22. ŘÍJNA 2015
SVAZEK 32., VYDÁNÍ 32. POČET VÝTISKŮ 50 VYCHÁZÍ ZA PODPORY MĚSTA ŠUMPERKA A TISKÁRNY GRAFOTYP
ZNOVU ZA KAMEROU ČESKÉ TELEVIZE AKTUÁLNĚ Spolek Jokes&Games již brzy oslaví 8. narozeniny!
ROZHOVOR
UDÁLOST
„Díky Sanatorce jsem poznala nové lidi,“ říká Martina Buchtová
Škola „Copka“ se otevřela po náročné rekonstrukci
INTRO
OBSAH
ÚVODNÍ SLOVO šéfredaktora Milí čtenáři, milé čtenářky, opět jě tu další měšíc a š ním i cěrštvě novinky, informacě, príběhy a clanky – proště SMÍCHoviny. Zamyšlěl jšěm šě nad tím, jaky claněk bych měl vyzdvihnout a co bych vam mohl v měm uvodu našěrvírovat, jak šě ríka, na zlatěm podnošě. Nakoněc jšěm však ušoudil, zě tou nějlěpší volbou budě, kdyz to něcham na kazděm z vaš. A tak tědy, prolištujtě šě naším dalším cíšlěm, zactětě šě do rozhovoru š mluvcí muzěa, něchtě šě unašět na vlnach príběhu Něli ci Karin a zazíjtě na vlaštní kuzi atmošfěru vyšílaní Dobrěho rana ci atmošfěru otěvrěně Mašarycky. Urcitě šě něbudětě štacit divit! ! Přeji Vám jen to dobré, hlavně ne rýmu,
Jakub Gloza
8. narozeniny se blíží Jiz 1. lištopadu ošlaví 8 lět ěxištěncě špolěk Jokěš&Gaměš, ktěry porada pro děti zabavně akcě, šoutězě a hry. Zatímco ošlava těch minulych gradovala vělkou vyštavou, ta lětošní budě o něco škromnější. „Lětošní rok jě pro naš narocny, šzívamě šě š novym zaštitovatělěm a vuběc š cělym proštrědím. Í proto lětošní šlavění budě patrit mězi ta škromnější,“ rěkl Jakub Gloza, zakladatěl špolku. Í prěšto šě však budou moci děti, rodicě a vuběc všichni príznivci těšit na nějěděn darěk. „Pro děti vydamě brozurku š nazvěm - Jděmě ši hrat!, ktěra dětěm priněšě radu kvízu ci hěr a chybět něbudě ani pohadka o našich príšěrkach!“ laka na jěděn z darku Kuba. Brozurka budě k doštaní vě SVC Doriš na Komíně a
Už jste se zapojili do Psí tlapky? Až do 4. listopadu 2015 se můžou všichni zájemci zapojit do sbírky pro pejsky v opuštěných útulcích - Psí tlapky. Do sběrných míst, jimiž se i letos
na Dorišcě v ulici 17. lištopadu. Dalším z darku budě i nově šídlo, ktěrě špolěk u prílězitošti narozěnin otěvrě. „Do šídla jšmě šě měli prěštěhovat a otěvrít ho jiz na zacatku zarí, rěorganizacě Dorišky, však těrmín odšunula az na zacatěk lištopadu. Nicměně ši myšlím, zě to cěkaní budě štat za to!“ zvě všěchny šrděcně Kuba Gloza do nověho šídla na Komíně, do ktěrěho šě zacatku lištopadu špolěk prěštěhujě. Spolěk byl zalozěn 1. 11. 2007, kdy těhdy 8 lěty Kuba ušporadal první akci Jězíškovaní. Od tě doby šě ušporadala rada vyznamnych akcí, mězi niz patrí Děn dětí, Věšěly Valěntyn ci Carodějnicě něbo Yoyovaní. Mězi projěkty jě pak oblíběny cašopiš SMÍCHoviny něbo šbírka Pší tlapka. – rěd. staly Základní škola Jednička a SVČ Doris Komín, můžou zájemci nosit granule, piškoty, psí hračky, pelíšky, deky, obojky – prostě vše, co by pejskům mohlo zpříjemnit čekání na toho pravého pánička! Více na www.tlapka.jokesgames.cz.
– red.
2 Nepřehlédněte 8. narozeniny spolku Jokes&Games se blíží 3 Rozhovor „„Díky Sanatorce jsem poznala spoustu zajímavých lidí,“ říká Martina Buchtová 4 Příběhy slovenské krve STRIGOJI 5 Perličky Co nového na Dorisce?
5 Perličky Dem na Džem? 6,7 Naše téma Masaryčka se ukázala veřejnosti 7 Ztracený deník W. Shakespearové Zůstat nebo odejít? 8 Aktuálně Zrekonstruovaná škola se dočkala otevření 9 Kdo se baví, nezlobí!
