Anensk vrch. Brnûnsko C M Y K

750-780_ uzemi_CHKO PA 2.4.2008 9:45 Stránka 750

■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

Brnûnsko GEOLOGIE Skalní podloÏí tvofií fly‰ová facie Ïdánicko-hustopeãského souvrství s polohami rozvûtral˘ch slepencÛ a pískovcÛ. Pfievládající pÛdní typ pfiedstavuje pfiedev‰ím pararendzina typická. V okolí se nacházejí ãernozemû typické a ãernozemû pelické.

1

2

3

1

Sasanka lesní (Anemone sylvestris) zde roste na polopfiírodních sanovi‰tích, stepních ladech a v lemov˘ch spoleãenstvech, na místech se sníÏenou konkurenãní schopností ostatních rostlin. 2 Rozrazil oÏankov˘ (Veronica teucrium). 3 ¤ebfiíãek panonsk˘ (Achillea pannonica). 4 Pfievládající vegetaãní kryt severov˘chodnû orientovaného svahu pfiedstavuje such˘ ‰irokolist˘ trávník svazu Bromion erecti.

750

CHKO PA 26

PfieváÏnou ãást KVùTENA severnû orientovaného svahu kryje such˘ ‰irokolist˘ trávník svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, kter˘ místy pfiechází v lemové spoleãenstvo asociace Geranio sanguinei-Peucedanetum cervariae a v horní ãásti svahu téÏ v such˘ úzkolist˘ trávník svazu Festucion valesiacae, v nûmÏ se uplatÀuje napfi. ostfiice nízká (Carex humilis) a oman meãolist˘ (Inula ensifolia). Maloplo‰nû jsou vyvinuty nízké suchomilné kfioviny svazu Prunion fruticosae, ve kter˘ch pfievládá tfie‰eÀ kfiovitá (Cerasus fruticosa), popfi. C. ×eminens, její statnûj‰í kfiíÏenec s t. vi‰ní (C. vulgaris). Západní ãást chránûného území tvofií svahy viniãních teras porostlé vysok˘mi kfiovinami ze svazu Berberidion, jejichÏ fiídk˘ porost lze nalézt také u dolního okraje svahu. Tvofií jej rÛÏe ‰ípková (Rosa canina), ptaãí zob obecn˘ (Ligustrum vulgare), hloh jednosemenn˘ (Crataegus monogyna), svída krvavá (Swida sanguinea) a kalina tu‰alaj (Viburnum lantana). V letech 1992 – 2001 bylo na Anenském vrchu zaznamenáno pfiibliÏnû 130 druhÛ cévnat˘ch rostlin, mezi nimi ‰est druhÛ zvlá‰tû chránûn˘ch, a to hvûzdnice chlumní (Aster amellus), kosatec nízk˘ (Iris pumila), sasanka lesní (Anemone sylvestris), tfiemdava bílá (Dictamnus albus), violka obojetná (Viola ambigua) a zlatovlásek obecn˘ (Linosyris vulgaris). Dále zde roste napfi. fiebfiíãek panonsk˘ (Achillea pannonica), ãilimník rakousk˘ (Chamaecytisus austriacus), ã. zelenav˘ (C. virescens), ã. fiezensk˘ (C. ratisbonensis), bílojetel nûmeck˘ (Dorycnium germanicum), ovsífi luãní chlupat˘ (Helictotrichon pratense subsp. hirtifolium), strdivka sedmihradská (Melica transsilvanica), pipla osmahlá (Nonea pulla), sápa hlíznatá (Phlomis tuberosa), mochna pfiímá (Potentilla recta), ãistec pfiím˘ (Stachys recta)

4

Pfiírodní památka

Anensk˘ vrch

Vrcholová plo‰ina a severní svahy Anenského vrchu (267,6 m n. m.) asi 1 km jiÏnû aÏ jihozápadnû od Bavor. Katastrální území: Bavory

Nadmofiská v˘‰ka: 242 – 268 m

V˘mûra: 0,82 ha

Vyhlá‰eno: 1986

Stepní lada v pokroãilém stadiu sukcese s lemov˘mi spoleãenstvy a roztrou‰en˘mi teplomiln˘mi kfiovinami, zejména na b˘val˘ch mezích, pfiedstavují polopfiírodní enklávu uprostfied zemûdûlsk˘ch pozemkÛ a hostí nûkolik chránûn˘ch a ohroÏen˘ch druhÛ rostlin a ÏivoãichÛ. a rozrazil oÏankovit˘ (Veronica teucrium). Vzhledem k chaZVÍ¤ENA rakteru biotopu pfievaÏují stepní a kfiovinné druhy. Byl zaznamenán v˘razn˘ poãetní nárÛst stavÛ kfiepelky polní (Coturnix coturnix). Pravidelnû zde hnízdí Èuh˘k obecn˘ (Lanius collurio), pûnice vla‰ská (Sylvia nisoria), p. hnûdokfiídlá (S. communis), strnad luãní (Miliaria calandra), bramborníãek ãernohlav˘ (Saxicola torquata) a skfiivan polní (Alauda arvensis). V malakofaunû pfievaÏují xerotermofilní druhy Truncatellina cylindrica a Granaria frumentum. V˘znamná je i pfiítomnost teri-

kolních plÏÛ Cecilioides acicula a Oxychilus inopinatus, coÏ jsou nedávní pfiistûhovalci z jiÏní Evropy. Lokalita není hosVYUÎITÍ podáfisky vyuÏívána. Je mírnû ohroÏena ruderalizací zpÛsobenou zemûdûlsk˘m obhospodafiováním sousedních pozemkÛ. Od konce devadesát˘ch let je such˘ trávník ve dvoulet˘ch intervalech udrÏován seãí. Péãi by bylo vhodné doplnit pastvou, popfi. obãasn˘m rozvolnûním porostu kfiovin na svazích teras v západní ãásti území. MAPA ÚZEMÍ

strana 778


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

CHKO Pálava

1

Národní pfiírodní rezervace

Dûvín-Kotel-Soutûska

Dûvín (548,7 m n. m.), Soutûska a Kotel (téÏ Obora; 483 m n. m.) mezi Pavlovem, Dolními Vûstonicemi, Horními Vûstonicemi, Pernou a Klentnicí. Katastrální území: Horní Vûstonice, Pavlov, Perná a Klentnice

Nadmofiská v˘‰ka: 257– 554 m

V˘mûra: 380,76 ha

Vyhlá‰eno: 1946

Skalní, stepní, kfiovinné a lesní ekosystémy na vápencovém podkladu s mimofiádnû bohatou flórou a faunou; na Dûvínû se projevuje inverze vegetaãních stupÀÛ; v˘znamná geologická lokalita. Rezervace zaGEOLOGIE hrnuje nejv˘znaãnûj‰í bradla Pavlovsk˘ch vrchÛ navzájem oddûlená sníÏeninou Soutûsky, která sleduje tektonickou linii. Na vrcholu Dûvína jsou dvû oddûlené ‰upiny ernstbrunnsk˘ch vápencÛ, mezi nimiÏ leÏí vápnité

jílovce a glaukonitické pískovce klementského a pálavského souvrství svrchní kfiídy. Ernstbrunnské vápence tvofií fiadu skalních útesÛ a men‰ích skalek. V hluboké sníÏeninû Soutûsky mezi vrcholy Kotle a Dûvína vystupují tmavé jílovce klentnic-

k˘ch vrstev, z v˘chodní strany Soutûsku omezují svislé stûny ernstbrunnsk˘ch vápencÛ s krasov˘mi dutinami. Na západním úboãí Kotle vystupují mohutné skály Martinky s velkou rozsedlinou a vklínûn˘m balvanem tvofiícím neprav˘ skalní most, tzv. Velk˘ ‰punt. Na úpatí velké skalní stûny na úboãí Dûvína je zachováno holocenní a pozdnû glaciální souvrství s hojnou mûkk˘‰í faunou (42 druhÛ, vãetnû druhu Discus ruderatus). Na jiÏním svahu Kotle se nachází opu‰tûn˘ vápencov˘ kamenolom; dal‰í men‰í je nad Pernou. Na zvûtralinách vápencÛ vznikly rÛznû hluboké pÛdní profily rendzin – rendzina typická a litická (lokálnû jen karbonátová varieta litozemû) –, v men‰í mífie pak i asociace erodované formy ãernozemû typické na spra‰i i karbonátov˘ch svahovinách a pararendziny typické na slínech. V ochranném pásmu a okolí rezervace se na spra‰ích vytvofiily typické hnûdozemû a luvizemû.

Velká ãlenitost KVùTENA terénu a rÛzná orientace svahÛ umoÏÀují zastoupení rÛzn˘ch vegetaãních typÛ. Severozápadní svah a jihov˘chodní úpatí Dûvína a Kotle porÛstají panonské dubohabfiiny asociace Primulo veris-Carpinetum, které se vyznaãují bohat˘m jarním aspektem geofytÛ, k nimÏ patfií dymnivka nízká (Corydalis pumila), kfiivatec nejmen‰í (Gagea minima) a snûÏenka podsnûÏník (Galanthus nivalis). Na su‰‰ích místech s mûlãí pÛdou v˘‰e na svazích je nahrazují perialpidské bazifilní teplomilné doubravy asociací Corno-Quercetum

1

Bradlo Dûvína s obcí Pavlov.

CHKO PA 27

751


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

Brnûnsko

2 a Pruno mahaleb-Quercetum, v jejichÏ stromovém patfie obvykle pfievládá dub p˘fiit˘ (Quercus pubescens) a které se vyznaãují druhovû bohat˘m kefiov˘m a bylinn˘m patrem. Pfiíkré severozápadní svahy Dûvína a Kotle s chladnûj‰ím a vlhãím mezoklimatem kryjí suÈové lesy asociace Aceri-Carpinetum, které jsou nápadné pfiedletním aspektem s omûjem vlãím prav˘m (Aconitum vulparia subsp. vulparia). Nad nimi se na samém úpatí skal nachází úzk˘ pruh reliktních pûchavov˘ch lipin asociace Seslerio albicantis-Tilietum cordatae, jejichÏ bylinn˘ podrost zahrnuje ãetné druhy pûchavov˘ch trávníkÛ.

2 Ploch˘ vrchol Dûvína se zbytky zarovnaného povrchu. Na jihov˘chodních svazích je patrné rozsáhlé primární bezlesí. 3 Pfiástevník mafiinkov˘ (Watsonarctia casta) se zde dosud udrÏel v pomûrnû poãetné populaci.

752

CHKO PA 28

Severnû a severozápadnû orientované skály a skalnaté svahy Dûvína pfiedstavují z velké ãásti pfiirozené bezlesí a zároveÀ stanovi‰tû reliktní povahy. Jsou porostlé pûchavov˘mi trávníky svazu Diantho lumnitzeri-Seslerion albicantis. Ve skalách nad Soutûskou a na severozápadním svahu Dûvína se nachází jediná lokalita píseãnice velkokvûté (Arenaria grandiflora) v âeské republice; tento v˘skyt pfieváÏnû horského druhu v niÏ‰ích polohách se oznaãuje jako dealpinní. Spolu s píseãnicí zde rostou i dal‰í reliktní druhy, a to hvozdík LumnitzerÛv (Dianthus lumnitzeri), svízel rakousk˘ (Galium austriacum) a starãek celolist˘ (Tephroseris integrifolia). Velmi nápadn˘ je jarní aspekt skalních trávníkÛ, tzv. skalních stepí asociace Poo badensis-Festucetum pallentis, a úzkolist˘ch such˘ch trávníkÛ, tzv. drnov˘ch stepí svazu Festucion valesiacae, které na jihov˘chodním svahu Dûvína hostí poãetnû nejsilnûj‰í populaci kosatce nízkého (Iris pumila) u nás. Skalní a drnové stepi pfiedstavují dílem pfiirozené bezlesí, dílem náhradní spoleãenstva po ‰ipákov˘ch doubravách. Souãástí pestré vegetaãní mozaiky skalních trávníkÛ jsou malé skalní terásky s bazifilní vegetací sukulentÛ a jarních efe-

3 mér, kterou tvofií netfieskovec v˘bûÏkat˘ srstnat˘ (Jovibarba sobolifera subsp. hirta), bûlorozchodník skalní (Oreosedum album), rozchodník ostr˘ (Sedum acre), lomikámen trojprst˘ (Saxifraga tridactylites) a rozrazil ãasn˘ (Veronica praecox). V Soutûsce a na západním svahu Kotle jsou na tûÏ‰ích a hlub‰ích pÛdách vyvinuty ‰irokolisté suché trávníky svazu CirsioBrachypodion pinnati, tzv. luãní stepi, v nichÏ pfievládá ostfiice nízká (Carex humilis), svefiep vzpfiímen˘ (Bromus erectus) nebo váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum). Pfiedev‰ím na jihov˘chodním svahu Dûvína se vytvofiil krajin-

n˘ typ, kter˘ oznaãujeme jako krasovou lesostep: stfiídají se zde nevelké ostrÛvky ‰ipákov˘ch doubrav a vysoké suchomilné kfioviny asociace Violo hirtae-Cornetum maris, v nichÏ pfievládá dfiín jarní (Cornus mas), s teplomiln˘mi lesními lemy asociace Geranio sanguinei-Dictamnetum albae, skalními trávníky a such˘mi úzkolist˘mi trávníky. Kvûtena je druhovû velmi bohatá: v letech 1992 – 2002 bylo v rezervaci zaznamenáno 630 druhÛ a poddruhÛ cévnat˘ch rostlin, z toho 50 zvlá‰tû chránûn˘ch. Na svahu pod zfiíceninou hradu Dûviãky má jediné nalezi‰tû v âeské republice violka nejmen‰í (Viola kitaibeli-


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

CHKO Pálava sonium), o. ãervená (C. rubra), oman oko Kristovo (Inula oculus-christi), plamének pfiím˘ (Clematis recta), pryskyfiník ilyrsk˘ (Ranunculus illyricus), sasanka lesní (Anemone sylvestris), tafiice skalní (Aurinia saxatilis), tfiemdava bílá (Dictamnus albus), violka obojetná (Viola ambigua), vratiãka mûsíãní (Botrychium lunaria), vstavaã nachov˘ (Orchis purpurea), v. vojensk˘ (O. militaris), zlatovlásek obecn˘ (Linosyris vulgaris), zvonek boloÀsk˘ (Campanula bononiensis) a z. sibifisk˘ (C. sibirica). Z mykologického hlediska jsou v˘znamné pfiedev‰ím houby xerotermních stanovi‰È. Ze zvlá‰tû chránûn˘ch druhÛ je to náramkovitka Ïlutozelená (Flocullaria straminea). Na podobn˘ch stanovi‰tích roste pût vzácn˘ch druhÛ hvûzdovek, napfi. h. bradavková (Geastrum corollinum) a h. lahvicová (G. lageniforme), dále Ïaludice lysá (Disciseda calva) a dva vzácné druhy ohnivcÛ, jmenovitû o. zimní (Microstoma protracta) a o. jursk˘ (Sarcoscypha jurana).

