Změny v komoditní vertikále prasata-vepřové maso v USA

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav podnikové ekonomie

Změny v komoditní vertikále prasata-vepřové maso v USA

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Vypracovala: Bc. Lenka Bučková Vedoucí diplomové práce: Ing. Ivo Zdráhal

Brno 2008

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně na základě uvedené literatury a pod vedením svého vedoucího diplomové práce.

V Brně dne 20.5.2008

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych na tomto místě poděkovala svému vedoucímu diplomové práce panu ing. Ivovi Zdráhalovi za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi pomohly při zpracování této práce.

ABSTRAKT Bučková, L. Změny v komoditní vertikále prasata-vepřové maso. Diplomová práce. Brno, 2008. Diplomová práce v literární části obecně charakterizuje agrární trh, agrobyznys, tržní sílu a vertikální integraci. Ve vlastní práci analyzuje vývoj spotřeby a produkce vepřového masa na světovém trhu. Dále se zaměřuje na situaci ve Spojených Státech. Charakterizuje faktory ovlivňující poptávku po vepřovém mase, charakterizuje změny v oblasti zpracovatelů prasat a charakterizuje změny týkající se chovu prasat. Ve Spojených Státech došlo k vertikální integraci v dané komoditě, vyšší koncentrace a konsolidace firem.

Klíčová slova: vepřové maso, chov prasat, produkce, vertikální integrace

ABSTRAKT Bučková, L. Changes in hog-pork commodity vertical line. Diploma thesis, Brno, 2008. The first part of this diploma thesis contents theoretical aspects of agrarian market, agrobusiness, market potenciály nd vertical integration which were studied out in the literature. The practical part analyzes the development of consumption and hog production on world market. Also focus on situation in the United States of America. It characterizes changes in primary industry especially in hog breeding herd, it characterizes the factors which have an impact to demand of pork. The vertical integration has been priority in describing commodity, higher concentration and consolidation of firms.

Key words: pork, hog breeding herd, hog production, vertical integration

ÚVOD A CÍL PRÁCE.................................................................................................... 11 PŘEHLED LITERATURY ............................................................................................ 13 3.1 Od zemědělské výroby ke komplexnímu pojetí potravinářského hospodářství ... 13 3.2 Specifika nabídky a poptávky na agrárním trhu ................................................... 13 3.3 Komplexní pojetí potravinového hospodářství..................................................... 17 3.3.1 Postavení jednotlivých článků v komoditním řetězci .................................... 19 3.4 Tržní struktura agrobyznysu ................................................................................. 20 3.5 Komoditní vertikály v agrobyznysu ..................................................................... 23 3.6 Změny ve struktuře odvětví .................................................................................. 25 3.6.1 Tržní koncentrace .......................................................................................... 27 3.6.2 Vertikální integrace........................................................................................ 30 3.6.3 Výrobková diferenciace ................................................................................. 31 3.6.4 Bariéry vstupu a výstupu ............................................................................... 32 3.6.5 Výhody z rozsahu výroby .............................................................................. 32 METODIKA ................................................................................................................... 34 VLASTNÍ PRÁCE ......................................................................................................... 36 4.1 Situace na trhu vepřového masa ve světě ............................................................. 36 4.1.1 Světová poptávka........................................................................................... 36 4.1.2 Světová nabídka............................................................................................. 40 4.1.3 Zahraniční obchod ......................................................................................... 42 4.2 Změny v komoditní vertikále prasata - vepřové maso v USA.............................. 46 4.2.1 Poptávka......................................................................................................... 46 4.2.2 Zpracovatelé prasat ........................................................................................ 54 4.2.3 Vazba zpracovatelé-chovatelé ....................................................................... 62 4.2.4 Chovatelé prasat............................................................................................. 64 4.2.5 Zahraniční obchod USA s vepřovým masem ................................................ 76 DISKUSE A ZÁVĚR ..................................................................................................... 78 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................ 81 PŘÍLOHY .................................................................. Chyba! Záložka není definována.

ÚVOD A CÍL PRÁCE Úloha a postavení zemědělství a celého agrárního sektoru v současnosti je výslednicí dlouhodobých tendencí vývoje ekonomiky a celé společnosti. Postupné vyčleňování specializovaných činností doprovázené rozvojem integračních vztahů mezi zemědělstvím a jeho bezprostředním okolím představují proces formování relativně samostatné části ekonomiky. Agrární sektor plní pro společnost dvě základní funkce: První je zabezpečování výživy obyvatelstva výrobou zvláštního druhu zboží, čímž jsou potraviny. Ty uspokojují základní, elementární lidské potřeby. Ve svém principu se jedná o zboží nezastupitelné, na rozdíl od řady průmyslových výrobků, které lze charakterizovat jako zboží “zbytné“ z hlediska spotřebitele. Proto je podpora zemědělského sektoru často považována za strategický národní zájem. Druhou

neméně

důležitou

funkcí

je

postavení

zemědělství

jako

rozhodujícího činitele v tvorbě venkovského životního prostředí, plnící úlohu v tvorbě venkovské krajiny, při udržení kvality vod a čistoty vzduchu i při zabezpečení osídlení regionů. Zemědělská výroba je výrobou bezprostředně spojenou s přírodou a má plošnou působnost. Tím se dotýká zájmů přírodních, ekonomických i sociálních. Přispívá ke zvyšování estetické hodnoty krajiny a v marginálních podmínkách zmírňuje tendence k vysídlování regionů. Z výše uvedených skutečností jasně vyplývá, že zemědělství je tradičním oborem lidské činnosti a je úzce spjato s jeho rozvojem. Tradiční zemědělský podnik jako producent základních surovin pro potravinářskou výrobu je ve stále větší míře vystavován konkurenčním tlakům rozšiřujícího se světového trhu potravin a ztrácí své původně rozhodující postavení v rámci trhu agrárního sektoru a agrobyznysu. V současnosti plné výrazných a razantních změn, které přináší integrovaný a globalizovaný svět se i v agrárním sektoru odehrávají procesy, jejichž pochopení je stěžejní pro úspěšné uplatnění na trhu s potravinami.

Podobné razantní změny probíhají v komoditní vertikále prasata – vepřové maso ve Spojených Státech Amerických-významného světového producenta a jsou natolik významné, že se dotýkají zemědělské produkce v EU. Pochopení těchto procesů se tak stává stěžejní pro další směřování zemědělských výrobců v České republice vystavených zvyšujícímu se konkurenčnímu prostředí. Cílem této diplomové práce je charakterizovat změny probíhající v komoditní vertikále prasata – vepřové maso ve Spojených Státech Amerických. Tento cíl je rozdělen do spolu souvisejících dílčích podcílů:


Analýza

literárních

východisek

vztahujících

se

k řešené

problematice a vypracování rešerše,


Vymezit USA jako významného světového producenta v rámci

světové produkce a spotřeby v této komoditě,


analyzovat

vývoj

jak

na

jednotlivých

článcích

potravinově/komoditního řetězce prasata-vepřové maso, tak vzájemné vztahy mezi nimi, o

v rámci tohoto dílčího cíle ověřit hypotézy:

H1: Dominantní organizační strukturou v komoditní vertikále prasata-vepřové maso se stávají firmy využívající forem vertikální koordinace v komoditním řetězci. H2: V odvětví jak chovu tak i zpracování narůstá konsolidace podniků a dochází k vyšší koncentraci na trhu. Diplomová práce byla zpracována v rámci Výzkumného záměru PEF MZLU MSM 6215648904 Česká ekonomika v procesech integrace a globalizace a vývoj agrárního sektoru a sektoru služeb v nových podmínkách evropského integrovaného trhu jako součást řešení tématického směru 04 Vývojové tendence agrobussinesu, formování segmentovaných trhů v rámci komoditních řetězců a potravinových sítí v procesech integrace a globalizace a změny agrární politiky.

PŘEHLED LITERATURY 3.1 Od zemědělské výroby ke komplexnímu pojetí potravinářského hospodářství Zemědělství bylo původně chápáno jako zajištění dostatku potravy pro obyvatelstvo. Díky dlouhodobému vývoji odvětví v rámci ekonomiky má zemědělství v současné době multifunkční pojetí. Zemědělství je ovlivněno biologickým reprodukčním cyklem a uskutečňuje se obvykle v bezprostředním spojení s přírodou. Můžeme zde ale naleznout mnoho interakcí, které přesahují oblast výroby soukromých statků. I když v současnosti je zemědělská výroba jako taková chápána jako jedno z možných využití přírodních zdrojů a dalších výrobních faktorů na daném území, je zcela zřejmé, že i do budoucna zůstává právě výroba zemědělských produktů a na ni navazující výroba potravin klíčovým posláním, což dává tomuto odvětví do určité míry mimořádnou, lépe řečeno strategickou pozici v rámci ekonomiky. Je již obecně uznáváno, že zabezpečení výživy obyvatelstva se týká jak kvantitativní tak i kvalitativní stránky, kdy kvalita je chápána ve smyslu nutriční skladby potravin, hygienické nezávadnosti, minimalizace obsahu cizorodých látek atd. Tím dostává i tato “produkční” funkce zemědělství další společenský rozměr spojený především s ovlivňováním zdravotního stavu celé populace. Navíc změny ekonomického prostředí, ve kterém se zemědělec jako výrobce zemědělských produktů rozhoduje, formují nový charakter i strukturu agrárního trhu. [4]

3.2 Specifika nabídky a poptávky na agrárním trhu Agrární (zemědělsko-potravinářský) trh v širším pojetí představuje směnu výrobků prostřednictvím koupě a prodeje, jejich dopravu, skladování, standardizaci, financování a přebírání rizika odběru a prodeje zemědělských a potravinářských výrobků a poskytování marketingových informací.“ [3]

Tradiční fungování agrárního trhu je obecně modifikováno:
část produkce (výrobní a osobní spotřeba v podniku) má naturální charakter, nepochází trhem: není bezprostředně podřízena zákonitostem trhu a naopak zkresluje parametry v nabídce a poptávce některých komodit,
u části zemědělských surovin a produktů z nich vyráběných neexistuje jednotný národní trh, komodity si konkurují pouze v rámci (užších či širších) místních trhů = existuje nedokonalá konkurence při velkém počtu výrobců,
působení tržních signálů může být podstatně modifikováno průběhem počasí – stimulační funkce ceny na zvýšení nabídky může být podpořena, omezena resp. negována počasím, stejně jako časové parametry utváření tržní rovnováhy. [3]

