevnicové cestě a mnoho dalších). Zároveň byla postavena celá řada nových pavilonů a expozic (obří voliéra pro vodní ptactvo, pavilon pro žirafy, výběh pro pižmoně a soby, výběhy gepardů a rysů, voliéra pro plameňáky, zimoviště pro ptáky, pavilon netopýrů, volný výběh makaků, výběh pro nosály, výtopna na biomasu, atd.). ZOO Olomouc dosáhla na návštěvnost přes 400 000 osob za rok, v počtu chovaných zvířat i v návštěvnosti se drží na 3–4 místě mezi dvaceti zoologickými zahradami v České republice a na Slovensku. Počet zaměstnanců se za jeho působení zvýšil ze 46 na 72 pracovníků.
ZOO Olomouc
9
Z historie olomoucké ZOO Založení a počátky budování Krajské zoologické zahrady v Olomouci V padesátých letech vznikla myšlenka založit v Olomouci zoologickou zahradu. Ve středu Olomouce ve Smetanových sadech vznikl počátkem padesátých let provizorní zookoutek. V několika malých ohrádkách zde byli chováni především zástupci naší lovné zvěře (jeleni a srnci), ptáky zastupovaly andulky, pávi a párek bažantů. O zookoutek projevila velký zájem veřejnost a zejména děti. Proto se rozšířením zookoutku začal vážně zabývat tehdejší Krajský národní výbor (KNV) a jeho realizací pověřil odbor přírodních věd Krajského vlastivědného muzea v Olomouci. Kolektiv jeho pracovníků v čele s RNDr. Vladimírem Strnadem zahájil činnost 1.ledna 1951 a vypracoval několik studií o možnostech zřídit ZOO v Olomouci. Rok poté, v únoru 1952, byla svolána schůze Biologické společnosti v Olomouci, která ustanovila „Přípravný výbor pro zřízení zoologické zahrady Olomouc“ ve svazku se SLUKO (Studijní lidový ústav krajského musea v Olomouci). Nová komise poprvé zasedala 10. března 1952 a to ve složení
logické zahrady severovýchodně od obce Samotišky na parcele 291/1 o rozloze asi 25 hektarů. Nakonec se velikost celého areálu budoucí ZOO ustálila na 42,5 hektarech, především jehličnatých a borových lesů na jižně a západně orientovaných úbočích. Výměra ZOO zůstala do současnosti v podstatě nezměněná. Odborníci dodnes oceňují členitost terénu vybraného území, které umožňuje budovat výběhy, připomínající životní podmínky zvířat ve volné přírodě. Z dopisu SLUKO ze 31.3.1952 vyplývá, že pro zajištění pitné vody měla sloužit stávající studna a užitková voda měla být získána přehrazením údolí s potokem. Zřízení zoologické zahrady se mělo dít etapově, na rok 1952 byly plánovány hlavní úpravy příjezdových cest a vodního zdroje. Dále se uvažovalo o vypracování situačního a zastavovacího plánu se zásadním vyřešením příjezdových komunikací ze Samotišek a Svatého Kopečka. Ještě tentýž měsíc členové přípravného výboru Dr. Strnad, Dr. Teyrovský a A. Förster navázali kontakty s národním podnikem Sigma. V dubnu 1952 byla svolána Předseda J. Schwáb (IV. referent KNV) další schůze přípravného výboru za přítomnosti Doc. Místopředseda Dr. V. Teyrovský (Studijní a lidový- Ing. Dr. K. Kostroně z Vysoké školy zemědělské v Brně, chovný ústav kraje olomouckého) aby při výstavbě ZOO uplatnil své dlouholeté zkušenosti Jednatel Dr. V. Strnad (SLUKO) s chovem zvířat v zajetí a prostudoval přírodní podPokladník T. Divina (SLUKO) mínky v jednotlivých částech areálu pro rozmístění rozRevizoři MUDr. J. Pospíšil (MNV Kopeček) ličných druhů zvířat. Spolupráci nabídli i další odborakademický malíř B. Dvorský (MNV níci. Například Doc. Dr. Dyk s manželkou zaslali návrhy Kopeček) a dobrozdání k výstavbě akvárií a dodali projekt na Členové F. Müller (MNV Samotišky) stavbu akvarijního pavilonu. S. Kanyza zase navrhoval Ing. O. Holinka (IX. referent KNV) stavbu tematických diorámat, která by představovala Dr. Z. Šprinc (II: referent KNV) vývoj tvorstva během uplynulých geologických dob. A. Förster (technický vedoucí ZOO) V. Pátek (II. referent KNV) Prof. Dr. J. Mělka (lékař fakulty Univerzity Palackého) J. Michal (IV. referent KNV) Jedním ze základních bodů jednání byl výběr místa pro vznikající zoologickou zahradu. Kromě umístění v centru města ve Smetanových sadech padl i návrh na okolí hejčínského cukrovaru. Na základě krajinářských, klimatických, geologických a dopravních výzkumů byly vybrány plochy bývalého panství kláštera Hradišťského na Kopečku. Krajský národní výbor v Olomouci 31.března 1952 udílí souhlas ke zřízení zoo-
Stavba hráze na 1. retenční nádrži – leden 1955 (archiv ZOO) ZOO Olomouc
11
ZOO Olomouc včera a dnes
Zajišťování vody pro ZOO (Juryšek J.)
Mezitím se plně rozvinul nábor dobrovolných pracovníků pro výstavbu Krajské ZOO. Již 4.května 1952 slavnostně přivítal první brigádníky předseda přípravného výboru Dr. Schwáb a zástupci tehdejšího Krajského národního výboru, Městského národního výboru a Krajské správy lesů. Mezi dobrovolníky se hlásili zástupci KNV, Klubu esperantistů, pionýři a další. Práce zahájil Dr. Schwáb, S. Janiš – místopředseda KNV a plánovací referent, kteří porazili první strom stojící v trase nové cesty. Pro propagaci vznikající ZOO byl vydán plakát, který měl veřejnost seznámit se zahájením výstavby krajské zoologické zahrady a přilákat další brigádníky. O zahájení výstavby ZOO byl údajně natočen i dokumentární film.
zoologickou zahradu. N. p. Prefa zase v roce 1953 zajistil oplocení celého areálu. V témže roce bylo zakoupeno koňské spřežení k usnadnění místní dopravy materiálu.
Pohled na Olomouc z Orlího vrchu - na místě vyhlídkové věže (Juryšek J.)
Jedna z prvních cest v ZOO (Juryšek J.)
Během tří týdnů byla vybudována první cesta a druhá byla před dokončením. Postupně pokračovala výstavba jednotlivých objektů a ubikací pro zvěř, hloubení nádrže pro rybník, opravy hospodářských budov a oplocování areálu budoucí ZOO. V tomto období předložil Doc. Ing. Dr. Kostroň způsoby montáže ohrad pro spárkatou zvěř. Současně probíhala i těžba jehličnatých lesních porostů, které byly místně nahrazeny smíšeným lesem. Práce se částečně realizovaly pod patronací velkých podniků. Vedení národního podniku Sigma přijalo patronát nad čerpací technikou (závlahy, zajištění pitné a užitkové vody) pro vznikající
12
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Po dokončení hráze vodní nádrže v roce 1954 bylo vystavěno jedenáct velkých voliér pro ptáky na vrstevnicové cestě (tři z nich stojí dodnes – voliéra pro puštíky a kalousy, sovy pálené a sovice sněžné). Dále pokračovaly lesnické práce a započalo se s opravami hospodářských budov. Z bývalé hospodářské stodoly a chlévů po přestavbě vznikly kanceláře, skladiště, byty. Vystavěly se také provizorní dřevěné přístřešky, které sloužily jako seník, stolárna, dílny a garáže. Problematické bylo i zavedení elektrického proudu, který byl instalován jen v kuchyni.
Leden 1955 – klec pro bažanty na Štěpánské cestě (archiv ZOO)
Členové výboru nepolevovali v přípravných pracích pro vznikající ZOO. Jednatel Dr. Strnad navštívil ZOO v Bojnici u Prievidzy, aby si prohlédl tamní vznikající zoologickou zahradu. Přátelskou návštěvu uzavřel zhodnocením a studiem terénu, své výsledky shrnul v sestavení hlavních rysů projektu výstavby Zoologické zahrady nitranského kraje v nichž využil zkušeností s budováním olomoucké ZOO. Za cenné zkušenosti a rady získal od ředitelství Krajského muzea nitranského kraje jako projev vděčnosti živého koloucha. Ten se stal jedním z prvních chovanců Krajské zoologické zahrady v Olomouci. Zpočátku byla zoologická zahrada budována jako ZOO oborového typu. Na tehdejší dobu v poměrně prostorných výbězích byli chování především zástupci naší fauny. V kopcovitém terénu s mírnými i prudšími svahy byla snaha umístit zvířata tak, jak žijí ve volné přírodě. Původní výběhy byly vybudované svépomocí za pomoci mnoha nadšenců především ze dřeva vytěženého přímo v areálu a teprve později byly nahrazovány konstrukcemi z kovu. Po deseti letech od otevření zoologické zahrady bylo vykázáno 95 000 brigádnických hodin v celkové hodnotě 4 000 000 Kčs, o dva roky později to bylo již 108 000 hodin a v roce 1981 se uvádí 196 000 odpracovaných hodin. Od roku 1953 do roku 1957 byly po obnově porostu upraveny komunikace, oplocení a bylo vybudováno několik základních ubikací a výběhů. V roce 1957 probíhala přestavba stodoly a chlévů na obytné místnosti, zazimování pro zvěř a uložení píce a materiálů. Nákladnější a složitější stavby následovaly postupně v dalších letech. Většina z původních pavilonů a klecí již neexistuje nebo prošla rekonstrukcí tak, aby vyhovovala současným požadavkům na chov zvířat a jejich potřebám a návštěvníkům umožnila prohlédnout si zvířata v estetickém prostředí. Stavba probíhala podle generální plánu tzv. „Generelu výstavby ZOO“ schváleného 12.srpna 1952. Později došlo k revizím a změnám v generelu tak, aby vyhovoval potřebám rozvíjející se zoologické zahrady. Žádost o první změny je zaznamenána již v roce 1963. Ve svazku se SLUKO byla ZOO až do konce roku 1954. Od 1.ledna 1955 byla samostatnou podřízenou organizací kulturního odboru rady KNV (Krajského národního výboru) v Olomouci. Od 1.srpna 1958 se stala kulturně – osvětovým zařízením odboru školství a kultury rady MěNV (Městského národního výboru) v Olomouci kam byla převedena z KNV. Založení ZOO na Svatém Kopečku bylo zpočátku přijímáno veřejností se značnou nedůvěrou. Zvláště vzdálenost od centra města se mnohým jevila jako nevyhovující. Později se ale ukázalo, že bylo vybráno nej-
lepší místo z celého blízkého okolí Olomouce. Nejvíce byl odsuzován chov zvěře v zajetí a mnozí jej označovali jako týrání zvířat. Teprve postupným seznamováním veřejnosti se životem zvířat a pravidelnými besedami s odborným výkladem byly tyto názory vyvráceny. Také obyvatelé na Svatém Kopečku, zejména ti sousedící se ZOO, byli nespokojeni. Stížnosti se vyskytovaly hlavně v letním teplém počasí, a to na zápach, který pronikal ze zoologické zahrady. Již brzy po otevření se ZOO stala vyhledávaným místem rekreace a odpočinku a setkávala se s čím dál větší oblibou u veřejnosti. V průběhu let se záměr založit ZOO na Svatém Kopečku velmi osvědčil přesto, že je vzdálená více než 10 kilometrů od centra Olomouce. Příznivé podmínky v nadmořské výšce 360–390 metrů vyhovují rekreaci, turistice, cykloturistice, houbaření a v zimním období i běžkovému lyžování. Mnoho návštěvníků ZOO nevynechá možnost prohlídky baziliky Navštívení Panny Marie. Svatý Kopeček se stal centrem výletů i víkendové rekreace nejen obyvatel Olomouce a blízkého okolí ale i návštěvníků ze všech vzdálených koutů naší republiky i ze zahraničí.
Leden 1955 – srnec, první obyvatel ZOO (archiv ZOO)
3. června 1956 byla ZOO slavnostně otevřena. Prvním ředitelem byl 8.března 1956 jmenován radou KNV RNDr. Václav Roubíček. Pracovalo v ní 17 zaměstnanců většinou bez odborného zoologického vzdělání, byli to především nadšenci s vřelým vztahem ke zvířatům. V prvním roce se vybralo na vstupném 56 203 Kčs a to po 1 Kčs. Návštěvníci mohli zhlédnout převážně evropskou faunu. Prvními obyvateli byli jelen karpatský, srnec, vlk, 10 mývalů, lišky, 1,0 dikobraz, různé druhy ptáků a údajně i černý kozel. O něco později přibyli daněk, dingo, fretka, jezevec, plch, pavián pláštíkový, bažant diamantový, zlatý a stříbrný, holub česká čejka, jestřáb, kachna pižmová, kalous ušatý, káně, kur džunglový, andulka, páv, sova pálená a želva řecká. V závěru padesátých let zoologická zahrada již chovala zástupce ZOO Olomouc
13
ZOO Olomouc včera a dnes několika druhů zajímavých a exotických živočichů (1,3 pavián pláštíkový, 2,2 aratinga jendaj, 0,2 malpa kapucínská, 2,2 kakadu růžový, 1,1 amazoňan modročelý, 1,5 makak rhesus, 1,5 makak jávský, 1,1 sovice sněžní, 1,1 kočka bažinná, 0,2 kočkodan bělozelený, 1,2 mangabej pláštíkový (černý), 1,1 ara, 0,2 ženetka, 1,1 velbloud dvouhrbý, 1,0 dikobraz, 1,1 lama, 0,1 jelen, 1,1 pony), což se začalo kladně projevovat na návštěvnosti. Vývoj směřoval k získávání nových geneticky kvalitních zvířat, sestavování chovných skupin a párů schopných rozmnožování u vzácných a v přírodě ohrožených druhů. U řady zvířat se tyto předpoklady dařilo plnit. V prvních dvou desítiletích existence ZOO se podařilo úspěšně rozmnožit dikobrazy, rysy, jaguáry, levharty, několik druhů jelenů, daňky, muflony, kamzíky horské, zubry evropské, z antilop pakoně modré, vodušky červené, antilopy losí a skákavé, nilgau a přímorožce jihoafrické. Počet chovaných zvířat a jejich druhové zastoupení postupně vzrůstalo z 12 druhů a 86 kusů v roce 1956, až k 378 druhům s téměř 1800 kusů v dnešní době. Stavy zvěře se zpočátku nezvyšovaly úměrně s výstavbou, ale většinou byla zvířata získávána v předstihu, což způsobovalo potíže s jejich umístěním, chovem i zazimováním. Zvířata byla často v zimním období umístěna i v kancelářích. Nezřídka se stávalo, že během velmi krátké doby bylo potřeba vybudovat zařízení náročná jak na peněžní prostředky tak na pracovní síly. Po finanční stránce zoologická zahrada pociťovala stále nedostatek.
Medvědi ve staré kleci (archiv ZOO)
Výňatek z „Revizní zprávy“ z května 1957: „Budovy patřící k zooparku jsou tyto: hospodářská budova, dřevěný kiosk a dřevěná chata. V hospodářské budově je kan-
14
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Klec pro medvědy postavená v roce 1959 (archiv ZOO)
celář, dílna a skladiště. V zimě slouží tato budova k zazimování zvěře. Pro nedostatek zazimovacích prostorů je použito též kanceláře, což zaměstnancům neprospívá v jejich práci. Dřevěný kiosk je pronajat od 1.5. 1957 Jednotě v Olomouci. Dřevěné chaty je používáno jako skladiště. Výstavba zooparku je velice ztížena nedostatkem pracovních sil, což má velký vliv i na návštěvnost. Zájem veřejnosti o shlédnutí a navštívení zooparku je dosti velký, jenže ochabuje po projití zooparku a shlédnutí vystavených exponátů.“ Ke konci roku 1958 se již udává, že kromě hospodářských budov je v objektu ZOO dřevěný barák na zazimování zvěře, kiosk pro občerstvení, pokladna, chata–skladiště, garáž, kůlny, seníky a zděná budova pro přezimování opic. Příspěvek odboru školství a kultury rady KNV činil 270 000 Kčs. Krajská ZOO měla k 1. 1. 1959 celkem 159 kusů zvěře v ceně 25 003 Kčs a 208 kusů krmné a produkční zvěře (králíci, morčata, krysy a slepice) v ceně 2 068 Kčs. Náklady na krmný den v té době činily 135 Kčs. Vedení ZOO také jednalo o prodeji dvou zvěřincových vozů na chov šelem s Československými cirkusy.
Hospodářské budovy – leden 1955, dnes kanceláře, veterinární ošetřovna (archiv ZOO)
Při přidělování jednotlivých kusů zvěře je Olomouci přidělována jen ta zvěř, o kterou jiné ZOO nemají zájem, takže do budoucna není možno počítat s rozšířením zvěře o zajímavější druhy. Mimo to v důsledku absolutního nedostatku vody ani by nebylo možno některé druhy zvířat v ZOO na Kopečku chovat. Po stránce ekonomické a. ZOO měla k 1.1.1959 159 kusů zvěře v ceně Kčs 25 003,70 přičemž celkové náklady na provoz ZOO činily v roce 1958 Kčs 261 870,44 a bylo zde zaměstnáno celkem 16 pracovníků. Na celkové náklady si ZOO vytvořila vlastní příjmy (vstupné) ve výši celKancelářská budova, později kuchyň, skladiště – odstraněna po roce 2000 (archiv ZOO) kem Kčs 76 388,71 takže ZOO byla ztrátová částkou Kčs 185 481,75. Koncem padesátých let bylo postavení zoologické b. Pro svoji odlehlost nemůže si ZOO zajistit jako ošetzahrady nelehké, dokonce hrozilo její úplné zrušení což řovatele zvěře kvalitní pracovníky (přesto, že platové dokládá tehdejší „Protokol o výsledku kontroly účetní podmínky jsou poměrně výhodné). Jsou získáváni evidence“ z počátku roku 1959 a „Průvodní zpráva pouze pracovníci duševně i fyzicky méně zdatní, k rozvaze rozpočtových organizací“ z poloviny roku čímž je dosahována nízká produktivita práce. 1959 podepsaná tehdejším ředitelem RNDr. Václavem c. Nízká návštěvnost (za celý rok 1958 celkem 49 936 Roubíčkem. Z jejich výňatků si můžeme udělat dokonávštěvníků) má značný vliv na ztrátovost podniku nalý obraz o provozu a chodu ZOO v této době. a do budoucna není možno počítat s podstatnějším vzrůstem návštěvníků. Protokol o výsledku kontroly účetní evidence ze d. Celkem je možno po stránce ekonomické zhoddne 26. března 1959 notit situaci tak, že ZOO prakticky živoří, že vynaRozbor účelnosti Krajské zoologické zahrady na Kopečku ložené náklady na provoz zdaleka nejsou vyváženy u Olomouce: kulturním přínosem. Podstatné také je to, že ani Podle rozhodnutí Ministerstva školství a kultury ze do budoucna není možno počítat s větším zvratem dne 5.srpna 1958 bylo stanoveno „Zrušit zoologickou k lepšímu. zahradu na Sv. Kopečku u Olomouce, neboť toto zařízení nemá pro svou další činnost zajištěny nejzáklad- Na základě těchto skutečností doporučuje kontrolní nější podmínky.“ V tomto svém rozhodnutí se pra- odbor Krajskou zoologickou zahradu na Kopečku u Olocovníci ministerstva opírali o výsledek prověrky, kte- mouce zrušit. Aby však občané olomouckého kraje a zerou prováděli pověření odborní pracovníci. Pracovníci jména pak mládež nebyli ochuzeni o toto jinak velmi kontrolního odboru (rady MěNV – pozn. redakce) na důležité kulturní zařízení doporučujeme vybudování základě prováděné kontroly po zvážení účelnosti tohoto zoologického koutku v prostoru města Olomouce, kde kulturního zařízení jak po stránce kulturní tak i eko- by bylo možno umístit zvěř z Kopečku. Náklady na pronomické se s rozhodnutím ministerstva – zrušit ZOO voz ZOO by se podstatně snížily, zvětšila by se návštěvna Kopečku u Olomouce – plně ztotožňují. Při vytvá- nost zoologického koutku, takže ztrátovost tohoto zaříření tohoto svého názoru jsme se opírali zejména o tyto zení by se snížila na minimum a snad by se dalo docíliti skutečnosti: i vyrovnanosti rozpočtu a soběstačnosti zařízení. Zvýšil Po stránce kulturní by se jistě i počet návštěvníků z řad školní mládeže, pro a. ZOO je příliš vzdálena od Olomouce, čímž se snižuje kterou by tyto prohlídky byly přínosem ve školní výuce. návštěvnost. b. Na návštěvnost má velký nepříznivý vliv i to, že ZOO má k dispozici malý počet zvířat a naprosto postrádá exotické, atraktivní druhy. c. V ČSR je 11 ZOO a z nich ZOO na Kopečku má nejnepříznivější podmínky pro svou existenci na základě čehož bylo rozhodnuto ji zrušit. Dovoz zvěře je omezen a zdaleka nestačí pokrýt potřebu všech ZOO. ZOO Olomouc
15
ZOO Olomouc včera a dnes
Organizační struktura ZOO v padesátých letech Ředitel ZOO
Zootechnik
4 ošetřovatelé 1 kuchařka
Technik – skladník
1 3 1 1
řidič, zemědělec, zahradník údržbáři hlídač pomocná síla na úklid
Průvodní zpráva k rozvaze rozpočtových organizací z poloviny roku 1959 „Zoologická zahrada je vědecké a kulturní osvětové zařízení národního výboru. Vykonává vědecká pozorování a kulturně osvětovou práci mezi obyvatelstvem v rámci státní péče osvětové, ve spolupráci s dobrovolnými organisacemi lidu, školami všech stupňů, vědeckými a jinými institucemi. V ČSR jest v současné době 14 zoologických zahrad – z toho 2 na Slovensku. Tento počet vzhledem k počtu obyvatelstva je neúměrně vysoký. Podle světových měřítek lze udržovat dobře a odpovědně jednu zoologickou zahradu na 3–5 milionů obyvatel. Ani jedna zahrada není dosud dobudována. Většina zahrad měla předstih proti zahradě v Olomouci v tom, že převzala celkem vyhovující starší budovy (zámky, skleníky, konírny, parky apod.), které po menší úpravě mohou dobře sloužit jako základ dalšího budování. Nejnepříznivější podmínky pro provoz má zahrada Olomouc, zvláště pro naprostý nedostatek vody, která by umožnila zrychlený rozvoj a budování na Kopečku u Olomouce. Rozsáhlý terén s neupravenými cestami, provisorními výběhy a zařízeními, vyžadují neúměrně zvýšeného počtu zaměstnanců – ošetřovatelů na úkor pracovníků potřebných pro investiční výstavbu, případně obhospodařování lesa a polností. Budovy, stavby a pozemky, porosty a zařízení vlastní zahrada v ceně 586 294,66 Kčs. Zahrada vlastní zvěře 16
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Účetní
2 pokladní
za 32 155,34 Kčs v počtu inventárních čísel 341. Spotřeba krmiva v Kčs od 1.1–30.6.1959 činí 24 441,79 Kčs. Z toho jest živé krmné zvěře za 3 588 Kčs. Vzhledem k tomu, že v letošním roce zůstává zahrada jen v nejnutnější údržbě, je i nadále další provoz zahrady málo efektivní. Chybí skladovací prostory na seno, krmivo, maso, odpadky (kosti), dostatek vody, ubikací a výběhů pro novou zvěř a dílny s kuchyní a hlavně schválený investiční plán výstavby. Tyto závady však nelze odstraňovat dříve, dokud není zaručeno dostatečné množství vody. Propagace není dostatečně účinná bez místního rozhlasu. Osvětových akcí a přednášek bylo za I. pololetí 96. Mimo zařízení 51. Při zahradě jest zřízen biologický klub pro mladé přírodovědce jako součást atheistické výchovy, vždy v neděli od 9. hodin. Návštěvníci nejvíce poukazují na nedostatek zazvěření, pohostinské místnosti hlavně v době nepříznivého počasí a nedostatečné autobusové spojení.
Aby se stala zoologická zahrada ve svém provozu, ať už je umístěna kdekoliv, rentabilní, je nutno zajistit další budování asi v těchto bodech 1. Budovat zahradu výhledově v etapách s definitivní úpravou staveb a to jako investici. 2. Postupně budovat: nejdříve komunikace, hospodářské, provozní, administrativní, dílenské a skladové prostory v dostatečném měřítku. 3. Stavby z lehkého, isolačního a estetického materiálu, nepotřebující velké a nehospodárné údržby.
4. Vybudování ubikací a voliér ještě před zazvěřením. Nepřipouštět provisorium! Případně dvojí provoz. 5. Rozdělení provozu a vybavení dostatečným počtem pracovníků na oddělení vědecké, kulturní a osvětové, hospodářské (vlastní krmivová základna) a dílenská (údržba) a atraktivní s dětským koutkem a celkový provoz začlenit na osnovy školské a výzkumné a na jejich zařízení, které by pak měla možnost provádět v celém zařízení polytechnickou výchovu i ve spolupráci s organisacemi mládeže (začátek jest v klubu biologů). 6. Propagaci provádět výstavkami, nástěnkami, rozhlasem, filmem a pod. 7. Zabezpečení bezprašné úpravy příjezdových cest (povrchový nátěr). 8. Zajistit pracujícím možnost stravování. 9. Po zvážení celkové efektivnosti po stránce finanční a ideové přestavby myšlení zaostávajících občanů, zahájit další činnost, nebo úplné zrušení zahrady, jak klidu hlavně činnost osvětová mimo podnik. navrhuje ministerská komise. Krajská zoologická zahrada v Olomouci 10. Nedovolit budování na nadšení několika jedinců, Dr. V. Roubíček nýbrž na reálných hospodářských možnostech kraje a celého státu! Plán pro investiční výstavbu v celkové výši 2 510 000 Kčs: úprava a srovnání terénu, rozvedení vody z toku Moravy, odvodnění do kanalisace (čistící stanice), plot venkovní, sklady pro krmivo – lednice, dílna se skladem (údržba), garáže, sociální místnost, kuchyň, kuchyň pro zvěř, správní budova, karanténa pro zvěř s výběhem, operační síň, místnost pro veterináře a zootechnika, průchody s pokladnami, můstky, příjezdové cesty a chodníky, autopark, elektrické vedení – přívod a rozvedení, rozhlas, strojové vybavení. K plánování jest nutno přibrat odborníky z ostatních zoologických zahrad, aby se předešlo stavbě zastaralých zařízení. Plán personálního obsazení k základnímu efektivnímu chodu zahrady činil celkem 31 osob, z toho byl ředitel, zoolog, inspektor zvěře, provozní technik, účetní, osvětový pracovník, 4 pokladní, 4 ošetřovatelé, 2 pomocní ošetřovatelé, skladník, 2 vrátní, kuchařka, topič, řidič, 2 uklízečky, noční hlídač, 6 pracovníků údržby (přičemž skutečně v ZOO pracovalo 16–17 zaměstnanců – pozn. redakce). Plán zazvěření v roce 1960: Počet druhů 45 bude rozšířen pravděpodobně na 70. Provoz zahrady jest celoroční, vlastní provoz s tržbou jest hlavně od května do října tj. 6 měsíců, ostatní dobu návštěvnost klesá až na 0, hlavně v zimních měsících. Na zimní měsíce jest naplánována hlavně údržba a příprava na novou sezonu. V roce 1959 přibývá v době
Snímek chodby v pavilonu opic z konce 50. let (Juryšek J.) ZOO Olomouc
17
ZOO Olomouc včera a dnes
Historie ZOO Olomouc – 60. léta Byly přepracovány první generely výstavby a pokračovalo se v rozšiřování expoziční části ZOO. Vznikly výběhy psovitých šelem, výběhy jelenů evropských a východosibiřských, kamzíků, muflonů a řada dalších. Byl rozšířen v té době jediný vytápěný pavilon opic a koncem šedesátých let vzniklo vivárium a pavilon šelem. Nesmí se zapomenout i na rozšiřování infrastruktury a na stavby v zázemí ZOO. Byly provedeny rozvody elektrické energie a vody, postavily se sklady, garáže a dílny nutné pro rozrůstající se provoz ZOO, započalo se s budováním parkoviště pro návštěvníky. V letech 1965–1968, kdy se opět uvažovalo o zredukování počtu zoologických zahrad u nás, byla i olomoucká ZOO mezi navrženými a měla se změnit v zookoutek. Naštěstí však k tomu nikdy nedošlo. Druhové zastoupení se rozrůstalo podle možností ustájení, převážně evropskou faunu chovanou v počátcích ZOO vystřídaly exotičtější druhy zvířat. V této době se již dařila odchovávat celá řada druhů zvířat. Největšími lákadly počátku šedesátých let byla mláďata psů dingo, vlků, opic či odchovaná medvíďata. Veterinární službu v této době zajišťoval MVDr. Renda, později MVDr. Bronec. Od roku 1967 do zahrady zajížděl MVDr. Ing. Vojtěch Benýšek CSc. z veterinární nemocnice ve Chválkovicích. Dobové materiály uvádí, že v roce 1961 zde pracoval zájmový kroužek, v druhé polovině šedesátých let to byly V šedesátých letech 20. století byl provoz ZOO již zaběh- již kroužky dva. Velkou atrakcí od roku 1963 byla dětnutý a návštěvnost překročila sto tisíc osob za rok. Pro- ská jízdárna provozovaná o nedělích a svátcích. V ZOO vizorní výběhy a ubikace byly nahrazovány novými, i mimo ni byly pořádány besedy a přednášky doplněné z nichž některé zde stojí dodnes v nezměněné podobě. krátkými filmy nebo promítáním diapozitivů. Z této
1. Občerstvení u východu ze ZOO (archiv N. Veselé) 2. Pavilon šelem postavený v letech 67-68 (archiv ZOO) 3. Budování cest a kanalizace v ZOO (archiv ZOO)
18
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
doby je známo také několik druhů plakátů, snímacích obtisků a letáčků. Byly publikovány články v denících Nová svoboda, Svobodné slovo, Práce, Lidová demokracie a Zemědělské noviny, spolupracovalo se i s městským rozhlasem po drátě. Do kin byly zhotovené diapozitivy. O nedělích a svátcích fungovala původcovská služba i se skupinovými výklady. Už tehdy se rozvíjela dobrá spolupráce s výstavištěm „Flóra Olomouc“, kdy ZOO na tuto výstavu dodala v roce 1967 tři druhy vodních ptáků a jeden druh exotického ptactva. V druhé polovině šedesátých let byl vydán průvodce s mapkou k 10. výročí otevření ZOO a o dva roky později následoval další.
Míša je vyhoštěn z jejich bezprostřední blízkosti, aby se nepletl do výchovy mláďat. Doupě je prozatím mimo přístupnost veřejnosti dosud se nepodařilo malé osídlence vyfotografovat.
Razítko z počátku šedesátých let
Příspěvek do novin z 19.dubna 1962 V posledních dnech zaznamenala ZOO Olomouc na Kopečku další přírůstky. Opičce Růžence patřící k druhu Rhesus se narodil synáček, který očihledě roste a počíná se již stavět na vlastní nohy – jinak je neustále maminkou vláčen v náručí i při šarvátkách se sousedními paviány. Dalším roztomilým přírůstkem malé oslátko s nápadnými ušními boltci. Do třetice jsou to 2 malinká kůzlátka africké kozy kamerunské. Všechna novorozeňata se mají čile k světu a těší se na Vaši návštěvu v ZOO na Kopečku u Olomouce. Příspěvek do novin z 22.února 1963 Medvíďata v zoologické zahradě na Kopečku u Olomouce Hnědé medvědici se narodila 8.ledna 1963 dvě medvíďata. Medvědice pečlivě střeží doupě, které téměř neopouští. Medvíďata rostou, jejich kožíšky jsou hnědé a okolo krku mají bílý proužek, který vypadá jako obojek. Od svého pátého týdne již vidí a když jim to medvědí máma dovolí vykukují malýma očkama z hlubokého doupěte ze sena a slámy. Medvědice je úzkostlivě hlídá. Při jejich nemotorném pokusu trochu víc vystrčit svá tělíčka z teplého doupěte, přitáhne si je hned co nejopatrněji svou velikou hnědou tlapou. Medvědí tatínek
Plakáty ze 60. let - lev pochází z roku 1963, srnec se používal jako logo (výtvarník Novotný R. – srnec, lev medvěd)
ZOO Olomouc
19
ZOO Olomouc včera a dnes
Pohlednice z konce 60. a 70. let (Menec Z., Tylínek E., Přeček I.)
městem obstarávají olomoucké autobusy i ve všední den v 15minutových intervalech od rána do pozdního večera. Autobusy Vás dopraví z Olomouce až na Kopeček nedaleko hlavního vchodu do ZOO. Od tohoto vchodu, kde je soustředěno i občerstvení a dětský koutek (10), v němž se mohou děti projet na
Průvodce z roku 1968 (výtvarník Novotný R.)
Výňatek z průvodce vydaného 7.dubna 1966 k desátému výročí vzniku ZOO Olomouc
Klimaticky výhodná poloha ZOO umožní Vám v kteroukoliv roční dobu užít sluneční lázně a čerstvého vzduchu prosyceného vůní pryskyřice borovic a smrků. Proto je ZOO na Kopečku ve vyhledávaném rekreačním středisku Olomouce, kde mlhy jsou vzácností a klíma není tak drsné, jako na horách. Přesvědčte se, že i v nejparnějším létě je u nás příjemně! Spojení s okresním
20
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
ponících nebo pohoupat na houpačkách, sklouznout na skluzavce a povozit na kolotočích, směřuje vždy hlavní proud návštěvníků k pavilonu opic (14). Tady je vždy živo: opičí maminky se starají o své děti, odrostlejší opičky ukazují co dovedou svýma obratnýma rukama i nohama a navzájem si vybírají z kožíšků drobnou nečistotu a lupínky kůže ( nemylte se, jsou velmi čistotné a netrpí hmyzími příživníky). Vedle početné rodiny druhu rézus jsou zastoupeni kočkodani, mangabejové, malpy, paviáni a makakové, tedy opice starého i nového světa. Uvnitř pavilónu máme prozatímně umístěna akvária i terária. Nemáme zde dost místa k tomu, abychom jen vypočítali množství druhů akvarijních rybek, které před vašima očima prohledávají dno nebo houštinky rostlin v nádržích nebo provádějí své milostné hry. Pavilón je vybudován podle moderních chovatelských zásad a v zimě je útulkem i pro teplomilné papoušky, drobné pucholovité šelmičky ženetky a jiná drobná zvířátka, která jsou v letní době umístěná v terénu. Naproti tomu hnědí medvědi Madla a Míša jsou po celý rok venku v provizorní kleci. Jsou i zde spokojeni, vždyť každoročně se jim narodí v zimních měsících medvíďata, která pak svou hravostí a zdánlivou nemotorností vyvolávají smích návštěvníků. V jejich blízkosti nalezneme zatimní umístění našich sov. Ty ovšem ve dne sedí důstojně v koutě klece, ať jde o sýčka, sovu pálenou nebo obecnou, nejvýše na Vás mrknou každým okem jindy, což působí překvapivě a nezvykle. Ale dobře, že jste zůstali klidní: ve skutečnosti na Vás tyto „učené“ sovy nevědí nic, i kdyby to sebevíc vypadalo jako tajné znamení. To papoušci v nedaleké kleci jsou pohyblivější, veliký Ara, který hýří barvami tropické Ameriky, Vám řekne – bude–li mít náladu – i několik slov, která se naučil. Bohužel méně svědomití návštěvníci učí papoušky i některé méně společenské výrazy. Správa ZOO se za ně omlouvá, ani takoví návštěvníci, ani papoušci nevědí, co činí. Papoušci prostě opakují zvuk, který pochytili, aniž by měli zdání o významu. Na rozcestí jsou již v trvalém, příbytku z lomového kamene dikobrazi (17). Jsou to neohrožení hlo-
davci, jimž dodávají kuráže nebezpečné ostny, které při zranění způsobují otravu krve. Přestože dikobrazi hrozivě funí a chrochtají, jsou to býložravci a celkem neškodná zvířata – až na schopnost důkladně zničit vše, co není z kamene nebo ze železa. V těchto místech potkáte obvykle volně se pohybující pestře zbarvené pávy a jedince kura džungle. Pohladit se nenechají, ale dětem dokáží obratně vyškubnout z ruky chléb a s kořistí ihned uletí. Žijí v ZOO prakticky volně, stejně jako několik kusů srnčí zvěře a krotké veverky. Naproti tomu vice Šárka se samozřejmě nemůže pohybovat volně. Bydlí zatím v provizoriu, ale v brzké době má dostat nový byt. U její klece se nám otevírá pohled na hospodářské budovy ZOO (65), vybavené dílnami, garážemi a pracovnami zaměstnanců se správou ZOO. Běžným návštěvníkům jsou nepřístupné – je při nich také karanténa pro nově došlá, poraněná nebo nemocná zvířata a také zvláštní ubikace pro zvířata krmná a zejména pokusná. Ještě jsme Vám nesdělili, že naše ZOO úzce spolupracuje s řadou vědeckých ústavů, s lékařskou fakultou University Palackého v Olomouci a zejména s Ústavem sér a očkovacích látek, který jako jediný v ČSSR si zvolil své místo v Olomouci pro ústřední polohu města v našem státě a který buduje své laboratoře přímo v areálu ZOO. Pokusná zvířata však žijí zcela odděleně a nejsou vystavována. Na naší cestě je první oborou plocha, vymezená muflonům (19), jejichž stádo zde bylo založeno v roce 1965. Tato obora je již definitivní. Naproti ní bude jediná velká obora daňčí zvěře s jeleny Dybowskiho (18), dnes ještě rozdělená na řadu menších boxů, kde jsou umístěni australští klokani rudokrcí, jihoamerický pštros nandu a lama guanako, indický zebu a asijský osel, yak a dvouhrbý velbloud. Mohutný velbloud dvouhrbý bude na Vás určitě loudit něco dobrého, ale pozor! Když dostane doopravdy chuť, vypustí z tlamy veliký proud slin a šťáv a mohl by Vás znečistit! Na prudké, sluncem proteplené stráni je nový výběh paovcí hřivnatých (37a) v prostředí, které plně vyhovuje jejich požadavkům. Můžete je pohodlně pozorovat ze zvláštní vyhlídkové terasy, odkud přehlédneme také značný díl zoologické zahrady. A nyní jsme pohodlnou cestou, vedenou téměř po temeni kopce došli až k Orlímu vrchu, kde je v plánu stavba rozhledny a velké voliéry pro dravce. Odtud se ZOO Olomouc
21
ZOO Olomouc včera a dnes můžete potěšit rozhledem přes Hornomoravský úval. Lavičky Vás vyzvou k odpočinku a je–li dostatečně jasno, máte před sebou jako na dlani plastickou mapu kraje s městem a jeho továrnami a stavbami uprostřed. Za zády máte východ, díváte se tedy přímo k západu a obzor je ohraničen Drahanskou plošinou s namodralým Kosířem, na jih se úval otevírá k Tovačovu a na sever vidíte Zábřežskou vrchovinu s věží hradu Bouzova v popředí a část Hrubého Jeseníku, dlouho do pozdního jara pokrytého sněhem stejně jako skupiny Králického Sněžníku. Jestliže jste si již odpočinuli, sejdeme borovým lesem kolem ubikace pro rysy (29). Jsou to naše největší kočkovité šelmy. V naší kolekci jsou rysi ostrovidi, kteří byli importováni přímo ze Sovětského svazu a rysi stepní či karakali. Pokračujeme dále podle šipek klesající cestou k vrstevnicové cestě s klecemi pro bažanty, v nichž prozatím našly útulek i divoké a siamské kočky (40). Sbírka pestrobarevných bažantů (41 až 45) je zastoupena bažantem zlatým, stříbrným, démantovým, sedlatým a nepálským a bude dále rozšiřována. Pod cestou je výběh pro jeleny (39). Cesta se vine úbočím a poskytne Vám příjemnou a pohodlnou procházku kolem kolekce šelem psovitých, kde na velkých prostorách výběhů (48 až 52) si můžete prohlédnout i hyeny, evropské vlky, severoamerické kojoty, australské psy dingo se štěňaty a severoafrické šakaly. Nad výběhy psovitých šelem jsou umístěni v dalších klecích někteří draví ptáci jako jestřábi, káňata lesní a sup mrchožrout (46), orel skalní a stepní (47). Pak cesta mírně stoupá kolem klecí s kunami a jezevcem (21) k vodní nádrži (15a) v níž se potápějí a rejdí po hladině husy labutí, mnoho druhů divokých kachen, jako polák velký, březňačky a čírky, kachny pižmové, kachny smaragdové, indičtí běžci a jiní. Po deštivém počasí vytváří odtok z nádrže 4 m vysoký šumící vodopád. Na prudkém kamenitém svahu nad vodní přehrážkou je výběh kamzíků a kozorožců (57) a vedle dovádějí miláčci návštěvníků – malé kamerunské kozičky se srnkou (57a). Jsme v posledním oddílu ZOO, který byl vybudován nejdříve. Je v něm jediná veliká jelení obora se stádem jelenů, vedených urostlým statným jelenem
22
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
(56). Pozor na spárkatou zvěř, zejména v době říje! Předchůdce našeho jelena měl na svědomí lidský život! Dobrým krmením se říje v ZOO protahuje i do prvních zimních měsíců a jelen v říji je nádherné, ale zlé a nebezpečné zvíře, i kdyby se zrovna tvářil sebemírumilovněji. Naproti jelení obory jsou ještě ve třech klecích lišky „bystroušky“ (obecná a stříbrná), velicí výři, „medvídci“ mývalové a mývalovci kuní (dovoz ze SSSR), kteří jako jediní z psovitých šelem v přírodě přespávají zimu. Kolem výběhu kamzíků a kozorožců máme již nyní jen pár kroků k občerstvení u východu ze ZOO. Než k němu dojdeme hájem téměř staletých borovic, v němž bývají v přenosných klecích vystaveny přírůstky a zejména výběr naší ptačí fauny, zopakujme si, že jsme viděli zvířata různých zoogeografických provincií. Že jsme viděli v nejrůznějších ukázkách zvířata, přizpůsobená životu ve vodě, na souši a ve vzduchu, zvířata býložravá, všežravá i masožravá, čilá, obratná a z našeho hlediska veselá i zábavná, i taková, která připomínají lidské bručouny, uzavřené povahy, přítulná i plachá. Viděli jsme zvířata, přizpůsobená životu ve stepi a viděli jsme výborné lezce po stromech, zvěř volných plání i hustého lesa, zvířata, žijící v pustých horách nebo v nížinách. Všechna však mají mnoho společného, neboť se rozrůznila v různých geologických dobách tím, jak se přizpůsobovala vnějším životním podmínkám. Jestliže už odpočíváme pod vysokými borovicemi a pozorujeme, jak se děti vozí na ponících a slunce kreslí na zemi i ve vzduchu měnící se vrstvy světla a stínu, uvědomíme si, že i člověk je součástí přírody, že se nijak nevymyká. Že se liší jedině tím, že se vědomě snaží přírodu ovládnout a využít, protože stanul na nejvyšším stupni vývoje. Dr. V. Strnad Jak se Vám líbila 40 let stará procházka po naší ZOO? Pokud si pozorně prohlédnete mapku a srovnáte tehdejší plány i vybudované expozice s dnešními, zjistíte, že původní obchůzková trasa se téměř neliší od dnešní. Pouze některé, původně lesní cesty, byly zpevněny a využívají se dodnes, jiné zanikly, ale zaměstnancům ZOO jsou známé a využívají se například při těžbě dřeva. Naproti tomu stavby a výběhy naplánované i již vybudované jsou ve velké většině dávnou minulostí a jen pamětníci vzpomenou, kde přesně byly umístěny. Z pavilonů zůstal zachován pavilon opic, který byl později rozšířen a pak prošel mnoha modernizacemi. Zcela původní je výběh pro dikobrazy (17), který v nezměněné podobě slouží dodnes, jen ubikace zde
1. Pavilón vývoje (výstavy), 2. Správa ZOO, 3. Restaurace, 4. Skleník a bazén, 5. Akvária a terária, 6. Kotelna, 7. Zootechnické laboratoře a inspekční pokoje, 8. Zastávka autobusů, 9. Parking, 10. Dětské hřiště, 11. Maňáskové divadlo, 12. Morčata, jehňata, kůzlata kam., králíci, 13. Hipodrom, 14. Pavilón opic, 15. Pavilón vodních ptáků, 15.a Vodní ptactvo, 16. Rezerva (Kůň Przewalského), 17. Dikobraz, 18. Daněk, lovný bažant, páv, 19. Muflon, 20. Pekari, 21. Drobné palearktické šelmičky, 22. Guanaco, lama krotká, nandu, mara, 23. Zebra, pakůň, somal. ovce, antilopa, koza kam., hadilov, husa nilská, perlička supí, jeřáb korunkový, 24. Orel, sup, orlosup, 25. Vyhlídková věž, bufet, WC, 26. Exotičtí ptáci, 27. Exotičtí savci, 28. Pavilón šelem, 29. Rys, rysec, 30. Skot náhorní, ovce hebridská, shettland ponny, 31. Zebu, páv, kur džungle, 32. Uherský skot, drop, osel, ovce cápovitá, 33. Yak, velbloud dvouhrbý, kulan, ovce as., jeřáb panenský, tibetská husa, husice zrzavá, 34. Bizon, krocan, jelenec virg., kanadské husy, 35. Antilopa nilgau, antilopa jelení, jeřáb Antigonin, 36. Emu, husa kuří, klokan obrovský, klokan rudokrký, 37. Jelen Wapiti, 37.a Ovce hřivnatá, 38. Jelen sika, 39. Sambar, 40.-47. Bažantnice, 48. Hyena, 49. Vlk, 50. Kojot, 51. Dingo, 52. Šakal, 53.-54 Sedimentační biolog. rybníček, 55. Medvědinec, 56. Jelen evropský, 57. Kamzík, kozorožec, 57.a Koza kamerunská, srnec, 58. Amfiteátr, 59.-61. Sýc, sova pálená, sova obecná, sova, uralská, výr, kalous, 62. Seník, 63. Káně, jestřáb, krahujec, poštolka, sokol, pilich, 64. Prase divoké, 65 Hospodářské objekty
vyrostla nová a nahradila podzemní noru. Výběh pro muflony (19) nyní slouží kamerunským kozám a výběh paovcí (37a) obývají lamy vikuně. Daňčí obora (18) v současnosti přiléhá k zimovišti afrických zvířat a stojí v téměř nezměněné podobě, pouze se jí říká „výběh safari“. Na „Orlím vrchu“, jehož název se v současnosti téměř nepoužívá, se v sedmdesátých letech vybudovala plánovaná rozhledna, obří voliéra dravců a vznikl zde i pavilon šelem, který byl v roce 1979 rozšířen a v devadesátých letech přebudován do současné podoby. Z budov současného zimoviště stála v té době pouze jediná (62), nazývaná „starý seník“, která slouží do dnešní doby jako zimoviště pro některé druhy
antilop. Pokud se vydáme na „vrstevnicovou cestu“, tak z původní bažantnice vznikly ubikace pro drobné šelmy, které byly v devadesátých letech postavené na místech původních voliér. Pouze tři zůstaly stát jako muzejní expozice, tak jak byly postaveny v počátcích ZOO, abychom měli srovnání s nově vybudovanými ubikacemi. A to je nynější voliéra pro puštíky a kalousy (42), původní ubikace kun (21), jež nyní slouží pro sovy pálené a voliéra sovic sněžných. Ve výběhu jelenů (39) se nyní prohání stádo schetlandských poníků. Výběhy psovitých šelem (48–52) jako jedny z mála v nezměněné podobě slouží dodnes svému účelu, pouze byly zrekonstruovány a přistavěly se ZOO Olomouc
23
ZOO Olomouc včera a dnes k nim ubikace. Také výběh jelenů evropských najdeme na říci, že dodnes slouží pro stejná zvířata jako v době zaklásvém místě, tito jeleni v něm byli až do počátku 90. let, kdy dání ZOO, kamzíci se již u nás nechovají a kamerunské je pak vystřídali jeleni sika a losi. Výběh byl později roz- kozičky několikrát změnily svůj domov, ale kozorožci se šířen až k vrstevnicové cestě. Také u výběhů (57–57a) se dá v těchto dvou výbězích chovají dodnes.