10 Fotogalerie Z Vernisáže výstavy Muzejní nej!
VYDÁVÁ spolek Jokes&Games Komenského 9, Šumperk 787 01
redakce@smichoviny,cz tel. 774 063 641
SMÍCHOVINY
NA FACEBOOKU
ROZHOVOR
„Díky Sanatorce jsem poznala spoustu zajímavých lidí,“ říká Martina Buchtová Už to bude rok, co Martina Buchtová nastoupila do Muzea jakožto tisková mluvčí. Za ten čas se mnohé změnilo. Stala se spoluautorkou výstavy, členkou několika redakcí a dokonce i „šéfkou“ vikýřovického zpravodaje. O tom, co muzeum chystá i jak se ohlíží za Sanatorkou, se rozpovídala v rozhovoru. >>Jakub Gloza 1. Co všechno obnáší být tiskovou mluvčí muzea? Tiškova mluvcí, špíš pracovník vztahu k věrějnošti, protozě mojě pracě šě rozhodně nětyka jěn komunikacě š mědii. Samozrějmě muším pšat tiškově zpravy ci chyštat podklady pro novinarě. Mojě pracě, alě takě obnaší napríklad korěkturu a ctění všěch těxtu, ktěrě jšou na vyštavach umíštěny, ci korěkturu šborníku Sěvěrní Morava. Ta pracě jě ruznoroda a to šě mi na tom líbí. 2. Stala ses také spoluautorkou výstavy Sanatorka. Co tě k tomu vedlo? Na zacatku roku jšěm doštala nabídku mě kolěgyně, zda bych šě něchtěla podílět na prípravě jědně z vyštav. Nabídku jšěm prijala a měla o to větší radošt, zě šě vyštava tykala mě oblíběně Sanatorky.
jšmě hlědali nějruznější zdrojě, od intěrnětu az po litěraturu, šnazili jšmě šě najít i pamětníky, byvalě paciěnty a zaměštnancě, coz šě nam i podarilo. Pak naš cěkal šběr matěrialu a podkladu, prěděvším fotěk. No a pak k zavěru naš cěkala uprava těxtu, kdě jšěm měla jědiněcnou moznošt šě opravdu vyradit. (šmích) 5. Muzeum momentálně láká na výstavu Muzejní nej. Na co se budou moci návštěvníci těšit? Navštěvníci šě budou moci těšit na to něj, něj z muzěa. Alě kromě klašickych něj, jako jě nějvětší, nějměnší atd. Budou moct špatrit i nějabšurdnější, nějšmradlavější, nějchlupatější – zkratka hodně kuriozních něj, ktěrě pripišujěmě našim ěxponatum z našich šbírěk. 6. Ty si vystudovala žurnalistickou školu. Dá se tato škola při tvé práci uplatnit nebo ji využíváš jen při práci v redakcích? Urcitě šě da uplatnit, trěba pri pšaní tiškovych zprav, kdy vím, jakě informacě prěšně mědia chtějí. Běhěm študia na zurnalištickě školě jšěm šě takě naucila flěxibilitě. Takzě šě vlaštně něuštalě ucím a zíškavam znalošti o tom, o cěm jšěm věděla jěn zaklady.
3. Co si díky výstavě získala a co ti naopak Sanatorka vzala? Sanatorka mi toho hodně dala, poznala jšěm díky ní špouštu zajímavych lidí, trěba i z rad byvalych paciěntu. S něktěrymi ši dokoncě dodněš dopišuji. Zíškala jšěm takě špouštu novych zkušěnoští, díky ktěrym ši těď uz dokazu prědštavit, co vytvorění tak vělkě vyštavy obnaší. 4. Jak se připravuje vlastně výstava Červencová výstava o Sanatorce se setkala s obrovským s tak velkým tématem? zájmem veřejnosti. Foto:red. Tak puvodně to měla byt jěn vyštava fotěk šoucašnych a hištorickych, ktěrě 7. Kolika redakčních rad si vlastně členkou? mamě vě šbírkach muzěa, alě běhěm cašu šě těn napad To kdybych tak špocítala. (šmích) Hmm…Kulturní rozroštl. Podarilo šě nam kontaktovat byvalě paciěnty ci jějich príbuzně, díky ktěrym jšmě šě lěpě vzili do zivot Sumpěrka, Krok a další, kdě vlaštně obhajuji zašamotněho príběhu budovy. Těn naš priměl věnovat jmy muzěa. No a kromě mych povinnoští jšěm jěště těto vyštavě opravdu hodně cašu, ěněrgiě, proště víc prědšědkyní Zivota obcě - ctvrtlětníku vikyrovickěho zpravodajě. Děkujeme za rozhovor. - red. něz ktěrěkoliv jině. No a príprava měla hněd několik fazí. Nějprvě jšmě Podrobněji o tom, co muzeum chystá se prěmyšlěli o tom, jak pojmout koncěpci vyštavy. Pak dočtete na straně 5.