Poptávka po potravinách v určitém období je závislá na cenách platných v daném období: Dt = f (Ct), kde Dt je poptávka v období t a Ct je cena v období t. Spotřebitel se ve své poptávce řídí informací trhu v podobě konkrétní ceny dané komodity a zpravidla reaguje na ceny bezprostředně [3]. Mezi hlavní faktory ovlivňující poptávku patří: ▪ cena produktu ▪ příjem spotřebitelů ▪ počet spotřebitelů ▪ cena substitutů a komplementů produktu ▪ spotřebitelské preference ( zvyky, tradice, chuťové preference) ▪ předpověď dalšího růstu či poklesu cen produktu. Zemědělství je na straně poptávky charakteristické některými zvláštnostmi:
poptávka po zemědělských komoditách je zpravidla odvozena od poptávky po finálních produktech = spotřebních statcích, které jsou ze zemědělských surovin průmyslově zpracovány, přičemž vývoj poptávky po potravinových a zemědělských surovinách není lineárně závislý z hlediska množství, času, ani místa


poptávka se vyznačuje nízkou cenovou a důchodovou pružností, vyplývající z toho, že spotřeba potravin má dané hranice minimální a maximální spotřeby
hranice minimální spotřeby je dána fyziologickým minimem člověka nutným k zachování životních funkcí
hranice maximální spotřeby je dána zdravotně-fyziologickou hranicí (,,normy racionální výživy“), při vysokém stupni nasycenosti potřeb potravinami nedochází k dalšímu růstu v objemu poptávky po potravinách
změna tržní ceny, za jinak nezměněných podmínek, vyvolává pouze malé změny v objemu spotřeby potravin
při růstu důchodu (za podmínky vysokého stupně nasycenosti potravinami) klesá přírůstek výdajů za potraviny na jednotku přírůstku důchodů obyvatelstva = podíl výdajů za potraviny z důchodů obyvatelstva v dlouhodobém vývoji klesá. [3]

Mezi hlavní faktory ovlivňující nabídku patří: ▪ cena produktu ▪ náklady na produkci ▪ úroveň technologie (včetně šlechtění, výzkum, vývoj) ▪ cíle výrobců ( nemusí být vždy zisk) ▪ cena dalších produktů, které podnik vyrábí ▪ cena výrobků produkovaných společně (mléko – maso, mák – makovina) ▪ předpověď změny cen produktu ▪ rizika, která nejdou předvídat

Nabídka zemědělských výrobků (pokud abstrahuje od zásob), je v krátkodobém období zcela nepružná. Nejkratší doba odezvy na změnu v ceně je daná délkou výrobního cyklu: St = f (Ct – 1), kde St je nabídka v období t a Ct – 1 je cena v období (t – 1). Rozhodování výrobců vychází z předpokladu, že ceny, které jsou platné v současném období (roce), budou na stejné úrovni i v období (roce) příštím. Bez

kvalifikovaných prognóz je však tento předpoklad nedoložený a nabízená produkce v období t + 1 může přijít na trh za zcela jiných podmínek, než které platily pro tržní situaci v období t. V případě víceletého výrobního cyklu (např. chov skotu, ovocnářství, vinohradnictví, chmelařství) je nabídka v období t odezvou na ceny, které platily před dvěma, třemi i čtyřmi léty. Požadavky trhu se pak tím více mohou odlišit od toho, co budou nabízet výrobci [3]. I na straně nabídky lze nalézt některé typické zvláštnostmi v zemědělství:
nabídka

v podmínkách

tržního

hospodářství

je

souhrnem

rozhodnutí

samostatných výrobců o výrobě, tj. o množství jednotlivých výrobků, o použité technologii a technice, charakteristickým znakem je obtížná adaptace výroby (nabídky) na změny tržních cen,
velikost nabídky však nezávisí pouze na rozhodnutí samostatných výrobců o množství použití výrobních faktorů: zemědělská výroba, zejména rostlinná, je značně ovlivněna proměnlivými a nepředvídatelnými faktory klimatu, kvality půdy a počasí, tj. rizikem, že změny rozhodnutí o výrobě nevyvolají adekvátní změny v časově opožděné nabídce,
mezi rozhodnutím o výrobě v závislosti na signálech trhu a skutečnou změnou v nabídce uplyne poměrně dlouhá doba, ve které se může situace na trhu podstatně změnit: konzervativnost v rozhodnutích o změně rozsahu a struktury výroby,
omezenost množství půdy a institut soukromého vlastnictví půdy ztěžují jak vstup kapitálu do zemědělství, tak i jeho odliv[3]

Pesimistická a optimistická cenová očekávání a doprovodné změny v produkci se projeví v cyklických změnách cen, které vypadají jako pavučina znázorněná v nabídkově-poptávkovém grafu a v analýze agrárního trhu je znám pod pojmem ,,pavučinový teorém“ [4].

3.3 Komplexní pojetí potravinového hospodářství

V agrární ekonomii je prezentována myšlenka spotřebitelského rozměru, která se nezaměřuje jen na růst kvality a zdravotní nezávadnosti. Týká se rostoucího vlivu dalších odvětví, tzv. předcházejících a navazujících článků, které se zúčastní transferu zemědělské komodity od prvovýroby, zpracovatele, prodejce až ke konečnému spotřebiteli. Obrázek 1:Schéma komoditního řetězce Dodavatelé vstupů do zemědělství

Výrobci zemědělských produktů

Vývoz zem. produktů

Dovoz zem. produktů a potravin

Podniky nákupu, skladování a zpracování zemědělských produktů Podniky velkoobchodu potravinami, dopravy a ostatních služeb

Podniky maloobchodu potravinami

Instituce veřejného stravování

Spotřebitelé

Zdroj: Bečvářová (2005)

Potravinový/komoditní řetězec je používán pro charakteristiku činností a vzájemných vztahů subjektů výrobních, zpracovatelských i odbytových činností a

trhů fungujících v rámci procesů výroby a zpracování suroviny získané v zemědělské prvovýrobě na produkt distribuovaný konečnému spotřebiteli. [5] Nezbytnost řešit otázky ekonomické efektivnosti celé výroby potravin přesahující původní úzké vymezení zemědělství jako rozhodujícího odvětví pro tuto výrobu se stala základem komplexnějšího teoreticko-metodologického přístupu k řešení organizačně-ekonomických souvislostí výroby potravin a vymezení pozice jednotlivých článků výroby a zpracování zemědělských surovin a jejich obchodu v tomto systému – teorie agrobyznysu. V 50. létech 20. století vypracovali teorii agrobyznysu dva američtí ekonomové John. H. Davis a Ray A. Goldberg. Stala se základem nového přístupu k předmětu zkoumání zemědělské (agrární) ekonomiky a rozvoje potravinového hospodářství. Je východiskem pro řešení organizačně-ekonomických souvislostí výroby potravin, vymezení pozice jednotlivých článků výroby, zpracování zemědělských surovin a jejich obchodu v tomto systému.

Podle Davise a Goldberga je agrobyznys definován v klasickém pojetí jako ,,…souhrn všech činností týkajících se zpracování a distribuce produktů vyrobených na farmě, to znamená výrobní činnosti na farmě a dále skladování, zpracování, dopravu a prodej zemědělských komodit a produktů z nich vyrobených“. Podle této klasické definice jsou do agrobyznysu zahrnována odvětví: [3] (1) dodavatelská odvětví vstupů do zemědělství a potravinářství (energetika, specializované strojírenství, chemie atd.) (2) zemědělská prvovýroba (3) krmivářský průmysl (4) služby pro zemědělství a potravinářství (zásobování, nákup, opravárenství, šlechtitelství a semenářství, plemenářské služby, aplikovaný výzkum, školství, poradenství atd.) (5) potravinářský a další zpracovatelský průmysl (6) potravinářský obchod a veřejné stravování

3.3.1 Postavení jednotlivých článků v komoditním řetězci V odborné literatuře je používán termín potravinový/komoditní řetězec (foodcommodity chain) , resp. komoditní vertikála (food commodity vertical) pro charakteristiku činností a vzájemných vztahů subjektů výrobních, zpracovatelských i odbytových činností a trhů fungujících v rámci procesů výroby a zpracování suroviny získané v zemědělské prvovýrobě na produkt distribuovaný konečnému spotřebiteli. [5] V tradičním modelu, který je charakteristický preferencí nabídkové strany trhů, tj. tokem produktu od výrobce po konečné zpracování, jak je znázorněno na obrázku č. 3, byla rozhodující pozice v rámci řetězce koncentrována na výrobní fázi zemědělských produktů, tedy na úrovni zemědělské prvovýroby. Navazující články jsou chápány předevěím jako subjekty kultivující veškerou vyrobenou zemědělskou produkci do finálních potravin. Rozhodující bylo vyrobit, zemědělská výroba jako rozhodující článek determinovala růst nabídky i chování systému výroby potravin. [5] Obr. č. 3: Nabídkově orientovaný komoditní řetězec

Zdroj: Bečvářová [5]

Vývoj potravinového hospodářství na současném stupni ekonomického rozvoje společnosti a rozložení sil odpovídá spíše poptávkově orientovanému modelu znázorněném na obrázku č. 4. Rozhodujícím vztahem, determinujícím množství

a kvalitu zemědělských produktů i cenově nákladové podmínky na trzích se stává poptávka, která stále výrazněji plsobí na celý systém výroby, zpracování i distribuce zemědělských produktů. Ta ve svých důsledcích mění i možnosti zemědělských podniků prosadit se v tomto systému. Není zpravidla odvozována od tradičního územního ,,rozmístění" zemědělské výroby a pojetí intenzivních i extenzivních systémů hospodaření, ale zvýrazňuje individuální schopnost firmy a jejího managementu reagovat na podněty tržního prostředí a to při výrazné komoditní i územní diferenciaci. [5] Obr.č.4 : Poptávkově orientovaný komoditní řetězec

Zdroj: Bečvářová [5]

Klíčové postavení získávají finalizující články řetězce, které prosazují své zájmy i v předvýrobních fázích a v odvětví vstupů do celého systému výroby potravin. Tím dochází k oslabení pozice zemědělců jak z hlediska volby výrobního programu tak v důsledku omezené možnosti volby a výběru partnerů v horizontálních i vertikálních vazbách potravinového řetězce 1 . Finalizující články potravinového řetězce tak v podstatě určují rozsah, rozmístění i způsob výroby zemědělské produkce jako suroviny pro další zpracování a prodej. [5]

3.4 Tržní struktura agrobyznysu Základní informaci o struktuře agrobyznysu, o míře koncentrace a potencionálním riziku zneužití tržní síly na jednotlivých fázích komoditního řetězce je možné 1

Omezení manévrovacího prostoru je do značné míry dáno i charakterem zemědělských komodit, kde jednu z rozhodujících rolí hraje objem a možnost transportu těchto komodit.

na různé úrovni obecnosti (za agrobyznys jako celek nebo podle jednotlivých komoditních vertikál v různém teritoriálním členění) odvozovat z počtu jednotlivých subjektů operujících na relevantních trzích. [5] Na základě analýzy dostupných údajů o počtu subjektů účastnících se jednotlivých fází výroby, zpracování a distribuce potravin lze charakterizovat strukturu agrobyznysu v Evropě (za EU 15) a USA na přelomu tisíciletí těmito proporcemi. [5] Obrázek č. 5:Současná struktura agrobyznysu v Evropě Spotřebitelé – domácnosti Veřejné stravování Ostatní odbytová místa Supermarkety Nákupní oddělení 2. fáze zpravování 1. fáze zpracování Nákup a odbyt Zemědělské podniky Zdroj: Bečvářová [5]

Obrázek č. 6: Současná struktura agrobyznysu v USA Spotřebitelé – domácnosti Veřejné stravování Ostatní odbytová místa

Supermarkety 2. fáze zpravování 1. fáze zpracování Farmy Zdroj: Bečvářová [5]

I když v agrobyznysu Evropské unie a USA existují určiré rozdíly dané především počtem a velikostí zemědělských podniků a vyšším podílem spotřeby mimo domov v amerických domácnostech, z obou modelů je zřejmé, že klíčovou pozici zaujímají v obou případech velké obchodní firmy a podniky zpracovatelského průmyslu. Menší počet velkých firem obsahuje více monopolistických prvků a umožňuje zneužívání monopolního postavení.