1. Ara arakanga s ošetřovatelkou M. Dostálovou (archiv M. Dostálové), 2. Daňci ve velké oboře - dnes součást safari výběhu (archiv ZOO), 3. Ing. Slavotínek a M. Dostálová s medvíďaty na pavilonu opic (archiv M. Dostálové)
Seznam chovaných druhů v roce 1968
24
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
1. Kočkodan Brazzův – 1969 (archiv ZOO) 2. Mladý kajman černý Sandy darovaný z Anglie v roce 1967 (archiv ZOO) 3. Malpa (Juryšek J.)
Siamské kočky se chovaly na vrstevnicové cestě (archiv ZOO)
ZOO Olomouc
25
ZOO Olomouc včera a dnes
Historie ZOO Olomouc – 70. léta
Sedmdesátá léta byla hektickým obdobím v budování znivého počasí. Tomu odpovídal i nárůst počtu návštěvZOO, expoziční část byla rozšířena téměř do současné níků, který koncem sedmdesátých let přesáhl 200 000 podoby. V této době vznikly největší pavilony a stavby, osob za rok. Také počet zaměstnanců se úměrně zvyšoz nichž většina dobře slouží svému účelu i dnes. Mnohé val, v šedesátých letech zde pracovalo méně než dvacet z nich byly unikátní a ve své době neměly v naší repub- pracovníků většinou bez odborného vzdělání a za deset lice konkurenci. Lze samozřejmě jmenovat obří voli- let se tento počet více než zdvojnásobil. Pracovní tým se éru dravců, vyhlídkovou věž, zimoviště africké zvěře, nezměnil jen co do kvantity, ale i do kvality. Řada ošetmedvědinec nebo velkorysou dostavbu pavilonu šelem. řovatelů prošla kurzem pro chovatele exotických zvířat Inženýrské sítě byly na velké části ZOO v této době již a získala nový výuční list v oboru. Tím se značně zkvapoloženy a proto se v letech 1975–1980 přistoupilo k vy- litnila péče o vzácná a choulostivá zvířata, která se začíasfaltování cest, které se do dnešní doby nijak nezměnily. nala v této době chovat ve větší míře. Značně se tím zlepšilo zpřístupnění ZOO i za nepří-
Organizační struktura ZOO v sedmdesátých letech Ředitel ZOO Provozní technik
Zootechnik Vedoucí ošetřovatel 8 1 1 2
26
ošetřovatelů kuchařka řezník učnice
Skladník
Účetní Pokladní
4 1 2 2 1
údržbáři zahradník řidiči pomocní dělníci uklízečka
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
2 pokladní
Osvětová pracovnice
1. Vztyčování oblouků na obří voliéře (archiv Ing. Rychlého) 2. Dokončování obří voliéry, v pozadí pavilon šelem (archiv Ing. Rychlého) 3. Téměř dokončená obří voliéra (archiv Ing. Rychlého)
1. Věž se montovala po jednotlivých dílech (archiv Ing. Rychlého) 2. Stavba vyhlídkové věže (archiv Ing. Rychlého) 3. Vyhlídková věž brzy po výstavbě (archiv ZOO)
1. Rozvod vody na pavilon šelem (archiv Ing. Rychlého) 2. Výběh klokanů a ještě rozdělený safari výběh na snímku z počátku 70. let (archiv Ing. Rychlého) 3. Pohled na obří voliéru a původní pavilon šelem (archiv Ing. Rychlého) ZOO Olomouc
27
ZOO Olomouc včera a dnes
1. Zahájení stavby zimoviště – 1975 (archiv ZOO) 2. Zimoviště před dokončením (archiv ZOO) 3. Zimoviště africké zvěře (archiv ZOO)
1. Hloubení výběhu na medvědinci (archiv ZOO) 2. Dostavba medvědince (archiv ZOO) 3. Výběhy pavilonu opic v sedmdesátých letech (archiv ZOO)
1. Dostavba pavilonu šelem – 1978 (archiv ZOO) 2. Pavilon šelem po dokončení – 1979 (archiv ZOO) 3. Chodba v pavilonu šelem – 1979 (archiv ZOO)
28
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Dětské hřiště v sedmdesátých letech (archiv ZOO)
V roce 1971 bylo v ZOO chováno 117 druhů zvířat v 555 kusech. Z toho bylo 40 druhů savců (138 kusů), 48 druhů ptáků (204 kusů), 5 druhů plazů (17 kusů) a 26 druhů ryb (208 kusů). V roce 1978 to bylo již 134 druhů zvířat v 779 kusech. Z toho 54 druhů savců (259 kusů), 66 druhů ptáků (367 kusů), 2 druhy plazů (8 kusů) a 12 druhů ryb (145 kusů). V 70. letech došlo k velkému kvalitativnímu zlomu v chovatelské činnosti Zoologické zahrady Olomouc. Zatímco předtím se kolekce zvířat sestávala z běžných druhů dříve chovaných v zoologických zahradách, z domácích zvířat a z živočichů naší fauny, v tuto dobu se dostaly do rukou chovatelů skupiny vzácných afrických kopytníků a jiných zvířat, pocházející většinou z transportů Ing. Josefa Vágnera CSc., které měly velkou hodnotu i perspektivu dalšího chovu. Téměř současně byla postavena budova zimoviště afrických zvířat a velký výběh safari, který vznikl spojením daňčí obory a několika dalších výběhů v centrální části ZOO. V naší zoologické zahradě začala vznikat expozice více druhů afrických zvířat společně v jednom velkém výběhu. První společenství, které obývalo výběh safari, byly antilopy losí, pakoně modří, přímorožci jihoafričtí, pštrosi dvouprstí a zebry Grévyho. Pro olomouckou ZOO je ze všech druhů antilop nejvýznamnější přímorožec jihoafrický, jehož stylizovaná kresba se později stala naším logem a v určité pozměněné podobě tomu tak je dodnes. Z výprav do Afriky bylo do Evropy dovezeno velké množství zvířat do té doby v rámci socialistického tábora jen těžko obstaratelných. Zejména pokud si uvědomíme, že výměny zvířat byly uskutečňovány jen mezi „spřátelenými“ socialistickými zeměmi jako bylo Polsko, Německá demokratická republika, Svaz sovětských socialistických republik a Maďarsko. Dovoz zvířat z jiných než socialistických zemí byl velmi složitý vzhledem k nedostatku západní měny, o kterou bylo nutné na každý takový nákup žádat nadřízené orgány. Zvířata
se v této době převážně nakupovala a jejich cena byla značná, zejména když přirovnáme cenu osobního automobilu značky Škoda, která se tehdy pohybovala okolo 50 000 Kč a průměrný plat v ZOO byl v roce 1975 1779 Kčs: žirafa 190 000 Kčs, zebra Grévyho 95 000 Kčs, přímorožec jihoafrický 50 000 Kčs, pakůň modrý 45 000 Kčs, zubr evropský 30 000 Kčs, antilopa losí 30 000 Kčs, opice 1 000–20 000 Kčs, jaguár americký 30 000 Kčs, tygr sibiřský 50 000 Kčs, tygr sumaterský 80 000 Kčs, pes hyenovitý 25 000 Kčs, lev pustinný 15 000 Kč, lev berberský 3 kusy 140 000 Kčs, kondor velký 30 000 Kčs, pštros dvouprstý 25 000 Kčs, sup bělohlavý 6 000 Kčs, plameňák 9 500 Kčs, tukan obrovský 5 500 Kčs, ibis rudý 3 700 Kčs, kajman šironosý 3 000 Kčs. Koncem 70. let po dostavbě pavilonu šelem přibyly další možnosti chovu velkých kočkovitých šelem. Od roku 1978 byli v ZOO poprvé chováni např. černí levharti. Z nejvýznamnějších odchovů této doby lze jmenovat rysy sibiřské, jaguáry americké, levharty skvrnité, vlky, psy dingo, nosály červené, kamzíky horské, paovce hřivnaté, přímorožce jihoafrické, zubry evropské, pakoně modré, antilopy losí, skákavé, nilgau a paviány pláštíkové. Prvním odchovem v tehdejším Československu bylo rozmnožení perliček supích. V roce 1979 došlo k výměně zeber Grévyho se ZOO ve Dvoře Králové za zebry bezhřívé, které měly být méně náchylné k „černému močení“. Náklady na krmný den v roce 1971 činily 627,7 Kčs, v roce 1979 to bylo již 1144 Kčs. Po odchodu MVDr. Ing. Benýška CSc. po roce 1978 na OVZ Olomouc byla veterinární služba zajišťována Veterinární nemocnicí ve Chválkovicích a to převážně MVDr. Šnoflákem. Vzhledem k vytíženosti nemocnice a nízkému počtu návštěv veterinářů byla veterinární péče v rozborech hospodaření v tomto období hodnocená jako nedostatečná.
MVDr. Ing. Benýšek CSc. a Veselý L. v roce 1973 (kronika veterinární nemocnice) ZOO Olomouc
29
ZOO Olomouc včera a dnes
MVDr. Šnoflák, MVDr. Ing. Benýšek CSc., Zedník L., MVDr. Harna v roce 1978 (Král O.)
Křtiny mláďat levhartů Omara a Olmy 17.12.1970, Ing. Rychlý (vpravo) a JUDr. Tencián předseda MěNV Olomouc (archiv Ing. Rychlého)
1972 1,1 puma americká, 1,1 lev pustinný, 1,3 rys karpatský, 0,1 rys sibiřský, 1,1 medvěd himálajský, 1,4 Článek z dobového tisku antilopa nilgau, 3 ks, sup bělohlavý, 3 ks sup ušatý, 2 V ZOO Olomouc vážně onemocněla vzácná sumatránská tygřice. Po více než třítýdenním odmítání potravy byl její stav kritický. Zásluhou obětavé ks orel královský, 2 ks marabu africký, 1 ks kondor práce týmu lékařů veterinární nemocnice se tygřici podařilo vyléčit tak, že velký v současné době je již mimo nebezpečí a prohání se ve výběhu s ostatními šelmami. Cena sumatránského tygra se pohybuje okolo 80 000 korun, ne- 1973 1,2 zubr evropský, 1,1 přímorožec jihoafrický, 1,1 hledě k vysoké kulturní hodnotě, protože v přírodě je tento tygr před vykočkodan bělonosý, 1,0 mandril rýholící, 1,0 zebu, hubením. Na snímku je MVDr. Harna při podávání transfúze tygřici. 1,0 kamzík horský, 1,0 kočkodan husarský, 0,1 sup V sedmdesátých letech postihla ZOO nebezpečná nákaza bělohlavý sněti slezinné neboli antraxu. 18.ledna 1971 uhynula 1974 1,3 zebra Grévyho, 1,3 antilopa losí 0,2 přímorožec téměř současně samice pumy a sibiřská rysice, u které jihoafrický, 1,1 pštros dvouprstý, 3,1 outloň váhavý, bylo toto onemocnění prokázáno. Později se ještě obje1,1 kočkodan Brazzův, 11 volavek bílých vilo u rysů ostrovidů a karakalů. Nákaza se do ZOO 1975 1,1 tygr sumaterský, 6 ks perlička supí, 1,1 jelen dostala se závadným krmným masem. Velké nebezpečí Dybowského, 0,1 mandril rýholící, 0,1 nandu hrozilo i našim pracovníkům, kteří se zvířaty manipu- 1976 1,1 žirafa Rothschildova, 1,2 pakůň modrý, 1,1 lovali. Dva zaměstnanci statku, odkud pocházelo nakabuvolec běločelý, 3,0 pes hyenovitý, 0,1 tygr sibiřský, žené zvíře, onemocněli kožní formou antraxu. Celkem 1,1 kakadu zlatočelý, 1,1 ara žlutokrký, 1,0 velbloud uhynulo 6 kusů zvířat v hodnotě 81 000 Kčs. Souhrnné dvouhrbý, makak lví, kočkodan bělonosý škody však byly mnohem vyšší, neboť ZOO musela být 1977 1,0 tygr sibiřský, jeřábi paví, 0,1 velbloud, 3,3 anti z karanténních důvodů delší dobu uzavřena. lopy skákavé Nejzajímavější přírůstky získané v sedmdesátých 1978 1,1 černý levhart, 10 ks plameňáků, 0,2 kočkodan letech Dianin, 8 papoušků žako 1971 1,1 kondor krocanovitý, 2 ks sup hnědý, 2 ks kajman šironosý, 1 ks kajman brýlový, 1,1 jaguár, 1,1 puma, 1,2 karakal, 0,3 kočkodan husarský
30
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Ošetřovatelky K. Hildebrandtová a N. Veselá s mláďaty levhartů (archiv ZOO)
M. Dostálová s mladým paviánem (archiv M. Dostálové)
nému ptactvu“ spojená s odborným výkladem o krmení ptáků v zimě, jejíž tradice se udržuje dodnes. Přímo na školách byly organizovány besedy spojené s promítáním filmů a diapozitivů. V ZOO se provozovala na požá-
Autorem těchto plakátů z počátku sedmdesátých let je výtvarník R. Novotný
Propagace, která byla v této době na velmi dobré úrovni, se začala zkvalitňovat již od šedesátých let. Ve spolupráci s Okresním domem pionýrů a mládeže v Olomouci (ODPM) začal pracovat Klub mladých přátel ZOO, který ve své podstatě existuje až do dnešní doby. V sedmdesátých letech zde pracoval i kroužek chovatelů holubů. V ZOO se pořádaly přírodovědné soutěže „Zlatý list“, „Co víš o ZOO“, soutěž pořádaná Českým mysliveckým svazem „Poznej a chraň“ a různé výtvarné a fotografické soutěže. Každoročně v areálu probíhal „Den dětí v ZOO“ a v zimním období se konala akce „Na pomoc zpěv-
dání průvodcovská služba. Z plánu rozvoje propagace z let 1975–1980 lze jmenovat: obnovení silničních poutačů, zhotovení nového průvodce s mapkou, pohlednic, plakátů, skládaček a diapozitivů do kin, výroba odborných i propagačních panelů umístěných v areálu ZOO i mimo něj, dohodu se Správou střední dráhy na zhotovení fotografií do nádražních hal i do vlaků osobní přepravy, propagaci na výstavišti Flora i v zájezdovém kalendáři ČEDOKu a mnoho dalších akcí. ZOO se takto dostávala do podvědomí lidí a dobrá propagační činnost přispívala ke zvyšující se návštěvnosti. ZOO Olomouc
31
ZOO Olomouc včera a dnes
Plakáty z poloviny sedmdesátých let, autorem přímorožce je výtvarník Baksa
Pohlednice ze sedmdesátých let (1x Šálek J., 2x Králíček F.)
32
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30.
Pokladna Dětské hřiště Vivárium Pavilón opic Medvědi Drobné šelmy Dikobraz evropský Zimoviště africké zvěře Zebra, antilopa, žirafa, pštros africký Jelen sika Vyhlídková věž, bufet, WC Paovce hřivnatá Lama krotká Zubr evropský Antilopa nilgau Kůň Obří voliéra pro dravce Pavilón šelem Rysi Bažantnice Daňci, muflon Osel, ovce kamerunská Hyena Vlk Pes dingo Šakal Kuna Vodní ptactvo Jelen evropský Sovy
31. 32. 33. 34.
Koza kamerunská Kamzík horský Hospodářské budovy Parkoviště
ZOO Olomouc
33
ZOO Olomouc včera a dnes
Historie ZOO Olomouc – 80. léta
Vstupní areál brzy po otevření (archiv ZOO)
Velká stavební činnost ze sedmdesátých roků postupně doznívala tak jak se tenčily finanční zdroje dodávané nadřízenými orgány. Posledními dozvuky byla výstavba rybníčku pro vodní ptactvo, dostavba přípravny na pavilonu šelem a stavba hlavního vchodu do ZOO. Do poloviny osmdesátých let se dostavila „perestrojka“ socialismu a ZOO se v té době věnovala drobnějším stavbám, opravám a údržbě jako byly rozvody vody, stavba garáží pro osobní auta, opravy oplocení a elektroinstalace. Teprve od roku 1985 se opět mírně rozvíjela stavební činnost, ale šlo především o menší akce budované svépomocí, nebo brigádnicky v rámci akcí „Z“. Byla to například stavba „nové haly“, opravy stávajících částí a přístavba pavilonu opic, stavba pavilonu hyen z daro-
Pokladny ZOO těsně před dokončením (archiv ZOO)
Rybníček zpočátku obývali plameňáci – 1982 (archiv ZOO)
Nově vybudovaný rybníček pro vodní ptactvo (archiv ZOO)
34
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
vaných betonových panelů, stavba voliéry a montované ubikace pro plameňáky z dílů rozebraných z budovy mateřské školky. Koncem osmdesátých let bylo přestavěno vivárium na pavilon hrošíků a medvědů malajských. Celková hodnota všech staveb v ZOO přesáhla v polovině osmdesátých let 10 000 000 Kčs.
Výměna pletiva za mříže na pavilonu opic (Kalík M.)
Původní voliéra pro plameňáky – duben 1988 (Hořínek M.)
Dostavba pavilonu opic, část pro drápkaté opice – červen 1987 (Hořínek M.)
Nově postavená voliéra pro malé šelmy – 1989
dostala protézu, žila s ní ještě řadu let a odchovala několik mláďat. Z významnějších odchovů té doby lze jmenovat žirafy Rothschildovy, přímorožce jihoafrické, pakoně modré, antilopy skákavé, losí a vodušky lečve, zubry evropské, jeleny maraly, muntžaky, kamzíky horské, kozorožce sibiřské, paovce hřívnaté, lamy guanako, tany, dikobrazy, rysy karpatské i sibiřské, levharty, jaguáry, tygry sibiřské i sumaterské, hyeny žíhané, makaky jávské a medvědí, perličky supí, bažanty Walichovy, orebice horské, nandu pampové, ary ararauny a piraně. Stavba hyenince – únor 1988 (Hořínek M.)
Návštěvnost se víceméně udržovala okolo 250 000 osob, až koncem osmdesátých let začala přesahovat třísettisícovou hranici. V této době se ZOO členila na dvě části. Horní, kde byla chována převážně fauna Afriky a exotická zvířata např. žirafy, antilopy, pernatí dravci a šelmy. Spodní část byla osazena hlavně evropskou zvířenou. Chovali se zde daňci, mufloni, vlci, kamzíci, jeleni, bažanti apod. Náklady na krmný den v roce 1980 činily 1531 Kčs, v roce 1987 to bylo již 3037 Kčs. V roce 1983 proběhla úspěšně operace nohy u vodušky lečve, samice
V roce 1985 byla dokončena stavba haly pro kopytníky (archiv ZOO) ZOO Olomouc
35
ZOO Olomouc včera a dnes
1. Žirafy v původním výběhu pod zimovištěm – 1982 (archiv ZOO), 2. Ara arakanga – 1982 (archiv ZOO), 3. Levhart v bývalých výbězích pavilonu šelem (archiv ZOO)
1. Gibon lar Tomáš – léto 1982 (archiv ZOO), 2. Mgr. Jiří Plainer s umělým odchovem hyen žíhaných – září 1987 (Hořínek M.), 3. Prezentace ZOO na výstavě Exota 7.10.1987 (Hořínek M.)
1981 jeřáb Antigonin, vodušky červené, ovce východofrizské a cápové, 0,2 jelen maral, makak rhesus, skunk pruhovaný, kormoráni velcí, orebice horské, racek bouřní, racek stříbřitý, 1,1 labuť černá 1982 1,1 racek mořský, 1,1 ara maracana, 1,1 tana obecná, 7 ks papoušek patagonský, 0,1 žirafa, 1,2 muntžak, 0,2 nandu pampový 1983 1,1 medvěd kodiak, 1,1 kozorožec sibiřský, 0,2 voduška červená, 1,1 velbloud dvouhrbý, 1,1 hyena Nejzajímavější přírůstky získané v osmdesátých žíhaná, 1,0 anakonda žlutá, 8 ks makak jávský, 2,2 letech mangabej obecný, 1,1 lama guanaco 1980 15 ks plameňáků, kakadu molucký, 0,1 žirafa, sku- 1984 4,5 makak medvědí, 1,1 klokan rudokrký, 1,1 pina kvakošů nočních, tukan obrovský, 0,1 kočvoduška červená, 1,1 kočka bažinná, 1,2 berneška kodan Dianin, 1,1 tygr sumaterský bělolící
Počet chovaných zvířat se rozrostl ze 129 druhů a 597 kusů v roce 1980 na 176 druhů a 1359 kusů v roce 1989. V roce 1981 bylo například v ZOO chováno 157 druhů zvířat v 914 kusech. Z toho bylo 65 druhů savců, 57 druhů ptáků, 8 druhů plazů (17 kusů) a 27 druhů ryb. V roce 1987 bylo již 183 druhů zvířat v 1132 kusech. Z toho bylo 69 druhů savců (325 kusů), 73 druhů ptáků (389 kusů), 6 druhů plazů (14 kusů) a 28 druhů ryb (404 kusů).
36
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
1. Uměle odchovávaný přímorožec Máňa u Libuše Kučerové – únor 1986 (ČTK) 2. Žirafa Bobina s Mgr. Zuzanou Hanelovou – 22.7.1987 (Hořínek M.) 3. MVDr. Šnoflák, L. Zedník a L. Veselý při akci v ZOO – únor 1982 (Král O.)
Operace jelena sibiřského, asistují MVDr. Návělek, vzadu a L. Zedník, vpravo – 1983 (archiv ZOO) Voduška lečve s protézou (Vrána P.)
1985 1,1 vlk bílý, 9 ks kondorů krocanovitých, 8 ks pelikánů bílých, 2,2 kočka divoká, 10 ks kormoránů velkých, 1,0 žirafa, 1,1 sitatunga, 2 ks krkavec velký, 1,1 emu hnědý, 1,0 rys irkutský 1986 1,0 přímorožec jihoafrický, 2,0 sovice sněžní, 1,0 makak tmavý, 7 ks jelenů sika, 1,1 ara ararauna, 6 ks papoušků Maxmiliánových, 2,2 burunduk V osmdesátých letech probíhala velmi dobrá spolupráce s Českým svazem chovatelů, který na Výstavišti Flóra pořádal pravidelné výstavy cizokrajných ptáků „Exota“. Naše ZOO na výstavy přispívala zajímavými exponáty. Také jsme poskytli větší kolekci ptáků na 28. světový šampionát ptactva konaný na Výstavišti Flóra 24. 1.–3. 2. 1980. V roce 1982 byla podepsána dohoda mezi Okresním vlastivědným muzeem v Novém Jičíně, zřizovatelem stanice pro handicapovaná zvířata a zástupci ZOO o vzáOd roku 1985 vydává zoologická zahrada v Praze ročenku „Seznam druhů chovaných v zoologických zahradách“, později přejmenovanou na „Ročenku Unie českých a slovenských zoologických zahrad“, ve které je možné zjistit každoroční pohyby zvířat v jednotlivých ZOO.
jemné spolupráci při záchraně dravců a sov. Tato smlouva vlastně předcházela založení stanice přímo v ZOO počátkem devadesátých let. Počátkem osmdesátých roků opět vykonávala veterinární službu nemocnice ve Chválkovicích. Od 1. 4. 1982 do ZOO nastoupil podnikový veterinární lékař MVDr. Vojtěch Návělek, v ZOO působil až do 14. 10. 1985. Od 15. 10. 1985 do konce roku 1987 byl v ZOO opět podnikový veterinář MVDr. František Špruček. Koncem osmdesátých let a počátkem devadesátých zde krátce působili MVDr. Vladimír Harna a MVDr. Zdeněk Králík. Také v osmdesátých letech se ZOO potýkala s několika veterinárními problémy. V lednu 1984 došlo během 14 dnů k úhynu 2 ks kakadu žlutočečelatých, 5 ks ara ararauna včetně tří mláďat, 1 ks ara marakána, 1 ks ara arakanga a 8 ks žaků v celkové ceně 112 000 Kčs. Choroba se rozvinula za tři týdny po dovozu mláděte žaka. Celý případ byl vyšetřen na několika veterinárních ústavech a na SVÚ Liberec byla poprvé na našem území diagnostikována Pachecova choroba nebo–li virový zánět jater papoušků. V tomto případě bylo zjištěno i předchozí zatížení organismu po zkrmování mořeného ovsa. ZOO Olomouc
37
ZOO Olomouc včera a dnes
Foto z porady ředitelů 8.října 1987. Vlevo MVDr. Skalka, Ing. Voráč, vpravo Ing. Jiroušek (Hořínek M.)
Levhartice Ivuška byla v druhé polovině 80. let hvězdou mnoha besed (ČTK)
V listopadu 1984 byla v ZOO zjištěna vzteklina u lišky obecné, která pronikla do výběhu vlků. Tři vlci museli být zastřeleni. V rámci veterinárních opatření bylo nutné utratit v prosinci psy dingo, u kterých se onemocnění také projevilo. ZOO byla uzavřena až do konce března 1985, což se negativně projevilo na návštěvnosti, která byla ve srovnání s předchozím rokem o více než 52 000 osob nižší. Po celý rok 1985 byl vydán zákaz přesunů zvířat ze ZOO Olomouc. V rámci propagace se rozvíjela činnost Stanice mladých přírodovědců ve spolupráci s olomouckým Okresním domem pionýrů a mládeže (ODPM). Počátkem osmdesátých let vznikla soutěž „Safari stezkou“ pořádaná dodnes ve spolupráci s nástupnickou organizací – Domem dětí a mládeže (DDM). Vzdělávací působení ZOO na širokou veřejnost bylo zvýrazněno novými naučnými tabulemi u jednotlivých zvířat a soustavou panelů s odbornou tematikou rozmístěnými po areálu ZOO (např. panely „Vývoj člověka“
pocházely z roku 1986). V roce 1981 začal také fungovat první informační systém s malovanými siluetami zvířat, který naváděl návštěvníky po obchůzkové trase. V této době se uvažovalo o vybudováním naučné stezky s naší faunou a expozicí našich ryb v rámci mimoškolní výuky biologie. Rok 1981 byl ve znamení oslav 25. let historie a budování ZOO Olomouc. K výročí byla vydána brožura a v říjnu v ZOO proběhlo slavnostní setkání ředitelů a pracovníků zoologických zahrad. 1.6.1983 byla otevřena Stanice mladých přírodovědců na dětském hřišti, v té době v ní pracovalo až šest oddílů, z nichž jeden byl vedený pracovníkem ZOO. V tomtéž roce byl pořízen první automatický zvukový informátor s výkladem ve čtyřech jazycích umístěný na pavilonu šelem. V roce 1986 zorganizovali v areálu ZOO místní členové SSM (Socialistický svaz mládeže) soutěž pro pracovníky jiných zoologických zahrad pojmenovanou „Zoologický pětiboj“. V olomoucké ZOO proběhla 8.10.1987 porada ředitelů všech československých zoologických zahrad.
Plakáty s fotografiemi Ericha Tylínka
38
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Pohlednice z období osmdesátých let (2x Tylínek E., 1x Hajský L.)
V 80. letech bylo vydáno několik průvodců a propagačních brožur 1. Parkoviště u ZOO, 2. Vchod, 3. Dětské hřiště, 4. Zimoviště plameňáků, 5. Pavilón opic, 6. Plameňáci, 7. Rezerva výběh, 8. Čápi, 9. Žirafy, 10. Žirafy, 11. Zimoviště, 12. Dikobraz evropský, 13. Drobné šelmy, 14. Prase divoké, 15. Drobné šelmy, 16. Jelen sika, 17. Vyhlídková věž, 18. Kamzík, 19. Medvědi, 20. Výběh safari, 21. Ptáci, 22. Pony shettlandský, 23. Zubr evropský, 24. Zimoviště, 25. Antilopa voduška, 26. Antilopa nilgau, 27. Zimoviště, 28. Jeřáb Antigonin, 29. Kozy, ovce, lama, 30. Kozorožec, 31. Pavilón šelem, 31.a Paovce hřivnatá, 32. Voliéra dravců, 33. Výběh velbloudů (výhledově), 34. Jelen Wapiti (výhledově), 35. Daňci, mufloni, 36. Jelen Dybowského, 37. Jelen maral, 38. Osli, ovce, 39.-43. Psovité šelmy, 44. Naučná stezka (výhledově), 45.-47. Papoušci, 48.-49 Bažanti, 50. Mývalovec kuní, 51. Medvídek mýval, 52.-53. Ptáci, 54. Malé šelmy, 55. Vodní ptactvo, 56. Ptáci, 57.-58. Jelen evropský, 59. Voliéra ptactva (výhledově), 60. Kozorožec, 61. Kamzík, 62. Voliéra ptactva (výhledově), 63. Východ, 64. Hospodářské budovy
ZOO také umožňovala školám olomouckého okresu tých let to bylo mládě levharta, o které se starala chood 1. září do 15. května vstup zdarma, pokud ji navští- vatelka Naděžda Veselá. V období letních prázdnin provili v rámci výuky biologických předmětů. Na požádání bíhá pravidelně od roku 1987 příměstský přírodovědný byl školám poskytován i průvodce. Dobrá spolupráce se tábor pořádaný ve spolupráci s DDM (dříve ODPM). vyvíjela s Československou televizí, Československým Během osmdesátých roků bylo vydáno mnoho prorozhlasem a rozhlasem po drátě i s místními redakcemi pagačních materiálů jako byly barevné pohlednice, planovin (Stráž lidu, Lidová demokracie, Mladá fronta, káty, leporela a několik průvodců. Autorem mnoha fotoNová svoboda), redakcí olomouckého měsíčníku „Kdy, grafií z této doby byl náš legendární fotograf živé příkde, co“ a ČTK. Stále častěji se k propagaci využívalo rody Erich Tylínek. uměle odchovávaných mláďat, v polovině osmdesáZOO Olomouc
39
ZOO Olomouc včera a dnes
Historie ZOO Olomouc – 90. léta
V devadesátých letech se rozdělení na spodní část ZOO, kde se chovala evropská fauna, část horní zaměřenou především na Afriku a exotická zvířata začalo stírat. Otevření hranic se západní Evropou umožnilo do značné míry obměnit a zkvalitnit druhovou skladbu zvířat. V ZOO se objevily takové rarity jako lvíček zlatý, kaloň zlatý, fosa, gepard štíhlý, bongo, korovec jedovatý a mnoho dalších. Po zapojení do programů EEP jsme mnoho vzácných druhů získali v rámci záchovných programů zcela zdarma nebo výměnou za jiná zvířata. Prodej a nákup zvířat se uskutečňuje v daleko menší míře než dříve. Náklady na krmný den v roce 1991 činily 2915 Kčs, v roce 1999 to bylo již 10 053 Kč. Unikátem světové úrovně byl úspěšný odchov žirafích dvojčat. Žirafí sourozenci Kabu a Kabuki se narodili 21.9.1999 a po počátečních ortopedických potížích samičky se podařilo oba odchovat až do dospělosti. Jakožto dlouholetí chovatelé kozorožců kavkazských i jiných druhů horských koz jsme byli na konferenci EAZA pověřeni shromážděním údajů potřebných pro přípravu evropské plemenné knihy sibiřských a západokavkazských kozorožců. Od roku 1996 jsme vedli plemennou knihu pro oba druhy. U kozorožců sibiřských bylo později od plemenné knihy upuštěno. V polovině devadesátých let vzniklo první korálové akvárium, mořská akvaristika brzy získala zelenou a v roce 1999 se na pavilonu objevil první druh žraloků v novém obřím akváriu o objemu 17 000 litrů. Počet chovaných druhů se během deseti let zvýšil o více než čtvrtinu na 255. ZOO se aktivně zapojovala do chovu druhů zařazených do EEP (Evropské záchranné chovy). V roce 1993 jsme byli zapojeni do EEP s 15 druhy zvířat a v roce 1999 to bylo již
40
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
35 druhů. To vše mělo pozitivní vliv na návštěvnost a tak byla v roce 1999 poprvé prolomena hranice 400 000 osob. Velkou změnou byl v tomto období přechod od Ministerstva kultury jakožto nadřízeného orgánu pod Ministerstvo životního prostředí. Od roku 1990 je ZOO Olomouc členem UCSZ – Unie českých a slovenských zoologických zahrad, která je odborným a morálním garantem všech členských ZOO. Naše ZOO je také od roku 1995 řádným členem EAZA – Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií. Pravidelně se zúčastňujeme všech zasedání a jednání této organizace. Naši pracovníci se zapojili do spolupráce v mezinárodních týmech a jsou platnými členy odborných komisí. Občanské sdružení Česká ZOO organizuje od roku 1994 mezi českými a posléze i slovenskými zoologickými zahradami soutěže na podporu jejich chovatelské práce. Soutěží se o odchovek roku v kategoriích savci, ptáci a ostatní a expozici roku rozdělenou na kategorii nových staveb a kategorii rekonstrukcí. Od roku 1995 se pravidelně soutěže zúčastňujeme a obdrželi jsme celou řadu ocenění. V roce 1995 jsme získali první místo za umělý odchov jeřába královského. V následujícím roce to byla opět první cena za prvoodchov majny zlatoprsé v České republice. O rok později (1997) v kategorii savci třetí místo za odchov kolonoků, v kategorii ptáci druhé místo za umělý odchov kondora krocanovitého a třetí cenu za odchov krasek červenozobých. V roce 1998 jsme získali první místo za odchov klaunů Amphiprion polymnus a v roce 1999 druhé místo za umělý odchov tamarína skákavého – kalimika.
MVDr. Ivo Lohrer (Galgonek V.)
Počátkem devadesátých let byl nahlášen výskyt mladého medvěda hnědého na Prostějovsku. Na polích u Výšovic se jej podařilo za pomoci policie lokalizovat a imobilizovat narkotizační puškou. Bohužel se v žebru zalomila jehla z uspávací střely tak nešťastně, že za několik dnů po protržení bránice a uskřinutí střeva uhynul v karanténě naší ZOO. Medvěda nebylo možné včas operovat z důvodu veterinárních nařízení ohledně nákazy vzteklinou.
MVDr. Lenka Chrastinová
V roce 1992 byla založena v naší ZOO stanice pro handicapovaná zvířata. Stanice vznikla z iniciativy referátu životního prostředí Okresního úřadu Olomouc a referátů několika sousedních okresů (Přerov, Prostějov, Šumperk) za účelem záchrany poraněných živočichů z jejich území. Stanice po zrušení okresů přešla pod záštitu Krajského úřadu Olomouckého kraje a existuje dodnes. Veterinární péče byla počátkem devadesátých let zajišťována ve spolupráci s Veterinární nemocnicí Olomouc a to především MVDr. Vladimírem Harnou a MVDr. Zdeňkem Králíkem. V první polovině devadesátých let, po odchodu do penze, zde opět působil MVDr. Ing. Dvojčata žiraf s ošetřovatelkou Stanislavou Kořínkovou (Galgonek V.) Vojtěch Benýšek CSc. V roce 1996 jej vystřídal privátní veterinární lékař MVDr. Ivo Lohrer, od roku 1997 zastu- I levharti se kradou!!! Krádeže želv, papoušků a jiných povaný MVDr. Lenkou Chrastinovou, která zde trvale exotických ptáků ale i poštolek a káňat byly v osmordinuje od dubna 1999 až do současnosti. desátých letech a na počátku devadesátých poměrně
1. Mladí jaguáři se využívali k propagaci ZOO 2. Binturong odchovávaný Ivanou Křenkovou (Galgonek V.) 3. Za odchov kondora získal Roman Miesler cenu nadace Česká ZOO ZOO Olomouc
41
ZOO Olomouc včera a dnes
Ukradený levhart Mates
běžné. 27.května 1991 vyrazil neznámý pachatel okno na pavilonu šelem, oddělil levhartici a odnesl tříměsíční mládě černého levharta. Bylo jasné, že provoz na pavilonu šelem musel velmi dobře znát. Policie případ po několika týdnech odložila. Po článcích o jeho odcizení v tisku se přihlásilo několik svědků, kteří kotě viděli a 5. srpna vrátil nový majitel mládě zpět do ZOO. Podle jeho výpovědi jej koupil na trhu v Praze za 6 000 Kčs i se zfalšovanými doklady.
Vichřice v roce 1991 byla jedna z nejhorších (Kořínek M., Hořínek M.)
42
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
V ZOO prošla 26. 3. 1991 velká vichřice, která napáchala v areálu obrovské škody. Strhla střechu na zimovišti afrických zvířat, po celé ZOO byly velké polomy smrkových porostů. Stovky polámaných stromů bylo nutné urychleně odstranit a zároveň opravovat i poškozené ploty a hrazení u výběhů. Ještě několik roků po větrné smršti bylo prováděno zalesňování odtěžených holin. Po téměř deseti letech začaly po celém areálu vyrůstat nové zajímavě řešené expozice. Jako první to byla stavba pavilonu žiraf těsně následovaná voliérou „bábovkou“. Polovina devadesátých let byla ve znamení oprav a adaptací velkých pavilonů. Nejprve dostal moderní prosklené výběhy pavilon opic a v druhé polovině devadesátých let byly postaveny nové velké výběhy i u pavilonu šelem. Na sklonku tisíciletí se v ZOO ještě objevila expozice pižmoňů a pavilon netopýrů.
1. Přístavba pavilonu žiraf - 1992 2. Pavilon žiraf po dokončení 3. Výběh a ubikace pro dikobrazy – 1990 (archiv ZOO)
1. Stavba původní voliéry „bábovky“ – květen 1992, 2. Voliéra se koncem roku pod náporem těžkého sněhu zhroutila (archiv ZOO), 3. V následujícím roce byla zhotovena nová, zesílená konstrukce voliéry
1. Stavba ubikace pro psy hřivnaté – 1992, 2. Dostavba nových výběhů na pavilonu opic, 3. Rekonstrukce ubikace hrošíků a medvědů malajských
1. Rekonstrukce výběhů na pavilonu šelem, 2. Vstup do pavilonu šelem před rekonstrukcí, 3. Stavba nových výběhů na pavilonu šelem
1. Stavba výběhu pro gepardy, 2. Výstavba pavilonu netopýrů, 3. Stavba ubikace pro pižmoně ZOO Olomouc
43
ZOO Olomouc včera a dnes
1. Režisér Zdeněk Troška, Daniel Hůlka, Michaela Kuklová se stali kmotry kůzlátek, 2. Expremiér Miloš Zeman sponzoroval jeřába Bimba, 3. Vánoční nasvícení pavilonu opic
Propagace ZOO v devadesátých letech zaznamenala řadu s Dopravním podnikem města Olomouce umožnily úspěchů. Byla navázána velmi dobrá spolupráce s médii. vznik několika reklamních autobusů, které měly velkou Několikrát jsme se zúčastnili natáčení se zvířátky přímo odezvu u veřejnosti. V areálu se pořádaly různé akce pro v televizních studiích. Naši svěřenci vystupovali například děti: Den dětí v ZOO, Stezka ZOO, Vánoce v ZOO a další. v dětských pořadech Magion a Vega nebo ve „Snídani Od roku 1999 až do současnosti během Vánočních s Novou“. Šoty z naší ZOO se v televizních zpravodaj- svátků pravidelně pořádáme večerní prohlídky. Zájemci ských relacích objevují velmi pravidelně. ZOO navštívila si mohou prohlédnout slavnostně nasvícenou ZOO a přícelá řada známých osobností z řad herců, umělců i po- padně využít i služeb průvodce. Během devadesátých let litiků, kteří se stali kmotry nebo sponzory našich zvířat. jsme vydali několik průvodců, plakátů a pohlednic. ZOO Z nejznámějších lze jmenovat Bolka Polívku, členy sku- se v roce 1996 zapojila do IZE – Mezinárodní asociace piny Yo Yo Band, Halinu Pawlowskou, režiséra Zdeňka kulturně výchovných pracovníků. Trošku, Daniela Hůlku, Michaelu Kuklovou, Pavla Trávníčka, bývalého premiéra Miloše Zemana. Dobré vztahy
Plakáty z devadesátých let (Kalík M., Čuřík L.)
Pohlednice z devadesátých let (Kalík M., Kalík M. - Čuřík L., Kalík M)
44
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Pohlednice z devadesátých let (Andrýsek J., 2x Kořínek M.)
Propagační materiály z devadesátých let
ZOO Olomouc
45
ZOO Olomouc včera a dnes
Historie ZOO Olomouc po roce 2000 Výstavba po roce 2000 pokračovala ve stejném tempu jako v předchozím období. Velkou akcí byla přestavba vnitřních prostor pavilonu šelem, stavba gepardího výběhu, výstavba obřího akvária o objemu 42 000 litrů a s ním související přesun terárií na pavilon žiraf. Otevření průchozího výběhu makaků červenolících, rekonstrukce hyenince na Jihoamerický pavilon a výstavba velkého rysího výběhu byly součástí dalšího zkvalitňování expoziční části. Největší investiční akcí v historii ZOO byla stavba výtopny na biomasu a rozvody tepla. V nejbližších plánech ZOO je stavba výběhů pro levharty mandžuské a výstavba největšího pavilonu v naší zoologické zahradě věnovaného našim nejbližším příbuzným – lidoopům. V roce 2001 se ZOO Olomouc stala členem prestižní Světové asociace zoologických zahrad a akvárií WAZA.
Výběh gepardů
1. Vnitřní část pavilonu šelem po dokončení úprav 2. Obří akvárium pro žraloky
1. Vyhlídková věž v původním stavu, 2. Věž po dokončení úprav
Na chovatelském úseku jsme v prvních letech nového tisíciletí dosáhli mnoha úspěchů. Zapojili jsme se do chovu velmi vzácného levharta mandžuského, v přírodě
46
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
ohroženého vyhubením. Také chov berberských lvů se dařil a po několika umělých odchovech jsme se v roce 2005 zase dočkali přirozeného odchovu trojčat. Počty narozených přímorožců jihoafrických už brzy dosáhnou 200 mláďat. Chovu exotických ptáků velkou měrou pomohla stavba zimoviště a odchovny v hospodářském dvoře a v roce 2005, po dlouhé době byl opět vyšší počet druhů ptáků (103 druhů) než savců (98 druhů). Jihoamerický pavilon zase pomohl obohatit kolekci savců o nové druhy do té doby v ZOO Olomouc nikdy nechované – mravenečníky velké, mravenečníky čtyřprsté, lenochody dvouprsté, pásovce štětinaté a malpy plačtivé. Náklady na krmný den v roce 2000 činily 10 466 Kč, v roce 2005 to bylo již 14 706 Kč. Velkou ranou byl počátkem nového tisíciletí výskyt aviární tuberkulózy u ibisů a volavek. Z tohoto důvodu bylo nutné na několik let přerušit chov vodních ptáků ve voliéře bábovce. Také v této době jsme se zúčastňovali soutěží pořádaných nadací
Výstavba jihoamerického pavilonu
Výroba dekorací na jihoamerickém pavilonu
Česká ZOO. Předávání cen probíhalo stejně jako v předchozím období ve Štramberku. Teprve ceny za rok 2005 byly předávány v trojském zámku v Praze. V roce 2000 jsme získali druhé místo za umělý odchov dhoula a třetí místo za odchov žirafích dvojčat. Za rok 2001 to bylo třetí místo za odchov žralůčků perských. V roce 2002 druhé místo za umělý odchov zoborožce kaferského. Za umělý odchov pásovců v roce 2005 jsme opět získali první místo v kategorii savců. V soutěži o „Expozici roku“ jsme dostali cenu za rok 2003 v kategorii nových staveb za volný výběh makaků červenolících a v roce 2004 cenu za rekonstrukci obřího akvária v pavilonu šelem. Výstavba výtopny na biomasu
Organizační struktura ZOO v roce 2006 Ředitel ZOO Vedoucí údržby
Vedoucí dopravy
Zoologický náměstek
Evidence zvířat + vedoucí pavilonu opic
Zoolog
Ekonomický náměstek Krmivář
Vedoucí pavilonu šelem
Vedoucí zimoviště
9 ošetřovatelů
8 ošetřovatelů
Propagace a osvěta Účetní 2 účetní 3 pokladní
4 zahradníci
1 grafik
7 ošetřovatelů 1 uklízečka 5 řidičů 8 údržbářů 1 závozník 2 pomocní dělníci 4 obsluha WC
1 kuchařka pro zvěř 1 skladník
ZOO Olomouc
47
ZOO Olomouc včera a dnes Propagace po roce 2000 nabrala na tempu. Téměř každoročně byl vydán nový průvodce s aktualizovanou mapkou. Vznikly nové samolepky, plakáty, dvě leporela, celá řada pohlednic a ZOO vydala tři nástěnné kalendáře, poslední pro rok 2006 byl s tematikou mořských akvárií. Po celém areálu přibyly nové naučné panely – žirafy, bongo, vývoj primátů, jaguár a levhart, lvi, binturong, gepard a rys. V roce 2006 přibyla na sedmi panelech, poblíž vchodu do ZOO, výstava k 50. výročí otevření ZOO Olomouc pro veřejnost. V blízkém i širším okolí Olomouce je umístěno několik billboardů, které lákají projíždějí automobilisty na návštěvu zoologické zahrady. U příležitosti otevření Jihoamerického pavilonu byl vydán nový plakát. ZOO se také téměř každý týden prezentuje s novinkami v denním tisku. Velmi časté jsou návštěvy regionálních i celorepublikových televizí, kdy se zajímavá zvířata ze ZOO objevují i v hlavních zpravodajských denících. Velkolepá reklamní akce finančně podporovaná Evropskou unií z dotačního programu SROP a Krajským úřadem Olomouckého kraje se rozjela v roce 2006. Byla propracována komplexní komunikační a propagační kampaň zahrnující tiskovou inzerci, internetovou kampaň, vydání několika druhů plakátů, které jsou v pravidelných intervalech vylepovány ve větších městech po téměř celé Moravě i v Čechách. Součástí i je několik billboardů a osm eurobillboardů umístěných poblíž intenzivně využívaných komunikací a řada dalších propagačních materiálů, informačních brožur určených pro děti i mimoškolní výuku biologie. Cena kampaně je 3 198 050 Kč, dotace z EU činí 75 % a dotace z kraje 15%. Cílem je zvýšení návštěvnosti naší ZOO o 10 %.
Halina Pawlowská se zúčastnila oslavy narozenin žirafy
V ZOO vystoupil i zpěvák Petr Muk
Bylo vydáno šest druhů nálepek
Lvi uměle odchovaní u RNDr. Veselé se využívali k propagaci
48
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Reklamní autobus (archiv ZOO)
Dva průvodce, plakát z tohoto období vytvořila MgA. Richterová
Pohlednice ZOO Olomouc (Kořínek M.)
