581-602_ZN_uvod 31.3.2008 12:03 Stránka 581
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
OKRES
ZNOJMO
CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âR BRNùNSKO
C
M
Y
K
581-602_ZN_uvod 31.3.2008 12:03 Stránka 582
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
Brnûnsko
1
OKRES ZNOJMO
Na pfiedcházející stranû: Obec Vranov nad Dyjí leÏí v zakleslém meandru fieky Dyje a nad prav˘m údolním svahem stojí zámek Vranov. 1 ¤eka Dyje svojí erozivní ãinností vytvofiila v dyjském masivu hluboce zafiíznuté údolí.
582
ZN 2
Okres Znojmo se rozprostírá v jihozápadní ãásti Jihomoravského kraje. Okres leÏí na styku dvou velk˘ch geografick˘ch jednotek Evropy. Západní ãást okresu náleÏí k pahorkatinám staré âeské vysoãiny a v˘chodní ãást naopak k rovinám mlad˘ch Západních Karpat. V˘razná povrchová hranice mezi tûmito velk˘mi evropsk˘mi krajinn˘mi jednotkami probíhá napfiíã okresem od obce ·atov na jihu pfies okresní mûsto Znojmo k obcím Tû‰etice, Îeletice a dále ke k. 212 m n. m. jihozápadnû od Hostûradic, Miroslavi, k Bohuticím, Vedrovicím aÏ k JezefianÛm-Mar‰ovicím na severu. Okres se vyznaãuje tepl˘m a such˘m podnebím. Okres Znojmo hraniãí na v˘chodû s okresem Bfieclav, na severu s okresem Brno-venkov, na severozápadû s okresem Tfiebíã kraje Vysoãina a na západû s okre-
sem JindfiichÛv Hradec náleÏejícím do Jihoãeského kraje. Dlouhou jiÏní hranici okresu tvofií státní hranice s Rakouskem. Území okresu má tvar zhruba rovnoramenného trojúhelníku se základnou mezi Jezefiany, Mar‰ovicemi a Hevlínem. Jeho vrchol leÏí na západû na ãesko-rakouské hranici. Nejzápadnûj‰í bod okresu se nachází na ãesko-rakouské hranici západnû od obce Vratûnín (15° 32′ v. z. d.) a nejv˘chodnûj‰ím bodem okresu je k. 196,4 m n. m. 200 m severnû od Dolního ·umického rybníka (16° 27′ s. z. ‰.). NejjiÏnûj‰í bod leÏí na ãesko-rakouské hranici u k. 181 m n. m., jiÏnû od obce Hevlín (48° 43′ s. z. ‰.), a nejsevernûj‰í pak v údolí fieky Rokytné severoseverozápadnû od obce Jamolice (49° 06′ s. z. ‰.). Plocha území okresu mûfií 1 637 km2. Nejvy‰‰ím bodem okresu je vrstevnice 520 m n. m. na jihozápadním svahu Su-
K
581-602_ZN_uvod 31.3.2008 12:03 Stránka 583
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
K
Okres Znojmo
ché hory (k. 571,0 m n. m. – vrchol jiÏ leÏí v okrese Tfiebíã) u obce Zblovice a nejniωím bodem je k. 175 m n. m. v nivû fieky Dyje v místech, kde na v˘chodû opou‰tí území okresu. Okres Znojmo nejvíce zasahuje do âeského masivu. Hranici tvofií linie Znojmo–Miroslav–·umice. Západnû od linie vystupují na povrch jednotky âeského masivu a v˘chodnû pfiedhlubeÀ Vnûj‰ích Západních Karpat. K âeskému masivu patfií moravské moldanubikum, zhruba mezi Vysoãany a Tule‰icemi nasunuté k jihov˘chodu na moravikum. Linie nasunutí probíhá mezi Korolupy, ·umnou, Horními Dunajovicemi a Petrovicemi. Mezi Moravsk˘m Krumlovem a Hostûradicemi zasahuje na území okresu jiÏní ãást Boskovické brázdy a v˘chodnû od ní od Bránic k Miroslavi jiÏní ãást brnûnského masivu. Ten ov‰em zasahuje v jihov˘chodní ãásti okresu daleko do podloÏí karpatské pfiedhlubnû.
1
Moldanubikum je zastoupeno jednotkou tzv. gföhlsk˘ch rul. Jsou to nehomogení horniny ãasto s migmatitov˘mi texturami, které obsahují mnoÏství uzavfienin a reliktÛ granulitÛ i granitick˘ch hornin a vût‰í masivy ultrabazik (Vi‰Àové, âernín) a amfibolitÛ (Vi‰Àové, jiÏnû Trstûnic). U Stálek a Korolup
1 Deskovitá odluãnost Ïuly v Mloãím údolí u Ma‰ovic.
ZN 3
583
581-602_ZN_uvod 31.3.2008 12:03 Stránka 584
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
Brnûnsko ZVLÁ·Tù CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ, P¤ÍRODNÍ PARKY A PAMÁTNÉ STROMY
jsou masivky gaber, olivinické gabro od Korolup je zajímavé v˘skytem vzácného minerálu hogbohmitu. Tektonická linie probíhá od Petrovic pfies severní okolí Horních Dunajovic, ·umnou a Vysoãany k Rancífiovu, v západní ãásti je v‰ak komplikována zlomy smûru S–J, které vytváfiejí tektonická okna (Stálky). Moravikum severní ãásti dyjské klenby tvofií podstatnou západní ãást okresu severnû, západnû a jihozápadnû 584
ZN 4
od Znojma. Na severu a západû se nofií pod moldanubikum, na v˘chodû je pfiesunuto pfies brnûnskou jednotku – dyjsk˘ masiv. V rámci dyjské klenby se v moraviku nyní rozli‰ují: svorová zóna, ‰afovská skupina, dále vranovská resp. vranovsko-ole‰nická skupina (odpovídající vnûj‰ím fylitÛm), bíte‰ská skupina a lukovská skupina (dfiíve vnitfiní fylity). ·afovskou skupinu mezi ·umnou, Nov˘m Petfiínem a ·afovem tvofií dvoj-
K
581-602_ZN_uvod 31.3.2008 12:03 Stránka 585
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
K
Okres Znojmo
1
slídné svory s polohami amfibolitÛ, grafitick˘ch kvarcitÛ (·umná) a tûlesem skarnu na jihozápadním bfiehu Vranovské pfiehrady. Ve vranovské skupinû pfievládají dvojslídné pararuly s granátem a staurolitem, velmi pûknû odkryté na bfiezích Dyje tûsnû pod pfiehradou, s ojedinûl˘mi polohami amfibolitÛ a krystalick˘ch vápencÛ. U Horních Dunajovic tyto skupiny zcela vyklíní a moldanubikum je nasunuto pfiímo na dal‰í bíte‰skou skupinu. V té pfievládá tzv. bíte‰ská biotit-muskovitová rula granitového sloÏení. Najdeme v ní poãetné souhlasnû uloÏené polohy amfibolitÛ a nehojné centimetrové polohy svorÛ. Ojedinûl˘ je v˘skyt krystalického vápence s tremolitem u âíÏova. Tektonickou ‰upinou mezi dvûma násunov˘mi plochami je lukovská jednotka (dfiíve vnitfiní fylity). Základní horninu tvofií dvojslídné a muskovit-chloritové svory s granátem a staurolitem a turmalinem s hojn˘mi polohami kvarcitÛ, ojedinûl˘mi amfibolity a krystalick˘mi vápenci ve svrchní ãásti a u Podmolí i tûlesy ortoruly.
Dyjsk˘ masiv je pfieddevonsk˘, podle radiometrick˘ch dat kadomského stáfií. Má mnoho spoleãn˘ch rysÛ s brnûnsk˘m masivem, s nímÏ je spojován v tzv. moravsk˘ ãi brnûnsk˘ pluton. Jejich návaznost v‰ak není jednoznaãnû interpretována. Podle petrologick˘ch dat severní ãást dyjského masivu plynule navazuje na jiÏní okraj masivu brnûnského, ãasto se v‰ak uvaÏuje o tom, Ïe podél diendorfského zlomu byl brnûnsk˘ masiv posunut vÛãi pÛvodní souvislosti k severu, resp. severoseverov˘chodnû. Dyjsk˘ masiv by v tom pfiípadû byl pÛvodnû nejzápadnûj‰í ãástí moravského plutonu. Hlavní horninou dyjského masivu jsou biotitické granity a granodiority, ménû jsou roz‰ífieny ostatní typy – tonality, diority a leukokratní amfibol-biotitové granity. V západní ãásti je slabû pfiemûnûn patrnû v souvislosti s hercynskou násunovou tektonikou, na v˘chodû na masiv transgreduje devon. Uvnitfi masivu i pfii okraji (krhovické krystalinikum) jsou zachovány zbytky plá‰tû, muskovit-biotitové ruly a migmatity. K tûmto horni-