4

5

6 ana). Temeno jiÏního vrcholu Kotle hostí poãetnû nejsilnûj‰í moravskou populaci kosatce píseãného (Iris arenaria). Ve svûtlé teplomilné doubravû na jihov˘chodním svahu Dûvína roste hnûdenec zvrhl˘ (Limodorum abortivum), na pfiilehl˘ch ladech len chlupat˘ (Linum hirsutum). Kromû v˘‰e uveden˘ch zvlá‰tû chránûn˘ch druhÛ se v rezervaci vyskytuje devaterka poléhavá (Fumana procumbens), dvoj‰títek hladkoplod˘ (Biscutella laevigata), hlaváãek jarní (Adonanthe vernalis), hofiec kfiíÏat˘ (Gentiana cruciata), hvûzdnice chlumní (Aster amellus), chrpa chlumní (Cynaus triumfettii), kavyl IvanÛv (Sti-

pa joannis), k. sliãn˘ (S. pulcherrima), koniklec velkokvût˘ (Pulsatilla grandis), kosatec pestr˘ (Iris variegata), k. trávovit˘ (I. graminea), koulenka prodlouÏená (Globularia bisnagarica), kozinec rakousk˘ (Astragalus austriacus), k. viãencovit˘ (A. onobrychis), kru‰tík drobnolist˘ (Epipactis microphylla), len tenkolist˘ (Linum tenuifolium), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), lnûnka Dollinerova (Thesium dollineri), lomikámen vÏdyÏiv˘ (Saxifraga paniculata), medovník velkokvût˘ (Melittis melissophyllum), modfienec tenkokvût˘ (Muscari tenuiflorum), okrotice bílá (Cephalanthera dama-

Dûvín pfiedstaZVÍ¤ENA vuje jednu z nejv˘znamnûj‰ích zoologick˘ch lokalit âeské republiky. Skalní stepi, lesostep, lesy i skalní stûny hostí stovky druhÛ bezobratl˘ch i obratlovcÛ. Na v˘hfievn˘ch svazích lze nalézt stfievlíka uherského (Carabus hungaricus), saranãi modrokfiídlou (Oedipoda caerulescens), kudlanku náboÏnou (Mantis religiosa) i velmi vzácnou kobylku ságu (Saga pedo). MÛÏeme zde pozorovat jasonû dymnivkového (Parnassius mnemosyne), ÏluÈáska úzkolemého (Colias chrysotheme) a martináãe hru‰Àového (Saturnia pyri). Mezi ménû nápadné mot˘ly patfií pouzdrovníãci Coleophora onobrychiella, C. squamella, C. acrisella, C. dignella a C. oriolella, jejichÏ housenky Ïijí ve vacích a vyÏírají listy nebo semena rostlin; naopak nápadná je vfietenu‰ka pozdní (Zygaena laeta) a v. ãtveroteãná (Z. punctum). Teprve nedávno byla jako nov˘ druh ãeské fauny na Dûvínû nalezena osenice tmavá (Yigoga nigrescens). Severní svahy Dûvína se suÈov˘mi lesy jsou naopak domovem druhÛ s podhorsk˘m aÏ horsk˘m roz‰ífiením: lze uvést mj. kovoleskle-

7 ce horského (Euchalcia variabilis), k. omûjového (Polychrysia moneta), z druhÛ vázan˘ch spí‰e na podhÛfií napfi. osenici velkou (Eurois occulta). Pomûrnû bûÏn˘ je na v˘hfievn˘ch stanovi‰tích s nízkou vegetací v˘kalník vrubounovit˘ (Sisyphus schaefferi), velmi hojn˘ je roháã obecn˘ (Lucanus cervus). Pfii pfiemnoÏení bekyní se lze v dubohabfiinách setkat s krajníky, a to k. hnûd˘m (Calosoma inquisitor) i vzácnûj‰ím k. piÏmov˘m (C. sycophanta). Mezi pavouky jsou zastoupeny dva druhy s nápadnû rudû zbarven˘mi samci: stepník rud˘ (Eresus cinnaberinus) a skákavka rudopásá (Philaeus chrysops). Vrcholové stepní partie hostí jedineãné spoleãenstvo teplomiln˘ch pavoukÛ: slíìáka bradavãitého (Alopecosa solitaria), plachetnatku Centromerus capucinus, snovaãku Dipoena prona, bûÏníka Melloteeova (Heriaeus melloteei), jakoÏ i skálovky trávostepní (Drassylus vinealis) a s. ‰tûtinkaté (Zelotes declinans). Jedinou lokalitu v ãesk˘ch zemích zde má jihoevropsk˘ kfii-

4 Hvozdík LumnitzerÛv (Dianthus lumnitzeri) roste na vápencov˘ch skalách Dûvína, RÛÏového vrchu a Stolové hory. 5 Violku skalní (Viola saxatilis) najdeme ve skalních ‰tûrbinách spí‰e na severních svazích Dûvína. 6 Ve skalách nad Soutûskou a na severozápadním svahu Dûvína se nachází jediná lokalita píseãnice velkokvûté (Arenaria grandiflora) v âeské republice. 7 Modfienec tenkokvût˘ (Muscari tenuiflorum).

CHKO PA 29

753


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

Brnûnsko Ïluva hajní (Oriolus oriolus), lejsek bûlokrk˘ (Ficedula albicollis) a l. ‰ed˘ (Muscicapa striata). Soutûska a kamenolom na Kotli jsou jedin˘m místem pravidelnûj‰ího zimního v˘skytu zedníãka skalního (Tichodroma muraria) u nás. Ve stepních biotopech je dosti ãastá bûlozubka bûlobfiichá (Crocidura leucodon). V puklinách skalních stûn byly nalezeny kolonie vzácného netop˘ra pestrého (Vespertilio murinus), v dutinách stromÛ kolonie n. stromového (Nyctalus leisleri). Pravidelnû se v rezervaci vyskytuje i netop˘r velkouch˘ (Myotis bechsteinii) a n. ãern˘ (Barbastella barbastellus), a to vãetnû gravidních samic.

8

9 Ïák strakat˘ (Aculepeira armida). TotéÏ platí o plÏi drobniãce Ïebernaté (Truncatellina costulata), která na jiÏní Moravû pfiedstavuje sarmatsk˘ prvek. Skalní stepi jiÏní expozice sk˘tají vhodné prostfiedí je‰tûrce zelené (Lacerta viridis) a uÏovce hladké (Coronella austriaca), v lesích je bûÏn˘ slep˘‰ kfiehk˘ (Anguis fragilis). Trvale v rezervaci hnízdí dudek chocholat˘ (Upupa epops), v lesích je hojn˘ strakapoud prostfiední (Dendrocopos medius), datel ãern˘ (Dryocopus martius),

8 Pavlovské vrchy jsou jediné místo v âeské republice, kde pravidelnû zimuje zedníãek skalní (Tichodroma muraria). 9 Paprska velkokvûtá (Orlaya grandiflora) patfií mezi chránûné a silnû ohroÏené druhy. Vytváfií bohaté porosty na jiÏních svazích Dûvína. 10 Kobylka sága (Saga pedo) je u nás známa z nûkolika lokalit soustfiedûn˘ch na nejjiÏnûj‰í Moravu, jíÏ prochází severní okraj areálu tohoto ponticko-submediteránního druhu. 11 âirÛvka ãerno‰upinatá (Tricholoma atrosquamosum) je zafiazena do âervené knihy chránûn˘ch a ohroÏen˘ch druhÛ niÏ‰ích rostlin.

754

CHKO PA 30

V minulosti byLESNICTVÍ la rezervace mnohem více odlesnûna a hospodáfisky vyuÏívána. Podle historick˘ch pramenÛ byl napfi. v 18. století stav lesÛ natolik neutû‰en˘, Ïe dolnovûstonick˘ pivovar byl nucen dováÏet dfievo z Ïidlochovick˘ch lesÛ. Les, kter˘ byl obhospodafiován jako les nízk˘ neboli pafiezina, byl zdrojem palivového dfiíví a byl vyuÏíván zfiejmû téÏ k pastvû. V roce 1876 se pfiistoupilo k umûlému zalesÀování: zejména na Kotli byla postupnû vysázena borovice ãerná, trnovník akát a pajasan Ïláznat˘. Také pfieváÏnû jasanové porosty na temeni Dûvína byly zaloÏeny umûle. Poslední rozsáhlá zalesÀovací akce probûhla v roce 1952. Koncem 19. století byla na Dûvínû zaloÏena obora, nejdfiíve s daÀky, ktefií byli v sedmdesát˘ch letech 20. století nahrazeni muflony. V roce 1953 k nim pfiibyly kozy bezoárové. Oborní chov zvûfie byl formálnû ukonãen v roce 1996 zru‰ením obory a odstûhováním koz; mufloni v rezervaci naopak zÛstali a napfi. v roce 2001 jich na Dûvínû Ïilo témûfi 100. Chovaná zvûfi po‰kozovala lesní porosty, v nichÏ zabraÀovala pfiirozenému zmlazení dfievin, a devastovala nejcennûj‰í plochy such˘ch trávníkÛ, a to eutrofizací z trusu a naru‰ením pÛdního povrchu. V rezervaci byly vysazeny ãetné exotické dfieviny, napfi. zeravy a jírovce maìaly, a ovocné stromy. Lesy rezervace jsou kategorizovány jako lesy zvlá‰tního urãení a zãásti i lesy ochranné, a lesní hospodáfiství je tak podfiízeno cílÛm ochrany pfiírody. TûÏi‰tû

10

11 péãe o lesy chránûného území spoãívá v náhradû nepÛvodních dfievin autochtonními druhy, zejména v odstraÀování akátu a pajasanu Ïláznatého. Je tfieba rozhodnout, které porosty budou ponechány bez zásahu a které budou obhospodafiovány jako les vysok˘, popfi. zda bude v nûkteré ãásti zachováno tzv. v˘mladkové hospodafiení. Hospodáfiské vyuVYUÎITÍ Ïívání bylo v minulosti mnohem intenzivnûj‰í. Od stfiedovûku bylo na Dûvínû a Kotli otevfieno nûkolik men‰ích kamenolomÛ. Na jihov˘chodním svahu zasahovaly vinohrady aÏ na území dne‰ní rezervace. Podle údajÛ z roku 1669 louka na vrcholu sk˘tala roãnû pfies 30 fÛr sena, v 19. století byla vyuÏívána jako pastvina, pozdûji dokonce jako pole. Zejména suché trávníky slouÏily odedávna jako pastviny; nejdéle tento zpÛsob obhospodafiování pfietrval na západním svahu Kotle. Nyní jsou tyto plochy, které zarÛstají kfiovinami, udrÏovány stfiídavû seãí a pastvou. Cílem je obnovit v tûchto místech pastevní hospodafiení. UÏ od druhé svûtové války existovalo na vrcholu Dûvína vojenské signální zafiízení, k nûmuÏ v roce 1976 pfiibylo zafiízení telekomunikaãní (televizní vysílaã). Cesta ze Soutûsky byla aÏ do nedávné doby po‰kozována provozem tûÏk˘ch vozidel a ná-

slednou erozí. V‰echny nevyuÏité vojenské budovy v‰ak Armáda âeské republiky v roce 2004 odstranila. Lovecká chata v Soutûsce byla v kvûtnu 2002 zniãena poÏárem. V jarních mûsících, hlavnû o svátcích a o víkendech, trpí rezervace velkou náv‰tûvností. Dlouhodob˘m cílem je i definitivnû odstranit telekomunikaãní zafiízení z rezervace, pfiednostnû je nutné zamezit nevratnému eroznímu po‰kození pfiístupové cesty. Rezervací vede nauãná stezka, obnovená v roce 2005. Na HISTORIE A KULTURA úpatí Dûvína existovala lidská sídli‰tû jiÏ v mlad‰í dobû kamenné. V blízkosti sedla pod Dûviãkami je doloÏena existence opevnûného sídli‰tû z mlad‰í doby bronzové, jehoÏ valy jsou dosud dobfie zfietelné. Pozdnû románsk˘ aÏ ranû gotick˘ hrad Dûviãky je poprvé doloÏen poãátkem 13. století. Ze 14. století pocházejí dnes málo patrné zbytky hradu Neuhaus na skalách poblíÏ severního vrcholu Kotle. 68, 113, BIBLIOGRAFIE 128, 135 –137, 197, 209, 210, 323, 329, 330, 392, 406, 557, 604, 619, 621, 633, 634, 703, 704, 709, 745, 791, 792, 808, 946, 999, 1044 MAPA ÚZEMÍ

strana 778


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

CHKO Pálava trávník svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, místy postiÏen˘ expanzí ovsíku vyv˘‰eného (Arrhenatherum elatius), s ochuzenou garniturou obvykl˘ch teplomiln˘ch druhÛ. Trávník postupnû zarÛstá vysok˘mi kfiovinami ze svazu Berberidion, hlavnû hlohem jednosemenn˘m (Crataegus monogyna), rÛÏí ‰ípkovou (Rosa canina) a slivoní trnitou (Prunus spinosa). V letech 1997– 2002 zde bylo nalezeno 130 druhÛ cévnat˘ch rostlin, z toho tfii zvlá‰tû chránûné, a to kavyl IvanÛv (Stipa joannis), kozinec viãencovit˘ (Astragalus onobrychis) a zlatovlásek obecn˘ (Linosyris vulgaris). Stûna a suÈové svahy b˘valé pískovny jsou bez v˘znamné vegetace; ‰ífií se zde trnovník akát (Robinia pseudacacia). 1


Kienberg

JiÏní ãást protáhlého hfibetu Kienberg asi 3,5 km v˘chodnû od Mikulova v Milovické pahorkatinû. Katastrální území: Mikulov na Moravû


V˘mûra: 6,39 ha

Vyhlá‰eno: 1995

Paleontologické nalezi‰tû miocénní fauny evropského v˘znamu; temeno a svahy vrchu kryjí stepní lada s roztrou‰en˘mi kfiovinami; vyskytují se zde zvlá‰tû chránûné druhy rostlin a ÏivoãichÛ. GEOLOGIE Temeno vrchu je pfiekryto spra‰í. Ve staré pískovnû na hranû západního svahu nad Mu‰lovsk˘m potokem jsou obnaÏena souvrství jemnozrn˘ch aÏ hrubozrn˘ch pískÛ a konkrecionálnû zpevnûn˘ch vápnit˘ch pískovcÛ, jakoÏ i ãoãek fiasov˘ch a biodetritick˘ch vápencÛ hru‰eck˘ch vrstev stfiedního a svrchního badenu (sedimenty západního okraje VídeÀské pánve). V písãit˘ch sedimentech se nacházejí fosilie: v souãasné dobû je odsud známo asi 120 druhÛ mofisk˘ch mlÏÛ (Bivalvia), 150 druhÛ mofisk˘ch plÏÛ (Gastropoda), 40 druhÛ dírkono‰cÛ (Foraminifera), 30 druhÛ lasturnatek (Ostracoda), 10 druhÛ rybích otolitÛ (sluchov˘ch kÛstek) a mnoho dal‰ích Ïivo-

ãi‰n˘ch zbytkÛ. Mezi mûkk˘‰i jsou zastoupeny skofiápky rodÛ Strombus, Cassis a Cypraea, jejichÏ pfiítomnost dosvûdãuje, Ïe badenské mofie bylo je‰tû o nûco teplej‰í neÏ mofie Stfiedozemní. V sypk˘ch sedimentech se nacházejí jednotlivé Ïraloãí zuby. AÏ 12 cm dlouhé zuby patfií tfietihornímu Ïraloku Carcharodon megalodon, kter˘ je pfiíbuzn˘ dne‰nímu Ï. lidoÏravému (C. carcharias). Dal‰í nalezi‰tû fosilií leÏí v nejbliÏ‰ím okolí. V okolí kamenolomu se vyvinuly asociace ãernozemû typické s pararendzinou typickou (západní ãást), ve v˘chodní ãásti pak hnûdozem typická. PfieváÏnou ãást KVùTENA rezervace kryje such˘ ‰irokolist˘

2

3

Lokalita je v˘ZVÍ¤ENA znaãná v˘skytem více druhÛ blanokfiídlého hmyzu vázaného na hlinité svahy. V˘znamní jsou téÏ pavouci, a to ‰estioãka uherská (Dysdera hungarica), pavuãenka okrajová (Metopobactrus ascitus), bûÏník bylinn˘ (Xysticus lineatus) a skákavka mravenãí (Myrmarachne formicaria). VÛbec první nález zory severské (Zora parallela) v âeské republice byl uãinûn v roce 2003 právû zde. Hnízdí zde bramborníãek ãernohlav˘ (Saxicola torquata), pûnice vla‰ská (Sylvia nisoria), strnad luãní (Miliaria calandra) a Èuh˘k obecn˘ (Lanius collurio), jednotlivû i vlha pestrá (Merops apiaster). V minulosti zde VYUÎITÍ byl na dvou místech tûÏen písek, pravdûpodobnû jako stavební surovina, ãímÏ byla obnaÏena souvrství pískÛ, vápnit˘ch pískÛ a vápencÛ s ãetn˘mi fosiliemi. Vût‰í ãást území slouÏila jako pastvina a sad, jiÏ dlouho v‰ak leÏí ladem. Cílem vyfiezávání kfiovin, obãasné seãe nebo je‰tû lépe pastvy, obnovené v roce 2003, je zajistit trvalou existenci such˘ch trávníkÛ s roztrou‰en˘mi kefii. V nûkolikalet˘ch intervalech se odstraÀují v˘mladky akátu z b˘valé pískovny. BIBLIOGRAFIE 339 – 341, 953 MAPA ÚZEMÍ

68, strana 779

4

5

1 Stará pískovna na západním svahu nad Mu‰lovsk˘m potokem s obnaÏen˘m souvrstvím sedimentÛ stfiedního a svrchního badenu západního okraje VídeÀské pánve. V písãit˘ch sedimentech se nacházejí ãetné fosilie. 2 Fosilní lastury mlÏÛ Venus gigas a Pectunculus pilosus. 3 Ve fosiliích z Kienbergu je mlÏ Venus burdigalensis velmi vzácn˘, neboÈ na lokalitû byly nalezeny zbytky jediného exempláfie. 4 Zub Ïraloka rodu Carcharodon, pfiedchÛdce nebo blízkého pfiíbuzného dne‰ního Ïraloka lidoÏravého (C. carcharias). 5 Fosilní ulity plÏe Cassis cypraeiformis.

CHKO PA 31

755


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

Brnûnsko GEOLOGIE Ze spra‰ového pfiekryvu vystupují na zvlnûném západnû orientovaném svahu pfii úpatí vápencového bradla Stolová hora skalky tvofiené jursk˘mi vápenci. V minulosti zde byly sbírány zkamenûliny, pfiedev‰ím ulity nebo otisky mofisk˘ch mûkk˘‰Û, hlavonoÏcÛ a mofisk˘ch korálÛ. PÛdní pokryv na vápencov˘ch v˘chozech tvofií pfiedev‰ím rendzina typická (litická) s rendzinou kambizemní. Okolní zemûdûlské plochy pokr˘vá ãernozem typická (erodovaná).

1

2

3

4

1 Sasanka lesní (Anemone sylvestris). 2 Tafiice skalní (Aurinia saxatilis) roste na vápencovém podloÏí. 3 a 4 Zvonek sibifisk˘ (Campanula sibirica). 5 Pohled na severní ãást Koãiãího kamene s vystupujícími vápencov˘mi skalkami.