Pohlednice ZOO Olomouc (Kořínek M.) ZOO Olomouc
49
ZOO Olomouc včera a dnes
Procházka po ZOO v roce 2006
a altánek nejsou původní, v roce 2001 byly zrekonstruovány. Prolézačky, houpačky a kolotoče pocházející z roku 1977 byly z bezpečnostních důvodů nedávno odstraněny. V blízkosti hřiště je umístěno od roku 2000 nové WC. Původně u východu ze ZOO stával dřevěný kiosek Nyní si Vás dovolíme pozvat na procházku součass občerstvením (A), který byl odstraněn v sedmdesátých nou zoologickou zahradou a přiblížit Vám podrobněji letech. U východu v současné době vyrůstá restaurační všechny stavby stojící v ZOO i zvířata v nich žijící. U kažzařízení, které v naší ZOO velmi chybí. dého výběhu či stavby je v závorce číslo, pod kterým si ji můžete najít v přiložené aktuální mapce. Na konci kažKočkodan husarský (1) dého textu je seznam zde chovaných zvířat, u druhů vytišPrvní expozicí navazující na dětské hřiště je ubikace těných tučně najdete jejich podrobnější popis i s historií a výběh kočkodanů husarských. Původně prázdný trojchovu ve druhé části této publikace. úhelník mezi cestami, umístěný naproti pavilonu opic, Naši procházku začneme u vchodu do ZOO, který také byl koncem osmdesátých let provizorně oplocen a něnení původní. Ten stál o několik desítek metrů níž v mískolik let sloužil k chovu mar stepních. V roce 1992 došlo tech dnešního východu ze ZOO. Původní vchod přestal k rekonstrukci oplocení a výstavbě menší architektonicky stačit potřebám ZOO koncem sedmdesátých let. Proto byl zajímavě řešené ubikace, kde byli několik let úspěšně chov roce 1980 vybudován nový vchod, v době jeho stavby váni vlci hřivnatí. Pravidelně se rozmnožovali a odchovali byl počet zájemců o prohlídku ZOO okolo 200 000 osob řadu mláďat. Po jejich odchodu ze ZOO se zde vystřídali ročně. V současné době již také nedostačuje stoupající gepardi, cibetky africké a od roku 2003 tady chováme návštěvnosti, která se pohybuje nad 400 000 návštěvníků, skupinu kočkodanů husarských. přestože jsou v letním období v provozu dvě pokladny Jaká zvířata zde najdete: kočkodan husarský a uvažuje se o kompletní rekonstrukci vstupního areálu a jeho rozšíření. Po zaplacení projdeme okolo naučných panelů a výstavy k 50. výročí otevření naší ZOO a dostaneme se na dětské hřiště. V jeho okolí je několik prodejen s občerstvením, se suvenýry a sociální zařízení. Ze zvířat tady najdeme jen několik koz nebo oveček, které zde bývají umístěny v letním období. Kruhový výběh
Vstupní areál do ZOO
Pokladny a hlavní vstup
50
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Pavilon opic (2) Pavilon opic je nejstarším pavilonem v ZOO a prošel mnoha přestavbami. Původní část s kotelnou, postavená v roce 1958 slouží nyní k chovu lemurů. Později (1961–1962) byla přistavěna druhá část, kde jsou nyní umístěni giboni. V letech 1985–1987 probíhala po etapách rekonstrukce vnitřních prostorů pavilonu, dřevené konstrukce byly vyměněny za zděné, ubikace pro gibony a lemury se přestavěly do současné podoby. Koncem osmdesátých let byla přistavěna část s expozicí poloopic a drápkatých opiček naproti lemurům, která byla v zimním období roků 2004–2005 zmodernizována. Původní akvarijní expozice z dob dostavby pavilonu v roce 1962 naproti ubikacím gibonů, byla nahrazena v osmdesátých letech drobnými hlodavci a v polovině devadesátých let také v této části došlo k rozšíření
a vzniku čtyř kotců pro kosmany a tamaríny. Původní nové výběhy pro oba druhy zvířat. Prosklení přední části pletivové výběhy v druhé polovině osmdesátých let již pavilonu a zvětšení vnitřních ubikací bylo dokončeno nebyly bezpečné a docházelo zde k častým únikům cho- v roce 1994. V současnosti se také u této stavby uvažuje vanců, proto byly nahrazeny modernějšími mřížovými o její modernizaci. V roce 2006 by mělo dojít k rozšíření klecemi. O několik let později (1993–1995) byly výběhy a dostavbě výběhu medvědů malajských. rozšířeny do současné podoby, mříže a pletivo nahradilo Jaká zvířata zde najdete: hrošík liberijský, medvěd sklo, které v nich vytváří vhodnější mikroklima a opice malajský mohou chodit častěji ven i v zimním období. Jaká zvířata zde najdete: lemur vari, lemur černý, lemur běločelý, tamarín pinčí, tamarín vousatý, lvíček zlatý, kalimiko, kosman bělovousý, kosman zakrslý, gibon lar, gibon černý, siamang
Expozice dravců (4) O kousek dál najdeme oplocený areál vybudovaný sokolníky vedenými dlouholetým spolupracovníkem ZOO Milanem Hulíkem. V roce 2003 zde vznikla stálá, návštěvníkům volně přístupná expozice. Sokolníci mimo reintrodukce vyléčených ptáků do přírody, provádí prezentace handicapovaných dravců přijatých do stanice pro handicapovaná zvířata. Jejich cílem je přiblížit návštěvníkům ZOO problematiku péče a opětovného vypouštění vyléčených dravců. Činností expozice dravců byly zachráněny a opět vypuštěny desítky dravců a sov do volné přírody. Jaká zvířata zde najdete: jestřáb lesní, káně lesní, poštolka obecná, moták pochop, orel stepní, puštík obecný, kalous ušatý, výr velký Obří voliéra „bábovka“ (5) Pavilon hrošíků liberijských a medvědů Nedaleko pavilonu opic najdeme obří voliéru, která nás malajských (3) určitě zaujme svým vzhledem. Dnes jí nikdo ze zaměstNaproti expozici dravců stojí starý pavilonek, ve kte- nanců neřekne jinak než „bábovka“ a to díky svému charém jsou celou řadu let umístěni hrošíci liberijští a medvědi malajští. Dokončen byl v roce 1967. Tento pavilon sloužil zpočátku jako vivárium pro chov plazů, kteří byli darováni na výstaviště Flóra z Kuby. V roce 1968 v něm byli chováni krokodýli štítnatí, kajman černý, kterého ZOO obdržela darem z Londýna. Ve vedlejším boxu byly umístěny kubánské želvy Pseudemys terrapen rugosa, naše želvy bahenní a želvy žlutohnědé. Později sloužil jako zimoviště pro plameňáky. V letech 1988–1989 byl přizpůsoben k chovu hrošíků, v druhé části vznikly ubikace pro medvědy malajské. K pavilonu byly přistavěny ZOO Olomouc
51
ZOO Olomouc včera a dnes rakteristickému tvaru. Autorem projektu obří voliéry byl Ing. Vrba CSc. Původně velkorysá a vzdušná konstrukce vycházela z kovových dílců, které byly součástí tenisové haly. Bohužel původní voliéra dokončená v roce 1993 nevydržela nápor velkého množství mokrého sněhu a 25.12.1993 se zhroutila. Dodavatelská firma postavila voliéru znovu v průběhu roku 1994. Ptáci sem byli opět vypuštěni na jaře 1995. Nová kostra voliéry byla zesílena a na vrcholu bylo místo pletiva použito nylonových sítí, které se při napadnutí většího množství sněhu protrhnou a zabrání tím zničení konstrukce. Ve svažitém terénu má voliéra výšku 9–15 m, průměr 45 metrů a umožňuje ptákům díky velkému prostoru volný let. Slouží především k chovu vodního ptactva a menších druhů dravců. Na místě spodního vchodu do této voliéry stávala klec pro hnědé medvědy z roku 1959 (B), které po výstavbě nového medvědince vystřídala divoká prasata. Tato zastaralá expozice byla koncem osmdesátých let zcela odstraněna. Jaká zvířata zde najdete: marabu africký, kondor královský, čája chocholatá, ibis posvátný, kormorán velký, luňák hnědý, čáp černý, racek stříbřitý, zoborožec kaferský
Rybník pro vodní ptáky (6) Rybník pro vodní ptáky těsně navazuje na obří voliéru, vybudován byl na místě strže, která byla zasypána. Na navážce vznikla roku 1980 největší vodní plocha v ZOO. Rybník byl konstruován za pomocí jezírkové svařované folie, břehy byly olemovány kameny, osázeny trávou a vodními rostlinami. Za ním byla vybudována betonová nádrž, která měla původně sloužit jako vodní filtr. Zpočátku byl rybník využíván především jako letní výběh pro plameňáky. Rybníček nyní obývají zástupci kachen a hus a další druhy vodního ptactva. Pravidelně zde hnízdí, přímo několik metrů od návštěvníků, čápi bílí. V šedesátých letech se na tomto místě plánovala stavba pavilonu vodních ptáků, ke které byla zpracovaná i projektová dokumentace. Projekt se však nikdy nerealizoval. Bohužel díky umístění zoologické zahrady
52
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
na kopci neustále bojujeme s nedostatkem vody a není možné vodní expozice dále rozšiřovat. Jaká zvířata zde najdete: čáp bílý, husice rezavá, husice liščí, husa kuří, husa andská, husa polní, husa tibetská, kachnička karolínská, kachnička mandarínská, kachna divoká, berneška bělolící
Voliéra a ubikace pro plameňáky (7) Původně byla skupina plameňáků růžových chována na rybníčku a zimována na viváriu. V druhé polovině osmdesátých let byla postavena ubikace s voliérou na opačné straně obchůzkové cesty. Nová expozice má několik výhod: plameňáci jsou vysoce citliví na jakoukoliv změnu, v současnosti se nemusí stěhovat na zimoviště a i v zimním období mohou za příznivého počasí chodit ven do výběhu. To mělo na jejich chov příznivý dopad a po mnoha letech jsme se u nich v roce 1996 dočkali prvního odchovu dvou mláďat. V roce 2001 byla původní voliéra nahrazena novou, s moderní konstrukcí a výběh byl více než dvojnásobně zvětšen. Konstrukci voliéry tvoří tři betonové sloupy na nichž je na lanech zavěšena nylonová síť. Součástí výběhu jsou i dvě vodní jezírka a jílovité hnízdiště. Jaká zvířata zde najdete: plameňák růžový
Výběh nosálů (8) Moderní, prosklený výběh umístěný pod zimovištěm afrických zvířat byl původně určený pro pandy červené. Tato zvířata jsou velmi vzácná a lze je jen obtížně obstarat. Proto zatím v této expozici, jejíž součástí je i několik vzrostlých stromů, návštěvníkům předvádí své lezecké umění americké medvídkovité šelmy nosáli červení. Ti přírodní i umělé prolézačky velmi rádi využívají a zejména mláďata přitáhnou mnoho obdivovatelů. Expozice zaplnila prázdné místo a byla otevřena v roce 2003. Hrazení tvoří nerezové sloupky osázené skly a elektrické ohradníky. Výběh je visutým tunelem spojen se zimovištěm pro malé savce, které se nachází pod zimovištěm afrických zvířat. Původně tady byl sklad krmiv, později zde byla umístěna odchovna, líhně ptáků a chovné zařízení pro krmné hlodavce. Jaká zvířata zde najdete: nosál červený
k vybudování venkovní terasy s výhledem na žirafí výběh. V suterénu této přístavby vzniklo několik nových boxů pro antilopy bongo, nahoře je možné pozorovat žirafy, které jsou ve výbězích a jinak nejsou pro návštěvníky přístupné. Součástí dostavby je i výtah pro handicapované spoluobčany. Antilopám bongo bude věnován přilehlý výběh (11), který do počátku devadesátých let sloužil žirafám a později se zde vystřídalo několik druhů kopytníků. Pod schody do pavilonu je nenápadná expozice z poloviny devadesátých let, dnes obývaná pásovci
Zimoviště africké zvěře (9) a pavilon žiraf (10) Zimoviště africké zvěře, postavené v letech 1975–1977, slouží v nezměněné podobě dodnes. Dvě křídla jsou určena pro zimování teplomilných druhů antilop, uprostřed jsou boxy pro žirafy, přípravna krmiv a seník. Zimoviště bylo postaveno podle projektové dokumentace odboru výstavby VČ zoologické zahrady ve Dvoře Králové. Po obvodu budovy jsou umístěny obslužné chodby a uprostřed najdeme dřevěné boxy pro antilopy. Systém přepouštěcích dveří umožňuje zvířata v jednotlivých ubikacích různě přesunovat a přepouštět. V současné době zde chováme velké stádo přímorožců jihoafrických, antilopy bongo a žirafy Rothschildovy. Bohužel tato stavba není pro návštěvníky přístupná.
Po schodech se dostaneme na vyhlídku do pavilonu žiraf, který byl vybudován v letech 1990–1992. Za sklem zde můžeme pozorovat nejvyšší savce planety a dívat se jim přímo do očí. Pavilon žiraf byl přistavěn k původní budově „zimoviště afrických zvířat“ počátkem devadesátých let, kdy se stádo natolik rozrostlo, že čtyři původní boxy přestaly vyhovovat. V nové přístavbě, která přímo navazuje na velký výběh, je umístěno chovné stádo a do původní části na zimovišti afrických zvířat se umisťují pouze samice s mláďaty nebo kusy, které potřebujeme oddělit. Na vyhlídce je také prosklená ubikace, kde byly dříve zimovány surikaty. Později sem byla umístěna skupina damanů skalních, kteří ji užívají ještě s několika druhy drobných ptáků. ZOO v roce 2006 přistoupila
štětinatými, původně zde byli chováni morčatům příbuzní hlodavci moko skalní. K zimovišti afrických zvířat patří jedna z nejkrásnějších expozic v ZOO a tou je „safari výběh“ (12). V šedesátých letech se zde chovala skupina daňků, jeleni Dybowského, bažanti a pávi, pštrosi dvouprstí, jaci, zebu a velbloudi. Výběh byl rozdělen na několik menších výběhů a jeden větší nazývaný „daňčí obora“. V horní části stávala dřevěná ubikace pro zebu a velbloudy (H). Po dostavbě zimoviště byly malé výběhy spojeny a výběh safari je využíván jako letní expozice pro zde umístěná zvířata. Prvními „africkými“ obyvateli byly zebry Grévyho, pakoně modří, antilopy losí, přímorožci jihoafričtí a pštrosi dvouprstí. Jaká zvířata zde najdete: žirafa Rothschildova, přímorožec jihoafrický, bongo, daman skalní, amarant malý, astrild pruhovaný, motýlek modrohlavý, hrdlička bubínková, pásovec štětinatý ZOO Olomouc
53
ZOO Olomouc včera a dnes Terária (10) Na vyhlídku v pavilonu žiraf přímo navazuje místnost, která měla sloužit jako přednáškový sál, ale její velikost byla nevyhovující. Proto se tady po několik let zimovali jeřábi královští a zoborožci kaferští. V roce 2003 sem byla, z důvodu výstavby obřího akvária pro žraloky, přemístěna terarijní expozice. Na ploše 40 m2 byla vytvořena malá, ale moderní expozice tvořená šesti velkými a třemi menšími nádržemi. Prostor terárií byl stavebně upraven do podoby umělých skal, čelní plochy jsou tvořeny skly osázenými v nerezových rámech. Terária obývá několik zajímavých druhů plazů. Jaká zvířata zde najdete: korovec jedovatý, hroznýš Dumerillův, hroznýš psohlavý, krajta vodní, varan Gouldův, varan timorský, korálovka Campbellova, želva ostruhatá, maki trpasličí
Dikobraz (13) Kamenný výběh pro dikobrazy pochází z roku 1964, ve stejné podobě slouží svému účelu dodnes. K výběhu byla v roce 1990 dostavěna prosklená ubikace, kde je možné dikobrazy sledovat i přes den. Dříve nebyla jejich nora přístupná a častou stížností návštěvníků ZOO bylo, že tato zvířata se soumračnou aktivitou vůbec neviděli. Jaká zvířata zde najdete: dikobraz srstnatonosý
Sovice sněžní (14) Voliéra, v níž jsou v současné době umístěny sovice sněžné je jednou z původních 14 voliér, postavených 54
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
v počátcích ZOO (1954–1956). Voliéra zůstala v téměř nezměněné podobě dodnes. Pouze zvířat se zde vystřídala celá řada, chovali jsme zde ovíječe, ženetky, mývaly, drobné ptactvo. V osmdesátých letech sloužila k umístění handicapovaných ptáků. Druhá stejná, která stávala naproti obří voliéře o několik metrů níže (C), byla koncem osmdesátých let odstraněna. Jaká zvířata zde najdete: sovice sněžní
Výběh koz kamerunských (15) Před příchodem na vyhlídkovou věž mineme po levé straně výběh koz kamerunských. Je to jeden z prvních výběhů postavených v polovině šedesátých roků, původně určený k chovu muflonů. Později se zde vystřídalo několik druhů zvířat – např. lamy guanako, jeleni sika aj. Koncem devadesátých let bylo sníženo oplocení a vybudovány přístupové žebříky pro děti. Výběh byl přejmenován na „kontaktní ZOO“ a návštěvníci zde mají volný vstup. Do výběhu se přestěhovaly kozy kamerunské, ke kterým později přibyly alpaky a ovce kamerunské. V roce 2002 byla místo starého seníku postavena srubová ubikace. Jaká zvířata zde najdete: koza kamerunská, ovce kamerunská, alpaka Vyhlídková věž (16) Raritou olomoucké ZOO je vyhlídková věž s moderní kovovou konstrukcí a trojúhelníkovým půdorysem. Stavba byla zahájena v roce 1972 z důvodu mimořádné dotace komise pro rozvoj cestovního ruchu. Dokončena byla v roce 1974. Autorem projektu je architekt Jan Navrátil. Dnes tvoří hlavní dominantu ZOO viditelnou z dalekého okolí. Celková výška je 32 metrů. Z horní vyhlídkové plošiny, která je 29,3 metru nad úrovní okolního terénu, můžeme pozorovat zvířata v ZOO, obdivovat barokní architekturu baziliky Navštívení Panny Marie, sledovat panoráma Olomouce a jeho okolí nebo za jasného počasí zhlédnout siluetu Jeseníků s jejich nejvyšší horou Pradědem. Na věž vás z horní terasy dovede 128 schodů, plocha vyhlídkové plošiny je 18,6 m2, v pů-
střecha 32 m vyhlídka 29,3 m
horní terasa 5,5 m dolnáí terasa 2,1 m 388 m n. m.
vodním stavu sloužila až do roku 1999, kdy byla zapo- Výběh vikuní (17) čata rekonstrukce obou teras. Z vyhlídkové věže bylo Další výběh, postavený v roce 1965, byl původně určený odstraněno plechové opláštění a byla opatřena anti- pro paovce hřivnaté. Také zde se vystřídalo několik korozním nátěrem v pískové a modré barvě, čímž věž druhů zvířat (kamzíci, kozy šrouborohé) až v posledzískala daleko estetičtější vzhled. Na terase pod věží ních letech se tady zabydlely lamy vikuně. Ubikace není najdete stánek s občerstvením a sociální zařízení. původní, ale byla zrekonstruována v roce 2002. Jaká zvířata zde najdete: vikuňa
Medvědi (18) Medvědinec byl uveden do provozu v roce 1977. Na rozdíl od dalších velkých staveb vybudovaných v tomto období (zimoviště africké zvěře, pavilon šelem) není příliš povedeným dílem. Betonový monolit nevyhovuje, ať již po stránce estetické tak po stránce chovatelské, modernímu pojetí chovu těchto impozantních a ohrožených zvířat. Výběh je příliš malý a původní záměr výstavby ještě jednoho venkovního výběhu, který měl
ZOO Olomouc
55
ZOO Olomouc včera a dnes být postavený na levé straně, se nikdy neuskutečnil. V současné době se uvažuje o přemístění medvědů do vhodného zařízení a úpravě původní stavby pro chov menších zvířat. Jaká zvířata zde najdete: medvěd kodiak, baribal
Výběh gepardů (19) Za medvědincem po pravé straně obchůzkové cesty najdeme velký výběh určený k chovu gepardů. Jeho součástí je ubikace se třemi kotci a menší výběh pro gepardího samce. Celá stavba byla dokončena v roce 2000 na místě březového hájku. Součástí velkého výběhu je prosklená vyhlídka s posezením a stylovou rákosovou střechou. Autorem tohoto projektu je Ing. Arch Hotový. Zde měl podle generelu ze šedesátých let stát pavilon exotických savců a ptáků, později se na tomto místě uvažovalo o dostavbě druhého výběhu pro medvědy. Jaká zvířata zde najdete: gepard štíhlý
Velký výběh pro rysy (20) Chov rysů v naší ZOO má dlouhou tradici. Rysinec z roku 1968 byla dřevěná stavba umístěná pod pavilonem šelem. Později musela ustoupit přestavbám a rysi se chovali v zázemí ZOO i v ubikacích určených pro menší druhy koček na vrstevnicové cestě. V roce 2005 se vybudovala velká přírodní expozice určená k chovu těchto nádherných koček. Je umístěná ve smrkovém porostu naproti výběhu gepardů. Její součástí jsou dva výběhy hrazené pletivem a elektrickým ohradníkem. Přes větší 56
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
výběh probíhá lávka pro návštěvníky, která zase nabízí netradiční pohled na tato zvířata. Je zajímavé, že po vypuštění na podzim roku 2005 ani pracovníci ZOO nemohli najít zde umístěné rysy. Samice se ukrývala v ostružiní tak dokonale, že ji šlo objevit jen s velkými obtížemi. Jaká zvířata zde najdete: rys karpatský
Obří voliéra dravců (21) Zajímavou stavbou, na kterou se svého času jezdili dívat i odborníci ze zahraničí, je obří voliéra. Její výstavba byla zahájena v roce 1971 a dokončena byla v roce 1973. Skládá se ze dvou oblouků z ocelových trubek. Celý oblouk po obvodu měří 52 metrů. Výška voliéry je 16
metrů a průměr 30 metrů. Pletivo je upevněno na ocelových lanech. Ve voliéře není žádná vnitřní konstrukce, takže ptáci, kteří v ní žijí, zde bez obtíží létají. Odpočívat a rozmnožovat se mohou v uměle zhotovené pískovcové skále. Kvádry z rozbořeného mostu se skládaly na sebe tak, aby vytvořily kapsy vhodné pro hnízdění dravců a zamezilo se vzájemnému rušení hnízdících párů. Prvními obyvateli byli supi bělohlaví, supi ušatí, orli královští, kondor velký, marabu afričtí a další ptáci. Voliéru podobné konstrukce je možné vidět v japonské ZOO v Kobe Oji. Jaká zvířata zde najdete: sup bělohlavý, sup hnědý, pičtí zástupci sladkovodních ryb. V roce 1986 bylo jedno volavka popelavá, kondor krocanovitý, kondor terárium přebudováno na velkou akvarijní nádrž (asi 7 havranovitý, kondor královský, racek velký, hadilov 000 l), která později (1999) ustoupila stavbě akvária pro písař žraloky o objemu 17 000 litrů, současně s ní bylo rozšířeno zázemí akvárií. S velkými přestavbami pavilonu Pavilon šelem (22) se započalo až v devadesátých letech. V původní terarijní expozici se čtyřmi nádržemi se choval kajman brýlový, anakondy žluté, želvy bahenní a nádherné, tereky africké, tany obecné a poletušky assapan. V roce 1993 byla přestavěna, vzniklo zde 12 menších terárií se zázemím a mnohem zajímavější skladbou zvířat. Velká expozice připomínající břeh řeky s tekoucím vodopádem a osázená rostlinami byla určena pro krokodýly. Později přibyla menší expozice listonosů na chodbě pro návštěvníky. V roce 1995 byly dvě akvária o obsahu 1000 a 1500 litrů přeměněny na mořské nádrže a ZOO se začala intenzivněji zabývat mořskou akvaristikou. V letech 1996–1998 byla započata rekonstrukce a rozšíření venPůvodní část pavilonu šelem byla postavená v letech kovních výběhů podle návrhu Ing. Arch. Poulové a pro1967–1968. Uvnitř byly dvě ubikace rozdělené mříží na jektu fy Stavoprojekt a.s. Olomouc. V první etapě byl čtyři kotce (v současné době jsou to ubikace pro bintu- postaven výběh tygrů ussurijských na louce za pavilonem, rongy a jaguáry) a navazující venkovní výběhy. Pod pavi- původní výběh hyen žíhaných byl přestavěn na ubikaci lonem na místě dnešních výběhů pro tygry byl umístěný pro tygry. Současně byl dokončen vedlejší výběh pro levdřevěný rysinec (E) odstraněný v roce 1981. První velká harty. V roce 1998 byly dostavěny výběhy pro lvy, jagupřestavba pavilonu proběhla v letech 1977–1979, kdy byl áry a binturongy. Z původních sedmi výběhů (dva byly rozšířen do nynější podoby. Autorem projektové doku- ještě rozděleny mříží) vzniklo pět mnohem větších, ty mentace byl odbor výstavby VČ ZOO ve Dvoře Králové. jsou hrazeny železobetonovou konstrukcí a sklem. Strop Venkovní výběhy z jedné strany kopírovaly stavbu a byly tvoří sítě natažené na ocelových lanech. V roce 2001 byla zhotoveny z ocelových mříží. Vnitřní ubikace byly tak- započata rekonstrukce vnitřních prostor pavilonu šelem. též hrazeny mříží, ale před ní stála stěna ze skla což v té Kotce byly zvětšeny až nad krmnou chodbu a ve předu době byla obrovská novinka. V roce 1981 byla dosta- bylo místo mříží instalováno trojvrstvé sklo silné 25 mm. věna přípravna krmiv s mrazícím boxem. Počátkem Tím vznikl bezprostřední kontakt mezi návštěvníkem osmdesátých let to byl jeden z nejmodernějších pavi- a velkými kočkami. Původní střecha byla odstraněna lonů šelem v tehdejším Československu. Však se zde a nahrazena polykarbonátovými panely propouštějícími také v roce 1982 natáčely záběry filmu slovenského reži- denní světlo. Počet kotců byl zredukován na současných séra Dušana Trančíka „Pavilón šeliem“. Druhou stranu šest expozičních a jeden karanténní. Stěny jsou modechodby pro návštěvníky v pavilonu tvořila akvarijní a te- lovány do podoby umělých skal. Poslední kotec byl přerarijní expozice. Byla zde čtyři větší terária (2x1,5x1,5 budován na terárium pro krokodýly čelnaté. Je zde i jem) a pět akvárií o objemu 1000–5000 litrů. Zpočátku se zírko, umělá řeka a tropické rostliny. Ptáci, kteří tady žijí v akváriích chovaly naše druhy ryb, později to byli tro- jsou od krokodýlů odděleni sítí, která neruší celkový ZOO Olomouc
57
ZOO Olomouc včera a dnes dojem výseku tropického pralesa. V roce 2003 musela terarijní expozice ustoupit stavbě velkého mořského akvária o objemu 42 000 l a přestěhovat se na pavilon žiraf. Nádrž ledvinovitého tvaru je 9 metrů dlouhá, 3,5 m široká a 1,5 m hluboká. Žijí zde dva žraloci černoploutví, jeden žralok lagunový a asi sto šedesát korálových ryb. Součástí této rekonstrukce bylo vytvoření nového východu a ochozu z pavilonu, který usnadnil pohyb návštěvníků uvnitř pavilonu a výstavba zázemí terárií ve sklepě pod pavilonem šelem. Jaká zvířata zde najdete: tygr ussurijský, levhart mandžuský, lev berberský, jaguár – černá forma, binturong, zoborožec Deckenův, krokodýl čelnatý, žralok černoploutvý, piraňa, žralůček perský, mořské ryby
Výběh pro klokany (23) Výběh byl postavený v roce 1970, zpočátku se zde chovaly lamy krotké, později plameňáci, až od osmdesátých let byl využíván pro klokany rudokrké. V roce 1998 zde byla postavena vytápěná ubikace a začali se v něm chovat klokani parma a klokani rudí. Ubikace byla později rozšířena (2003). Také výběh byl v roce 2005 zvětšen na úkor výběhu velbloudů dvouhrbých. Jaká zvířata zde najdete: klokan rudý, klokan parma
Velbloud dvouhrbý (24) Tento výběh je postaven na místě původních výběhů pro náhorní skot, ovce a schetlandské pony. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let zde vznikly dva výběhy 58
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
určené pro zubry a bizony. Koncem osmdesátých roků sloužily pro velbloudy dvouhrbé a zebry Chapmanovy. Ubikace na straně u „nové haly“ byla zrekonstruována v roce 1996, dřevěná ubikace vybudovaná v roce 1967 byla koncem devadesátých let odstraněna (D). Původní dva výběhy s mohutným železným oplocením byly sloučeny do jednoho a v roce 1997 ohrazeny pískovcovými kameny. V roce 2005 byla část tohoto výběhu přiřazena k výběhu klokanů. Jaká zvířata zde najdete: velbloud dvouhrbý, psoun prériový
„Starý seník“ (25) Stavba s ocelovou konstrukcí z roku 1964 sloužila jako centrální seník pro celou ZOO. Později byla opravena (1974) a využívá se jako zimoviště pro různé druhy kopytníků. Na jedné části byl počátkem devadesátých let zvýšen strop a ta pak nějakou dobu sloužila jako odstavné boxy pro mladé žirafy. Později sem byli umístěni pekari, velbloudi jednohrbí, adaxi, buvolci běločelí a celá řada dalších zvířat. Stavba není přístupná návštěvníkům. Jaká zvířata zde najdete: adax, osel poitouský
„Nová hala“ (26) Tato hala byla postavena v roce 1985. Původně sloužila jako karanténa, zimoviště, ubikace pro zebry a antilopy. Byly zde umístěny i líhně pro ptáky. V roce 2005 se oddělila část pro zebry. Druhá polovina nyní slouží
jako izolace pro dovezená zvířata, byl zde vybudovaný nový vchod a zrekonstruováno deset kotců. Také tato stavba není pro návštěvníky ZOO přístupná. Jaká zvířata zde najdete: zebra Chapmanova
nom výběhu se vybudovala umělá skála. Chovaly se zde paovce hřivnaté, ve vedlejším výběhu byli v osmdesátých a devadesátých letech kozorožci sibiřští. V současnosti jsou zde umístěni emu hnědí, klokani dama a kozy šrouborohé. Jaká zvířata zde najdete: koza šrouborohá, klokan dama, emu hnědý
„Stará hala“ (27) Byla postavena i s okolními výběhy v letech 1971–1972. Od počátku byla využívána jako ubikace pro různé druhy kopytníků. Vystřídaly se zde antilopy nilgau, vodušky červené, watusi, jelen axis, buvolci běločelí, pakoně běloocasí a mnoho dalších zvířat. V roce 1990 byla u této haly dostavěna druhá polovina, kde vznikly další čtyři kotce pro kopytníky. Stavba slouží především jako zimoviště a není volně přístupná. Jaká zvířata zde najdete: pakůň běloocasý, nandu pampový
Jihoamerický pavilon (31) Tento pavilon byl vystavěn v roce 1988 pro chov teplomilných psovitých šelem a hyen. V té době poměrně moderní expozice umožňovala chov dvou druhů hyen a psů hyenovitých. Hyeny skvrnité se zde podařilo dvakrát rozmnožit. Později sem přibyla ještě smečka dhoulů, která se také rozmnožovala. Původní pavilon byl postaven z betonových panelů převážně pracovníky ZOO a brigádnicky. V roce 2004 byl stav pavilonu již značně Anoa (28) zchátralý a rozhodlo se o jeho modernizaci a přestavbě Po uzavření proluky mezi výběhy u „staré haly“ a expo- na jihoamerický pavilon. Z původní stavby toho přízicí velbloudů vznikl nový úzký výběh, kde jsme chovali liš nezůstalo, budova byla rozšířena a uzpůsobena tak, laboratorní prasata a pekari bělobradé. V roce 1994 zde aby jí mohli procházet návštěvníci. Z původních dvou byla postavena menší ubikace, která byla později byla výběhů vznikla voliéra pro kotuly veverovité, přibyl elektrifikována. V současnosti je zde chován pár anoa výběh pro mravenečníky velké a voliéra pro malpy. Vennížinných. kovní voliéry jsou prostorné, kryté speciální sítí z neJaká zvířata zde najdete: anoa nížinný rezového lanka. Vnitřní ubikace mají prosvětlenou střechu a zvířata od návštěvníků odděluje sklo. Vzniklo zde Výběh koz šrouborohých (29) a klokanů dama (30) i několik vitrín, kde najdeme menší druhy jihoamerické Tyto výběhy byly vystavěny v letech 1971–1972. Počát- fauny nebo tropické rostliny, mezi nimiž vynikají kvekem osmdesátých let byla postavena opěrná zeď a v jed- toucí orchideje. ZOO Olomouc
59
ZOO Olomouc včera a dnes Jaká zvířata zde najdete: mravenečník velký, mra- Chovaly se zde antilopy nilgau a později různá plemena venečník čtyřprstý, lenochod dvouprstý, pásovec koz a lamy. Stará budova byla v 1995 odstraněna a na štětinatý, kotul veverovitý, malpa plačtivá, kosman jejím místě vyrostl prosklený moderní pavilonek, podle zakrslý, listonos světlý, ara ararauna, papoušek čer- projektu Ing. Arch Olgy Poulové, určený sobům. notemenný, užovka brazilská, pralesnička pruhovaná, Jaká zvířata zde najdete: sob polární sklípkan parahybský
Pižmoni (32) Naproti výběhu sobů v roce 1999 vznikla podobná stavba, podle projektu firmy K+M zahradní architektura, projektantů Ing. Mičoly, Ing. Arch Žeravy a Ing. Puškášové. Zde však neslouží jako stáje pro zvířata, ale je určena návštěvníkům ZOO jako zastřešená vyhlídka na výběhy pižmoňů. Vlastní stáje pro pižmoně jsou umístěny pod touto vyhlídkou. Byly situovány pod úroveň terénu tak, aby v létě poskytovaly těmto choulostivým severským zvířatům potřebný stín. Na ubikace navazují dva přírodní výběhy hrazené pískovcovými balvany. Menší je určený pro samce a větší pro samici s mládětem. Na prázdném místě tak vznikla moderní expozice, která vhodně doplňuje expozici dalších severských zvířat sobů. Dvě třetiny finančního krytí na tuto stavbu poskytl mikroregion Haná. Podle generelu z konce osmdesátých let na tomto místě měly stát výběhy pro jednohrbé i dvouhrbé velbloudy. Jaká zvířata zde najdete: pižmoň severní
Sobi (33) Výběhy vznikly v letech 1971–1972. Součástí výběhů byla lehká dřevěná stavba sloužící jako ubikace a seník. 60
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Kozorožci kavkazští (34) Výběh byl dokončen v roce 1974 a patří k největším v ZOO, od počátku v něm bylo chováno velké stádo muflonů. Společně s nimi výběh obývali daňci, ty jsme chovali nejen v přírodní skvrnité formě, ale měli jsme i daňky bíle nebo černě zbarvené. Po skončení chovu daňků a muflonů se tady vystřídaly lamy vikuňe a nandu pampoví. V devadesátých letech sem byl přesunut seník ze safari výběhu, ten byl po roce 2000 stržen a na jeho místě vznikl nový i s odchytovými dvorky. V současné době je zde umístěna velká skupina kozorožců kavkazských u nichž naše ZOO vede od roku 1996 mezinárodní plemennou knihu. Jaká zvířata zde najdete: kozorožec kavkazský Kozy kašmírské a ovce (35) Původní proluka mezi výběhy muflonů a jelenů sibiřských byla později uzavřena a vznikl malý výběh v němž byli umístěni např. jeleni Dybowského. V současnosti jsou zde kozy kašmírské a ovce valašky, které jsou naším národním plemenem. ZOO se do jejich chovu zapojila v rámci záchrany genofondu původních plemen domácích zvířat. Seník byl postaven po roce 2000. Jaká zvířata zde najdete: koza kašmírská, ovce valaška Jelen sibiřský (36) Tento výběh vznikl ve stejné době (1974) jako výběh určený nyní kozorožcům kavkazským. Oplocení i seník jsou původní. Od počátku se zde chovají impozantní jeleni sibiřští. Jaká zvířata zde najdete: jelen sibiřský
Pony shetlandský (37) Surikaty a mangusty (40) Tento výběh měl původně sloužit k chovu jelenů sibiř- Pavilonek určený pro mangusty a surikaty vznikl podle ských umístěných ve vedlejším výběhu. Později zde žili projektu Ing. Arch. Poulové, která také navrhla podobu osli a ovce, od devadesátých let jsou v tomto výběhu cho- dalších ubikací pro drobné šelmy na vrstevnicové cestě. váni pony shetlandští. Pavilon je určený k chovu čtyř druhů menších šelem. Od Jaká zvířata zde najdete: pony shetlandský počátku zde byly chovány surikaty a mangusty žíhané, vystřídaly se zde zorily velké a v současné době tady Voliéra pro ptáky (38) žijí ještě mangusty liščí a lasicovitá šelma z Dálného Voliéra byla původně určena k chovu papoušků. Posta- východu kolonok. vili ji brigádnicky členové SSM (Socialistický svaz mlá- Jaká zvířata zde najdete: mangusta žíhaná, mangusta deže) z řad pracovníků naší ZOO. Původní dřevěná ubi- liščí, surikata, kolonok kace byla v roce 2000 stržena a na jejím místě se vystavěla nová zděná a vytápěná budova, čímž se rozšířily možnosti chovu teplomilných ptáků v naší ZOO. Venkovní voliéry jsou původní z roku 1978. Byly zde chovány různé druhy ptáků (aratinga černohlavý, jendaj a zlatočelý, holub hřivnáč, holub doupňák, hrdlička senegalská…). Jaká zvířata zde najdete: výreček malý, čejka chocholatá, žako šedý, kraska červenozobá, tukan rudozobý, zoborožec tmavý
Fosy (41) V roce 1994 se postavila tato stavba, která byla první vytápěnou budovou na vrstevnicové cestě. Je zvětšenou kopií tří dalších pavilonků postavených v předchozích letech. Záměrem bylo vybudovat expozici, která by umožnila celoroční chov zvířat bez obtížného přemísťování do zimovišť nepřístupných pro návštěvníky. V průUbikace pro cibetky a servaly (39) Tato ubikace určená k chovu menších druhů šelem byla prvním pokusem o odstranění původních bažantích voliér z poloviny padesátých let. Postavena byla v roce 1989 a sloužila k chovu mývalů, skunků, servalů, cibetek afrických, nosálů červených a dalších zvířat. Před několika lety byla napojena na elektrickou síť a nyní může být využívána i k chovu teplomilných zvířat. Jaká zvířata zde najdete: cibetka africká, serval stepní ZOO Olomouc
61
ZOO Olomouc včera a dnes běhu let jsme zde chovali oceloty velké, servaly stepní a v současnosti je celá stavba věnována zajímavým a ohroženým madagaskarským šelmám – fosám. Jaká zvířata zde najdete: fosa
šina staveb na vrstevnicové cestě. Vznikaly na místě bažantích voliér z poloviny padesátých let, které byly na přelomu 80. a 90. let postupně odstraňovány. V roce 1990 byla jako první stavba tohoto typu postavena ubikace pro kočky bengálské a rybářské (43). Další dvě Puštík obecný a kalous ušatý (42) vznikly o rok později, v jedné se nyní chovají kočky V současné době je to poslední voliéra z let 1954–1955, arabské a jaguarundi (44). Druhá byla vybudována bripůvodně určená k chovu bažantů. Voliéra byla ve gádnicky místním mysliveckým sdružením. Na tomto druhé polovině devadesátých let zrekonstruována a po- místě (naproti výběhu šakalů a dhoulů) stávaly původně nechána na místě jako ukázka staveb z počátku budo- voliéry dvě, druhá byla umístěna vlevo od nynější stavby vání ZOO. Během let se v ní vystřídala celá řada zví- (F). Po delší dobu se tady chovali orli stepní a rysi, kteří řat od bažantů přes psíky mývalovité a nosály červené. v devadesátých letech obývali i novou ubikaci, nyní zde V posledních letech jsou v ní umístěni handicapovaní najdeme kočky divoké a krátkouché (45). puštíci a kalousi. Oba druhy se velmi často dostávají do Jaká zvířata zde najdete: kočka bengálská, kočka zoologických zahrad jako nalezená mláďata nebo ptáci, rybářská, jaguarundi, kočka arabská, kočka divoká, kteří jsou různými způsoby poranění. Takových jedinců kočka krátkouchá se každoročně sejde až několik desítek. Většina z nich se později vypouští zpět do přírody. Trvale handicapovaná zvířata neschopná dalšího samostatného života se umisťují v této expozici. Ve voliéře každoročně odchovají několik mláďat, která je možné po sokolnické přípravě vypouštět do volné přírody. Jaká zvířata zde najdete: puštík obecný, kalous ušatý
Voliéra v roce 1955 (archiv ZOO)
Šakal čabrakový (46) Nynější výběh šakalů čabrakových byl postaven v roce 1965. Jeho součástí byla zateplená dřevěná ubikace, která byla později elektrifikována. Koncem 60. let se zde chovaly hyeny žíhané, pak tady byli psi hyenovití a šakali obecní. V první polovině 80. let a po roce 2000 se všechny výběhy psovitých šelem podrobily důkladným opravám. Jaká zvířata zde najdete: šakal čabrakový
Výběhy psovitých šelem (47, 48) Expozice psovitých šelem byla postavena v roce 1964, na svou dobu byly výběhy opravdu prostorné a velké. Vždy dva sousedící výběhy mají společné zastřešené příkrmiště. Chovali se zde šakali obecní a čabrakoví, dhouli, kojoti, vlci černí, bílí, iberští i evropští a psi dingo. V roce 2003 byla přistavěna vytápěná ubikace pro dhouly a šakaly čabrakové. V současnosti se uvažuje Stejná voliéra o padesát let později o jejich modernizaci a přestavbě. Pavilony pro malé kočky Jaká zvířata zde najdete: vlk iberský, vlk černý, šakal Malé prosklené pavilonky jsou stejného typu jako vět- čabrakový, dhoul čínský 62
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
provedeny drobné úpravy výběhu se záměrem zajistit větší bezpečnost návštěvníků a byl vybudován zakrytý východ z lávky. Průchozí výběh opic je ve střední Evropě raritou, nejbližší najdeme v Holandsku a v Dánsku. Jaká zvířata zde najdete: makak červenolící
Sova pálená (49) Menší dřevěná voliérka pochází z padesátých roků minulého století. Zpočátku se zde chovaly poštolky, vystřídaly je kuny skalní, fretky a jiné drobné šelmy. V současnosti není její stav vyhovující a jsou zde prozatímně umístěny sovy pálené. Jaká zvířata zde najdete: sova pálená
Výběh jeřábů (52) Vznikl v roce 2002 uzavřením proluky mezi výběhem jelenů sika a výběhem makaků. Později byl přepážkou Sedimentační nádrž (50) rozdělený na dva, protože ptáci druhou polovinu vůbec Vznikla v roce 1965 jako výběh vodního ptactva. Dlou- nevyužívali. Je postaven zhruba na místě, kde byla v šehou dobu zde byly chovány různé druhy vrubozobých desátých letech plánována stavba výběhu pro medvědy, ptáků a domácí plemena kachen. Později ji využívaly k její realizaci však nikdy nedošlo. nutrie a v současnosti vzhledem k absenci čističky vod Jaká zvířata zde najdete: jeřáb mandžuský slouží jako odkalovací a sedimentační nádrž na malém potůčku, který prochází ZOO. Výběhy levhartů mandžuských (53) ZOO plánuje stavbu ubikací a výběhů pro levharty manVolný výběh makaků (51) džuské v prostoru u východu z výběhu makaků. Ve zvl15.dubna 2002 byla dokončena a zpřístupněna stavba něném terénu mají vzniknout čtyři samostatné voliéry velkého přírodního výběhu pro makaky červenolící. kryté sítí pletenou z ocelových lanek. Moderní expozice Návštěvnicky jde o jednu z nejatraktivnějších expo- by umožnila přesun levhartů z pavilonu šelem do velké zic, doplněná je dřevěnou lávkou zavěšenou 7 metrů přírodní expozice. nad údolím na ocelových lanech. Lávka je dlouhá 41 metrů. Výběhem mohou odvážnější návštěvníci pro- Voliéra pro malé papoušky (54) jít nejprve přes most a pak volně po stezce přímo mezi Tato malá expozice vznikla v roce 2002 na místě tří voliér zvířaty. Na dodržování pravidel nutných pro zachování (G) postavených v polovině padesátých let. V těch byla bezpečnosti návštěvníků i zvířat denně dohlíží služba chována převážně evropská fauna (jezevci, lišky, mývaz řad ošetřovatelů i dalších zaměstnanců ZOO. Zvířata lovci, výři, krkavci, káňata) a delší dobu zde přebýval jsou zde umístěna celoročně, na zimu mají čtyři dřevěné i kondor velký, který se jmenoval Timur. Voliéry byly ubikace opatřené topnými palandami. V roce 2006 byly zchátralé a v devadesátých letech byly strženy. Nová voliZOO Olomouc
63
ZOO Olomouc včera a dnes éra zaplnila prázdné místo a příjemně zpestřuje návštěvníkům cestu při odchodu z výběhu makaků. Údajně byl pod touto voliérou ze strany od Samotišek v padesátých letech vchod do ZOO. Jaká zvířata zde najdete: aratinga černohlavý, papoušík růžovohrdlý, rosela Pennantova, korela chocholatá, hrdlička chechtavá, křepelka japonská
nad chodbou pro návštěvníky a vznášet se jim přímo nad hlavami. Jakmile do budovy někdo vstoupí, je provázen příjemnou relaxační hudbou, atmosféru doplňuje barevné nasvícení jednotlivých kójí a „hvězdná obloha“ na stropě. V pavilonu je obrácený světelný režim, to znamená, že v noci zde svítí bílé světlo a přes den je osvětlení přizpůsobené chovu nočních zvířat tak, aby si je návštěvníci mohli prohlédnout při plné aktivitě. Výběh jelenů (55) Autorem architektonického řešení tohoto pavilonu je Jeden z nejstarších a největších výběhů v ZOO byl vybu- Ing. Arch. Olga Poulová. dován v roce 1961. Dřevěná ubikace byla postavena Jaká zvířata zde najdete: kaloň zlatý, mirikina noční, v roce 1967. Od počátku tady byli chováni jeleni evrop- kusu liščí, klokánek králíkovitý, aguti zlatý, výreček ští. V druhé polovině devadesátých let bylo rozhodnuto malý, lelkoun soví o chovu losů, ti jsou zde umístěni společně se sikami. V té době byl výběh podstatně rozšířen a protažen až na druhou stranu potoka k vrstevnicové cestě. Jaká zvířata zde najdete: los evropský, jelen sika
Pavilon netopýrů (56) Na podzim roku 1999 byl zpřístupněn návštěvníkům pavilon netopýrů. Žijí v něm velmi vzácní kaloni zlatí a ještě několik dalších druhů zvířat s noční aktivitou. Atypická stavba má zajímavý charakter. Okolo středové ubikace s kusu liščími je chodba pro návštěvníky. Po vnějším obvodu je prostor pro všechna ostatní zvířata. Hned za vchodem je oddělená ubikace pro mirikiny. Zbytek pavilonu je určen pro kaloně zlaté, které od návštěvníků odděluje pouze 120 cm vysoké sklo, ostatní prostor není ničím krytý. Kaloni zde mohou volně prolétávat
64
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Výběhy kozorožců sibiřských (57) Výběhy vybudované v roce 1965 původně sloužily k chovu kamzíků a koz kamerunských. Později se zde vystřídalo více zvířat: kozy bezoárové, kozorožci alpští,
dagestánští, tahři himalajští. Od roku 1994 je tady umís- Zimoviště pro ptáky (61) těno stádo kozorožců sibiřských. O dva roky později ZOO v současné době postrádá pavilon ptáků. V pobyly oba výběhy propojeny dřevěnou ubikací se sení- sledních letech bylo nutné často řešit otázku kam umískem, která byla postavená v proluce mezi nimi. tit a kde zazimovat ptáky vystavené přes sezonu ve voliJaká zvířata zde najdete: kozorožec sibiřský érách a výbězích. V roce 2002 vznikla na místě bývalé pánské šatny patrová budova, která slouží jako zimoviště Pavilon lidoopů (58) a chovné zařízení pro ptáky. Jednoduché vnitřní zaříZe staveb, které se neuskutečnily, ale jsou dosud v plá- zení tvoří malá přípravna a odchovna mláďat, středem nech ZOO od osmdesátých let, lze jmenovat pavilon budovy vede krmná chodba a po stranách jsou různě opic (v současnosti pavilon lidoopů). Měl se realizovat velké voliéry. Nepřítomnost návštěvníků zajišťuje ptána volném zalesněném prostoru naproti výběhů kozo- kům celoročně klid a umožňuje rozmnožování i velmi rožců sibiřských. Koncem devadesátých let byly plány plachých zvířat. O rok později zde byly dostavěny pro„oprášeny“ a byla vypracována studie stavby pavilonu storné venkovní voliéry a dva menší výběhy. V současné lidoopů, který dostal modernější pojetí. V roce 2005 byl době tady chováme celou řadu vzácných druhů ptáků, projekt ještě jednou přepracován podle nejmoderněj- z nichž část zde zůstává celoročně a část se stěhuje v jarších trendů chovu zvířat. V současnosti se cena jeho rea- ním období do venkovních expozic. V letošním roce se lizace vyšplhala přes 140 000 000 Kč a ZOO se snaží zís- staví dva výběhy určené k chovu jeřábů v lese za zimokat finanční prostředky na tuto velkou stavbu. vištěm ptáků (62). Jaká zvířata zde najdete: zoborožec temný, zoborožec Výběh jeřábů popelavých (59) stříbrouchý, zoborožec Deckenův, ledňák obrovský, Výběh vhodným způsobem zaplnil mezeru mezi výbě- holub nikobarský, majna Rothschildova, majna žluhem kozorožců sibiřských a obří voliérou „bábovkou“. tolící, kraska malá, papoušek různobarvý, arassari Vybudován byl v roce 2002. zlatolící, arassari černohrdlý, tukan bělolící Jaká zvířata zde najdete: jeřáb popelavý
Stanice pro handicapovaná zvířata (60) V ZOO sloužily některé voliéry už od poloviny osmdesátých let jako provizorní stanice z popudu tehdejších orgánů města Olomouce. Již tehdy vyvstala potřeba umístění a léčby poraněných živočichů nalezených ve volné přírodě. Zpočátku byla zvířata umisťována v ubikacích přímo v areálu ZOO. V druhé polovině osmdesátých let byla postavena na betonových panelech v prostoru dnešní výtopny v hospodářském dvoře řada voliér z trubkových dílců, které sloužily pro poraněné živočichy i jako chovné zařízení ZOO. Po odstranění montované stavby zvířetníku ÚSOLu koncem osmdesátých let (od jeho odchodu ze ZOO v roce 1987 nevyužívané) byla na tomto prostoru plánovaná stavba kancelářské a hospodářské budovy, která se však neuskutečnila. Počátkem devadesátých let pak byla Stanice pro handicapované živočichy přemístěna sem. Stanice slouží svému účelu od roku 1992, od té doby bylo přijato přes 1500 zvířat, z nichž byla více než polovina zachráněna a vypuštěna zpět do přírody. Vpravo od této budovy stávala dřevěná stavba sloužící v padesátých letech jako dílny, dlouho se používala jako skladiště a zbourána byla v 90. letech (I). Jaká zvířata zde najdete: kolonok, kočka krátkouchá, kalous ušatý, káně lesní
Chovné zařízení pro gepardy (63) Úspěchy v chovu gepardů a plány rozšíření jejich počtu daly v roce 2005 podnět ke stavbě chovného zařízení v zázemí ZOO. Stavba byla situována na místě bývalé bažantnice mezi výběhem žiraf a oplocením zoologické zahrady. Vznikly zde dva prostorné výběhy a dvě vytápěné ubikace ze stavebních buněk. Jaká zvířata zde najdete: gepard štíhlý Ředitelství (64), účtárna (65), hostinský pokoj (66) Tři dřevěné chaty, sloužící dnes jako účtárna, ředitelství a hostinské pokoje, byly postaveny 1966 jako zázemí pro ÚSOL (Ústav sér a očkovacích látek). Dvě byly již v sedmdesátých letech předány do užívání ZOO, třetí (hostinský pokoj, kancelář) patřila ÚSOLu až do jeho odchodu v roce 1987. V druhé polovině devadesátých let prošly všechny ZOO Olomouc
65
ZOO Olomouc včera a dnes chatky kompletní rekonstrukcí vnitřních prostor. V roce 2006 byl k budově účtárny přistavěn malý sklad.