1 Hfibetní ãást zaklesnutého fiíãního meandru Dyje buduje rekrystalizovan˘ granulit s granátem.
ZN 5
585
581-602_ZN_uvod 31.3.2008 12:03 Stránka 586
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
Brnûnsko KRAJINN¯ POKRYV
1
1 Zkamenûlé dfievo z okolí Oleksovic. Ze sbírek Moravského zemského muzea v Brnû.
586
ZN 6
nám patfií i tektonicky oddûlené krystalinikum miroslavské hrástû, v nûmÏ jsou v‰ak zastoupeny i granulity. Na dyjsk˘ masiv transgreduje devon (u Hodonic), nemetamorfované slepence, arkozy a bfiidlice ve facii old red, spodní karbon („kulm“). Jeho v˘skyty v jiÏním pokraãování Boskovické brázdy (Kadov, Hostûradice) dokazují, Ïe
brázda byla zaloÏena jiÏ pfied hercynskou orogenezí a bûhem ní fungovala jako vnitrohorská deprese v rychle vyzdvihovaném horstvu. V podobné pozici je také v˘skyt permu u Miroslavi ve facii rokytensk˘ch slepencÛ. Karpatská pfiedhlubeÀ je dominantní jednotkou v˘chodní ãásti okresu Znojmo. Transgrese mofie (Paratethydy) z karpatské oblasti zasahovaly do této oblasti jiÏ dfiíve, v jufie a paleogénu, karpatská pfiedhlubeÀ se v‰ak vyvíjela aÏ v terciéru v dÛsledku tektonického v˘voje Západních Karpat. V okolí Znojma leÏí na bázi miocénu Ïerotické vrstvy. Jejich sedimentace v depresích starého povrchu zaãala jiÏ v egeru a pokraãovala v eggenburgu. Jsou charakterizovány znaãnou faciální promûnlivostí: písky, ‰tûrky, písãité jíly, vápnité i nevápnité jíly s polohami uheln˘ch jílÛ, zãásti mofiské, zãásti brakické. U BoÏic a âejkovic jsou vyvinuty jemné písky ãejkovické, interpretované jako pláÏové. Ménû v˘razná je sedimentace ottnangu: tzv. rzehakio-
K
581-602_ZN_uvod 31.3.2008 12:03 Stránka 587
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
K
Okres Znojmo
1
vé vrstvy s lagunárními i sladkovodními uloÏeninami s polohami ryolitov˘ch tufÛ a tufitÛ a jílÛ (vítonické jíly, oznaãované jako „rybí ‰líry“). Nástup nového sedimentaãního cyklu zaãíná v karpatu. Jílovité písky jemnozrnné mezi Slupem a Hru‰ovany nad Jevi‰ovkou pfiecházejí do laminovan˘ch vápnit˘ch jílÛ (tzv. „‰lírÛ“). K dal‰í transgresi do‰lo ve spodním badenu (troskotovické ‰tûrky), v jiÏní (znojemské) ãásti byla v‰ak sedimentace brzy ukonãena. Relikty mofiského miocénu (patrnû karpat) jsou v‰ak dosti hojné na krystaliniku, u Ivanãic, Dukovan a Kralic nad Oslavou. Území okresu Znojmo nemá v˘znamnûj‰í rudní v˘skyty. Jedinou rudou jsou zvûtralinové akumulace niklu, zachované na tûlesech moldanubick˘ch ultrabazik v˘chodnû od Mohelna (Jamolice) a u Bojanovic, ovûfiované prÛzkumem v 60. letech 20. století. Nejv˘znamnûj‰í surovinou jsou loÏiska kaolinÛ vesmûs ve zvûtralinovém plá‰ti dyjského masivu. Klimatická kaolinizace probûhla pfied uloÏením miocénu karpatské pfiedhlubnû, kaolin je pfieváÏnû reziduální, ménû ãasto pfieplaven˘. V tûÏbû jsou loÏiska Únanov-Tvo-
fiihráz a ·atov. Dal‰í tûÏitelné v˘skyty se nachází v okolí Ma‰ovic (západnû od Znojma), Hradi‰tû, Pfiímûtic, Podmolí a Plenkovic. Stavební kámen pro místní potfiebu je pfiíleÏitostnû tûÏen v lomech u Vedrovic (granodiorit brnûnského masivu) a Skalice (droby kulmské facie spodního karbonu v jiÏní ãásti Boskovické brázdy), jíly a písky karpatské pfiedhlubnû u Hevlína, BoÏic, ·anova, Miroslavi, Naãeratic, Hodonic a Hru‰ovan nad Jevi‰ovkou. Území má pomûrnû znaãnou ekologickou stabilitu, s v˘jimkou Znojma. NejdÛleÏitûj‰ím objektem ochrany je Národní park Podyjí. Národní park Podyjí chrání pfiedev‰ím údolní fenomén fieky Dyje. Meandry Dyje vznikly díky rozdílné odolnosti hornin lukovské jednotky vÛãi zvûtrávání (odolné kvarcity a amfibolity, málo odolné pararuly a kaolinicky zvûtralé horniny dyjského masivu). Podle regionálního geomorfologického tfiídûní âeska patfií západní ãást území okresu ke geomorfologické provincii âeská vysoãina. Tuto ãást okresu, budovanou krystalinick˘mi horninami brunovistulika, moravika a molda-
2
1 Odluãnost Ïuly dyjského masivu na údolním svahu fieky Dyje Nad Papírnou. 2 Miocénní schránka druhu Caryophyllia adriata nalezená u Jaromûfiic. Ze sbírek Moravského zemského muzea v Brnû.
ZN 7
587
581-602_ZN_uvod 31.3.2008 12:03 Stránka 588
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
Brnûnsko
1
2
1 Okrajov˘ svah Schatsgrabenu v lokalitû Jeãmeni‰tû byl upraven terasami rÛzn˘ch smûrÛ a velikostí. 2 ¤eka Rokytná u Moravského Krumlova erozní ãinností vytvofiila v odoln˘ch slepencích hluboce zafiíznuté údolí.
588
ZN 8
nubika, zafiazujeme k ãesko-moravské geomorfologické soustavû. Do okresu zasahuje jednak v˘chodní okraj podsoustavy âeskomoravské vrchoviny a nejjiÏnûj‰í ãást podsoustavy Brnûnské vrchoviny. Z âeskomoravské vrchoviny patfií do okresu její nejniωí celek, zvan˘ Jevi‰ovická pahorkatina. Její ploch˘ povrch má stfiední nadmofiskou v˘‰ku 414,3 m a sklání se od severozápadu k jihov˘chodu. Místy jsou na jejím plochém povrchu zbytky tropick˘ch zvûtralin z druhohor a tfietihor. Do plochého zarovnaného povrchu pahorkatiny se zafiezávají hluboká údolí fiek Rokytné na severu okresu, Jevi‰ovky ve stfied-
ní ãásti a zejména Dyje v jiÏní ãásti. Do nejzápadnûj‰í ãásti okresu k obci Lubnice zasahuje mal˘ v˘bûÏek podcelku Jemnická kotlina a do severozápadní ãásti k obci BlíÏkovice pak v˘bûÏek podcelku Jaromûfiická kotlina. SníÏenina Jaromûfiické kotliny vznikla vlivem men‰í odolnosti Ïul tfiebíãsko-mezifiíãského plutonu vÛãi tropickému zvûtrávání v druhohorách a tfietihorách. Kolem Vranovské pfiehrady v hlubokém údolí fieky Dyje se rozkládá Bítovská pahorkatina. Její povrch se nachází ve stfiední nadmofiské v˘‰ce 445,8 m. Zbytky holoroviny vût‰inou zaujímají pole, pfiíkré a skalnaté svahy údolí jsou zalesnûné. Na ni na v˘chodû navazuje niωí podcelek Znojemská pahorkatina. Její ploch˘ zarovnan˘ povrch má stfiední nadmofiskou v˘‰ku jen 365,4 m. V jiÏní ãásti se pfii státní hranici vine hluboké údolí fieky Dyje se zaklesnut˘mi meandry. Pod Vranovem nad Dyjí jsou v ostruze meandru unikátní Ledové sluje. Na svazích hlubokého údolí dochází k hlubinnému plouÏení a fiícení skalních masivÛ. Okresní mûsto Znojmo leÏí v kotlinû protékané fiekou Dyjí a vyplnûné neogenními usazeninami. V˘chodní okraj pahorkatiny tvofií více nebo ménû v˘razn˘ terénní stupeÀ, kter˘ vznikl kombinací pohybu ker a ohybÛ zemské kÛry (flexurami). Od údolí Dyje u Znojma aÏ po státní hranici pfiedstavuje okraj Znojemské
K
581-602_ZN_uvod 31.3.2008 12:03 Stránka 589
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
K
Okres Znojmo
1
pahorkatiny vÛãi Dyjsko-svrateckému úvalu v˘razn˘ zlomov˘ svah. Z podsoustavy Brnûnské vrchoviny zasahuje od Moravského Krumlova k Vémyslicím jiÏní ãást sníÏeniny Boskovické brázdy. Tato jiÏní ãást se naz˘vá Oslavanská brázda a je vyplnûná permokarbonsk˘mi sedimenty. Mezi Moravsk˘m Krumlovem a obcí Rokytnou vytváfií hluboké údolí fieky Rokytná v permokarbonsk˘ch sedimentech zaklesnuté meandry. Na jihozápadû omezuje Oslavanskou brázdu zlomov˘ svah celku Bobravská vrchovina. Tato vrchovina je na území okresu zastoupena Ïulovou Leskounskou vrchovinou, která se skládá jednak z masivního a zalesnûného Krumlovského lesa na severu (mezi Moravsk˘m Krumlovem, Jezefiany-Mar‰ovicemi a Vedrovicemi) a jednak z úzkého hfibetu Bohutického lesa mezi Lesonicemi a Bohuticemi na severu a Miroslaví na jihu. Ve vrcholové ãásti Krumlovského lesa kolem k. U Stavení (415,4 m n. m.) je zachována holorovina. V˘chodní karpatská ãást okresu spadá do podsoustavy Vnûkarpatsk˘ch sníÏenin, které jsou v okresu zastoupené geomorfologick˘m celkem Dyjsko-svrateck˘ úval. Je to sníÏenina (souãást karpatské ãelní hlubiny) vyplnûná neogenními a kvartérními usazeninami. Povrch úvalu se pozvolna sklání od úpatí âeské vysoãiny k jihov˘chodu a má stfiední nadmofiskou v˘‰ku 210 m. âást Dyj-
2
sko-svrateckého úvalu na území okresu se dûlí na podcelky – malou Jaroslavickou pahorkatinu na jihozápadû a rovnou Dyjsko-moravskou nivu podél toku fieky Dyje a Drnholeckou pahorkatinu na severov˘chodû Drnholecká pahorkatina je plochá níÏinná pahorkatina s povrchem ve stfiední v˘‰ce 215,5 m. Mezi údolími Dyje a Jevi‰ovky leÏí staropleistocenní hodonická terasa. V údolích prav˘ch pfiítokÛ fieky Jihlavy se nachází vyvinuté kryopedimenty. Základem v˘voje georeliéfu okresu jsou vrásno-zlomové struktury fundamentu âeského masivu, které byly konsolidované varisk˘m vrásnûním v prvohorách. JiÏ pfied ním se v okolí Moravského Krumlova vytvofiila i asymetrická pfiíkopová struktura Bosko-
1 Plochá ãást Dyjsko-svrateckého úvalu s regulovan˘m tokem Dyje poblíÏ Travního dvora. 2 Zaklesl˘ meandr Dyje u Ledov˘ch slují v NP Podyjí.
ZN 9
589
581-602_ZN_uvod 31.3.2008 12:03 Stránka 590
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
Brnûnsko
1
1 Údolí fieky Dyje zatopené vodní nádrÏí Vranov z Milo‰ovy vyhlídky.