756

CHKO PA 32

Na vystupujících KVùTENA skalkách uprostfied chránûného území je maloplo‰nû vyvinuta skalní vegetace asociace Poo badensis-Festucetum pallentis. Na hlub‰í pÛdû ve v˘chodní ãásti lokality pfievládají suché úzkolisté trávníky ze svazu Festucion valesiacae, na nûÏ je vázána poãetnû slabá populace koniklece velkokvûtého (Pulsatilla grandis). ·irokolisté suché trávníky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati kryjí pfieváÏnû dolní ãást svahu; jejich dominantním druhem je váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum) a roste zde ve velkém poãtu hlaváãek jarní (Adonanthe vernalis). U jiÏního okraje enklávy se nachází men‰í plocha lemového spoleãenstva asociace Geranio sanguinei-Peucedanetum cervariae. Porosty vysok˘ch kfiovin svazu Berberidion, jejichÏ rozloha byla v letech 1997–1999 podstatnû omezena, se nacházejí zejména v severní ãásti a podél jiÏního okraje Koãiãího kamene; tvofií je hlavnû hloh jednosemenn˘ (Crataegus monogyna), slivoÀ trnitá (Prunus spinosa) a rÛÏe ‰ípková (Rosa canina). V severozápadním cípu enklávy je mal˘ porost suchomiln˘ch kfiovin asociace Prunetum fruticosae. V letech 1992 –1999 bylo na Koãiãím kameni zaznamenáno asi 210 druhÛ cévnat˘ch rostlin, ze zvlá‰tû chránûn˘ch (celkem 13) hvûzdnice chlumní (Aster amellus), kozinec rakousk˘ (Astragalus austriacus), k. viãencovit˘ (A. onobrychis), lomikámen trojprst˘ (Saxifraga tridactylites), oman oko Kristovo (Inula oculus-christi), sasanka lesní (Anemone sylvestris), tafiice skalní (Aurinia saxatilis), violka obojetná (Viola ambigua), zlatovlásek obecn˘ (Linosyris vulgaris) a zvonek si-

5


Tabulová, RÛÏov˘ vrch a Koãiãí kámen, ãást Koãiãí kámen

Svahy s vystupujícími vápencov˘mi bradly asi 0,3 km západnû od silnice Mikulov–Klentnice a asi 1,5 km jiÏnû aÏ jihojihov˘chodnû od Klentnice. Katastrální území: Klentnice


V˘mûra: 1,28 ha

Vyhlá‰eno: 1951, v roce 2000 administrativnû pfiipojeno k národní pfiírodní rezervaci Tabulová

OstrÛvek teplomilné vegetace na vápencovém podkladû s v˘skytem zvlá‰tû chránûn˘ch druhÛ rostlin obklopen˘ zemûdûlsk˘mi pozemky. bifisk˘ (Campanula sibirica). Nevelká populace ‰alvûje vlnaté (Salvia aethiopis) byla zaloÏena umûle v˘sevem semen sebran˘ch na Stolové hofie.

v˘raznû omezena rozloha kfiovin a takto uvolnûné plochy jsou udrÏovány obãasnou seãí a pastvou. Îádoucí je pravidelná fiízená pastva ovcí a koz.

Lokalita, nejspí‰ VYUÎITÍ b˘valá pastvina, dlouho leÏela ladem. V posledních letech byla

BIBLIOGRAFIE MAPA ÚZEMÍ

953 strana 777


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

CHKO Pálava

2

1


Koãiãí skála

V˘choz vápencov˘ch skal a jeho bezprostfiední okolí pfii v˘chodním okraji silnice Mikulov–Klentnice asi 2 km severnû od Mikulova. Katastrální území: Mikulov na Moravû


V˘mûra: 0,66 ha

Vyhlá‰eno: 2002

Skalní a stepní ekosystémy s v˘skytem zvlá‰tû chránûn˘ch druhÛ rostlin. Skalní relikt GEOLOGIE bradla ernstbrunnsk˘ch vápencÛ izolovan˘ v polích. PfievaÏujícím pÛdním typem je tu rendzina typická (litická) s rendzinou kambizemní. Na úpatích svahÛ je nahrazují zemûdûlsky obdûlávané ãernozemû (erodované). Ve skalních ‰tûrKVùTENA binách vápencového útesu se uchytila chasmofytická vegetace s tafiicí skalní (Aurinia saxatilis). Na vystupujícím skalním podkladu je maloplo‰nû vyvinut such˘ trávník (skalní step) ze svazu Bromo pannonici-Festucion pallentis, v nûmÏ roste mj. kosatec nízk˘ (Iris pumila) a koniklec velkokvût˘ (Pulsatilla grandis). V sousedství opu‰tûného malého kamenolomu na jiÏní stranû skály se nacházejí nevelké porosty úzkolist˘ch such˘ch trávníkÛ s kostfiavou walliskou (Festuca valesiaca) a k. Ïláb-

katou (F. rupicola), v nichÏ v pozdním létû upoutá pozornost kavyl vláskovit˘ (Stipa capillata). Západní svah útesu smûrem k silnici kryje such˘ ‰irokolist˘ trávník svazu Cirsio-Brachypodion pinnati s dominantní váleãkou prapofiitou (Brachypodium pinnatum), v jehoÏ jarním aspektu je nápadn˘ zejména hlaváãek jarní (Adonanthe vernalis). V˘chodní svah byl donedávna porostl˘ vysok˘mi kfiovinami svazu Berberidion, zejména hlohem jednosemenn˘m (Crataegus monogyna) a slivoní trnitou (Prunus spinosa), které v‰ak byly koncem devadesát˘ch let z velké ãásti odstranûny; ponechány byly pouze v úzkém pruhu po obvodu chránûného území. Na skalním stupni na severozápadní stranû skalky se nachází jediná populace pomnûnky úzkolisté (Myosotis stenophylla) na Pavlovsk˘ch vr‰ích. V oko-

lí opu‰tûného kamenolomu se nepravidelnû objevuje ‰alvûj vlnatá (Salvia aethiopis), jeÏ sem v‰ak byla vyseta; semena pocházela z populace na Stolové hofie. Z celkem 270 druhÛ cévnat˘ch rostlin nalezen˘ch na Koãiãí skále v letech 1990 –1999 je 11 zvlá‰tû chránûno. Kromû v˘‰e uveden˘ch je to koulenka prodlouÏená (Globularia bisnagarica), kozinec viãencovit˘ (Astragalus onobrychis), len tenkolist˘ (Linum tenuifolium), lomikámen trojprst˘ (Saxifraga tridactylites), zlatovlásek obecn˘ (Linosyris vulgaris) a zvonek boloÀsk˘ (Campanula bononiensis). Druhové spektrum cévnat˘ch rostlin dále doplÀuje napfi. bílojetel nûmeck˘ (Dorycnium germanicum), ãesnek chlumní (Allium senescens), chlupáãek ‰tûtinat˘ (Pilosella rothiana), kruãinkovec poléhav˘ (Corothamnus procumbens), rozrazil ãasn˘ (Veronica praecox), rÛÏe bedrníkolistá (Rosa pimpinellifolia), sápa hlíznatá (Phlomis tuberosa), strdivka brvitá (Melica ciliata), záraza bílá pravá (Orobanche alba subsp. alba) a z. vy‰‰í (O. elatior). Vzhledem k maZVÍ¤ENA lé rozloze nemá Koãiãí skála zvlá‰tní zoologick˘ v˘znam. Vyskytují se zde podobné druhy ÏivoãichÛ jako na srovnateln˘ch lokalitách v nejbliÏ‰ím okolí. Nejzajímavûj‰ím zde Ïijícím druhem je jedin˘ partenogenetick˘ druh pavouka u nás, ‰esti-

3 oãka uherská (Dysdera hungarica). V minulosti byl VYUÎITÍ na jihozápadní stranû vápencového útesu otevfien mal˘ kamenolom, nyní je území bez hospodáfiského vyuÏití. Vzhledem ke své poloze pfiímo u silnice trpí nadmûrnou náv‰tûvností a s ní spojen˘m se‰lapem. Západní svah byl v minulosti ohroÏen invazí trnovníku akátu (Robinia pseudacacia), kter˘ se v‰ak podafiilo z chránûného území eliminovat, a v souãasnosti je plocha seãena ve dvoulet˘ch intervalech. Plochy uvolnûné odstranûním kfiovin zatím vyÏadují seã kaÏdoroãnû. BIBLIOGRAFIE MAPA ÚZEMÍ

1

135, 745 strana 780

Pohled na Koãiãí skálu od jihu.

2

Koulenka prodlouÏená (Globularia bisnagarica). 3 Kozlíãek Phytoecia coerulea se u nás vyskytuje jen v nejteplej‰ích ãástech jiÏní Moravy. Ob˘vá stepní lada a jeho larva se vyvíjí v nûkter˘ch druzích ãeledi brukvovit˘ch.

CHKO PA 33

757


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

Brnûnsko

1 Celá rezerGEOLOGIE vace se nachází na holocenních fluviálních písãitohlinit˘ch sedimentech, které jsou místy vystfiídány slatinn˘mi zeminami. V jejich podloÏí leÏí pleistocénní ‰tûrkopísky. PÛdní pokryv území reprezentuje fluvizem glejová. âásteãnû jsou zaKVùTENA chovány porosty tvrdého luhu asociace Fraxino pannonicae-Ulmetum, v jejichÏ stromovém patfie pfievládá jasan úzkolist˘ (Fraxinus angustifolia), jilm vaz (Ulmus laevis) a dub letní (Quercus robur). Kolem periodick˘ch tÛní, jsou maloplo‰nû vyvinuty porosty mûkkého luhu asociace Salicetum albae, k jejichÏ vÛdãím dfievinám patfií topol bíl˘ (Populus alba) a vrba bílá (Salix alba). Kultury topolu kanadského (Populus ×canadensis) jsou dnes postupnû odstraÀovány. U Panenského ml˘na je v mírnû ochuzené podobû zachována kontinentální luÏní louka asociace Lathyro palustris-Gratioletum. Její v˘chodní ãást se po zamokfiení v polovinû devadesát˘ch let zmûnila v ostfiicovou louku s porosty svazu Caricion gracilis. Obdobné zmûny nastaly také na louce u Kfiivého jezera, trvale zamokfiené od doby návratu bobra evropského. Porosty ostfiice ‰tíhlé

1 Kormorán velk˘ (Phalacrocorax carbo). 2 NPR Kfiivé jezero s pfiirozen˘m charakterem fiíãního toku, porosty mokfiadních luk a luÏních lesÛ.

758

CHKO PA 34

2 (Carex gracilis), o. pobfieÏní (C. riparia) a o. dvoufiadé (C. disticha) obklopují také periodické tÛnû a obsazují nûkteré vlhãí prolákliny. Periodická tÛÀ na louce u Panenského ml˘na hostí ze vzácn˘ch a zvlá‰tû chránûn˘ch druhÛ laku‰ník BaudotÛv (Batrachium baudotii) a rÛÏkatec bradavãit˘ (Ceratophyllum submersum). Také v Kfiivém jezefie byly pozorovány porosty submerzní vegetace asociace Ceratophylletum demersi, na hladinû pak porosty rdesna obojÏivelného (Persicaria amphibia). Po vyschnutí v létû tÛnû a zamokfiené prolákliny zarÛstají ‰melem okoliãnat˘m (Butomus umbellatus) a eutrofní vegetací ze svazu Oenanthion aquaticae, v níÏ se uplatÀuje napfi. ‰ípatka vodní (Sagittaria sagittifolia), halucha vodní (Oenanthe aquatica) a rukev obojÏivelná (Rorippa amphibia). Na obnaÏen˘ch dnech a bahnit˘ch náplavech se vyvíjejí porosty s bahniãkou jehlovitou (Eleocharis acicularis) a porosty s dominantním dvouzubcem ãernoplod˘m (Bidens frondosa). Rákosiny asociace Phragmitetum communis jsou v rezervaci vzácné a zaujímají jen malé plochy. Znaãné plochy kryjí vlhkomilné ruderální porosty s úãastí invazních druhÛ hvûzdnice kopinaté (Aster lanceolatus), net˘kavky Ïláznaté (Impatiens glandulifera) nebo sluneãnice topinamburu (Helianthus tuberosus). Kvûtena rezervace ãítá 406 druhÛ a poddruhÛ cévnat˘ch rostlin, pozorovan˘ch v letech 1990 – 2004, z toho 13 zvlá‰tû


Kfiivé jezero

PravobfieÏní ãást nivy Dyje jiÏnû od Nov˘ch Ml˘nÛ a 2 km v˘chodnû od Milovic náleÏející do Dyjsko-moravské nivy. Katastrální území: Milovice a Nové Ml˘ny

Nadmofiská v˘‰ka: 163 –165 m

V˘mûra: 123,97 ha

Vyhlá‰eno: 1973

Zachovalá ãást nivy s pfiirozen˘m charakterem fiíãního koryta, porosty tvrdého a mûkkého luhu, luÏními loukami, periodick˘mi tÛnûmi a odfiíznut˘m meandrem fieky Dyje; v˘znaãné hnízdi‰tû ptactva. Rezervace je souãástí mezinárodnû v˘znamného mokfiadu podle Ramsarské úmluvy Mokfiady dolního Podyjí. chránûn˘ch; kromû v˘‰e uveden˘ch je to ãesnek hranat˘ (Allium angulosum), hrachor bahenní (Lathyrus palustris), kosatec sibifisk˘ (Iris sibirica), oÏanka ãpavá (Teucrium scordium), pry‰ec bahenní (Tithymalus palustris), starãek pofiíãní (Senecio fluviatilis), ‰i‰ák hrálolist˘ (Scutellaria hastifolia), violka slatinná (Viola stagnina) a ÏluÈucha Ïlutá (Thalictrum flavum). Pfied napu‰tûním dolní zdrÏe vodního díla Nové Ml˘ny sem byly s úspûchem pfiesazeny dal‰í dva zvlá‰tû chránûné druhy, a to ladoÀka vídeÀská (Scilla vindobonensis) a více neÏ 100 000 bledulí letních (Leucojum aestivum), která zde má nyní nejpoãetnûj‰í populaci v âeské

republice. Na nûkolika místech rezervace byla zaznamenána velmi vzácná uÏerka chmelová (Monogynella lupuliformis). V Kfiivém jezefie aÏ do zaãátku devadesát˘ch let pfieÏíval leknín bíl˘ (Nymphaea alba). Celkovû se flóra rezervace vyznaãuje velk˘m podílem zavleãen˘ch druhÛ, (25,4 %), z ãehoÏ na archeofyty pfiipadá 17,2 % a na neofyty 18,2 %. Z chránûn˘ch druhÛ hub je dokumentován v˘skyt kalichovky luÏní (Omphalina discorosea), která se u nás nachází pouze v luÏních lesích na nejjiÏnûj‰í Moravû; z druhÛ zafiazen˘ch do ãervené knihy roste na star˘ch kmenech jilmÛ a vrb trepkovitka ‰afránová (Crepidotus crocophyllus).


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

CHKO Pálava

6

3

4

5 ZVÍ¤ENA V jarních periodick˘ch tÛních se vyskytuje listonoh jarní (Lepidurus apus), ÏábronoÏka snûÏní (Eubranchipus grubii) a nûkolik druhÛ lasturnatek (Ostracoda). Na bfiezích tÛní Ïije stfievlík Carabus clathratus. V lesích je bûÏn˘ tesafiík obrovsk˘ (Cerambyx cerdo) a roháã obecn˘ (Lucanus cervus). Silné vûtve a kmeny mohutn˘ch star˘ch dubÛ osídluje velmi vzácn˘ mravenec luÏní (Liometopum microcephalum). V jeho koloniích Ïije pavouk mikarie pospolitá (Micaria sociabilis); Kfiivé jezero pfiedstavuje její nejbohat‰í známou lokalitu v celém areálu. TotéÏ platí v rámci âeské republiky o bohat˘ch populacích plachetnatky vrbové (Diplocephalus dentatus) a pavuãenky Menge-

ho (Pelecopsis mengei). Z dal‰ích velmi vzácn˘ch druhÛ ãeské fauny zde Ïije pavuãenka bfiehová (Baryphyma pratense), bûÏník ãlunkov˘ (Tmarus stellio) a listovník rezav˘ (Philodromus rufus). Z roku 2003 pochází i vÛbec první nález kfiiÏáka Thorelova (Zygiella thorelli) z ãesk˘ch zemí. V tÛních se rozmnoÏuje velk˘ poãet obojÏivelníkÛ, napfi. rosniãka zelená (Hyla arborea), skokan ostronos˘ (Rana arvalis), s. krátkonoh˘ (R. lessonae), s. skfiehotav˘ (R. ridibunda) a ãolek velk˘ (Triturus cristatus). V fiece Dyji Ïije drsek men‰í (Zingel streber) a d. vût‰í (Z. zingel). Ve vlastním Kfiivém jezeru byla v kvûtnu 2003 nalezena i hlavaãka mramorovaná (Proterorhinus marmoratus), ponticko-sarmatsk˘

druh teprve nedávno objeven˘ i v âeské republice. Zde lze také nalézt lastury velevruba malífiského (Unio pictorum). V rezervaci hnízdí orel mofisk˘ (Haliaeetus albicilla), luÀák ãerven˘ (Milvus milvus), l. hnûd˘ (M. migrans) a vãelojed lesní (Pernis apivorus), charakteristick˘m druhem je cvrãilka fiíãní (Locustella fluviatilis), je pfiítomna men‰í lesní kolonie ãápa bílého (Ciconia ciconia), jehoÏ stavy zde v posledních letech z neznám˘ch pfiíãin rychle klesají. PÛvodnû byla rezervace vyhlá‰ena k ochranû unikátního zpÛsobu hnízdûní husí velk˘ch (Anser anser) na hlavat˘ch vrbách, ale tato populace zanikla kvÛli eliminaci záplav po v˘stavbû novoml˘nsk˘ch nádrÏí. V posledních letech v rezervaci pravidelnû kácejí stromy a staví hráze tfii nebo ãtyfii rodinky bobrÛ evropsk˘ch (Castor fiber). Na pÛdû b˘valé hájovny Panensk˘ ml˘n se dlouhodobû udrÏuje letní kolonie samic vrápence malého (Rhinolophus hipposideros); mezi nejhojnûj‰í druhy netop˘rÛ zde patfií jinde velmi vzácn˘ netop˘r parkov˘ (Pipistrellus nathusii). Lesní hospodáfiLESNICTVÍ ství je podfiízeno zájmÛm ochrany pfiírody: jde o lesy zvlá‰tního urãení z dÛvodu ochrany pfiírody. Kultury topolu kanadského se pfii obnovû holou seãí postupnû nahrazují v˘sadbami autochtonních dfievin, tj. dubu letního a jasanu úzkolistého. Porosty tvrdého luhu jsou ponechány pfiirozenému v˘voji nebo se v nich uplatÀuje jednotliv˘ aÏ skupinov˘ zdravotní v˘bûr.