Garáže, dílny, sklady (68) Po vzniku ZOO bylo vybudováno v hospodářském dvoře několik dřevěných staveb, které sloužily jako dílny. V 60. letech však již nedostačovaly provozu ZOO, proto bylo v roce 1965 rozhodnuto o výstavbě budovy dílen a garáží, které svému účelu slouží dodnes. Sklady vznikly obezděním původní ocelokolny v sedmdesátých letech.
Kanceláře, kuchyně, vrátnice (67) Tato budova zde stála ještě před vznikem ZOO. Původní obytné místnosti, stodola a chlévy byly několikrát přestavovány a modernizovány. V průběhu let sloužily jako kanceláře, ředitelství, šatny atd. V současné době je zde vrátnice, kuchyně pro zvěř, sklady zeleniny a ovoce, kan- Šatny, jídelna (69) celáře zooúseku, dopravy, údržby a veterinární ordi- Montovaný objekt šaten a jídelny vznikl v roce 1974, nace. Na fotografiích si můžete porovnat stav v roce v roce 1986 byla jídelna rozšířena. V letech 1990–1991 1955 a 2006. Uprostřed hospodářského dvora stávala byla k tomuto objektu dostavěna šatna mužů. menší budova (J) postavená jako kancelářská budova v polovině padesátých let, později sloužila jako kuchyně a skladiště. Před několika lety byla stržena.
Hospodářské budovy v lednu 1955 (archiv ZOO)
Stejný objekt o padesát let později
66
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Centrální výtopna na biomasu (70) Největší investiční akcí v historii ZOO byla výstavba centrální výtopny na biomasu, uskutečněná v letech 2004–2005. Součástí výtopny je parní turbína, která v době snížené spotřeby tepla vyrábí elektrickou energii. Turbína má jmenovitý elektrický výkon 0,030 MWe. Toto spojení malé spalovny na paliva z obnovitelných zdrojů a parní turbíny je unikátní a u nás ještě nebylo nikdy před tím realizováno. Instalovaný parní kotel má výkon páry 500 kg/h. Výtopna pomáhá zvládat tíživou energetickou situaci ZOO, kde je většina pavilonů vytápěna elektrickým proudem. Po roce 2000 byla sice provedena plynofikace malé části ZOO, ale ani to neulehčilo přetížené trafostanici. Výtopna byla napojena na většinu budov hospodářském dvoře, pavilon opic, hrošíků, zimoviště africké zvěře a další budovy v okolí zimoviště.
Do budoucna se uvažuje o rozvodech na jihoamerický pavilon a pavilon šelem. Stavba se uskutečnila pod záštitou Státního fondu životního prostředí České republiky, magistrátu města Olomouce a partnerského
švýcarského města Luzern. Celková hodnota stavby je 17 162 998 Kč. Stavbu uskutečnily firmy INSTA Olomouc s.r.o. a ŽS Brno a.s. 18.dubna 2005 byla výtopna předána do zkušebního provozu.
Mapa ZOO Olomouc
64
363 m n.m. 34
35
24
380 m n.m.
39
E 22
31
40
42
37
4 5
388 m n.m.
59
dětské hřiště restaurace
48 17
49
57
50
350 m n.m.
suvenýry
A 390 m n.m.
pokladna
lesní plochy trasa vláčku
380 m n.m.
B
C 16
45
6
47
výběhy pavilony, významné stavby
13
18
46
plánované stavby
7
19
363 m n.m.
F
66
12 20
44
I
8
21 43
60
11
H
386 m n.m.
41 36
62
10
D
23
387 m n.m.
71 9
29
61
25
67
69
70
390 m n.m.
28
32
J
390 m n.m.
63
26
30
38
68
65
27
33
57
51
52
58
55
390 m n.m.
ostatní obchůzky A odstraněné stavby
380 m n.m. 56
370 m n.m. 53
54
G
ZOO Olomouc
67
ZOO Olomouc včera a dnes Seznam nejdůležitějších staveb vybudovaných v průběhu výstavby ZOO V závorkách jsou uvedena čísla, pod kterými si jednotlivé objekty můžete najít na mapce. 1952 výstavba prvních cest, hloubení nádrže pro užitkovou vodu, oplocování areálu 1953 oplocení areálu ZOO 1954–1956, dokončení hráze vodní nádrže, výstavba 14 voliér pro ptáky na vrstevnicové cestě a naproti výběhu losů, stavba výběhů a ubikací, opravy hospodářských budov (67), stavba dřevěných garáží, dílen a dalších budov (I, J) 1958 pavilon opic a kotelna (2) 1959 klec pro medvědy – odstraněna (B), výběhy daňků (12), výběhy opic u pavilonu 1960 zahájení přístavby pavilonu opic 1961 výběhy jelenů s vyhlídkovou cestou (55) 1962 dokončení přístavby pavilonu opic s výběhy (2) 1963 stavba skladů v hospodářském dvoře (68), centrální seník (25) 1964 kamenný výběh pro dikobrazy (13), skluzavky, houpačky a kolotoč na dětském hřišti, vodojem (stál na místě vyhlídkové věže), výběhy pro vlky (47, 48) 1965 dílny a garáže (68), výběhy muflonů (15), výběh paovcí (17), výběh hyen (46), výběh koz kamerunských a kamzíků (57), výběh koní (24), výběh vodního ptactva (50) 1966 stavba tří chat pro ÚSOL – Ústav sér a očkovacích látek (64–66), vrtaná studna 1967 vivárium (3), výstavba zvířetníku pro ÚSOL (60), rozvod vody v hospodářských budovách a vodovod na vivárium a pavilon opic, asfaltová komunikace od křižovatky na Kopečku až k hlavnímu vchodu, dřevěné ubikace pro jeleny, muflony, koně a jaky (v současnosti stojí pouze ubikace pro losy a siky, seníky ve výbězích 12, 15 a 24 byly odstraněny), zahájení výstavby pavilonu kočkovitých šelem (22) 1968 dokončení pavilonu kočkovitých šelem, ubikace pro rysy – odstraněna 1981 (E), výběh jelenů sibiřských (37) 1969 centrální sklady materiálu v hospodářském dvoře (68) 1970 dokončení parkoviště pro návštěvníky, výběh (23), úpravy skladů materiálu v hospodářském dvoře, kanalizace v hospodářském dvoře 1971 výběhy a ubikace (29, 30, 33), zahájení výstavby obří voliéry 1972 výběh nilgau s ubikací (27), zahájení výstavby vyhlídkové věže (říjen)
68
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
1973 dokončení obří voliéry dravců (21), výstavba vyhlídkové věže s bufetem a soc. zázemím 1974 dokončení výstavby vyhlídkové věže 30. 6. (16), výběhy jelenů sibiřských a muflonů (34, 36), sociální zařízení, jídelna a šatny (69), převedení „norčí farmy“ do majetku ZOO (výstavba v roce 1968) a její adaptace na byt a svobodárny, úprava „starého seníku“ (25) na zimoviště 1975 zahájení stavby zimoviště africké zvěře, stavba safari výběhu (12), budování kanalizace v hospodářském dvoře, asfaltování cest (od vchodu až po věž) a hospodářského dvora, oprava haly na norčí farmě a její opláštění 1976 úpravy centrálního skladu, adaptace objektu pro zaměstnance, asfaltování cest v délce 3 km, uvedení levého křídla zimoviště, přípravny a žirafince do provozu, zahájení stavby medvědince, sklad pohonných hmot 1977 kolaudace výběhu a ubikace pro medvědy (18), dokončení a v únoru kolaudace zimoviště africké zvěře (9), převzetí dvou chat ÚSOLu do majetku ZOO, zahájení přestavby pavilonu šelem a vybudování kolekce akvárií a terárií (srpen), opěrná zeď u sedimentační nádrže 1978 voliéra pro papoušky na vrstevnicové cestě (38) 1979 dokončení pavilonu šelem – kolaudace 25.září (22), zahájení stavby vodního výběhu pro plameňáky, vrtaní studny, rozvody el. proudu do dvora, na pavilon opic, šelem a zimoviště 1980 vodní výběh pro plameňáky (6), nový vchod do ZOO, elektrifikace, opěrná zeď a umělá skála ve výběhu šrouborohých koz (29) a klokanů dama(30), adaptace vivária na zimoviště pro plameňáky (3) 1981 dostavba přípravny krmiv na pavilonu šelem, dokončení a otevření hlavního vchodu do ZOO, stavba sociálního zařízení pro muže z UNIMO buněk (odstraněna při stavbě zimoviště pro ptáky), oprava kanceláří a vrátnice, oplocení ZOO, přístavba ubikace pro pony (37) 1982 rozvody vody po areálu ZOO, oplocení areálu, opěrná zeď u výběhu kozorožců sibiřských (57) a jelenů (55) 1983 stavby vodárny (71), výměna elektroinstalace v hospodářských budovách, kompletní oprava výběhů psovitých šelem, stavba „Stanice mladých přírodovědců“ (nyní WC na dětském hřišti) 1984 garáže pro osobní auta, rozvod vody po ZOO, oplocení areálu, stavba haly pro kopytníky (26), přestavba bývalé karantény na sklad krmiv 1985 dokončení úprav první části pavilonu opic (ubikace lemurů), oprava bytovky, dokončení oprav
1986 1987
1988 1989 1990
1991 1992 1993
1994
1995
1996
1997
1998
oplocení, dokončení haly pro kopytníky (kolaudace březen), dokončení kafilerního boxu centrální hnojiště u zimoviště, rozšíření jídelny, ubikace pro plameňáky (7) přístavba pavilonu opic – část pro drápkaté opičky a přípravna krmiv, původní voliéra pro plameňáky (7), oprava vnitřní části pavilonu opic (giboni), zahájení stavby pavilonu hyen, rozšíření skladu PHM pavilon hyen (31), zahájení rekonstrukce vivária na pavilon pro hrošíky, stavba výběhu pro mary (1) dokončení výběhů pro medvědy malajské a hrošíky na viváriu (3), voliéra pro drobné šelmy na vrstevnicové cestě (39) přístavba druhé části „staré haly“ (27), ubikace pro bengálské kočky na vrstevnicové cestě (43), stavba prosklené ubikace pro dikobrazy (13), zahájení stavby pavilonu žiraf dokončení stavby sociálního zařízení pro muže (69), stavba dvou ubikací pro kočky na vrstevnicové cestě (44, 45) dokončení pavilonu pro žirafy (10), oprava výběhu a stavba ubikace pro psy hřivnaté (1) obří voliéra „bábovka“ (5), započetí výstavby skleněných výběhů na pavilonu opic – část pro lemury, výměna pletiva na obří voliéře dravců, rekonstrukce terárií na pavilonu šelem, dřevěný výběh pro žirafy na louce ubikace pro servaly (41), opravy ubikací pro medvědy malajské a hrošíky – prosklení přední části, stavba stáje pro laboratorní prasata (28), rekonstrukce sněhem zhroucené voliéry „bábovky“, expozice pro damany a kaloně egyptské na vyhlídce u žiraf, ubikace pro moko skalní pod schody u žiraf pavilonek pro soby (33), rekonstrukce pavilonu opic – přístavba čtyř kotců pro tamaríny, dokončení stavby prosklených venkovních výběhů – část pro gibony pavilonek pro surikaty a mangusty (40), zahájení rekonstrukce výběhů na pavilonu šelem, rekonstrukce dřevěné ubikace pro velbloudy dvouhrbé (24), seník pro kozorožce sibiřské (57), rekonstrukce kanceláře dopravy a ředitelství dokončení rekonstrukce výběhů pavilonu šelem I. a II. etapa (tygři a levharti), výměna oplocení výběhu velbloudů dvouhrbých za kameny, rozšíření výběhu losů a sik (55), rekonstrukce účtárny, kanceláře zooúseku a šatny žen dokončení rekonstrukce výběhů na pavilonu šelem III. a IV. etapa (lvi, jaguáři, binturong), ubikace pro klokany
1999 pavilon netopýrů (56), výběh pižmoňů (32), výstavba akvária pro žraloky o objemu 17 000 l, zahájení rekonstrukce terasy na věži, zahájení stavby výběhu pro gepardy 2000 dokončení ubikací a výběhů pro gepardy (19), obřího akvária a oprav vyhlídkové věže, stavba nové ubikace pro ptáky na vrstevnicové cestě (38), WC na dětském hřišti, zahájení rekonstrukce vnitřních prostor pavilonu šelem 2001 rekonstrukce vnitřních kotců na pavilonu šelem, bezbariérový vstup a východ z pavilonu opic, nová voliéra pro plameňáky (7) 2002 průchozí výběh pro makaky červenolící (51), voliéry a ubikace pro malé papoušky (54), zimoviště ptáků v hospodářském dvoře (61), výběhy pro jeřáby (52, 59), srubová ubikace pro kozy kamerunské 2003 obří akvárium pro žraloky o obsahu 42 000 l a vyřešení východu z pavilonu šelem, výběh pro nosály (8), terária na pavilonu žiraf, přístavba ubikace pro klokany, vytápěná ubikace pro psovité šelmy (48), voliéry u zimoviště ptáků ve dvoře 2004 rekonstrukce hyenince na Jihoamerický pavilon (31), výstavba izolace ve stáji u zeber (26), dokončení plynofikace hospodářského dvora, nový vodovodní řád ze Šlikovy ulice do vodárny, altán u vlků 2005 dokončení vnitřních úprav na Jihoamerickém pavilonu a v březnu uvedení do provozu, dokončení stavby výtopny na biomasu (70) a rozvody tepla ve dvoře, na pavilon opic, k hrošíkům a do objektů na ZAZ, stavba chovného zařízení pro gepardy (63), výstavba velkého výběhu pro rysy (20), rekonstrukce oplocení výběhu žiraf a na rybníčku pro vodní ptáky 2006 rekonstrukce ubikace pro krokodýly čelnaté, dostavba vyhlídky na pavilonu žiraf a ubikace pro antilopy bongo (11), přístavba výběhu pro medvědy malajské, výběhy pro jeřáby ve dvoře (62), výstavba soukromé restaurace a prodejny na dětském hřišti
Co v ZOO již asi neuvidíme V počátcích budování a výstavby ZOO se utvářely různé plány rozvoje areálu. Z každého byla alespoň část uskutečněna, ale také část upadla v zapomnění a chystané projekty nebudou již asi nikdy realizovány. Naproti tomu vyrostla celá řada nových staveb a výběhů na místech, kde s nimi původní plány vůbec nepočítaly. Výběhy, ubikace i pavilony se opravovaly, prošly vývojem do podoby, již můžeme vidět v současné době. Změny, které se v jednotlivých desetiletích objevovaly, můžeme sledovat na historických mapkách ZOO. Zajímavé byly například návrhy ZOO Olomouc
69
ZOO Olomouc včera a dnes stavby pavilonu ptáků na místě dnešního rybníčku, pavilonu tropických savců místo pavilonu netopýrů, pavilonu exotických ptáků a savců v místech dnešního výběhu gepardů, visutého mostu vedoucího od vyhlídkové věže až na cestu u výběhů kozorožců sibiřských, výběhu pro divoká prasata v lese za výběhem kozorožců kavkazských. Neuskutečnila se rovněž výstavba naučné stezky s našimi živočichy na levé straně cesty od pižmoňů až na vrstevnicovou cestu, výstavba kancelářské a hospodářské budovy místo zvířetníku ÚSOLu, využití mnoha volných zalesněných ploch ke stavbě nových výběhů a řada dalších. Velmi zajímavým projektem, který zůstal jen na papíře a ve formě makety, byla stavba obří voliéry v lese za výběhem sobů. Vzdušná konstrukce byla tvořena několika ocelovými sloupy, na nichž měla být na lanech zavěšena síť. Voliéra byla součástí velkého plánu na rozšíření expoziční části ZOO. Obchůzková trasa měla být protažena z konce vrstevnicové cesty kolem „nové haly“ a „staré haly“ a měla navázat na cestu u „safari výběhu“. V zadní části ZOO by tak vznikly čtyři nové výběhy pro zubry, bizony, vidlorohy a antilopy. V nejbližší době se však tato rozšíření zřejmě neuskuteční. Stavba medvědince, který měl být na místě dnešního výběhu jeřábů mandžuských a jelenů sika, se nikdy neuskutečnila, i když byla plánovaná již od šedesátých let.
V sedmdesátých letech se postavil nepříliš povedený pavilon medvědů u vyhlídkové věže. V současné době se původní myšlenka obnovila a přizpůsobila dnešním podmínkám. Uvažuje se o rekonstrukci výběhu sik a losů tak, aby vyhovoval pro chov medvědů a vlků. Vznikla by tak asi největší expozice těchto nádherných zvířat v naší republice. Plány vývoje ZOO se řešily za pomoci tzv. Generelu výstavby ZOO, který byl v průběhu let doplňován a upravován. V posledním generelu z konce osmdesátých let bylo plánováno proinvestovat 21 000 000 korun (při dnešních cenách by to bylo asi 10 krát více) až do roku 2018. V tabulce můžete vidět, které plány se z tohoto generelu uskutečnily a které ne. Co k tomu dodat? Lze jen konstatovat, že ZOO se neustále rozrůstá, modernizuje a návštěvníkům ukazuje zvířata v prostorných expozicích, které vytváří dojem jejich skutečného životního prostředí. Teprve čas ukáže, které další plánované stavby a expozice se uskuteční a které upadnou v zapomnění. Doufejme, že za dalších 50 roků budeme moci říct totéž, když si prohlédneme mapky rozvoje ZOO z naší doby a popřejme proto olomoucké ZOO další úspěšné půlstoletí.
Generel z druhé poloviny osmdesátých let Rok 1987 1988 1989–1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017–18
70
Stavební objekt Hrubá stavba pavilonu hyen Dokončení pavilonu hyen, údržba, mary Výstavba pavilonu opic Obří voliéra Rozšíření zimoviště afr. zvířat, výběh žiraf Výběh prasat Restaurace, výběh mývalů Výstavba nové aministrativní budovy, voliéra orlosupa Dokončení administrativní budovy, voliéra orla stepního Výběhy velbloudů dvouhrbých a jednohrbých Údržba stávajících objektů Skleníky, voliéra orla skalního Rysinec, voliéra pro jezevce a lesní kuny Spalovna odpadků, voliéra pro kuny, lišky a tchoře Voliéra vodního ptactva Údržba stávajících objektů Trafostanice, umývací rampa Započetí s výstavbou pavilonu tropických savců Dokončení pavilonu tropických savců s výběhy Komunikace, voda a el. přípojka k výběhu zubrů a vidlorohů Údržba stávajících objektů Výběhy vidlorohů, antilop nilgau a koní Započetí s výstavbou zubrů Dokončení výběhů zubrů a bizonů Medvědinec Údržba stávajících objektů Retenční nádrže Plynofikace
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Investice 100 000 225 000 4 000 000 1 000 000 1 000 000 800 000 825 000 790 000 790 000 1 050 000 540 000 350 000 380 000 900 000
Skutečnost Vše dokončeno 1988 Zatím neuskutečněno Neuskutečněno Pavilon 1990–1992, výběh 1993 Neuskutečněno Restaurace se staví od roku 2005 Neuskutečněno Neuskutečněno Pižmoni 1999 Neuskutečněno Rysinec 2005, ostatní neuskutečněno Výtopna 2005, ostatní neuskutečněno Dokončena 1992
750 000 1 250 000 1 250 000 600 000
Neuskutečněno
650 000 1 500 000 950 000 600 000
Neuskutečněno Neuskutečněno Neuskutečněno Neuskutečněno
700 000
Pavilon netopýrů 1999 Neuskutečněno
Neuskutečněno Plynofikace hosp. dvora 2004
Žralok černoploutvý Carcharhinus melanopterus
i technické vybavení, které napomáhá udržovat vysokou kvalitu vody. Z těchto důvodů je chov větších druhů žraloků provozován převážně velkými přímořskými akvárii. Žraloci černoploutví patří mezi menší zástupce, dorůstají do 150 cm. Vyskytují se v okolí korálových útesů v Indickém oceánu. ZOO Olomouc se zabývá chovem těchto žraloků od roku 1999, kdy jsme je dovezli jako 50 cm dlouhá mláďata. Dva žraloci jsou umístěni v obřím akváriu a v současnosti měří více než metr. Krmí se dvakrát týdně rybami, sépiemi, chobotnicemi a krevetami.
Žralůček perský Chiloscyllium arabicum
Není asi nikdo, kdo by neznal tyto typické obyvatele moří a oceánů. Tělo mají štíhlé, vřetenovitě protáhlé, na průřezu válcovité. Tlama je umístěná napříč na spodní straně hlavy. Zuby jsou trojúhelníkového tvaru a bývají umístěny za sebou v několika řadách. Po opotřebení první v řadě vypadávají a nahrazují je nové. Kůže je pokrytá šupinami s hroty, které směřují dozadu. Tím je jejich povrch těla poměrně drsný. K oplození dochází na rozdíl od ryb pářením. Samice rodí přímo živá mláďata, případně snáší zvláštní vaječné schránky, ve kterých se zárodek vyvíjí i rok. Všichni žraloci se živí živočišnou potravou. Loví ryby, některé druhy se živí i měkkýši, korýši nebo planktonem. Při vyhledávání potravy využívají zejména výborný čich, zrak mají poměrně slabý. Může je přilákat hluk, pohyby ve vodě, ale nejvíce je dráždí pach i nepatrného množství krve. K nejobávanějším však patří „útesoví“ žraloci z čeledi Carcharhinidae. Jsou menší, většinou do 4 metrů délky, ale často se vyskytují v pobřežních vodách. Velké druhy mohou být nebezpečné i pro člověka. Nejvíce případů napadení bývá u pobřeží Austrálie. Tato velká čeleď zahrnuje obyvatele tropických moří. Několik druhů se vyskytuje ve sladkovodních jezerech a řekách v Indii, Africe a Jižní Americe. Je známo asi 60 různě velkých druhů. Tito žraloci bývají nejčastěji dováženými a chovanými zástupci v akváriích. Velké problémy činí přeprava. Transportují se ve speciálních kontejnerech, kde je zajištěno proudění vody pomocí čerpadel. Avšak ani po přepravě ještě není vyhráno. Pod vlivem stresu z přepravy a nezvyklých podmínek se mohou vážně zranit, případně odmítají přijímat potravu. Velmi nákladné je
Žralůčci perští žijí v přírodě na mořském dně v hloubce 4–80 metrů, ale často se vyskytují při pobřeží a v porostech mangrove. Dorůstají délky okolo 80 centimetrů. Najdeme je ve vodách od Arabského zálivu až po pobřeží Indie. Živí se převážně měkkýši, korýši a rybami. Jsou to nenároční a často chovaní zástupci paryb. Díky aktivnímu dýchání snáší dobře transport a v akváriu s nimi nebývají větší potíže. Chovají se nejčastěji v párech ve společnosti větších druhů ryb. Pohlaví snadno poznáme podle párových pářících orgánů u samce, které vznikly přeměnou břišních ploutví. V naší ZOO chováme pár těchto paryb od roku 1996, kdy jsme je získali jako 25 cm dlouhá mláďata. Jsou to ryby žijící skrytě a ven z úkrytů vylézají jen za potravou. Proto měli návštěvníci ZOO jen málo příležitostí je vidět. Žralůčky krmíme 2–3 krát týdně. Zpočátku přijímali pouze čerstvě usmrcené sladkovodní ryby, ale po čase si přivykli a nyní dostávají i nakrájené chobotnice, sépie, krevety, loupané slávky, ančovičky a malé sledě. ZOO Olomouc
71
ZOO Olomouc včera a dnes Po přemístění do velkého akvária jsme několikrát pozorovali úspěšné páření. Když se začala samice evidentně zaplňovat, oddělili jsme ji do větší karanténní nádrže, kde nám po několika dnech nakladla první snůšku. Kapsule nejsou úplně uzavřené, ale na okrajích mají v záhybech otvory pro umožnění výměny vody uvnitř. My jsme je odebrali a přemístili do jiné vzájemně propojené nádrže z obavy, že by si dospělí žralůčci po vylíhnutí mohli mláďata splést s potravou. Samice nakladla během čtyřměsíčního cyklu celkem 39 vaječných kapsulí. Vývin zárodků je po celou dobu dobře pozorovatelný. Líhnutí nastává při teplotě okolo 25 °C za 80–90 dnů. Po vylíhnutí mají mláďata dokonale strávený žloutkový váček a je u nich možné rozeznat pohlaví. První 3–4 dny nepřijímají žádnou potravu, ale po této době už nejsou s krmením žádné problémy. Od roku 2000, kdy se je podařilo poprvé rozmnožit, jsme odchovali již několik desítek mláďat.
rybami i planktonem. K chovu je vhodná velká nádrž, částečně zarostlá rostlinami. Musí mít k dispozici úkryty zhotovené nejlépe z velkých kamenů nebo pařezů. Pak je lze chovat i ve velké skupině. V zajetí se občas rozmnožují. Plůdek se krmí drobným planktonem. Mladé rybky jsou barevnější než dospělci, zejména mají výrazně červené břicho. V naší ZOO se je podařilo několikrát rozmnožit. Uvádí se, že náš odchov v roce 1984 byl sedmým registrovaným odchovem na světě.
Klaun Amphiprion polymnus
Piraňa Nattererova Serrasalmus nattereri
Tyto piraně žijí hojně v povodí řek Orinoko, Amazonka a Paraná. V přírodě patří k nejobávanějším druhům, přestože dorůstají jen do 30 cm. Žijí ve velkých hejnech. Živí se hlavně jinými rybami, ale dokáží v krátké době zabít a ohlodat i poměrně velkého živočicha. Ke kořisti je láká pach krve. Proto nejčastěji napadají zraněná zvířata. Naproti tomu v akváriu jsou velmi plaché. Při jakémkoli vyrušení se ukrývají v rozích nádrže a u dna. Ale při odchytu se plně projeví jejich dravost, během několika sekund roztrhají akvarijní síťku a při neopatrné manipulaci dokáží vykousnout i kus masa z ruky. Piraně lze chovat bez problémů i ve společnosti dalších ryb. Při krmení se plně projevuje jejich přirozená hltavost. Po předložení potravy se na ni celé hejno vrhne a začne divoká bitka o každé sousto, které vykusují ostrými zuby. Často dochází i ke vzájemným poraněním, z nichž některá mohou být velmi hluboká. Velmi dobře se jim však hojí. K zabití některého jedince z hejna dochází jen zřídka. Krmí se rybím a hovězím masem,
72
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Obývá mělké laguny v Indickém a Tichém oceánu. Za potravu mu slouží mořský plankton a řasy. Žije v symbióze se sasankami. Zajímavé je pozorovat jejich chování a soužití se sasankou. Na jedné straně je sasanka pomocí svých žahavých buněk chrání před nepřáteli a zbavuje vnějších parazitů, na druhé straně ji klauni očišťují od odumřelých částí a někdy i „krmí“. Spíše však jde o kousky potravy, které sami nejsou schopni pozřít. Klauny, kteří pocházeli z odchytu, jsme získali v roce 1996. V nádrži jsme měli společně s nimi umístěné i další druhy korálových ryb. Měli zde k dispozici velkou sasanku Stichodactyla haddoni. Po jejím umístění ji velmi rychle obydlili a poskytuje jim dokonalý úkryt a útočiště při jakémkoliv vyrušení. Dospělce krmíme denně. Velmi dobře přijímají sladkovodní plankton, žábronožku solnou, sušená akvarijní krmiva, vařený špenátový protlak, komáří larvy, rozmačkané loupané krevety, vyloupané škeble a malé mořské rybky. Po čase se klauni začali poblíž sasanky pravidelně vytírat. O jikry se rodiče starají velmi pečlivě. Ovívají je, čistí a chrání před ostatními rybami. Zpočátku mají jikry oranžové zbarvení, před líhnutím se zabarvují do stříbrna. O odchov jsme se pokoušeli již od léta 1997, kdy se klauni začali poprvé třít. Výtěry probíhají v pravidelných intervalech každých 12–15 dnů. Teprve v únoru 1998 se nám podařilo odchovat asi 300 kusů mláďat. Dřívější nezdary měly patrně příčinu v nevhodném krmení. Zbarvení mláďat je v prvních dnech nevýrazné, od desátého dne
rybky ztmavnou a ve 14–15 dnech se jim objevují bílé skvrny na hlavičce a bílé sedlo na hřbetě. Odchov těchto zajímavých ryb se v naší ZOO podařilo ještě zopakovat. V roce 1998 jsme za tento odchov získali první místo v soutěži nadace Česká ZOO.
Krokodýl čelnatý Osteolaemus tetraspis
Pralesničky Dendrobatidae
Pralesnička batiková
Žijí ve dvou poddruzích v pralesních oblastech západní Afriky a Konga. Dorůstají maximálně do 2 metrů. Většinou jsou však menší (1,3–1,6 m). Samci jsou výrazně delší a mohutnější než samice. Dospělci jsou tmavě jednobarevní, mláďata mají pestřejší zbarvení. Po snesení vajec samice na ně nahrabe hromadu písku, listí a dalšího materiálu a pečlivě je hlídá. V tomto období jsou zvířata velmi nervózní a podrážděná. Při ošetřování je nutné dávat velký pozor, aby krokodýli nenapadli svého chovatele. Snáší průměrně 12–18 vajec. Inkubace probíhá při 28–32 °C, 80–90% vlhkosti a trvá asi 12–15 týdnů. Mláďata před vylíhnutím ve vejcích kvákají. V naší ZOO tyto krokodýly chováme od roku 1992, kdy jsme je získali ze Dvora Králové už jako dospělá zvířata. Zpočátku jsme nemohli oba jedince spojit, samec napadl samici a způsobil ji vážná poranění. Později se nám je podařilo spojit dohromady a samice začala snášet vejce, v některých letech jich bylo až 20 kusů. Bohužel byla téměř vždy neoplozená. Po přesunutí do nového terária se několikrát začal ve vejcích vyvíjet zárodek, ale vždy po několika týdnech odumřel. 21.dubna 2005 došlo ke snůšce osmi vajec, dvě byla rozbitá a čtyři neoplozená. Z posledních dvou se po 108 dnech vylíhla naše první mláďata krokodýlů čelnatých.
Pralesničky jsou drobné žabky, často velmi pestře zbarvené. Toto zbarvení má výstražný význam, neboť jejich kožní sekret obsahuje prudce jedovaté látky. Uvádí se, že jed z jedné žáby aplikovaný injekčně může usmrtit až tisíc myší. Indiáni jed získávají tak, že žabku nabodnou na klacík a ohřívají ji nad ohněm nebo žhavými uhlíky. Jed vylučovaný vlivem tepla zachycují a používají k natírání hrotů šípů. Někdy jej mísí ještě s jedovatými rostlinami. Pomocí takto upravených šípů loví i tak pohyblivá zvířata jako jsou ptáci a opice. Toxin se vstřebává přes sliznice a otevřené rány. Žabky, které jsou chovány v teráriu většinou jed nevylučují, přesto je nutné při manipulaci s nimi udržovat přísnou hygienu a po práci si umýt ruce. Pralesničky obývají tropické oblasti Jižní a Střední Ameriky. Chov se provozuje v menších teráriích, která mohou být hustě osázená rostlinami. Přes den udržujeme teplotu okolo 22–25 °C s nočním poklesem na pokojovou teplotu. Krmíme je nymfami cvrčků, octomilkami, výborné jsou i mšice a další drobný hmyz z přírody. V přírodě probíhá vývoj mláďat zejména v úžlabí listů Korovec jedovatý Heloderma suspectum rostlin. Zajímavá je i jejich péče o potomstvo. Například u pralesničky pruhované Phyllobates vittatus samice kladou vajíčka na listy rostlin. Samec snůšku hlídá a vylíhlé pulce nosí na zádech do vodních zdrojů v broméliích či listech rostlin. V zajetí se chovají často a poměrně běžně se rozmnožují. Nejčastěji chovanými jsou kromě již výše jmenovaného druhu pralesničky tříbarvé Epipedobates tricolor, pralesničky batikové Dendrobates auratus a pralesničky drobné Dendrobates pumilio. V ZOO Olomouc chováme pralesničky na Jihoamerickém pavilonu.
ZOO Olomouc
73
ZOO Olomouc včera a dnes Korovci mají rýhované zuby a jedové žlázy dlouhé čtyři centimetry umístěné v dolní čelisti. Toxin není vpravován přímo do těla. Jedové kanálky ústí při základnách zubů a až po zakousnutí a způsobení drobných ranek se jed dostává do rány. Tomu napomáhají žvýkavé pohyby čelistí. Proto nebývá kousnutí až tak nebezpečné jako uštknutí jedovatým hadem, který jej vpravuje dutými zuby do rány jako injekční stříkačkou. Většinou se totiž potřebné množství do těla nedostane. Korovci nejsou nijak útoční a jsou si „vědomi“ své strašné zbraně. Případného narušitele se snaží zastrašit funěním a syčením. Přesto jsou známé i smrtelné případy otravy. Jed korovce s neurotoxickými účinky (působí na nervovou soustavu) má složení podobné jedu kober. Dávka jedu, kterou má v zásobě, by stačila k usmrcení až pěti lidí. U korovce jedovatého se rozeznávají dva poddruhy, které se liší kresbou a rozšířením. Dorůstají asi 50–60 cm. Obývají pouštní oblasti Nevady, jihovýchodního Utahu, Arizony až po Sonoru v Mexiku. Přesto, že žijí v pouštích, nesnáší vyšší teploty. Přes den se ukrývají v norách a štěrbinách hluboko pod zemí. Na lov se vydávají v noci. Živí se drobnými obratlovci (ptačí mláďata, drobní hlodavci a ještěři) a ptačími vejci. Při lovu potravy se řídí především čichem. Zimní období přečkávají v úkrytech a tráví z tukových zásob, které mají uložené v ocase. Na jaře je období jejich největší aktivity. Páří se a samice snáší v květnu 5–10 poměrně velkých, kožovitých vajec. Mláďata se líhnou na podzim. Krmí se ptačími vejci, která s oblibou vylizují, dále dostávají myši, menší krysy a křečky. V zimě se jim musí snížit teplota na 10–14 °C, jinak se nerozmnožují. Před snášením vajec samice nabývá v břišní části značně na objemu. V tomto období je nutné umístit ji samostatně a hlídat, aby sama nezničila svá vajíčka. Inkubace trvá přes čtyři měsíce. S odchovem mláďat již žádné potíže nejsou. Krmí se mláďaty krys, myší a vejci. V naší ZOO se tento druh ještě nepodařilo rozmnožit. Korovci jsou zařazeni od Evropských záchranných chovů (EEP).
Madagaskarští hroznýši Dumerillovi patří mezi velmi vzácné plazy. V přírodě jsou ohrožení především devastací přirozeného životního prostředí a vypalováním původních pralesů, kterých na Madagaskaru zbylo jen asi 10 %. Jejich přímý vývoz z Madagaskaru je téměř nemožný, přestože malgaští domorodci prodávají suvenýry vyrobené z jejich kůže. Živí se drobnými druhy savců a ptáků. Přes den se ukrývají a teprve v noci se vydávají na lov. Kořist uchvacují rychlým výpadem. Obvykle dorůstají do délky dvou metrů. Obývají sušší a řidší lesy, na stromy šplhají málo. Jako ostatní hroznýši jsou také vejcoživorodí. To znamená, že vejce se inkubují v těle samice 6–8 měsíců a mláďata se líhnou v průběhu porodu nebo hned po snesení vajec. O životě ve volné přírodě mnoho informací není. V zajetí se dají poměrně dobře chovat a rozmnožovat. K chovu je nutné větší terárium vytápěné na 27–28 °C s nočním poklesem na pokojovou teplotu. Na krmení se jim podávají myši, potkani, morčata a kuřata. Samice mívá okolo deseti až patnácti mláďat, která měří přes 30 centimetrů. První dva týdny nepřijímají potravu a tráví zbytky žloutku. Pak se poprvé svlékají a začínají lovit malé myšky. Odchov probíhá bez větších problémů. Rychle rostou a pohlavně dospívají ve 3–4 letech. Tento druh chováme od roku 1994, kdy jsme získali první pár, všichni jedinci v naší ZOO pochází z odchovů v péči člověka. Poprvé se nám je podařilo rozmnožit v roce 2000, kdy se narodilo 13 mláďat a v roce 2004 jsme odchovali další čtyři.
Nandu pampový Rhea americana
Hroznýš Dumerillův Acrantophis dumerilli
Je mnohem menší než pštros dvouprstý. Dospělý jedinec váží jen 20–25 kg. Ve zbarvení mezi samcem a samicí není téměř žádný rozdíl. Samice je menší, světleji zbarvená a nemá tak černý krk jako samec. Obývá stepi a savany severovýchodní Brazílie, východní Bolívie a celou Argentinu. Křídla jsou poměrně dobře vyvinutá a pomáhají mu udržovat rovnováhu při rychlém běhu a kličkování. V přírodě žije v malých hejnech. Živí
74
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
se hlavně listy, semeny a plody. Často také sezobnou hmyz nebo drobné obratlovce. V době toku samci tvrdě obhajují své hnízdní okrsky a vábí ke svým hnízdům samičky. Hnízdo tvoří jen mělký důlek vyhloubený na zemi. Do něj snáší několik samic přes deset kusů až 600 gramů těžkých vajec. Na vejcích sedí po dobu 40 dnů jen samec, ten se také stará o vylíhlá kuřata. Mláďata se pruhovaným zbarvením odlišují od svých jednobarevných rodičů. V prvních dnech života se živí hlavně hmyzem, rychle rostou a do jednoho roku dosahují velikosti dospělých, po druhém roce pohlavně dospívají. Nandu pampoví jsou častými chovanci zoologických zahrad. Jejich výhodou je otužilost. Proto mohou být po celý rok umístěni ve venkovních výbězích. V naší ZOO se chovají od šedesátých let minulého století. Od jara až do pozdního léta snáší samice vejce. Chov nandu se daří, vejce necháváme vysedět pod samcem. Každoročně se nám tak podaří odchovat více než desítku mláďat. Kuřata zpočátku dostávají cvrčky, moučné červy a šváby. Později se krmí míchanicí z vařené rýže, šrotu, tvarohu, mleté zeleniny a zelených částí rostlin. Musí mít dostatek pohybu v travnatém výběhu a potrava nesmí být příliš bohatá na živiny. Jinak dochází k nerovnoměrnému růstu a mláďata trpí různými poruchami pohybového ústrojí.
rech, které si obhajují velké teritorium. Hnízdo si staví na stromech nebo křoviskách a může mít více než dva metry v průměru. Pár jej staví z různých klacíků a trávy a používá ho řadu let. Samice snáší 1–3 vejce, inkubace trvá okolo 45 dnů. Hnízdí obvykle v období dešťů, kdy je na savanách dostatek potravy. Světle zbarvená mláďata rodiče zpočátku krmí čerstvě vyvrhnutou potravou, když jsou starší, nosí jim kořist celou. V přírodě zatím není ohrožený, protože loví hady, je považován za užitečného a lidé jej nepronásledují. V jižní Africe se dokonce na farmách chovají ochočení ptáci, kteří pomáhají farmářům lovem jedovatých hadů. V ZOO se nechová často a je poměrně choulostivý. V letním období se umisťuje do velkých venkovních výběhů, může žít i s jinými většími druhy ptáků. Krmí se kvalitním masem, hlodavci a kuřaty. V naší ZOO jsou od roku 2006 a najdete je v obří voliéře dravců.
Kondoři
Hadilov písař Sagittarius serpentarius
Kondor havranovitý
Kondoři žijí v subtropech a tropech Severní i Jižní Ameriky. Vzhledem i způsobem života se podobají supům, od kterých je odlišuje několik znaků. V poslední době se někteří vědci přiklání k názoru, že jsou více příbuzní s čápy než s dravci. Mají velmi dobře vyvinutý čich. Nohy jsou přizpůsobené pohybu na zemi a nemají dobrou
Velmi zajímavým zástupcem dravců je tento dlouhonohý pták rozšířený v Africe na jih od Sahary. Žije na savanách, kde neloví střemhlavým letem, ale sbírá potravu při chůzi. Živí se hmyzem, plazy i menšími savci. S oblibou loví i jedovaté hady. Menší kořist spolkne celou, větší si přidržuje nohama a trhá ji silným zobákem. Létá jen nerad, ale dokáže velmi rychle běhat. Žije v pá-
Kondor velký na snímku z roku 1972 ZOO Olomouc
75
ZOO Olomouc včera a dnes uchopovací schopnost ani ostré drápy. Živí se převážně Ameriky. Hnízdí většinou na stromech. V zajetí se rozzdechlinami. Mezi menší zástupce patří kondor havra- množuje jen vzácně. Rodiče krmí mláďata natrávenou novitý Coragyps atratus, kterého můžete vidět v obří potravou, kterou vyvrhují z volete. Proto je obtížné voliéře dravců. V přírodě je ještě hojný a žije ve větších uměle odchovat mláďata od prvního dne života. Na hejnech. Kondor velký Vultur gryphus žije v horách zimu se musí přemístit do vytápěného zimoviště s tepJižní Ameriky. Velcí jedinci mohou mít rozpětí křídel lotou alespoň 16–18 °C. Mladý párek těchto krásných až 3,5 metru a jsou tak největšími dravci. Samec tohoto ptáků, chovaný od roku 2000, mohou návštěvníci vidět druhu byl v letech 1972–1985 také chován v naší ZOO. v obří voliéře. Kondor krocanovitý Cathartes aura se vyskytuje v celé Americe až po jižní Kanadu, na zimu se stahuje Supi jižněji. Je otužilejší než ostatní druhy. V naší ZOO se Podčeleď supů zahrnuje 14 druhů středních až velkých ptáků. Žijí v teplejších oblastech Afriky, Asie a někteří hnízdí i v jižní Evropě. K nám se výjimečně zatoulá sup bělohlavý a sup hnědý. Supi mají nohy uzpůsobené k chůzi a tupými drápy nemohou chytat živou kořist. Zobák je mohutný a zahnutý dolů. Pomocí něj dokáží rvát velké kusy masa. Hlava i krk jsou u některých druhů holé nebo opeřené jen řídce. Živí se převážně zdechlinami. Potravu vyhledávají při letu ve velkých výškách za pomoci vynikajícího zraku. Dokáží dlouhé hodiny plachtit a vyhlížet vhodnou kořist, při spatření mršiny se k ní slétají z velkých dálek. Za krátkou dobu dokáží zlikvidovat i mrtvoly velkých afrických savců. Žijí v párech, oba rodiče se starají o mláďata. Hnízdí na skalách nebo velkých stromech. Snáší jen jedno, výjimečně dvě vejce. Mláďata krmí natráveným masem, které jim vyvrhují z volete. V zoologických zahradách se některé druhy chovají poměrně často, ale rozmnožování není pravidelné. Naše ZOO chovala supy kapucíny Necrosyrtes monachus (1996–1997), supy mrchožravé Neopoprvé objevil počátkem sedmdesátých roků. Znovu phron percnopterus (1961–1988) a supy ušaté Torgos je chováme od osmdesátých let, v roce 1986 přišlo daltracheliotus (1972–1998). ších 10 kusů těchto ptáků odchycených pravděpodobně v přírodě. Poprvé se je podařilo rozmnožit v roce 1989 Sup hnědý Aegypius monachus obývá horské oblasti pod vlastními rodiči. Od poloviny devadesátých let se do 4000 m n.m. především ve střední Asii, menší popuopět začali množit, odchovali jsme několik mláďat pod lace žije na Pyrenejském poloostrově, občas se zatoulá vlastními rodiči i při umělém odchovu. Kondor královský Sarcoramphus papa je pestřeji zbarvený než jeho ostatní příbuzní. Je dlouhý přes 70 centimetrů. Obývá pralesy a stepi v nížinách Střední a Jižní
76
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
i do střední Evropy. Jeho výskyt je historicky doložený i na našem území. Na zimování zalétá do Afriky. Je to velký pták s rozpětím křídel 250–280 cm a hmotností až 11,5 kg. Hnízdí na stromech, snáší jedno vejce, na kterém sedí samice spolu se samcem 52–55 dnů. První dva supi hnědí přišli do naší ZOO již v roce 1971. Jsou zařazení mezi ohrožené živočichy a chováme je v rámci Evropských záchranných programů – EEP.