STRANA 3
PŘÍBĚHY SLOVENSKÉ KRVE
STRIGOJI Bola šom v izbě kěď ša to štalo. Na akaděmiu zautocili štrigoji. Vyběhla šom z izby a hľadala jědnu jědinu ošobu. Lišu. Pomocou puta šom zištila,zě jě Chrištianom vonku prěd koštolom. Na nic šom něcakala a hněď šom ša tam rozběhla. Vonku to vyzěralo ako pocaš vojny. Všadě boli pohoděně těla štrazcov ci štrigojov. Kdě ště ša lěn pozrěli- na kazdom kroku ša bojovalo. Zazrěla šom ako Chrištian podpalil štrigoja. Rozběhla šom ša tam a zabodla prvěho ,ktory mi prišiěl do rany. Bojovala šom uz hodinu kěď šom ši všimla,zě šěm prichadzaju štalě novy štrigoji. Němamě šancu ich poraziť. Nakoniěc šom uviděla ju. Nataliě-dcěru Viktora Daškova,ktora ša dobrovoľně prěměnila na štrigojku. Zbadala ma a lěn ša zaškěrila, potom ša vyparila. Věděla šom,zě pojdě po Lišě. A tak šom špravila niěco co by šom v zivotě něurobila. No těraz mi to prišlo ako jědina moznošť zachraniť Lišu a cělu akaděmiu. Našla šom Ediěho. Tiěz ša ho prěměnili na něšmrtěľnu běštiu pocaš našho „pobytu“ v štrigojškom brlohu minuly rok. Najlěpší kamarat Mašom vtědy prišiěl o zivot. „Ediě“ zvolala šom a zaštala par krokov od něho. Otocil ša a pozrěl na mna tymi krvavo cěrvěnymi ocami. Něbola v nich ziadna ľudškošť lěn tuzba po krvi. „Rošě“ hlaš zněl rovnako no zarověn niě. Ediě vyzěral tak ako kědyši az na tu štrašidělnu tvar. Zarazilo ma ako věľmi ša změnil. Bolo mi ťazko pri šrdci kěď šom to hovorila: „Ediě....prěbuď ma.“ A bolo to. Povědala šom to. Ediě něvahal a uz bol pri mně. Zahryzol mi do krku a ja šom na chvíľku vykríkla. Potom zacali ucinkovať upírškě ěndorfíny. O chvíľu šom bola unavěna priam šom mala pocit,zě umiěram. Svojim špošobom šom umiěrala,alě Ediě ša uhryzol do zapaštia a dal mi švoju krv. Bola šom zbavěna takměr všětkěj krvi, takměr a tak to pri prěbudění a štrigoja chodí. Strigoj švoju oběť škoro vyšajě a potom jěj da napiť švojěj krvi. Vuala... prěbuděniě jě komplětně. Prilozil mi krvacajucě zapaštiě k pěram a ja šom ša napila. Něrobila šom to prě něšmrtěľnošť a moc,alě prě to aby šom zachranila Lišu. Po chvíľkě šom ša prěbrala. Vybrala šom mobil z vrěcka a takměr ma porazilo. Bola šom blěda,mala šom krvavo cěrvěně oci a kěď šom ša ušmiala zbadala šom těšaky oštrě ako ihly. Bola šom štigoi. Vštala šom a vytrhla Ediěmu šrdcě. Prěpac. Obratila šom ša a vrhla ša na najblizšiu běštiu. Zbadala šom Lišu pravě kěď ša na nu Nataliě vrhla. Hněď šom prěkonala tu vzdialěnošť mědzi nami a odtrhla ju od Lišy. „Ani ša jěj nědotkněš“ zavrcala šom a vycěrila těšaky. Nataliě na mna zavrcala. „Rošě...“ Liša mala v hlašě štrach a hrozu. Němohla uvěriť co šom to špravila. Popravdě ani ja. Chcěla šom ju a akaděmiu lěn ochraniť. Rychlo šom na nu pozrěla. Mrzí ma to naznacila šom pěrami. Chrištian k něj priběhol a objal ju. Liša ďalěj plakala. Ja šom ša odvratila a šuštrědila šom ša na m§j ciěľ-Nataliě. „Maš to špocítaně mrcha“ zavrcala a zacali šmě okolo šěba kruziť. Ušmiala šom ša a odhalila těšaky: „Němyšlím ši. Ja šom mala vycvik prě dampírou. Na zabíjaniě štrigoiou.“ Vrhla šom ša na nu. Ona však bola štaršia. Uhla ša a zahnala ša po mně. Odškocila šom prěc a jědnu jěj vrazila priamo do brucha. Mala šom věľku šilu a tak odlětěla par mětrov. Zavrcala šom na Nataliě a ta vycěrila těšaky. Pozrěla šom ša po okolí. Zazrěla šom ako na naš pozěra par morojov a dampyrov. Liša štalě vzlykala. „Tak co akě jě to byť štrigoi? Paci ša ti mať moc? Rychlošť? Silu?“ ak ta krava něprěštaně trěpať dva na tri aši jěj hněď odtrhněm hlavu . A v tom mi škoro prašklo šrdcě. Zbadala šom Dimitriho. Zaštal a pozěral priamo na mna, v ociach mal bolěšť. Aj kěď šom bola štrigoi nějakym špošobom šom štalě cítila to,co šom cítila ako dampyr. Něviěm to vyšvětliť. Pohľad na Dimitriho ma zranoval. Nědavala šom pozor a Nataliě ša na mna vrhla. Spadli šmě na zěm a zacali ša tam prěvaľovať. Nataliě zrazu vštala a miěrila k Lišě. Skocila šom po něj: „Ani ša jěj nědotkněš.“ Zahryzla šom do Nataliě a rychlo jěj zlomila věz,a odtrhla hlavu. Vštala šom cěla od krvi a pozrěla na Lišu: „Mrzí ma to,alě něvěděla šom ako inak zachraniť akaděmiu.“ Liša vštala a aj napriěk varovaniam ša vybrala ku mně a objala ma. Aj kěď šom a něcítila ako štrigoj mušěla šom ša ovladať aby šom ju nězakušla. Lišu odo mna vzali dvaja štrazci. Ja šom ša něbranila. Pozrěla šom na Dimitriho. „Jě mi to ľuto,“ pozrěla šom na kolík,ktory mal v rukě,“ šprav to ty.“ Dimitri mal v ociach šlzy. „Dimitri …proším“ uz aj mně tiěkli šlzy. Priblízil ša ku mně. Nadychla šom ša: „Vzdy šom ťa milovala a vzdy buděm to ši zapamataj. Proším zapamataj ši ma taku aka šom bola niě takuto“ ukazala šom na šěba. Na štrigoja,ktory ša zo mna štal. Prikyvol. Prištupil az ku mně a pobozkal ma. Pobozkal ma vašnivo tak ako nikdy prědtym. A potom šom zrazu v šrdci ucítila obrovšku štipľavu bolěšť. Srdcě mi prěbodol štriěbornym kolíkom. Pozrěla šom na něho. Obětovala šom ša prě vyššiě dobro. Prě zivot kamaratky a priatěľov. >>Karin Kačengová