Na dvojseãn˘ch aÏ VYUÎITÍ trojseãn˘ch loukách byly v fiídkém sponu vysázeny vrby bílé, které se v pravideln˘ch intervalech ofiezávaly na palivové dfiíví. Louky s hlavat˘mi vrbami, jeÏ takto vznikly, se staly symbolem luÏní krajiny jiÏní Moravy. Jako na prvním místû v âeské republice zde byly v roce 1976 vyuÏity peníze ze Svûtového fondu Ïivotního prostfiedí (WWF), za nûÏ byly vyhloubeny kanály a postavena stavidla. Tyto kanály byly v letech 1994 –1995 proãi‰tûny, roz‰ífieny a doplnûny nûkolika stavidly a vpustûmi, coÏ by mûlo zajistit v rezervaci dostatek vody. Pfii péãi o rezervaci je nutné udrÏet seãení luk, doplnit v˘sadby solitérních vrb a pravidelnû je o‰etfiovat ofiezáváním. Z lesních porostÛ by mûl b˘t postupnû odstranûn javorovec jasanolist˘ (Negundo aceroides) a jasan pensylvánsk˘ (Fraxinus pennsylvanica). 68, 209, BIBLIOGRAFIE 210, 335 – 338, 382, 391, 604, 624, 634, 709, 791, 808 MAPA ÚZEMÍ

strana 780

3 Rezervace se jmenuje podle Kfiivého jezera, odfiíznutého mrtvého meandru fieky Dyje. 4 Trepkovitka ‰afránová (Crepidotus crocophyllus) je dfievokazná houba zafiazená do ãervené knihy ohroÏen˘ch druhÛ. 5 Listonoh jarní (Lepidurus apus). 6 Hrachor bahenní (Lathyrus palustris) patfií mezi kriticky ohroÏené rostliny ãeské kvûteny.

CHKO PA 35

759


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

Brnûnsko

1 GEOLOGIE Zaoblen˘ vrch je budován zvûtral˘mi horninami Ïdánické jednotky vnûj‰ího fly‰e, pfieváÏnû rozpadav˘mi pískovci s polohami ‰tûrku. Vyvinuly se tu pÛdní asociace pararendziny typické s ãernozemí typickou (erodovanou). V˘skyt úzkoKVùTENA list˘ch such˘ch trávníkÛ ze svazu Festucion valesiacae je omezen na temeno vrchu a nûkteré pfiíkré meze. Na hlub‰ích pÛdách na západním svahu je nahrazují ‰irokolisté suché trávníky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, které místy pfiecházejí v lemové spoleãenstvo asociace Geranio sanguinei-Peucedanetum cervariae, popfi. v porosty nízk˘ch suchomiln˘ch kfiovin asociace Prunetum fruticosae, jimÏ dominuje tfie‰eÀ kfiovitá (Cerasus fruticosa). PfieváÏnou ãást rezervace zaujímají stepní lada v rÛzn˘ch stadiích sukcese, krytá nevyhranûnou vegetací suchomiln˘ch trávníkÛ, která hostí nejsilnûj‰í populaci lnu chlupatého (Linum hirsutum)

1 Záraza ‰upinatá (Orobanche artemisiae-campestris) cizopasí na pelyÀku ladním (Artemisia campestris), jak napovídá i její vûdecké jméno. Historicky je v âeské republice známa ze 16 míst. Na jiÏní Moravû roste na Li‰ãím vrchu u Sedlce a na temeni Svatého kopeãku u Mikulova, kde byla objevena pfied rokem 1912. 2 Stepní lada Li‰ãího vrchu hostí nejbohat‰í populaci lnu chlupatého (Linum hirsutum) u nás.

760

CHKO PA 36

v âeské republice. Vysoké kfioviny svazu Berberidion porÛstají zejména svahy dávno opu‰tûn˘ch viniãních teras a lemují chránûné území na v˘chodní stranû. Pfievládá v nich hloh jednosemenn˘ (Crataegus monogyna), rÛÏe ‰ípková (Rosa canina) a slivoÀ trnitá (Prunus spinosa). V roce 2002 bylo k rezervaci pfiiãlenûno b˘valé pole v jejím jihov˘chodním cípu, dnes porostlé úhorov˘m spoleãenstvem s pfievahou ovsíku vyv˘‰eného (Arrhenatherum elatius). V letech 1992 aÏ 2002 bylo v rezervaci nalezeno více neÏ 275 druhÛ cévnat˘ch rostlin, ze zvlá‰tû chránûn˘ch (celkem 19) zde dále roste ãesnek hranat˘ (Allium angulosum), hlaváãek jarní (Adonanthe vernalis), hvûzdnice chlumní (Aster amellus), kavyl IvanÛv (Stipa joannis), k. sliãn˘ (S. pulcherrima), koniklec velkokvût˘ (Pulsatilla grandis), kosatec nízk˘ (Iris pumila), koulenka prodlouÏená (Globularia bisnagarica), kozinec rakousk˘ (Astragalus austriacus), k. viãencovit˘ (A. onobrychis), len tenkolist˘ (Linum tenuifolium), lnûnka Dollinerova (Thesium dollineri), sasanka lesní (Anemone sylvestris), sinokvût mûkk˘ (Jurinea mollis), veãernice smutná (Hesperis tristis), violka obojetná (Viola ambigua), zlatovlásek obecn˘ (Linosyris vulgaris) a zvonek sibifisk˘ (Campanula sibirica). V rezervaci rostou téÏ dal‰í vzácné druhy, napfi. ãernucha rolní (Nigella arvensis), dejvorec velkoplod˘ (Caucalis platycarpos), hojník chlumní (Hesiodia montana), len rakousk˘ (Linum austriacum), rÛÏe bedrníkolistá (Rosa pimpinellifolia), záraza hofiãíková (Orobanche picridis), zárazovka píseãná (Phelipanche arenaria) a zvonek moravsk˘ (Campanula moravica). Îije zde hmyz ZVÍ¤ENA stepních biotopÛ a lesních okrajÛ, napfi. bourovec trnkov˘ (Eriogaster catax), martináã hru‰Àov˘ (Saturnia pyri) a drvodûlka fialová (Xylocopa violacea). Hojnû zde hnízdí strnad luãní (Miliaria calandra), Èuh˘k obecn˘ (Lanius collurio), pûnice vla‰ská (Sylvia nisoria), hrdliãka divoká (Streptopelia turtur), skfiivan polní (Alauda arvensis) a krutihlav obecn˘ (Jynx torquilla).

2

Pfiírodní rezervace

Li‰ãí vrch

Vrcholová ãást a svahy Li‰ãího vrchu (259,7 m n. m.) v Milovické pahorkatinû asi 1,3 km severnû aÏ severoseverozápadnû od Sedlce. Katastrální území: Sedlec u Mikulova


V˘mûra: 10,82 ha

Vyhlá‰eno: 1986, novû vyhlá‰eno a roz‰ífieno 2002

Stepní trávníky, úhory a kfiovinná spoleãenstva s v˘skytem mnoha zvlá‰tû chránûn˘ch teplomiln˘ch a suchomiln˘ch druhÛ.

Dfiíve byla na VYUÎITÍ území rezervace pole, vinohrady a pastviny, které v souãasné dobû nejsou obhospodafiovány. Porosty akátu a pajasanu Ïláznatého, jeÏ se v rezervaci po v˘sadbû na sousedních pozemcích a na mezích dále samovolnû ‰ífiily, jsou od roku 1994 postupnû

odstraÀovány. Od roku 2001 je zapojená vegetace úhorÛ v blízkosti porostÛ lnu chlupatého pravidelnû naru‰ována mûlkou orbou, aby se vytvofiily podmínky pro posílení populace tohoto sukcesnû citlivého druhu. BIBLIOGRAFIE

135, 791


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

CHKO Pálava

1


Milovická stráÀ

Západní svah a plo‰ina vrchu ·piãák (293,3 m n. m.) v Milovické pahorkatinû 0,3 –1,3 km jiÏnû od Milovic. Katastrální území: Milovice


V˘mûra: 88,35 ha

Vyhlá‰eno: 1994

Charakteristická ãást Milovické pahorkatiny na mûkk˘ch fly‰ov˘ch sedimentech s pfiirozen˘mi druhovû bohat˘mi spoleãenstvy teplomiln˘ch doubrav a dubohabfiin a such˘mi trávníky s v˘skytem vzácn˘ch a chránûn˘ch druhÛ rostlin.

2

GEOLOGIE ·irok˘ ploch˘ hfibet ·piãáku se zbytky zarovnaného povrchu tvofií pfieváÏnû fly‰ové pískovce Ïdánicko-hustopeãského souvrství se slepencov˘mi vloÏkami, na plo‰inách pfiekryté spra‰í, v údolích se nacházejí deluviofluviální hlinitopísãité sedimenty. Spra‰e kryje hnûdozem typická o rÛzném stupni illimerizace, pod stepními spoleãenstvy na ni navazuje typická ãernozem, na exponovan˘ch místech s v˘chozy tfietihorních sedimentÛ vznikly pararendziny. Pod lesními porosty se nacházejí men‰í okrsky luvizemû typické. PfieváÏnou ãást KVùTENA mírnû sklonûného temene vrchu ·piãák kryjí panonské teplomilné doubravy na spra‰i asociace Quercetum pubescenti-roboris, v jejichÏ stromovém patfie pfievládá dub zimní (Quercus petraea) a místy je pfiimí‰en dub p˘fiit˘ (Q. pubescens). V mûlkém Ïlebu na severní stranû vrchu a v údolíãkách otevfien˘ch k západu je nahrazují panonské dubohabfiiny asociace Primulo veris-Carpinetum. Na pfiíkrém západním svahu a jiÏnû orientovan˘ch hfibítcích jsou spra‰ové doubravy vystfiídány

3 perialpidsk˘mi bazifilními teplomiln˘mi doubravami svazu Quercion pubescenti-petraeae. Na nejpfiíkfiej‰ích svazích se nacházejí tfii rÛznû velké svûtliny, z nichÏ nejvût‰í sousedí se západním okrajem obce Milovice. Vegetaãní kryt tûchto svûtlin tvofií pfieváÏnû suché úzkolisté tráv-

1 Vegetaãní kryt svûtlin tvofií pfieváÏnû suché úzkolisté trávníky svazu Festucion valesiaceae, v nichÏ na velk˘ch plochách pfievládá kavyl sliãn˘ (Stipa pulcherrima). 2 Medovník velkokvût˘ (Melittis melissophyllum). 3 Violka obojetná (Viola ambigua).

CHKO PA 37

761


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

Brnûnsko

4

5 níky svazu Festucion valesiacae, zãásti s dominancí ostfiice nízké (Carex humilis), jinde s bohat˘mi porosty kavylu sliãného (Stipa pulcherrima). Neobvykle hojn˘ je na Milovické stráni hlaváãek jarní (Adonanthe vernalis), kter˘ spolu s dfiínem jarním (Cornus mas) urãuje ãasnû jarní aspekt nejvût‰í svûtliny. Such˘ ‰irokolist˘ trávník svazu Cirsio-Brachypodion pinnati je vyvinut v dolní ãásti svahu nad hfii‰tûm a pfievládá v nûm váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum). Lemová spoleãenstva asociace Geranio sanguinei-Dictamnetum albae jsou vázána na rozhraní svûtlin a teplomiln˘ch doubrav.

4

Hnûdenec zvrhl˘ (Limodorum abortivum). 5

Kosatec trávovit˘ (Iris grami-

nea). 6 Hlaváãek jarní (Adonanthe vernalis). 7 V˘kalník vrubounovit˘ (Sisyphus schaefferi).

762

CHKO PA 38

V rezervaci, jejíÏ kvûtena ãítá asi 370 druhÛ a poddruhÛ cévnat˘ch rostlin, bylo doposud nalezeno 26 zvlá‰tû chránûn˘ch druhÛ; kromû v˘‰e uveden˘ch je to divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), hnûdenec zvrhl˘ (Limorodum abortivum), hvûzdnice chlumní (Aster amellus), kavyl IvanÛv (Stipa joannis), koniklec luãní (Pulsatilla pratensis), kosatec nízk˘ (Iris pumila), k. pestr˘ (I. variegata), k. trávovit˘ (I. graminea), kozinec viãencovit˘ (Astragalus onobrychis), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), medovník velkokvût˘ (Melittis melissophyllum), modfienec tenkokvût˘ (Muscari tenuiflorum), oman oko Kristovo (Inula oculuschristi), plamének pfiím˘ (Clematis recta), sesel pestr˘ (Seseli pallasii), sinokvût mûkk˘ (Jurinea mollis), tfiemdava bílá (Dictamnus albus), violka obojetná (Viola ambigua), vstavaã nachov˘ (Orchis purpurea), v. vojensk˘ (O. militaris), zlatovlásek obecn˘ (Linosyris vulgaris) a zvonek sibifisk˘ (Campanula sibirica). V roce 1995 byla v rezervaci objevena jediná populace zárazy oÏankové (Orobanche teucrii) v âeské republice. Typick˘ je v˘skyt ZVÍ¤ENA stepních druhÛ bezobratl˘ch, napfi. sviÏníka polního (Cicindella campestris). Vyskytuje se zde v˘kalník vrubounovit˘ (Sisyphus schaefferi), jehoÏ larvy se vyvíjejí v trusu vût‰ích druhÛ zvífiat. Obãas lze pozorovat pár dospûlcÛ s kuliãkami trusu: chování broukÛ pfiipomíná známého vrubouna posvátného. V˘znamn˘ panonsk˘ element pfiedstavuje pavouk plachetnatka Kratochvílova (Theonina kratochvili). Na okrajích lesa hnízdí bramborníãek ãernohlav˘ (Saxicola torquata), pfiímo v lese napfi.

6

7

vãelojed lesní (Pernis apivorus), krutihlav obecn˘ (Jynx torquilla), Ïluna ‰edá (Picus canus) a lindu‰ka lesní (Anthus trivialis). Lesní porosty LESNICTVÍ byly obhospodafiovány jako les nízk˘ (pafiezina). Jsou kategorizovány jako lesy zvlá‰tního urãení. Ve v˘chodním cípu rezervace byla poãátkem devadesát˘ch let ãást porostu sm˘cena holou seãí a holina byla umûle zalesnûna sadbou, pfieváÏnû dubem letním. U jiÏního okraje rezervace byla

úspû‰nû ovûfiena moÏnost obnovy clonnou seãí s vyuÏitím pafiezov˘ch v˘mladkÛ. Jinde se uskuteãÀuje zdravotní v˘bûr spojen˘ s odstraÀováním trnovníku akátu. V jiÏní ãásti nejVYUÎITÍ vût‰í svûtliny je tfieba odstraÀovat nárosty kfiovin a neÏádoucích dfievin, zejména v˘mladky trnovníku akátu. 133, 135, BIBLIOGRAFIE 329, 406, 423, 1020, 1044


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

CHKO Pálava

3

4

1


RÛÏov˘ kopec

Vrchol a svahy RÛÏového vrchu v˘chodnû od silnice Mikulov–Brno asi 1,2 km jiÏnû od Bavor. Katastrální území: Mikulov na Moravû


V˘mûra: 4,03 ha

Vyhlá‰eno: 1986

Stepní lada a lemová spoleãenstva s v˘skytem zvlá‰tû chránûn˘ch druhÛ rostlin.

2 Návr‰í buduGEOLOGIE jí usazené horniny Ïdánicko-hustopeãského souvrství, ze kter˘ch na vrcholu kopce vystupuje vápencov˘ balvan. PÛdní kryt na území rezervace tvofií pararendzina typická, zatímco na okolních zemûdûlsk˘ch pozemcích vznikly typické ãernozemû, vût‰inou erodované.