Sup bělohlavý Gyps fulvus patří mezi nejčastěji chované i rozmnožované druhy. V Evropě se vyskytuje na Balkáně a Pyrenejském poloostrově, občas hnízdí i v Al-
pách, dále jej najdeme v severní a východní Africe a v Asii. Požírá hlavně vnitřnosti. Počátkem jara začíná hnízdit na skalních útesech, méně již na stromech. Snáší jen jedno vejce, sedí na něm přes 50 dnů. Rodiče mládě krmí více než tři měsíce. Tyto supy jsme chovali již počátkem sedmdesátých let.
Jeřábi Jeřáb královský Balearica regulorum se vyskytuje v Africe, kde obývá savany v okolí vod. V období rozmnožování žije v párech, jinak se sdružuje do větších hejn. Od ostatních druhů jeřábů se odlišuje některými anatomickými znaky i chováním. Často posedává na stromech a někdy si na nich staví i hnízda. To je pro jeřáby velmi netypické. Jeho hlas zní jinak než hlasy ostatních druhů jeřábů. V toku provozuje zvláštní tance, které jsou součástí předsvatebního chování. Jeřáby královské chováme v ZOO Olomouc od roku 1986, avšak až do roku 1995 nedošlo ani k pokusu o zahnízdění. Teprve po změně způsobu chovu jsme začali dosahovat uspokojivých a pravidelných výsledků. Zvolili jsme chov v zarostlé lesní oplocence, kde má chovný pár maximální pocit bezpečí. Zde samec pravidelně buduje 4–5 hnízd, z kterých si samice v průběhu měsíce jedno vybere a do něj snáší většinou tři modrá vejce. Samice vejce sama inkubuje. Po 27–31 dnech se líhnou vyvinutá mláďata. Vzhledem připomínají kuřata kuro-
vitých ptáků. V den líhnutí se mláďata i s rodiči odchytí a přesunou do velké vnitřní ubikace, kde je rodiče sami odchovají. Z venkovního výběhu je rodinná skupina přesouvána dovnitř kvůli většímu bezpečí mláďat, neboť v lese je mnoho kun, které by mohly mláďata ulovit. Několikrát jsme odchovali mláďata také uměle, ale jelikož jde o tzv. polokrmivý druh, kdy rodiče více jak týden mláďatům neustále nabízejí krmivo i vodu, je tento způsob odchovu pro lidského náhradního rodiče dosti obtížný. Přirozený odchov se tak ukazuje jako nejlepší, neboť rodiče každoročně odchovávají trojčata dlouhonohých žlutohnědých kuřátek. O příbuzných jeřábech pavích Balearica pavonia je v ZOO Olomouc první zmínka v roce 1978. V roce 1985 jsme chovali 2,1 a z předchozích let lze nalézt záznamy o snášce vajec, která však byla neoplozená. V polovině osmdesátých let byla část těchto jeřábů determinována jako jeřáb královský a od roku 1986 až do roku 1994, kdy byl ukončený jejich chov, jsme měli jen jednoho jedince.
Jeřáb bělošíjí Grus vipio pochází z východní Číny a Mongolska, kde obývá bažinatá území a nivy podél řek. Je vysoký asi 130 centimetrů. Živí se bobulemi, plody, semeny, hmyzem a drobnými obratlovci. Před tahem se shromažďuje do větších hejn. Na zimu odlétá na zimoviště do Číny a Koreje. Na tahu vytváří klínovitá hejna ZOO Olomouc
77
ZOO Olomouc včera a dnes severovýchodu Číny a japonského ostrova Hokaido. Vysocí jsou až 150 cm s rozpětím křídel do 250 cm. Také tento druh jsme získali v rámci Evropských záchranných programů – EEP. Druhem chovaným v první polovině osmdesátých let byl jeřáb Antigonin Grus antigone. Dalším je jeřáb popelavý Grus grus, který má trvalá hnízdiště i v naší republice. Nejznámější z nich je ve středních Čechách na Českolipsku. Hnízdí v rozsáhlých mokřinách porostlých rákosem. ZOO Olomouc chová tyto jeřáby od roku 2002, v současné době máme dva páry.
a ozývá se hlasem připomínajícím hlas trubky. Při tahu přesně dodržuje každoroční tahové cesty. Stavy v přírodě se odhadují na 5000 jedinců. Chováme je od roku 1998, kdy jsme získali samce, o rok později k němu přibyla samička. Několikrát již snesli vejce, ale zatím se je nepodařilo rozmnožit. Také tento druh je v programech EEP. V naší ZOO ještě chováme od roku 2002 jeřáby mandžuské Grus japonensis známé z jihovýchodního Ruska,
Jeřáb mandžuský
78
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Sovy Sovice sněžní Nyctea scandica obývají severské tundry v Evropě, Asii i Americe a ostrovy v Severním ledovém oceánu. Vzácně se mohou zatoulat i do naší republiky.
Na zimní období táhnou na jižnější stanoviště v severní Evropě a na jaře se vrací zpět na hnízdiště na severu. Loví většinou ve dne. Sovice sněžní se v přírodě živí hlavně lumíky a jinými hlodavci. Lumíci se přemnožují v pravidelných cyklech a sovice kopírují jejich populační křivku. V době dostatku potravy vychovají více mláďat než v roce, kdy je jich málo. Hnízdí na zemi, hnízdo tvoří mělký důlek. Na vejce zasedá jen samice, ale mláďata krmí oba rodiče. Snáší 3–8 vajec jejichž inkubační doba trvá jeden měsíc. Pohlavní rozdíly jsou u sovic velmi výrazné. Samice má husté vlnkování na bílém podkladu, samec je téměř celý bílý. Krmí se převážně drobnými obratlovci. Začínají hnízdit koncem května a v červnu. V tomto období jsou sovice velmi agresivní. Při obraně hnízda mohou dlouhými drápy vážně poranit svého ošetřovatele. V naší ZOO sovice chováme od roku 1986. V devadesátých letech zde zahnízdily a vyvedly mláďata.
Výr velký Bubo bubo je rozšířený v Evropě, Asii a se- Kalous ušatý Asio otus je velmi podobný malému verní Africe. Je to největší sova světa, mající hmot- výrovi. Hnízdí ve velké části Evropy, v severní Africe nost 2–4 kg a rozpětí křídel až 1,7 m. Hnízdí na skal- a střední Sibiři. Žije zejména v lesích. Hnízdění trvá od dubna do července a probíhá dvakrát ročně. Často využívá opuštěných hnízd dravců i jiných ptáků. Samice snáší 4–7 bílých vajec, na kterých sedí 27–28 dnů. Mláďata po jednom měsíci opouští hnízdo. Rodiče je však ještě nějakou dobu krmí. Loví hlavně v noci. Nejčastější složkou potravy jsou drobní hlodavci, zejména hraboši, kteří tvoří až 95% ulovených zvířat. Kalousi se u nás chovali již v padesátých letech. Je to jedna z nejčastějších sov, která se dostává na stanici pro handicapovaná zvířata. Puštík obecný Strix aluco žije v téměř celé Evropě, v severní Africe a části Asie. Obývá zalesněná území, ale najdeme jej i ve větších zahradách a parcích. Hnízdí v dutinách stromů, v budovách i norách, kde snáší v březnu až dubnu 3–4 kulovitá bíle zbarvená vejce. V příznivých podmínkách mohou vyhnízdit i dvakrát za rok. Samice ních výstupcích i na zemi, samice snáší až šest vajec, sedí 28–30 dnů. Mláďata hnízdo opouští po jednom na kterých sedí 32–37 dnů. Přímým pronásledováním měsíci, ale rodiče je ještě 3–4 týdny dokrmují. Loví byl mnohde vyhubený a stal se vzácným. V druhé polo- drobné savce, hlavně hlodavce, méně již ptáky a občas vině minulého století se jeho stavy díky účinné ochraně i hmyz. Má noční aktivitu. Tento druh je po kalousech pomalu zvyšovaly. U nás se odhadují na 1200–1900 kusů. nejčastější sovou, která se dostává na stanici pro hanVýry jsme chovali od začátků ZOO až do roku 1994, kdy dicapovaná zvířata. Chováni byli již v počátcích ZOO byl jejich chov ukončen, mnohokrát se je podařilo roz- pod starším názvem sova obecná. množit. V současné době můžete handicapovaného výra vidět v sokolnickém areálu u dětského hřiště. Sova pálená Tyto alba je opět druhem chovaným v naší ZOO s určitými přestávkami téměř od počátku. V souVýreček malý Otus scops se vyskytuje v jižní a střední Evropě, severní Africe a v Asii. Je to malá sovička velikosti kosa. Hnízdí v dutinách stromů a ve zdech. Samice snáší 3–5 vajec, na nichž sedí 25 dnů. Mláďata krmí oba rodiče. Živí se především hmyzem, méně malými hlodavci a ptáky. Má noční aktivitu. V naší ZOO je chováme od roku 1999, jejich chov se daří a každoročně se dočkáme několika mláďat.
časné době je máme od roku 2004, v roce 2006 vyvedly mláďata, která budou vypuštěna zpět do volné přírody.
Ledňák obrovský Dacelo novaeguineae Původně se vyskytoval jen v jihovýchodní Austrálii. Dnes jej díky vysazování najdeme i na jiných místech Austrálie a v Tasmánii. Nežije přímo v okolí vod, ale postačují mu suchá místa porostlá keři a stromy. Dokonce se často ZOO Olomouc
79
ZOO Olomouc včera a dnes
objevuje i v zahradách a parcích velkých měst. Je největším zástupcem čeledi ledňáčkovitých a dorůstá do velikosti holuba. Ozývá se chechtavým zvukem. Samička je o něco větší než samec a vytváří spolu celoživotní páry. Hnízdí od srpna do prosince v dutých stromech, dutina bývá ptáky využívána mnoho let po sobě. V době hnízdění se sdružují do volných kolonií, mladí nespárovaní ptáci pomáhají s výživou a výchovou mláďat ostatním. Své teritorium zejména v době odchovu mláďat srdnatě brání i proti člověku. Snáší 2–5 vajec, na nichž sedí oba rodiče, inkubace trvá okolo 24 dnů. Mláďata vylétají po měsíci z hnízda a dospělci je ještě několik týdnů dokrmují. V přírodě se živí hmyzem, plži a drobnými obratlovci. Loví také hady, které ubíjí silnými ranami zobáku. Na kořist číhají na vyvýšeném a přehledném místě a vrhají se na ni strmým letem. Ve své domovině je velmi oblíbený a často se chová v zajetí. Člověka se nebojí a nechá ho k sobě přiblížit na malou vzdálenost, ve městech se dokonce nechá krmit i z ruky. V Austrálii jej nazývají kookabora. Olomoucká ZOO je chová od roku 2003. V roce 2005 u nich došlo k prvnímu hnízdění. Snesli tři vejce, z nichž dvě se ztratila a jedno jsme pak umístili do líhně. Kvůli úhynu samice jsme museli mládě začít odchovávat uměle. Krmilo se kaší, hmyzem a nastříhanými holaty myší. Po padesáti dnech bylo umístěno v malé klícce do voliéry s otcem, který je přijal a snad i dokrmoval. V roce 2006 jsme již odchovali mládě přirozeným způsobem pod rodiči.
Zoborožci Zoborožec temný Aceros plicatus je nádherný pták pocházející z Nové Guiney, Indonésie a okolních ostrovů. Dosahuje délky těla 65–85 cm a hmotnosti 1,2–2 kg. Pohlavní rozdíly jsou velmi výrazné. Samec má větší zobák, hlavu a krk pokrývá zlatožluté peří, oční okruží má červené, u samičky je peří černě zbarvené. V přírodě jsou loveni na jídlo i na trofeje. Obývají primární i druhotné pralesy, nížinné a mokřadní lesy do 1500 m n.m. Živí se růz80
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
nými bobulemi, fíky, ovocem a nepohrdnou ani drobnými živočichy či hmyzem. Snáší 1–2 vejce. Samec samici zazdívá v hnízdní dutině směsí jílu a trusu. Uprostřed zůstává pouze úzká štěrbinka, kterou samici i mláďata po celou dobu odchovu krmí. Tuto obranu má více druhů zoborožců, chrání tím svou družku i potomstvo před hady, šelmami a jinými predátory. Zajímavostí u všech druhů zoborožců je, že nepřijímají vodu jinak než tu, která je obsažena v ovoci. Pokud je jim podávána krmná dávka s nízkým obsahem vody, hrozí nebezpečí, že budou trpět dehydratací. Plodožravé zoborožce proto krmíme směsí krájeného ovoce s převahou jablek. Ve velké oblibě je však u nich právě ovoce šťavnaté a sladké jako je víno, třešně, meloun, mirabelky, hrušky, rajčata atp. V naší ZOO chováme párek těchto krásných zoborožců od roku 2003. V roce 2005 snesli prvá vejce, která však byla zřejmě díky mládí obou ptáků neoplozená. V roce 2006 snesli dokonce 3 vejce, bohužel opět neoplozená. Ptáci se však v hnízdní dutině nezazdili, jak je v chovech časté, snad kvůli většímu pocitu bezpečí, než mají v přírodě.
Zoborožec kaferský Bucorvus leadbeateri
Je to 90–100 cm velký druh rozšířený v tropické Africe. Obývá křovinaté a stepní oblasti, kde žije v párech nebo menších skupinách. Je černě zbarvený, zobák je také černý. Lalok pod krkem je červený, u samic jsou na něm namodralé skvrny. Jiné vnější pohlavní rozdíly nejsou patrné. Samec samici nezazdívá. Snáší obvykle dvě vejce, na kterých sedí přes pět týdnů. O mláďata na hnízdě se rodiče starají 2–3 měsíce. Mláďata mají nahnědlé peří, lalok je nevýrazně našedle nebo nažloutle zbarvený. Zoborožec kaferský je v zoologických zahradách poměrně rozšířený, o čemž svědčí téměř 200 kusů v evropských chovech. Zcela opačná situace však je s jeho rozmnožováním. Vůbec první evropský odchov byl docílen v ZOO Praha před více než deseti lety a od té doby se ročně v Evropě neodchová více než 4–5 kusů, a to částečně uměle. V naší ZOO byl první odchov docílen také uměle, a to po předešlém neúspěšném pokusu o přirozený odchov, kdy rodiče mládě z nezjištěných příčin usmrtili. Od té doby jsme odchovali již 3 mláďata. Ač byla všechna odchována uměle, vždy se je v dospělosti podařilo začlenit do skupiny svého druhu, což značně zvyšuje pravděpodobnost jejich případné schopnosti reprodukce. Ptáci odchovaní v naší ZOO jsou již zařazeni v několika evropských chovech. Samotný umělý odchov není snadnou záležitostí; odebíráme již čerstvě snesená vejce do líhně, zatímco samici necháváme sedět na podkladcích. Mládě se první dny krmí až 10 x denně kombinovanou stravou ze speciální krmné směsi pro odchov papoušků a jemného masa a hmyzu. Po měsíci opouští inkubátor a pozvolna uvyká na přítomnost dospělých ptáků tak, aby již v zimních měsících mohlo být na zimovišti s rodiči. Tyto zoborožce chováme od roku 1993.
zoborožců chováme od roku 2002, kdy jsme je pomohli ubytovat pražské zoologické zahradě v období povodní. Párek se k sobě měl a začal se zajímat o hnízdní budku. V roce 2004 jsme opuštěnou snůšku umístili do líhně, jediné vylíhlé mládě však nepřežilo. V následujícím roce jsme rovněž vejce odebrali do líhně, vylíhlo se několik mláďat, která se nepodařilo odchovat. Není jasné, co je příčinou, ale i při pokusu o přirozený odchov mláďata asi třetí den hynula v hnízdní budce.
Zoborožec šedolící Ceratogymna brevis je dlouhý 75–80 cm. Obývá stálezelené lesy východní Afriky od Etiopie po Jižní Afriku. Živí se ovocem, různými bobu-
lemi, hmyzem a požírá i ptačí vejce. V naší ZOO jsou od roku 2003 a zatím se nerozmnožili. Tito zoborožci se vyznačují (z námi chovaných zoborožců) vůbec nejvýraznějším samčím rohem na zobáku. Mají velice výrazný hlasový projev, obzvláště v době toku, který se intenzitou vyrovná velkým papouškům. V naší ZOO se pár tohoto druhu chová k sobě velmi kontaktně, ptáci Zoborožec tmavý Anthracoceros malayanus se vysky- si soustavně upravují budku a pokoušejí se zazdít a dotuje na Sumatře, Borneu a Malajsii. Délka těla je 75 cm, konce bylo opakovaně pozorováno páření.
Zoborožec Deckenův Tockus deckeni
peří je zbarvené černě, samec má zobák nažloutlý, samice černý. Obývá původní pralesy i bažinaté zalesněné oblasti do 500 m n.m. Snáší 4–7 vajec. Tento druh ZOO Olomouc
81
ZOO Olomouc včera a dnes Nebo-li toko Deckenův se vyskytuje v Africe v Tanzanii, Keni, Etiopii a Somálsku. Obývá křovinaté buše a řídce zalesněné oblasti do 1700 m n.m. Živí se hmyzem, který sbírá i na zemi, mláďaty a vejci drobných ptáků a různými plody. Je malým zástupcem zoborožců o hmotnosti do 0,2 kg a délce 45–50 cm. V olomoucké ZOO jsou chováni od roku 2001. Ptáky jsme umístili do expozice tropické řeky s krokodýly čelnatými, která se vyznačuje vysokou vlhkostí, teplotou a dostatkem světla. Ptáci zde ihned zahnízdili. Samice bývá zazděná cca 2 měsíce, z čehož první měsíc sedí na vejcích, druhý krmí mláďata hmyzem a holaty, které jí do budky přináší samec. Po této době se zřejmě z důvodu nedostatku místa vybourá z budky a mláďata tam znovu zazdí. Ta potom ještě asi 14 dní intenzivně krmí a teprve pak vylétnou ven. Rodiče běžně odchovávají 4–6 mláďat. Celý hnízdní cyklus trvá téměř 3 měsíce. V současnosti tyto ptáky chováme již ve třetí generaci.
zahradách chová a rozmnožuje méně často než čáp bílý. Lze je umístit na společné rybníčky s menšími druhy ptáků, obvykle k nim nejsou agresivní. Na zimu se umísťují do prostoru, kde teplota neklesá pod bod mrazu. V naší ZOO se tento druh ještě nepodařilo rozmnožit. Chov čápů bílých Ciconia ciconia má v olomoucké ZOO dlouhou tradici a podařilo se je mnohokrát rozmnožit. Naši čápi pochází ze stanice pro handicapovaná
Čápi Čáp černý Ciconia nigra žije ve větší části Evropy a v Asii až po Irán, Střední Asii a severozápad Monzvířata, kam většinou přichází s těžce zraněnými křídly golska a Číny. U nás je v poslední době hojnější než a nelze je pustit zpět do volné přírody. Odchovaná mláďata jsme několikrát vypouštěli. Jeden z nich se natrvalo zabydlel v ZOO odkud neodlétá ani na zimu. V roce 2006 si našel „divokého druha“ a tento pár zahnízdil na střeše pavilonu opic. Marabu africký Leptoptilos crumeniferus žije na afrických stepích jižně od Sahary. Není přímo vázán na vodní plochy a občas se vyskytuje i daleko od nich. Živí
dříve, žije v souvislých lesních porostech. Hnízdí na starých stromech i na skalách, kde si staví hnízdo z větví a klacků. Loví hlavně malé rybky, žáby, drobné hlodavce a hmyz. Koncem dubna a v květnu snáší 3–5 vajec. Samice se v sezení střídá se samcem, inkubace trvá 32 dnů. Mláďata mají bílé prachové peří. Oba rodiče jim nosí potravu ve voleti a vyvrhují ji. Asi za dva měsíce mláďata začínají létat a na krátký čas opouští hnízdo. Po třech měsících již z hnízda odlétají a osamostatňují se. se všemi živočichy, které dokáže spolknout. Kromě toho Mláďata lze poznat od rodičů podle šedozeleně zbar- žere zbytky po hostinách šelem a zdechliny. Dokáže spoveného zobáku a nohou. Dospělí ptáci je mají červené. lykat i velké kosti a kusy kůže. V přírodě spolu se supy Pohlavně dospívají ve třech letech. Počátkem podzimu a hyenami plní funkci zdravotní policie. Vyskytuje se odlétají na zimoviště do východní Afriky, zpět se vrací i na smetištích v blízkosti lidských obydlí, kde vyhledává koncem března a v dubnu. Čáp černý se zoologických různé odpadky. Je vysoký 120–130 cm, rozpětí křídel
82
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
může činit až tři metry a hmotnost 6 kg. Staví si hnízda na vysokých stromech a někdy i na skalách. Většinou hnízdí v malých koloniích. Na vejcích sedí přes 30 dnů. Mláďata opouští hnízdo po 3–4 měsících. Musí se chovat v samostatném výběhu, jinak mohou zabít a spolknout menší spoluobyvatele. Na malém prostoru mohou být agresivní i vůči jedincům vlastního druhu. Při poklesu teploty se umisťují do vnitřní ubikace vytápěné na 15–18 °C. Krmí se hlodavci, kuřaty, kousky masa i rybami. Jejich žravost je obdivuhodná. Dokáží najednou spořádat velké množství potravy. V zoologických zahradách se někdy rozmnožují. O dvou kusech marabu chovaných v naší ZOO je zmínka již v roce 1972. V obří voliéře „bábovce“ najdete jedince, které máme od roku 2000. V šedesátých letech jsme chovali i příbuzné marabu indomalajské nebo–li jávské Leptoptilos javanicus.
ďata se líhnou po 30 dnech. Jsou pokryta šedobílým prachovým peřím, mají rovný zobák a krátké nohy. Rodiče je krmí kaší, kterou vyvrhují z volete. Mláďata velmi brzy slézají z hnízda a sdružují se do „školek“. Po třetím týdnu života se jim zobák začíná zakřivovat. Samostatně se začínají živit ve třech měsících, kdy jsou schopná také létat. Našedlé zbarvení ztrácí až ve třech letech a pohlavně dospívají v 5–6 letech. Dožívají se i více jak třiceti let. Dříve to byli vzácní chovanci, kteří se rozmnožovali jen velmi zřídka. Nutný je chov velkého množství ptáků pohromadě, při držení několika jedinců se nerozmnožují. V naší ZOO máme plameňáky od sedmdesátých let. V osmdesátých letech jsme chovali okolo 15 jedinců, ti byli v letech 1987–1988 doplněni o dalších 15 ptáků dovezených pravděpodobně z přírody. Velmi dlouho se nedařily odchovy, teprve po přemístění na současné místo, úpravě hnízdiště a krmné dávky se je podařilo Plameňák růžový Phoenicopterus ruber poprvé rozmnožit v roce 1996. Od té doby se u nás Plameňák růžový žije v jižní Evropě od Francie a Špa- odchovalo 19 mláďat, nejvíce jich bylo (po 6 mláďatech) nělska až po Černé moře, dále se vyskytuje v Africe, v letech 1998 a 2005. Vejce jsme většinou nechávali inkubovat pod vlastními rodiči. V loňském roce jsme je poprvé, kvůli ztrátám způsobenými kunami, odebírali do líhně a pod rodiče podkládali až vylíhlá mláďata.
Husa kuří Cereopsis novaehollandiae Vzhledem se ostatním husám příliš nepodobá. Krátký zobák spíše připomíná zobák kurovitých ptáků, odtud
Střední a jižní Asii. Vyhledává vody obsahující alespoň určité procento solí. Nejblíže mají hnízdiště v jižní Francii v rezervaci Camargue a v jižním Španělsku. Při tahu byl několikrát zastižen i na našem území. Má dlouhý krk a nohy opatřené plovacími blánami. Zobák je ohnutý o 90°, horní polovina je mohutnější a pohyblivější než spodní a tvoří dokonalé filtrační zařízení. Plameňák jím cedí vodu a bahno a vychytává z ní drobný živočišný vznikl i její název. Husa kuří je statný pták, dosahující i rostlinný plankton. K tomu napomáhá i silný jazyk. délky až 70–100 cm a hmotnosti 3–6,5 kg. Růžovočerné Velmi dobře létá a plave, při letu má natažený krk i nohy. nohy a žlutozeleně zbarvený zobák kontrastuje se šedým Obývá okraje vodních ploch a mělké mořské zátoky. Na opeřením. Obě pohlaví jsou stejně zbarvená. Samec se některých místech se vyskytuje v obrovských koloniích. ozývá troubením, hlas samice je tišší. Tvoří trvalé páry, Všechny druhy však vykazují v posledních letech pod- které žijí stále spolu. Vodu k životu nutně nepotřebuje statné početní úbytky. V mělké vodě nebo v její blízkosti a vstupuje do ní jen v období odchovu mláďat a při pelisi staví kuželovitá hnízda z bahna a jílu. Snáší pouze chání. Hnízdí na ostrůvcích na pobřeží, za potravou jedno nebo dvě vejce, která mají křídový povlak. Mlá- vychází na pastviny v okolí. Hnízdo je vystlané suchou ZOO Olomouc
83
ZOO Olomouc včera a dnes trávou a prachovým peřím. Snáší 2–5 vajec, na kterých sedí pouze samice. Samec bývá přítomen v blízkosti hnízda a brání je před každým vetřelcem. O černobíle zbarvená mláďata se starají oba rodiče. Živí se trávou a semeny. Husa kuří žije v jižní Austrálii, na Tasmánii a ostrovech v okolí, vysazená byla na Novém Zélandu. Člověka se příliš nebojí, v zajetí jsou spíše drzé až agresivní. Proto se chovají samostatně nebo ve společenství větších zvířat, která nemohou napadat. Srdnatě si brání svůj hnízdní okrsek a útočí silnými údery křídel a zobáku i na své ošetřovatele. V zoologických zahradách se chovají poměrně často a pokud se podaří sestavit vhodný pár tak se i dobře rozmnožují. Husy kuří chováme od roku 1989 a podařilo se je rozmnožit počátkem devadesátých let.
Ara ararauna Ara ararauna Ararauny patří mezi největší zástupce papoušků. Žijí na velké části Jižní Ameriky od Panamy až po jižní Brazílii
ších. Ochočená mláďata lze dobře zpeněžit a proto je vybírají z hnízd a prodávají na trzích nebo překupníkům se zvířaty. Na rozdíl od ostatních druhů jsou jejich stavy v přírodě poměrně uspokojivé hlavně díky obrovskému areálu rozšíření. V zajetí i v zoologických zahradách patří ararauny mezi často chované zástupce velkých papoušků. Z arů se rozmnožují nejčastěji, přesto nelze říci, že by jejich odchov byl jednoduchý. Prvním základem úspěchu je výběr páru. Pohlavní rozdíly jsou nepatrné a ne vždy si oba jedinci „padnou do oka“. Hnízdí ve velké budce nebo dutém kmenu. Snáší 2–4 vejce, inkubace trvá 27–30 dnů. Samička vysedí vejce sama. Samec hlídá v okolí a krmí samici na hnízdě. Mláďata jsou zcela opeřená ve dvou měsících a budku opouští do třech měsíců. Pohlavně dospívají ve dvou až třech letech. Krmí se semeny, ořechy, ovocem, zeleninou. Přidává se jim klíčené obilí, zelené části rostlin, větve stromů s listy a kůrou, piškoty, vařená vejce i pečivo. Dožívají se až padesáti let. Také tito papoušci se dají dobře ochočit a naučí se vyslovovat až 50 slov. V osmdesátých letech se tento druh v naší ZOO rozmnožoval, v současné době je najdete v Jihoamerickém pavilonu. Z dalších druhů ar chovaných v naší ZOO lze jmenovat ary marakány Ara maracana chované zde ve větším počtu do poloviny osmdesátých let, ary arakangy Ara macao chované od počátku šedesátých až do poloviny osmdesátých let a ary zelenokřídlé Ara chloroptera, které jsou u nás od roku 2005.
Tukani Tukani patří do řádu šplhavců, podobně jako např. datli a žluny. Stejně jako oni používají způsob úpravy hnízdní dutiny, kdy místo vystýlání hnízda velkými zobáky vyklovávají tlející dřevo z dutin. V zajetí jim pro zdárné zahnízdění musíme poskytnout trouchnivějící kmen nebo jiný typ budky, vyplněný např. hoblinami. Rozmnožují se jen zřídka. Na první pohled nás na nich zaujme obrovský zobák neúměrný k velikosti těla. Zobák bývá pestře zbarvený, slouží jim ke komunikaci v šeru tropického pralesa. Je velmi lehký, jeho konstrukce je tvořena mnoha vzduchovými komůrkami vyztuženými kostními trámky a lištami. Tukani se chovají v párech v prostorných voliérách. Na zimu potřebují vytápěnou ubikaci. Mimo období rozmnožování můžeme umístit i více jedinců pohromadě. Nedoporučuje se je mít spoa severní Argentinu. Obývají pralesy v okolí velkých řek. lečně s menšími ptáky. Krmí se nakrájeným ovocem, Ozývají se silným křikem. V přírodě hnízdí od února kompoty, bobulemi, nastrouhanou nebo vařenou mrkví, do června v dutinách velkých stromů. Živí se různými vařenou rýží. Přidává se hmyz a drobní hlodavci. Při plody, semeny a ořechy, jež bez obtíží louskají silným odchytu je nutné se mít na pozoru před velkým zobázobákem. Indiáni je po staletí loví pro nádherná péra, kem, kterým dokáží zranit, protože je velmi ostrý a zukterými se zdobí. Krotké ary často chovají ve svých chý- batý. 84
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Tukan bělolící Ramphastos vitellinus se vyskytuje od severovýchodu Jižní Ameriky až po střední Brazílii. Tento menší druh je dlouhý 45–53 cm. Žije v menších
Krasky Krasky jsou řazeny mezi krkavcovité, ti patří mezi největší a nejinteligentnější pěvce. Dají se velmi dobře ochočit a mnozí napodobují různé zvuky i lidská slova. Kromě našich zástupců (kavka obecná, havran polní, straka obecná, krkavec velký, vrána šedivka, ořešník hejnech v nížinných lesích i v okolí zemědělských used- kropenatý a sojka obecná) držených převážně do konce lostí. V holé hnízdní dutině snáší 2–4 vejce. O mláďata osmdesátých let jsme chovali ještě krasky zelenavé se stará samice společně se samcem asi dva měsíce. Cissa chinensis a od roku 1997 i straky malajské Dendrocitta occipitalis. Tukan rudozobý Ramphastos tucanus obývá tropické oblasti Jižní a Střední Ameriky. Patří mezi menší druhy Kraska červenozobá Urocissa erythrorhyncha tukanů, je 53–58 cm dlouhý a váží asi půl kilogramu. Obě pohlaví jsou stejně zbarvená. Vyskytuje se v pralesních oblastech Venezuely, Columbie, Bolívie, Peru a Brazílie. Živí se různými plody a bobulemi, které sbírá na stromech i na zemi. Samice snáší 2–3 vejce, inkubace trvá 15–16 dnů. O mláďata se starají oba rodiče, na hnízdě zůstávají šest týdnů. Arasari zlatolící Selenidera culik je u nás nejmenší chovaný tukan, vyznačuje se výrazným pohlavním dimorfismem. Samice je na prsou světle šedá a na krku rezavě hnědá a samec na stejných partiích černý. Také tito tukani kromě ovoce rádi přijímají drobné lístky a hmyz. Jedná se o velice zřídka chovaný druh. Arassari černohrdlý Pteroglossus aracari snáší 2–4 vejce, má krátkou inkubační dobu (jen 16–17 dní), avšak mláďata stráví v budce ještě 40 dní. Chovný pár jsme získali v roce 2004; samice následující jaro zasedla na 3 oplozená vejce, avšak těsně před klubáním mláďat uhynula. V současnosti máme nově sestavený chovný pár. Arasariové se kromě menšího vzrůstu odlišují od velkých tukanů i větší spotřebou zeleného krmiva, obzvláště před samotným hnízděním. ZOO Olomouc
85
ZOO Olomouc včera a dnes Je velká asi jako naše straka. Žije v menších hejnech v lesích od podhůří Himálaje až po jižní Čínu. Potravu hledá na stromech i na zemi. Chová se v prostorných voliérách zarostlých hustě keři. Držíme je v párech. Do voliéry můžeme umístit větší druhy ptáků, které nemohou napadat. Hnízdo si staví na stromech a keřích z větviček, trávy a listí. Na 4–6 vejcích sedí střídavě oba rodiče, mláďata se líhnou za 17 dnů. Chovem krasky červenozobé se naše zahrada zabývá od roku 1994. Odchováno bylo již několik jedinců tohoto druhu. Někdy zahnízdí i dvakrát do roka a výjimkou nejsou ani hnízda o šesti mláďatech. Ptáci staví hnízdo časně z jara a nezbytnými požadavky na jejich hnízdění jsou klid a dostatek kvalitního krmiva, což jsou myšata a hmyz.
Kraska malá Cissa thalassina je dalším exotickým krkavcovitým ptákem, kterého jsme odchovali. Odchov byl umělý, neboť v době hnízdění se začalo s výstavbou
párek těchto ptáků také chováme. Africké leskoptve jsou velmi krásně zbarveny, peří mívá kovový lesk. V olomoucké ZOO chováme leskoptve královské Cosmopsarus regius.
Majny obecné (kobylčí) Acridotheres tristis jsme chovali od roku 1986 do roku 1997, rozmnožit se je podařilo v roce 1987. Majny chocholaté Acridotheres cristatellus jsou dalšími zástupci špačkovitých, které jsme chovali v naší zoologické zahradě v letech 1993–2001. U nich se podařilo odchovat 16 mláďat. Majny žlutolící Mino dumontii, jejichž domovem je Papua – Nová Guinea, chováme ve větších voliérách. Voliéra by měla být hustě zarostlá a může mít i bazén. Na
hnízdění jim poskytneme budky, v nich si staví hnízdo z trávy, větviček, peří, mechu... V tomto období je chováme v párech. Oba rodiče se účastní sezení na vejcích nové odchovny ptáků právě na místě jejich voliéry. Šlo i výchovy mláďat. Snáší 2–5 vajec, inkubace trvá okolo o jeden z nejnáročnějších umělých odchovů, neboť mlá- 17 dnů. Krmí se měkkým ovocem, zeleným krmivem, ďata jsou velice malá. Velkým problémem bylo také slo- v období rozmnožování podáváme dostatek hmyzu. žení a konzistence potravy, protože při podávání těžko stravitelné potravy se může mládě zacpat a uhynout. Majna zlatoprsá Mino anais – tento druh špačkovitého Proto mláďata dostávala nejjemnější maso bez kostí ptáka z Papuy – Nové Guineje jsme přirozeným způa kůže, také hmyz s měkkou kutikulou a kaši určenou sobem odchovali roku 1995. Tímto odchovem jsme získ umělému odchovu papoušků. kali první cenu v soutěži „Odchovek roku“, neboť se jednalo o jeden z prvních, ne–li vůbec první odchov v EvMajny ropě, možná i na světě. Jde o plodožravého ptáka, který Majny patří mezi špačkovité. Přes 100 druhů žije pře- svůj jídelníček, obzvláště v období odchovu doplňuje vážně v tropických oblastech Starého světa. Několik o hmyz. zástupců najdeme i v Americe. Špaček růžový Sturnus roseus je domovem hlavně ve střední Asii. Často Majna Rothschildova Leucopsar rothschildi se vyskypřetahuje za potravou ve velkých hejnech. Někdy bývá tuje v Indonésii na ostrovech Bali a Nusa Penida. Obývá zastižen i u nás. Tento druh jsme chovali v osmdesátých suché pobřežní lesy a živí se hmyzem, ovocem a růzletech. Loskuták posvátný Gracula religiosa pochází nými bobulemi. Hnízda si buduje v dutinách stromů. z Indie. Žije v horských lesích. Velmi dobře se dá ocho- Samice snáší 2–4 vejce, na kterých se střídají oba rodiče čit a výborně napodobuje různé zvuky. V současné době 13–17 dní. V přírodě jí hrozí vyhubení, stavy se odhadují
86
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Je drobný klokánek šedohnědé barvy. I v přírodě je poměrně vzácný, dokonce byl v polovině minulého století považován za vyhubeného. Dosahuje hmotnosti 2,5– 6 kg, tělo je dlouhé 45–53 cm, ocas 40–54 cm. Dožívá se okolo sedmi roků. Vyskytuje se v tropických deštných lesích jihovýchodní Austrálie. Pralesní klokánci vyžadují vyšší teplotu i vlhkost v ubikaci, živí se hlavně listím. Klokan parma se chová v párech nebo v malých skupinách. Samice rodí po 35 dnech březosti jediné málo vyvinuté mládě. To musí samo vyšplhat do vaku samice, kde se zdržuje přes dvě stě dnů. Pohlavně dospívají po nejvýš na 500 jedinců. Proto ji najdeme i v Evropských jednom roce života. Hlavní složku potravy tvoří kvalitní chovných programech EEP. V naší ZOO se je ještě nepo- seno, listy a větvičky stromů, ovoce a zelenina. Tyto klodařilo rozmnožit, v současné době chováme dva páry. kany chováme od roku 1990. V naší ZOO je najdeme ve společném výběhu s klokany rudými. Chov tohoto Klokani druhu se daří a v roce 2005 jsme odchovali pět mláďat. Klokánek králíkovitý Bettongia pennicillata se řadí do V roce 2002 se dokonce podařil umělý odchov tohoto samostatné čeledi klokánkovití Potoroidae, spolu s dal- druhu, samice Sisina zůstala krotká i v dospělosti, přesšími devíti druhy se považují za předky pravých klokanů. tože sama již odchovala několik mláďat. Od nich se odlišují některými znaky jako je jednoduchý žaludek, méně vyvinutý mozek a málo specializovaný Klokan dama Macropus eugenii se vyskytuje v jižní chrup. Tento druh se vyskytuje v jihozápadní Austrálii, a západní Austrálii a okolních ostrovech. Naše zvídosahuje hmotnosti jen 1–1,6 kg. Mláďata může mít 2–3 řata pochází z Nového Zélandu, kde byl vysazen. Tento krát do roka. Dříve byl hojný, díky rozvoji zemědělství nevelký druh chováme od roku 2000 a následující rok v oblasti výskytu se stal vzácným a vyskytuje se jen na několika zalesněných místech. Tento druh je zařazený do Evropských záchranných chovů, my jsme je získali v roce 1999. Jejich chov se daří a podařilo se je několikrát rozmnožit.
Klokan parma Thylogale parma
se nám narodilo první mládě. V roce 2005 se podařilo uměle odchovat malé mládě, které samička vyhodila z vaku. Mládě bylo staré asi tři měsíce a mělo hmotnost 240 gramů. Krmilo se ve dvouhodinových intervalech ředěným mlékem Tatra. Po několika měsících, byl sameček vrácen zpět k ostatním klokanům, kde se bez obtíží zařadil. Je zajímavé, že na rozdíl od samičky klokana parmy rychle „zdivočel“ a člověku nedůvěřuje.
Klokan rudý Macropus rufus patří mezi největší druhy klokanů. Najdeme jej v centrální Austrálii. Samci dosahují hmotnosti přes 80 kg a celkové délky těla až 230 cm, samice váží jen 25–30 kg. Dožívá se až 25 let. Je velmi dobře přizpůsobený pouštním a polopouštním podmínkám, za vodou a šťavnatou pastvou se stěhuje ZOO Olomouc
87
ZOO Olomouc včera a dnes tech 2001–2003, pár našich zvířat pocházel z populace vysazené na Novém Zélandu. Klokany skalní Petrogale penicillata v počtu 1,2 jsme chovali v letech 2000–2004.
až 200 km daleko. V Austrálii je silně pronásledován ať již kvůli lovu pro maso nebo jako potravní konkurent ovcí. Jeho stavy v přírodě se odhadují na 5–12 milionů jedinců. Samci těchto klokanů jsou známí svým imponováním, při něm si roztírají červený výměšek prsní žlázy po předních končetinách a prsou, natáhnou se co nejvýše a dávají tím ostatním samcům najevo svou velikost a sílu. Při vzájemných potyčkách boxují předními končetinami nebo si uštědřují silné kopance. Klokaní samci mohou agresivně reagovat na vzpřímený postoj člověka, který považují za výhružný postoj. Klokani rudí vyžadují rovné, holé a travnaté výběhy o velké ploše. Poměrně dobře snáší nižší teploty a můžeme je i v zimním období pouštět na kratší dobu do venkovního výběhu. Samice je březí 30–33 dnů. Mládě je po narození asi dva centimetry dlouhé a váží jen 0,8 g. Teprve ve třech měsících mu začíná narůstat srst a po pěti měsících je zcela osrstěné. Mládě je trvale ve vaku 8 měsíců, ke konci této doby již z něj vystrkuje hlavu a přiživuje se společně se samicí. Pohlavně dospívá ve věku okolo dvou let i dříve. Krmení je v podstatě stejné jako u ostatních druhů – seno, zelené krmení, větve, zelenina, ovoce, ovesné vločky, granulované směsi a pečivo. Jejich chov v naší ZOO započal v roce 1997 a každoročně se daří odchovat několik mláďat. Také tento druh jsme se pokoušeli odchovat uměle. Mládě vyhozené samicí nebylo ještě zcela osrstěné, ale podařilo se je zachránit. Bohužel po několika měsících uhynulo. Z dalších druhů, které v minulosti byly v olomoucké ZOO lze jmenovat: Klokany rudokrké Macropus rufogriseus což jsou středně velcí klokani z jihovýchodní Austrálie a Tasmánie. Dosahují hmotnosti až 27 kg. U nás jsme tento otužilý a dobře se množící druh chovali od šedesátých let až do roku 1995. Také u těchto klokanů se nám počátkem devadesátých let podařil umělý odchov. Pár klokanů obrovských Macropus giganteus byl u nás chován v letech 1986–1988. Klokany bažinné Wallabia bicolor z východní Austrálie jsme chovali v le-
88
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Klokan rudokrký
Kusu liščí Trichosurus vulpecula Obývá lesnaté a křovinaté oblasti včetně velkoměst. Lidská přítomnost mu nevadí a dokonale se dokázal při-
způsobit civilizaci. Velký je jako kočka s huňatým na konci ovíjivým ocasem. Dospělý kusu má hmotnost přes 4 kg, zbarvení může být v různých odstínech hnědé, běžní jsou i černí jedinci. V noci vyhledává listí, výhonky a květy stromů, ovoce a nevynechá ani odpadky. Rád má i hmyz, vejce a ptačí mláďata. Dožívá se 14–15 let. Vyskytuje se ve střední a východní Austrálii, Tasmánii a některých ostrovech, vysazen byl na Novém Zélandě. Pro chov je vhodná prostorná ubikace s velkým množstvím větví, úkrytů a obráceným denním režimem. Populace z jižního okraje výskytu mohou celoročně pobývat venku. Kusu liščí je možné chovat v páru nebo ve skupině s jedním samcem a několika samicemi. Někteří jedinci bývají vůči sobě nesnášenliví. Samice je březí 17–21 dnů a rodí až tři mláďata. Matka je nosí několik měsíců ve vaku a teprve později se mláďata vozí u ní na zádech. V tomto věku se snadno naučí brát potravu z ruky a dají se ochočit. Mláďata se osamostatňují v 7–8
měsících a dospívají po jednom roce. S odchovy obvykle březosti je okolo 5 měsíců. Poměrně častá jsou i dvě žádné problémy nebývají. V ZOO je krmíme listy růz- mláďata, matka je kojí 2–3 měsíce a v této době je nosí ných stromů a keřů, ovocem, strouhanou mrkví, při- na těle. V zajetí se rozmnožují velmi dobře. dat můžeme pečivo, vařenou rýži, vejce, piškoty, tvaroh, Krmí se nejméně dvakrát denně. Potravu předkládáme myši a vařené maso. ZOO Olomouc chová tyto zají- na miskách zavěšených ve větvích. Krmných míst musí mavé vačnatce od roku 1999 a podařilo se nám odcho- být několik, aby se i slabší jedinci dostali ke krmení. Nejvat několik mláďat. raději mají sladké ovoce (banány, jahody, jablka, citrusy, hrušky, třešně...). Dále podáváme strouhanou mrkev, Kaloň zlatý Pteropus rodricensis červenou řepu, salát, rajčata, tvaroh se žloutkem a piškoty. Potravy musí být nadbytek, neboť část jí znehodnotí a rozhází. Olomoucká ZOO je začala chovat v roce 1999 jako první v České republice. Za tuto dobu se zde narodilo 50 mláďat. Jsou umístění v pavilonu netopýrů, kde mohou volně létat i nad hlavami návštěvníků. Také tento druh je zařazený do EEP (Evropské záchranné chovy).