590
ZN 10
vické brázdy vyplnûná permsk˘mi usazeninami v podmínkách bezodtokového bolsonu. Stfiedohorsk˘ georeliéf vytvofien˘ varisk˘m vrásnûním byl brzy zarovnán exogenními pochody v subaerick˘ch podmínkách. âesk˘ masiv tehdy sahal je‰tû daleko na v˘chod a byl zarovnán v povarisk˘ zarovnan˘ povrch. V kfiídû do‰lo vlivem poãínajícího alpsko-karpatského vrásnûní ke zvlnûní georeliéfu. Koncem paleogénu v‰ak byl povrch âeské vysoãiny zformován paleogenním zarovnan˘m povrchem, kter˘ byl hluboko zvûtral˘. Mocnost tropick˘ch kaolinick˘ch zvûtralin dosahovala desítek metrÛ. Na jejich povrchu byla vyvinuta kfiemenná odolná kÛra (duricrust), jejímiÏ zbytky jsou dnes ãetné sluÀáky. Na rozhraní star‰ích a mlad‰ích tfietihor do‰lo bûhem alpsko-karpatského vrásnûní k poklesu v˘chodního okraje âeské vysoãiny, na kter˘ se nasouvaly karpatské pfiíkrovy. V prÛbûhu tohoto vrásnûní se v pfiedpolí mezi âesk˘m masivem a Západními Karpaty vytvofiila bûhem neogénu karpatská pfiedhlubeÀ, která se postupnû pfiesouvala k severozápadu a kterou bûhem jejího v˘voje nûkolikrát zaplavilo mofie. Ve spodním miocénu byl nûkolikrát mofiem zaplaven˘ i jihozápadní okraj âeské vysoãiny na území okresu, kde mofie zanechalo své usazeniny. Nejvíce usazenin se v‰ak uloÏilo v ãelní pfiedhlubni. Poslední záplavou byla bádenská transgrese. Po ní bylo území okresu jiÏ trvale sou‰í.
Pod miocénními usazeninami se místy nachází zachované staré tropické zvûtraliny. U ·afova je mocnost kaolinick˘ch zvûtralin v jejich podloÏí vût‰í neÏ 40 m. Zaklesnutí miocénních usazenin do fundamentu u ·afova svûdãí o tom, Ïe tektonické pohyby pokraãovaly i po miocénu. Jejich dÛsledkem byl odnos tropick˘ch zvûtralin na âeskomoravské a Brnûnské vrchovinû, obnaÏení bazální zvûtrávací plochy a vznik holoroviny. Vût‰í a mocnûj‰í zbytky kaolinického plá‰tû se zachovaly napfi. u Únanova. Pfii pozvolném ústupu mofie se formovaly prodlouÏené konsekventní vodní toky. V dÛsledku v˘zdvihu okraje âeskomoravské vrchoviny se Dyje, Jevi‰ovka a Rokytná hluboko zafiízly do hornin fundamentu. Jejich skalnatá údolí jsou místy hluboká aÏ 150 m, údolí Dyje aÏ pfies 200 m. V pleistocénu probíhal v˘voj georeliéfu pod vlivem stfiídajících se chladn˘ch období (glaciálÛ) a teplej‰ích období interglaciálÛ. V glaciálech byl na území okresu vyvinut permafrost, vznikly ãetné kryogenní jevy a vyvinula se hustá síÈ periglaciálních úpadÛ. Na hranách hlubok˘ch údolí docházelo ke svahov˘m deformacím ve skalních horninách. Znám˘m pfiíkladem jsou Ledové sluje v údolí Dyje pod Vranovem nad Dyjí. V Dyjsko-svrateckém úvalu vznikla stupÀovina fiíãních teras, pfiiãemÏ znaãn˘ rozsah má staropleistocenní hodonická terasa mezi fiekami Jevi‰ovkou a Dyjí v Drnholecké pahorkatinû. Byly naváty i spra‰e. V holocénu se v˘znamn˘m geomorfologick˘m ãinitelem stala lidská spoleãnost. Podle Quitta, E. (1971, 1984) leÏí v˘chodní, resp. jihov˘chodní ãást okresu, reprezentovaná Dyjsko-svrateck˘m úvalem, v˘chodním okrajem Znojemské pahorkatiny a jiÏním cípem Leskounské vrchoviny a pfiilehlou ãástí Boskovické brázdy v teplé klimatické oblasti. Ta je v pfieváÏné mífie charakterizována prÛmûrnou teplotou vzduchu v ãervenci 18 aÏ 20 °C a v lednu –2 aÏ –3 °C, prÛmûrn˘m poãtem letních dní 50 aÏ 70 a prÛmûrn˘m poãtem mrazov˘ch dní 100 aÏ 110 a prÛmûrn˘m roãním úhr-
K
581-602_ZN_uvod 31.3.2008 12:04 Stránka 591
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
K
Okres Znojmo nem atmosférick˘ch sráÏek v rozmezí 500 aÏ 700 mm. Okrajové ãásti teplé klimatické oblasti, pfiecházející smûrem na západ, resp. severozápad okresu do mírnû teplé klimatické oblasti, jsou v teplém pololetí v prÛmûru mírnû chladnûj‰í a vlhãí neÏ oblast Dyjsko-svrateckého úvalu. Mírnû teplá klimatická oblast zaujímající stfiední a vy‰‰í polohy Znojemské pahorkatiny, Bítovskou pahorkatinu a pfiilehl˘ cíp Jaromûfiické kotliny. Vyznaãuje se prÛmûrnou teplotou vzduchu v ãervenci 17 aÏ 18 °C a v lednu –2 aÏ – 4 °C, prÛmûrn˘m poãtem letních dní 40 aÏ 50, prÛmûrn˘m poãtem mrazov˘ch dní 110 aÏ 130 a prÛmûrn˘m roãním úhrnem atmosférick˘ch sráÏek 550 aÏ 750 mm. PrÛmûrná roãní teplota vzduchu dosahuje v západní ãásti okresu asi 7 °C, ve stfiední ãásti (Znojmo) 8,8 °C, v jihov˘chodní ãásti (Hru‰ovany nad Jevi‰ovkou) aÏ 9,3 °C, ale v severní ãásti (Moravsk˘ Krumlov) jen 8,0 °C. Nejchladnûj‰ím mûsícem je v okrese Znojmo leden s prÛmûrn˘mi teplotami vzduchu v rozmezí od –1,7 do –3,4 °C a nejteplej‰ím mûsícem ãervenec s prÛmûrn˘mi teplotami vzduchu v rozmezí od 16,9 po 19,9 °C. Absolutní teplotní maximum 37,2 °C bylo zmûfieno ve Znojmû. Nejniωí teploty vzduchu klesají obvykle v lednu a v únoru v okrese Znojmo na –31 aÏ –35 °C, z hlediska vegetaãního krytu jsou mimofiádnû v˘znamná kvûtnová teplotní minima v rozmezí –5,2 aÏ –6,3 °C a relativnû ãetn˘ v˘skyt teplot vzduchu v rozmezí –2,2 aÏ –1,0 °C v ãervnu. Velké vegetaãní období, které signalizuje první projevy Ïivota vegetace na polích, zaãíná v západní a severní ãásti okresu na pfielomu bfiezna a dubna, na ostatním území v prÛbûhu druhé bfieznové dekády a trvá v závislosti na geografické poloze v prÛmûru 200 aÏ 230 dní. Malé vegetaãní období trvá od pfielomu dubna a kvûtna, resp. od druhé dubnové dekády do konce záfií, resp. do poloviny fiíjna. Okres Znojmo patfií mezi extrémnû suchá místa âeské republiky. V letním období se pfii vysok˘ch teplotách vzduchu a znaãném v˘paru pohybuje sráÏkov˘ úhrn v prÛmûru pouze od 327 do
1
2
397 mm, coÏ ãiní asi 65 % prÛmûrného roãního sráÏkového úhrnu. Absolutní mûsíãní sráÏkové maximum 309 mm bylo zaznamenáno ve Znojmû v srpnu 1938, na stejném místû byl zaznamenán i nejvy‰‰í denní sráÏkov˘ úhrn 76,0 mm, a to 23. ãervence 1914. PrÛmûrn˘ poãet dní se snûhovou pokr˘vkou v západní ãásti okresu ãiní v prÛmûru kolem 46, v Dyjsko-svrateckém úvalu ménû neÏ 40. Snûhová pokr˘vka se na vût‰inû okresu objevuje v prÛmûru aÏ poãátkem prosince a ukonãení období se snûhovou pokr˘vkou pfiipadá v prÛmûru na první dekádu bfiezna. V extrémních pfiípadech se v‰ak mÛÏe
1 Energii vûtru v minulosti vyuÏíval vûtrn˘ ml˘n u Lesné. 2 Na fiece Jevi‰ovce je u Jevi‰ovic vybudována vodní nádrÏ s nejvy‰‰í kamennou hrází na Moravû.
ZN 11
591
581-602_ZN_uvod 31.3.2008 12:04 Stránka 592
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
Brnûnsko
1
2
1 Energetická síla fieky Îeletavky byla vyuÏívána od stfiedovûku v ãetn˘ch ml˘nech – KoberÛv Ml˘n. 2 Údolní dno fieky Dyje v lokalitû Vraní skála.
592
ZN 12
vyskytnout jak jiÏ koncem fiíjna, tak i v polovinû kvûtna. Okres Znojmo je v roãním prÛmûru charakterizován pfievládajícím proudûním ze západoseverozápadu. Velmi ãetné zastoupení mají také jihov˘chodní vûtry, které se prosazují v˘raznûji pfiedev‰ím v zimním období. âlenit˘ reliéf terénu je náchyln˘ k tvorbû místních teplotních inverzí. Vyskytují se s rÛznou intenzitou v oblasti Vranovské pfiehrady a odtud dále prakticky podél celého toku Dyje pfies Znojmo aÏ ke státní hranici a na dílãích úsecích v údolí Îeletavky, Únanovky, Kfiepiãky a Jevi‰ovky. Rozsáhlej‰í inverzní polohy jsou v údolí Rokytné a Ole‰né.