Na nevelké vrKVùTENA cholové plo‰inû se stfiídají suché úzkolisté trávníky svazu Festucion valesiacae a suché ‰irokolisté trávníky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, které místy pfiecházejí v lemové spoleãenstvo asociace Geranio sanguinei-Peucedanetum cervariae. PfieváÏná ãást v˘mûry chránûného území

pfiipadá na star‰í úzké agrární terasy porostlé stepními úhory rÛzného stáfií a stupnû ruderalizace, v nichÏ ãasto pfievládá svefiep bezbrann˘ (Bromus inermis) nebo tfitina kfiovi‰tní (Calamagrostis epigejos). Hlavnû na svazích teras na západním úboãí se nacházejí vysoké kfioviny ze svazu Berberidion, které tvofií mj. kalina tu‰alaj (Viburnum lantana), ptaãí zob obecn˘ (Ligustrum vulgare), rÛÏe ‰ípková (Rosa canina), svída krvavá (Swida sanguinea) a slivoÀ trnitá (Prunus spinosa). V letech 1992 – 2002 bylo v rezervaci zaznamenáno témûfi 180 druhÛ a poddruhÛ cévnat˘ch rostlin, ze zvlá‰tû chránûn˘ch (celkem devût) hvûzdnice chlumní (Aster amellus), kavyl sliãn˘ (Stipa pulcherrima), kosatec nízk˘ (Iris pumila), kozinec viãencovit˘ (Astragalus onobrychis), len tenkolist˘ (Linum tenuifolium), sasanka lesní (Anemone sylvestris), tfiemdava bílá (Dictamnus albus), violka obojetná (Viola ambigua) a zlatovlásek obecn˘ (Linosyris vulgaris). Na mlad˘ch jasaZVÍ¤ENA nech na okraji chránûného území se vyvíjí puch˘finík. Jinak je druhové sloÏení fauny velmi podobné faunû nedalekého Anenského vrchu.

V souãasnosti není VYUÎITÍ území hospodáfisky vyuÏíváno. Terasovitû upravené svahy jsou suché a neúrodné, a proto byly ponechány ladem a zarostly trnovníkem akátem a pajasanem Ïláznat˘m. V letech 1994 a 2002 byly porosty tûchto dfievin sm˘ceny a v˘mladky jsou prÛbûÏnû odstraÀovány. Od roku 2000 jsou nûkteré terasy a vrcholová plo‰ina stfiídavû ruãnû seãeny a paseny smí‰en˘m stádem ovcí a koz. MAPA ÚZEMÍ

strana 778

1 Na vrcholu RÛÏového kopce, jehoÏ svahy byly v minulosti upraveny jako agrární terasy, vystupuje vápencová skalka. PfieváÏnou ãást rezervace kryjí stepní úhory rÛzného stáfií. 2 Chlupáãek hustokvût˘ (Pilosella densiflora) se obvykle vyskytuje na stepních úborech s nezapojenou vegetací. Na RÛÏovém kopci i jinde vytváfií nûkdy monodominantní porosty. 3 Len tenkolist˘ (Linum tenuifolium). 4 Pupava obecná dlouholistá (Carlina vulgaris subsp. longifolia) roste v Pavlovsk˘ch vr‰ích zejména na stepních ladech. Je v této oblasti pomûrnû hojná a vyskytuje se i na území pfiírodní památky RÛÏov˘ kopec.

CHKO PA 39

763


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

Brnûnsko


Tabulová, RÛÏov˘ vrch a Koãiãí kámen, ãást RÛÏov˘ vrch

Vrcholová ãást, západní, severní a v˘chodní svahy RÛÏového vrchu v Pavlovsk˘ch vr‰ích pfii okraji Klentnice. Katastrální území: Klentnice


V˘mûra: 11,66 ha

Vyhlá‰eno: 1951, v roce 2000 administrativnû pfiipojeno k národní pfiírodní rezervaci Tabulová

1

Lesní, stepní a skalní ekosystémy typické pro bradlové pásmo Pavlovsk˘ch vrchÛ. RÛÏov˘ vrch GEOLOGIE se zfiíceninou Sirotãího hrádku tvofií severoseverov˘chodní niÏ‰í ãást Stolové hory (458,5 m n. m.). Na vrcholu hfibetu tvofieného ernstbrunnsk˘mi vápenci, které jsou silnû zkrasovatûlé, lze nalézt rÛzné krasové jevy, napfi. závrty a vyvûtralá krasová okna. V sedle pod Stolovou horou vystupují slínovce klentnick˘ch vrstev. Svahy kryjí deluviální hlinitokamenité sedimenty,

1 Kozinec viãencovit˘ (Astragalus onobrychis). 2 ·tírovník BorbásÛv (Lotus borbasii).

764

CHKO PA 40

v severov˘chodní ãásti rezervace pak spra‰. RÛznû hluboké pÛdní pokryvy na vápencích zastupují rendziny, a to rendzina typická a kambizemní. Na pfiilehl˘ch svazích se vyvinula ãernozem typická (erodovaná). Severnû orientoKVùTENA vané kolmé stûny vápencov˘ch skal Sirotãího hradu hostí skalní vegetaci s tafiicí skalní (Aurinia saxatilis) a pûchavou vápnomilnou (Sesleria albicans). Na severov˘chodnû orientovaném svahu pod zfiíceninou Sirotãího hradu jsou vyvinuty malé plochy skalních pûchavov˘ch trávníkÛ svazu Diantho lumnitzeri-Seslerion albicantis, v nichÏ roste hvozdík LumnitzerÛv (Dianthus lumnitzeri), lomikámen vÏdyÏiv˘ (Saxifraga paniculata) a starãek celolist˘ (Tephroseris integrifolia). V horní ãásti svahu se nacházejí fragmenty skalních trávníkÛ asociace Poo badensis-Festucetum pallentis, nápadné zejména v polovinû dubna v dobû kvûtu kosatce nízkého (Iris pumila). Na mal˘ch skalních teráskách se vyvinula pion˘rská vegetace efemér a sukulentÛ ze svazu Alysso alyssoidis-Sedion, která zahrnuje jednak bazifilní vegetaci skalních v˘chozÛ s bûlorozchodníkem skalním (Oreosedum album), rozchodníkem ostr˘m (Sedum acre) a netfieskovcem v˘bûÏkat˘m srstnat˘m (Jovibarba globi-

2 fera subsp. hirta), fiazenou do asociace Alysso alyssoidis-Sedetum, jednak bazifilní vegetaci jarních efemér, zejména s roÏci (Cerastium sp.). Nejvût‰í podíl plochy pfiipadá na úzkolisté suché trávníky svazu Festucion valesiacae, v nichÏ pfievládá kostfiava Ïlábkatá (Festuca rupicola) a k. walliská (F. valesiaca); ochuzené typy této vegetace kryjí i se‰lapávané plochy západnû od zfiíceniny. V roztrou‰en˘ch vysok˘ch kfiovinách svazu Berberidion, hlavnû v dolní ãásti svahu, pfievládá hloh jednosemenn˘ (Crataegus monogyna) a mahalebka obecná (Padellus mahaleb). Na severov˘chodním svahu RÛÏového vrchu se na stanovi‰ti panonsk˘ch dubohabfiin nachází antropicky silnû ovlivnûn˘ lesní porost s pfievahou jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) a trnovníku akátu (Robinia pseudacacia) ve stromovém patfie. V pfiedjafií urãuje aspekt jeho bylinného podrostu velké mnoÏství

kvetoucích snûÏenek podsnûÏníkÛ (Galanthus nivalis). V úzkém pruhu bezprostfiednû pod Sirotãím hradem zÛstal zachován ménû typick˘ porost suÈového lesa asociace Aceri-Carpinetum, v jehoÏ stromovém patfie pfievládá lípa velkolistá (Tilia platyphyllos). Kvûtena cévnat˘ch rostlin ãítá 374 druhÛ a poddruhÛ, zaznamenan˘ch zde v letech 1991 aÏ 2005. Ke chránûn˘m druhÛm rezervace (celkem 29) náleÏí kromû v˘‰e jmenovan˘ch dfiín jarní (Cornus mas), dub p˘fiit˘ (Quercus pubescens), dvoj‰títek hladkoplod˘ (Biscutella laevigata), hvûzdnice chlumní (Aster amellus), chrpa chlumní (Cyanus triumfettii), kavyl sliãn˘ (Stipa pulcherrima), k. IvanÛv (S. joannis), koniklec velkokvût˘ (Pulsatilla grandis), koulenka prodlouÏená (Globularia bisnagarica), kozinec rakousk˘ (Astragalus austriacus), k. viãencovit˘ (A. onobrychis), lilie zlatohlávek (Lilium marta-


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

CHKO Pálava

4

5 byla poãátkem 20. století zfiízena malá botanická zahrada pálavské kvûteny, jejíÏ zbytky jsou dosud patrné. Pod zfiíceninou Sirotãího hrádku byla v roce 1976 slavnostnû vyhlá‰ena CHKO Pálava za úãasti ministra kultury Milana Klusáka a vedoucí odboru kultury krajského národního v˘boru dr. Jifiiny S˘korové. BIBLIOGRAFIE 792 MAPA ÚZEMÍ

135, 203, strana 777

3 gon), lomikámen trojprst˘ (Saxifraga tridactylites), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), omûj vlãí prav˘ (Aconitum vulparia subsp. vulparia), oÏanka horská (Teucrium montanum), ostfiice úzkolistá (Carex stenophylla), plamének pfiím˘ (Clematis recta), pryskyfiník ilyrsk˘ (Ranunculus illyricus), zlatovlásek obecn˘ (Linosyris vulgaris), zvonek boloÀsk˘ (Campanula bononiensis), z. sibifisk˘ (C. sibirica) a ÏluÈucha smrdutá (Thalictrum foetidum).

tem sociálních kontaktÛ (tzv. hilltoping) mnoh˘ch druhÛ bezobratl˘ch, pfiedev‰ím dvoukfiídl˘ch. V kfiovinách hojnû hnízdí Èuh˘k obecn˘ (Lanius collurio), pûnice vla‰ská (Sylvia nisoria), p. hnûdokfiídlá (S. communis), sedmihlásek hajní (Hippolais icterina), hrdliãka divoká (Streptopelia turtur), slavík obecn˘ (Luscinia megarhynchos) a bramborníãek ãernohlav˘ (Saxicola torquata). Vzácnû lze spatfiit i uÏovku hladkou (Coronella austriaca).

Rezervace hostí ZVÍ¤ENA pfiedev‰ím stepní druhy bezobratl˘ch, napfi. kudlanku náboÏnou (Mantis religiosa), saranãi modrokfiídlou (Oedipoda caerulescens) a stepníka rudého (Eresus cinnaberinus). Zfiícenina hrádku je v˘znamn˘m mís-

Lesní porosty LESNICTVÍ byly z velké ãásti zaloÏeny umûle, a to v˘sadbou. Jsou vedeny jako lesy ochranné na mimofiádnû nepfiízniv˘ch stanovi‰tích a zároveÀ jako lesy zvlá‰tního urãení v chránûn˘ch územích. Do roku 2009 se s v˘jimkou odstraÀová-

ní akátu a pajasanu nepfiedpokládají Ïádné pûstební zásahy. VYUÎITÍ V minulosti bylo území rezervace vyuÏíváno jako pastvina. Dlouhodob˘m cílem péãe je vylouãit trnovník akát z lesních porostÛ a udrÏet souãasn˘ rozsah such˘ch trávníkÛ odstraÀováním náletÛ kfiovin a obãasnou seãí. Rezervací vede znaãená turistická cesta a zejména okolí zfiíceniny trpí nadmûrnou náv‰tûvností. Na HISTORIE A KULTURA dvou strm˘ch skalních útesech na vrcholu RÛÏového vrchu se nachází zfiícenina Sirotãího hrádku, gotického pomezního hradu, kter˘ se poprvé pfiipomíná jiÏ ve 13. století. Byl rozbofien ·védy v roce 1645 a od té doby je pust˘. Na svazích nad Klentnicí

3 Na vrcholu RÛÏového vrchu se nachází zfiícenina Sirotãího hrádku, gotického pomezního hradu, kter˘ se poprvé pfiipomíná jiÏ ve 13. století. V pozadí Dûvín s vysílaãem. 4 Sedmihlásek hajní (Hippolais icterina). 5 Stepník rud˘ (Eresus cinnaberinus).

CHKO PA 41

765


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

Brnûnsko

1

2 Geologick˘ podGEOLOGIE klad tvofií holocenní deluviální, deluviofluviální a fluviální písãitohlinité sedimenty, které jsou obohaceny o rozpustné minerální soli (sírany a chloridy), vyluhované z málo propustn˘ch neogenních jílÛ, které rovnûÏ tvofií nepropustn˘ podklad holocenních sedimentÛ. Dal‰ím zdrojem solí byly v minulosti sirné prameny v obci. Zjara vystupuje v níÏe poloÏen˘ch ãástech slaniska hladina podzemní vody aÏ nad povrch terénu. V bezprostfiedním okolí rybníka vznikly luÏní pÛdy, a to ãernice typická (solonãakovaná), v men‰í mífie i ãernice pelická. Na nû potom dále navazují zemûdûlské plochy zrnitostnû rÛznorod˘ch ãernozemí (ãernozem arenická a pelická).

1 Halobiontní stfievlíãek Acupalpus elegans je znám jen z nûkolika míst na jiÏní Moravû. 2 Kufiinka obroubená (Spergularia maritima). 3 V NPR Slanisko u Nesytu se nachází poãetnû silná populace hvûzdnice slanisté (Tripolium pannonicum). V západní ãásti rezervace osídlila jednu z r˘h, které zde byly vyhrnuty pro slanomilné trávy.

766

CHKO PA 42

3 KVùTENA V rezervaci jsou dosud zachovány zbytky mezick˘ch a vlhk˘ch slaniskov˘ch trávníkÛ svazu Scorzonero-Juncion gerardii, které náleÏejí k asociacím Scorzonero parviflorae-Juncetum gerardii a Loto-Potentilletum anserinae, a velmi maloplo‰nû i zblochancová slaniska asociace Puccinellietum limosae ze svazu Puccinellion limosae. V umûle vyhrnuté r˘ze v západní ãásti slaniska se koncem léta objevují malé plo‰ky vegetace jednolet˘ch slanomiln˘ch trav. Semena obou zúãastnûn˘ch druhÛ, skrytûnky bodlinaté (Crypsis aculeata) a bahenky ‰á‰inovité (Heleochloa schoenoides), sem v‰ak byla pfiinesena odjinud. Pfievládající vegetaãní typ tûchto r˘h v‰ak pfiedstavují kamy‰níkové porosty asociace Bolboschoenetum maritimi ze svazu Scirpion maritimi. Nejvût‰í ãást slaniska kryjí slabû zasolené su‰‰í ovsíkové louky svazu Arrhenatherion elatioris, nejvlhãí partie rezervace hostí porosty ostfiice pobfieÏní asociace Caricetum ripariae ze svazu Caricion gracilis, které vlivem pravidelné seãe pfievládly na místech dfiíve po-


Slanisko u Nesytu

Louky a mokfiiny na západním bfiehu rybníka Nesytu v Nesytské sníÏeninû mezi Ïeleznicí, silnicí a potokem Vãelínkem severnû od Ïelezniãní zastávky Sedlec u Mikulova po obou stranách chodníku k obci. Katastrální území: Sedlec u Mikulova

Nadmofiská v˘‰ka: 176 m

V˘mûra: 6,76 ha

Vyhlá‰eno: 1961

Zbytky slanomilné kvûteny a zvífieny vãetnû nûkolika zvlá‰tû chránûn˘ch druhÛ. rostl˘ch rákosinami asociace Phragmitetum communis s dominantním rákosem obecn˘m (Phragmites australis). Pokud by nûkteré ãásti rezervace byly ponechány bez kaÏdoroãní seãe, lze pfiedpokládat, Ïe by se rákos znovu rychle roz‰ífiil. V rezervaci roste bezmála 284 druhÛ nebo poddruhÛ cévnat˘ch rostlin, které zde byly zaznamenány v letech 1993 – 2004. Jedinou lokalitu v âeské republi-

ce zde má bafiiãka pfiímofiská (Triglochin maritima), nalezená zde v roce 2000. Její populace ãítá pouhé tfii jedince a nelze vylouãit, Ïe sem rostliny byly vysazeny. Ze zvlá‰tû chránûn˘ch druhÛ (celkem 15) je v rezervaci dále pfiítomen hadí mord maloúborn˘ (Scorzonera parviflora), hvûzdnice slanistá (Tripolium pannonicum), jitrocel pfiímofisk˘ (Plantago maritima subsp. ciliata), kavyl Iva-


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

CHKO Pálava

6

4 chÛ, napfi. plo‰tiãka slanomilná (Henestaris halophilus), saranãe Aiolopus thalassinus, jakoÏ i stfievlíci Acupalpus elegans, Dyschirius chalceus a D. salinus. Ze zdej‰ích pavoukÛ patfií zora náramková (Zora armillata), bûÏník trávov˘ (Heriaeus graminicola) a zápfiedník rybniãní (Clubiona juvenis) mezi nejvzácnûj‰í druhy fauny ãesk˘ch zemí. Rezervace je také jediné místo v âeské republice, kde byl pfiekvapivû sbírán slíìák slani‰tní (Pardosa maisa).

5

SLANISKO U NESYTU (1) LEDNICKÉ RYBNÍKY (2) – VIZ MAPA

nÛv (Stipa joannis), kufiinka obroubená (Spergularia maritima), k. solná (S. salina), ostfiice Ïitná (Carex secalina), oÏanka ãpavá (Teucrium scordium), pampeli‰ka besarabská (Taraxacum bessarabicum), prorostlík nejtenãí (Bupleurum tenuissimum), solenka Valerandova (Samolus valerandi) a sítina Gerardova (Juncus gerardii).