STRANA 4
ŠUMPERSKÉ PERLIČKY
Co nového na Dorisce? I v říjnu se máte na co těšit! Středisko volného času Doris připravilo pro děti opět několik zajímavých akcí. Tady jsou některé z nich… Udělějtě ši vylět na Svagrov a navštivtě 24. ríjna akci Děn štromu. Děti a rodicě šě mohou špolěcně vydat na Stězku za moudroští štromu na pocěšt jějich švatku, ktěra zajiště budě plna zabavnych hěr a šoutězí. Akcě šě kona od 9.00 az do ctyr odpolědně. Tak šbaltě do batohu balík kancělarškych papíru (vštupěnka) a vydějtě šě špolěcně š cělou rodinou za poznaním, a to nějěn štromu! 30. ríjěn budě patrit Jablěcnym hodum. Zajěmci, ktěrí proštory Komína v době 10.00-17.00 navštíví ši budou moci vytvorit jablěcny rěcěptar, zavarovat
jablíckovy kompot, pěct jablěcny štrudlík, ochutnavat jablka ci ši vyrobit jablěcny caj. Zkratka rěcěno proště ši jablěcny děn uzijětě š plnou paradou! O prvním lištopadověm víkěndu šě rozhodně nudit něbudětě! V šobotu 7. lištopadu budětě moci navštívit kěramickou dílnu na Komíně, kdě budětě tvorit z kěramickě hlíny mozně i němozně. Další děn šě pak rozězní Dum kultury v 16.00 Motylím zpěvěm, cěka naš totiz 1. koncěrt ruzovych dětí. Vícě na doriš.cz >>Jakub Gloza, zdroj a foto SVČ DORIS
To NEJ v muzeu
DEM NA DŽEM?
Sumpěrškě vlaštivědně muzěum u prílězitošti 120. vyrocí od zalozění těhdy Něměckěho měštškěho muzěa v Sumpěrku porada vyštavu pod nazvěm Muzějní NEJ. Věrnišaz vyštavy uz šicě proběhla, alě i prěš to jě štalě došt cašu na navštěvu těto vyštavy, protozě potrva az do ctrnactěho unora. Na vyštavě budou k vidění ty nějštarší, nějměnší, nějšlavnější, nějgěnialnější něbo nějněbězpěcnější ěxponaty nějěn zě šumpěrškěho muzěa. Na vyštavě budě takě priblízěna pracě kuratora šbírěk formou intěraktivních prvku vě cvicněm děpozitari. Krašna zabava na dlouhě zimní věcěry. >>Jan Šefl, zdroj VMŠ
Jiz 23. ríjna v Sumpěrku zahrají a zazpívají kapěly jako Slza, Mnaga a Zďrop, Light & Lově, Munroě, Trocha klidu něbo zpěvak Michal Hruza. Budě šě totiz konat jiz šěštnacty rocník šumpěrškěho Dzěmfěštu. Vštupěnky jšou jěště štalě k dišpozici na pokladně kulturního domu, v huděbninach Akord něbo v informacním cěntru v Zabrězě. Koncěrty šě uškutěcní v patěk dvacatěho trětího a po koncěrtěch šě uškutěcní hněd dvě aftěrparty. Jědna šě budě konat v Barbaru a druha v klubu Dišco1. Soucaští fěštivalu jě i šobotní ojědiněla filmova projěkcě Vlašty Buriana v kině Oko. Príjěmny pošlěch a hězkou zabavu. Vícě na dzěmfěšt.cz >>Jan Šefl
Na Halloween se bude strašit na Úsově Poslední říjnovou sobotu obsadí Úsov, od 17.30 až do pozdních večerních hodin, zámecká strašidla, aby stejně jako minulý rok oslavila Halloween. Í lětoš cěkají navštěvníky prohlídky podzěmních proštor, štrašidělna dílna v hradní kocarovně a další atrakcě pro děti i došpělě. Jědnotně vštupně 45 Kc. Alě pozor! Akcě šě kona za kazděho pocaší, tudíz ši nězapoměntě plaštěnku, děštník, lyzě a pro štrycka príhodu i šanky! >>Jakub Gloza, zdroj a foto pořadatel
VÍCE PERLIČEK NA
SMICHOVINY.CZ
Víte o nějaké zajímavé akci, která se bude dít v Šumperku nebo v jeho okolí? Napište nám! STRANA 5
NAŠE TÉMA
Zkouška odvahy: Já, televize & Dobré ráno Lidé, které vídáváte na obrazovkách, někdy mluví naživo, někteří dokonce i bez přípravy, což je opravdu těžké. Často se proto zaslouží o různé přeřeky a omyly. Své o tom ví i náš šéfredaktor, Kuba Gloza, který se stal hostem živého vysílání Dobrého rána. „Lidě, ktěrě vídavatě na obrazovkach, někdy mluví nazivo, něktěrí dokoncě i běz prípravy, coz jě opravdu tězkě. Cašto šě proto zašlouzí o ruzně prěrěky a omyly. Svě o tom ví i naš šěfrědaktor, Kuba Gloza, ktěry šě štal hoštěm zivěho vyšílaní Dobrěho rana.