Hlavním vodním tokem okresu Znojmo je fieka Dyje, která vzniká soutokem Moravské a Rakouské Dyje u Raabsu v Rakousku; na jeho území pfiitéká jiÏnû od Uherãic a protéká nádrÏí Vranov, která na ní byla vybudována poãátkem 30. let. Tato údolní nádrÏ slouÏí pro energetiku, ochranu pfied velk˘mi vodami, rekreaci, chov ryb a je zdrojem vody. Pod ní tvofií Dyje v úseku dlouhém asi 22 km státní hranici s Rakouskem. V této ãásti svého toku aÏ po Znojmo vytvofiila hluboké údolí; v první polovinû 60. let v nûm byla vybudována vodárenská nádrÏ Znojmo. Od Vranova po Znojmo fieka protéká národním parkem Podyjí. Na území znojemského okresu do Dyje pfiitéká nûkolik v˘znamn˘ch, pfieváÏnû levostrann˘ch pfiítokÛ. Îeletavka ústí do horní ãásti nádrÏe Vranov u hradu Bítova. Zleva pfiitéká také Jevi‰ovka. JiÏ v 19. století na ní byla u Jevi‰ovic vybudována malá vodní nádrÏ, na pfielomu 70. a 80. let 20. století pak nádrÏ V˘rovice; v 50. letech nádrÏ Oleksovice na Skaliãce, levostranném pfiítoku Jevi‰ovky. Krátk˘ dolní úsek Jevi‰ovky a její ústí do Dyje leÏí na území sousedního bfieclavského okresu. Jedin˘m vût‰ím pfiítokem zprava, tj. z Rakouska, je Pulkava. Nad jejím ústím odvádí ãást vody z Dyje zavlaÏovací kanál, kter˘ zaãíná u Krhovic a u Trávního
K
581-602_ZN_uvod 31.3.2008 12:04 Stránka 593
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
K
Okres Znojmo Dvora se vrací do hlavního toku. V této oblasti byla na pravém bfiehu Dyje vytvofiena soustava kanálÛ, která napájí oba jaroslavické rybníky a ústí do Staré Dyje, vtékající do nového koryta Dyje u Hrabûtic. âást znojemského okresu leÏící na území Dyjsko-svrateckého úvalu má pomûrnû pfiíznivé hydrogeologické podmínky a zdroje podzemní vody. Patfií k nim napfi. jímací území u Miroslavi, v Lodûnicích, Kub‰icích a Moravském Krumlovû. Nejvût‰ím zdrojem vody v okrese je vyrovnávací vodní nádrÏ Znojmo, z níÏ je moÏno odebírat a upravovat na pitnou vodu aÏ 240 l⋅s–1 vody. PÛdní pokryv Znojemska z pedogenetického hlediska charakterizují dvû oblasti – západní, kde jsou nejvíce roz‰ífieny hnûdé a illimerické pÛdy, a v˘chodní, ve které pfievaÏují pÛdy molické a nivní. Illimerické pÛdy jsou nejvíce plo‰nû zastoupeny hnûdozemí typickou na spra‰i a spra‰ov˘ch hlínách, tvofiící samostatné celky i asociace s kambizemûmi v ‰irokém koridoru od Lukova u hranic s Rakouskem aÏ po Moravsk˘ Krumlov (i severnû od nûj). Místy se u nich projevily i úãinky vûtrné a vodní eroze spolu se slab˘m oglejením. V jihov˘chodním cípu okresu vznikla na polygenetick˘ch hlínách s eolickou a ‰tûrkovitou pfiímûsí i hnûdozem luvizemní. Z illimerick˘ch pÛd se v tûchto oblastech vyskytují (jak na lesní, tak zemûdûlské pÛdû) na spra‰ov˘ch hlínách i luvizemû, hlavnû luvizem typická, v men‰ím mûfiítku i luvizem pseudoglejová. Z kambizemí se tu vyvinula pfiedev‰ím kambizem typická (nasycená), v severozápadním v˘bûÏku i kyselá varieta kambizemû. Oba pÛdní pfiedstavitelé jsou vázáni na svahoviny kysel˘ch a neutrálních intruzív, rul, granulitÛ, svorÛ i fylitÛ. Na zemûdûlském pÛdním fondu se prolínají s hnûdozemûmi, v Národním parku Podyjí tvofií vût‰í samostatné celky pod lesními porosty i silnû kyselá kambizem dystrická. V této ãásti se vyskytují spolu s kambizemí pseudoglejovou, pseudoglejem kambick˘m a luvizemí typickou. Ve v˘chodní ãásti okresu se kolem men‰ích rybníkÛ a potokÛ vyvinuly men‰í okrsky gleje typického a kambizemû gle-
1
jové na polygenetick˘ch hlínách. Pseudogleje reprezentuje na uvedené skupinû hornin pod pfievlhãen˘mi luãními porosty pseudoglej typick˘ (i luvick˘), na lesní pÛdû i pseudoglej kambick˘, v zamokfien˘ch polohách spolu s gleji i pseudoglej glejov˘. V˘chozy pevn˘ch hornin dyjského masivu (svory, fylity, bazická metamorfika, ruly, granulity) pokr˘vají men‰í okrsky rankerÛ (ranker typick˘, litick˘, kambick˘) spolu s iniciální litozemí typickou (silikátovou varietou). Oblast molick˘ch pÛd na v˘chodû okresu je tvofiena pfiedev‰ím ãernozemûmi. âernozem typická varieta karbonátová, zde vznikla na spra‰ích mnohde pfiekr˘vajících mocné vrstvy kysel˘ch ‰tûrkopískÛ, vápnit˘ch pískÛ a slínÛ. Vût‰inou mají sníÏenou produkãní schopnost v dÛsledku oderodování ãásti humusového (orniãního) horizontu. Na rozhraní okrskÛ ãernozemí a hnûdozemí se vyskytuje na spra‰ích jako doprovodná sloÏka typické ãernozemû i ãernozem hnûdozemní, na slínit˘ch horninách potom i pararendzina typická. Mimo souãasnou inudaãní oblast Dyje a Jevi‰ovky (mezi Znojmem a Hru‰ovany nad Jevi‰ovkou) jsou na kyselé ‰tûrkopísky a ‰tûrky vázány pÛdy typu arenosolÛ – kambizem arenická (psefitická). Z molick˘ch pÛd se tu kromû ãernozemí nachází i ãernice. âernice typická, ojedinûle i pelická, vznikly na karbonátov˘ch nivních sedimentech podél dolního toku Jevi‰ovky a rybníkÛ (Jaroslavick˘, Troskotovick˘, Brani‰ovick˘), kde se prolínají s ãernozemí ãernicovou na spra‰i, tvofiící velk˘ pÛdní
2
1 Hnûdozemní pÛdy v okolí obce Rybníky jsou intenzivnû zemûdûlsky vyuÏívány. 2 âernozem modální na spra‰i, uloÏená na ‰tûrkopísãité terase poblíÏ Tasovic u Znojma.
ZN 13
593
581-602_ZN_uvod 31.3.2008 12:04 Stránka 594
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
Brnûnsko
1
2
1 Kambizem rubifikovaná dystrická litická na zvûtral˘ch slepencích NPR Krumlovsko-rokytenské slepence. 2 Rendzina kambická s mocn˘m horizontem vnitropÛdního zvûtrávání na krystalickém vápenci (Granátové jámy v NP Podyjí).
594
ZN 14
celek podél nivy Dyje severnû od Dyjákovic. Kolem Ml˘nské strouhy severozápadnû–jihov˘chodnû od Jaroslavic i nûkolika potokÛ (Na‰imûfiick˘, Mackovick˘, Such˘) se vyvinula ãernice typická na pokryvech karbonátov˘ch svahovin se znaky slabého solonãakování (zasolení). V nivních polohách Dyje, Jevi‰ovky, Kfiepiãky, Skaliãky a ãetn˘ch pfiítokÛ tûchto vodoteãí od Znojma ke hranicím s okresem Bfieclav vznikly na nevápnit˘ch i vápnit˘ch nivních sedimentech fluvizem typická a fluvizem glejová. Rostlinn˘ kryt Znojemska urãuje pfiedev‰ím poloha okresu na linii, která je souãasnû hranicí geologick˘ch, geomorfologick˘ch i klimatick˘ch jednotek, a která je rovnûÏ linií biogeografickou. Nakreslit na mapû jednoduchou ãáru v‰ak nelze, protoÏe hranice jednotliv˘ch faktorÛ nemusí nutnû leÏet na stejném místû. Srovnáme-li ov‰em západní a v˘chodní ãást Znojemska, je rozdíl patrn˘ ve v‰ech zmínûn˘ch charakteristikách. K efektu tohoto základního gradientu se ov‰em pfiidává v˘razn˘ vliv migrací od jihu, kter˘ po okraji âeského masivu vyuÏila fiada druhÛ, pronikajících z alpského podhÛfií ãi údolí Dunaje smûrem k severu. V˘znamn˘ brnûnsk˘ botanik Jindfiich Suza, kter˘ v 1. polovinû 20. století zkoumal teplé v˘chodní okraje âeského masivu, oznaãil tuto oblast jako Praebohemicum. Stala se symbolem pro jeden z nejv˘znaãnûj‰ích fenoménÛ – pronikání teplomiln˘ch prvkÛ z tepl˘ch ãástí Panonie do nitra âeskomoravské vrchoviny, coÏ umoÏnila pfiedev‰ím substrátová a biotopová pestrost údolí západomoravsk˘ch fiek. Opaãn˘m smûrem údolí umoÏnila migrovat podhorsk˘m prvkÛm, které mnohde sestupují v klimatick˘ch inverzích na jejich dnech aÏ do velmi nízk˘ch nadmofisk˘ch v˘‰ek. Tento fenomén je typick˘ pro údolí Dyje, Jevi‰ovky, Rokytné i Jihlavy a obecnû platí téze: ãím vût‰í fieka a hlub‰í údolí – tím vût‰í druhová diverzita. Znojemsko je souãasnû i místem s nejvût‰í koncentrací teplomiln˘ch a mezofilních alpsk˘ch prvkÛ na území âR. Na Znojemsku byly rozli‰eny celkem tfii fytogeografické jednotky, z nichÏ dvû-