STR.

450

Prokázán je ZVÍ¤ENA v˘skyt ‰esti kriticky ohroÏen˘ch druhÛ mot˘lÛ, makadlovek Scrobipalpa samadensis a S. salinella, obaleãÛ Phalonidia affinitana a P. vectisana, chobotníãka slani‰tního (Bucculatrix maritima) a pouzdrovníãka Coleophora halophilella. Jako na jedné z mála lokalit v âeské republice se zde také vyskytují dal‰í druhy halofilních Ïivoãi-

V minulosti úzeVYUÎITÍ mí dne‰ní rezervace slouÏilo jako pastvisko. âást byla pfied druhou svûtovou válkou dokonce rozorána, ale pole bylo jako neúrodné ponecháno ladem. Existence slanomilné flóry je ohroÏena vyplavováním solí z pÛdního profilu (po pfiivedení vody závlahovou soustavou z novoml˘nsk˘ch nádrÏí), a následnou sukcesí (zejména ‰ífiením rákosu obecného), kterou lze zpomalit vhodnou péãí. Od roku 1993 se slanisko kaÏdoroãnû seãe a podafiilo se zastavit expanzi rákosu. V roce 2000 byla obnovena pozdnû letní pastva ovcí. V západní ãásti slaniska byla vyhrnuta r˘ha pro sukcesnû citlivé slanomilné druhy. SlanoroÏec POZNÁMKA rozprostfien˘ (Salicornia prostrata) byl na slanisku naposledy pozorován v roce 1976, solniãka rozprostfiená (Suaeda prostrata) o 10 let pozdûji. Dal‰í fragmenty slanomilné vegetace lze nalézt na nedalekém fotbalovém hfii‰ti na levém bfiehu Vãelínku a u rybníka V˘topy poblíÏ v˘chodního bfiehu Nesytu. Stav slanomilné

7 vegetace a populací jednotliv˘ch druhÛ se pravidelnû sledují. 68, 135, BIBLIOGRAFIE 136, 141, 204, 229, 604, 791, 948, 1006, 1046

4 Skrytûnka bodlinatá (Crypsis aculeata) patfií ke konkurenãnû slab˘m obligátním halofytÛm. V rezervaci se dnes vyskytuje v její západní ãásti v umûlé r˘ze. Snímek z archivu profesora J. Vicherka pochází z roku 1964. 5 Hadí mord maloúborn˘ (Scorzonera parviflora). 6 Kufiinka solná (Spergularia salina) se vyskytuje zejména na slan˘ch pÛdách na obnaÏen˘ch rybniãních dnech nebo v zamokfien˘ch polních sníÏeninách. Roste napfi. v rezervaci Slanisko u Nesytu a na polích v okolí rybníka Nesytu. Silná populace existuje také na fotbalovém hfii‰ti u jiÏního okraje vsi. 7 Komonice zubatá (Melilotus dentata) roste na stfiídavû vlhk˘ch zasolen˘ch pÛdách v celé âeské republice. V rezervaci je hojná na nejvlhãích místech hlavnû v její severní ãásti.

CHKO PA 43

767


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

Brnûnsko

1

2 Svat˘ kopeãek je GEOLOGIE tvofien stupÀovit˘m vápencov˘m hfibetem, kter˘ probíhá ve smûru SV–JZ. Jihozápadní v˘bûÏek se naz˘vá Olivetská hora. Mariánsk˘ kopec (JaniãÛv vrch), oddûlen˘ od severov˘chodního úpatí Svatého kopeãku Mu‰lovsk˘m potokem, byl zniãen tûÏbou vápence. Svat˘ kopeãek pfiedstavuje zlomovou tektonikou silnû poru‰ené bradlo jursk˘ch vápencÛ, které bylo obnaÏeno z málo odoln˘ch fly‰ov˘ch a neogenních sedimentÛ. Na vrcholu je uchován zbytek zarovnaného povrchu, na svazích se vyskytují drobné izolované skály a krasové tvary. Na jiÏním svahu jsou odkryty brekcie ernstbrunnsk˘ch vápencÛ nejsvrchnûj‰í jury a spodní kfiídy,

1 Záraza alsaská (Orobanche alsatica). 2

Devaterka poléhavá (Fumana procumbens) roste na Moravû jen u Moravského Krumlova a na Pavlovsk˘ch vr‰ích. Jedna z velmi bohat˘ch populací tohoto druhu se nachází na jihov˘chodním svahu Svatého kopeãku. 3 Svat˘ kopeãek leÏí u v˘chodního okraje Mikulova. Na vrchol kopce vede barokní kfiíÏová cesta s 15 zastávkami. S v˘stavbou barokního poutního kostela sv. ·ebestiana se zaãalo v roce 1623, sousední zvonice byla postavena roku 1631.

768

CHKO PA 44

3 mezerní hmotu tvofií vápnité jílovce. V lomu na severov˘chodním svahu jsou odkryty ernstbrunnské vápence a brekcie, místy pfiekryté spra‰í. Na svazích jsou deluviální hlinité sedimenty s velk˘m obsahem vápencového skeletu. Pod stepní vegetací se vyvinuly melanické pÛdy. Na zvûtralinách vápencÛ se jedná o typické a kambizemní rendziny, pfiecházející na karbonátov˘ch svahovinách do kambizemních pararendzin. Ve ‰tûrbinách KVùTENA skal Olivetské hory a severozápadního svahu Svatého kopeãku se nacházejí fragmenty skalní vegetace s tafiicí skalní (Aurinia saxatilis), kde tento druh roste spolu se ÏluÈuchou smrdutou (Thalictrum foetidum). Pfiíkr˘, pfieváÏnû západnû orientovan˘ svah nad mûstem kryje pûchavov˘ trávník asociace Minuartio setaceae-Seslerietum caeruleae, v nûmÏ pfievládá pûchava vápnomilná (Sesleria albicans). Zde se nachází nevelká populace koniklece velkokvûtého (Pulsatilla grandis). Hfibet a jiÏnû aÏ jihov˘chodnû orientované svahy Svatého kopeãku kryje mozaika skalních trávníkÛ asociace Poo


Svat˘ kopeãek

Bradlo Svat˘ kopeãek (363,3 m n. m.) v Pavlovsk˘ch vr‰ích pfii v˘chodním okraji mûsta Mikulov. Katastrální území: Mikulov na Moravû


V˘mûra: 36,08 ha

Vyhlá‰eno: 1946, novû vyhlá‰eno 2001

Skalní, stepní, kfiovinná a lesní spoleãenstva s v˘skytem teplomiln˘ch a suchomiln˘ch druhÛ typick˘ch pro bradlové pásmo Pavlovsk˘ch vrchÛ; pfiírodní hodnoty harmonicky doplÀují barokní sakrální stavby. badensis-Festucetum pallentis a such˘ch úzkolist˘ch trávníkÛ svazu Festucion valesiacae, zejména asociace Koelerio macranthae-Stipetum joannis ve variantû pfieváÏnû s kavylem sliãn˘m (Stipa pulcherrima), jeÏ hostí poãetnou populaci kosatce nízkého (Iris pumila), která rozkvétá v polovinû dubna. V tûsné blízkosti znaãené turistické cesty roste téÏ kosatec píseãn˘ (Iris arenaria); ten je zde mnohem vzácnûj‰í a kvete asi o dva t˘d-

ny pozdûji. Pozdnû jarní aspekt jihov˘chodního svahu Svatého kopeãku urãují kavyly, a to k. sliãn˘ a k. skalní (S. eriocaulis), kter˘ zde byl rozeznán teprve v roce 1995 a má na Svatém kopeãku jediné nalezi‰tû v âeské republice. V suchém trávníku na se‰lapan˘ch místech kolem poutního kostela na vrcholku pfievládá kostfiava slanomilná (Festuca pseudovina). Jihov˘chodní svahy zarÛstají vysok˘mi suchomiln˘mi kfiovinami ze sva-


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

CHKO Pálava

4 zu Berberidion, hlavnû mahalebkou obecnou (Padellus mahaleb) a hlohem jednosemenn˘m (Crataegus monogyna). PfieváÏnû kulturní les, kter˘ kryje více neÏ polovinu rezervace, je z ãásti tvofien stanovi‰tnû málo vhodn˘mi dfievinami. Pfievládá jasan ztepil˘ (Fraxinus excelsior), ãasté jsou v˘sadby borovice ãerné (Pinus nigra), dubu letního (Quercus robur) a javoru mléãe (Acer platanoides). V dolní ãásti jihov˘chodního svahu je hojn˘ trnovník akát (Robinia pseudacacia) a pajasan Ïláznat˘ (Ailanthus altissima); oba druhy pronikají i na sousední suché trávníky v horní ãásti svahu. Zbytky pÛvodní perialpidské bazifilní teplomilné doubravy asociace Corno-Quercetum s dubem p˘fiit˘m (Quercus pubescens) zÛstaly zachovány jen na malé plo‰e nad vinohrady na jihov˘chodním svahu. Svat˘ kopeãek pfiedstavuje jednu z nejbohat‰ích lokalit záraz a zárazovek v âeské republice, jichÏ zde roste sedm druhÛ, mj. zárazovka píseãná (Phelipanche arenaria) a záraza ‰upinatá (Orobanche artemisiae-campestris). Pozoruhodné je i druhové bohatství violek, kter˘ch zde roste jedenáct druhÛ a nejménû pût kfiíÏencÛ; na such˘ch trávnících je hojná violka obojetná (Viola ambigua). V letech 1992 – 2002 bylo v rezervaci zaznamenáno 405 druhÛ a kfiíÏencÛ cévnat˘ch rostlin, ze zvlá‰tû chránûn˘ch (celkem 28) je‰tû

devaterka poléhavá (Fumana procumbens), hvûzdnice chlumní (Aster amellus), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), dfiín jarní (Cornus mas), chrpa chlumní (Cyanus triumfettii), kavyl IvanÛv (Stipa joannis), koulenka prodlouÏená (Globularia bisnagarica), kozinec rakousk˘ (Astragalus austriacus), k. viãencovit˘ (A. onobrychis), lomikámen trojprst˘ (Saxifraga tridactylites), modfienec tenkokvût˘ (Muscari tenuiflorum), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), oman oko Kristovo (Inula oculuschristi), oÏanka horská (Teucrium montanum), plamének pfiím˘ (Clematis recta), pryskyfiník ilyrsk˘ (Ranunculus illyricus), sinokvût mûkk˘ (Jurinea mollis), snûÏenka podsnûÏník (Galanthus nivalis), tfiemdava bílá (Dictamnus albus), zlatovlásek obecn˘ (Linosyris vulgaris), zvonek boloÀsk˘ (Campanula bononiensis) a z. sibifisk˘ (C. sibirica). Ze vzácn˘ch hub zde byla sbírána pra‰natka kofiínkatá (Gastrosporium simplex). Spoleãenstva stepZVÍ¤ENA ních bezobratl˘ch zahrnují napfi. hojnou kudlanku náboÏnou (Mantis religiosa), ploskoroha pestrého (Libelloides macaronius) a jasonû dymnivkového (Parnassius mnemosyne). V kvûtnu a ãervnu lze ãasto pozorovat létající roháãe obecné (Lucanus cervus) i chrousty obecné (Me-

lolontha melolontha). Nejãastûji pod kameny a ve skalních ‰tûrbinách se zdrÏuje pavouk skákavka rudopásá (Philaeus chrysops). Mezi pozoruhodné pavouky patfií i slíìák slunomiln˘ (Alopecosa cursor) a slíìák bradavãit˘ (A. solitaria). Rezervace je v âeské republice jedinou lokalitou mediteránní cedivky Erberovy (Amaurobius erberi) a zápfiednice Mildeovy (Cheiracanthium mildei), jakoÏ i panonské plachetnatky trpasliãí (Lepthyphantes nanus). Po mnoha letech zde byl potvrzen v˘skyt jihoevropské stonoÏky stra‰níka dalmatského (Scutigera coleoptrata). Ve vûÏích kaple hnízdí nûkolik párÛ kavek obecn˘ch (Corvus monedula). Opu‰tûn˘ lom na severním okraji rezervace ob˘vá jeden pár v˘rÛ velk˘ch (Bubo bubo). Vyskytuje se zde také je‰tûrka zelená (Lacerta viridis) i uÏovka hladká (Coronella austriaca). Lesní porosty LESNICTVÍ byly koncem 19. století obnoveny umûle, ãasto za pouÏití nevhodn˘ch dfievin. Jsou zafiazeny v kategorii lesÛ zvlá‰tního urãení a zároveÀ i v kategorii lesÛ ochrann˘ch na exponovan˘ch stanovi‰tích. Do roku 2009 se plánuje pouze zdravotní v˘bûr a odstraÀování nevhodn˘ch dfievin, zejména trnovníku akátu a pajasanu Ïláznatého, jakoÏ i pomístné prosvûtlení porostu, jeÏ by mûlo podpofiit pfiirozené zmlazení. V minulosti bylo VYUÎITÍ území intenzivnû vyuÏíváno, pravdûpodobnû jako pastvisko. Po ukonãení pastvy nûkterá místa zarÛstají kfiovinami, které bude tfieba odstraÀovat, stejnû jako trnovník akát, kustovnici cizí a pajasan Ïláznat˘. Suché trávníky na hfiebeni jsou v posledních letech udrÏovány obãasnou seãí. V roce 1816 byl na severov˘chodní stranû vrchu v sousedství dne‰ní rezervace otevfien kamenolom. TûÏba v nûm byla zastavena aÏ poãátkem sedmdesát˘ch let 20. století. Území Svatého kopeãku bylo od konce 19. století parkovû upravováno. Z té doby pocházejí napfi. v˘sadby ‰efiíku obecného (Syringa vulgaris), kter˘ se dnes v rezervaci chová jako invazní dfievina.

5

6 Rezervace trpí nadmûrnou náv‰tûvností, která je spojena s chÛzí mimo cesty, coÏ zvût‰uje nebezpeãí eroze. Na HISTORIE A KULTURA vrchol kopce vede barokní kfiíÏová cesta s 15 zastaveními, postavená v letech 1626 –1723. S v˘stavbou barokního poutního kostela sv. ·ebestiána se zaãalo v roce 1623, dne‰ní podoby na pÛdorysu fieckého kfiíÏe nabyl po poÏáru v roce 1672. Sousední zvonice byla postavena v roce 1631. Asi 300 m od kostela smûrem k severov˘chodu se v mûlkém sedle nachází kaple BoÏího hrobu. KaÏdoroãnû od roku 1784 se první záfiijovou nedûli koná na Svatém kopeãku pouÈ k âerné Madonû mikulovské. 68, 135, BIBLIOGRAFIE 138, 139, 205, 383, 745, 791, 946 MAPA ÚZEMÍ

4

strana 780

Kavyl skalní (Stipa eriocaulis).

5

Bourovec ovocn˘ (Gastropacha quercifolia) pfiipomíná v klidu shluk such˘ch listÛ; v rezervaci je vázán na porosty slivoní trnit˘ch. 6

Kosatec píseãn˘ (Iris arenaria).

CHKO PA 45

769


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

Brnûnsko

1 GEOLOGIE Spra‰ov˘ profil odkryt˘ tûÏbou hlíny obsahuje jednu interglaciální pÛdu a tfii interstadiální pÛdy se dvûma mladopaleolitick˘mi horizonty. Mocná vrstva spra‰e s obsahem malakofauny je svrchnorisského stáfií. Na spra‰i je vyvinuta hnûdozem (PK III–R/W) a nad ní tfii ãernohnûdé horizonty humózní ãernozemû (PK II) oddûlené hlínami a spra‰í. Hnûdozem je bez fosilií a pylov˘ch zrn. Naproti tomu ãernozemû obsahují zbytky stepní fauny (mûkk˘‰i). Horizonty PK III a PK II jsou pfiekryty vrstvou mlad‰ích spra‰í, které jsou rozdûleny tenkou svûtlehnûdou vrstvou, která odpovídá PK I. Tento nejmlad‰í pÛdní komplex, star˘ 29 aÏ 22 tisíc let, obsahuje horizont mlad‰í doby kamenné gravetien (pavlovien). Pro kulturní vrstvu pavlovienu jsou typické nálezy zbytkÛ jedle a smrku. Na dnû b˘valé cihelny bylo vrty zji‰tûno dal‰ích 15 m mocn˘ch souvrství spra‰í, svahovin a fluviálních pískÛ s ojedinûl˘mi stûrkov˘mi polohami. Horninov˘ podklad tvofií pfiíkrovová skupina fly‰ového pásma Karpat. V blízkém sousedství je vyvinut spra‰ov˘ pseudokras s nejvût‰í prostorou Netop˘fií jeskynû o délce 70 m a hloubce 20 m.

770

2 KVùTENA âást dna a pfiilehlou jiÏní stûnu porÛstá trnovník akát (Robinia pseudacacia). Kromû ruderálních druhÛ zde roste mák bûlokvût˘ (Papaver maculosum) a veãernice lesní (Hesperis sylvestris). Z blanokfiídlého ZVÍ¤ENA hmyzu se na lokalitû vyskytují samotáfiské vãely, Andrena morawitzi, A. fulva a Osmia leucogastra. V pfiilehl˘ch podzemních prostorech byli jednotlivû zji‰tûni zimující vrápenci malí (Rhinolophus hipposideros).