„Byt tak někdy v tělěvizi…“ tak nad touto větou šě rozhodně kazdy z vaš alěšpon jědnou v zivotě zamyšlěl, ať uz jako malě dítě aněbo trěba jako došpělí. Ja jšěm nad tímto dokoncě nějědnou polěmizoval, šnad napošlědy pri květnově ěxkurzi v oštravškěm študiu, kdy jšěm ši škutěcně pri prochazění kuliš ríkal, jakě by to bylo štat tu naoštro. A to jšěm ani nětušil, zě za něcělěho pul roku tu budu opravdu štat… Byl to obycějny děn, az do tě doby, něz mi prišěl ěmail od Cěškě tělěvizě š pozvankou do Dobrěho rana. Chvíli jšěm na to zíral, az mi to koněcně došlo – budu v tělěvizi. Míšto radošti šě mi doštavily pouzě obavy. Zvladnu zivě vyšílaní? A co na to rěknou všichni oštatní? Otazěk bylo špouštu a šnad jěště víc, kdyz jšmě š mamkou odjízděli Rěgiojětěm šměr Oštrava. Naštěští komfort Rěgiojětu a jějich zabavněho portalu mi nědovolil ani pomyšlět na obavy zě zítrka, a tak jšmě šě po hodině a pul objěvili na oštravškěm nadrazí, kdě na naš cěkalo taxi. A to naš odvězlo do hotělu. V hotělu naš cěkala hněd dvě prěkvapění – jědno, zě nam Tělěvizě zaplatila vělky apartman š vělkou tělěvizí a koupělnou (zda šě, zě ši švě hošty hyckají :D), to druhě uz tak milě něbylo – něměli jšmě věcěri. A to nam ji šlíbili! Hladoví jšmě šě tědy vydali do ulic a po pulhodině bloudění jšmě koněcně narazili na měnší kraměk š kěbaběm. Hura! Jídlo!
STRANA 6
Věcěr a vuběc noc byla šnad někoněcna, trvalo mi opravdu dlouho, něz jšěm ušnul, něboť mě porad šuzovaly obavy, co šě v zivěm vyšílaní štaně, aněbo taky něštaně. Muším ríct, zě tak něrvozní jšěm jěště za cělou dobu švěho zivota něbyl a to muzu ríct, zě uz těch par něrvozit bylo… Po tri a pul hodinach španku nam zazvonil budík a uz to zacalo… Oblěct, upravit a jědě šě. Za další pulhodinu jšěm uz štal prěd Cěškou tělěvizí dalěko něrvoznější, něz jšěm byl v noci, a to jšěm ši myšlěl, zě víc uz to šnad ani nějdě… Jěnzě to jšěm něcěkal, zě to nějvětší jěště prijdě… Věšli jšmě dovnitr a po uvítaní jšěm ihněd naštoupil do maškěrny, kdě mi na oblicěj napatlala šnad všěchno, co ma oblicějovou barvu. Chtěla mi jěště něco udělat š vlašy, alě proti vělkěmu nanošu gělu byla bězmocna. Po par minutach jšěm věšěl do študia, kdě jšěm to všěchno uviděl… Alě abych to zašě tak něměl na první vštup v tělěvizi jědnoduchě, šěznamil jšěm šě š moděratory a š otazkami az š kaměrou za zady. První vštup, kdě jšěm šnad nic, az na malě podrobnošti něpoplětl, jšěm byl hodně něrvozní. Těn druhy, kdy jšmě ši povídali o Smíchovinach a Cěnach měšta, uz byl lěpší. Měnší trapaš šě mi však prěci jěn podaril, a to kdyz šě mě zěptali na ankětní otazku – Kolik lět šlaví Děcko? (dětšky kanal CT). Ja jšěm běz vahaní rěkl, zě něbudu typovat, zě to vím, jěnzě to šě ukazalo jako chyba, něboť totiz muj mozěk něbyl šchopěn pracovat, a tak jšěm tědy po šlověch „ja to vím“, dodal: „Rok? něbo dva?“ V tělěvizi to šnad vypadalo líp, alě na míště, kdy šě tomu zacali všichni za kaměrou šmat, to bylo opravdu… No tězko hlědam šlova. Rad bych rěkl, zě to bylo domluvěně. Jěnzě jště ši urcitě uz všimli, zě na cělěm vyšílaní byly domluvěny lěda tak cašy mych vštupu… Nicměně jěli jšmě dal. Trětí vštup byl o našěm pochovaněm ěkoprogramu a rozhlašě. A zavěrěcny vštup byl šměrovan na udajně další cěnu, ktěrou jšmě vyhrali. Moděrator: „Vy jště však vyhrali jěště jědnu cěnu š takovym cizokrajnym nazvěm.“ Ja jšěm potlacil šmích a odvětil jšěm: „ No, alě my jšmě zadnou cěnu uz něvyhrali,“ nacěz šě opět cělě zakuliší zacalo šmat. A tak jšmě šě tědy raději rozloucili, poprali ši šamě dobrě věci a uz jšmě byli na cěště domu. Plni dojmu jšmě vyštupovali z taxíku na nadrazí. A nějvětší zazitěk? To byl těn, kdyz jšěm prěd jědním obchoděm cěkal na mamu a u mě šě zaštavila štarší paní šě šlovy: „Tyš byl dněška v Dobrěm ranu, ně?“ „No, byl jši fakt šikovněj,“ A tak šě mi TO podarilo cělě prězít. A radošt? Ta šě doštavila az par dnu potom, co na mně ušchly pošlědní kapky potu, a odpadla něrvozita. Muším alě ríct, zě šěvrěny zaluděk pri znělcě Dobrěho rana mi aši uz zuštaně naporad. >>Jakub Gloza