spadají do Panonského termofytika a jedna do âeskomoravského mezofytika. Vût‰í z obou tepl˘ch fytochorionÛ se naz˘vá Znojemsko-brnûnská pahorkatina a její západní hranice se táhne od Hnanic ke Znojmu, Mikulovicím, Re‰icím a zahrnuje i údolí Jihlavy. Na v˘chodû do ní dvûma laloky proniká Dyjsko-svrateck˘ úval (souãást Jihomoravsk˘ch úvalÛ), a to na Dyji po Hodonice a na Jevi‰ovce po Prosimûfiice. Celá západní ãást Znojemska leÏí v Moravském podhÛfií Vysoãiny. Znojemsko-brnûnskou pahorkatinu tvofií v podstatû dvû ãásti. V˘chodnûj‰í je budována tercierními sedimenty VídeÀské pánve a je zfiejmû jiÏ od prehistorick˘ch dob témûfi celá odlesnûná – najdeme zde pfiedev‰ím akátiny a vysázené vûtrolamy. Potenciálnû by zdej‰í pfiirozená vegetace asi mûla charakter mozaiky panonsk˘ch prvosenkov˘ch dubohabfiin (Primulo veris-Carpinetum) a spra‰ov˘ch doubrav (Quercetum pubescenti-roboris), ale jednoznaãnû to nelze dokázat. V nivách vodních tokÛ lze pfiedpokládat pfiedev‰ím stfiemchové ol‰iny (Pruno-Fraxinetum). Pfiirozená i polopfiirozená vegetace se zde do souãasnosti zachovala jen velmi vzácnû, spí‰e na „exotick˘ch“ substrátech. Tak napfi. u Oleksovic na píscích jsou zbytky acidofilních doubrav, které mají vztah k asociaci Festuco ovinae-Quercetum, zbytky jin˘ch typÛ teplomiln˘ch doubrav se nacházejí napfi. v okolí b˘valé osady Jeãmeni‰tû. Z polopfiirozené vegetace zde mají nejvût‰í v˘znam stepní porosty v okolí Jeãmeni‰tû s vegetací svazu Festucion valesiacae, kde byly zji‰tûny ãetné vzácné a chránûné druhy. Jsou to napfi. mandloÀ nízká (Amygdalus nana), kosatec nízk˘ (Iris pumila), sesel pestr˘ (Seseli pallasii), tfiezalka ozdobná (Hypericum elegans), pampeli‰ka pozdní (Taraxacum serotinum), ÏitÀák hfiebenit˘ (Agropyron pectinatum), sápa hlíznatá (Phlomis tuberosa) a kozinec rakousk˘ (Astragalus austriacus). Na odlesnûn˘ch místech na píscích u Oleksovic najdeme teplomilné vfiesovi‰tû s vegetací ze svazu Euphorbio-Callunion, v níÏ roste napfi. vfies obecn˘ (Calluna vulgaris), ostfiice drobná (Carex supina), paliãkovec ‰edav˘ (Corynephorus canescens) a tráv-
K
581-602_ZN_uvod 31.3.2008 12:04 Stránka 595
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
K
Okres Znojmo POTENCIÁLNÍ P¤IROZENÁ VEGETACE
niãka obecná pravá (Armeria vulgaris subsp. vulgaris). V ol‰inû u BfieÏan byla je‰tû pfied nedávnem zachycena mizející ostfiice Davallova (Carex davalliana). V této ãásti Znojemska se v minulosti vzácnû vyskytovala i slaniska; dodnes pfieÏívá napfi. kamy‰ník pfiímofisk˘ (Bolboschoenus maritimus s. l.), komonice zubatá (Melilotus dentatus), ostfiice Ïitná (Carex secalina) a ‰tírovník tenkolist˘ (Lotus tenuis). Západnûj‰í ãást Znojemsko-brnûnské pahorkatiny leÏí na zanofiujících se okrajích âeského masivu pod sedimenty VídeÀské pánve. Hranice v‰ak není zcela ostrá, neboÈ jako izolované ostrÛvky vyãnívají ze sedimentÛ mendipy, nûkdej‰í vrcholky hor. Horniny âeského masivu jsou vesmûs tvrd‰í, odolnûj‰í a aÏ na v˘jimky kyselé. Najdeme na nich pfiedev‰ím rÛzné typy acidofilních teplomiln˘ch doubrav. Na ostroÏnách a jiÏních hra-
1
nách údolí fiek jsou to pfiedev‰ím rozvolnûné kruãinkové doubravy (Genisto pilosae-Quercetum). V nich lze nalézt duby zimní (Quercus petraea agg.), v podrostu pfievládají extrémnû xerofilní druhy, napfi. ostfiice nízká (Carex humilis), kruãinka chlupatá (Genista pilosa), na ménû exponovan˘ch stanovi‰tích bfiekové doubravy (Sorbo torminalis-Quercetum), v jejichÏ druhovû bohatém podrostu se objevuje napfi. kokofiík vonn˘ (Polygonatum odoratum), bûlozáfika vût-
1 Kvetoucí trs ostfiice nízké (Carex humilis).
ZN 15
595
581-602_ZN_uvod 31.3.2008 12:04 Stránka 596
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
Brnûnsko
1
2
3
1 Penízek horsk˘ (Thlaspi montanum) je druhem skalnat˘ch a kfiovinat˘ch strání v údolích Svratky, Bobravy a Jihlavy na JZ Moravû. Patfií k ohroÏen˘m druhÛm kvûteny âR. 2 Vedle dubÛ patfií k nejhojnûj‰ím dfievinám jiÏní Moravy habr obecn˘ (Carpinus betulus). 3 Violka Rivinova (Viola riviniana).
596
ZN 16
vitá (Anthericum ramosum), tolita lékafiská (Vincetoxicum hirundinaria) a jetel alpínsk˘ (Trifolium alpestre). Z okolí zfiíceniny hradu Templ‰tejn v údolí Jihlavy byl nedávno popsán endemick˘ jefiáb Sorbus alnifrons. Na plo‰inách jsou na místech pfievát˘ch spra‰emi mochnové doubravy (Potentillo albae-Quercetum) s typickou kombinací druhÛ bazifilních, mezi nûÏ patfií napfi. bukvice lékafiská (Betonica officinalis), srpice barvífiská (Serratula tinctoria), mochna bílá (Potentilla alba), i acidofilních, coÏ je napfi. ãern˘‰ luãní (Melampyrum pratense). V˘jimeãné jsou tu dfiínové doubravy (Corno-Quercetum), v jejichÏ stromovém patfie se objevuje i dub p˘fiit˘ (Quercus pubescens), v bohatém kefiovém patfie jsou typické dfiín jarní (Cornus mas) a kalina tu‰alaj (Viburnum lantana), v podrostu napfi. váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum), ostfiice nízká a kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum). Na severnû exponovan˘ch svazích fiíãních údolí se místy setkáváme s acidofilními bikov˘mi doubravami (Luzulo albidae-Quercetum) s druhovû chud˘m podrostem s kostfiavou ovãí (Festuca ovina), bikou bûlavou (Luzula luzuloides), jestfiábníkem zedním (Hieracium murorum) a místy i borÛvkou ãernou (Vaccinium myrtillus). Na plo‰inách se obãas objevují odli‰né ochu-
zené acidofilní doubravy (spol. Festuca ovina-Quercus). Mezická stanovi‰tû na hnûd˘ch pÛdách zaujímají druhovû bohaté hercynské ãern˘‰ové dubohabfiiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum). V nich se kromû dubu zimního objevuje ve stromovém patfie habr obecn˘ (Carpinus betulus) a lípa malolistá (Tilia cordata), v podrostu jsou ãetné jarní geofyty, napfi. dymnivka plná (Corydalis solida), sasanka pryskyfiníkovitá (Anemonoides ranunculoides) a hrachor jarní (Lathyrus vernus), dále jaterník trojlaloãn˘ (Hepatica nobilis), ptaãinec velkokvût˘ (Stellaria holostea), svízel vonn˘ (Galium odoratum), plicník lékafisk˘ (Pulmonaria officinalis agg.), místní zvlá‰tností je dosti hojn˘ huseník chudokvût˘ (Arabis brassica), v létû je charakteristická zejména lipnice hajní (Poa nemoralis). Na sutích na úpatí svahÛ b˘vají nevelké plochy habrov˘ch javofiin (Aceri-Carpinetum) s javorem mléãem (Acer platanoides), lípou velkolistou (Tilia platyphyllos), baÏankou vytrvalou (Mercurialis perennis) a dal‰ími hájov˘mi druhy, ale i s klokoãem zpefien˘m (Staphylea pinnata). Na permokarbonsk˘ch slepencích v okolí Moravského Krumlova se vzácnû objevují i ostrÛvky vápnomiln˘ch pûchavov˘ch lipin (Seslerio-Tilietum), v podrostu s typickou pûchavou vápnomilnou (Sesleria albicans). Specifickou vegetaci mají hadcové ostrÛvky v údolí Jihlavy. Na tomto substrátu se vyvíjí vegetace hadcov˘ch doubrav (Asplenio cuneifolii-Quercetum petraeae) se sleziníkem hadcov˘m (Asplenium cuneifolium), dvoj‰títkem hladkoplod˘m (Biscutella laevigata), trávníãkou obecnou hadcovou a kavylem chlupat˘m (Stipa dasyphylla). Kolem vodních tokÛ rostou typické ptaãincové ol‰iny (Stellario-Alnetum glutinosae). V primárním skalním bezlesí na kysel˘ch substrátech najdeme vegetaci skalních terásek svazu Alysso-Festucion pallentis, v níÏ roste napfi. kostfiava sivá (Festuca pallens), tafiice skalní (Aurinia saxatilis), sesel siv˘ (Seseli osseum) a ãesnek chlumní (Allium senescens). Na slepencích se vyskytují porosty svazu Diantho lumnitzeri-Seslerion s pûchavou vápnomilnou, fiefii‰niãníkem skalním (Cardaminopsis petraea) a pfiedev‰ím endemick˘m
K
581-602_ZN_uvod 31.3.2008 12:04 Stránka 597
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
K