Obecná typologie tržních struktur charakterizuje základní druhy tržní struktury podle rozhodujících kritérií následovně:

Tab. č.. 2: Základní druhy tržní struktury Nedokonalá konkurence Dokonalá konkurence Monopolistická Oligopol Monopol konkurence velmi počet subjektů mnoho mnoho málo jeden produkt homogenní heterogenní heterogenní heterogenní bariéry vstupu žádné žádné velké/malé velmi velké ovlivnění ceny žádné omezené značné vysoké vztah ceny a MC P = MC P > MC P > MC P > MC Zdroj: Bečvářová [5]

Dříve šlo o odvětví, které neslo typické znaky dokonalé konkurence. Zapojením dalších článků agrobyznysu do systému potravinového hospodářství se dostáváme do nové dimenze tržní struktury zemědělství. Následující tabulka č. 3 nám poskytuje základní přehled a charakteristiku konkurence na trzích.

Tab. č. 3: Dokonalá a nedokonalá konkurence Poptávka

monopson

oligopson

Oligopol

bilaterální monopol omezený monopol

omezený monopol bilaterální monopol

mnoho subjektů

monopson

oligopson

Nabídka Monopol

Zdroj: Bečvářová [5]

mnoho subjektů monopol nabídky oligopol bilaterální polypol

Pro současný agrobyznys je typické prostředí nedokonalé konkurence, což je způsobeno vlivem rozdílné tržní struktury v rámci komoditních potravinových řetězců. Je zde ovšem možnost zemědělských podniků uspět v konkurenci, která je významně ovlivněna důsledky nedokonalé konkurence v odvětvích navazujících na zemědělství. Ve vztahu k podnikům zemědělské prvovýroby, tj. na trhu zemědělských výrobků, se

jedná

zpravidla

o

působení

monopsonu

zpracovatelského

průmyslu,

zprostředkovaně ovlivněné vztahem potravinářského průmyslu a obchodu. Ve vztahu potravinářských podniků a obchodu na potravinovém trhu již v současných podmínkách převažuje omezený monopol resp. bilaterální oligopol. Nedokonalá konkurence je typická i pro trhy vstupů, kde lze identifikovat vliv a tržní sílu ze strany monopolu/oligopolu dodavatelských odvětví. [5] Jestliže vyjdeme z tradičního pohledu na odvětvovou strukturu a ekonomiku a na podnikovou ekonomiku, založeném na práci Baina a jím definovaném paradigmatu struktura-chování-výkonnost, lze konstatovat, že chování jednotlivých firem v odvětví/sektoru determinuje tržní struktura a to zase determinuje výkonnost odvětví2. [5]

3.5 Komoditní vertikály v agrobyznysu Typickými znaky současného světového potravinového hospodářství se postupně stává industrializace výroby, inovace a výrazný technologický pokrok ve výrobních postupech, rozvoj využívání informačních a marketingových systémů, nové distribuční systémy. Výrazné změny se promítly ve všech článcích komoditní vertikály a dané procesy současně ovlivnily i postavení těchto článků. Otázky konkurenceschopnosti a perspektivy zemědělských výrobců jednotlivých zemí a

2

v koncepci agrobyznysu se projevuje i vliv a forma propojení článků (odvětví) potravinových vertikál

regionů na agrárním trhu jsou řešitelné pouze pokud jsou závislé na úspěšném vývoji a postavení celých řetězců výroby potravin. Výrazné změny se uskutečnily ve všech článcích řetězce, od výroby a zabezpečení vstupů, přes výrobu zemědělských produktů, zpracování až po konečného spotřebitele. Je nutno tedy rychle reagovat a přizpůsobovat se měnícímu se vnějšímu i vnitřnímu prostředí, stejně tak rostoucím nárokům na koordinace v rámci komoditní vertikály. Kromě fúzí, akvizic a strategických dohod v rámci vertikální integrace, se prosazují i jiné typy kontrol nad určitými články či nad celou vertikálou. Stupeň kontroly lze charakterizovat ve formách vertikální koordinace. Dále jsou uspořádány od minima kontroly až po maximální stupeň:
otevřený trh – producent se nezavazuje k prodání výrobku před dokončením produkce. Kupující se rozhoduje na základě momentálních cen a vztahy mezi kupujícím a prodávajícím jsou minimální.
marketingový kontrakt – výrobce se ještě před dokončením produktů zavazuje určitému kupujícímu k dodání určitého množství v určený čas, sjednají si dodací podmínky, způsob ocenění produkce a základní vlastnosti produktu
produkční kontrakt – jedná se také o závazek ještě před dokončením produktu, sjednání určitých podmínek. Kontraktor se navíc kromě zajištění odbytiště pro výrobky účastní rozhodování výrobce, zachovává si vlastnictví klíčových výrobních vstupů.
vertikální integrace – koordinace dvou a více po sobě jdoucích výrobních fází, realizuje se pomocí vlastnictví a managementu. Jedná se o nejvyšší stupeň kontroly.

Obrázek č. 7: Stupně koordinace v komoditním řetězci

Zdroj: Sadílek 2005

3.6 Změny ve struktuře odvětví

Každý podnikový manažer – ekonom musí neustále hledat odpovědi na řadu otázek. Jakou by měla mít jeho firma formu a strukturu, jak by měla být velká, jakým směrem by se měla rozvíjet, jaké by mělo být její výrobkové portfolio a které jsou faktory, které jej ovlivňují, jaká je optimální výrobní technologie nebo jak efektivně uspořádat vztahy a vazby uvnitř podniku. Odpovědi na tyto otázky nejsou jednoznačné. Je to dáno velkým množstvím faktorů ovlivňující postavení firmy na trhu a v odvětví. Je ovšem možné konstatovat, že jedním z nejdůležitějších determinantů je charakteristika trhu. Tradiční pohled na význam tržních charakteristik pro chování a efektivnost firem je založen na paradigmatu SCP struktura-chování-výkon (obrázek č.6), vycházející z předpokladu, že tržní struktura determinuje chování firem, které následně určuje výkonnost celého odvětví. [5]

Obr. č. 8: Simultánnost vztahů SCP paradigmatu Základní podmínky Náklady Poptávka Technologie

Tržní struktura Tržní koncentrace Výrobková diferenciace Bariéra vstupu Vertikální integrace Konglomerátní integrace

Chování firmy Cíle firem Cenové chování Výrobkové a ostatní necenové strategie Investice

Výkon firem Výrobní a alokační efektivnost Rentabilita Růst Zaměstnanost Kapitál Zdroj: Grega [8]

Na základě tradičního pohledu na odvětvovou ekonomiku a podnikovou ekonomiku, prezentovaného v práci Baina lze konstatovat, že tržní struktura determinuje chování jednotlivých firem v odvětví a to zase determinuje výkonnost odvětví. [1] Tržní struktura odvětví je charakterizována především: •

tržní koncentrací (počtem nakupujících a prodávajících v daném sektoru a jejich relativní velikostí),

•

tím, zda je produkce předmětem výhod z rozsahu,

•

stupněm vertikální koordinace

•

rozsahem výrobkové diferenciace,

•

velikostí bariér vstupu do odvětví a bariér výstupu z odvětví,

3.6.1 Tržní koncentrace

Tržní koncentrace je definována jako koncentrace prodejců a kupujících, kdy koncentrace prodejců je determinována počtem a velikostí prodejců, zatímco koncentrace nakupujících je určena počtem a velikostí nakupujících na určitém trhu. Struktura odvětví a míra koncentrace patří k základním charakteristikám odvětví a souvisí s konkurencí v daném odvětví. Tržní koncentraci vyjádříme rozsahem produkce, které zajišťují jednotlivé firmy. Koncentrace prodejců/nakupujících se významným způsobem projevuje v chování jednotlivých firem v odvětví, bez ohledu na to, zda se pohybují na trhu s diferencovaným nebo homogenním produktem zejména proto, že:
náklady nakupujících (prodávajících), spojené s vyhledáváním a zjišťováním potřebných cenových informací do značné míry závisí na počtu firem pohybujících se na trhu 3 . Při různých individuelních cenách na straně nabídky i poptávky znamená získání relevantních informací přínos pro obě zainteresované strany. Čím více firem bude operovat na trhu, tím bude získávání potřebných informací obtížnější a nákladnější.
míra koncentrace může ovlivňovat vzájemnou závislost jednotlivých firem a jejich cenově nákladové poměry. Počet a relativní velikost tržního podílu jednotlivých podnikatelských subjektů na trhu determinuje stupeň oligopolu, resp. oligopsonu.
vyšší koncentrace zvyšuje možnost poznání odvětví; se snižováním počtu firem v odvětví se vlastní údaje o objemu tržeb stávají dobrým zdrojem informací o

3

Jestliže producenti (dodavatelé) požadují za své výrobky různé ceny, resp. nakupující nabízejí různé nákupní ceny, pro obě zainteresované strany znamená získání relevantních informací přínos. Čím více firem bude operovat na trhu, tím bude získávání potřebných informací obtížnější a nákladnější. Racionální tržní subjekt přestane se zjišťování potřebných informací v okamžiku, kdy dodatečné náklady na zjišťování se rovnají očekávanému cenovému přínosu.

chování konkurence, protože při daných tržních podmínkách ztráta trhu nebo tržního podílu indikuje úspěch konkurence. Proto se s růstem koncentrace snižuje pravděpodobnost náhodných fluktuací objemu prodeje. [6] Na měření tržní koncentrace používáme mnoho ukazatelů, z nichž některé měří absolutní, zatímco jiné relativní nerovnosti v koncentraci. Jediný a obecně platný ukazatel neexistuje. Mezi základní ukazatele řadíme:


Míra koncentrace CRi – součet tržních podílů i největších firem na trhu,

obvykle v intervalu 3 – 5. Velikost odvětví může být měřena objemem tržeb, počtem zaměstnanců nebo kapitálovou vybaveností. Výhodou je snadnost konstrukce, nevýhodou je omezená vypovídací schopnost z důvodu ignorace důležitosti relativních podílů a vlivu menších prodejců v odvětví. Graficky znázorňujeme pomocí křivky koncentrace, která nám ukazuje závislost mezi kumulovaném množství tržeb a kumulovaný počet firem v odvětví. n

CRn = ∑ si i =1




Herfindahlův index HI – součet čtverců tržních podílů všech firem

v odvětví. Bere v úvahu jak počet, tak velikost prodejců v odvětví. Čím menší firma, tím menší podíl na indexu, takže i na tento index mají větší vliv velké firmy v odvětví. Herfindahlův index nabývá hodnot ˂0,1˂. Index se blíží jedné, když odvětví směřuje k monopolnímu prostředí.