1 Vertikální spra‰ová stûna NPP Kalendáfi vûkÛ.

VYUÎITÍ Profil byl ãasto postiÏen sesuvy vyvolan˘mi zvûtráváním a mrazov˘mi procesy v zimním období. K tomu mohla pfiispût pfiítomnost vûtracích komínÛ zasuceného nevyuÏívaného vinného sklepa, kter˘ ústí nûkolik metrÛ od horní hrany cihelny. Spra‰ov˘ profil ohroÏují i aktivní sesuvy. Jejich spou‰tûcím impulsem je zamokfiení vodou, která proudí z hlub‰í r˘hy vybudované pfii stavbû vodního díla. Plánovan˘ managementov˘ zásah by mûl zahrnout odstranûní sesuté vrstvy hlíny, strÏení oddûlen˘ch blokÛ a likvidaci náletu dfievin v profilu a na jeho hranû.

2 V˘znamn˘ spra‰ov˘ profil Kalendáfi vûkÛ u Dolních Vûstonic s pohfiben˘mi kvartérními pÛdami.

1063, 1069, BIBLIOGRAFIE 1070, 1078, 1079

CHKO PA 46

Národní pfiírodní památka

Kalendáfi vûkÛ

B˘valá cihelna na severním úpatí Pavlovsk˘ch vrchÛ 100 m v˘chodnû od obce Dolní Vûstonice. Katastrální území: Dolní Vûstonice


V˘mûra: 0,4528 ha (ochranné pásmo 0,2053 ha)

Vyhlá‰eno: 2005

Stratotyp svrchního pleistocénu pro oblast jiÏní Moravy a Dolních Rakous.


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

CHKO Pálava

1


·ibeniãník

Bradlo ·ibeniãní vrch (238,3 m n. m.) mezi Ïelezniãní tratí a hranicí s Rakouskem asi 2 km jihojihozápadnû od Mikulova. Katastrální území: Mikulov na Moravû

Nadmofiská v˘‰ka: 200 – 238,3 m

V˘mûra: 3,71 ha

Vyhlá‰eno: 1946

Suché trávníky a skalky s v˘skytem ãetn˘ch chránûn˘ch druhÛ na vystupujícím útesu jurského vápence. GEOLOGIE Osamocen˘ vrch se dvûma vrcholy oddûlen˘mi mûlk˘m sedlem, protaÏen˘ ve smûru SSV–JJZ, je tvofien tektonickou krou ernstbrunnského vápence a pálavského souvrství svrchní kfiídy. Tyto star‰í vrstvy jsou uloÏeny v podmenilitovém aÏ menilitovém souvrství Ïdánického pfiíkrovu star‰ích tfietihor. Na západním svahu se nachází izolovaná skála z ernstbrunnského vápence. Nejroz‰ífienûj‰ím pÛdním typem na v˘chozech vápencÛ je litická rendzina aÏ litozem (varieta karbonátová). Dále zde vznikly pararendziny (pararendzina typická), v blízkém okolí potom spektrum molick˘ch pÛd, a to typick˘ch (místy pelick˘ch) ãernozemí a ãernic.

Skalní ‰tûrbiny KVùTENA vystupujících skalek osídluje zejména tafiice skalní (Aurinia saxatilis). Skalnaté svahy kryjí nevelké plochy skalních trávníkÛ asociace Poo badensis-Festucetum pallentis. Místy je maloplo‰nû vyvinuta bazifilní vegetace efemér a sukulentÛ ze svazu Alysso alyssoidis-Sedion albi, ve které se uplatÀuje netfieskovec v˘bûÏkat˘ srstnat˘ (Jovibarba sobolifera subsp. hirta), bûlorozchodník skalní (Oreosedum album) a rozchodník ostr˘ (Sedum acre). Místa s hlub‰í pÛdou na západnû orientovan˘ch svazích, zejména severního vrcholu, jsou porostlá such˘m úzkolist˘m trávníkem svazu Festucion valesiacae, na nûjÏ je vázána jediná populace ovsífie stepního

ãediãového (Helictotrichon desertorum subsp. basalticum) na Moravû. Nejvût‰í podíl na plo‰e rezervace pfiipadá na druhotné lesní porosty, které vznikly v˘sadbou na poãátku 20. století. Pfievládá v nich jasan ztepil˘ (Fraxinus excelsior), trnovník akát (Robinia pseudacacia), vtrou‰ena je borovice ãerná (Pinus nigra). Jejich bylinné patro ovládly nitrofilní rumi‰tní druhy. ·ibeniãní vrch je jedinou lokalitou pry‰ce sivého men‰ího (Tithymalus seguierianus subsp. minor) a fiebfiíãku ‰tûtinolistého (Achillea setacea) na Pavlovsk˘ch vr‰ích. V letech 1992 aÏ 2002 bylo v rezervaci nalezeno asi 250 druhÛ a poddruhÛ cévnat˘ch rostlin, z toho 23 zvlá‰tû chránûn˘ch; kromû v˘‰e uveden˘ch je‰tû devaterka poléhavá (Fumana procumbens), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), hlaváãek jarní (Adonanthe vernalis), kavyl IvanÛv (Stipa joannis), k. sliãn˘ (S. pulcherrima), koniklec velkokvût˘ (Pulsatilla grandis), kosatec nízk˘ (Iris pumila), koulenka prodlouÏená (Globularia bisnagarica), kozinec rakousk˘ (Astragalus austriacus), k. viãencovit˘ (A. onobrychis), len tenkolist˘ (Linum tenuifolium), lomikámen trojprst˘ (Saxifraga tridactylites), oman oko Kristovo (Inula oculus-christi), oÏanka horská (Teucrium montanum), pryskyfiník ilyrsk˘ (Ranunculus illyricus), sesel pestr˘ (Seseli pallasii), sinokvût mûkk˘ (Jurinea mollis), veãernice smutná (Hesperis tristis), violka obojetná (Viola ambigua), zlatovlásek obecn˘ (Linosyris vulgaris) a zvonek sibifisk˘ (Campanula sibirica). Z v˘znamnûj‰ích ZVÍ¤ENA druhÛ ptákÛ zde hnízdí lindu‰ka lesní (Anthus trivialis), bramborníãek ãernohlav˘ (Saxicola torquata), krutihlav obecn˘ (Jynx torquilla) a Ïluva hajní (Oriolus oriolus). Lesy jsou zafiaLESNICTVÍ zeny do kategorie lesÛ ochrann˘ch na mimofiádnû nepfiízniv˘ch stanovi‰tích a zároveÀ i do kategorie lesÛ zvlá‰tního urãení. Do roku 2009 se plánuje pouze zdravotní v˘bûr a podsadba pÛvodních druhÛ.

2

3 V minulosti bylo VYUÎITÍ území vyuÏíváno jako pastvina. Ochranáfiské zásahy se omezují na odstraÀování náletu dfievin ze such˘ch trávníkÛ a seã nûkter˘ch ploch such˘ch trávníkÛ. Vhodná by byla obnova pastvy ovcí a koz. Dlouhodob˘m cílem je vylouãení trnovníku akátu a pajasanu Ïláznatého z lesních porostÛ a jejich náhrada autochtonními dfievinami. BIBLIOGRAFIE 621, 740, 741 MAPA ÚZEMÍ

135, 212, strana 777

1 Na západním svahu severního vrcholu se nachází izolovaná skála z entsbrunského vápence. Na svahu s mûlkou vrstvou pÛdy se velmi dobfie vyvinula skalní step. 2 Hadí mord rakousk˘ (Scorzonera austriaca). 3 V˘skyt ovsífie stepního ãediãového (Helictotrichon desertorum subsp. basalticum), kter˘ zde pfiedstavuje relikt kontinentálních chladn˘ch stepí konce doby ledové, je fytogeograficky velmi v˘znamn˘; dal‰í nalezi‰tû jsou v âeském stfiedohofií, na Hainbursk˘ch kopcích v Dolních Rakousích, a poté aÏ na Ukrajinû. Dokládá kontinuální existenci primárního bezlesí od konce würmského glaciálu.

CHKO PA 47

771


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

Brnûnsko


Tabulová, RÛÏov˘ vrch a Koãiãí kámen, ãást Tabulová

Bradlo Stolová hora (458,5 m n. m.) v Pavlovsk˘ch vr‰ích západnû od Klentnice. Katastrální území: Bavory, Perná a Klentnice


V˘mûra: 96,12 ha celková v˘mûra v‰ech tfií ãástí NPR Tabulová, RÛÏov˘ vrch a Koãiãí kámen ãiní 119,06 ha

Vyhlá‰eno: 1951, v roce 2000 administrativnû pfiipojena pfiírodní rezervace RÛÏov˘ vrch a pfiírodní památka Koãiãí kámen

Skalní spoleãenstva a suché trávníky na vápencovém podkladû s bohatou teplomilnou flórou a faunou. GEOLOGIE V˘razn˘ geomorfologick˘ útvar s ploch˘m temenem (vykládá se jako zbytek jednotného denudaãního povrchu pliocenního stáfií) je tvofien zvûtral˘mi ernstbrunnsk˘mi vápenci. Nápadné jsou rÛzné skalní útvary. Na severním svahu vystupují klentnické vrstvy, svahy kryjí hlinitokamenité sedimenty z poslední doby ledové, místy se vyskytuje spra‰. Na vût‰í ãásti území rezervace pfievládají asociace rendziny typické a kambizemní. V men‰ím plo‰ném rozsahu se vyskytují typické ãernozemû na karbonátov˘ch svahovinách, typické hnûdozemû na spra‰i a pelosoly.

1

2

1 Mák bûlokvût˘ jihomoravsk˘ (Papaver maculosum subsp. austromoravicum). 2 Jefiáb dunajsk˘ (Sorbus danubialis) roste napfi. u znaãené turistické cesty na jiÏním svahu Stolové hory.

772

CHKO PA 48

Skalní trávníky KVùTENA asociace Poo badensis-Festucetum pallentis lze nalézt na teráskách mezi vystupujícími skalkami na západním a v˘chodním svahu vrchu. Na v˘chodním a západním svahu Stolové hory jsou dobfie vyvinuty pûchavové trávníky asociací Minuartio setaceae-Seslerietum caeruleae a Saxifrago paniculatae-Seslerietum caeruleae ze svazu Diantho lumnitzeri-Seslerion albicantis s dominantní pûchavou vápnomilnou (Sesleria albicans), místy s hvozdíkem Lumnitzerov˘m (Dianthus lumnitzeri) a koniklecem velkokvût˘m

(Pulsatilla grandis). Na jiÏním svahu se v druhové garnitufie such˘ch úzkolist˘ch trávníkÛ svazu Festucion valesiacae uplatÀuje ostfiice nízká (Carex humilis) a zlatovlásek obecn˘ (Linosyris vulgaris). Dal‰í plochy tûchto spoleãenstev lze nalézt také na západním a zejména jihov˘chodním svahu, kde v tomto spoleãenstvu roste paprska velkokvûtá (Orlaya grandiflora), udávající jeho pfiedletní aspekt. Maloplo‰nû jsou na skalních v˘chozech na jiÏním a západním svahu vyvinuty i západopanonské skalní stepi na vápenci, fiazené do asociace Poo badensisFestucetum pallentis, jakoÏ i malé porosty bazifilní vegetace jarních efemér. Ploché temeno Stolové hory a severní svah tûsnû pod ním jsou porostlé mozaikou netypick˘ch such˘ch trávníkÛ s druhy svazÛ Festucion valesiacae a Cirsio-Brachypodion pinnati, místy v‰ak pfievládá ovsík vyv˘‰en˘ (Arrhenatherum elatius) a pfiimí‰eny jsou i dal‰í druhy mezofilních ovsíkov˘ch luk. Na jiÏním svahu a v dolní ãásti západního svahu Stolové hory se na hlub‰ích pÛdách nacházejí suché ‰irokolisté trávníky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, v nichÏ pfievládá váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum) nebo svefiep vzpfiímen˘ (Bromus erectus). Na dlouho neseãen˘ch místech je místy nahrazuje plo‰nû vyvinuté lemové spoleãenstvo asociace Geranio sanguinei-Peucedanetum cervariae. Také tyto trávníky jsou nezfiídka postiÏeny expanzí ovsíku vyv˘‰eného. Rozsáhlé plochy, pfiedev‰ím na v˘chodním, jiÏním a severozápadním svahu, jsou zarostlé vysok˘mi mezofilními a subxerofilními kfiovinami svazu Berberidion, které se zaãaly v rezervaci rychle ‰ífiit po zastavení pastvy a ponechání dosud seãen˘ch such˘ch luk ladem. Tvofií je hloh jednosemenn˘ (Crataegus monogyna), mahalebka obecná (Padellus mahaleb), rÛÏe ‰ípková (Rosa canina), svída krvavá (Swida sanguinea) a slivoÀ trnitá (Prunus spinosa). Od konce devadesát˘ch let byly velké plochy kfiovin odstranûny a na seãen˘ch nebo vypásan˘ch plochách se obnovují ‰irokolisté suché trávníky. Nûkteré pÛvodnû nelesní plochy, hlavnû na okrajích rezervace, jsou zasaÏeny invazí trnovníku

akátu (Robinia pseudacacia) a pajasanu Ïláznatého (Ailanthus altissima). Lesní porosty, na nûÏ pfiipadá témûfi ãtvrtina v˘mûry rezervace, jsou silnû ovlivnûny lidsk˘mi zásahy. Z pfiírodû blízk˘ch lesních porostÛ zÛstal zachován jen mal˘ fragment perialpidské bazifilní doubravy svazu Quercion pubescenti-petraeae s dubem p˘fiit˘m (Quercus pubescens) ve stromovém patfie, a to na jihozápadním úpatí. Severní svah kryje les, v jehoÏ stromovém patfie pfievládá jasan ztepil˘ (Fraxinus excelsior) nebo dub letní (Quercus robur) a jehoÏ bylinné patro se sv˘m sloÏením stfiídavû blíÏí suÈov˘m lesÛm svazu Tilio-Acerion nebo panonsk˘m dubohabfiinám asociace Primulo veris-Carpinetum. Dal‰í, ves-


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

CHKO Pálava

3 mûs umûle zaloÏené nebo ãlovûkem silnû ovlivnûné lesní porosty s jasanem ztepil˘m, trnovníkem akátem, dubem letním a roztrou‰enou borovicí ãernou (Pinus nigra) se vyskytují na v˘chodním svahu nad Klentnicí a na západním svahu nad Bavory. Kvûtena rezervace ãítá 506 druhÛ a poddruhÛ cévnat˘ch rostlin, nalezen˘ch zde v letech 1991 aÏ 2005, z toho 42 chránûné. Na jiÏní hranû vrcholové plo‰iny Stolové hory se nachází jediná snad pÛvodní lokalita ‰alvûje vlnaté (Salvia aethiopis) v ãesk˘ch zemích. Druh zde byl sbírán jiÏ v druhé polovinû 19. století; dnes populaci tvofií v‰ehov‰udy asi deset jedincÛ. Z dal‰ích zvlá‰tû chránûn˘ch druhÛ je pfiítomen ãesnek hranat˘ (Allium angulosum), dfiín jarní (Cornus mas),

devaterka poléhavá (Fumana procumbens), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), hvûzdnice chlumní (Aster amellus), chrpa chlumní (Cyanus triumfettii), kavyl IvanÛv (Stipa joannis), k. sliãn˘ (S. pulcherrima), kosatec nízk˘ (Iris pumila), k. píseãn˘ (I. arenaria), koulenka prodlouÏená (Globularia bisnagarica), kozinec rakousk˘ (Astragalus austriacus), k. viãencovit˘ (A. onobrychis), len tenkolist˘ (Linum tenuifolium), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), lomikámen trojprst˘ (Saxifraga tridactylites), l. vÏdyÏiv˘ (S. paniculata), omûj vlãí prav˘ (Aconitum vulparia subsp. vulparia), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), oÏanka horská (Teucrium montanum), plamének pfiím˘ (Cle-

matis recta), pryskyfiník ilyrsk˘ (Ranunculus illyricus), roÏec TenoreÛv (Cerastium tenoreanum), sasanka lesní (Anemone sylvestris), sinokvût mûkk˘ (Jurinea mollis), snûÏenka podsnûÏník (Galanthus nivalis), starãek celolist˘ (Tephroseris integrifolia), tafiice skalní (Aurinia saxatilis), tfiemdava bílá (Dictamnus albus), veãernice smutná (Hesperis tristis), violka obojetná (Viola ambigua), vstavaã vojensk˘ (Orchis militaris), zvonek boloÀsk˘ (Campanula bononiensis), z. sibifisk˘ (C. sibirica) a ÏluÈucha smrdutá (Thalictrum foetidum). Na suché louce na jiÏním svahu roste pampeli‰ka pozdní (Taraxacum serotinum).

Pfiítomny jsou poZVÍ¤ENA dobné druhy jako na Dûvínû. Velice zajímav˘ je v˘skyt hlubinné ÏíÏaly Allolobophora hrabei, stfiedoevropského endemického druhu, která dosahuje délky okolo 50 cm. Pavouci jsou zastoupeni mj. pûti pozoruhodn˘mi druhy plachetnatek, a to p. Saaristovou (Megalepthyphantes pseudocollinus), p. suchopárovou (Meioneta simplicitarsis), p. zoubkatou (M. fuscipalpa), p. Dahlovou (Hyp-

3 V˘chodní svahy Stolové hory a RÛÏového vrchu, na jejich úpatí obec Klentnice.

CHKO PA 49

773


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

Brnûnsko

4

5

7

6

4 Bourovec pry‰cov˘ (Malacosoma castrense) zde patfií v souãasnosti k velmi vzácn˘m druhÛm a jinde v âeské republice vût‰inou vymizel. 5

Konopiãka úzkolistá (Dalanum angustifolium). 6 Na jiÏní hranû vrcholové plo‰iny Stolové hory se nachází jediná pÛvodní lokalita ‰alvûje vlnaté (Salvia aethiopis) v ãesk˘ch zemích. 7 Pohled na Stolovou horu od jihu z Koãiãího kamene.