V přírodě žijí na ostrově Rodriguez nedaleko Madagaskaru. Patří ke zvířatům nejvíce ohroženým vyhubením. Uvádí se, že v sedmdesátých letech ve volné přírodě nebylo více než 130 jedinců. Díky ochraně a obnově přirozených stanovišť se jejich stavy v současné době odhadují na tři tisíce kusů a lze tento druh pokládat za zachráněný. První začala chovat tato vzácná zvířata Jersey ZOO založená v roce 1959 známým spisovatelem a přírodovědcem Geraldem Durrellem. Kaloni se chovají ve větších ubikacích. Uvnitř jsou umístěné větve, které využívají ke šplhání. Výhodný je obrácený světelný režim. Jinak je návštěvník ZOO ve dne zastihne pouze spící ve větvích. Teplota pro chov postačuje v rozmezí 22–26° C, neměla by příliš klesat pod 20° C. Ve skupině panuje hierarchické rozdělení. Celková doba
Dikobraz srstnatonosý Hystrix indica Najdeme jej v jihozápadní a Střední Asii až po Kavkaz. Tento druh má nejsevernější rozšíření. Dorůstá 90 cm délky a hmotnosti až 25 kg. Na hřbetě má černobíle pruhované bodliny, dlouhé jsou měkké, kratší jsou duté a mají velmi ostrou špičku. Není pravda, že dikobraz ostny vystřeluje na delší vzdálenost. Nejprve útočníka zastrašuje funěním a hlasitě chřestí ostny. Teprve, když se nepřítel přiblíží příliš blízko, obrátí se zády a snaží se ostny do něj při couvnutí zabodnout. Po zapíchnutí je vypouští prudkým stažením kůže, po určité době mu ztracené ostny zase dorůstají. V přírodě žije v suchých křovinatých oblastech a řídkých lesích. Nory si vyhrabává pod skalisky a velkými stromy, často využívá doupata jiných zvířat. Za potravou vychází v noci. Živí se kůrou, listím a plody dřevin, různými bylinami a rád ohlodává velké kosti uhynulých zvířat. Na zemědělských plodinách dokáže napáchat značné škody. V zoologických zahradách je častým chovancem, který se dobře množí.
Dikobraz obecný ZOO Olomouc
89
ZOO Olomouc včera a dnes Pro dikobrazy je nutná důkladná ubikace s hlubokými cie díky spolupráci s programem EEP v roce 1995 a dozáklady. Dikobrazi nešplhají, takže hrazení může být posud se v naší ZOO narodilo 17 mláďat. poměrně nízké. Bez problémů je lze i v našich podmínkách chovat v nevytápěné ubikaci. Samice rodí po dvou- Vari černobílý Varecia variegata patří mezi největší měsíční březosti dvě až tři mláďata. Ta hned vidí a jsou druhy lemurů. Má výrazné černobílé zbarvení. V přírodě pokryta měkkými, přiléhajícími ostny. Za dva týdny tvoří tlupy o 4–10 jedincích. Obývá tropické deštné praostny ztvrdnou a mláďata rychle rostou. Pohlavně dospívají do dvou let. Dikobrazi se krmí zeleninou a ovocem, nutný je dostatek listnatých větví a špalků, na kterých si obrušují zuby. Denně dostávají ještě seno nebo zelené krmení. Dikobrazy jsme měli již v době otevření ZOO v roce 1956. Původně to byli dikobrazi obecní Hystrix cristata chovaní až do roku 2004.
Lemuři Lemur tmavý Eulemur macaco macaco se řadí mezi vzácné zástupce. V přírodě se vyskytuje na severozápadě Madagaskaru. Váží asi 2,5 kg, ale v zajetí je jeho hmotlesy ve východní části Madagaskaru. Živí se listy, květy, plody, kůrou a mízou, občas si potravu zpestří hmyzem či drobnými obratlovci a ptačími vejci. Aktivní je přes den. Dožívá se až 14 let. V zoologických zahradách je oblíbeným chovancem, který se často množí. Tento druh lemura se poměrně dobře aklimatizuje v našich podmínkách. Pro chov postačuje teplota okolo 20–22 °C. Osvědčily se výběhy umístěné na ostrůvku. Vodní hladina je totiž pro většinu opic nepřekonatelnou překážkou. Lemuři jsou velmi pohyblivá a čilá zvířata, proto musí mít dostatek prostoru. Ten je nutné co nejvíce rozčlenit – po kleci se rozvěsí různě silné větve, lana, houpačky a provazové žebříky.
nost většinou o něco vyšší. Dospívá ve věku 2 let a po 125–ti denní březosti rodí většinou jedno mládě, výjimečně dvojčata, které nosí samice na sobě po celou dobu, kdy je zcela závislé jen na mateřském mléce. Později se mládě krátkodobě od samice vzdaluje, ale v případě hrozícího nebezpečí se k ní okamžitě vrací. Samice se o mládě stará 6 měsíců. Říje probíhá vždy na podzim a mláďata se rodí časně na jaře. Žije v rodinných skupinách čítajících maximálně 7–10 jedinců. V zajetí jsou skupiny menší z důvodu omezeného prostoru. Samec je nejvíce agresivní v období říje samice. V přírodě se tato zvířata živí ovocem, listím, květy rostlin, nektarem, houbami a semeny. V zajetí je krmíme pestrou směsí ovoce a zeleniny s přídavkem ovesných vloček, tvarohu, sušeného mléka a sojové mouky. V ZOO Olomouc jsme Vari se chovají v párech nebo rodinných skupinkách. dvě mláďata tohoto druhu odchovali uměle a následně V přírodě si staví z větví hnízda v korunách stromů, ve se nám je podařilo začlenit do samčí multidruhové sku- kterých rodí i mláďata. V zajetí se spokojí s otevřenou piny, kde jsou dosud. Tento druh jsme získali z Fran- budkou. Březost trvá přes čtyři měsíce. Rodí jedno až tři
90
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
mláďata, která matka kojí tři měsíce. Pohlavně dospívá ve dvou letech. Lemur vari je všežravec s větším podílem rostlinné složky. Krmení musí být co nejpestřejší. Potravu dostávají dvakrát až třikrát denně. Podáváme ovoce a zeleninu v co nejširším sortimentu, vařenou rýži, tvaroh, vejce a hmyz. Jako doplněk potravy i na hraní můžeme dávat čerstvé větve listnatých stromů. Pozor se musí dát na překrmování, neboť lemuři jsou náchylní ke ztučnění. ZOO Olomouc chová lemury vari od roku 1990 a za tuto dobu jsme odchovali mnoho mláďat. Také tento druh jsme získali v rámci Evropských záchranných chovů (EEP). Z dalších druhů lemurů lze jmenovat lemury kata Lemur catta chované počátkem devadesátých roků. Lemury běločelé Eulemur fulvus albifrons úspěšně chováme od roku 1989 dodnes. Jejich chov se daří a každoročně odchováme několik mláďat. Posledním druhem je lemurům blízce příbuzný maki trpasličí Microcebus murinus. Vzhledem připomíná spíše hlodavce než primáta. V ZOO je chováme od roku 1996 a podařilo se nám je několikrát rozmnožit.
Tamaríni a kosmani Tamarína pinčího Saguinus oedipus si nemůžeme splést s jiným druhem. Hlava, hřbet a ocas jsou zbarvené různými odstíny hnědé od rezavé až po hnědočernou.
nantní samice, zatímco ostatní jsou v „sexuálním stresu“. Teprve po jejím odchodu přichází další samice do říje a je brzy oplodněna. Březí jsou pět měsíců, mívají většinou dvě mláďata. Jedináčci a trojčata se rodí jen výjimečně. Porodní váha mláďat je okolo 30–35 gramů. Mláďata nosí na hřbetě samec, samice je pouze kojí a obhajuje teritorium. Pohlavně dospívají v jednom a půl roce. Tamaríni všeobecně potřebují vysoký podíl živočišné složky v potravě. K dispozici by měli mít dostatek hmyzu, zejména sarančat. Dostávají nejrůznější ovoce, zeleninu, piškoty, tvaroh, mláďata hlodavců, drůbeží maso a další doplňky. Přístup k potravě by měli mít po celý den. Všichni tamaríni i kosmani jsou velmi nároční chovanci. Zvířata lze poměrně snadno přivyknout na podávání potravy z ruky. Těsný kontakt ošetřovatele se zvířaty umožní přesné sledování zdravotního stavu zvířat a podchycení případné choroby v samotném počátku. Krotká zvířata jsou také méně stresována a při odchovu může ošetřovatel lépe sledovat vývoj mláďat. Tamaríny pinčí jsme získali v rámci Evropských záchranných chovů (EEP), chováme je od roku 1989 a odchovali jsme již 25 mláďat. Kromě tohoto druhu chováme od roku 2004 vzácné tamaríny vousaté Saguinus imperator, u kterých se
Tamarín vousatý
Nejnápadnější je chochol dlouhých bílých chlupů, který silně připomíná „pankáče“. Dorůstá délky těla okolo 23 cm, ocas je asi o třetinu delší. Obývá suché i vlhké primární a druhotné lesy a porosty poblíž pobřeží Karibského moře. Samice si označují teritorium močí a pachovými žlázami. Živí se ovocem, semeny, mízou stromů, hmyzem, mláďaty hlodavců a ptáků. Žije ve skupinách o několika samcích a samicích s mláďaty. Dožívá se až 15 roků. V přírodě je nalezneme v Kolumbii a Panamě. Pro chov tamarínů jsou vhodné větší ubikace. Chováme je v páru nebo v rodinné skupince, jinak rodí jen domi-
nám v letošním roce podařilo odchovat dvojčátka. Rovněž jsou zařazeni do EEP. Krátce jsme chovali i tamaríny bělohubé Saguinus labiatus. Nejmenším zástupcem drápkatých opiček a primátů vůbec je kosman zakrslý Callithrix pygmaea. V dospělosti má hmotnost 110–160 g, mláďata po narození váží okolo 4 g. V naší ZOO jsou od roku 2000. Chov tohoto druhu se nám daří a odchovali jsme již 20 mláďat. V roce 2005 se podařilo odchovat jedno mládě uměle. Kosmany běločelé Callithrix geoffroyi chováme od roku 1997, také tento druh se několikrát rozmnožil. V letech 1994–1999 jsme chovali kosmany bělovousé Callithrix jacchus, u nichž ZOO Olomouc
91
ZOO Olomouc včera a dnes byla odchována tři mláďata. Dalším zajímavým a vzácným druhem je tamarín skákavý nebo–li kalimiko Callimico goeldi zařazený do evropských záchranných chovů – EEP. Vyskytuje se v Bolívii, Peru, Kolumbii a Brazílii. Chováme je od roku 1997. Odchovali jsme dvě mláďata, za umělý odchov v roce 1999 jsme získali druhé místo v soutěži o odchovek roku.
Kosman zakrslý
Lvíček zlatý Leontopithecus rosalia
Evropské i americké zoologické zahrady při záchraně tohoto druhu úzce spolupracují. Snaží se je rozmnožit v zajetí a poté vysadit do přísně chráněných území v původní vlasti, která jsou přímo pod záštitou brazilské vlády. Instituce mající zájem o chov tohoto druhu se musí zapojit do evropského chovného programu – EEP. Na zvířata se čeká i několik let. Nejprve však dostanou nadbytečné samce nebo nechovné páry a musí prokázat, že jsou schopni tento druh úspěšně držet. Teprve pak mohou dostat zvířata schopná a doporučená k rozmnožování. Lvíčci ani jejich narozená mláďata se však nikdy nestávají majetkem zoologické zahrady, která je chová. Používají se dále do chovů podle pokynů koordinátora. Jejich chov je podobný jako u ostatních drápkatých opiček. Vnitřní ubikace se vytápí na 25 °C. Vhodné je osázení živými rostlinami, které udržují vyšší vlhkost vzduchu. Ta je důležitá k tomu, aby zvířata měla kvalitní srst. Samice je březí 125–132 dnů, rodí 1–2 mláďata. Lvíčky zlaté chová olomoucká ZOO od roku 1997, kdy nám po dvou letech jednání koordinátor jejich chovu v Dublinu přidělil pár vyřazený z reprodukce. Teprve v roce 2001 jsme získali pár, který se mohl rozmnožovat. Tři porody bohužel proběhly pomocí císařského řezu a mláďata se nepodařilo odchovat.
Kotul veverovitý Saimiri sciureus Kotulové se člení do tří druhů, někteří autoři je však považují jen za subspecie. Obývají vlhké pralesy a lesy
Žije na velmi malém území v jihovýchodní Brazílii. Obývá primární i sekundární lesy v okolí moře. Podle sčítání je jich v přírodě posledních 400 kusů. Ohrožený je především kácením lesů a ničením přirozeného prostředí. Živí se ovocem, rostlinnými šťávami, občas uloví i hmyz a malé obratlovce, zejména drobné plazy. Na hlavě a krku mají všechny druhy prodloužené chlupy, které tvoří typickou hřívu podle níž byli pojmenováni. Známé jsou čtyři druhy lvíčků, všechny jsou velmi v okolí řek, mangrovové a bažinaté oblasti. Sdružují se vzácné. Žádný z nich však není tak nádherně zbarvený do velkých tlup až o několika stech jedincích. Ocas není jako tento druh, který je na celém těle sytě oranžovozlatý. chápavý. Srst si natírají močí, podle pachu se jedinci ve Lvíček zlatohlavý je černý, pouze ruce, ocas a okolí obli- skupině rozeznávají. Pro značkování teritorií jsou důlečeje jsou zlatavé. Lvíček černý je celý černě vybarvený. žité pachové žlázy umístěné na prsou a krku, jejichž Lvíček černolící je zlatý s černě zbarvenou hlavou. výměšky si značkují různé předměty. Zajímavým jevem
92
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
je válení na zádech. Má zřejmě dvě funkce, první je péče o srst a druhá určuje hodnostní postavení zvířete ve skupině. Nejvýše postavený jedinec se válí nejčastěji. Živí se ovocem, semeny, listy, hmyzem, měkkýši, kraby i drobnými obratlovci. Délka těla je okolo 30 cm, ocas je o třetinu delší. Dožívají se obvykle deseti let. Žijí v severní Brazílii, Kolumbii, Venezuele, Surinamu, Guayaně a Francouzské Guayaně. Kotulové patří mezi poměrně choulostivé chovance. Vyžadují ubikaci vytápěnou na stabilní teplotu bez průvanu. Venkovní výběhy mají být kryté a zabezpečené proti povětrnostním vlivům, průvanu a nepříznivému počasí. Zvláště nově importovaná zvířata jsou poměrně choulostivá. Vyžadují teplotu okolo 22–24 °C a vyšší vlhkost. Chovají se ve skupině se samcem, několika samicemi a mláďaty. Samice rodí jediné mládě, zřídka dvojčata, které kojí přes půl roku. Novorozenec má hmotnost 75–115 gramů. Skupinu kotulů chováme od devadesátých let. V roce 2004 jsme ji doplnili o nová zvířata a přemístili je na Jihoamerický pavilon, kde se nám během dvou roků narodilo 18 mláďat.
si doplňují i drobnými obratlovci, hmyzem a ptačími vejci. Říji lze jen velmi těžko rozpoznat. Samice rodí po 167 dnech březosti jedno mládě, matka je nosí na břiše a ostatním samicím je nepůjčuje. Pohlavně dospívají po čtvrtém roce života. Toto velmi pohyblivé zvíře vyžaduje prostornou ubikaci a velký výběh. Teplota ve vnitřní ubikaci se pohybuje v rozmezí 18–24 °C. Kočkodany husarské chováme v přirozených skupinách s jedním samcem, samicemi a odchovávanými mláďaty. Krmíme je minimálně dvakrát denně. Podáváme ovoce, zeleninu, přidáváme ovesné vločky, vařenou rýži, luštěniny a kukuřici. Důležité je i zelené krmení a živočišná složka. Dříve u nás byli chováni již počátkem sedmdesátých let. V novodobé historii ZOO je chováme od roku 2003, najdete je ve výběhu naproti pavilonu opic.
Makak červenolící Macaca fuscata Tento makak obývá téměř celé Japonsko s výjimkou ostrova Hokaido. V japonské mytologii se řadí k posvát-
Kočkodan husarský Erythrocebus patas Tento druh kočkodanů se odlišuje způsobem života od všech ostatních, kteří žijí na stromech. Štíhlé tělo
ným zvířatům. Jde o nejseverněji žijícího primáta, který je také ohrožený vyhubením. Jejich stavy se odhadují na 4000 kusů. Hustá srst je dobře chrání před drsným podnebím v jejich domovině. V zimě žijí i na sněhu a chodí se ohřívat do horkých pramenů. U jedné skupiny těchto a dlouhé končetiny jsou přizpůsobené k rychlému běhu makaků byla objeveno zajímavé chování. V roce 1953 a životu na zemi. Při útěku dokáže vyvinout rychlost pozorovatelé viděli jak mladé zvíře upustilo potravu přes 50 km v hodině. Obývá řídké akáciové lesy, trav- obalenou pískem do vody. Později toto chování začali naté stepi a savany od západní Afriky až po Etiopii, napodobovat i další jedinci. V současné době si potravu Keňu a Tanzanii. Jejich největšími nepřáteli jsou levharti, omývá celá tlupa makaků. gepardi a psi hyenovití. Pohlaví se liší velikostí, samci Pro chov makaků je nutná pevná ubikace, která odolá dosahují hmotnosti 7–13 kg, kdežto samice jen 4–7 kg. náporu těchto inteligentních zvířat. Chovají se ve skuŽijí ve skupinách od deseti do třiceti jedinců s jedním pině s jedním dospělým samcem, několika samicemi dospělým samcem. Tlupa obývá velké území, kde se živí a mláďaty. Dospívající samce musíme z tlupy odstasemeny, ovocem, listy a výhonky bylin a keřů. Potravu vovat jinak dochází ke rvačkám. Ve skupině panuje ZOO Olomouc
93
ZOO Olomouc včera a dnes přísný řád a pořádek, někdy bývá velmi obtížné sem zařadit nového jedince. Po porodu samice s mládětem automaticky stoupne v žebříčku. Březost trvá 164 dnů. Matka nosí mládě na břiše a kojí je více než jeden rok. Pohlavně dospívají ve 3–5 letech. Plné tělesné vyspělosti dosahují až ve věku okolo šesti roků. Na krmení nejsou příliš vybíraví. Krmí se dvakrát denně na několika místech, aby se všichni jedinci dostali k potravě. Základ tvoří ovoce a zelenina, přidává se vařená rýže, ovesné vločky, vařené luskoviny a kukuřice, slunečnice, tmavé nebo celozrnné pečivo. Krmení se zpestří vařeným masem, vejci a tvarohem. V ZOO Olomouc chováme makaky červenolící ve velkém venkovním výběhu, který je průchozí pro návštěvníky. Zvířata jsou v něm umístěná celoročně, v zimním období mají k dispozici temperované boudy. Nyní v něm žije velká skupina 26 zvířat, od roku 2002 se u nás narodilo 14 mláďat. V minulosti jsme chovali mnoho druhů makaků, téměř od počátku ZOO to byl makak rhesus a makak jávský, v osmdesátých letech zde byl makak vepří a assámský. Koncem osmdesátých a počátkem devadesátých roků jsme chovali ještě makaky tmavé a makaky medvědí.
Gibon zlatolící Nomascus gabriellae
měsíční březosti, která je dobře patrná, se rodí jedno mládě. Drží se matce na břiše až do věku 24–28 měsíců. Po této době přechází pečovatelská péče na otce, který učí mládě hledat potravu a bránit teritorium. V tomto období může samice také znovu zabřeznout. Zpravidla samice rodí jedenkrát za tři roky. Délka života těchto zvířat je až 40 let. V ZOO Olomouc je chováme již ve druhé generaci. Sameček, který se u nás narodil již v současnosti očekává třetího potomka se samicí Milouš, uměle odchovanou privátním chovatelem, který si mládě také přivezl z Vietnamu. Jednalo se o problematickou samici, kterou se nedařilo spojit s jiným samcem. U nás jsme ji spojili s mladým samečkem Kubulou a zanedlouho jsme se dočkali narození mláděte. V přírodě se tato zvířata pohybují brachiací, což je pohyb pomocí rukou a proto mají všichni giboni v těchto končetinách obrovskou sílu. Živí se ovocem, listím, hmyzem a květy. V ZOO je krmíme pestrou směsí ovoce a zeleniny, rýží, brambory, těstovinami, vařeným masem, tvarohem a vejci, větvemi s listím, pampeliškovými listy a celozrnným pečivem. Své teritorium si tato zvířata označující hlasitým zpěvem, který se nese hodně do dálky. Do této doby se v naší ZOO narodila 3 mláďata a ještě letos očekáváme dalšího potomka. Kromě tohoto druhu ještě chováme od sedmdesátých let s přestávkami gibony lary Hylobates lar. V roce 2006 se nám u nich také narodilo mládě.
Siamang Hylobates syndactylus
Patří mezi vzácné druhy gibonů, pochází z Vietnamu, Laosu a Kambodži. V přírodě se vyskytuje velmi málo zvířat tohoto druhu, proto byl zřízen EEP program, který řídí ZOO Mülhouse, kde se těchto gibonů nachází nejvíce. My jsme je získali již v roce 1988 ze ZOO Ústí nad Labem, kam byla zvířata dopravena přímo z Vietnamu. Zajímavostí je pohlavní dimorfismus – samice je zlatě zbarvená s tmavou skvrnou na hlavě, samec je černý s bílou barvou na lících. Mládě se rodí v barvě samice a ve věku tří let se změní barvu na černou a teprve později se přebarví podle pohlaví. Hmotnost dospělých zvířat je 5–6 kg. Samice pohlavně dospívají ve věku asi 8 let a samci již v 5–6–ti letech. Říje trvá 27 dní a po sedmi
94
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Je největším druhem gibonů. Dorůstá hmotnosti až dvacet kilogramů. Obě pohlaví jsou černě zbarvená, samec je menší než samice. Ozývá se také nejhlasitějším „zpěvem“. K tomu mu pomáhají mohutné rezonanční vaky na hrdle. Na rozdíl od ostatních gibonů má srostlý druhý a třetí prst na ruce. Je také mnohem agresivnější. Jsou známé případy těžkých zranění i smrtelné úrazy, které způsobili svými velkými špičáky a silnými pažemi. Žije v rodinných skupinách, které tvoří samec, samice a dospívající mláďata. Obývá nížinné i horské pralesy na Sumatře a Malajském poloostrově až do výšky 3800 m n.m. Živí se listy a výhony, ovocem, bobulemi a v menší míře i drobnými obratlovci a ptačími vejci. Giboni se chovají ve velkých výbězích s množstvím natažených lan a větví, na kterých předvádí své skokanské umění. Siamangové jsou v zajetí poměrně choulostiví chovanci. Jako pralesní zvířata vyžadují stálou teplotu a příliš nesnáší přímé letní slunce. Samice je březí přes 230 dnů. Mládě nosí zpočátku zavěšené na břiše. To roste velmi pomalu. Dospělé velikosti dosahuje ve 4–5 letech. Plně dospívají ve věku okolo sedmi let. V této době je mládě vyháněno rodiči ze skupiny a osamostatňuje se. Jako u všech vyšších primátů také zde platí pravidlo, že mnoho chorob je přenosných z člověka na opice a naopak. Zvířata musí ošetřovat jen zdravá osoba. I obyčejná rýma, nachlazení nebo chřipka mohou být pro zvířata velmi nebezpečné. V zoologických zahradách se poměrně často chovají a ve vhodných podmínkách se i rozmnožují. Naše ZOO chová tyto zajímavé primáty od roku 1993. Za tuto dobu jsme odchovali již 6 mláďat. Náš současný chovný pár pochází z přírody v Malajsii.
1975 1978 1983 1984 1986 1987 1988 1989 1989 1990 1990 1990 1993 1993 1994 1994 1995 1996 1996 1997 1997 1997 2000 2001 2004 2004
Kočkodan bělonosý – jiný poddruh Kočkodan Dianin Makak vepří Makak medvědí Makak (paviánec) tmavý Makak assámský Gibon černý Lemur běločelý Tamarín pinčí Outloň malý Lemur kata Lemur vari Kotul veverovitý (znovu 1999) Siamang Kosman bělovousý Tamarín bělohubý Lemur tmavý Maki trpasličí Mirikina bolivijská Kalimiko Kosman běločelý Lvíček zlatý Kosman zakrslý Makak červenolící Tamarín vousatý Malpa plačtivá
Mravenečník velký Myrmecophaga tridactyla
Druhy primátů, které se chovaly v ZOO Olomouc, rok označuje počátek chovu daného druhu 1956 1956 1959 1959 1959 1959 1961 1961 1968 1968 1969 1970 1972 1973 1974 1975
Pavián pláštíkový Malpa kapucínská Makak rhesus Mangabej pláštíkový–černý (znovu 1969) Makak jávský Kočkodan bělozelený Mangabej rudohlavý Kočkodan zelený Mangabej kouřový (znovu 1983) Malpa hnědá Kočkodan Brazzův Kočkodan husarský (znovu 2003) Mandril rýholící Kočkodan bělonosý Outloň váhavý Gibon lar (znovu 1994 a 2003)
Tři druhy mravenečníků žijí ve Střední a Jižní Americe od jihu USA až po Argentinu. Obývají tropické pralesy, řídké lesy i otevřené savany. Tlama je rourkovitě protažená, bezzubá a vybavená dlouhým jazykem. Svaly ovládající jazyk jsou upnuté až na prsní kosti. Drobné háčky na jeho konci a lepkavé sliny usnadňují lov termitů a mravenců. Mravenečníci dokáží jazyk vypláznout více než stokrát za minutu. Bezzubé čelisti nedokáží kořist požvýkat, tuto funkci plní svalnatý žaluZOO Olomouc
95
ZOO Olomouc včera a dnes dek, kde se pomocí drobných kaménků potrava dokonale rozmělní. Nohy jsou opatřené dlouhými drápy, kterými rozhrabávají termitiště a mraveniště. Všichni mají poměrně slabý zrak, sluch a čich je dobře vyvinutý. Mravenečník velký je nejznámějším a největším druhem. Vyskytuje se v Jižní Americe od Guatemaly a Belize až po Ekvádor a severní Argentinu. Žije výhradně na zemi v řídkých lesích a na savanách. Aktivní je převážně ve dne. Dorůstá značné velikosti. Délka těla je 100–120 cm, s ocasem téměř dva metry. Hmotnost kolísá od 18 do 40 kg. Tělo je kryté velmi dlouhou srstí, která může dosahovat délky až 40 cm. Na předních nohách má čtyři prsty opatřené třemi silnými drápy, při chůzi našlapuje pouze na hřbety prstů. Denně spotřebuje až dva kilogramy potravy, kterou tvoří převážně mravenci a všekazi. V ZOO se krmí mletým masem, vařenou rýží, mletou zeleninou a ovocem. Přidává se hmyz a mláďata hlodavců. Občas se i rozmnožuje. Samice rodí obvykle jediné mládě, které nosí na zádech. To se osamostatňuje po půl roce života a dospívá ve dvou letech. V přírodě je ohrožený lovem pro maso. Mravenečník velký je zařazený do Evropských záchranných chovů (EEP). V naší ZOO patří k nejvzácnějším chovancům a pár těchto zajímavých a bizarních zvířat najdete na Jihoamerickém pavilonu.
Mravenečník čtyřprstý Tamandua tetradactyla
Je středně velký, dorůstá hmotnosti 4–7 kg, tělo má dlouhé okolo 60 cm. Lysý ocas, který je částečně ovíjivý, má stejnou délku. Hlava není tak protažená jako u mravenečníka velkého. Dovede výborně šplhat, ale pohybuje se obratně i na zemi. Aktivní je hlavně v noci a za soumraku. Přes den se ukrývá v dutinách stromů. Potravu vyhledává na stromech a částečně i na zemi. Obývá lesní i křovinaté biotopy. Živí se hlavně všekazy a mravenci, požírá i jiný hmyz a občas vyloupí hnízdo divokých včel. V sebeobraně se postaví na zadní nohy, ocas mu slouží
96
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
jako opora a předními prackami s dlouhými drápy se brání. Samice rodí jediné mládě, které nosí na hřbetě. Dožívají se okolo deseti let. Výskyt: Od Venezuely až po severní Argentinu, Paraguay, Uruguay a na Trinidadu. Tito mravenečníci se chovají jednotlivě nebo v párech. Mohou žít i s jinými druhy zvířat, u nás jsou umístěni s kotuly veverovitými na Jihoamerickém pavilonu. Ubikace musí být vybavena větvemi a lany na šplhání. Jako úkryty poslouží duté kmeny nebo budky. Teplotu u nich udržujeme v rozmezí 22–26 °C. Mravenečníci jsou choulostiví na průvan. Vhodná je i poněkud vyšší vlhkost vzduchu. Samice rodí po 130–160 dnech březosti jediné mládě, které je méně vyvinuté než u mravenečníka velkého. Mládě zpočátku nosí samice na zádech, později je odkládá ve větvích. Samec se odchovu neúčastní. Okolo půl roku věku se mládě osamostatňuje a pohlavně dospívá po jednom roce života.
Lenochod dvouprstý Choloepus didactylus
Tento lenochod má na předních končetinách dva a na zadních tři prsty. Krční část páteře lenochodů tvoří 6–9 obratlů, kdežto u všech ostatních savců je jich sedm. Dospělý lenochod je dlouhý až 70 cm a váží 4–8 kg. Tělo je pokryté dlouhou srstí, která je v přírodě vlivem řas zbarvená hnědozeleně. V zajetí řasy hynou a srst je hnědavá nebo nažloutle zbarvená. Obývá tropické pralesy. Na zem slézá jen z donucení při přelézání ze stromu, který již spásl. Živí se hlavně listím a ovocem. Dožívá se přes dvacet let.Výskyt: Venezuela, severní Brazílie, Guayana, Surinam, Francouzská Guayana. Lenochody chováme ve vnitřní ubikaci uzavřené sklem, neboť jsou velmi citliví na kolísání teploty a průvan. Vyhovuje jim stálá teplota okolo 22–25 °C a vysoká vlhkost vzduchu. Na okolní teplotě je závislý i metabolismus lenochodů. Tělesná teplota během dne kolísá podle okolního prostředí. Při teplotních výkyvech upadají do zvláštního stavu strnulosti. V zoologických zahradách se občas množí. Samice je březí 240–325 dnů. Rodí jediné mládě, které se drápy přidržuje matčiny srsti, samice je nosí na břiše skoro rok. Asi ve dvou měsících mládě začíná přijímat pevnou stravu a do jednoho roku se osamostatňuje. Pohlavně dospívá do tří let. Lenochody krmíme ovocem a zeleninou, přidáváme zelenou kukuřici, nezralé obiloviny, vojtěšku, salát, ovoce, zeleninu, vařenou rýži a ovesné vločky. Jednou až dvakrát týdně dostanou tvaroh, vařená vejce a piškoty. Lenochodi jsou klidná zvířata, po čase si přivyknou a neútočí na obsluhu. Přesto je nutné mít se na pozoru před silnými drápy i zuby, kterými mohou ošetřovateli nenadále zasadit silný úder. Najdete je na Jihoamerickém pavilonu.
Pásovec štětinatý Chaetophracus villosus
dokáží prohrabat i velmi tvrdou podlahou. Jejich tělesná stavba se vyznačuje i dalšími zajímavostmi. Žebra jsou velmi široká, první dva krční obratle jsou srostlé a počet zubů je proměnlivý, liší se i u jedinců stejného druhu. Většinou jsou aktivní v noci, přes den se ukrývají v hlubokých norách. Navečer vylézají ven, orientují se za pomoci čichu a sluchu, zrak je slabší. Živí se hmyzem, drobnými obratlovci, zdechlinami a některé druhy požírají i různé bobule, ovoce a kořínky. Žijí samotářsky. Tělesná teplota silně kolísá v závislosti na teplotě prostředí. U některých druhů se vyskytuje tzv. polyembryonie. To je jev, kdy se oplozený zárodek rozdělí na několik dalších embryí. Těch bývá 4–12. Všechna narozená mláďata jsou pak stejného pohlaví. Pásovce najdeme na jihu Severní Ameriky a v celé Jižní Americe. Mnozí jsou pronásledováni jako škůdci na farmách i pro chutné maso. Pásovec štětinatý je rozšířený na pampách od Paraguaje až po Argentinu. Dorůstá 2,5–3 kg a celkové délky okolo 60 cm. Krunýř hustě porostlý srstí je tvořen 6–8 pásy. Jeho schopnost stočit se do klubíčka je silně omezená. Velmi dobře hrabe. Březost trvá 60–75 dnů a rodí 2 mláďata. Často se chová a někdy se i rozmnožuje. Pro chov vyhovuje ubikace s pevnou betonovou podlahou. Krmí se mláďaty hlodavců, hmyzem, ovocem a zeleninou. Dále dostávají mleté maso, tvaroh, vařená i syrová vejce, psí suchary a míchanici z masa, mleté zeleniny, vařených ovesných vloček a rýže. U nás chováme pásovce štětinaté od roku 2002. Odchov není jednoduchý, samice jsou velmi citlivé na rušení. Ze sedmi porodů se poprvé podařilo odchovat jedno mládě v roce 2004. O rok později samice z důvodu vyrušování opustila dvě mláďata, která bylo nutné vzít na umělý odchov. Za tento odchov jsme získali první cenu nadace Česká ZOO.
Medvědi Dříve se medvědi chovali převážně v betonových medvědincích, podobných našemu nepříliš povedenému zařízení z konce sedmdesátých let. Dnes se pro ně staví velké přírodní výběhy hrazené jen pletivem a elektrickým ohradníkem. Krmí se nejrůznější potravou. Dostávají vařenou rýži, těstoviny, ovesné vločky, pečivo, ovoce, zeleninu, tvaroh, maso a ryby.
Hřbetní část těla, hlavu a ocas pásovců chrání krunýř, který je složený z destiček a pásů spojených kůží. Díky tomu se některé druhy mohou stočit do klubíčka. Přední nohy jsou vybavené silnými drápy, pomocí nichž se
Medvěd malajský Helarctos malayanus je nejmenším druhem medvědů, zbarvený je černě nebo s nahnědlým odstínem. Na prsou je sytě žlutá kresba ve tvaru písmene V, která může u některých jedinců chybět. Srst je krátká, lesklá a přiléhá k tělu. Obývá tropické a subtropické pralesy v jihovýchodní Asii od Thajska a Barmy až po jižní Čínu, Sumatru a Kalimantan. Velmi dobře ZOO Olomouc
97
ZOO Olomouc včera a dnes Medvěd brtník Ursus arctos arctos u nás žije v Beskydech a ve větším počtu je na Slovensku. Samice jsou menší než samci. Medvědice váží 120–240 kg, medvědi 170–340 kg. Dnes se vyskytují v Evropě jen ostrůvkovitě, většinou v horských lesích. Živí se hlavně rostlinnou potravou. Vyhledávají lesní plody, bobule, hlízy a výhonky rostlin. S oblibou vybírají včelám med. Chytají výborně ryby, nepohrdnou ani drobnými živočichy nebo zdechlinou. Občas uloví i větší zvíře. Žijí samotářsky, pouze v období páření jsou páry několik týdnů spolu. ZOO Olomouc začala s chovem medvědů již krátce po založení v 50. letech a jednalo se samozřejmě o druh z naší přírody, medvěda brtníka. Pár medvědů Míša a Madla každoročně na začátku ledna přivedli na svět medvíďata. Z dnešního pohledu je divné, že tehdejší vedení ZOO vůbec nevyužívalo možnosti přilákat na tato atraktivní mláďata návštěvníky a medvíďata se zpravidla ve 3 až 4 měsících ještě před začátkem hlavní sezóny prodávala. Chovatelským zařízením byla mřížová klec v rokli pod pavilonem opic, která byla poplatná své době a v současnosti by v žádném případě nevyhovovala bezpečnostním předpisům ani estetickým požadavkům. Na konci 60. let byli tito medvědi přesunuti do Brna.
šplhá. Dosahuje délky těla okolo 120 cm a hmotnosti 30–60 kg. Samice je asi o čtvrtinu lehčí než samec. Živí se hlavně rostlinnou potravou, kterou tvoří různé druhy ovoce a zelené výhonky. Občas uloví i drobné živočichy, hmyz a termity. V zoologických zahradách není běžným chovancem. Medvědi malajští mohou rodit mláďata po celý rok. Většina porodů však spadá do jarního a podzimního období. Březost trvá jen tři měsíce a je nejkratší ze všech druhů. Mláďata jsou velmi malá a zcela odkázaná na péči matky. Se samicí žijí společně i několik let. Pohlavně dospívají ve dvou až třech letech. V zajetí se rozmnožují vzácně. Medvěd malajský je jedním z nejcennějších druhů cho- Medvěd kodiak Ursus arctos middendorffi vaných v ZOO Olomouc, u nás jsou od roku 1988 a pocházejí z odchytu v přírodě. Stejně jako řada dalších zvířat se do Československa dostali z Vietnamu v rámci výměnné spolupráce dvou socialistických států. V evropských ZOO se chová 30 jedinců, kde se je podařilo od roku 1985 do roku 2004 rozmnožit v 8 institucích a odchovalo se jen 13 mláďat. V naší ZOO jsme odchovali již dvě samičky a jednoho samečka, naposledy se mládě narodilo v únoru 2004. V posledních dvou případech samice zabřezla po hormonální stimulaci. Jejich chov je řízen evropskou plemennou knihou.
Medvěd kodiak
98
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Spolu s ledním medvědem je největším druhem šelem. Váží až 800 kg, dosahuje délky 280–330 cm, výšky v kohoutku asi 140 cm. Výška na zadních může být až 3,5 m. Obývá ostrov Kodiak a některé další ostrovy u Aljašky. Tyto impozantní medvědy chováme od roku 1983, kdy jsme získali z bývalé NDR nejprve samičku a potom i samečka. Jednalo se samozřejmě o medvíďata, neboť vzhledem k velikosti by transport dospělých zvířat byl těžko realizovatelný. Tento pár dlouhá léta žil v naší ZOO a samec zde dosud žije, avšak za celé období chovu nedošlo k rozmnožení. První medvědi ušatí (himálajští) Ursus thibetanus přišli do ZOO Olomouc v dubnu 1970. V roce 1981 došlo u tohoto druhu k jedinému pokusu o rozmnožení, mládě však uhynulo následkem úrazu způsobeného samcem. Jejich chov byl ukončen v říjnu 1983 prodejem do Maďarska.
kojí až pět měsíců. Ta se osamostatňují po 8–10 měsících, někdy s ní zůstávají i déle. Mláďata nosálů jsou velmi roztomilá a dají se snadno ochočit. Na krmení dostávají myši, potkany, kuřata, slepice, mleté maso s vařenou rýží, vejci a tvarohem. Jako přídavek se podávají piškoty, sladké ovoce, smetanové a tvarohové krémy a kompoty. V naší ZOO nosály chováme od šedesátých roků, v současné době jsou umístěni v novém přírodním výběhu pod zimovištěm afrických zvířat. Každoročně u nich odchováme mnoho mláďat.
Malé kočky Kočka bengálská Prionailurus bengalensis patří mezi nejčastěji chované druhy teplomilných koček. Samice je podstatně menší než kocour, mívá hmotnost 2–4 kg,
Nosál červený Nasua nasua
Nosáli jsou hojní v téměř celé Jižní Americe až po Argentinu, na severu zasahují do Mexika a jižních států USA. Žijí v lesnatých oblastech, obvykle v okolí vodních toků. Aktivní jsou ve dne. Velmi dobře šplhají po stromech, kde také vyhledávají potravu. Živí se plody, menšími savci, ptáky i jejich vejci, plazy a obojživelníky. Nepohrdnou ani hmyzem, pavouky a měkkýši. Žijí ve skupinách do 20–25 kusů. Jsou velmi zvídaví a dlouhým nosem, který nese vynikající čich prošmejdí kdejakou skulinu, kde by se mohla skrývat tučná larva nebo jiná pochoutka. Silnými drápy na předních nohách dokáží vyhrabat potravu i ze země. V okolí lidských sídel se živí odpadky a občas upytlačí domácí drůbež. Tělo i ocas mají dlouhé 45–65 cm, váží okolo 4–8 kg. Samec je o něco větší než samice. Nosáli se chovají celoročně ve venkovních voliérách se zateplenou ubikací. V zoologických zahradách se dobře množí. Samice rodí po 70–77 dnech 3–6 mláďat, která
samec 4–7 kg. Loví všechny dostupné obratlovce, kořist vyhledává na stromech i na zemi. Jako všechny kočky žije většinou samotářsky, pouze v období páření a rozmnožování se navzájem vyhledávají. Dožívá se 12–15 roků. Výskyt: jihovýchodní Asie, Sumatra, Borneo a Jáva. Kočky bengálské chováme ve venkovních voliérách na „vrstevnicové cestě“. Mají zateplenou ubikaci s vytápěnou boudou a mohou se zde chovat celoročně. I v době odchovu mláďat je držíme v páru. Březí jsou přes dva měsíce. Rodí většinou 2–3 mláďata, která samice kojí přes jeden měsíc. Ve třech měsících se koťata musí odstavit od rodičů a umístit samostatně. Kočky bengálské se krmí drobnými hlodavci (myši, potkani, morčata, křečci), kuřaty, slepicemi a v omezené míře i kvalitním hovězím masem. V ZOO Olomouc se chovají od roku 1987 a dobře se rozmnožují. V naší ZOO se chovají i další druhy malých koček, všechny se nám podařilo rozmnožit. Kočka krátkouchá Prionailurus euptilurus pochází z východní Sibiře. Její zbarvení je o něco světlejší než u kočky bengálské. V zimě nevyžaduje vytápěnou ubikaci. Chováme je od ZOO Olomouc
99
ZOO Olomouc včera a dnes roku 1994. Kočka rybářská Prinailurus viverrinus se španělských pohoří, někteří zoologové jej uznávají jako vyskytuje v jihovýchodní Asii a na Sumatře, Jávě, Bali samostatný druh. Jeho populace se odhaduje na méně a Srí Lance. Obývá pralesní a lesostepní oblasti, zejména než 30 jedinců. Rys váží průměrně 20–25 kg, tělo je v okolí vodních toků. Dobře plave a chytá ryby. Kromě dlouhé okolo jednoho metru, ocas měří jen 15–25 cm. nich loví i drobné obratlovce. Je mnohem větší než před- Samice jsou asi o čtvrtinu menší než kocouři. Aktivní je chozí druhy, dorůstá hmotnosti přes 10 kg. Je zařazená hlavně v noci. Loví hlavně srnčí zvěř, ptáky, drobné hlodo evropských záchranných programů – EEP. Přes zimu davce, zajíce a králíky. se musí chovat ve vytápěné ubikaci. Z dalších zástupců lze jmenovat kočky divoké evropské Felis silvestris Rys evropský Lynx lynx lynx se vyskytuje ostrůvkovitě silvestris, chované v šedesátých letech a pak od roku od nadmořské výšky 400 metrů, vhodnější podmínky 1986, zajímavé jaguarundi Herpailurus yagouaroundi nalézá v souvislejších horských lesích ve výškách 800– pocházející z Jižní a Střední Ameriky a v přírodě velmi vzácné kočky arabské Felis silvestris gordoni, které jsou kriticky ohroženým poddruhem kočky divoké. Vědecky byly popsány až v roce 1968 a chová je jen velmi málo ZOO na světě. V zoologických zahradách je pro ně vedená mezinárodní plemenná kniha. V osmdesátých a devadesátých letech jsme ještě chovali kočky bažinné Felis chaus.
Jaguarundi
Rysi Rys ostrovid žije v Evropě a téměř celé severnější části Asie od Malé Asie až po Sachalin a Čínu. Na velkém území výskytu vytváří několik poddruhů, nejvzácnějším je nádherně zbarvený rys pardálový, známý z několika 100
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
1200 m n.m. Na území České republiky byl rys vyhuben během 19. a počátku 20. století. V letech 1982–1989 bylo vysazeno 17 rysů na Šumavě, kde se dobře rozmnožují a rozšiřují i do přilehlých zalesněných oblastí. Jeho stavy se zde odhadují na 50–85 kusů. Bohužel v posledních letech i tato populace především díky nelegálnímu lovu početně poklesla. Několik jedinců žije také v Národním parku České Švýcarsko na Děčínsku. Proniká i do Beskyd, Javorníků, Jeseníků, Vsetínských vrchů, na Drahanskou a Javořičskou vrchovinu ze sousedního Polska a ze Slovenska. Na všech těchto místech byl opakovaně nelegálně vyhuben, stálá populace asi 10–15 kusů se na Moravě udržuje pouze v Beskydech.
Většinu zvířat lze chovat i v době odchovu mláďat v párech. K páření dochází koncem zimy a počátkem jara. Mláďata se rodí od března do května po březosti trvající okolo sedmdesáti dnů. O koťata se stará pouze samice. Oči se jim otevírají ve čtrnácti dnech. Pohlavně dospívají v 1,5 až 2 letech. Krmí se hlavně biologickým krmením. Dostávají slepice, kuřata, králíky, morčata, potkany, myši a kvalitní hovězí maso. Rysy ostrovidy jsme chovali a rozmnožovali již od šedesátých let minulého století. Odchovalo se mnoho mláďat z nichž část byla zařazena do chovů v jiných ZOO a některá se i vypouštěla do volné přírody. Koncem šedesátých let byl postavený dřevěný rysinec, který byl odstraněn po dostavbě pavilonu šelem. Později se rysi chovali ve voliérách na vrstevnicové cestě i na stanici pro handicapovaná zvířata. V současné době jsou umístěni ve velké přírodní expozici, která připomíná jejich přirozený biotop. Kromě evropských rysů jsme ještě v sedmdesátých letech chovali rysy sibiřské Lynx lynx wrangeli, v letech 1986–1988 byl v naší ZOO samec rysa irkutského Lynx lynx kozlovi. Karakal Caracal caracal ze stepí a polopouští Afriky a Asie se zde choval koncem šedesátých a během sedmdesátých roků.
Rys sibiřský
roku a Alžírsku. Obývá stepi, savany, polopouště a řídké křovinaté a lesnaté oblasti, nežije v tropických pralesích. Po stromech šplhá jen zřídka, výborně však skáče a dokáže ve skoku chytat i vzlétající ptáky. Jinak loví drobné savce, ještěry, obojživelníky i hmyz. Někdy pytlačí i na domácí drůbeži. Aktivní je hlavně v noci a za soumraku. Žije samotářsky pouze v období páření lze zastihnout samce společně se samicí. Mláďata rodí jednou až dvakrát ročně. V přírodě je na většině území ještě poměrně hojný. Dožívá se 15–20 roků. Pro chov servalů vyhovují větší výběhy s vnitřní vytápěnou ubikací. Březost trvá okolo 75 dnů, samice rodí 1–3, výjimečně i 4 mláďata, která po porodu váží 250 g. Do deseti dnů se jim otevírají oči a v 6–8 týdnech začínají přijímat pevnou stravu. Matka je kojí dva až tři měsíce. Po celou tuto dobu držíme samici s mláďaty odděleně od samce. Pohlavně dospívají v jednom a půl až dvou letech. Na krmení se jim podávají myši, potkani, morčata, křečci, holubi, slepice, kuřata a syrové hovězí nebo drůbeží maso. Servaly stepní chováme v naší ZOO od roku 1989, za tuto dobu se je podařilo mnohokrát rozmnožit. Prvními servaly u nás, kteří se úspěšně množili byli počátkem devadesátých let samec Kelly a samice Zuzana, zajímavé je, že oba byli uměle odchovaní.
Serval stepní Leptailurus serval Serval se podobá postavou rysovi, je o něco menší, štíh- Gepard štíhlý Acinonyx jubatus lejší a má delší nohy. Váží okolo 10–18 kg. Vyskytuje Gepard je velmi svérázným druhem v rámci kočkovise na velkém území Afriky jižně od Sahary dále v Ma- tých šelem. Jeho štíhlá, atletická postava s velkým hrudZOO Olomouc
101
ZOO Olomouc včera a dnes Lory byla v roce 2005 ve Dvoře Králové ještě jednou připuštěna, na podzim se jí zde narodila tři koťata, z nichž jedno později uhynulo. Od jara 2006 je i se dvěma koťaty ve velkém gepardím výběhu v naší ZOO.