HI = ∑ si2


Rosenbluthův index RI – podíly největších firem se násobí podíly

nejmenších firem. Tento index přisuzuje větší důležitost menším firmám v odvětví. Čím menší je firma, tím vyšší má pořadí. Rosenbluthův index nabývá také hodnot ˂0,1˂. Index je roven jedné, pak se jedná o monopolní tržní prostředí. RI =




1 2∑ isi − 1

Souhrnný index koncentrace CCI – kombinace diskrétního a sumárního

indexu. K tržnímu podílu největší firmy přidává sumární index, který zachycuje

zbývající firmy v odvětví. Hodnota tohoto indexu se pohybuje také od nuly do jedné a blíží se 1/n s tím, jak se blíží firmy ke stejné velikosti.

CCI = si + ∑ s j (2 − s j ) 2




Relativní míry koncentrace – grafické znázornění pomocí Lorenzovy

křivky, která nám vyjadřuje podíl kumulativního procenta tržních podílů a kumulativního procenta počtu firem v odvětví (od nejmenších).

Obrázek č. 9:Relativní míra koncentrace

Zdroj: Grega [8]

Pokud linie absolutní rovnosti splývá s Lorenzovou křivkou, firmy v odvětví jsou stejně velké, tedy nejsou rozdíly ve velikostech firem na trhu. Čím větší vzdálenost Lorenzovy křivky od linie absolutní rovnosti, tím větší jsou nerovnosti firem. Obecně se používaným indexem nerovnosti je Giniho koeficient GC, který srovnává velikost plochy nerovnosti (plocha mezi linií absolutní rovnosti a Lorenzovou křivkou) a velikost plochy pod diagonálou.

GC =

plocha nerovnosti plocha pod diagonálou

Nevýhodou Lorenzovy křivky je ignorace počtu firem v odvětví. Odvětví se čtyřmi firmami by mělo stejnou Lorenzovu křivku jako odvětví se čtyřiceti firmami.

3.6.2 Vertikální integrace

Dalším faktorem a procesem, který ve velké míře ovlivňuje vývoj tržních struktur v agrárním sektoru a agrobyznysu je vertikální integrace. V základní fázi lze rozlišit dva druhy vertikální integrace. Jedná se o :


zpětná vertikální integrace – expanze směrem k předcházejícím fázím,

což znamená zajištění požadovaných vstupů,


dopředná vertikální integrace – expanze výroby směrem k navazujícím

fázím zpracování, finalizace produkce a její distribuce. Není rozdíl jen u míry vertikální integrace mezi jednotlivými odvětvími, ale i rozdíl mezi firmami v rámci jednoho odvětví. Existují dva základní motivy vertikální integrace, motiv efektivnosti a motiv tržní síly. Motiv efektivnosti – hlavním cílem je minimalizace nákladů a zvyšování produktivity

výrobních vstupů. Motiv efektivnosti je odvozen ze snahy o:


úspory výrobních nákladů (technologicky se ovlivňující dvě fáze),

spolupráce v oblasti propagace a reklamy, zásobování, dopravy, skladování. Technologická spojitost nebo možnost ušetření některých produkčních nákladů může přisívat k integraci, produkční efektivnost je doplňující skutečností pro zdůvodnění integrace,


úspory transakčních nákladů jsou z hlediska efektivnosti hlavním

motivem integrace. Pokud nedojde ke splynutí vlastnictví, pak je nutná transakce

mezi fázemi výroby prostřednictvím trhu. Nejdůležitějším faktorem je různorodost aktiv a míra nejistoty spojená s transakcemi a její možné vnější efekty. K integraci může dojít na základě nejistoty v zajištění požadované kvality výrobních vstupů. Motiv tržní síly – vztahuje se ke stupni monopolizace a jejich projevů v určitém sektoru a jejich strukturách. Monopolní síla vzniká jako výsledek expanze firmy na horizontální úrovni. Motiv tržní síly může být stejně silným motivem vertikální integrace, ale nemusí být tak zřejmý.

3.6.3 Výrobková diferenciace

Výrobková diferenciace vyjadřuje, jestli spotřebitelé vnímají výrobky jako odlišné. Není ale důležité, zda výrobky opravdu odlišné jsou či nikoli. Navíc čím více vypadá výrobek jako diferencovaný, tím spíše lze očekávat, že spotřebitelé si k němu vypěstují věrnost, což je velmi důležitý vliv na tržní chování a konkurenci. Výrobková diferenciace a věrnost spotřebitelů značce ovlivňují výši bariér vstupu do odvětví. Důvodem je především skutečnost, že pokud chce firma vstoupit na trh, na kterém stávající producenti vynakládají relativně vysoké částky na reklamu, musí mít k dispozici dostatečný počáteční kapitál, protože musí počítat s masivní reklamní kampaní, aby se na takový trh také prosadila. Druhým důvodem je fakt, že i v případě nulové reklamy poskytuje výrobková diferenciace stávajícím firmám v odvětví nástroj pro přijetí úspěšné strategie proti vstupu nových firem do odvětví. To platí jak pro diferenciaci vertikální, tak i pro diferenciaci horizontální. [8] O vertikální diverzifikaci mluvíme v případě, kdy se jedná o množinu produktů, které je možné seřadit podle rozdílné kvality (bezpečnost, spolehlivost), na které se většina spotřebitelů shodne. Výrobek s vyšší kvalitou (lepší výrobek) obvykle znamená vyšší spotřebu výrobních vstupů, vyšší náklady. O horizontální diverzifikaci mluvíme v případě, kdy ve snaze o uspokojení preferencí určité skupiny spotřebitelů dochází ke změně mixu atributů určitého produktu. Jedná se o spotřebu stejného množství vstupů, ale výsledné produkty se liší svým designem. Jsou určeny ke stejnému účelu.

3.6.4 Bariéry vstupu a výstupu Bain [2] definoval bariéry vstupu jako “úroveň do jaké mohou existující firmy v odvětví zvyšovat své ceny nad konkurenční úroveň, aniž by přilákaly nové firmy ke vstupu do odvětví“. Velikost bariéry vstupu do odvětví je poměr rozdílu mezi maximální cenou zabraňující vstupu do odvětví a minimálními průměrnými náklady stávajících firem v odvětví k těmto minimálním průměrným nákladům. E=

pL − min AC min AC

Při uvedeném výpočtu je nutné, aby firmy uplatňovaly maximální cenu, která zabraňuje vstupu do odvětví. To ovšem vždy není, protože firmy z konkurenčních či strategických důvodů uplatňují raději cenu nižší, aby nepřitahovaly pozornost regulačních úřadů. Pokud vycházíme z Bainova pojetí [2], mohou bariéry vstupu:


být vytvořeny výrobkovou diferenciací, rozšiřující spotřebitelské možnosti výběru,


vycházet z existence absolutních nákladových výhod oproti potencionálním zájemcům o vstup do odvětví,


vznikat díky obtížím při zajišťování potřebného objemu vstupního kapitálu, jako důsledek nedokonalých kapitálových trhů,


existovat jako důsledek relativně malého trhu ve srovnání s minimálním efektivním rozsahem produkce,


vzniknout díky existenci vertikální integrace v odvětví.

3.6.5 Výhody z rozsahu výroby Důvody pro existenci výhod z rozsahu výroby existuje mnoho. Specializace a dělba práce, existence nedělitelných statků, výhody plynoucí z fyzické velikosti závodu

(provozu, zařízení), výhody z využívání výrobních zdrojů ve větším množství. Jedna z metod, která posuzuje tyto efekty na empirickém základě je "technický přístup". Metoda je založena na kalkulaci nákladů pro jednotlivé fáze detailně rozpracovaných výrobních programů pro různé produkční úrovně. Tuto metodu rozpracovali Haldi a Whitcomb [9]. Své odhady výhod rozdělili do tří základních skupin:


náklady jednotlivých složek investičního majetku – prvním zdrojem výhod je existence aktiv diskrétního charakteru. V daném časovém okamžiku mohou být některé položky aktiv k dispozici pouze v nedělitelném množství. Každá z těchto položek může vykazovat s růstem objemu produkce rostoucí výnosnost z rozsahu díky rozptýlení fixních nákladů, a to až do naplnění kapacity takového zařízení. Druhým zdrojem výhod je existence geometrického růstu velikosti některých výrobních zařízení, jako třeba výrobních hal, skladů nebo skleníků.


náklady na závod (provoz, resp. výrobní proces) – jestliže existuje diskrétní charakter jednotlivých složek investičního majetku, potom provoz tvořený těmito jednotkami bude vykazovat výhody z rozsahu výroby až do toho okamžiku, kdy bude každá z těchto jednotek optimálně využita. Při jakémkoliv nižším objemu produkce bude alespoň jedna ze složek tohoto majetku nevyužita optimálně. Větší rozměr produkce bude také přispívat ke specializaci a dělbě práce mezi jednotlivé části provozu.


provozní náklady – nejdůležitějším aspektem je specializace. S tím, jak se zvyšuje objem produkce může docházet ke zvyšování specializace pracovní síly na jednotlivé práce. Při opakování určité jednoduché činnosti mohou mít pracovníci vyšší produktivitu své práce, než kdyby řešili rozsáhlejší úkoly. [8]

Ve všech segmentech potravinového řetězce se prosazuje konsolidace firem, která využívá přínosů z rozsahu, prohlubuje se kontrola a koordinace navazujících

činností.

METODIKA Pro naplnění cíle byla diplomová práce rozdělena do několika tématických okruhů. Tyto okruhy mezi sebou vzájemně souvisejí. První část diplomové práce se zabývá teoretickými východisky. Je zde charakterizován vývoj agrobyznysu, změny postavení článků komoditního řetězce a charakterizována tržní struktura. Ve druhé části diplomové práce je provedena analýza komoditní vertikály prasatavepřové maso. Po úvodním vymezení změn spotřeby vepřového masa ve světě se další část vlastní práce věnuje změnám ve Spojených Státech Amerických. Nejprve se zaměřuje na poptávku po vepřovém mase. Charakterizují se faktory, které ovlivňují poptávku, což je cena produktu, cena substitutu, vývoj obyvatelstva, růst hrubého domácího produktu, preference spotřebitelů a různé specifické faktory. Další část vlastní práce se zabývá situací v oblastí zpracovatelů vepřového masa a situací v oblasti chovatelů prasat ve Spojených Státech. Teoretické i praktické poznatky jsou čerpány z odborné literatury. Hlavním zdrojem teoretických poznatků byly publikace vydané Mendlovou zemědělskou a lesnickou univerzitou v Brně. Praktická část vychází především ze zpráv amerického zemědělství, které jsou zobrazeny na webových stránkách USDA.