Okres Znojmo hvozdíkem moravsk˘m (Dianthus moravicus). Lesní lemy (svaz Geranion sanguinei) tvofií pfiedev‰ím porosty s tfiemdavou bílou (Dictamnus albus) a kakostem krvav˘m (Geranium sanguineum), ãasto se v nich objevuje i vzácn˘ omûj jedhoj (Aconitum anthora), kter˘ se v âeské republice mimo Znojemsko nikde nevyskytuje. V polopfiirozené nelesní vegetaci se setkáváme s rozmanit˘mi typy stepních trávníkÛ ãi kefiíãkov˘ch spoleãenstev, jejichÏ druhovou skladbu urãuje pfiedev‰ím geologick˘ podklad. Na granitoidních horninách v okolí Znojma je to mozaika vfiesovi‰È ze svazu Euphorbio-Callunion, stepních trávníkÛ ze svazÛ Festucion valesiacae a Koelerio-Phleion phleoidis a spoleãenstev efemér ze svazu Arabidopsion thalianae. Velmi ãasto jde o druhovû bohaté porosty, v nichÏ mohou dominovat kefiíãky vfiesu obecného, kruãinky chlupaté nebo kruãinkovce poléhavého (Corothamnus procumbens), z trávovit˘ch bylin to mÛÏe b˘t kostfiava walliská (Festuca valesiaca), k. sivá, smûlek ‰tíhl˘ (Koeleria macrantha), lipnice cibulkatá (Poa bulbosa), ovsífi luãní (Helictotrichon pratense), rÛzné druhy kavylÛ (Stipa spp.), ostfiice nízká, o. drobná, z dal‰ích rostlin napfi. lomikámen cibulkat˘ (Saxifraga bulbifera), ãestec klasnat˘ (Pseudolysimachion spicatum), mochna píseãná (Potentilla arenaria), chmerek mnohoplod˘ (Scleranthus polycarpos), smolniãka obecná (Steris viscaria), koniklec velkokvût˘ (Pulsatilla grandis), lnice kruãinkolistá (Linaria genistifolia), fiebfiíãek ‰tûtinolist˘ (Achillea setacea), chlupáãek hadincovit˘ (Pilosella echioides), smil píseãn˘ (Helichrysum arenarium) a mnoho dal‰ích, z efemér a efemeroidÛ jsou typické kfiivatec ãesk˘ (Gagea bohemica), k. maliãk˘ (G. pusilla), rozrazil ladní (Veronica dillenii), r. jarní (V. verna) a pochybek prodlouÏen˘ (Androsace elongata). Lokální zvlá‰tností jsou napfi. kosatec píseãn˘ (Iris arenaria) u Miroslavi, Hostûradic, Bohutic a Vémyslic, dvoufiadec pozdní (Cleistogenes serotina), tolice rozprostfiená (Medicago prostrata) a pískavice thesalská (Trigonella monspeliaca) na více místech v ‰ir‰ím okolí Znojma a Moravského Krumlova, miliãka chlupatá (Eragrostis pilosa)
1
na Hradi‰ti, koulenka prodlouÏená (Globularia bisnagarica), kufiiãka ‰tûtinkatá (Minuartia setacea) aj. Okrajovû na Znojemsko zasahuje i Dyjsko-svrateck˘ úval (podokres Jihomoravsk˘ch úvalÛ). Zahrnuje nivy podél Dyje a Jevi‰ovky, kde potenciální vegetaci tvofií tvrd˘ luh (Ulmenion), okrajovû i mûkk˘ luh (Salicion albae). K typick˘m druhÛm zde patfií ostfiice pobfieÏní (Carex riparia), kosatec Ïlut˘ (Iris pseudacorus), ÏluÈucha lesklá (Thalictrum lucidum) a pry‰ec bahenní (Tithymalus palustris), obãas zde byla zaznamenána i snûÏenka podsnûÏník (Galanthus nivalis) a áron karpatsk˘ (Arum alpinum). Na ojedinûle dochovan˘ch písãinách se vyskytuje i kam˘‰ek obecn˘ (Scirpoides holoschoenus). Velmi pozoruhodn˘ byl v˘skyt slanisk, kde v minulosti rostla hvûzdnice slanistá (Tripolium pannonicum), sítina Gérardova (Juncus gerardii), kufiinka solná (Spergularia salina) aj., v souãasné dobû zde známe jen fragmenty s ostfiicí Ïitnou (Carex secalina), zemûÏluãí spanilou (Centaurium pulchellum) a kyprejem yzopolist˘m (Lythrum hyssopifolia). Do mezofytika se fiadí Moravské podhÛfií Vysoãiny. Na Znojemsko sahá nejjiÏnûj‰í ãást tohoto rozsáhlého fytochorionu s nejvût‰í stanovi‰tní, vegetaãní i druhovou diverzitou. Potenciální kostrou zdej‰í vegetace byly hercynské ãern˘‰ové dubohabfiiny, které se v nejlep‰ích ukázkách dochovaly v údolích, zatímco na plo‰inách se lesy vyskytují ponejvíce jako druhotné smrkové ãi borové porosty. Narozdíl od termofytika se zde uplatÀuje více mezofilních druhÛ, napfi. kyãelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), ostfiice chlupatá (Carex pilosa), zapalice ÏluÈuchovitá (Isopyrum thalictroides), ‰alvûj lepkavá (Salvia gluti-
2
3
4
1 Hvozdík kropenat˘ (Dianthus deltoides). 2
Oman srstnat˘ (Inula hirta).
3
Hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum). 4 Náprstník velkokvût˘ (Digitalis grandiflora).
ZN 17
597
581-602_ZN_uvod 31.3.2008 12:04 Stránka 598
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
Brnûnsko
1
2
3
1 Nápadná kvûtenství chrastavce kfiovi‰tního (Knautia drymeia) zpestfiují letní aspekt dubohabrov˘ch lesÛ a jejich lemÛ. 2 Bukvice lékafiská (Betonica officinalis). 3 Svízel vonn˘ (Galium odoratum).
598
ZN 18
nosa), chrastavec kfiovi‰tní (Knautia drymeia) a brambofiík nachov˘ (Cyclamen purpurascens), ale místy i jedle bûlokorá (Abies alba), svízel okrouhlolist˘ (Galium rotundifolium) a dal‰í. V nejzápadnûj‰ích ãástech okresu, v nadmofisk˘ch v˘‰kách nad 500 m a v klimatick˘ch inverzích lze pfiedpokládat kvûtnaté lipové buãiny (Tilio cordatae-Fagetum) a na kysel˘ch horninách bikové buãiny (Luzulo-Fagetum). První mají podobnou druhovou skladbu jako dubohabfiiny, ale obohacují je navíc napfi. kostfiava lesní (Festuca altissima) a jeãmenka lesní (Hordelymus europaeus), zatímco druhé mají pomûrnû chud˘ bylinn˘ podrost s bikou bûlavou, metliãkou kfiivolakou (Avenella flexuosa) a borÛvkou ãernou. Na skalních ostroÏnách se objevují teplomilné doubravy, v jejichÏ podrostu zasahuje fiada xerotermních druhÛ hluboko do nitra âeského masivu. Na kysel˘ch substrátech jsou to nejãastûji doubravy bfiekové, na vápenci obãas je‰tû i doubravy dfiínové (napfi. v údolí Dyje v NP Podyjí), zatímco na nejchud‰ích substrátech se mohou vyskytovat i reliktní bory (Cardaminopsio petraeae-Pinetum). Na skalních ostroÏnách b˘vá vyvinuto i primární bezlesí s vegetací skalních terásek (Alysso-Festucion pallentis), skalních hran (Hyperico perforati-Scleranthion perennis) a vegetace lesních lemÛ svazu Geranion sanguinei. K v˘znamn˘m mezním lokalitám teplomilné flóry a vegetace patfií v údolí Dyje napfi. Corn‰tejn, Podhradské skály a Bíl˘ kfiíÏ u Uherãic, kde se je‰tû vyskytují ãtyfii druhy kavylÛ, velmi vzácná vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), tfiemdava bílá (Dictamnus albus) i reliktní lopu‰tík sklonûn˘ (Hackelia deflexa). V˘znamnou lokalitou na Jevi‰ovce je okolí zfiíceniny hradu Lapikus s populací omûje jedhoje a huseníku pfievislého (Arabis turrita), a na Rokytné okolí Tavíkovic, kam je‰tû zasahuje napfi. kosatec pestr˘ (Iris variegata). Zvlá‰tností je jedin˘ moravsk˘ v˘skyt fiebfiíãku oddáleného (Achillea distans) na skalách krátkého úseku Dyje pod Vranovem. Na suÈov˘ch svazích se kromû nejroz‰ífienûj‰ích habrov˘ch javofiin (Aceri-Carpinetum) objevují i podhorské mûsíãnicové javofiiny (Lunario-Acere-
tum), v˘jimeãnû se zde nachází i nexerotermní bezlesí na sutích. Z podhorsk˘ch druhÛ se zde vyskytuje napfi. rÛÏe pfievislá (Rosa pendulina), rybíz alpínsk˘ (Ribes alpinum), mûsíãnice vytrvalá (Lunaria rediviva), omûj pestr˘ (Aconitum variegatum), o. vlãí (A. vulparia), kyãelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a udatna lesní (Aruncus dioicus), zvlá‰tností je v˘skyt jihosibifisk˘ch druhÛ ostfiice tlapkaté (Carex pediformis) a plo‰tiãníku evropského (Cimicifuga europaea), které v suÈov˘ch porostech v okolí Ledov˘ch slují dosahují krajního jihozápadního bodu areálu. V nivách vût‰ích vodních tokÛ najdeme ptaãincové ol‰iny (Stellario-Alnetum glutinosae), podél men‰ích potokÛ na plo‰inách spí‰e mokfiadní ol‰iny (Carici acutiformis-Alnetum) s ostfiicí stinnou (Carex umbrosa), pryskyfiníkem kosmat˘m (Ranunculus lanuginosus) a velmi vzácnû i bledulí jarní (Leucojum vernum), která na Znojemsku dosahuje v˘chodní hranice dílãího souvislého roz‰ífiení. Na druhotnû odlesnûn˘ch místech se vyskytují mezofilní louky. Velmi pûkné porosty vegetace svazu Arrhenatherion se vyskytují v nezaplaven˘ch ãástech údolí Dyje v NP Podyjí, kde se dochovaly pfiedintenzivní typy se vstavaãem obecn˘m (Orchis morio), v. osmahl˘m (O. ustulata), lomikamenem zrnat˘m (Saxifraga granulata) a dal‰ími. Na vlhk˘ch stanovi‰tích v potoãních nivách byly dfiíve hojné porosty pcháãov˘ch luk (Angelico-Cirsietum oleracei) s ostfiicí trsnatou (Carex cespitosa), prstnatcem májov˘m (Dactylorhiza majalis), starãkem potoãním (Tephroseris crispa), kakostem bahenním (Geranium palustre) a místy i upolínem nejvy‰‰ím (Trollius altissimus). Okresem Znojmo probíhá od jihozápadu k severov˘chodu hranice mezi biogeografickou podprovincií panonskou (Lechovick˘ bioregion) a hercynskou (Jevi‰ovick˘ bioregion). Mnohé teplomilné druhy panonského pÛvodu pfiekraãují hranice podprovincie a pronikají aÏ do tepl˘ch v˘bûÏkÛ âeskomoravské vrchoviny, v˘skyt druhÛ vy‰‰ích poloh, charakteristick˘ch pro hercynskou podprovincii, je v‰ak i v nejzápad-
K
581-602_ZN_uvod 31.3.2008 12:04 Stránka 599
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
K