NAŠE TÉMA
Byli jste se podívat v šumperské Masaryčce? Bohužel jsem si na návštěvu „Masaryčky“ našel čas až v sobotu, kdy už dny otevřených dveří končily a většina přednášek týkajících se této školy byla už minulostí a aspoň jsem viděl interiér této budovy před přestavbou a vyslechl si krátkou přednášku o historii a budoucnosti „Masaryčky“. Budova na mě hněd po vštupu pušobila štrašně škromnym dojměm vě šrovnaní šě druhym štupněm „Jědnicky“, kdě jšou u šchodu ozdobně šloupy a nad šchodištěm bohatě zdoběny štrop. Nic takověho na „Mašaryccě“ nění, pouzě bězna obdělníkova okna, šchodiště jako na ktěrěkoli jině školě a trídy zrovna tak. Z toho lzě hněd na první pohlěd poznat, zě drívě šlo o cěškou školu a ně o něměckou jako v prípadě „Jědnicky“. O tom, zě šlo o školu, vypovída jěště měně věcí. Snad jěn „štíny“ na omítcě u vchodu pripomínající napiš škola T. G. Mašaryka a par zbylych tabulí vě trídach. Sotva jšěm ši prohlědnul fotografiě na štěnach pripomínající byvalě zaky a ucitělě těto školy, „nahnali“ naš do jědně zě tríd, kdě zacala prědnaška. „Knihovně bylo uz davno nabídnuto okamzitě prěštěhovaní do „Mašarycky“ š tím, zě šě později zrěkonštruujě. To jšmě však odmítli, protozě knihovna šlouzí šicě takě vzdělavaní jako škola, alě potrěbujě uplně jině zazěmí, a proto němuzě fungovat v těto budově běz prěštavby,“ vyšvětlila rěditělka knihovny hněd v uvodu prědnašky. Potě kratcě šhrnula hištorii školy a zacala š popišěm, jak by měla vypadat budoucí budova knihovny: „Zatímco v byvalěm šídlě knihovny jšmě měli míšta malo, tady by jěj pro knihovnu bylo az moc, proto šě rozhodovalo, kdo vyuzijě zbyvající patro. Po několika navrzích bylo šchvalěno, zě pujcovna pro mladěz doštaně první patro, pujcovna pro došpělě druhě a trětí patro vyuzijí vyšokě školy, šídlící v Sumpěrku. Takzě jšmě radi, zě budova budě i nadalě cěla šlouzit švěmu puvodnímu ucělu – vzdělavaní.“ Na konci prědnašky oznamila, zě zajěmcě provědě budovou byvalě pudy. Za jějího vykladu, co a kdě budě, jšmě prošli cělou budovu az po pudu. Ukazala nam míšto, kdě budě novy vytah pro bězbariěrovy vštup do cělě budovy a jak ktěrě patro budě vypadat. Tím ukoncila prohlídku a mohli jšmě šě rozějít něbo ši jěště prohlědnout zbytky školní jídělny a kuchyně vě šklěpě školy. Uz šě těším az ši budovu prohlědnu po rěkonštrukci. >>Jan Šefl, foto organizátor
STRANA 7
ZTRACENÝ DENÍK W. SHAKESPEAREOVÉ
Zůstat nebo odejít? – 2. část Prěšně, jak jšěm pocítala, Dimitri a Rošě naš odvězli na akaděmii, kdě šě o naš poštarali. Rošě naš šěznamila š Liššou, švou morojšou kamaradkou a pomohla nam šě trochu zaradit do špolěcnošti. Ani po tydnu štravěněm na akaděmii jšmě něvěděly, co naš šěm doštalo. „Mušímě šě z toho filmu doštat!“ něuštalě opakovala Angěla. Sama jšěm věděla, zě šě nějak domu doštat mušímě. Alě jak? Dněš byl děn odjězdu. Odjízděly jšmě na „chatu“ kralovškych (vyznamně rodiny moroju). Všimla jšěm ši, zě uz šě Rošě š Dimitrijěm štihli pohadat tak, jak to bylo v knizě. Zajímavě bylo, zě naš Taša Ozěrova pozvala na jějich vanocní věcírěk. Poznala jšěm šě tam š dalšími knizními poštavami. S Liššou Drahomírovou (jědina clěnka švěho kralovškěho rodu) a Chrištiana Ozěru, ktěrěho nikdo něměl rad, kromě hlavních poštav, protozě jěho rodicě šě zaměrně proměnili vě štrigoně a všichni ši myšlí, zě Chrištian i Taša udělají to šamě. Blbošt, alě to těď nění dulězitě. Dulězitě jě, zě uz šědímě v lětadlě a za chvíli buděmě prištavat v lyzarškěm štrědišku. Í kdyz všichni byli otrěšěni napaděním rodiny Badicovych, tak šě všichni těěnagěri těšili na nově zazitky na chatě kralovškych. Caš tu šěl rychlě. Všichni jšmě šě špratělili. Myšlím, zě i Angělě šě tady zacínalo líbit. Uz jšmě štihli poznat Adriana Ívaškova. Prašynovcě kralovny Taťany, ktěra takě prijěla na chatu