Vysvětlení použitých zkratek v diplomové práci: EU-15

Německo, Rakousko, Velká Británie, Řecko, Španělsko, Itálie, Finsko, Švédsko, Irsko, Francie, Dánsko, Nizozemí, Belgie, Lucembursko, Portugalsko

EU-25

Německo, Rakousko, Velká Británie, Řecko, Španělsko, Itálie, Finsko, Švédsko, Irsko, Francie, Dánsko, Nizozemí, Belgie, Lucembursko, Portugalsko, Česká republika, Slovensko, Kypr, Maďarsko, Polsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Slovinsko,Malta

EU-27

Německo, Rakousko, Velká Británie, Řecko, Španělsko, Itálie, Finsko, Švédsko, Irsko, Francie, Dánsko, Nizozemí, Belgie, Lucembursko, Portugalsko, Česká republika, Slovensko, Kypr, Maďarsko, Polsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Slovinsko,Malta, Bulharsko, Rumunsko

VLASTNÍ PRÁCE 4.1 Situace na trhu vepřového masa ve světě 4.1.1 Světová poptávka Na světovém trhu s vepřovým masem došlo za několik posledních letech k výrazným změnám. Světová populace v posledních letech roste a bude i nadále růst. Splněním tohoto předpokladu a růstem spotřeby masa na obyvatele, bude světová spotřeba masa v růstové fázi také. Pokud se zaměříme na všechny druhy masa, pak nejvíce lidé na celé planetě spotřebují masa vepřového. Během posledních 40 let vzrostla světová spotřeba vepřového masa z 24,7 mil. tun v roce 1961 na 86,6 mil. tun v roce 2002. Mezi léty 2004 – 2006 se zvýšila spotřeba vepřového o 0,6 kg/obyvatel/rok, takže v roce 2006 průměrně jeden člověk snědl 16 kg vepřového masa za rok. Nejčastěji konzumovaný druh masa je následován masem kuřecím a hovězím, kdy v roce 2006 průměrně spotřeboval jeden obyvatel planety za rok 12,4 kg masa drůbežího a 10,1 kg hovězího masa.

Graf č. 1: Světová struktura spotřeby masa v letech 2004-2006 45 40

kg/osoba/rok

35

0,8 2

0,7 2

0,8 2

9,9

10

10,1

12,3

12,7

12,4

15,8

16,1

16,4

2004

2005

2006

30 25 20 15 10 5 0

vepřové

drůbeží

hovězí

Zdroj: Rabo N.D. Mulder, Projection Fapri 2006, FAQ

skopové a kozí

ostatní

Celková poptávka po vepřovém mase se díky několika faktorům stále zvyšuje. Meziročně dochází ke slabému růstu poptávky, takže za posledních 10 let došlo celkově ke zvýšení poptávky o 42 %. V roce 1996 dosahovala celková poptávka po vepřovém mase 70 mil. tun. Díky uvedeným faktorům již v roce 2006 činila zhruba 100 mil. tun masa.

Graf č. 2: Vývoj celkové světové poptávky po vepřovém mase v letech 19962006 120

100

mil. tun

80

60

40

20

0 1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Zdroj: World Pork Congress 2007, Groupe AGECO

Spotřeba vepřového masa se v některých státech zvýšila. Největší nárůst konzumace prasat zaznamenala Čína, která se stává bohatší zemí a tedy lidé žijící v Číně začínají čím dál více konzumovat vepřové maso. V této zemi je dominantní spotřeba vepřového masa, která stále roste. Za rok spotřebuje jeden člověk v Číně 34,3 kg vepřového masa, zatímco kuřecího masa 7,5 kg za rok a hovězího jen 4,7 kg/člověk/rok. Polovina světové spotřeby vepřového masa je v Číně, kde za posledních 10 let došlo k 7% nárůstu světové spotřeby. Čína je velkým dovozcem vepřového masa ze zahraničí, stejně tak je velkým výrobcem tohoto druhu masa.

Graf č. 3: Světová spotřeba vepřového masa v roce 1996

11% 1% 3%

Čína

3% 1% 2%

EU-25 USA 46%

Brazílie Kanada

11%

Rusko Japonsko Mexiko Ostatní 22%

Zdroj: World Congress 2007, Groupe AGECO

Graf č. 4: Světová spotřeba vepřového masa v roce 2006

8% 2% 2% 3% 1% 2%

Čína EU-25 USA Brazílie

9% 53%

Kanada Rusko Japonsko Mexiko

20%

Ostatní

Zdroj: World Congress 2007, Groupe AGECO

Jak je z grafů č. 3 a 4 dále patrné, dalšími významnými hráči je EU-25 a USA. Tyto země nejsou jen významnými spotřebiteli vepřového masa, ale i jeho výrobci (zpracovateli). Chov prasat v Evropské Unii patří mezi významné agrární odvětví

a jak uvádí údaje Evropské komise se vstupem deseti nových zemí do EU v roce 2004, tak Bulharska a Rumunska v roce 2007, došlo ke změně, která změnila jeho tvář. Počet farem s chovem prasat narostl z 644 tis. v EU15 na 4 967 tis. v uskupení EU 27. Dvě třetiny chovatelů se tak nachází v nových členských státech nejvíce pak v Rumunsku (55 %), Polsku (12 %) a Maďarsku (7 %). Rozhodujícími v chovu prasat a produkci této komodity jsou však “staré“ země EU. Nejvyšší stavy prasat se nacházejí v Německu (17 %), Španělsku (15 %), Polsku (11 %), Francii (10 %), Dánsku (8 %), Holandsku (7 %) a Itálii (6 %). Na zbývajících 20 států EU 27 tak připadá 18% podíl. Krom změn vyplývajících z vln přístupů nových členských států, vyplynul vývoj struktury odvětví jako reakce na působení reformních kroků ve Společné zemědělské politice a taktéž samotnými ekonomickými vlivy v podmínkách agrobyznysu.[12]

Obr. č. 10: Poptávka po mase v různých zemích světa

Zdroj: Global criteria for the survival of the EU pig industry (www.girafood.com)

Pokud se zaměříme přesně na poptávku v různých zemích světa, pak můžeme vidět velké rozdíly v poptávce po vepřovém mase. Předcházející obrázek číslo 7 nám

znázorňuje spotřebu masa (kg/osoba) na hrubém domácím produktu. Obyvatelé zemí s nízkým HDP poptávají méně vepřového masa. Mezi tyto země patří, jak lze na následujícím obrázku vidět, Turecko, Thajsko, Čína, ale i Brazílie. Oproti tomu obyvatelé zemí s vysokým hrubým domácím produktem nepoptávají o mnoho více masa, spotřeba se zvýší jen o menší Nejvýstižnějším příkladem země s vysokým HDP jsou Spojené Státy nebo Švédsko.

4.1.2 Světová nabídka Ke změnám došlo i v počtech stavů chovaných prasat. Za posledních 10 let došlo jen v Číně k nárůstu o 64 milionů prasat, v roce 1995 Čína chovala 424,8 mil. kusů prasat a v roce 2005 již měla ve stavech 488,8 mil. kusů. Spojené Státy chovaly v roce 1995 59,7 mil. kusů prasat a v roce 2005 odchovaly 60,6 mil. kusů.

Graf č. 5: Stavy prasat ve vybraných státech světa 600

500

488,8

472,9

469,8 424,8

400 mil. ks

Čína EU-25

300

USA Brazíie

200

100

153,1

59,7 30,1

152,6

151,9

59,6 32,6

60,4 33

152,2

60,6 33

0 1995

2003

Zdroj: Rabo N.D. Mulder, Projection Fapri 2006, FAQ

2004

2005

Celková produkce vepřového masa zaznamenala tedy mezi léty 2003 – 2006 nárůst o 7,5 %. Největší podíl má na tomto růstu již zmíněná Čína, EU-25 a Spojené Státy. Ostatní země jak je vidět na grafu č. 6 mají každá již jen malý podíl na celkové produkci vepřového masa.

Graf č. 6: Celková nabídka vepřového masa v tis. tun 120 000 100 000

tis. tun

80 000 60 000 40 000 20 000 0 2003 Čína

EU-25

2004 USA

Brazílie

2005 Kanada

Rusko

2006 Japonsko

Ostatní

Zdroj: : Rabo N.D. Mulder, Projection Fapri 2006, FAQ

Největšími hráči v oblasti produkce vepřového masa jsou Čína, která zaujímá 51 % celkové produkce na světě, dále EU-25 s 16 % a USA, které nabízí 6 % z celkové produkce vepřového masa. Brazílie vyprodukuje 3 % celkové nabídky prasat, ale tato země má problémy v technologiích, které omezují kvalitu produkce a tedy menší možnost exportu vepřového masa. Největší tři hráči v oblasti produkce si tak rozdělí 73 % trhu z celkové světové produkce, pouhých 27 % světové produkce vepřového masa vyprodukují ostatní země světa.

Graf č. 7: Procentní podíl světové produkce v roce 2006

24%

3%

51%

6%

16%

Čína

EU-25

USA

Brazíie

Zbytek světa

Zdroj: : Rabo N.D. Mulder, Projection Fapri 2006, FAQ

4.1.3 Zahraniční obchod Vepřové maso je předmětem obchodu po celém světě. Mezi největšími dovozci vepřového masa se řadí Japonsko, Rusko, USA, Mexiko. Země jako Spojené Státy nakupují maso zatím neopracované, tedy levnější, s nižší přidanou hodnotou. Vepřové maso si zpracují a dále prodají do zemí, kde je poptávka po již zpracovaném mase. Tuto situaci vyjadřuje i graf č. 8, kde vidíme, že v roce 2004 bylo 68 % z celkového počtu dovozu do Spojených Států prasat živých, vykrmených.

Graf č. 8: Podíl dovezených prasat do USA v roce 2004

poražená prasata 32%

vykrmená prasata 68%

Zdroj: U.S.Department of Agriculture, Economic Research Service, 1990-2004

Největší dovozce vepřového masa, Japonsko, snížilo svůj dovoz mezi lety 1996 2006 o 17 %, v roce se dovezlo do Japonska 44 % celkového dovozu, kdežto v roce 2006 se dovezlo pouze 27 %. Spojené Státy v roce 1996 dovezly 13 % světového dovozu, v roce 2006 dovezly 10 % celkového importu. Spojené Státy nejvíce dováží levná prasata z Kanady a následně vyváží do Japonska drahé opracované vepřové maso, což znamená velký příjem pro USA. Spojené Státy v roce 2004 dovezly celkem 5 674 508 prasat, z čehož bylo 99,99 % z Kanady4.

4

U.S.Department of Agriculture, Economic Research Service, 1990-2004

Graf č. 9: Největší dovozci vepřového masa na světě v letech 1996 a 2006

Zdroj: World Congress 2007, Groupe AGECO

V roce 2005 Japonsko dovezlo do své země 1 225 tis. tun vepřového masa, což je 26 % světového dovozu. Spojené Státy dovezly 463 000 tun z celkového 4 746 000 tun světového dovozu. Dalšími většími dovozci vepřového masa jsou z evropského kontinentu Rusko a ze severní Ameriky Mexiko. Ostatní země jsou na přibližně stejné hladině dovozu a dohromady tvoří 44 % celkového světového dovozu .

Graf č. 10: Největší vývozci vepřového masa na světě v letech 1996 a 2006

Zdroj: World Congress 2007, Groupe AGECO

Na následujícím obrázku vidíme toky světového obchodu s vepřovým masem v roce 2004. Spojené Státy tak v tomto roce dovezly do Japonska 388 000 tun vepřového masa. Další země amerického kontinentu, Kanada, dopravila do Japonska 272 000 tun vepřového masa v roce 2004. Evropská Unie exportovala do Japonska 421 000 tun. Největším odběratelem vepřového od Kanady jsou Spojené Státy, které importovali 947 000 tun.

V Evropské Unie je to především Dánsko, které

zpracovává prasata a vyváží tak vepřové maso do Japonska či východní Evropy. Dánsko společně se Spojenými Státy vyváží do jiných zemí vepřové maso s vyšší přidanou hodnotou, tedy maso již velmi dobře opracované.