Tygr Panthera tigris
níkem a dlouhými, dobře osvalenými končetinami napovídá, že jde o vynikajícího běžce. Drápy na nohou slouží jen k běhu a nejsou zatažitelné. Velikostí gepardi nepatří mezi největší kočky, tělo s ocasem bývá dlouhé 1,7–2,3 m a hmotnost má 35–70 kg. Také u gepardů se rozeznává několik poddruhů, některé z nich již byly vyhubeny. Nejvzácnější jsou asijské subspecie, které jsou na pokraji vyhubení. Ještě v 60. letech minulého století se jejich celkový počet odhadoval na 50000, v současnosti je jejich početnost okolo 15000 jedinců. Gepard kořist loví převážně v běhu a na kratší vzdálenost dokáže vyvinout rychlost přes 100 kilometrů za hodinu. Svou kořist si gepard vyhlédne na větší vzdálenost a snaží se k ní přiblížit. Pak rychle vyrazí, pokud se mu ji podaří dohnat, usmrtí ji prokousnutím hrdla nebo zardoušením. Potravou gepardů se stávají zajíci, drobné druhy antilop nebo jejich mláďata. Říje není vázaná na určité roční období a mláďata se mohou rodit po celý rok. Samice je březí 90–95 dnů, obvykle mívá 3–5 mláďat, výjimečně jich může být i více. V pěti měsících je matka začíná brát s sebou na lov. Pohlavně dospívají ve 2–3 letech. Chov gepardů v zajetí byl velmi dlouho těžkým chovatelským oříškem. V novodobé historii se poprvé mláďata narodila v ZOO ve Philadelphii v roce 1956. Ale k úspěšnému odchovu pod domácí kočkou došlo až v roce 1960 v ZOO Krefeld, pod vlastní matkou byli poprvé odchování v roce 1966 v soukromém chovu v Itálii. V olomoucké ZOO chováme gepardy od roku 1999. Zvířata pochází z chovného centra pro gepardy ve Wassenaare v Holandsku. Přestože jsme se pokoušeli o spojení a připuštění samice, nebyla tato snaha korunována úspěchem. Proto bylo přistoupeno k zapůjčení samice Lory, narozené v roce 1988, do Dvora Králové. Zde se jí v prosinci 2003 narodila dvě koťata. Ze Dvora Králové byla na počátku roku 2004 zapůjčena samice Massara do Olomouce. Po několika dnech se ji podařilo spojit se samcem a výsledkem je pět nádherných koťat, z nichž jednu samičku si ponecháme do dalšího chovu.
102
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Mláďata tygrů odchovaná v osmdesátých letech
Původně žil na velkém areálu od Přední Asie až po východní Sibiř. V osmi poddruzích se vyskytoval v Indii, Číně, zasahoval až na Jávu, Sumatru a na severu na jihovýchodní Sibiř. Na mnoha místech je již vyhuben, ale i tam, kde byl dříve hojný, se jeho stavy snižují. Tygr vyhledává lesnaté kraje od tropických džunglí přes trnité lesy střední Indie až po listnaté a jehličnaté lesy v podhůří Himálají a na Sibiři. Obvykle se vyskytuje v okolí vod, kde je dostatek lovné zvěře. Jeho základní potravou jsou prasata, kromě toho loví i velké kopytníky, v nouzi se spokojí s menšími živočichy a rád požírá i ryby. V zajetí se nejčastěji chová tygr sibiřský, tygr indický a tygr sumatránský. V poslední době se rozšířili i bílí tygří, kteří pochází z chovu maháradži z Révy. Bílí tygři nejsou praví albíni, mají zachované černé pruhování a oči nejsou červené.
Tygry ussurijské (sibiřské) Panthera tigris altaica chováme na pavilonu šelem. Jsou největším podruhem, dospělí samci mohou mít hmotnost 250–300 kg. Vnitřní ubikace musí být pro všechny poddruhy kromě tygra sibiřského vytápěná. V době říje bývá samice neklidná, často močí, válí se a častěji se ozývá. Před porodem a po dobu odchovu se musí oddělit od samce. Po 105 dnech rodí až čtyři koťata, většinou však 1–3. Kojení trvá přes půl roku. Pohlavně dospívají ve 2–3 letech. Krmí se hlavně hovězím a vepřovým masem. Dále dostávají biologické krmení: králíky, selata, slepice a kuřata. Jednou až dvakrát týdně, podle kondice zvířat, mají hladovku. Tyto tygry v naší ZOO chováme již od prosince 1976,
Levhart Panthera pardus
kdy jsme získali první tygřici sibiřskou Sumbu ze Dvora Králové, ke které přibyl o 2 měsíce později samec Aldan od Státních cirkusů Praha. První odchov byla dvě mláďata v roce 1980, dále zčásti uměle odchovávaná samička Johanka, narozená koncem roku 1982, která později žila v Hodoníně a párek Britanicus a Octavia, narozený počátkem roku 1983. Ve stejném roce chovná samice uhynula, zatímco samec Aldan odešel až v roce 1989 do Děčína. Britanicus u nás zůstal do roku 1986, kdy odešel do ZOO v Ústí n. L. Octavia měla být zakladatelkou dalšího chovu, ale nedařilo se k ní nalézt samce. Pokus s uměle odchovaným tygrem z pražské ZOO, který přišel hned na začátku devadesátých let ještě s jednou samicí také nebyl úspěšný. Párek se brzy vrátil zpět a Octavia odešla až v roce 1993 do Dvora Králové, kde se přes úspěšné spojení se samcem nikdy nerozmnožila. O rok později (2004) přišel z Litevské ZOO v Kaunasu samec Mauglis a ve stejném roce přibyla samice Samba z pražské ZOO. Přes veškerou snahu se je nepodařilo rozmnožit a tak jsme samce zapůjčili do ZOO Plzeň a dovezli nového kocoura Skipa, který byl původem po rodičích ze Dvora Králové. Pár se dobře sžil, ale k jeho rozmnožení také nedošlo. Tygry v současné době chováme v rámci Evropských záchranných chovů – EEP.
Samec Nero byl prvním levhartem v naší ZOO
Levharti žijí v nejrůznějším prostředí a dokáží se přizpůsobit velmi rozdílným podmínkám. V Africe obývají buše i pralesní oblasti, v Asii se vyskytují na polopouštích i v tropických pralesích a na severu svého areálu dokáží čelit velmi tvrdým zimám. Jsou to typické stromové šelmy a pokud k tomu mají příležitost, tak se na stromech ukrývají, odnášejí si tam kořist a na stromech i loví. Kromě člověka, který je hubil pro krásný kožich nebo jako škůdce domácích zvířat, mají řadu dalších nepřátel jako je tygr, lev, pes hyenovitý nebo smečka dhoulů. Černé kroužky nemají na rozdíl od jaguára uvnitř tmavou skvrnu a jsou prázdné. Černě zbarvená zvířata jsou poměrně častá. Tento jev se nazývá melanismus. Ale i na černých levhartech jsou pod určitým úhlem osvětlení patrné skvrny na srsti. Jsou menší než tygr nebo lev, obvykle váží 40–70 kg. V přírodě žijí samotářsky. V teplých oblastech se množí celý rok, kdežto v severovýchodní Číně a na Dálném východě spadají porody především do jarních měsíců. Samice je březí okolo 90–95 dnů, rodí až 6 mláďat, obvykle však ve vrhu bývají 2–3. Samice se o ně pečlivě stará, v půl roce věku je začíná učit lovit. S matkou se pohybují od 1,5 až do 2,5 roku, kdy pohlavně dospívají a osamostatňují se. V zaTygry sumaterské Panthera tigris sumatrae, kteří jetí se dožívají přes 20 let, v přírodě žijí obvykle kratší patří k menším poddruhům, jsme chovali od července dobu. Za potravu slouží levhartům menší a střední 1975. Byli to vlastně první tygři v naší ZOO. Samec z to- druhy antilop a gazel, mláďata větších kopytníků, různé hoto páru za dva roky uhynul a zbyla oblíbená samice druhy jelenů, divoká prasata. V Africe se někteří levharti Sumatra, která žila v Olomouci do roku 1984. Z Ostravy specializují na lov paviánů, napadají i domácí kozy, ovce, přišel v říjnu 1980 pár tygrů sumaterských Estin a Esba, mladý dobytek a v oblibě mají i psy. V době nouze nepokteří se v dubnu 1983 stali rodiči dvou samečků jako hrdnou ani hlodavci, malými plazy nebo zdechlinou. jediného odchovaného vrhu tohoto poddruhu. Esba První velká kočkovitá šelma v naší ZOO, která osídještě několikrát porodila, ale úspěch se již nezopakoval. lila nově postavený pavilon, dorazila do Olomouce shoZOO Olomouc
103
ZOO Olomouc včera a dnes dou okolností v den příchodu vojsk Varšavské smlouvy 21.8.1968. Byl to levhart skvrnitý Nero bez určení poddruhu. Po několika pokusech o dopárování v srpnu 1970 přišla ze Dvora Králové březí samice, která za dva měsíce porodila dvě koťata jako první vrh velkých koček zde v ZOO. Nero do chovu nezasáhl. V srpnu 1978 byl přivezen z Liberce pár černých levhartů. Pár se zpočátku nerozmnožoval a proto jsme samici kryli čínským levhartem. Koncem osmdesátých let se jim narodilo několik koťat. Poslední mládě černých levhartů byl v roce 1991 sameček Mates, který byl za kuriózních okolností ukraden ve věku tří měsíců z klece od matky a později byl vrácen zpátky do ZOO. Černá forma levhartů se nechová od roku 1992. Kolekce byla v roce 1980 obohacena o vzácného levharta čínského P. p. japonensis, kterému téhož roku přibyla samice, avšak v roce 1985 uhynula, aniž by došlo k rozmnožení. Samec čínského levharta odešel v roce 1989, mezitím se stal otcem mláděte Ivušky s černou levharticí. Byla uměle odchovaná v druhé polovině osmdesátých let. Se svou ošetřovatelkou absolvovala množství besed ve školách a školkách a olomoucká veřejnost si na ni dosud pamatuje. Dalším poddruhem levhartů, které jsme v ZOO Olomouc chovali, byli levharti jihoafričtí P. p. schortridgei. Přišli do Olomouce v roce 1986 z Ústí nad Labem jako uměle odchovaná mláďata. Samice později uhynula následkem úrazu způsobeného přes mříže jaguárem. Pár byl doplněn o další samici. Tento poddruh jsme v olomoucké ZOO měli až do roku 2000, aniž by došlo k jejich rozmnožení. Velmi vzácní levharti perští P. p. saxicolor byli chováni v letech 1989 až 1996, avšak ani ti se v ZOO Olomouc nemnožili.
druh je v přírodě kriticky ohrožen vyhubením, neboť v oblasti přírodního výskytu žije posledních asi 50 jedinců, a proto jej považujeme za jedno z nejcennějších zvířat z kolekce druhů ZOO Olomouc. Zoologické zahrady se intenzivně pokouší o jeho záchranu a množství zvířat v zajetí již převyšuje jejich počet v přírodě. Tito levharti jsou také řízeni EEP (Evropské záchranné chovy) a narozená mláďata se zdarma přidělují dalším zájemcům o jejich chov. V naší ZOO jsou od roku 2001, kdy byli chováni pouze ve 36 institucích v celkovém počtu 56 samců a 52 samic. V témže roce se u nás podařilo odchovat samečka a samičku po starém samci z Prahy, jehož původ sahal až ke zvířatům odchyceným ve volné přírodě. Mláďata vzešlá z tohoto spojení byla tedy velmi geneticky cenná. V roce 2002 jsme odchovali dvě samičky a v letech 2004 a 2005 po jedné samičce.
Jaguár Panthera onca Na první pohled je podobný levhartovi. Je však mohutnější, má kratší nohy, ocas, větší hlavu a v některých okrouhlých skvrnách (rozetách) je uprostřed tmavá tečka. Podkladová barva v rozetách je tmavší. Také u něj se vzácně objevuje černé (melanické) zbarvení. Jaguár váží 60–120 kilogramů, samci jsou mohutnější než samice. Žije v Americe od jihu USA až po Argentinu, v USA a Mexiku je vzácný. Obývá pralesní i lesostepní Levhart jihoafrický biotopy v nížinách, zejména v okolí velkých řek. Dobře Levhart mandžuský Pantera pardus orientalis je větší šplhá, ale potravu loví na zemi. Častou kořistí jsou kapyforma s hustou a velmi dlouhou srstí. Zbarvení je svět- bary, aguti, různí přežvýkavci a pekari. Občas loví i ryby, lejší s velkými rozetami. Tento nejseverněji žijící pod- želvy nebo si troufne i na menšího kajmana. Člověku se 104
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Lev Pantera leo
vyhýbá, pouze když je napaden tak se brání. Žije samotářsky, aktivní je v noci. Březost trvá 95–116 dnů, samice rodí až čtyři koťata, obvykle však bývají dvě až tři. Chov jaguárů v ZOO Olomouc započal v květnu 1971, kdy byla přivezena pravděpodobně ze Dvora Králové samice Kana. Později k ní přibyl samec Hilmar z Lešné a tato dvojice se stala v letech 1973 a 1974 rodiči dvou vrhů koťat. Kana žila v Olomouci až do roku 1982. Další pár jaguárů byl z Hodonína, pobýval v naší ZOO v letech 1987 až 1991, nerozmnožoval se a činil jen potíže (byli velmi vynalézaví a připravili o nohu hyenu žíhanou a samici levharta, lvici ukousli celý ocas). Na přelomu osmdesátých a devadesátých let odešli do Prahy. V roce 1993 jsme přivezli z Brna dva malé černé uměle odchovávané samečky. Z nich Digit se stal chovným samcem v naší ZOO a Jagger byl vyměněn za samici Kláru z Lešné, která zde měla několik mláďat.
V živočišné říši nalezneme jen málo druhů zvířat, které by se těšily takové pozornosti návštěvníků a mezi lidmi vzbuzovaly tak velký respekt jako lev. Proto jen málokterá zoologická zahrada lvy nemá ve své kolekci zvířat, přestože jejich chov je nákladný z hlediska nároků na potravu i pokud jde o chovatelské zařízení. Také olomoucká zoologická zahrada získala první lvici, kterou chovala již od počátku šedesátých let. Jmenovala se Šárka a protože tou dobou ještě nestál žádný pavilon šelem, bydlela v maringotce. Dalších několik párů lvů žilo v ZOO Olomouc o mnoho let později, byla to však zvířata bez určení původu, která měla jen expoziční význam a vzhledem k nedostatku uplatnění pro mláďata velkých koček bylo jejich rozmnožení vlastně nežádoucí.
Počátek 70. let – první jaguár v ZOO
Lvi berberští Pantera leo leo v olomoucké ZOO Na počátku 90. let bylo rozhodnuto dále se věnovat chovu lvů berberských. Tento poddruh, o kterém bohužel v dnešní době lze hovořit spíše v minulém čase, se od ostatních poddruhů liší v několika znacích, z nichž nejZOO Olomouc
105
ZOO Olomouc včera a dnes nápadnější je mohutný vzrůst a bohatá tmavě zbarvená hříva samců, která probíhá mezi předními končetinami a zasahuje až na břicho. Místem přírodního výskytu lva berberského byly rozsáhlé hornaté a poměrně nehostinné oblasti pohoří Atlas v severní Africe, pokrývající území Maroka, Tunisu a severního Alžírska. Na začátku minulého století byl však tento lev v přírodě vyhuben a zachovala se jen malá populace čítající několik desítek jedinců, žijící ve lvinci marockých králů. Odtud se dostali tito lvi do instituce, která byla základem zoologické zahrady v Rabatu. Exteriérové vlastnosti tohoto poddruhu se u různých jedinců v zajetí vyskytují, avšak protože není jednoduché prokázat, zda a v jakém množství koluje v žilách takových jedinců královská krev, za skutečně berberské je možno považovat jen ty lvy, jejichž původ je prokazatelný a sahá do marockého královského lvince. Chovu schopných berberských lvů je málo a jsou navzájem propleteni příbuzenskými vazbami, proto je sestavení chovného páru velmi obtížné. Historicky první lvi berberští přijeli do Olomouce 27.9.1979 ze ZOO ve Dvoře Králové. Byla to dospělá lvice a párek mláďat. Z nich sameček v krátké době uhynul a obě samice se v následujícím roce vrátily zpět do Dvora Králové. Lvice Zana, která jako první zástupce berberských lvů v Olomouci úspěšně zasáhla do chovu, se narodila v roce 1990 v Dorthmundu. Přišla do naší ZOO v roce 1993 ze Dvora Králové a o necelé dva roky později k ní přibyl samec Vilém, narozený 1993 v Brně. Spojení Zany a Viléma byla v tu dobu geneticky nejvhodnější dostupná možnost. Přesto první tři vrhy této dvojice byly zatíženy vrozenými vadami a matka, která patrně pozná, že mláďata nejsou zdravá, se o ně nestarala. Z druhého vrhu pocházelo vůbec první lvíče v odchované Olomouci. Byl to populární Matýsek narozený v březnu 1998, který však byl postižen vrozenou vývojovou vadou předních končetin. Stav bylo nutno řešit operativně na VFU v Brně. Další dva vrhy, které byly zcela v pořádku, matka bez problémů odchovala sama. Byli to 2,2 narození v květnu 1999, z nichž zůstala v ZOO Olomouc lvice Nela, a 1,1 narození v roce 2001, následoval však úhyn chovné lvice. Partnerem mladé Nely se stal samec Benito, narozený a uměle odchovaný v Madridu. Tento pár započal reprodukci hned v roce 2002, avšak první porod byl komplikovaný a mláďata byla mrtvá. Dále následovaly tři vrhy, při kterých se matka o mláďata sice starala, ale neměla dostatek mléka pro jejich výživu. Některá ze lvíčat se podařilo odebrat za účelem pokusu o umělý odchov. Odtud pocházeli uměle odchovaní lvi Philodendron a Bromellia narození v březnu 2002 a Micka narozená v únoru 2003,
106
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
které veřejnost dobře znala jako propagační zvířata. V září 2005 se narodila tři lvíčata v poměru pohlaví 1,2 která jako první odchovala jejich matka. Jedinou možnou cestou pro další období je sledovat případné chovatelské výsledky několika dalších reprodukce schopných jedinců v ostatních chovatelských institucích a pokusit se získat pro olomouckou zoo relativně nepříbuzného jedince za účelem vytvoření nového chovného páru, aby se i existující nepatrný zbytek populace velmi impozantního berberského lva nedostal jen do vzpomínek pamětníků.
Hyeny Obývají ve čtyřech druzích Afriku a Asii. Hyeny jsou opovrhovanými zvířaty, přestože v přírodě vykonávají nanejvýš důležitou sanitní službu, požírají totiž mršiny zvířat. Někdy i aktivně loví, většinou se jejich kořistí stávají nemocné a oslabené kusy. Hyeny mají velmi silné čelisti, které dokáží rozdrtit silné kosti velkých kopytníků. Chov hyen sahá hluboko do historie ZOO, v současné době však nechováme žádný druh. Hyeny skvrnité Crocuta crocuta jsou největším druhem hyen, obývají téměř celou Afriku jižně od Sahary. Jejich přirozenými stanovišti jsou stepní a lesostepní
oblasti. Dosahují hmotnosti 50–80 kg. Žijí v párech nebo malých rodinných skupinách, někdy se sdružují i do větších smeček. Vyžadují vytápěné ubikace s většími výběhy. Poznat pohlaví u tohoto druhu hyen je velmi obtížné, pohlavní ústrojí samic se velmi podobá samčímu penisu. Samice je o něco mohutnější než samec. Březost trvá až 110 dnů, v době po porodu jsou velmi citlivé na vyrušování. Pokud nemají dostatek klidu mohou potomky poranit nebo i zabít. Mláďata kojí až jeden rok. Pohlavně dospívají ve třech letech. Na krmení dostávají méně kvalitní hovězí maso s kostmi. Občas se přidávají slepice, králíci, potkani nebo kuřata. První hyena skvrnitá se u nás objevila již v roce 1966, bylo to ale jen expoziční zvíře bez další perspektivy. Chovu schopné hyeny skvrnité Dorotu a Hypolita jsme zakoupili prostřednictvím obchodní firmy v roce 1988. Pocházely z Berlína a pravděpodobně se jednalo o sourozenecký pár. Přesto se úspěšně rozmnožily. V roce 1989 se narodila tři mláďata, z nichž zůstala dvě a v dalším roce se narodil ještě jeden sameček. O svá mláďata matka velmi svědomitě pečovala, další vrh se však již nenarodil. Pár mláďat odešel do Dvora Králové, kde se dál nemnožil a samec je v Bratislavě. Tyto hyeny žily v olomoucké ZOO až do roku 2004.
Hyeny žíhané Hyaena hyaena obývají severní Afriku až po Tanzanii, Malou a Střední Asii, Arábii a východní Indii, kde žijí samotářsky ve stepních, polopouštních a skalnatých oblastech. Pouštím a lesům se vyhýbají. Zejména v asijské části areálu se stávají poměrně vzácné v důsledku pronásledování i ztráty přirozených stanovišť. Hmotnost mohou mít 25–55 kg, rozdíly mezi samcem a samicí jsou minimální. Převážnou část jejich potravy tvoří také mršiny, ale občas si uloví i živou kořist. Březost trvá 88–92 dní a samice mívá 1–5 mláďat. Dožívají se až 25 let. První hyena žíhaná byla v naší ZOO od roku 1967, podobně jako u předchozího druhu to bylo pouze expoziční zvíře. Hyeny žíhané, které založily chov v ZOO Olomouc, byly Yonica a Gin, narození v Bratislavě v roce 1983. Na pavilonu šelem odchovaly 3 vrhy mláďat, která se rozmnožovala i v další generaci. V roce 1992 se podařilo odchovat hyeny také uměle. V druhé polovině devadesátých let byl chov těchto hyen ukončen. Promykovití Surikaty Suricata suricatta obývají suché stepní a polopouštní oblasti v jižní Africe. Žijí v koloniích do 30 jedinců s vyvinutou sociální strukturou. Výborně hrabou, obývají skalní štěrbiny, vlastní nory hluboké 1–2 m nebo nory jiných savců. Surikaty mají stejně jako mnoho
dalších cibetek silně vyvinuté pachové žlázy. Živí se hmyzem, pavouky, drobnými obratlovci, ptačími vejci, ale nepohrdnou ani sladkým ovocem nebo šťavnatou hlízou. Dožívají se 10–13 roků. Surikaty se chovají v suchých, teplých ubikacích v přirozených skupinách se samcem a několika samicemi. Důležitá je vyšší vrstva suchého písku v níž si dopřávají prachovou koupel, která jim pomáhá udržovat dobrou kvalitu srsti. Velmi rády se vyhřívají na slunci nebo pod zavěšenou lampou. Samice rodí po 77 dnech březosti 2–4 poměrně velká a vyspělá mláďata. Stará se o ně celá skupina, velmi brzy je samice nosí ven na sluníčko. Ve věku dvou až tří měsíců jsou mláďata samostatná. Dospívají do jednoho roku. Krmí se kvalitním mletým masem. Podávají se jim myši, potkani, kuřata a hmyz. Potrava se doplní tvarohem, vejci, sladkým ovocem a kompoty. Surikaty se nám podařilo několikrát rozmnožit, chováme je v malém pavilonku na vrstevnicové cestě určeném pro cibetkovité šelmičky. Poprvé jsme surikaty chovali již v první polovině sedmdesátých let. V novější historii je máme od roku 1992. Kromě nich máme i mangusty žíhané Mungos mungo u nichž jsme od roku 1990, kdy započal jejich chov, odchovali několik desítek mláďat. Tyto mangusty žijí v koloniích do 20–40 členů na stepních a řídce zarostlých lokalitách. Vyskytují se od Gambie a Súdánu až po Jižní Afriku. Jako úkryty si vyhrabávají nory, které obývá celá skupina společně. Mají denní aktivitu, ale nejčilejší jsou ráno a v podvečer. Loví všechny přiměřeně velké živočichy jako jsou hlodavci, ptáci, menší druhy plazů, hmyz a požírají i rostlinné bobule, plody a dužnaté oddenky. K porodům dochází v průběhu celého roku, o mláďata ZOO Olomouc
107
ZOO Olomouc včera a dnes v noci se vydává na lov, kořist usmrcuje kousnutím do týla. Obratně loví ve větvích stromů i na zemi lemury, ptáky, plazy a další obratlovce. Při páření si samec samici přidržuje zuby za kůži na týlu. Po odpáření zůstávají nějakou dobu „svázané“ podobně jako psovité šelmy. V zoologických zahradách bývá vzácným chovancem. ZOO, která má zájem o jejich chov musí zaplatit poplatek nadaci organizující jejich výzkum a ochranu na Madagaskaru. Teprve pak je tato instituce zařazena do chovného programu EEP. Fosy potřebují velký výběh s množstvím větví, prolézaček a lan, po kterých obratně šplhají. Aktivují hlavně v podvečer a v noci, přes den většinou spí schoulené se stará více samic i další členové skupiny. V ZOO se do klubíček. Proto návštěvníci většinou přejdou tohoto chová i skupina mangust liščích Cynictis penicillata, zajímavého chovance bez povšimnutí. Vnitřní ubikteré žijí na stepích od jižní Namibie a Angoly až po Jižní kace je vytápěná na 18–20 °C. V zimě se za mrazivého Afriku. Teritorium si označují močí a výměšky pachopočasí pouští ven jen na krátkou dobu. Pohlavně dospívých žláz. Základ skupiny, která může mít až 50 členů, vají pozdě, obvykle ve čtyřech až v pěti letech. Březost tvoří chovný pár a jejich mláďata. Cizí dospělá zvířata trvá 70 dnů. Samice rodí v úkrytu 2–4 mláďata. Dožíobvykle ze svého území vyhání. Samice rodí po padevají se až 17 roků. Krmí se hlavně biologickou potravou. sátidenní březosti až pět mláďat, obvykle jich však bývá Dostávají holuby, myši, krysy, morčata, slepice a kuméně. Také tento druh chovaný od roku 1999 se u nás řata. Občas se jim přidává i kvalitní maso. Fosy chopravidelně rozmnožuje. váme v samostatném pavilonku na vrstevnicové cestě od roku 1998, přes veškerou snahu se je zatím bohužel Cibetkovití nepodařilo rozmnožit. Fosa Cryptoprocta ferox je zvláštní zvíře spojující znaky kočkovitých i cibetkovitých šelem. Má zatažitelné drápy Binturong Arctictis binturong se vyskytuje v tropických a velmi dobře šplhá. Obývá tropické lesy na Madagaspralesích jihovýchodní Asie, Sumatry a Jávy. Velmi dobře šplhá a má ovíjivý ocas, za který se může zavěsit. Je zava-
karu. Je silně ohrožena ničením pralesů, domorodci ji litý, s ocasem měří 150–180 cm a váží okolo 15 kg. Binpronásledují jako škůdce domácích zvířat a v některých turong není typický masožravec. Živí se sladkým ovooblastech se již téměř nevyskytuje. Představuje největcem, výhonky, malými obratlovci a ptačími vejci. Jedšího predátora Madagaskaru a mezi domorodými Malnoho samce a dvě samičky jsme začali chovat v roce 1990. gaši je opředena mnoha legendami. Vzbuzuje u nich K jejich prvnímu rozmnožení došlo v roce 1993, mládě se respekt, však také její latinský název „ferox“ znamená však nepodařilo odchovat. Prvního samečka jsme odchozuřivý. Dlouhé tělo měří okolo 70 centimetrů, ocas má vali rok později a v letech 1995 a 1996 bylo odchováno stejnou délku. Váží až 5–9 kg, samičky jsou menší než také po jednom mláděti. Některá mláďata byla pro nezásamci. Žije samotářsky, přes den spí v úkrytech a teprve jem samice odchována uměle. V druhé polovině deva-
108
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
desátých let byla skupina doplněna o samice z Francie, bohužel již k dalšímu rozmnožení u nich nedošlo.
zdechlinách. V přírodě se člověka bojí a vyhýbá se mu na velkou vzdálenost. Pouze v rezervacích se stává méně obezřetným a lze jej občas spatřit. Žije v trvalých párech, Cibetka africká Civettictis civetta je druhem, který o mláďata se starají oba rodiče. Březost trvá 63 dnů, může dosahovat hmotnosti až 20 kg. Aktivní je přede- samice rodí dvě až šest mláďat, ale ve vrhu jich výjimečně vším za soumraku a v noci. Pár těchto zajímavých zví- může být až devět. Po třech měsících opouští s matkou řat chováme od roku 2000, několikrát porodily mláďata, noru a učí se lovit. S rodiči zůstávají až do narození dalkterá se však nepodařilo odchovat. Ovíječ skrvnitý ších mláďat. Paradoxurus hermaphroditus je středně velká cibetko- Šakali se krmí syrovým hovězím masem. Dále dostávají vitá šelma pocházející z Indie, jižní Číny, Filipín, Malaj- slepice, králíky, morčata a drobné hlodavce. Tyto šakaly sie, Srí Lanky a dalších ostrovů. Párek těchto zajímavých chováme ve výbězích pro psovité šelmy s vytápěnou zvířat jsme chovali v sedmdesátých a první polovině ubikací od roku 1999, v posledních letech se jejich chov osmdesátých let. Ženetka tečkovaná Genetta genetta daří a odchovali jsme mnoho mláďat. V roce 2005 se z jihozápadní Evropy, Afriky a Arabského poloostrova podařil i umělý odchov tohoto druhu. byla v naší ZOO chovaná již v roce 1958. Šakal obecný Canis aureus se vyskytuje v severní Africe až po Tanzanii a Nigérii, v jihovýchodní Evropě a v jižní Asii až po Thajsko. Nalezneme jej ve stepích, lesostepích a v polopouštních krajinách. Souvislým lesům a pouštím se vyhýbá. Obývá i okraje vesnic a měst, kde vyhledává různé odpadky. V přírodě bývá velmi plachý a lze ho jen těžko zahlédnout. Velikostí se od šakala čabrakového neliší. Tyto šakaly v současné době nechováme, v minulosti jsme však u nich zaznamenali řadu úspěchů. Odchovy mláďat probíhaly přirozeně, pod náhradní matkou, kterou byla domácí kočka i uměle.
Vlk Canis lupus se dříve široce vyskytoval na obrovském území v Evropě, Asii a Severní Americe, neoCibetka africká bývá jen jihovýchodní Asii. Dnes je však jeho rozšíření Psovité šelmy na tomto areálu ostrůvkovité a najdeme jej pouze v neŠakal čabrakový Canis mesomelas obývá jižní část obydlených oblastech. Na některých místech v USA Afriky a chová se méně často než šakal obecný. Dorůstá a v Evropě je vyhubený. Na tomto obrovském are60–90 cm délky těla a hmotnosti 7–15 kg. Aktivní je álu vytváří celou řadu subspecií a barevných odchylek. v podvečer a v noci, živí se různou rostlinnou i živočiš- U jednotlivých poddruhů může hmotnost kolísat od 20 nou potravou. Loví drobné savce, hmyz, plazy i ptáky. až do 80 kg. Sdružují se do smeček, ve kterých panuje Přiživuje se na kořisti velkých kočkovitých šelem a na přísná hierarchie. Větší kořist loví štvaním, vybírají si hlavně nemocné nebo slabé kusy. Loví většinou velké druhy kopytníků: divoká prasata, divoké kozy a ovce, jeleny, srnce, soby, losy a méně často i menší zvířata. V době nouze napadají i domácí zvířata. Obvykle jsou plaší a člověku se zdaleka vyhýbají. Říje probíhá koncem zimy a počátkem jara. Samice rodí po 62–65 dnech 3–8 mláďat. Po 10–12 dnech se jim otevírají oči. Na výchově se podílí i samec. Matka mláďata kojí asi dva měsíce, v šesti týdnech již začínají přijímat pevnou stravu. Dospívají v 1–2 letech, někdy vlivem domestikace i dříve. Krmí se syrovým a vařeným masem i s kostmi. Dále dostávají králíky, slepice, morčata a hlodavce. V minulosti jsme chovali celou řadu poddruhů. Nejčastěji to byl vlk euroasijský Canis lupus lupus ZOO Olomouc
109
ZOO Olomouc včera a dnes vyskytující se i v Evropě. Je středně velký, šedě zbarvený. Tito vlci se pravidelně rozmnožovali a v roce 1984 byli odchováni i uměle. Dále to je vlk černý Canis lupus pambasileus s velmi tmavým až černým zbarvením
Dinga na fotografii ze 60. let
latrans, krátce se ještě objevili v devadesátých letech. Psy hřivnaté Chrysocyon brachyurus z Jižní ameriky jsme chovali v letech 1993–1998. Tato krásná zvířata se zde dvakrát rozmnožila. Nádherné a v přírodě Vlk černý stále vzácnější psy hyenovité Lycaon pictus jsme s přestávkami chovali od sedmdesátých let až do roku 2000. žijící na Aljašce a v západní Kanadě. Vlk Canis lupus Tento druh se nepodařilo úspěšně rozmnožit. Pro úploccidentalis je jedním z největších amerických podnost lze ještě zmínit dříve chované lišky obecné, stříbrné druhů, obývá horní část toku řeky Mackenzie. Zbarvení a psíky mývalovité. je různé od černé až po bílou. Vlk iberský Canis lupus signatus je chován od roku 2000. Žije ve Španělsku, kde Zebry je ohrožený vyhubením, jeho chov se řídí přes EEP. Prvním chovaným druhem v naší ZOO byla zebra Grévyho Equus grevyi. Tato mohutná zebra s hmotností až
Vlk iberský
Dingo Canis lupus dingo žijící v Austrálii byli v ZOO chováni s přestávkami od padesátých let až do roku 2004. Odchovy se u nich dařily velmi dobře. Krátce jsme v devadesátých letech chovali i dinga pralesní. Dhouly Cuon alpinus jsme chovali v letech 1996–2000. V roce 1997 jsme získali dhouly čínské Cuon alpinus lepturus, ty se nám poprvé podařilo rozmnožit v roce 2000. Jedno mládě bylo odchováno uměle. Za tento odchov jsme získali druhou cenu nadace Česká ZOO. V šedesátých letech byli v ZOO chováni také kojoti prérijní Canis 110
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Zebra Grévyho
400 kilogramů žije v jižní Etiopii, Somálsku a severní Keni. Má nejhustší, velmi úzké pruhování bez mezipruhů a patří k nejhezčím zebrám. Březost trvá 390–400 dnů. Mláďata mají hnědočerné pruhování, s matkou zůstávají až tři roky. Dožívají se až 24 let. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let jsme měli zebry bezhřívé patřící do skupiny stepních zeber. Vyskytují se v Ugandě. V současné době chováme zebry Chapmanovy Equus quagga chapmanni žijící na jih od řeky Zambezi. Jsou
také poddruhem zebry stepní, často se chovají v zajetí pro svoji klidnou povahu. Březost trvá 360–375 dní. Zebry chováme ve větších travnatých výbězích. Na zimu musí mít k dispozici vytápěnou stáj. Vyhovuje jim teplota okolo 14–16 °C. Ve venkovních výbězích se stepní zebry chovají ve skupinkách s jedním hřebcem a několika klisnami. Dobře aklimatizovaná zvířata lze pouštět na kratší dobu do venkovních výběhů i v zimě. Před pářením dochází k bojovým hrám. V menších skupinách mohou agresivní samci pokousat samice na krku a na hřbetě. Před porodem se březí samice obvykle oddělují a zařazují do stáda až po několika dnech. Mláďata jsou citlivá na chladné a vlhké počasí. Matka je kojí nejméně šest měsíců, někdy pijí více než rok. Samice pohlavně dospívají ve 3–4 letech, samci o jeden až dva roky později.
z Brna. U následujícího potencionálně chovného hřebce Mochomůrky z Liberce jsme několik let čekali na to, že rozvine své reprodukční schopnosti, postupně stárnoucí samice se však dočkaly pouze agresivity z jeho strany a chov téměř zanikl. Průběžně se však zhoršila situace stepních zeber v přírodě a začalo být více než žádoucí jejich rozmnožování v zoologických zahradách, které se však po roce 2000 potýkaly s nedostatkem chovu schopných samců. V roce 2005 byl proto do Olomouce importován mladý hřebec z Marwell ZOO v Anglii. V rámci českých a slovenských ZOO byly ještě vyměněny samice tak, aby vznikly reprodukce schopné skupiny, což by mělo v chovu těchto lichokopytníků vést k obratu k lepšímu.
Zebry v ZOO Olomouc Celkový dojem společné expozice afrických kopytníků je vždy dokreslen zebrami. Také v Olomoucké ZOO tomu od počátku nebylo jinak. Krásnou, ale smutnou kapitolou v historii ZOO byl chov zeber Grévyho. Pro hřebce a první tři klisny tohoto největšího a nejatraktivnějšího druhu zeber si jeli pracovníci ZOO do přestupní stanice poblíž Františkových Lázní, kam byly lodí dopraveny zebry odchycené v Africe Ing. Josefem Vágnerem CSc. Bylo to počátkem října 1974 a následně byly brzy přivezeny ještě dvě samice. Bohužel jedna ze samic hned na jaře 1975 utrpěla smrtelný úraz následkem leknutí při cvičení nadzvukových letadel, která proletěla nízko nad výběhem. Zebry Grévyho byly krásné, hodné, dobře ovladatelné a mezi ošetřovateli velmi oblíbené. Kolem roku 1979 se však mezi zebrami v zoologických zahradách vyskytovala nemoc Osel poitouský projevující se rozpadem myoglobinu, jejíž pravou příčinu se nepodařilo objasnit a jejímž následkem v Olomouci uhynul hřebec a jedna klisna. Kromě toho došlo u jedné samice k úrazu způsobenému pakoněm. Stádo bylo doplněno dvěma mladými hřebečky a byl zapůjčen chovný samec ze Dvora Králové. Na jaře 1979 se však zmíněná nemoc znovu přihlásila. Proto bylo rozhodnuto chov ukončit a všechna zbylá zvířata včetně dvou vysoko březích samic byla vyměněna za pětičlenné stádo zeber bezhřívých. Ty však ani zdaleka nedosahovaly vlastností zeber Grévyho a jejich chování bylo velmi problematické, proto aniž by se v naší ZOO rozmnožily, byly brzo nahrazeny zebrami Chapmanovými. Zebry Chapmanovy byly v té době nejběžnějším poddruhem stepní zebry a bez problémů se chovaly v zajetí. Zakladatelky olomouckého chovu Fialka, Vlaďka a Dáša se narodily v Československu, konkretně v Bratislavě, chovný hřebec Robin, který byl otcem všech mláďat, dosud odchovaných v ZOO Olomouc, pocházel
Zebra Chapmanova
ZOO Olomouc
111
ZOO Olomouc včera a dnes Tento představitel největší rasy domácích oslů je francouzským národním plemenem (Baudet du Poitou). Má dlouhou splývavou tmavě zbarvenou srst, rousy na nohou a chybí mu tmavý pruh na zádech. Kořeny tohoto zajímavého plemene směřují snad až do doby galské. Domovinou je střední Francie, jižně od Loiry v kraji Poitou. V kohoutku mohou měřit okolo 140–160 cm a vážit 250–430 kg, vyznačují se velkou odolností. Mohutná kostra, pomalost a klidná povaha je předurčuje spíše jako tažná než jezdecká zvířata, srovnávat je můžeme s chladnokrevnými koňmi. Ve své vlasti nebyli používáni jako pracovní zvířata, hřebci se využívali v chovu poitevinských mulů. Tato neobyčejně vytrvalá zvířata představovala největší muly v Evropě a byl o ně velký zájem. Ke křížení se používaly klisny místního těžkého plemene koní poitevinů nebo–li mulasierrů, kteří sdílí s poitouskými osly plemennou knihu založenou v roce 1885. V druhé polovině minulého století však téměř došlo k vyhynutí těchto oslů. V sedmdesátých letech jejich počet klesl na 44 kusů, jen za velkého úsilí několika nadšenců se toto obdivuhodné plemeno podařilo zachránit. V současné době evropská populace představuje přes dvě stě kusů. Pro osly poitouské se vedou dvě plemenné knihy, kniha A zahrnuje čistokrevné jedince. Do knihy B jsou zapsány všechny oslice mající čistokrevného otce a matku zařazenou do knihy B nebo z jiného plemene. Křížení bylo zpočátku nutné kvůli málopočetnosti tohoto plemene, aby nedošlo k degeneraci z důvodu příbuzenské plemenitby. Hybridní hřebci se do chovu poitouských oslů nezačleňují. Naše ZOO získala toto krásné plemeno oslů v roce 2004 z Francie. Jejich chov je stejný jako u jiných plemen domácích oslů a v podstatě se neliší.
lovině minulého století. Některé poznatky o jeho životě byly získány teprve v zoologických zahradách. Je mnohem menší než hroch. Váží 250–300 kg a jeho délka činí okolo 180 cm. Není také tak jako jeho větší příbuzný úzce vázán na vodu. Přesto velmi dobře plave. V případě nebezpečí se ukrývá v rostlinstvu, zatímco hroch většinou míří přímo do vody. Velkou část svého času pobývá na souši. Nežije ve stádech, ale vyskytuje se jednotlivě nebo v párech. Má noční aktivitu, ve dne odpočívá v rostlinstvu poblíž vody. Živí se listy, výhonky, plody, trávou a další rostlinnou potravou. Může páchat velké škody na polích a plantážích kulturních rostlin. Na většině území je chráněný zákony jednotlivých států a je zařazen do evropských záchranných chovů – EEP. V současnosti se chovají v mnoha zoologických zahradách, kde se docela dobře rozmnožují. K dispozici musí mít ve výběhu i v ubikaci bazén hluboký asi 60–120 centimetrů. Ten je velmi důležitý, v příliš suchém prostředí často trpí kožními chorobami. Někteří jedinci, zejména dospělí samci nebo samice s mláďaty mohou být nebezpeční a útočí i na své ošetřovatele. Mláďata rodí a kojí na zemi. Březost trvá okolo 7 měsíců. Mívají pouze jediné mládě, které od samice pije 9 až 12 měsíců, ta při tom leží na boku. Mládě po narození váží 5–7 kilogramů. S matkou se zdržuje dva až tři roky. Dospívá ve 3–5 letech. V naší ZOO je chováme od roku 1987. V letech 1992, 1994, 2000 a 2006 se nám je podařilo odchovat. Poslední mládě bylo po narození slabé a nepilo dostatečně od matky, z tohoto důvodu jsme je zpočátku přikrmovali více než měsíc z lahve. Jinak celou dobu zůstávalo společně se samicí, dávku mléka jsme postupně snižovali až mládě začalo pít pouze od matky.
Hrošík liberijský Hexaprotodon liberiensis
Lamy Lamy jsou rozšířené na náhorních planinách Kordiller. Přesto, že nejsou příliš podobné velbloudům jsou s nimi blízce příbuzné. Stejně jako velbloudi se i lamy brání pliváním natráveného obsahu žaludku. Lamy odkládají trus vždy na jediné místo. Řezáky jim dorůstají po celý život, proto musí dostávat na krmení dostatek větví, na kterých si je obrušují.
Guanako Lama guanicoe žije divoce na suchých travnatých plochách a polopouštích v nížinách i ve vysokých horách Jižní Ameriky, kde je poměrně běžná. Vystupuje do výšek 4000 až 5000 m n.m. Hmotnost má okolo 100 kg, kohoutková výšku do 120 cm a tělo je dlouhé přes 2 metry. Na krku, trupu a stehnech má dlouhou Obývá pouze pralesy západní Afriky, kde vyhledává srst. Žije v menších stádech do deseti jedinců. Živí se bažinaté, vlhké biotopy v okolí řek. Objeven byl až v po- výhradně rostlinnou potravou, požírá traviny, byliny 112
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
teprve v roce 2005 se nám podařilo získat dvě mladé samičky a brzy můžeme očekávat první mládě tohoto druhu. V zajetí se velmi často chová a množí zdomácnělá lama krotká Lama guanicoe f. glama, která je pravděpodobně potomkem lamy guanako. Je větší než jejich divoký předek. Zbarvení je různorodé, mohou být
a v menší míře listí stromů a keřů. Guanaka byla v naší ZOO chována od šedesátých let až do roku 1998.
Vikuňa Vicugna vicugna je dalším divokým druhem, obývá jen vysokohorské stepi a pouště. V přírodě byla dříve intenzívně lovena a její stavy jsou dnes poměrně
hnědé, černé, bílé i strakaté. V Peru a Bolívii se dodnes používá jako nosič břemen. Tyto lamy jsme v ZOO chovali od padesátých do sedmdesátých let. Vedle guanaka je nejčastěji chovanou lamou.
Alpaka Lama guanicoe f. pacos je mnohem drobnější než lama krotká a guanako, průměrnou hmotnost má okolo 70 kg. Ostatní biologické údaje jsou stejné jako u předchozích druhů, dožívají se více jak dvaceti roků. Mohou být různě zbarvené i strakaté. Ve své domovině se chovají ve velkých stádech pro kvalitní, jemnou vlnu a maso. V naší zoologické zahradě jsou od roku 1998.
nízké. Je mnohem menší než guanako, ale jinak je mu velmi podobná. Váží 50 kg, délka těla je okolo 150 cm Velbloud dvouhrbý Camelus ferus a výška v kohoutku do 90 cm. Po 300 denní březosti rodí Je známý v domácí a divoké formě. Divoce ještě žijí jedno mládě, které má hmotnost 4–8 kg. Žije v malých zbytky velbloudů v poušti Gobi v Mongolsku, část popuskupinách do 10–15 kusů, stádo vede dospělý samec. lace se vyskytuje v severozápadní Číně. Jeho stavy v příV zoologických zahradách je pro ni zřízena mezinárodní rodě jsou velmi nízké a odhadují se na několik set, maxiplemenná kniha. V roce 1999 jsme dostali čtyři samce, málně na dva tisíce kusů. Divocí velbloudi se pohykteří měli tvořit genetickou rezervu pro evropské ZOO, bují ve stádech o 5–15 jedincích. Říje probíhá v lednu ZOO Olomouc
113
ZOO Olomouc včera a dnes
a únoru, dospělí samci urputně bojují o samice. Zdomácnělé formy se chovají ve středoasijských republikách, Mongolsku a v Číně. Domestikace proběhla ve 3–4 tisíciletí před naším letopočtem. Je mohutnější než velbloud jednohrbý, může mít hmotnost přes šest set kilogramů. Je přizpůsobený životu v tvrdých podmínkách středoasijských stepí a polopouští, kde v zimě klesají teploty hluboko pod bod mrazu a v létě vystupují až na 50 °C. Živí se nejrůznější rostlinnou potravou, která se v polopouštích a stepích nachází. Vydrží také dlouho bez vody a v nouzi může pít i slanou vodu. Vzhledem k jejich přizpůsobivosti je lze celoročně chovat ve venkovních výbězích s menší ubikací, která jim poskytuje závětří. Samci v říji přestávají téměř přijímat potravu. Staří samci říjí velmi dlouho a během této doby neuvěřitelně zhubnou a jsou velmi agresivní. Samice je březí 13 měsíců. Mládě je zpočátku slabé. Mladé a nezkušené samice většinou nemají o mládě zájem a musí se přinutit, aby se o ně staraly. Dospívají ve třech letech. V zoologických zahradách se chovají častěji než velbloudi jednohrbí a dobře se rozmnožují. V naší ZOO je o nich první zmínka v roce 1958, za dlouhou dobu se podařilo odchovat řadu mláďat. Od roku 1989 jsme chovali i velbloudy jednohrbé, v roce 2005 jsme však jejich chov ukončili.