kralovškych. Adrian byl nadhěrny a okouzlující. Okamzitě jšěm šě do něj zamilovala. Byl jěště hězcí, něz jšěm ši ho v hlavě prědštavovala. A nadhěrně bylo, zě jšmě šě hodně šblízili. Všěchno bylo fajn, dokud šě k nam nědoněšly zpravy o dalším napadění Kralovškě rodiny. Těntokrat Drozdovych. Byla zabita cěla rodina i šě šluzěbnictvěm. Všichni z toho byli špatní. Avšak Adrian naš něněchal vě štychu. Udělal party, na ktěrou naš pozval. Prěšně jako v knizě, jěnzě těntokrat jšěm tam byla taky. Všě jšěm zašě hodila za hlavu a uzívala jšěm ši caš štravěny š naší novou partou. Kdyz jšěm šě bavila š Rošinym nějlěpším dampyrím kamaraděm, nahanělo mi hruzu, zě jšěm věděla, co ho cěka. Něchtěla jšěm zašahovat do dějě. Něšměla jšěm. Chtěla jšěm. Chtěla jšěm zachranit zivot tomu uzašněmu zrzavěmu chlapci, do ktěrěho šě okamzitě zamilovala Angěla. Ona něvěděla, co šě štaně. Těnto príběh šě jí zacal líbit. Dokoncě uvazovala, zě by tu chtěla i zuštat, coz mě naprošto prěkvapilo. „Hěj, Korněliě, pojď ši šě mnou zahrat,“ z měho prěmyšlění jšěm byla vytrzěna krikěm. Zurivě na mě maval Eddiě od pingpongověho štolu. Všichni jšmě byli jěn v plavkach, a tak ma odpověď byla jašna „Pojď ty do bazěnu,“ ušmívala jšěm šě. Eddiě byl dampyr a takě nějlěpší kamarad Mašona. Měl kratkě Ilustrační foto hnědě vlašy a okouzlující hnědě oci. Byla š ním šranda. Eddiě šě na mě okouzlivě ušmal a utíkal šměrěm k bazěnu. Myšlěla jšěm, zě jdě za mnou, alě míšto toho mě chytil za ruku a šě šmíchěm mě tahnul k pingpongověmu štolu. „Prvně ši zahrajěmě,“ rěkl prěšvědcěně. „Fajn, alě priprav šě na prohru, zlato,“ šmala jšěm šě. Uvědomila jšěm ši, zě šě mi Eddiě líbí. Nikdy jšěm ši ho nijak moc něvšímala. První vzdy byl Adriian něbo Dimitrij, alě těď? Těď jšěm všěchny viděla z jině pěršpěktivy a cítila jšěm jinak, něz to cítila Rošě (kniha byla z jějího pohlědu). Po hrě jšěm nakoněc Eddiěho prěšvědcila, abychom šli do bazěnu. Soutězili jšmě, kdo plavě rychlěji, alě na dampyra jšěm něměla, i kdyz Eddiě něuštalě opakoval: „Na obycějněho clověka plavěš vazně dobrě,“ chvalil mě po kazděm kolě. Aši po hodině plavaní jšěm byla znicěna a vydala jšěm šě na švuj pridělěny pokoj. Akorat jšěm šě prěvlěkla z plavěk a v tu chvíli mi někdo zaťukal na dvěrě. Mokrě vlašy jšěm ši štocila do turbanu. „Moměnt!“ zakricěla jšěm. Natahla jšěm na šěbě mikinu od Rošě a šla jšěm otěvrít. „Jě, Adrianě, co ty tady?“ zěptala jšěm šě milě. „Muzu jít dal? Muším š těbou mluvit!“ rěkl věšělym toněm, alě štějně jšěm cítila, zě pujdě o vazny rozhovor. Uštoupila jšěm zě dvěrí. Adrian ši šědl na mou poštěl a rukou poklěpal na míšto vědlě šěbě. Nějiště jšěm ši k němu prišědla. „Maš mikinu od Rošě, zě?“ ušmal šě a dotkl šě šnurky od kapucě. „Jo, jak jši to poznal?“ vyděchla jšěm a něnucěně šě ušmala „Tu vonavku ma odě mě. Cítím jí na tobě,“ všěvědoucně šě na mě podíval „Vazně matě dobrě vyvinutě šmyšly,“ uzašla jšěm. „Proto jšěm tady,“ zvědla jšěm obocí „Kvuli švym šmyšlum?“ něchapavě jšěm šě na něj podívala „Jak jě mozně, zě o naš toho víš tolik? Něvěrím, zě jště pomocníci alchymištu. Měla byš tětovaní zlatě liliě na tvari,“ štoupl ši prědě mě a ja ši všimla, jak moc vyšoky jě. Znějištěla jšěm. „Proc tomu něvěríš? Vazně tomu tak jě,“ zopakovala jšěm mu našě divadlo. „Kdyz lzěš, mění šě ti aura. Tak mi nělzi. Spolupracujěš zě štrigony, zě jo?“ chytil mě za raměna. To jšěm něvydrzěla a zacala jšěm šě šmat. Tohlě by mě ani vě šnu něnapadlo. „Jak tě to napadlo?“ prěštala jšěm šě šmat. „To bylo jědině vyšvětlění, alě podlě tvě aury ši mi pravě nělhala,“ rěkl zamyšlěně „Uz němluv furt o aurach,“ protocila jšěm ocima. Adrian ovladal Etěr. A díky němu mohl vidět aury lidí. Uplně šě na to zapomněla!!! >>Nela Kárská
STRANA 8
AKTUÁLNĚ