Obr. č. 11: Toky mezinárodního obchodu s vepřovým masem v roce 2004

Zdroj: PVE, Commodity Board for Livestock, Meat and Eggs, 2006

4.2 Změny v komoditní vertikále prasata - vepřové maso v USA Nedávný růst odvětví chovu prasat a zpracování vepřového masa ve Spojených znamenal zvýšení kvality vepřového masa a produktů z vepřového masa. Zlepšení technologie je v sektoru vepřového průmyslu představováno v podobě strukturálních změn, genetiky, lepšího managementu a chovných praktik. 17. největší americká komodita v oblasti příjmu peněz, průmysl s vepřovým masem, pokračuje v produkci velkého množství produktů z vepřového masa. Očekávaný a také dosažený výsledek v roce 2004 je 20,5 biliónů pounds, tedy 9,225 bilion kg5. Došlo tedy ke zvýšení poptávky po tomto druhu masa. Celková spotřeba vepřového masa v minulých letech stále rostla a očekává se i nadále růst stejně jako populace Spojených států amerických.

4.2.1 Poptávka Poptávku po vepřovém mase ovlivňuje několik faktorů. Mezi hlavní patří

cena

produktu, cena substitutu, vývoj obyvatelstva, růst hrubého domácího produktu, preference spotřebitelů a různé specifické faktory. Tyto faktory jsou v následující kapitole charakterizovány.

Hlavní trendy poptávky nejen ve Spojených Státech souvisí s růstem životní úrovně, s růstem hrubého domácího produktu klesá relativní spotřeba masa. Obyvatelé se stávají bohatší a nakupují jídlo s větší přidanou hodnotou. Ve Spojených Státech lidé jedí častěji v restauracích a fastfoodech nebo si koupí hotové jídlo domů, kde ho konzumují. V supermarketech mají velké množství již upravených, nakořeněných (předem připravených) mas, takže po příchodu domů vloží jen do pečící trouby či mikrovlnné trouby.

5

USDA, WASDE, 2004

V následujícím grafu č. 11 můžeme porovnat spotřebu vepřového, hovězího a kuřecího masa v letech 1980-2003. Největší nárůst spotřeby zaznamenalo kuřecí maso, naopak největší pokles spotřeby má maso hovězí. Co se týče mase vepřového, tak tento druh masa má menší výkyvy, ale v posledních letech začala spotřeba lehce růst.

Graf č. 11: Vývoj spotřeby hovězího, vepřového a drůbežího masa v USA mezi léty 1980-2003 90 80

pounds/kapitál

70 60 50 40 30 20 10 0 1980 1985 1990 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003

Zdroj: U.S. Department of Agriculture, Economic Research Service

Spotřebitelské ceny vepřového masa Ceny vepřového masa ve Spojených Státech od roku 1970 jak je vidět na následujícím grafu č. 12 stále rostou. V období 1990 – 1995 se cena vepřového masa snižovala, ale v roce 1996 došlo k prudkému zdražení tohoto druhu masa. V roce 1970 stálo 0,45 kg 77,4 centů a během 37 let vyšplhala cena vepřového masa v USA na 287 centů za 0,45 kg. Existuje mnoho faktorů, které mají za důsledek takový růst cen. Jedním z nich je cena obilí, krmiva pro dobytek. V současné době

jsou zásoby obilí na minimu, je nedostatek pšenice a kukuřice. Proto se zvyšující se cenou obilí musí zákonitě růst i cena masa6.

Graf č. 12: Vývoj ceny vepřového masa v letech 1970-2007 700,0 600,0

centů/kg

500,0 400,0 300,0 200,0 100,0

20 06

20 04

20 02

20 00

19 98

19 96

19 94

19 92

19 90

19 80

19 70

0,0

Zdroj: U.S. Department of Agriculture, Economic Research Service

Důchod – HDP Hrubý domácí produkt (Gross Domestic Product) je celková peněžní hodnota statků a služeb vytvořená na daném území za určitou dobu, což bývá zpravidla jeden rok. Je to jeden z ukazatelů výkonnosti ekonomiky a často se používá i GDP na hlavu (HDP na jednoho obyvatele). Světové HDP činilo v roce 2006 65,95 trilionu $, přírůstek byl 5,3 %. HDP na hlavu činilo 10 200 USD a největší podíl na HDP

činily služby (asi 64 %), 32 % průmysl a 4 % zemědělství.

6

Veleba, Czech Business Weekly, 2008

Graf. č . 13: Vývoj HDP v USA v bilionech dolaru 16 000,0 14 000,0 12 000,0

bil. $

10 000,0 8 000,0 6 000,0 4 000,0 2 000,0

19 70 19 80 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04 20 06

0,0

Zdroj: Bureau of Economic Analysis, 1970-2007

Na následujícím obrázku č. 11 můžeme pozorovat závislost živočišných proteinů v potravinách na HDP země. Obyvatelé zemí s vyšším hrubým domácím produktem spotřebují více živočišných proteinů v potravě než obyvatelé zemí, které mají HDP nižší. S rostoucím důchodem klesají relativní výdaje za potraviny.

Obr č. 11: Závislost živočišných proteinů na HDP země

Zdroj: FAO, World Bank 2002

Počet obyvatel Vývoj populace Spojených Států pokračuje ve slabém růstu. V nedávných letech zaznamenali Hispánci a menšinové rasové skupiny rychlejší nárůst než populace jako celek. V roce 1970 tyto skupiny reprezentovaly pouze 16 % celkové populace U.S. Do roku 1998 však již zaujímali 29 % z celku a předpovídá se, že do roku 2050 budou tvořit polovinu veškeré populace U.S. Přistěhovalectví je klíčem k této demografické evoluci. Zatímco imigrace Asiatů a Hispánců rostla, populační růst jako celku se dramaticky zpomalil. V současné době žije ve Spojených Státech 303 829 271 obyvatel.

Graf č. 15: Vývoj počtu obyvatelstva v USA (1970 – 2007) 350 000 000 300 000 000

obyvatel

250 000 000 200 000 000 150 000 000 100 000 000 50 000 000

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

1985

1980

1975

1970

0

Zdroj: www.factfinder.census.gov

Spotřeba vepřového masa se mění v závislosti na obyvatele Spojených Států, které patří do různých skupin. Z celkového počtu 303 829 271 obyvatel je bělochů (nehispánců) 72,5 %, černochů (nehispánců) 12,6 %, Hispánců 10,6 % a 4,4 % tvoří ostatní rasy.

Černoši, i když je jich ve společnosti jen 12,6 %, snědí nejvíce

vepřového masa na osobu 63,4 pounds (28,53 kg). Nejméně vepřového masa pak snědí Hispánci, 44,9 pounds na osobu (20,205 kg), tato rasa konzumuje více jiné maso než vepřové.

Tab č. 4: Spotřeba vepřového masa podle rasy a typu masa Populace Vepřové maso Neopracované Opracované % % pounds/os. % pounds/os % pounds/os Běloši-nehispánci 72,5 69,8 49,0 61,1 16,0 74,8 33,0 Černoši-nehispánci 12,6 15,3 63,4 16,8 25,3 15,0 38,1 Hispánci 10,6 9,9 44,9 11,9 21,3 7,8 23,5 Jiné rasy 4,4 5,1 61,9 10,3 44,5 2,4 17,5 Zdroj: U.S. Department of Agriculture, Economic Research Service, usány data from Agricultural Research Service, 2000: 1994-96 and Continuing Survey of Food Intakes by Individuals

V případě, že chceme rozlišit maso opracované a neopracované, pak zjistíme, že

Černoši si raději koupí maso upravené vhodné rovnou ke konzumaci (jídlo v restauracích, fastfoodech či jídlo s sebou domů). Běloši si raději taky koupí maso opracované, šetří čas a úsilí na jiné aktivity. U Hispánců není takový rozdíl mezi spotřebou masa opracovaného a neopracovaného. Ostatní rasy preferují koupi neopracovaného vepřového masa.

Graf č. 16: Spotřeba vepřového masa podle rasy Spotřeba podle rasy 30

kg/hlava

25 20 15 10 5 0 Běloši

Černoši Opracované

Hispánci

Jiné národnosti

Neopracované

Zdroj: U.S. Department of Agriculture, Economic Research Service (Agriculture Research Service, 2000, 1994-96 a 1998 COntinuing Survey of Food Intakes by Individuals

Ceny substitutů Ceny substitutů hrají významnou roli v poptávce po vepřovém mase. Pokud se rapidně sníží cena jiného masa (substitutu), pak je s velkou pravděpodobností dané, že poptávka po vepřovém mase se bude snižovat. Naopak růst ceny substitutu vyvolá růst poptávky po vepřovém. Ve Spojených Státech se v posledních letech začal růst průmysl drůbežího masa a dostal se na první místo v produkci masa, předběhl jak vepřové maso, tak i maso hovězí. Důvodem tak velkého růstu může být stále nižší cena drůbežího masa, která oproti ostatním masům jediná klesá, dále také spotřebitelské preference. Cena hovězího

masa

od

roku

1970

vzrostla

z původních

99,9

cents/pound

na 415,8 cents/pounds v roce 2007, tedy více jak 4násobek ceny původní. Kuřecí maso v roce 1970 stálo 29,8 cents/pound a za 37 let klesla cena na 27,1 cents/pound.

Graf č. 17: Vývoj cen hovězího, vepřového a kuřecího masa v USA

Zdroj: U.S. Department of Agriculture, Economic Research Service

20 06

20 04

20 02

20 00

19 98

19 96

19 94

19 92

19 90

19 80

1000,0 900,0 800,0 700,0 600,0 500,0 400,0 300,0 200,0 100,0 0,0 19 70

centů/kg

Vývoj cen masa

Vkus – spotřebitelské preference, specifické faktory Změny spotřebitelských preferencí řídí změny v potravinovém výběru. Na začátku 21. století populace U.S. konzumuje větší množství masných výrobků než v minulém období. Jak je vidět na grafu, největší nárůst spotřeby zaznamenalo kuřecí maso, které vzrostlo téměř o 40 %. Vepřové maso si až na menší výkyvy drží stále stejné procento spotřeby. Hovězí maso na druhou stranu zaznamenává slabý pokles. Celkově ovšem Američané konzumují větší množství, zhruba o 11 % vzrostla spotřeba masa. Dnes je obvyklé, že maso nebo produkty z masa jsou součástí každého jídla ve U.S. Lidé si běžně dají na snídani šunku, slaninu či párek, k obědu většinou zkonzumují nějaký masový sendvič a k večeři následuje plátek

červeného masa. Zájem spotřebitelů o vepřové maso udržuje několik faktorů. Mezi hlavní patří chutnost, jemnost, křehkost, šťavnatost, velké možnosti kulinářských úprav. Tento druh masa také láká svojí nutriční hodnotou, tedy složením vepřového masa. Bohužel ještě stále se můžeme setkat s názorem, že vepřové maso je tučné a nezdravé. Tento názor je ale špatný, protože se v krátké době dosáhlo mimořádného úspěchu, zvýšení podílu tkáně svalové na úkor tkáně tukové. Libová vepřová svalovina obsahuje 2-3 % intramuskulárního tuku, což je pro správnou výživu člověka vhodné. Vepřové maso je rozděleno do dvou základních typů – čerstvé (malá přidaná hodnota) a opracované (vysoká přidaná hodnota). Čerstvé produkty jsou ty, kdy odřezané svaly z vepřového dobytka jsou nakoupeny z velkoobchodu nebo nakoupené spotřebiteli přímo u potravinářského pultu (řeznictví) a vařené konzumentem před spotřebou. Opracované produkty jsou produkty transformované mletím,

vyhřívání,

uzením

nebo

předchozí

zpracovaní

pro

velkoobchod

či maloobchod. Do této kategorie řadíme i maso již opracované a prodávané v restauracích, fastfood či jiných zařízení. zmražené produkty.