Jelen sibiřský
šinu roku samice s mláďaty tvoří samostatná stáda, která žijí odděleně od samců. Od září do října, kdy probíhají říje, svádí jeleni o laně souboje. V té době se ozývají hlasitým troubením. Parohy shazují brzy na jaře v únoru a březnu. Koncem léta již vytloukají paroží nové. Jeleni se chovají ve velkých výbězích ve skupinách s jedním samcem, samicemi a mláďaty. V zajetí se může říje protáhnout na několik měsíců. Březost trvá 8 měsíců. Mívají jen jedno mládě, které je odkládacího typu. Většinu doby proleží v úkrytu a matka se k němu vrací jen několikrát za den na kojení. Teprve po několika dnech ji mládě následuje. Dospívá ve věku 1,5–2 let. Mnoho lidí se domnívá, že nejvíce úrazů v zoologických zahradách je u velkých šelem. Ty jsou však většinou dobře zabezpečené. Mnohem více vážných i smrtelných úrazů způJelenovití sobují jelenovití. Také jediný smrtelný úraz v naší ZOO Jelen lesní Cervus elaphus vytváří celou řadu pod- způsobil v polovině padesátých let říjný samec jelena! druhů. Některé jsou běžné, jiné jsou však vzácné. U nás se vyskytuje jelen středoevropský a ze Slovenska mohou Jelen sibiřský Cervus elaphus sibiricus obývá velké přecházet do některých oblastí i jeleni karpatští, kteří území jižní Sibiře od Altaje podél hranic s Mongolskem jsou mohutnější. Mají větší a mohutnější paroží, v zimní až k řece Amur. Je mohutný, dosahuje výšky až 160 cm srsti nejsou narezlí, ale šedí. Jelen lesní má hmotnost a hmotnosti přes 300 kg. V naší ZOO tuto majestátní 150–350 kg, délku těla 160–350 cm a kohoutkovou subspecii chováme od šedesátých let minulého století. výšku 120–150 cm. Laň je mnohem menší než samec. Téměř od otevření ZOO jsme chovali jeleny evropské, Jelen lesní má obrovský areál rozšíření. Od Evropy až po v roce 1994 však byl jejich chov ukončen. Sika Cervus severní Indii a západní Čínu v Asii. Najdeme jej v Tu- nippon je menším druhem jelenů chovaným u nás velmi recku, severozápadní Africe a dříve žil i v Sýrii. Po vět- dlouhou dobu, v současné době žijí ve společném výběhu
114
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
s losy evropskými Alces alces alces. Jeho největší poddruh sika Dybowského Cervus nippon dybowskii byl v ZOO až do roku 1986. Koncem osmdesátých a počátkem devadesátých let byla v ZOO chována malá skupinka amerických jelenců běloocasých Odocoileus virginianus. Krásné jelínky axisy indické Axis axis jsme chovali v devadesátých letech. Také daňci evropští Dama dama byli dlouholetými obyvateli zoologické zahrady. Chovali jsme je jak v přírodní formě, ale byli mezi nimi i bíle a černě zbarvení jedinci. V první polovině osmdesátých roků jsme měli malé asijské jelínky muntžaky malé Muntiacus reevesi. V neposlední řadě se musíme zmínit i o srnci obecném Capreolus capreolus, který byl prvním obyvatelem naší ZOO.
Sika
Sob polární Rangifer tarandus žije v Severní Americe na Aljašce a v Kanadě, ve Skandinávii a v evropské i asijské části Ruska až po severní Mongolsko. Jeho přirozeným prostředím je severská tundra a tajga. Živí se nejrůznější rostlinnou potravou. Požírá traviny, byliny, mech, listí a výhonky keřů. V zimě se živí hlavně lišejníky. Občas dokonce pozřou i drobné hlodavce lumíky. Sobi dorůstají délky 150–220 cm, výšky 110–130 cm a hmotnosti 150–300 kg. Kopýtka jsou široká a umožňují chůzi na ledu, ve sněhu i v rozbahněné tundře. Parohy mají obě pohlaví. Staří samci je mívají velmi členité a mohutné, shazují je po říji. Samice je mají slabší
a shazují je až po porodech mláďat. Stáda někdy dosahují až několik desítek tisíc jedinců. Na jaře a na podzim podnikají daleké cesty. V severní Evropě a na Sibiři jsou důležitými domácími zvířaty. Sobi se chovají ve větších výbězích. Nutností je stinný přístřešek, kde tráví letní vedra. Samice je březí 7–8 měsíců a rodí většinou jen jedno mládě. V zajetí se krmí senem, trávou, listy a větvemi stromů a keřů a lišejníkem. Pokud není k dispozici dostatečné množství lišejníku podávají se jim speciálními granulované směsi. V naší ZOO jsou od roku 1994.
Žirafa Rothschildova Giraffa camelopardalis rothschildi O žirafách Rothschildových je možno říci, že patří k nejatraktivnějším druhům zvířat chovaných v zoologické zahradě Olomouc. V jejich chovu se naše zoologická zahrada řadí na jedno z nejpřednějších míst v Evropě. Žirafy sice nepatří ke druhům bezprostředně ohroženým vyhubením, ale areál jejich výskytu v přírodě je stále více omezen, početní stavy jejich populace se neustále snižují a proto význam kvalitní chovatelské práce v zoologických zahradách naopak stále roste. ZOO Olomouc
115
ZOO Olomouc včera a dnes Historie chovu žiraf Rothschildových Zoologická zahrada Olomouc chová žirafy Rothschildovy od roku 1977, kdy byl ještě do starého zimoviště přivezen první pár těchto zvířat ze Dvora Králové. Samec se jmenoval Tom a narodil se v roce 1975 v Římě, samice Tessa byla pravděpodobně o necelý rok mladší a přišla do Dvora Králové z Amsterdamu. Její původní jméno bylo Lindy – Lou a pocházela přímo z odchytu v Africe. Tato geneticky velmi cenná samice nezanechala po sobě potomka. Skutečnými zakladatelkami olomouckého chovu se staly až další dvě žirafy. Byla to samice Lena, která se narodila 1977 ve Woburnu v Anglii a žila v ZOO Olomouc v letech 1980 až 1995. Dále to byla žirafa Zuzana, která se narodila v roce 1981 ve Dvoře Králové, do Olomouce přišla ve věku 1 a půl roku a uhynula v roce 2004 ve věku 23 a půl roku jako nejstarší žirafa Rothschildova v České republice. Každá z nich v Olomouci porodila celkem 8 mláďat. Prvním žirafím mládětem v olomoucké zoologické zahradě byla Anežka narozená 2.3.1982. Rodiče byli Tom a Lena a v následujících letech se z tohoto spojení narodili ještě dva samečkové. Otec Tom uhynul ve věku 10 let následkem úrazu. Následovalo období s chovným samcem Benem, kterého jsme zakoupili ještě téhož roku ve Dvoře Králové a který byl otcem dalších 13 žirafích mláďat narozených v období 1987 až 1994. Chovatelé v zoologické zahradě Olomouc udělali v tomto období také velký krok vpřed v umělých odchovech mláďat, o která se z různých příčin nemohly starat matky. Prvním takto odchovaným mládětem byla Bobina narozená v červenci 1987. Byla uměle odchovávaná z důvodů ortopedických problémů po porodu, které jí znemožnily pít od matky. Tato žirafka měla ještě jedno prvenství, protože byla zároveň nejmenším narozeným odchovaným mládětem s porodní váhou pouhých 35 kg a s výškou kolem 145 cm. Přes všechny tyto počáteční překážky dospěla a sama se stala velmi úspěšnou matkou. Současně s ní byl uměle odchován sameček Jindřich, který musel být odstaven od matky ve věku 1 měsíce z důvodů vážného onemocnění. Další výraznou postavou, která se zařadila do reprodukce, byla samice Kananga pocházející taktéž ze Dvora Králové. Porodila v letech 1994 až 1997 celkem 3 samičky, avšak o žádnou z nich se nestarala a proto se i ony staly předmětem umělého odchovu. V roce 1994 se narodilo první mládě, které patřilo ke druhé generaci žiraf v naší ZOO. První matkou, která se sama v naší ZOO narodila, byla Veronika. V této souvislosti ovšem bylo nutno změnit otce za účelem oži116
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
vení krve a proto byl Ben přesunut do Kaunasu. Do našeho chovu jsme získali nového nepříbuzného samce Herbieho, který do Olomouce též přišel ze Dvora Králové, ale narodil se v Kolíně nad Rýnem a stal se otcem všech zbývajících 18 mláďat narozených v letech 1995 až 2002. Zoologická zahrada Olomouc se zapsala do historie chovu žiraf velmi významně 21.září 1999. Toho dne se narodila samici Veronice dvojčata sameček Kabu a samička Kabuki. Narození dvojčat u žiraf je zcela výjimečnou záležitostí, v Evropě se živá dvojčata dosud narodila jen ve třech ZOO – v Augsburgu, v Duisburgu a v Olomouci. V červenci 2000 se narodilo první mládě ve třetí generaci narozené v ZOO Olomouc. Byla to samička Kasunga,
1. První žirafy v naší ZOO Tessa a Tom 2. Žirafa Zuzana v roce 1985
kterou porodila samice Kazi. Poslední Herbieho mládě samička Lerbie se narodila až téměř rok po jeho smrti v listopadu 2002. Herbie uhynul na konci roku 2001 následkem úrazu. V roce 2002 se prohloubila mezinárodní spolupráce institucí chovajících žirafy Rothschildovy v rámci EEP, který je veden zoologickou zahradou v Arnhemu. V rámci chovného programu jsme založili samčí skupinu v Bratislavě a do naší ZOO jsme dovezli nepříbuzného mladého samce Januse narozeného v Aalborgu v Dánsku. Ten se však v chovu neosvědčil, naopak do reprodukce se zapojil mladý Kabu, výsledkem čehož byla další 3 mláďata v roce 2004. Z důvodů příbuznosti však bylo nutno v rámci EEP najít jiné řešení. Kabu byl přesunut do Ostravy za účelem dalšího chovu a na konci roku 2005 jsme přivezli dospělého samce Miase z francouzské ZOO Beauval. Tento velmi mohutný samec se v krátké
Narození a odchov žirafích dvojčat Narození živých žirafích dvojčat a jejich odchov je tak mimořádným úspěchem, že je třeba se o nich zmínit podrobněji. Žirafí dvojčata Kabu a Kabuki se v ZOO Olomouc narodila 21.září 1999. Porod žirafy Veroniky byl očekávaný, avšak nikdo nepředpokládal, že půjde o dvojčata. Objem břicha březí matky byl velký, ale ne mimořádně, žádné problémy v průběhu gravidity nebyly. Porod začal v odpoledních hodinách a zpočátku se myslelo, že jde o nepravidelnou polohu plodu, protože v porodních cestách se objevily 3 nožičky. Proto jsme považovali za nutné matce pomoci. Při zákroku nebyla samice v narkóze a nebyla ani fixována, ale stála u hrazení svého boxu a v průběhu porodu mezi jednotlivými stahy okusovala větve. Teprve po vytažení prvního mláděte (samečka) se zjistilo, že v děloze samic je ještě jedna žirafka. Sameček byl v poloze podélné přední, postavení horní, a samička byla v poloze podélné pánevní, postavení dolní. Důvodem nepostupujícího porodu bylo zaklínění hrudníku samečka a pánve samičky ve východu z pánve matky. U samičky došlo v průběhu porodu k uskřinutí pupečního provazce druhým plodem a proto byla nutná resuscitace. Matka od začátku projevovala velký zájem o obě mláďata. Svou přehnanou péčí ovšem poranila obě uši samečka a vytrhla mu pupeční provazec. Poranění musela být ošetřena a zpočátku až do vytažení stehů jsme i malého samečka od matky oddělovali. Malá samička se z důvodu ortopedických problémů (kontraktury šlach povrchových ohybačů prstů na obou předních nohou a uvolnění skupiny svalů pletence lopatkového) nebyla schopna sama postavit na nohy a pokud jsme jí pomohli, její postoj v ničem nepřipomínal normální postavu žirafy. Bylo nutno pokusit se celé tělo zformovat do správné polohy. K tomuto sloužil zvláštní ortopedický postroj, který měl za úkol přitáhPrvní uměle odchovaná žirafa Bobina nout odplecenou hrudní končetinu do správné polohy. době začal pářit s několika samicemi, avšak bohužel Kontraktury na obou hrudních končetinách se podajeho působení v olomoucké za několik měsíců skončilo řilo srovnat pomocí přiložených dlah. Levá přední konúrazem. Pro další období byl jako chovný samec určen četina vyžadovala upevnění do správné polohy pomocí Marc ze samčí skupiny z Amersfortu. speciálně upravené Krammerovy dlahy, aby malá žirafa V chovu těchto krásných impozantních zvířat spolupra- tuto končetinu nepodkládala. cujeme se všemi kolegy z ostatních zoologických zahrad Protože mládě zpočátku nebylo schopné se delší dobu v rámci chovatelské komise Unie českých a slovenských udržet na nohou ani když jej ošetřovatelé postavili, bylo ZOO, která se pravidelně schází zpravidla v Olomouci zcela vyloučeno, že by se napilo od matky a proto je bylo nebo ve Dvoře Králové. nutno krmit uměle. Kromě toho jsme museli malou Za 30 let chovu žiraf Rothschildových v ZOO Olomouc samičku oddělit od matky, o které se dalo předpokládat, prošlo rukama chovatelů celkem 52 jedinců a narodilo že by nesouhlasila s tím, co všechno má její mládě na se zde 38 mláďat, z nichž velká většina byla odchována. sobě. Aby zůstal kontakt s matkou přesto zachován, bylo Ke 31.12.2005 vlastnila Zoologická zahrada Olomouc mládě odděleno jen jednoduchým pletivem. Kdykoliv se stádo o 2 samcích a 10 samicích. s mládětem manipulovalo, matka jej přes pletivo bránila. ZOO Olomouc
117
ZOO Olomouc včera a dnes Malou žirafu jsme krmili sušeným mlékem klasickým Odchov dvou mláďat žirafy Rothschildovy jednou a osvědčeným postupem, který používáme při umělých matkou se opakoval v roce 2004. Samice Tanganjika odchovech všech mláďat kopytníků v naší ZOO. byla však biologickou matkou jen samičky Samanthy. Po 5 týdnech denního převazování bylo možno postupně Druhé byl sameček Sam, narozený v dubnu 2004 jako odstranit bandáže a malá Kabuki byla schopná se pohy- deváté mládě třiadvacetileté Zuzany, která byla tou bovat jako kterákoliv jiná žirafa. V 6 týdnech věku jsme dobou nejstarší žijící žirafou v České republice. O Sama se ji pokusili přiřadit k matce, která měla pod sebou řádně pečovala, ale pravděpodobně měla málo mléka. druhé dvojče – samečka. Matka stále měla o mládě Asi po týdnu byly u mláděte zaznamenány první prozájem, nastavovala mu vemeno a chránila je, ale malá blémy – zhoršený výživný stav, ospalost, apatie, pokles žirafa, která byla zvyklá pít z láhve, nejevila o mateřské tělesné teploty. Po podání infuzí se stav zlepšil a mládě mléko z vemene zájem. bylo vráceno matce, která je dále kojila. Po týdnu se stav Od dvou měsíců byla obě mláďata neustále u matky, ale ale opět výrazně zhoršil, mládě bylo zcela vyčerpané samička byla krmena uměle až do odstavu ve 14 měsí- a studené. Na základě vyšetření krve jsme zjistili, že cích, později byla obě dvojčata začleněna do stáda. mu selhávají ledviny a proto byla zahájena infuzní terapie. Situace byla komplikována onemocněním matky. 17.května byl Sam definitivně odstaven a pokusili jsme se převést ho na umělý odchov. Matka následně bohužel uhynula. Mládě zásadně odmítalo krmení z lahve a za celou dobu, kdy jsme se pokoušeli o umělý odchov, se s ním nepodařilo jakoukoliv cestou navázat kontakt. Při krmení bylo nutno je držet a více či méně násilím se snažit donutit k polykání, což přinášelo nebezpečí pneumonie z vniknutí potravy do dýchacích cest. Dávka mléka, kterou se podařilo mláděti podat, byla nedostatečná, většinou nedosahovala ani poloviny průměrného množství, které dostávala předchozí uměle odchovávaná mláďata odpovídajícího věku. Mládě bylo slabé, značně prošlapovalo přední nohy v karpálních kloubech a zadní ve spěnkách. 31. května porodila další žirafa – dcera Zuzany samice Tanganjika, své čtvrté mládě samičku Samanthu. Chování uměle odchovávaného Sama se výrazně změnilo. Snažil se dostat do kotce k druhé matce. Jeho celkový stav byl velmi špatný a bylo zřejmé, že adopce druhou matkou je jeho jedinou možností. Její vlastní mládě ale byla zdravá samička a nechtěli jsme riskovat problémy s odchovem. Proto jsme se pokusili Sama připojit, ale přidávali jsme ho k druhé matce jen v průběhu dne a přikrmovali jsme ho z láhve. Zlepšení zdravotního stavu Sama bylo velmi rychlé. Doba, kterou trávil s náhradní matkou, se prodlužovala. Průběžně jsme obě mláďata kontrolovali vyšetřením krve, 9.července jsme došli k přesvědčení, že Tanganjika uživí obě mláďata a ponechali jsme je trvale pohromadě.
Antilopy v ZOO Olomouc Přímorožec jihoafrický Oryx gazella gazella je velká antilopa typická dlouhými rovnými rohy a nápadnou černobílou obličejovou maskou, žije v jihozápadní Africe od pobřeží Atlantiku po údolí Zambezi a v Transwaalu. 118
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
dařilo odchovat a následně uhynul i jeho otec. V roce 1975 byla do Olomouce přivezena skupina 5 zvířat, která pocházela z transportu Ing. Josefa Vágnera CSc. Byl to samec Kašpar a 3 samice s výstižnými jmény Malá, Velká a Stará, kteří byli odchyceni v Jihozápadní Africe (dnes Namibie) v lokalitě poblíž města Usakos. Páté zvíře byl samec Divoch, který se Velké narodil už v zajetí a zasáhl dále do chovu. Samice Stará po sobě nezanechala potomstvo, ale v roce 1991 přibyla ještě jedna samice Neffy, narozená ve Dvoře Králové. Všichni ostatní přímorožci, kteří se v minulosti i poslední dobou v olomoucké ZOO narodili, jsou potomstvem jedné z těchto zakladatelek chovu: Idy, Malé nebo Neffy. Za celou dobu chovu byl několikrát vyměněn chovný samec za účelem změny krve. Po Kašparovi (1975–1980), Divochovi (1980) a Jakubovi (druhý syn Velké, ve stádu v letech 1981–1986) byl prostřednictvím obchodní firmy zakoupen samec Vilém pocházející z Maroka, který byl stádovým samcem v letech 1987–1991. Následoval Adam, kterého jsme získali z Polska. Tento samec se údajně též narodil v Africe a do chovu v naší ZOO se zapojil v letech 1993–1999. Tím však patrně skončila možnost odchovu mláďat po zvířatech, narozených ve volné přírodě, která nemají v evropských ZOO žádné příbuzné. Následoval další chovný samec José z Madridu v letech 2000–2003 a od roku 2004 do počátku sezóny 2006 byl využíván v chovu Kornel, narozený ve Dvoře Králové, který má svůj původ v Sigean.
V přírodě dosud není ohrožena vyhubením, i když areál jejího původního výskytu se zmenšil. V současné době se vyskytují početná stáda především ve velkých národních parcích a na ohrazených plochách. Tento druh přes svou velkou atraktivnost se v zajetí nevyskytuje příliš často a ve velkém množství. Důvodem je pravděpodobně jeho chování. Tato zvířata jsou plachá a lekavá, což jim v přírodě při útoku predátora většinou zachrání život, avšak v podmínkách chovu v zajetí tato vlastnost vede k vážným i smrtelným úrazům. Druhou vlastností poněkud komplikující jejich chov v zajetí je distanční chování, pro které nelze držet více zvířat pohromadě na Návštěvníci mohou pozorovat přímorožce v jejich velmalé ploše především v zimních měsících v zimovišti. kém výběhu většinou od začátku května do konce října. Zbývající měsíce tráví tato zvířata v zimovišti odděHistorie chovu přímorožců jihoafrických První pár leně v kotcích. Protože na jaře po vypuštění do výběhu přímorožců jsme přivezli ze ZOO Děčín 9.října 1973. všechny samice v krátké době zabřeznou, všechna mláSamec Hugo a samice Ida údajně pocházeli z chovu ďata se rodí zhruba ve stejnou dobu. Vzhledem k 8 a půl v zajetí ve Švýcarsku a hned v následujícím roce přivedli měsíce trvající březosti většina porodů připadá na leden, na svět první mládě narozené v této ZOO. Byl to same- únor a na začátek března. Zhruba první čtyři týdny ček narozený 26.července 1974, kterého se ale nepo- života mláďata leží a snaží se opticky splynout s podklaZOO Olomouc
119
ZOO Olomouc včera a dnes
dem, k čemuž jim napomáhá okrové zbarvení. K matkám přicházejí pouze na nakojení. Později se k nim připojují a začínají přijímat pevnou potravu, takže ve výběhu mohou návštěvníci pozorovat kompletní stádo. První odchovaná mláďata se narodila v roce 1975. Od začátku chovu se v ZOO Olomouc narodilo 186 mláďat, z nichž větší část byla odchována a dostala se i do Antilopy losí Taurotragus oryx Jako jedny z prvních různých chovatelských zařízení především v zahraničí. přicestovaly 16. května 1974 na zimoviště afrických zvíSpolu s nakoupenými zvířaty nám dosud prošlo rukama řat ze Dvora Králové čtyři antilopy losí Smělín, Madla, 199 jedinců. Některé samice jsou skutečně zasloužilé matky. Například Eliška, která byla nejdéle žijící samicí v ZOO Olomouc a dožila se 19 let, porodila za svůj život 14 mláďat. V naší ZOO byla mláďata přímorožců několikrát odchovávána uměle. Takto odchovaná zvířata vždy přispějí k poznání chování příslušného druhu a pokud je odchované mládě samička, její zařazení do chovu nečiní většinou velké potíže. Velmi známými postavami v tomto směru byly například uměle odchované samice Máňa a Bety. V posledních letech se početní stav přímorožců udržuje stabilně okolo dvaceti kusů. Na jaře 2006 však byl do venkovního výběhu vypuštěn zatím rekordní počet 33 jedinců.
Nilgau Boselaphus tragocamelus Byly prvními antilopami chovanými v naší ZOO. V roce 1972 se dovezla skupinka s jedním samcem a čtyřmi samicemi. Vinou neopatrných návštěvníků došlo k úniku dvou kusů mimo areál ZOO. Usilovnou snahou všech pracovníků ZOO se podařilo první z nich 10.7. odchytit v prostoru Olomouc – Chválkovice, druhá pak byla odchycena až 16.prosince 1972 na Pohořanech, tato však na zápal plic v krátké době uhynula. Chov těchto antilop byl ukončen v první polovině osmdesátých let. Krátce se pak ještě v ZOO objevily počátkem devadesátých let. 120
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Tečka a Stařena. O necelý měsíc později v červnu 1974 se nejstarší ze samic narodilo první mládě, samička Šárka. Tyto mohutné antilopy zpočátku bez problémů sdílely s ostatními druhy společný výběh safari. Hlavní důvod, proč jejich chov skončil v roce 1980 prodejem, byl vcelku nepředpokládaný. Mezi chovným samcem antilopy losí a přímorožcem začalo docházet ke vzájemným soubojům, ze kterých přímorožec vzešel jako vítěz, zatímco obrovský samec antilopy losí se ho začal velmi bát, takže hrozil jeho únik z výběhu nebo poškození ubikace.
Pakůň modrý Connochaetes taurinus taurinus Mno- safari, ale později měly být oživením expozice žiraf, pláhem delší bylo soužití přímorožců s pakoni modrými. nované spojení se však neosvědčilo. Jejich prvnímu rozZakladatelé stáda pakůň Oskar a dvě samice, kteří při- množení došlo v březnu 1979. V lednu 1981 se narodil Bertík, který byl první uměle odchovanou antilopou v olomoucké ZOO. Bohužel se u tohoto druhu později začaly objevovat zdravotní problémy a časem chov zanikl. Poslední jedinec byl odprodán v roce 1984. Voduška červená (lečve) Kobus leche kafuensis Afričtí kopytníci se v polovině 80. let rozšířili i do dalších výběhů. V listopadu 1984 byl založen chov vodušek čer-
šli do Olomouce na jaře 1976, byli v následujícím roce doplněni o samici z Brna. První mláďata byly dvě samičky narozené v květnu 1979. Společná expozice byla velmi atraktivní, avšak bohužel se v tomto soužití pakoňům dařilo mnohem lépe než přímorožcům. Svým temperamentním a výbušným chováním pakoně čím dál více utlačovali mnohem početnější stádo svých spolubydlících. Chov přímorožců jihoafrických byl v ZOO vených, které byly tehdy velmi vzácné. Tento druh byl Olomouc dlouholetým záměrem a protože pakoně tehdy ale zpočátku pronásledován smůlou. Nejprve zaklápatřili k velmi běžným druhům chovaným v zajetí, bylo dající samice Petra utrpěla zlomeninu zadní nohy, která v roce 1987 rozhodnuto celé stádo těchto antilop vyměskončila amputací. Protože se jednalo o zvíře s velkou nit za jiná zvířata. chovatelskou hodnotou, byla jí brněnskými humánními protetiky vyhotovena protéza, se kterou se tato samice Antilopa skákavá Antidorcas marsupialis V září 1977 nejenže naučila žít, ale odchovala i několik mláďat. Dalpřibyly do ZOO Olomouc také tři páry černých antiším problémem byla skutečnost, že prvních 15 mláďat, lop skákavých, které však nebyly umístěny ve výběhu z nichž první přišlo na svět 30.ledna 1985, byli samečci. Přesto se chov vodušek zdárně rozvíjel až do počátku 90. let, kdy z důvodu přemnožení a nedostatku uplatnění pro potomstvo byl chov tohoto vzácného druhu přerušen. Za pozornost stojí skutečnost, že dvě ze zakladatelek chovu i některé zde narozené samičky byly odchovány uměle, přesto se zařadily do chovu a bez problému odchovávaly samy svá mláďata. Jen krátkodobě v letech 1984–87 žila v ZOO Olomouc malá skupina sitatung Tragelaphus spekei a dále v devadesátých letech pár antilop vraných Hippotragus niger, příliš se nedaříilo ani buvolcům běločelým Damaliscus pygargus phillipsi chovaným od roku 1989 do roku 2006.
Adax Addax nasomaculatus V roce 1987 jsme započali s chovem adaxů. První chovatelské výsledky nasvědčovaly tomu, že se jedná o mimořádně náročný druh, avšak dále se ukázalo, že příčina nezdarů spočívá spíše ZOO Olomouc
121
ZOO Olomouc včera a dnes ření zmatku, byla chována v malém množství v zoologických zahradách a právě u zmíněného druhu byl zredukován i areál výskytu v přírodě. Výchozí chovnou skupinu vytvořily tři páry mladých zvířat pocházející z Bratislavy a ze Dvora Králové. První mládě se narodilo až v roce 1997, od té doby se však pakoně rozmnožují pravidelně. Zajímavým chovatelským úspěchem je odchov samice Kamily, která po komplikovaném porodu musela být uměle krmena, avšak i přes vazbu na ošetřovatele se ji podařilo ponechat s matkou a později začlenit do stáda. Tato samička taktéž sama odchovává svá mláďata. Početnost stáda, které zde v současné době žije ve třetí generaci narozené v ZOO Olomouc, se drží stále přive starých a nekvalitních zakládajících chovných zví- bližně na 10 kusech – tento počet je dán kapacitou stáje. řatech. V rámci evropského záchranného programu jsme se zúčastnili i reintrodukce do rezervace v Tunisku. Bongo Boocercus euryceros Vyskytuje se v tropických V současné době je v Olomouci nevelká, leč dobře se deštných pralesích západní, střední i východní Afriky. rozmnožující skupina adaxů. Jeho rozšíření je ostrůvkovité a na většině území není
Pakůň běloocasý Connochaetes gnou je menší a vzácnější než pakůň žíhaný. Délka těla je 280 cm, kohoutková výška 130 cm. Hmotnost má do 200 kg, samice jsou
drobnější. Dříve žil hojně v celé jižní Africe. Byl však ve velkém vybíjen kolonizátory a dnes se vzácně vyskytuje jen v rezervacích a na některých farmách. Pakoně se chovají v letním období ve velkých výbězích. Dají se poměrně dobře aklimatizovat na naše podnebí. V zimě jim postačuje ubikace vytápěná na 12 °C. Chovají se ve skupinách s jedním samcem a několika samicemi. Samice jsou březí 8 měsíců. Rodí jen jedno mládě. To je do půl hodiny schopné následovat matku a stádo. V přírodě by je každé opoždění mohlo stát život. Na počátku 90. let bylo zřejmé, že populace všech druhů příliš hojný. Bongo je dobře přizpůsobený životu v houšpakoňů v zajetí je velmi málo početná a v této souvis- tinách a lesích. Má dokonalé krycí zbarvení, vynikající losti jsme se vrátili k jejich chovu, tentokrát to však byli sluch a silné rohy. Dospělý jedinec může vážit přes 300 kg. pakoně běloocasí. Tato zvířata, která vypadají trochu Délka těla je okolo 220 cm a kohoutková výška 110–125 jako čerti a jejichž obranným mechanismem je vytvá- cm. Aktivní jsou v podvečer a v noci. Žijí v menších stá-
122
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
dech nebo v párech. Živí se hlavně listím a větvičkami, se postupně rozrostlo až na současných 19 kusů. Kozokůrou, plody pralesních rostlin a trávou. rožec kavkazský Capra caucasica obývá západní část V zajetí se chovají ve vytápěných ubikacích. Vyžadují stá- Kavkazu. V přírodě je ohrožen vyhubením více než lou vyšší teplotu okolo 20–22 °C. Samice rodí po více jak devíti měsíční březosti jedno mládě. Dospívají ve věku okolí tří let. V zajetí se krmí nejkvalitnější potravou. Dostávají dostatek listnatých větví. Dále se krmí jemným senem, trávou, vařenou rýží, krmnou a červenou řepou, nejrůznějším ovocem a kořenovou zeleninou. Z jadrných krmiv se podávají ovesné vločky nebo mačkaný oves, pšeničné otruby a granulované směsi. V současné době probíhá na zimovišti přístavba stájí pro antilopy bongo, kterým bychom se v nejbližší budoucnosti rádi věnovali.
Horské kozy a ovce Poloha naší zoologické zahrady ji přímo předurčuje k chovu divokých horských koz a ovcí. Za celou dobu historie naší ZOO jsme jich chovali celou řadu. Kozorožci žijí na horských loukách v nadmořských výškách 2000–4000 metrů. Samci váží 70 až 120 kilogramů a mají mnohem mohutnější rohy než samice, ty dosahují hmotnosti jen okolo 40–50 kg. Žijí ve větších tlupách do 50 jedinců. Dospělí samci se sdružují do zvláštních tlup nebo jsou samotáři a k samicím se přidávají pouze v období říje, která probíhá od prosince do ledna. Samci spolu o samice bojují. Silné údery rohů jsou slyšet velmi daleko. Jen málokdy však dochází k poranění protivníka. Samice je březí přes 5 měsíců a mívá jedno až tři mláďata. Porody probíhají v květnu a červnu. Mláďata dospívají ve věku okolo dvou let. Kozorožec horský Capra ibex obývá hornaté oblasti v Alpách. Pár těchto kozorožců jsme chovali v první polovině devadesátých let. Kozorožec sibiřský Capra sibirica žije od Afghánistanu a Pákistánu až po Mongolsko. V chovu tohoto druhu máme bohaté zkušenosti. Menší stádo jsme chovali v osmdesátých letech, kdy byl v roce 1985 jejich chov ukončen. Znovu byl obnoven v roce 1994, stádo
ostatní druhy kozorožců. Žije v oblastech, kde jsou silné nepokoje a nelze je účinně chránit před lovem. Ani odborníci z ruských zoologických zahrad nemají přehled o jejich skutečných stavech v přírodě. Způsobem života i velikostí se podobá kozorožci horskému. V zajetí je chován vzácně jen v několika zoologických zahradách. ZOO Olomouc byla pověřena v roce 1996 vedením jejich mezinárodní chovné knihy. V současné době chováme stádo o 26 kusech. Kozorožec dagestánský Capra cylindricornis je mohutným druhem obývajícím horké masívy západního Kavkazu. My jsme pár těchto vzácných zvířat chovali v polovině devadesátých let.
Koza bezoárová Capra aegagrus žije ve Středomoří, Ománu a střední Asii od Turecka po Pákistán. U nás byla vysazena v oboře na Pálavě. Jde o středně velké zvíře o hmotnosti okolo 40–60 kg. Některé subspecie jsou ohrožené vyhubením. Malou skupinu jsme chovali koncem osmdesátých roků. Koza šrouborohá Capra falconeri obývá hory ve Střední Asii. Je vzácná, její počet ve volné přírodě se odhaduje na tři tisíce kusů. Způsobem života se podobá kozorožcům, nejraději však žije těsně nad hranicí lesa. V naší ZOO chováme tyto kozy s nádhernými šroubovitě stočenými rohy od roku 1990. Tahr himalájský Hemitragus jemlahicus obývá ve skupinkách okolo dvaceti členů zalesněná úbočí Himalájí od Kašmíru po Sikkim. Tato zvířata jsme chovali v letech 1990–1996. Stádo bylo umístěno na hrad Sovinec, odkud při odchytu uprchlo a nebyly o něm žádné další zprávy. ZOO Olomouc
123
ZOO Olomouc včera a dnes Kamzík horský Rupicapra rupicapra obývá vysokohorské oblasti Alp, Karpat, Kavkazu, vyskytuje se na Balkáně a v Malé Asii. Žije ve stádech o 10–30 jedin-
Koza šrouborohá
Muflon Ovis musimon byl dlouho pokládán za divokého předka domácích ovcí. V současné době převažuje myšlenka, že jde naopak o zdivočelou formu ovce. Chovaný byl od roku 1965 až do roku 1994. Počátkem devadesátých let jejich stádo čítalo více než padesát kusů. Paovce hřívnatá Ammotragus lervia je mohutná, samci dosahují hmotnosti až 145 kg. Vyskytuje se na několika místech v severní Africe. Obývá nehostinné
cích. Staří samci jsou kromě období říje samotářští. Žije i v naší republice, ale jeho výskyt zde není původní. Nejblíže se nachází na Slovensku v poddruhu R. r. tatrika. V naší ZOO měli kamzíci zvláštní postavení, jejich chov není snadný, avšak v našich podmínkách se docela dařil. Proto se koncem sedmdesátých a v osmdesátých letech stali erbovními zvířaty a dostali se i na logo naší ZOO. Chovali jsme je od roku 1967, kdy k nám přišel párek kamzíčat z volné přírody. V roce 1971 se narodilo první mládě. Byl to současně první odchov kamzíka v Československu. Jejich chov byl ukončen v roce 1990.
Pižmoň severní Ovibos moschatus Pižmoň se vzhledem podobá turům, ale jak napovídá jeho vědecký název, tak patří spíše do příbuzenstva ovcí. Dospělí býci dosahují hmotnosti až 400 kg. Vyskytuje se v nehostinné arktické tundře v Kanadě, Grónsku, Skandinávii, Wrangelově ostrově, Špicberkách a poloostrově Tajmyr. Vysazený byl na Aljašce a okolních ostrovech. Žije v menších skupinách o deseti kusech, v zimě mohou být stáda i větší. Zajímavá je jejich obrana proti vlkům. Pižmoni utvoří kruh, za zády uvnitř kruhu se schovávají vysokohorské oblasti. Tvoří menší stáda o 10–20 kusech, mláďata. Tuto taktiku uplatňují i při sněhových bouřích. staří samci žijí samotářsky. Paovce jsme chovali již v še- Samice je březí 8–9 měsíců a rodí jediné mládě, o které desátých letech, jejich chov byl ukončen v roce 1994. se stará víc než rok. Dožívají se až 24 roků. 124
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Pohlednice s bizonem (Přeček I.)
Zubr Bison bonasus, jehož původní areál zasahoval přes téměř celou Evropu až po Kavkaz a část Asie po řeku Lenu. Obýval lesní a lesostepní biotopy. Poslední zubři byli v přírodě vyhubeni počátkem našeho století. Pro další chov byla použita zvířata žijící v té době v oborách a zoologických zahradách. V roce 1925, kdy se začalo jednat o jejich záchraně zůstávalo naživu asi 60 kusů. Dnes jsou jeho stavy mnohem vyšší a tento druh lze považovat za zachráněný. První zubři v ZOO Olomouc byli přivezeni z obory v Topolčiankách a byli to Simon v březnu 1973, Sylva a Silučka v říjnu 1973. První Pižmoni patří k vzácným chovancům. V našich pod- mládě byl sameček a narodil se hned v listopadu 1973. mínkách jim příliš nevyhovují teplá léta a vlhké zimy. Jejich chov se dařil a odchovalo se několik telat. Poslední Pro jejich chov je důležitý prostorný výběh s důkladným zubří býk v naší ZOO uhynul v roce 1986. hrazením a ubikace, která jim poskytuje stín a ochranu před deštěm. Krmí se stejně jako ostatní kopytníci senem, zeleným krmením, zeleninou, dostávají listnaté větve a granuláty pro přežvýkavce. V naší ZOO chováme pižmoně aljašské Ovibos moschatus moschatus od roku 2000. Narodily se u nich už čtyři mláďata, dvě se podařilo odchovat. Také tento druh je zahrnut do evropských záchranných chovů – EEP. Tuři Anoa Bubalus depressicornis žije vzácně na ostrově Celebes. Je blízce příbuzný buvolům a s hmotností od 150 do 300 kg patří k nejmenším zástupcům turů. Obývá mokřady a pralesy v malých rodinných skupinách nebo v párech. Mláďata se rodí po celý rok, březost trvá okolo 300 dní. V současné době je to jediný zástupce pravých turů v naší ZOO. Chováme je od roku 1999, rozmnožit se je zatím nepodařilo. Jediný bizon Bison bison, který v ZOO Olomouc žil přišel 30.6.1969, byl to samec známý pod jménem Bufík. Musel být utracen 24.4.1974 z veterinárních důvodů. ZOO Olomouc
125
ZOO Olomouc včera a dnes Watusi je africké plemeno skotu, které se chová na jižní a jihovýchodní Asii i v Africe. Zebu zakrslí byli stepích v okolí jezera Tanganika a Viktoriina jezera. u nás chováni v šedesátých a sedmdesátých letech minuDomorodá plemena se dobře kříží s jinými ušlechtilými lého století. První mládě se zde narodilo v roce 1971. plemeny domácího skotu. Kříženci po nich zůstávají odolnější vůči horkému podnebí a mnoha nebezpečným chorobám. Krátce jsme je chovali počátkem devadesátých let. Jak domácí byl domestikován v Tibetu, je menší než jeho divoký předek. Jeho využití je všestranné – dává mléko, maso, kvalitní vlnu, sušený trus se používá na topení, ale je to i vytrvalé tažné a jezdecké zvíře. Již koncem padesátých let s nimi bylo počítáno jako se základním druhem zvířat, chovali se od šedesátých až do počátku sedmdesátých let. Zebu – původ těchto zvířat s typickým hrbem na zádech spadá zřejmě do povodí Indu. Nyní jsou rozšíření v celé
126
Věnováno k 50. výročí otevření olomoucké ZOO
Vývoj návštěvnosti a počty chovaných zvířat Rok
Návštěvnost
Ks zvířat
Druhů
1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
58276 34145 49936 55455 70155 100089 115241 114776 141730 142894 142441 150378 129333 159597 148370 170291 160278 195032 176377 176278 171000 206476 187488 235405 206000 249608 232464 256836 263132 211116 277199 284000 311561 322051 279371 224000 237533 226570 238850 265530 296010 255770 300150 401120 358051 329000 407586 407901 374508 397052
81
12
Celkem
10 904 410
* i s krmnými zvířaty
Příjmy ZOO Olomouc
Hodnota zvířat Kč 30000
159 * 341 184
45
25003 32155 56605
278 447 424 471 495 570 564 540 555 565 511 581 684 640 693 779 642 597 914 977 1504 1272 1092 1148 1132 1314 1359 1447 975 1129 1067 1030 1032 1176 1124 1158 1168 1189 1126 1170 1463 1635 1794
77 86 95 104 109 122 121 181 117 110 117 140 138 139 138 134 127 129 157 161 206 199 201 195 183 183 176 192 195 200 235 216 206 229 250 248 255 289 253 275 306 324 378
81397 83317 108899 112207 133137 185196 258759 384648 479486 636286 789233 1430488 1672533 2395918 2630000 2559565 2700000 2806000 2880413 2781282 2829470 2840381 2650872 3245745 3910397 4481214 5011465 5097469 4769202 4961453 5018950 6174606 6929776 7249175 7300916 6793357 8293666 8697020 9132813 8831501 9508611 10576327 11285404
Rok
Vstupné
Příspěvek zřizovatele
Celkové příjmy
1955 1956 1958 1971 1975 1980 1986 1993 1998 2000 2005
56 203 49 936 233 323 407 000 496 000 656 000 1 642 156 4 981 130 7 907 254 16 142 081
100 000 270 000 728 000 1 175 000 2 543 000 3 300 000 8 995 000 11 288 000 13 405 000 17 500 000
108 094 172 333 367 779 1 074 850 2 984 000 3 278 000 4 138 000 12 019 000 22 073 378 27 998 799 42 152 661
Vývoj vstupného 1956 1963 1968 1974 1992 1993 1998 2000 2003 2006
Dospělí
1
2
2
3
6
12
30
40
60
70
Děti, studenti, důchodci, vojáci
1
1
1
2
3
8
15
20
40
50
Roční vstupenka rodinná
10
20
20
Roční vstupenka dospělí
5
10
10
Roční vstupenka děti
3
6
6
500 600
Hromadné vstuné nad 10 osob
40
Počet zaměstnanců a průměrný plat Rok
Plat
Zaměstnanců
1958 1960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005
696 966 986 1468 1779 2232 2417 2739 5873 10189 16194
15 17 18 28 33 44 47 57 59 71 69 ZOO Olomouc
127
ZOO Olomouc včera a dnes Autoři fotografií v historické části knihy Juryšek Jaroslav, Menec Z., Přeček I., Tylínek Erich, Král Oldřich, Šálek Jaroslav, Králíček F., Kalík Miloslav, Hořínek Milan, Vrána Pavel, ČTK, Hajský Libor, Galgonek Vladislav, Čuřík Lumír, Andrýsek J., Kořínek Milan – ostatní fotografie bez označení autora v popisu, archiv ZOO, archiv Ing. Rychlého, archiv Miloslavy Dostálové, archiv Naděždy Veselé Autoři fotografií v zoologické části knihy Milan Kořínek všechny fotografie mimo níže vyjmenovaných Miesler Roman hadilov písař, kondor havranovitý, sup hnědý, jeřáb bělošíjí, jeřáb mandžuský, sova pálená, ledňák obrovský, zoborožec temný, zoborožec kaferský, zoborožec Deckenův, tukan bělolící, arassari černohrdlý, kraska červenozobá, kraska malá, majna žlutolící, majna Rothschildova Ing. Jitka Vokurková sovice sněžní, kaloň zlatý, lemur vari – mláďata, tamarín pinčí, tamarín vousatý, kosman zakrslý, kotul veverovitý, kočkodan husarský, gibon zlatolící, siamang, medvěd malajský – mládě, medvěd kodiak, hrošík liberijský Juryšek Jaroslav rys sibiřský, levhart Nero, dingo Přeček I. bizon Čuřík Lumír hyena skvrnitá, žirafa Zuzana, voduška červená Vrána Pavel zubr evropský Hořínek Milan klokan rudokrký, žirafa Bobina, paovce hřívnatá Galgonek Vladislav ošetření žirafky Archiv Ing. Rychlého jaguár skvrnitý, lama krotká Archiv ZOO dikobraz obecný, mláďata tygrů, zebra Grévyho, guanako, žirafa Tessa a Tom, přímorožci, nilgau, antilopa losí, pakůň modrý, antilopa skákavá, zebu Použitá literatura DOBRORUKA Luděk J. a kol., Zoologické zahrady. Státní pedagogické nakladatelství Praha 1989 ANDĚRA M. České názvy živočichů II. Savci (Mammalia). Praha: Národní muzeum 1999
Redakce Kořínek Milan, RNDr. Veselá Libuše, Mgr. Richter Luděk, Dr. Ing. Habáň Radomír Autoři textů Kořínek Milan, RNDr. Veselá Libuše, Ing. Slavotínek Zdeněk, Bc. Petřík Miroslav, Miesler Roman, Ing. Vokurková Jitka, Labská Hana, Drtil Josef Fotografie archiv ZOO, Ing. Rychlého, Miloslavy Dostálové a Naděždy Veselé, Andrýsek J., ČTK, Čuřík Lumír, Galgonek Vladislav, Hajský Libor, Hořínek Milan, Juryšek Jaroslav, Kalík Miloslav, Kořínek Milan, Král Oldřich, Králíček F., Menec Z., Miesler Roman, Přeček I., Šálek Jaroslav, Tylínek Erich, Vrána Pavel, Ing. Vokurková Jitka
KOŘÍNEK M. Zoologická zahrada. Olomouc: Rubico 1999 KOŘÍNEK M. Velká kniha pro chovatele savců. Olomouc: Rubico 2000 Gazela 29, Zoologická zahrada v Praze 2002 Seznam druhů zvířat chovaných v zoologických zahradách ČSSR, Zoologická zahrada v Praze 1985 Stavy druhů zvířat chovaných v zoologických zahradách ČSSR (ČSFR), Zoologická zahrada v Praze 1986 – 1991 Ročenka Unie českých a Slovenských zoologických zahrad, Zoologická zahrada v Praze 1992 – 2005 Archivní materiály ZOO Olomouc O autorovi Milan Kořínek se narodil 15.listopadu 1964. Po ukončení Střední zemědělské technické školy v Přerově nastoupil do ZOO Olomouc v srpnu 1983 jako ošetřovatel exotických zvířat. Později maturoval ještě v oboru chovatel exotických zvířat na Středním odborném učilišti v Praze. Od poloviny devadesátých roků pracuje jako kurátor chovu šelem a terarijních zvířat. Od konce osmdesátých let se věnuje fotografování, především přírody a zvířat. Spolupracoval na vydání CD ROM „ZOO Olomouc“, je autorem CD ROM „ZOO“, knih „Zoologická zahrada“ a „Velká kniha pro chovatele savců“. Publikuje fotografie i odborné články v mnoha odborných i naučně populárních periodikách. Je autorem mnoha fotografií z pohlednic, kalendářů, průvodců a dalších propagačních materiálů olomoucké ZOO.
Sazba a grafika ABSINT Design Studio, Procházka Michal, www.absintdesign.cz Obálka ABSINT Design Studio Tisk Ing. Viktor Hořín – EPAVA