Okres Znojmo nûj‰ích ãástech okresu pomûrnû fiídk˘. Druhovû nejbohat‰í fauna i faunisticky a zoogeograficky nejzajímavûj‰í druhy se uchovaly v NP Podyjí, dal‰í zoologicky v˘znamné lokality se nacházejí ostrÛvkovitû spí‰e v západní polovinû okresu, zejména v zafiíznut˘ch údolích Jevi‰ovky a Rokytné. Okres leÏí na okraji areálÛ mnoha druhÛ. Vût‰inou jde o druhy zasahující sem z jihu a jihov˘chodu a jejich v˘skyt vyznívá na hranici Hercynika. K nejznámûj‰ím patfií pestrokfiídlec podraÏcov˘ (Zerynthia polyxena). Setkáme se zde v‰ak i s opaãn˘mi pfiípady, jako u atlantomediteránní osenice skvrnkaté (Eugnorisma glareosa), jejíÏ v˘chodní okraj areálu konãí v˘bûÏky âeskomoravské vrchoviny. Celá fiada druhÛ je v âeské republice známa z jediného místa, které se nachází právû na Znojemsku. Jsou to vût‰inou mediteránní druhy tepl˘ch kfiovinat˘ch a skalnat˘ch biotopÛ, napfi. píìalka Ïlutokfiídlec rezav˘ (Idaea obsoletaria), mÛry bl˘skavka plachá (Platyperigea aspersa), b. skalní (P. terrea) a krasci Anthaxia funerula a Paracylindromorphus subuliformis. Uvedená stanovi‰tû ob˘vá mnoÏství dal‰ích pozoruhodn˘ch druhÛ, napfi. pakudlanka jiÏní (Mantispa styriaca), zlatohlávek Oxythyrea funesta, stfievlíãci Bembidion neresheimeri, Lebia marginata, kozlíãek Dorcadion aethiops, tesafiík broskvoÀov˘ (Purpuricenus kaehleri), krasci Sphenoptera substriata, Anthaxia hungarica a A. olympica, slunéãko Scymmus flagellisiphonatus, mravenec Strongylognathus kratochvilii, Ïahalka Ïlutá (Scolia hirta), samotáfiské vãely, maskonoska Hylaeus imparilis a ãalounice Megachile flabellipes, vfietenu‰ka ãtveroteãná (Zygaena punctum), dále atlantomediteránní druhy píìalek kropenatec vfiesov˘ (Pachycnemia hippocastanaria), svûtlokfiídlec vfiesovi‰tní (Perconia strigillaria) a mÛra pestroskvrnka ãekanková (Polymixis flavicincta). Poslední z nich byla znovu potvrzena v 90. letech a jde o její jedinou recentní lokalitu na Moravû. V tepl˘ch doubravách Znojemska se vyskytuje mravkolev okat˘ (Dendroleon pantherinus), mandelinka Cryptocephalus octomaculatus, krasci Agrilus kubani,
Eurythyrea quercus a Acmaeoderella flavofasciata. Ve zbytcích luÏních porostÛ byl nalezen velmi vzácn˘ komárovec Bittacus hageni a stuÏkonoska vrbová (Catocala electa). V periodick˘ch louÏích okresu byla zji‰tûna ÏábronoÏka panonská (Pristicephalus carnuntanus) jen na jediné lokalitû PP âerven˘ rybníãek. Z druhÛ vy‰‰ích poloh je moÏné jmenovat kozlíãka Acanthocinus reticulatus, vázaného na jedlové porosty, píìalku údolní (Nebula tophaceata), která ob˘vá skály v okolí Bítova, a píìaliãku bobulovou (Eupithecia immundata), vázanou na buãiny a suÈové lesy. RovnûÏ fauna obratlovcÛ je velmi pestrá s fiadou pozoruhodn˘ch druhÛ. Z mizejících druhÛ ryb ve vodních tocích Ïijí napfiíklad hofiavka duhová (Rhodeus sericeus) a ouklejka pruhovaná (Alburnoides bipunctatus), vranka obecná (Cottus gobio), hrouzek bûloploutv˘ (Romanogobio albipinnatus) a stfievle potoãní (Phoxinus phoxinus). V Jevi‰ovce Ïijící sekavec podunajsk˘ (Cobitis elongatoides) proniká Skaliãkou aÏ k Hostûradicím. Pfiedev‰ím v listnat˘ch lesích Ïijí po celém území rosniãka zelená (Hyla arborea), ropucha obecná (Bufo bufo), skokan ‰tíhl˘ (Rana dalmatina), s. hnûd˘ (R. temporaria) a ãolek obecn˘ (Triturus vulgaris). â. horsk˘ (T. alpestris) se vzácnû objevuje jen v lesích západní ãásti okresu. â. velk˘ (T. cristatus) byl zji‰tûn na více lokalitách rozsáhlého komplexu Krumlovského lesa a roztrou‰enû po zb˘vajícím území. V ‰ir‰ím okolí Znojma (Tasovice, Ma‰ovice, Podmolí, Havraníky nebo Únanov) Ïije jako v jediné oblasti v celé âR ãolek drav˘ (Triturus carnifex). Plo‰nû je po celém území dodnes roz‰ífiena kuÀka obecná (Bombina bombina). V˘znamn˘mi lokalitami obojÏivelníkÛ jsou ãetné vût‰í rybníky a mokfiady (Oleksovická mokfiina, Hevlínské a Mikulovické jezero) ve v˘chodní ãásti okresu. Mimo jiné se zde setkáme s poãetn˘mi populacemi blatnice skvrnité (Pelobates fuscus), místy se skokanem ostronos˘m (Rana arvalis) a vodními skokany s pfievahou skokana skfiehotavého (Rana ridibunda). Na po-
1
2
1 Dosud málo poznan˘ zpÛsob Ïivota fiadí pestrokroveãníka Opilo domesticus k vzácn˘m druhÛm na‰í pfiírody. 2 Tesafiíci Plagionotus detritus a Clytus tropicus se vyvíjejí ve star˘ch prosychajících dubech.
ZN 19
599
581-602_ZN_uvod 31.3.2008 12:04 Stránka 600
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
Brnûnsko
1
4
2
5
3
1 Plo‰tice síÈnatka skvrnitá (Galeatus maculatus) patfií k vzácn˘m druhÛm plo‰tic. Byla zji‰tûna na sítinách v NP Podyjí. 2 Larva velmi vzácného krasce Agrilus guerinii Ïije nejãastûji v jívû. Ve znojemském okrese byl dosud zji‰tûn jen nûkolikrát. 3 Tesafiík Leptura aurulenta se vyvíjí v odumfielém dfievû rÛzn˘ch listnáãÛ. 4 Kobylka révová (Ephippiger ephippiger) je teplomiln˘ stepní druh. 5 Martináãek Saturnia pavoniella dosahuje na Znojemsku severozápadního okraje svého areálu.
600
ZN 20
ãetnûj‰í v˘skyt skokana zeleného (Rana kl. esculenta) s vzácn˘m zastoupením skokana krátkonohého (Rana lessonae) lze narazit v západních lesnatûj‰ích oblastech. Mlok skvrnit˘ (Salamandra salamandra) ob˘vá pfiedev‰ím skalnaté údolí Dyje nad Znojmem a nehojnû také údolí fiek Jihlavy a Rokytné ãi Plenkovického potoka. Charakteristick˘m obyvatelem mokfiadÛ a bfiehÛ fiek je uÏovka obojková (Natrix natrix) a místy u. podplamatá (N. tessellata). U. hladká (Coronella austriaca) se poãetnûji vyskytuje napfiíklad v NP Podyjí nebo v okolí Moravského Krumlova v oblastech s bohat˘m zastoupením proslunûn˘ch listnat˘ch lesÛ a lesostepních ãi skalnat˘ch ploch. Ve skalnatém údolí Dyje na území NP Podyjí Ïije jediná populace uÏovky stromové (Zamenis longissimus) v Jihomoravském kraji. Ve skalnat˘ch údolích Dyje nad Tasovicemi, Rokytné v okolí Moravského Krumlova a Jihlavy je charakteristick˘m obyvatelem je‰tûrka zelená (Lacerta viridis). Znojemsko je tradiãní hnízdní oblastí tfií v˘znamn˘ch druhÛ stepních ptákÛ. Nejvût‰í evropsk˘ pták drop velk˘ (Otis tarda) v minulosti hnízdil na Boroticku, Hostûradicku a Litobratfiicku. Zimovi‰tû b˘valo v polích pod Ïelezniãní tratí Hodonice–BoÏice. Na
spoleãn˘ch tokani‰tích se na Boroticku a Lechovicku vyskytovalo aÏ pfies ãtyfiicet ptákÛ. Dnes se jen nepravidelnû do b˘valého areálu zatoulává z nedalek˘ch hnízdi‰È v sousedním Rakousku. V rozsáhl˘ch zemûdûlsky vyuÏívan˘ch oblastech v˘chodní ãásti okresu poãetnû v minulosti hnízdil i dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) a lindu‰ka úhorní (Anthus campestris). Oba druhy jsou dnes v celém území zji‰Èovány jen velmi vzácnû a je otázkou, zda je‰tû vÛbec pravidelnû hnízdí. V˘znamnou ornitologickou oblastí je NP Podyjí, kde hnízdí celá fiada v˘znamn˘ch druhÛ ptákÛ. V luÏních lesích podél Dyje hnízdí luÀák hnûd˘ (Milvus migrans), l. ãerven˘ (M. milvus), vzácnû raroh velk˘ (Falco cherrug). Pfiedev‰ím ve v˘chodních bezles˘ch oblastech hnízdí dodnes sova pálená (Tyto alba), s˘ãek obecn˘ (Athene noctua), v polích moták luÏní (Circus pygargus). V západních oblastech se objevuje nehojnû bramborníãek hnûd˘ (Saxicola rubetra) a Èuh˘k ‰ed˘ (Lanius excubitor). V pískov˘ch velkolomech u BoÏic, Tasovic nebo Hodonic b˘vají poãetné kolonie bfiehule fiíãní (Riparia riparia), hnízdí zde bûlofiit ‰ed˘ (Oenanthe oenanthe) a kulík fiíãní (Charadrius dubius). V men‰ích pískovnách ãi strÏen˘ch bfiezích nacházíme hnízdní nory bfiehule fiíãní a také vlhy pestré (Merops apiaster). Mnohé druhy otevfien˘ch terénÛ jiÏ v minulosti ze Znojemska zcela vymizely, napfiíklad mandelík hajní (Coracias garrulus), Èuh˘k men‰í (Lanius minor) a È. rudohlav˘ (L. senator), skalník zpûvn˘ (Monticola saxatilis) ze skalnat˘ch údolí Dyje, Rokytné a Jihlavy. V BoÏicích se nachází jediná hnízdní kolonie havrana polního (Corvus frugilegus) v Jihomoravském kraji. Pfiedev‰ím v bfiehov˘ch a doprovodn˘ch porostech stojat˘ch a tekoucích vod hnízdí slavík obecn˘ (Luscinia megarhynchos) a moudivláãek luÏní (Remiz pendulinus). Hlavnû na Dyji a Rokytné hnízdí ledÀáãek fiíãní (Alcedo atthis), skorec vodní (Cinclus cinclus) na Jihlavû, Rokytné a horním toku Dyje a Jevi‰ovky. Pfiedev‰ím ve skalnat˘ch údolích Jihlavy, Rokytné nebo Dyje hnízdí v˘r velk˘ (Bubo bubo) a krkavec velk˘ (Corvus corax). V celém