Obě kategorie mohou zahrnovat

Graf č.18: Podíl spotřeby masa opracovaného a neopracovaného v USA

Opracované maso; 32%

Neopracované maso; 68%

Zdroj: U.S.Department of Agriculture, Economic Research Service

4.2.2 Zpracovatelé prasat Mezi největší zpracovatele vepřového masa patří firmy Smithfield, Tyson Foods, Shift a Excel. Největší množství prasat vlastní firma Smithfield, která zpracuje 27 % z celkového počtu poražených prasat. Firma Tyson zpracuje 18 % prasat a zbylé dvě velké americké firmy opracují shodně 8 % prasat.

Graf č. 19: Podíl firem na trhu zpracování prasat v USA v roce 2006 Zpracování prasat

ostatní 26%

PSF 5% Excel 8%

Smithfield 27%

Swift 8%

Hormel 8%

Zdroj: United States Industry Data, Successful Farming, 2006

Tyson 18%

V roce 1988 byly ve Spojených Státech typické malé podniky zpracovávající pod 1 000 kusů prasat a zaujímaly 32 % trhu. Postupně docházelo k zvětšování malých firem, jejich spojování, takže v roce 2006 zaujímají malé firmy (pod 1 000 kusů prasat) pouze 1 % trhu. Oproti tomu zpracovatelé, které disponují s více než 50 000 prasaty, měly 65 % trhu. 27 firem zpracovala v roce 2006 více než 500 000 kusů prasat ročně. Největší integrátor v odvětví (firma Smithfield) pouze v USA zpracuje 100 000 kusů prasat denně.

Tab. č. 5: Rozdělení zpracovatelů podle počtu zpracovaných prasat (1988-2006) počet prasat ve stádu (…- 1 000) <1 000-2 000) <2 000-3 000) <3 000-5 000) <5 000-10 000) <10 000-50 000) <50 000-….)

1988 32% 19% 11% 10% 9% 12% 7%

1991 23% 20% 13% 12% 10% 13% 9%

1994 17% 17% 12% 12% 12% 13% 17%

1997 5% 12% 10% 10% 10% 16% 37%

2000 2% 7% 5% 7% 10% 18% 51%

2003 1%

2006 1%

8%

5%

4% 9% 19% 59%

3% 6% 21% 65%

<50 000-500 000] 57 127 136 149 <500 000-…) 9 18 20 24 Zdroj: University of Missouri, Iowa State University, Pork magazíne, Pig Improvement Company,

164 27

National Pork Board

Došlo ke zvětšení firem zpracovávající vepřové maso, omezení počtu malých firem, ale spotřeba stále roste. Narůst poptávaného množství opracovaných prasat vede ke zvětšení denního počtu zpracovaných prasat velkých firem ve Spojených Státech. Firma Smithfield v roce 2004 zpracovala denně 117 200 prasat, což oproti roku 2001 bylo o 11 400 prasat více. Tyson Foods zpracoval v roce 2001 71 000 prasat denně a v roce 2004 již 72 300 prasat. Firma Swift a Excel zpracovali denně kolem 40 000 prasat. Další firmy patřící do první desítky nezpracují tolik prasat denně jako největší jejich konkurent, ale i tak se pohybují v rozmezí 9 000 – 26 000 opracovaných prasat denně.

Tab č. 6: Denní množství zpracovaní prasat 10 největších firem v USA Smithfield Tyson Foods Shift Excel Formel Premium Std. Seaboard Indiana Pack Hatfield Sara Lee Zdroj: Paragon Economics, Inc.

2001 105 800 71 000 43 000 32 000 26 000 13 600 16 000 12 000 14 300 9 000

2002 105 800 71 000 43 000 32 000 26 000 17 100 16 000 12 000 14 300 9 000

2003 109 900 71 000 44 500 32 000 26 000 17 100 16 000 12 000 14 300 9 000

2004 117 200 72 300 46 000 36 000 26 800 17 300 16 000 12 500 16 400 8 800

Větší koncentrace firem byla zjištěna měřením tržní koncentrace. Pomocí míry koncentrace vypočítáme vyšší stupeň tržní koncentrace. Čtyři největší zpracovatelé prasat mají 61 % podílu na trhu ( CRč = 61 %). Pokud počítáme s 6 největšími zpracovateli, pak CR6 = 74 %. Jak je vidět relativně malý počet firem obhospodařuje velké množství poptávky.

Graf č. 20: Míra koncentrace zpracovatelů ve Spojených Státech

počet zpracovaných prasat ks. (kum.)

100%

80%

60%

40%

20%

0% 0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

počet podniků (kum) 2006 2000 Zdroj: United States Industry Data

70%

80%

90%

100%

Zobrazený graf nám značí závislost mezi kumulovaným počtem podniků a kumulovaným počtem zpracovaných prasat.Mezi lety 2000 – 2006 došlo ke změně. V roce 2000 70,56 % podniků zpracovalo 2 % celkového počtu prasat ve Spojených Státech a zhruba 1 % podniků zpracovalo 34 % prasat. Oproti tomu v roce 2006 85,95 % podniků zpracovalo pouze 1 % veškerých prasat v USA a 1 % zpracovatelských podniků opracovalo 42 % prasat.

Firma Smithfield jako největší zpracovatel vepřového masa ve Spojených Státech se začala v roce 1980 rozvíjet nejprve na domácím trhu. O deset let později se firma snažila prosadit na světovém trhu, v roce 1998 se dostala na francouzský trh, pokračovala v Polsku, Španělsku, až v roce 2004 vstoupila na rumunský trh. Následující obrázek nám ukazuje postupný růst firmy Smithfield pomocí horizontální a vertikální integrace.

Obr. č. 12: Firma Smithfield Foods a její vývoj

Zdroj: Smithfield, February 2005

Firma Smithfield nepůsobí pouze na trhu ve Spojených Státech. Postupně se rozšířila do celého světa, takže již nemluvíme o největším americkém zpracovateli vepřového masa, ale hovoříme o celosvětově významném zpracovateli prasat. Jak je vidět na obrázku č. 13, firma Smithfield je zastoupená na celém světě, ne jen ve Spojených Státech.

Obr. č. 13: Aktivity firmy Smithfield ve světě

Zdroj: World Pork Congress 2007, Groupe AGECO

Smithfield Smithfield Foods je světová potravinářská firma. V roce 1936 Joseph W. Luter, Sr. a Joseph W. Luter, Jr. otevřeli otevřeli balící továrnu Smithfield ve městě Smithfield. V roce 1981 koupil Smithfield Foods firmu Gwaltney a rozšířil se tak do východního regionu. V roce 1984 se připojila firma Patrick Cudahy, 100 let fungující firma z Wisconsin. V roce 1986 získal Smithfield firmu Essay. V roce 1992 bylo otevřeno světově největší a nejmodernější zařízení na zpracování masa

v Tar Heel, Severní Karolína. Postupem času pak Smithfield koupil firmy John Morrell

&

Co,

Circle

Four

Farms,

Caroll’s

Foods,

Murphy-Brown,

Moyer Packing Co, Farmland Foods, ConAgra Foods, Butterball a v roce 2007 koupil Premium Standard Farms. Smithfield je největší zpracovatelská firma vepřového masa ve Spojených Státech., zpracuje 27 mil. celých prasat za rok ( 27 % amerických chovaných prasat). Vlastní silné regionální značky, takže v roce 2004 zpracoval více jak 2 bil. pounds (0,9 bil. kg) vepřového masa. Smithfield je také největší výrobce prasat na světě, odchová přes 15 mil. prasat za rok. Je to pátý největší zpracovatel hovězího masa ve Spojených Státech, zpracuje 2 mil. kusů hovězího dobytka za rok ( 6 % amerického dobytka). Mezi lety 1994 – 2004 prošla firma Smithfield velkým rozvojem. Na začátku období působila pouze na trhu Spojených Států, prodeje byly 1 403 000 dolarů. Za 10 let působení se Smithfield rozrostl do celého světa a prodeje byly po dvou čtvrtletích 10 597 000 dolarů. Firma nyní působí i v různých státech Evropy, jako je Rumunsko, Polsko, Francie, Velká Británie, Španělsko, dále ve státech Asie, Číně, státech jižní Ameriky, Brazílie, a v severní Americe, Mexiko.

Obr. č. 14: Růst firmy během 10 let, údaje jsou v mil. dolarů

Zdroj: Company data, based on May 1, 1994 and October 29, 2004

Jak je vidět firma Smithfield zaznamenala velký firemní růst. Zvýšily se prodeje a tržby, firma, zvýšila se hodnota akcií, cash flow, aktiva. V příloze diplomové práce můžeme porovnat tyto hodnoty v letech 2005 – 2007. Firma Smithfield pomocí modelu vertikální integrace v oblasti vepřového masa si zajisťuje stabilní nabídku produktů, vysokou kvalitu surovin. Produkty jsou více konzistentní, stabilita ziskového toku peněz a cash flow. Zlepšení výnosu jatečných prasat, snížení nákladů na odchov dobytka a výrobu vepřového masa. Vyšší výzkumný management firmy se snaží hledat tržní příležitosti skrz celý svět, tedy snaží se o mezinárodní

růst. Firma Smithfield se soustředí na dlouhou dobu,

nezneklidňuje se krátkými termíny. Provádí obchody velmi dobře, vědí, jak vydělat peníze a dělají to znova a znova.

Tyson Foods Tyson Foods je druhá největší zpracovatelská firma ve Spojených Státech. Zakladatelem je John Tyson, který ve 30. letech 20. st. Zjistil, že na severnějších trzích se prodávají kuřata dražší. Vydal se tedy prodat své kuřata na tyto trhy. Díky této cestě Tyson zbohatl o $220 za prodej 500 kuřat. V roce 1947 založil John Tyson spolu s Hermanem Calico svoji firmu Tyson & Calico, která v tehdejší době zpracovávala pouze kuřata. Poté se začali věnovat prodeji slepičích vajec. V roce 1963 se podnik stal veřejný a 3 roky na to byl prezidentem jmenován Don Tyson, syn Johna. John tragicky zemřel při autonehodě, takže vedení firmy zůstalo na Donovi. V roce 1968 byly otevřeny obchody "Chicken Huts" a firma Tyson & Calico byla přejmenována na Tyson Foods. V roce 1977 Tyson nakoupil technické vybavení na produkci vepřového masa v Severní Karolíně a do dvou let distribuovali 7 500 prasat týdně, což se stali největšími národními zpracovateli vepřového masa. Postupem času se Tyson Foods stal lídrem ve výrobě tortil (kukuřičné i moučné) dále gurmánských past a omáček. Tyson koupil již známé firmy Cargill’s U.S., McCarty Farms a Mallards Food. V roce 2001 se Tyson Foods

stal světovým producentem nejen kuřecího ale i vepřového a hovězího masa. V dnešní době působí ve více jak 80 zemích světa.