774

CHKO PA 50

socephalus dahli) a p. Hackmanovou (Trichoncus hackmani). Dále zde Ïije napfi. bûÏník MelloteeÛv (Heriaeus melloteei) a b. drnov˘ (Ozyptila rauda). Na stepních stanovi‰tích lze na kvûtech pomûrnû ãasto pozorovat vzácnou Ïahalku Ïlutou (Scolia hirta), velmi hojn˘ je cvrãek polní (Gryllus campestris). Pravidelnû je nalézán ploskoroh pestr˘ (Libelloides macaronius). Létajícím klenotem lze bezesporu nazvat na‰eho nejvût‰ího a zároveÀ nejkrásnûj‰ího zlatohlávka, z. skvostného (Cetonischema aeruginosa). Na plochém temeni kopce hnízdí skfiivan polní (Alauda arvensis), na vrcholcích kefiÛ prozpûvují strnadi luãní (Miliaria calandra) a bramborníãci ãernohlaví (Saxicola torquata). Kolonie syslÛ obecn˘ch (Spermophilus citellus) na okraji fotbalového hfii‰tû nad Klentnicí z neznám˘ch dÛvodÛ zanikla. Na úpatích Stolové hory se vyskytuje kfieãek polní (Cricetus cricetus). Ve velké skalní puklinû v západní stûnû pravidelnû, i kdyÏ nepoãetnû zimují vrápenci malí (Rhinolophus hipposideros).

PfieváÏná ãást LESNICTVÍ lesních porostÛ byla zfiejmû v minulosti umûle obnovena, dílem za pouÏití stanovi‰tnû ménû vhodn˘ch dfievin. Jsou fiazeny do kategorie lesÛ zvlá‰tního urãení a zãásti zároveÀ i kategorie lesÛ ochrann˘ch. Do roku 2009 jsou v lesních porostech plánovány mírné v˘chovné zásahy, které by mûly podpofiit pfiirozené zmlazení a omezit zastoupení trnovníku akátu. V dlouhodobém v˘hledu je tfieba odstranit z lesních porostÛ rezervace trnovník akát, pajasan Ïláznat˘ a borovici ãernou, která se zde pfiirozenû nezmlazuje, a nahradit je autochtonními dfievinami. Topolov˘ vûtrolam, kter˘ zasahuje do severní ãásti rezervace, by nemûl b˘t obnoven. AspoÀ k ãásteãnéVYUÎITÍ mu odlesnûní Stolové hory do‰lo jistû jiÏ velmi dávno, nejpozdûji v mlad‰í dobû bronzové. Ve stfiedovûku zapoãalo lámání vápence; dnes je na území NPR nûkolik men‰ích opu‰tûn˘ch kamenolomÛ. AÏ do padesát˘ch let 20. století bylo území vypásáno a vrcholová plo‰ina slouÏila jako jednoseãná louka. Od roku 1993

se kaÏdoroãnû seãe vrcholová plo‰ina, jejíÏ rozloha ãiní asi 6 ha. JiÏní úpatí a západní svah jsou postupnû zbavovány porostÛ kfiovin a uvolnûné plochy jsou kaÏdoroãnû seãeny; v souãasnosti ãiní rozloha seãen˘ch ploch asi 10 ha. V roce 2002 se podafiilo obnovit pastvu ovcí a koz; cílem je, aby v rezervaci vzniklo pastevní hospodáfiství, coÏ by byl optimální zpÛsob péãe o suché trávníky. Byly také odstranûny nûkteré porosty akátu a pajasanu z okrajov˘ch ãástí rezervace. Na temeni Stolové hory stojí anténní stoÏár s obsluÏn˘m zdûn˘m pfiístfie‰kem; zafiízení by se nemûlo roz‰ifiovat. Rezervací vede znaãená turistická cesta, a proto nûkterá místa rezervace hlavnû zjara trpí vysokou náv‰tûvností a se‰lapem, popfi. téÏ erozí pÛd. Na HISTORIE A KULTURA vrcholu existovalo v mlad‰í dobû bronzové opevnûné sídli‰tû. 68, 135, BIBLIOGRAFIE 210, 369, 384, 604, 736, 745, 791, 792, 808, 1045 MAPA ÚZEMÍ

strana 777


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

CHKO Pálava

2

1


Turold

Vrch Turold (385,2 m n. m.) v Pavlovsk˘ch vr‰ích na severním okraji Mikulova. Katastrální území: Mikulov na Moravû


V˘mûra: 16,84 ha

Vyhlá‰eno: 1946, novû vyhlá‰eno 2002

Skalní spoleãenstva a suché trávníky na vápenci; zimovi‰tû netop˘rÛ; v˘znamné geologické, paleontologické a archeologické nalezi‰tû. Vápencové GEOLOGIE bradlo tvaru nízkého hfibetu probíhá ve smûru S–J. Je tvofieno jursk˘mi vápenci a svrchnokfiídov˘mi sedimenty, které byly obnaÏeny z málo odolného fly‰e. JiÏní ãást vrchu byla zcela zniãena kamenolomem, ve kterém jsou odkryty aÏ 70 m mocné brekcie ernstbrunnsk˘ch vápencÛ, v nichÏ lze na zvûtral˘ch stûnách vidût schránky jursk˘ch mûkk˘‰Û, korálÛ a jin˘ch mofisk˘ch ÏivoãichÛ. V jejich nadloÏí ve v˘chodní stûnû lomu vystupují jílovité pískovce klementského souvrství spodní kfiídy. V krasové kapse na západní stûnû byla nalezena jak bohatá interglaciální fauna mûkk˘‰Û, tak plody bfiestovce, které dokládají, Ïe v té dobû byl

cel˘ Turold porostl˘ svûÏím lesem. V ernstbrunnsk˘ch vápencích je vyvinut jeskynní systém s krápníky, jehoÏ celková prozkoumaná délka ãiní v souãasnosti asi 1100 m. Dnes uÏ neexistující tzv. Turoldova jeskynû, vlastnû zbytek miocenního ponorného fieãi‰tû, byla od paleolitu nûkolikrát obydlena lidmi. Na nûkolika místech byla v krasov˘ch dutinách nalezena bohatá fauna ãtvrtohorních obratlovcÛ a mûkk˘‰Û. V zalesnûné ãásti rezervace vznikly rendziny, a to rendzina typická a kambizemní. Na tyto pÛdy navazuje po v˘chodním okraji pararendzina typická, na západû pak erodovaná forma ãernozemû typické.

KVùTENA Vût‰í ãást Turoldu byla v minulosti zniãena nebo aspoÀ ovlivnûna tûÏbou kamene. Haldy skr˘vkové zeminy po obou stranách lomu v jiÏní polovinû vrchu jsou dnes porostlé pfieváÏnû ‰irokolist˘mi such˘mi trávníky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, v nichÏ pfievládá váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum). Místy pfiecházejí neseãené trávníky v lemové spoleãenstvo asociace Geranio sanguinei-Peucedanetum cervariae. V této vegetaci a na svazích lomov˘ch teras roste mj. nûkolik jedincÛ lnu chlupatého (Linum hirsutum). Na západní stranû lomu se na pfiíkrém svahu nacházejí men‰í plochy such˘ch úzkolist˘ch trávníkÛ svazu Festucion valesiacae s dominantním kavylem vláskovit˘m (Stipa capillata). Rezervaci lemují vysoké kfioviny svazu Berberidion, které pronikají i na neobhospodafiované suché trávníky. Pfievládá v nich hloh jednosemenn˘ (Crataegus monogyna), rÛÏe ‰ípková (Rosa canina), svída krvavá (Swida sanguinea) a slivoÀ trnitá (Prunus spinosa). Nejlépe zachovány zÛstaly suché úzkolisté trávníky svazu Festucion valesiacae na v˘chodnû orientované svûtlinû v severní ãásti vrchu, kde roste napfi. koniklec velkokvût˘ (Pulsatilla grandis), kosatec nízk˘ (Iris pumila) a k. píseãn˘ (I.

arenaria), donedávna i bezobalka sivá (Trinia glauca). Podél dolního okraje lemují tuto svûtlinu nízké suchomilné kfioviny svazu Prunion spinosae, tvofiené tfie‰ní kfiovitou (Cerasus fruticosa) a skalníkem celokrajn˘m (Cotoneaster integerrimus). Také se zde nacházejí men‰í plochy such˘ch ‰irokolist˘ch trávníkÛ svazu Cirsio-Brachypodion pinnati a teplomiln˘ch lemÛ, pravdûpodobnû asociace Geranio sanguinei-Dictamnetum albae. Velk˘ opu‰tûn˘ kamenolom byl v letech 2001 a 2002 vyãi‰tûn od stavební suti a zbaven kfiovin i akátového náletu. V souãasné dobû je porostl˘ polokulturním trávníkem s pfiímûsí ruderálních druhÛ. Na lomov˘ch terasách je maloplo‰nû vyvinuta bazifilní vegetace efemér a sukulentÛ ze svazu Alysso alyssoidis-Sedion albi, napfi. s bûlorozchodníkem skalním (Oreosedum album) a rozchodníkem ostr˘m (Sedum acre). Bezmála polovinu rezervace kryje kulturní les s pfievahou borovice ãerné (Pinus nigra), b. lesní (P. sylvestris), dubu letního (Quercus robur) a jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), místy i s trnovníkem akátem (Robinia pseudacacia) a pajasanem Ïláznat˘m (Ailanthus altissima).

1 Kamenolom v jiÏní polovinû vrchu byl opu‰tûn po roce 1930 a v souãasné dobû jsou jeho svahy zarostlé teplomilnou vegetací. 2 Kriticky ohroÏená bezobalka sivá (Trinia glauca) se zachovala jiÏ jen na nûkolika lokalitách.

CHKO PA 51

775


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

Brnûnsko

3 Kvûtena rezervace ãítá asi 390 druhÛ cévnat˘ch rostlin, které zde byly zaznamenány v letech 1992 – 2002. Ze zvlá‰tû chránûn˘ch, jichÏ je celkem 26, roste na Turoldu dále devaterka poléhavá (Fumana procumbens), hlaváãek jarní (Adonanthe vernalis), hvûzdnice chlumní (Aster amellus), chrpa chlumní (Cyanus triumfettii), kavyl IvanÛv (Stipa joannis), k. sliãn˘ (S. pulcherrima), kosatec pestr˘ (Iris variegata), koulenka prodlouÏená (Globularia bisnagarica), len tenkolist˘ (Linum tenuifolium), lomikámen trojprst˘ (Saxifraga tridactylites), modfienec tenkokvût˘ (Muscari tenuiflorum), oman oko Kristovo (Inula oculus-christi), oÏanka horská (Teucrium montanum), plamének pfiím˘ (Clematis recta), sasanka lesní (Anemone sylvestris), sinokvût mûkk˘ (Jurinea mollis), tfiemdava bílá (Dictamnus albus), violka obojetná (Viola ambigua), zlatovlásek obecn˘ (Linosyris vulgaris), zvonek boloÀsk˘ (Campanula bononiensis) a z. sibifisk˘ (C. sibirica). Zdej‰í populace ‰alvûje vlnaté (Salvia aethiopis) pochází z v˘sevu. Jeskynû Na TurolZVÍ¤ENA du je známa pfiedev‰ím jako v˘znaãné zimovi‰tû netop˘rÛ, které také patfií k nejdéle pravidelnû sledovan˘m lokalitám v âeské republice. Nejhojnûj‰ím druhem je vrápenec mal˘ (Rhinolophus hipposideros). Devastace jeskynû v ‰edesát˘ch a sedmdesát˘ch letech zpÛsobila úbytek zimují-

3

Bezobalka sivá (Trinia glauca).

4

Vrápenec mal˘ (Rhinolophus hipposideros) vytváfií kolonie v podzemních prostorách Turoldu.

776

CHKO PA 52

Počet jedinců

GRAF POâETNOSTI VRÁPENCÒ MAL¯CH ZA OBDOBÍ 1958–2007

cích netop˘rÛ aÏ na nûkolik málo jedincÛ. Teprve úplné uzavfiení jeskynû v roce 1975 umoÏnilo okamÏit˘ návrat vrápencÛ, jejichÏ poãet se v posledních zimách ustálil v rozmezí 200 aÏ 250 jedincÛ. Dále zde jednotlivû pfiezimuje netop˘r velk˘ (Myotis myotis), n. fiasnat˘ (M. nattereri), n. brvit˘ (M. emarginatus), n. vodní (M. daubentonii), n. vousat˘ (M. mystacinus) a n. u‰at˘ (Plecotus auritus). Pfii odchytech do sítí je naopak nejpoãetnûji zastoupen netop˘r fiasnat˘ a n. vodní, zaznamenán byl i n. pestr˘ (Vespertilio murinus) a n. parkov˘ (Pipistrellus nuthusii). V lomu pravidelnû hnízdí v˘r velk˘ (Bubo bubo), jinde v rezervaci napfi. sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) a slavík obecn˘ (Luscinia megarhynchos). Z Turoldu je znám jeden z mála souãasn˘ch nálezÛ pakudlanky jiÏní (Mantispa styriaca) v âeské republice. Lesní porosty LESNICTVÍ jsou vedeny jako lesy ochranné na mimofiádnû nepfiízniv˘ch stanovi‰tích a zároveÀ jako lesy zvlá‰tního urãení. Do roku 2009 jsou plánovány mírné v˘chovné zásahy na podporu pfiirozeného zmlazení a k omezení podílu trnovníku akátu, pajasanu Ïláznatého a borovice ãerné. Dlouhodob˘m cílem je postupné vylouãení invazních a nepÛvodních dfievin z lesních porostÛ a jejich nahrazení stanovi‰tnû vhodn˘mi domácími druhy, hlavnû dubem p˘fiit˘m, d. zimním a habrem obecn˘m.

4 V minulosti byl VYUÎITÍ Turold vyuÏíván jako pastvina a byl velmi pravdûpodobnû zcela odlesnûn. V roce 1873 byl na jiÏní stranû vrchu otevfien kamenolom; tûÏba byla zastavena aÏ v roce 1934. PoblíÏ vrcholu se nachází pfievadûã televizního signálu. V souãasné dobû je pravidelnû seãeno dno lomu a nûkteré plochy such˘ch trávníkÛ, které byly pfiedtím roz‰ífieny odstranûním kfiovin a jasanového náletu. V roce 2001 byla obnovena nauãná stezka na dnû lomu a v roce 2006 byl otevfien geopark, kter˘ seznamuje náv‰tûvníky s nejdÛleÏitûj‰ími horninami na‰í vlasti. Krasová jeskynû Na Turoldu byla pro vefiejnost otevfiena v roce 2004. Jeskynní chodPOZNÁMKA by na Turoldu poskytly v minulosti velk˘ poãet archeologick˘ch nálezÛ: soubor uloÏen˘ v Regionálním muzeu v Mikulovû ob-

sahuje 266 pfiedmûtÛ. Dnes jiÏ neexistující jeskynû byla se sv˘mi ãtrnácti chronologick˘mi osídleními nejãastûji vyuÏívanou jeskyní na Moravû. Ob˘vána byla nejspí‰e ve star‰ím neolitu, star‰í a mlad‰í dobû bronzové, hal‰tatu a stfiedovûku, zatímco ve zb˘vajících obdobích byla vyhledávána lidmi jen pfiíleÏitostnû. Jeskynû Na Turoldu byla v letech 1968 –1975 volnû pfiístupná vefiejnosti, coÏ zpÛsobovalo postupn˘ úbytek zimujících netop˘rÛ. Uzavfiení jeskynû zvrátilo tento nepfiízniv˘ v˘voj a v roce 1996 dosáhl poãet zimujících vrápencÛ mal˘ch absolutního maxima: bylo jich napoãteno 243. 63, 128, BIBLIOGRAFIE 130, 135, 208 – 210, 396, 604, 745, 791, 792, 808, 1044 MAPA ÚZEMÍ

strana 780


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

CHKO Pálava ·IBENIâNÍK

STR.

771

TABULOVÁ RÒÎOV¯ VRCH KOâIâÍ KÁMEN

STR. STR. STR.

772 764 756

CHKO PA 53

777


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

Brnûnsko DùVÍN-KOTEL-SOUTùSKA

STR.

751

ANENSK¯ VRCH (1) RÒÎOV¯ KOPEC (2)

STR. STR.

750 763

778

CHKO PA 54

C

M

Y

K


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

C

M

Y

K

CHKO Pálava

KIENBERG

STR.

755

CHKO PA 55

779


■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■ ■

Brnûnsko SVAT¯ KOPEâEK

STR.

768

KOâIâÍ SKÁLA (1) TUROLD (2)

STR. STR.

757 775

K¤IVÉ JEZERO

STR.

758

780

CHKO PA 56

C

M

Y

K

Anensk vrch. Brnûnsko C M Y K

Recommend Documents