K
581-602_ZN_uvod 31.3.2008 12:04 Stránka 601
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
K
Okres Znojmo území mÛÏeme jednotlivû narazit na dudka chocholatého (Upupa epops). âetné vût‰í rybníky (Jaroslavice, Brani‰ovice, Troskotovice, ·umice, Moravsk˘ Krumlov, Miroslav nebo Oleksovice) a mokfiady (Slatina u Moravského Krumlova, Vrboveck˘ rybník, Oleksovická mokfiina nebo Hevlínské jezero) ve v˘chodní ãásti okresu jsou v˘znamn˘mi hnízdi‰ti mokfiadních ptákÛ, vzácnû volavka popelavá (Ardea cinerea), chfiástal mal˘ (Porzana parva), potápka ãernokrká (Podiceps nigricollis), lÏiãák pestr˘ (Anas clypeata) a ãírka modrá (A. querquedula). Na rybnících u Jaroslavic pfietrvává jediná znojemská kolonie racka chechtavého (Larus ridibundus). Pfiedev‰ím na v˘taÏnících u Jaroslavic dochází k pfiíleÏitostn˘m hnízdûním bahÀákÛ, ojedinûle i tenkozobce opaãného (Recurvirostra avosetta). Obãas na rybnících zahnízdí nûkteré v˘jimeãnû hnízdící druhy jako rybák bahenní (Chlidonias hybridus) nebo racek ãernohlav˘ (Larus melanocephalus). V roce 2006 vyhnízdila na Hru‰ovansku poprvé na jiÏní Moravû husice li‰ãí (Tadorna tadorna). Mokfiadní spoleãenstva ptákÛ jsou v nivû Dyje a Jevi‰ovky pozitivnû ovlivÀována záplavami se zvy‰ováním stavÛ nepoãetnû hnízdících druhÛ (ãejky chocholaté nebo konipasa luãního), pfiíleÏitostn˘m hnízdûním témûfi vymizel˘ch druhÛ (vodou‰e rudonohého, lÏiãáka pestrého nebo ãírky modré), v zimû se podél Dyje zdrÏují mofi‰tí orli (Haliaeetus albicilla), ktefií poãátkem 21. století zaãali v okrese Znojmo hnízdit. Na rozdíl od minulosti b˘vají na rybnících, mokfiinách nebo polích pravidelnû pozorovány nápadné bílé volavky (Egretta alba). Na travnaté plo‰e leti‰tû u Jamolic pfieÏívá poãetná kolonie sysla obecného (Spermophilus citellus). U Jaroslavic najdeme jednu z posledních kolonií králíka divokého (Oryctolagus cuniculus) na celé jiÏní Moravû. Na Dyji pod Znojmem Ïije bobr evropsk˘ (Castor fiber), nad Znojmem se pravidelnû vyskytuje vydra fiíãní (Lutra lutra). V˘znamn˘ je mimofiádnû poãetn˘ v˘skyt netop˘rÛ vázan˘ na lokalitu Ledové sluje v NP Podyjí. Ve v˘chodních ãástech okresu lze dodnes vzácnû spatfiit tchofie stepního (Muste-
2
1
la everesmanii). V lesnat˘ch západních ãástech okresu Ïijí místy plch velk˘ (Glis glis) a pl‰ík lískov˘ (Muscardinus avellanarius). Pravûké, protohistorické a ranû stfiedovûké osídlení na Znojemsku je velmi intenzivní a lze jej nazvat pokladnicí pravûku. V mladém paleolitu (30 000 let pfi. n. l.) vzniká síÈ v˘znamn˘ch sídelních lokalit, mezi které náleÏí Vedrovice, Jezefiany-Mar‰ovice a Kub‰ice. Loveãsko-sbûraãská spoleãenstva paleolitu vystfiídala v polovinû 6. tisíciletí pfi. n. l. kultura s lineární keramikou. Zcela ojedinûlou lokalitou je sídelní ohrazená aglomerace ve Vedrovicích–·iroké u lesa s prozatím jedin˘m prozkouman˘m kostrov˘m pohfiebi‰tûm této kultury na Moravû. Mezi dal‰í lokality patfií hlavnû Tû‰etice a Kyjovice-Sutny. Tuto kulturu stfiídá na poãátku 5. tisíciletí kultura s moravskou malovanou keramikou. Vyznaãuje v˘stavbou tzv. rondelÛ – kruhov˘ch kultovních areálÛ které jsou vymezeny systémem pfiíkopÛ a palisád (Znojmo-Novosady, Tû‰etice, Kyjovice-Sutny, Ma‰ovice-P‰eniãné, Bûhafiovice, Kfiepice, Nûmãiãky). V rozmezí 4. aÏ 3. tisíciletí se na Znojemsku vystfiídaly postupnû kultury s nálevkovit˘mi poháry, kanelovanou keramikou, kultury jevi‰ovická a zvoncovit˘ch pohárÛ. Doba bronzová vyplÀuje ãasovû 2. a poãátek 1. tisíciletí pfi. n. l. Únûtická kultura osídluje níÏinné oblasti okresu, aÈ jiÏ na spra‰ích ãi ‰tûrkopíscích. Známe ji z Petrovic, Moravského Krumlova a ·atova. V období mlad‰í a pozdní doby bronzové osídlují Znojemsko dvû kultury – velatická a podolská. Osídlení je souvislé a vzniká celá fiada níÏinn˘ch sídli‰È (Dob‰ice-Léry), které tvofií zázemí vznikajícím opevnû-
3
4
1 Dytík úhorní (Burhinus oedicnemus). 2 Souãasn˘ v˘skyt pestroskvrnky ãekankové (Polymixis flavicincta) je v âeské republice doloÏen pouze z vfiesovi‰È na v˘chodním okraji NP Podyjí. 3 Lindu‰ka campestris).
úhorní
(Anthus
4 V posledních letech pravidelnû pozorovan˘ kalous pustovka (Asio flammeus) zde nachází vhodné útoãi‰tû v zimním období.
ZN 21
601
581-602_ZN_uvod 31.3.2008 12:04 Stránka 602
■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■
C
M
Y
Brnûnsko
4
1
2
3
1 Unikátní plastika kultury s moravskou malovanou keramikou z mlad‰í doby kamenné (4800 aÏ 4600 pfi. n. l.). 2 Averz mûdûné byzyntské mince Manuela II. Comnena (1143 aÏ 1180) ze Znojma – Althanského paláce. 3 Kostûn˘ hfieben ze starohradi‰tního období (7. aÏ 8. stol. n. l.) z Miroslavi. 4 Rotunda sv. Katefiiny a pfiemyslovsk˘ hrad ve Znojmû.
602
ZN 22
n˘m hradiskÛm (Znojmo – Hradi‰tû, Kfiepice-Hradisko, Olbramovice-Leskoun). V okolí hradisek i vût‰ích níÏinn˘ch sídli‰È dochází k lokálnímu odlesnûní krajiny. Star‰í úsek doby Ïelezné (8.– 5. století pfi. n. l.) je ze Znojemska znám z fiady níÏinn˘ch (Tû‰etice, Moravsk˘ Krumlov) i v˘‰inn˘ch sídli‰È (Znojmo-Hrad, Olbramovice-Leskoun, Jevi‰ovice-Star˘ zámek). První ãtyfii století po zlomu letopoãtu osídlují Znojemsko germánské kmeny. Období stûhování národÛ je na Znojemsku zastoupeno nejvût‰í kostrovou nekropolí na Moravû z 5. století, odkrytou v Novém ·aldorfû (celkem 74 hrobÛ), kterou doplÀují dal‰í nálezy hlavnû ze Znojma, âernína, Dyje a Hodonic. Od 6. století, kdy k nám zaãínají pfiicházet slovanské kmeny, zaznamenáváme na Znojemsku postupn˘ nárÛst osídlení, které vrcholí v 9. století, v období Velké Moravy. Vzniká v˘znamné opevnûné lokální centrum moci ve Znojmû – Hradi‰ti. Hradisko je rozdûleno na akropoli a rozsáhlé západní pfiedhradí. Na poãátku 11. století vznikají na Znojemsku dal‰í v˘znamná lokální centra. Pokraãuje v˘voj ve Znojmû – Hradi‰ti, i kdyÏ centrum bylo pfieloÏeno do vznikajícího Znojma. Podél Dyje vzniká soustava hradÛ a sídel (Bítov, Corn‰tejn, Jaroslavice, Hrádek), na Rokytné pak stejnojmenné opevnûné hradisko (Rokytengrad). Se vzrÛstající intenzitou osídlení v prÛbûhu 12. a pfiedev‰ím v období kolonizace 13. století dochází k v˘raznému odlesÀování a pfiemûnû krajiny, která vrcholí v období stfiedovûku. Zásadní zmûny v krajinû jsou patrny od 19. století, kdy dochází k vysou‰e-
ní rybníkÛ, rozorávání niv podél fiek. S v˘stavbou Ïeleznic v druhé polovinû 19. století se propojující ·atov–Znojmo–Okfií‰ky, se spojkou pfies Hru‰ovany do Mikulova byl spjat rozvoj prÛmyslu a obchodu v okrese. Centrem zÛstávalo Znojmo a postupnû se vyvíjela i dal‰í mûsta Moravsk˘ Krumlov a Miroslav. Po vzniku samostatného âeskoslovenska do‰lo v 20. letech 20. století k pozemkové reformû. Ta rozparcelovala císafiské a feudální velkostatky soukrom˘m zemûdûlcÛm. V letech 1930 aÏ 1933 byla postavena Vranovská pfiehradní nádrÏ na fiece Dyji, kolem které po 2. svûtové válce vyrostlo mnoÏství rekreaãních objektÛ. K dosud nejvût‰ím zmûnám do‰lo po roce 1950, kdy v rámci kolektivizace zemûdûlství a zakládání státních statkÛ a JZD byly scelovány pozemky, ru‰eny meze, budovány agrární terasy, odvodÀovací a zavlaÏovací systémy (kanál Krhovice–Hevlín). Ráz venkova poznamenaly rozsáhlé areály zemûdûlsk˘ch podnikÛ budovan˘ch v tûsné blízkosti vesnic. V ploché ãásti okresu byly vysázeny vûtrolamy. V jihozápadní ãásti okresu Znojmo u hranice s Rakouskem mezi Znojmem a Vranovem nad Dyjí se nachází jedin˘ národní park na Moravû. Podél fiek Jevi‰ovky, Rokytné a Jihlavy byly vyhlá‰eny pfiírodní parky Jevi‰ovka, Rokytná a Stfiední Pojihlaví. V okrese bylo k 31. 12. 2005 mimo NP Podyjí vyhlá‰eno 33 maloplo‰n˘ch zvlá‰tû chránûn˘ch území a 12 památn˘ch stromÛ. V˘znamn˘mi chránûn˘mi územími jsou NPP Miroslavské kopce a NPR Krumlovsko-rokytenské slepence, která je typovou lokalitou endemického hvozdíku moravského (Dianthus moravicus).
K