Zrekonstruovaná škola se dočkala otevření v ulici Gěněrala Kratkěho šě Strědní školou zělěznicní a štavěbní v Bulharškě ulici. Nově jměnovana rěditělka těď opakovaně ošlovujě vědění krajě š zadoštmi o opravy školních budov,“ priznal naměštěk Svěc. „Rěditělka šě kratcě po naštoupění do funkcě puštila do dvou rěkonštrukcí zarověn, coz jě obdivuhodně. Í prěš trochu něpohodlí pri rěalizaci budě vyšlěděk pro školu prínošěm,“ šoudí štarošta Sumpěrka Zděněk Broz, ktěry ocěnil pěkny vzhlěd opravěně budovy. Nova fašada šě líbí takě zakum. „Malokdo chodí do školy rad, alě věšělě barvy mi hněd po ranu zlěpší naladu. Líbí šě mi i okna, těmi štarymi nam do trídy poradně tahlo, coz bylo hlavně v zimě něpríjěmně,“ švěrila šě jědna z zacěk. „Vě chvíli, kdy jě mozně cěrpat dotacě na zatěplění, šě pro rěkonštrukci rozhodujě kazdy rozumny vlaštník. Děla to tak i měšto Sumpěrk, uz jšmě zatěplili radu škol. Ušětrili jšmě díky tomu na špotrěbě ěněrgií a cašt z těchto proštrědku školam poněchava Náměstek hejtmana Olomouckého kraje Zdeněk Švec mě. Doufam, zě i vlaštník těto budovy, tědy Olomoucky kraj, šě zachova po(zprava), starosta Šumperka Zdeněk Brož a místostarosta dobně,“ vyšlovil praní štarošta Broz. Tomáš Spurný přestřihli červenou stuhu, která barevně Jako poděkovaní štavěbníkum za vyladila s motivy na nové fasádě. Foto:VK šlědně dílo a věrějnošti za trpělivošt š
Nová střecha, fasáda i okna zkrášlily sídlo Střední školy železniční, technické a služeb v ulici Generála Krátkého v Šumperku. Zateplení budovy a další práce vyšly na tři desítky milionů korun.
„Rěkonštrukcě byla narocna, alě vyšlěděk štojí za to. Skola těď nabízí vyšší komfort zakum i ucitělum. Kultivovaně proštrědí vychovava, ma vliv na vztah zaku i rodicu kě školě, coz jě dulězitě, protozě chcěmě, aby našě škola byla vuci věrějnošti vštrícna a otěvrěna,“ rěkla na šlavnoštním otěvrění rěditělka Írěna Jonova. „Olomoucky kraj invěštoval do ěněrgěticky ušpornych opatrění těměr tricět milionu korun. Zíškali jšmě dotacě a prišpěli takě z vlaštního rozpoctu. Díky zatěplění by škola měla ušětrit na provozních nakladěch,“ uvědl naměštěk hějtmana Zděněk Svěc. Rěkonštrukcí těď prochazí takě budova školy v ulici Bulharškě. O naklady obnovy hištorickěho objěktu zvaněho Zaměcěk šě Olomoucky kraj dělí š měštěm Sumpěrk. Chyštají šě i opravy budovy, v níz šě oděhrava prakticka vyuka drěvozpracujících oboru. A rěditělka Jonova uz těď planujě rěkonštrukci vnitrních proštor hlavního šídla školy v ulici Gěněrala Kratkěho a takě upravy okolních pozěmku, na nichz by rada vybudovala športovně-rěkrěacní arěal. „Toto šumpěrškě vzdělavací zarízění prošlo v pošlědních trěch lětěch radou vyznamnych změn. Krajškě zaštupitělštvo rozhodlo o šloucění školy a uciliště
rěkonštrukcními pracěmi škola ušporadala něobvyklou kolaudacní šlavnošt. Zacalo šě tradicním prěštrihovaním pašky prěd opravěnou budovou, potom našlědovaly ošlavy v poklušu. Vě školní tělocvicně šě oděhral pratělšky fotbalovy turnaj. Utkaly šě v něm školní tymy i druzštvo štavbaru.
Zapašu kratcě prihlízěl takě míštoštarošta Tomaš Spurny. „Chtěl jšěm šě zucaštnit aktivně jako hrac, pracovní povinnošti mi to však nědovolily, muším na dulězitě jědnaní,“ švěril šě politik, ktěry alěšpon hlašitě povzbuzoval.… >>Vladimíra Krejčí
STRANA 9
KDO SE BAVÍ, NEZLOBÍ!
Křížovka:
>>Jan Šefl
STRANA 10
PŘÍŠTÍ ČÍSLO VYCHÁZÍ
26. LISTOPADU 2015
FOTO: VERNISÁŽ VÝSTAVY „MUZEJNÍ NEJ“ Čtvrteční vernisáží započala odlehčená výstava Muzejní nej, která představuje ty NEJ exponáty muzea v Šumperku. Vernisáž a zároveň celou výstavu odstartovala samotná její autorka a ředitelka Vlastivědného muzea. Vernisáž potrvá až do 14. února 2015.
VÍCE ALB NA PORTÁLE SMICHOVINY.CZ časopis SMÍCHoviny—magazín spolku Jokes&Games Grafické zpracování, obálka: Jakub Gloza, korektura: Mgr. Zdeňka Krejčí, 32. vydání, 32. STRANA 11 svazek, počet výtisků – 50, redakce: Jakub Gloza, Jan Šefl, Nela Kárská, Mgr. Zdeňka Krejčí, Karin Kačengová, tisk Grafotyp Šumperk, vydáno za podpory tiskárny Grafotyp a města Šumperka, spolkem Jokes&Games dne 22. 10. 2015, distribuce 23. 10. 2015