Obr. č. 15: Firma Tyson zastoupená na celém světě

Zdroj: Tyson Foods, Inc. 2007 Sustainability Report

V roce 2007 firma Tyson Foods měla obrat 26 900 mil. $. Největší podíl na tržbách má oblast hovězího masa, která činila 47 % celkových tržeb firmy. Ostatní druhy masa měly podíl na tržbách 31 % kuřecí a 12 % vepřové. Tyson Foods zaměstnává přibližně 140 000 lidí po celém světě. Každý čtvrtý pounds (0,45kg) masa zkonzumovaný ve Spojených Státech zpracuje firma Tyson.

Swift & Company Swift & Company je třetí největší zpracovatelská firma vepřového masa ve Spojených Státech. Firmu založil Gustavus Swift, který již jako 16ti letý si koupil jalovičku a v roce 1859 otevřel svůj první obchod. Postupem času se z firmy Swift & Company stala celosvětová společnost, která zaměstnává více jak 21 000 lidí a zpracuje ročně více než 2 mil. hovězího dobytka, 4 mil. prasat a 2 mil. ovcí. Tato firma se stala významným světovým zpracovatelem vepřového a hovězího masa. Roční obrat činí více jak 10 bil. $.

Swift vždy měnil průmysl s vepřovým masem. Na konci Civilní války bylo hlavní trasou masa na trh naložení dobytka do speciálních vlakových souprav a přeprava z Texasu do západních center, kde se maso zpracovávalo. Tento způsob přepravy vlakem byl ale neúčinný. Mnoho zvířat, již během konce týdne při dopravě na železniční stanici, zemřelo při přepravě. Jiné ztratili váhu a zhoršila se kvalita jejich masa. Přeprava celých zvířat znamenalo, že více jak 50 % dobytka, které bylo považováno za nepoživatelné, muselo být také posláno. Swift ale netoleroval neúčinnost, takže se rozhodl pro zpracování dobytka v Chicago a poslání poraženého zvířete na východ. Jeho první úspěšný experiment zahrnoval poslání nařezaného hovězího masa v zimě s otevřenými dveřmi vlakové soupravy, aby udržel chlad pro maso. Výzvou pak pro něj bylo najít cestu k přepravě masa po celý rok. Po různých zkouškách zjistil, že k přepravě masa během roku je potřeba chladící soupravu. Do každého vagónu vybudoval v přední a zadní části speciální prostor, kde zabalil led a solný roztok, takže po vlakové soupravě cirkuloval chladný vzduch mezi poraženými zvířaty.

Excel Cargill Meat Solution Corporation patří mezi významné zpracovatele a distributory

čerstvého hovězího, vepřového a krůtího masa, plus vařeného a marinovaného masa. Tato firma zaměstnává 124 000 lidí v 59 zemích světa a v roce 2007 měla obrat 628 mil. $.

4.2.3 Vazba zpracovatelé-chovatelé

Mezi zpracovateli a chovateli prasat jsou těsnější vztahy. Zpracovatelé si již dopředu objednají u farmářů prasata, případně vlastní farmy, kde si sami zajistí dodávky prasat. Dochází tedy k vertikální integraci, spojení dvou a více po sobě jdoucích článků vertikály.

Graf č. 21: Procentuální vývoj produkce prasat pod kontraktem či vertikální integrace

Zdroj: Matinez, Drabenstot, Grimes

Jak je na grafu č. 21 patrné od roku 1980 došlo k výraznému nárůstu prasat pod kontraktem. V roce 1980 byly pouze 4% prasat kontraktovaných, kdežto v roce 2004 již bylo téměř 90 % prasat prodáno pod kontraktem. Největší změny v prodeji prasat pod kontraktem byly zaznamenány mezi lety 1996-1999.

V roce 2006 84 % firem vlastnící 500 000 kusů prasat a více mělo zajištěno použití termínových obchodů oproti roku 2003, kdy tento druh zajištění mělo 67 % firem. 91 % firem vlastnící 50 000 – 500 000 prasat ve stádu se v roce 2006 zavázalo k termínovým obchodům oproti roku 2003, kdy podíl firem využívajících tyto obchody bylo 83 %. Naproti tomu pouhých 5 % firem vlastnící 500 000 prasat a více nemělo zajištěno v roce 2006 žádný kontrakt, v roce 2003 žádný kontrakt nemělo ještě 24 % firem s 500 000 prasaty a více.7 Tabulka č. 7 nám udává procento farem využívající kontraktů k zajištění své produkce rozdělením na prasat chovaná nebo již vykrmená. 16 % vykrmených prasat ve stádu větším jak 500 000 bylo v roce 1997 pod kontraktem, za 9 let došlo

7

University of Missouri, Iowa State University, National Pork Board, 2006

k nárůstu o 9 %, tedy v roce 2006 bylo 25 % vykrmených prasat ve stádu větším jak 500 000 pod kontraktem.

Tab č. 7: Vývoj podílu prasat zajištěných pod kontraktem v letech 1997 - 2006 Farrowed

Velikost farem (tis. ks prasat)

Finished

1997 2000 2003 2006 1997 2000 1 - 50 1% 2% 7% 1% 8% 3% 50 - 500 4% 7% 5% 4% 7% 10% 500 + 11% 13% 17% 15% 16% 21% Celkově 17% 22% 23% 20% 30% 34% Zdroj: University of Missouri, Iowa State University, National Pork Board, 2006

2003 5% 11% 25% 41%

2006 7% 14% 25% 46%

4.2.4 Chovatelé prasat Vývoj množství farem ve Spojených Státech charakterizuje graf č.20 . V roce 1970 bylo registrováno téměř 700 000 farem, zatímco v roce 2004 se množství farem blížilo 50 000. Do roku 2000 se počet farem rapidně snížil a od téže roku pokles stále pokračuje, ale v mírnějším tempu.

Graf č. 22: Vývoj počtu farem v USA mezi lety 1975-2004 800 700

tisíc farem

600 500 400 300 200 100 0 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2001 2002 2003 2004

Zdroj: www.porkboard.com

Důsledkem těsnějších vztahů mezi zpracovateli a chovateli, došlo také v oblasti chovu prasat k výrazným změnám. Následující graf nám značí závislost mezi počty farem ve Spojených Státech a počty stavů prasat. Křivka produkce vepřového masa byla značně změněna během posledních dvou dekád. Zatímco počet farem ve Spojených Státech zaznamenal malý pohyb, počet farem s chovem prasat klesl o více než 70% mezi lety 1994 a 2004, z 240 000 na méně než 70 000. Skrz méně farem s vepřovým masem v USA, počet stavů prasat byl během této periody stabilní, průměrně kolem 60 mil. (cyklické kolísání mezi 56 mil. a 63 milion).

Graf č. 23: Počet farem v USA a počet stavů prasat

Zdroj: USDA, ERS usány data from USDA, NASS, January 2005

Pokud ale se zaměříme na vývoj průměrného stavu prasat na farmu ve Spojených Státech, zjistíme, že vývoj je opačný jak vývoj množství farem. Tedy výrazně roste průměrné množství prasat připadající na farmu v USA. Mezi lety 1980 – 2004 došlo k nárůstu o téměř 800 prasat na průměrnou americkou farmu.

Graf č. 24: Vývoj průměrného stavu prasat na farmu ve Spojených státech 1000 900 800 700 600 500 400 300 200 100 0 1980 1985 1990 1995 2000 2001 2002 2003 2004

Zdroj: www.porkboard.com

Jak již bylo řečeno, ubývá počet farem ve Spojených Státech, ale zároveň se mírně zvyšují počty stavů prasat. Důvodem je úbytek malých farem a nárůst farem větších. V roce 1994 bylo zhruba 1 200 farem se stavem 5 000 kusů prasat a více. Během 10 let se situace změnila, takže v roce 2005 již bylo téměř 2 500 tisíce farem s 5 000 prasaty a více. Oproti tomu v roce 1994 bylo 200 000 farem s méně jak 5 000 prasat ve stádu a v roce 2005 již bylo jen zhruba 50 000 farem s méně než 5 000 prasaty.

Graf č. 25: Vývoj počtu farem s více jak 5 000 prasaty ve stádu 3 000 2 500 2 000 1 500 1 000 500 0 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Zdroj: NASS,USDA, Agriculture Statistics Board, U.S. Hog Breeding Herd Structure, September 2006

Graf č. 26: Vývoj počtu farem s méně než 5 000 prasaty ve stádu 200 000 180 000 160 000 140 000 120 000 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000 0 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Zdroj: NASS, USDA, Agriculture Statistics Board, U.S. Hog Breeding Herd Structure, September 2006

Mezi 10 největších farem ve Spojených Státech se na prvním místě řadí firma Smithfield Foods. Tato největší firma chovající prasata vlastnila v roce 2005

798 000 prasnic. Druhá největší firma, která chová prasata, vlastní asi o 70 % méně prasat než firma před ní, tedy 221 000 prasnic. Seaboard Farms pak vlastní téměř stejné množství prasat jako Premium Standard Farms, 213 000 prasnic. Firma Smithfield Foods má největší postavení v tomto odvětví a hraje nejen v něm významnou roli. Je patrná vertikální integrace, tedy spojení článku chovatele a článku zpracovatele. Firma Smithfield si tak sama zajišťuje dodání výrobních vstupů, zaručuje si tak svoji kvalitu prasat, včasnost dodání.

Tab č. 8: 10 největších farem ve Spojených Státech v roce 20005 Smithfield Foods Premium Standard Farms Seaboard Farms Iowa Select Farms Christensen Farms Prestage Farms The Maschhoffs The Pipestone Systém Cargill Goldsboro Hog Farm Zdroj: Successful Farming, October 2005

Prasnic 798 000 221 000 213 600 150 000 148 800 140 000 115 000 110 000 94 000 76 000

Rostoucí konkurenční prostředí vede k větší specializaci v chovu prasat, tedy specializace v jednotlivých fázích chovu. Rozlišujeme 5 rozdílných typů farem podle počtu fází, které obhospodařují:

▪ farrow-to-finish (farma zabezpečuje všechny fáze chovu – odchov plemenných prasnic, ošetřování během březosti; porod a odstav selat; dochov selat; výkrm prasat do porážkové hmotnosti)

▪ farrow-to-feeder (zajišťuje fáze chovu - odchov plemenných prasnic, ošetřování během březosti; porod a odstav selat; dochov selat)

▪ feeder-to-finish (tento typ farem provozuje pouze výkrm prasat do porážkové hmotnosti)

▪ wean-to-feeder (provádí pouze dochov selat)

▪ farrow-to-wean (zajišťuje odchov plemenných prasnic, ošetřování během březosti a porod a odstav prasat)

Oblast přístupu k chovu prasat byla za poslední roky změněna. Historicky chov prasat v USA převažoval způsobem farrow-to-finish, který zajišťoval všechny fáze chovu a nacházel se v oblastech s dostatečnou produkcí obilovin. Farmáři tak využívali levný zdroj krmiva a odchované prasata pak prodávali na místních trzích. Tento klasický model chovu prasat postupně ustupuje (54 % farem chovali prasata tímto způsobem v roce 1992, v roce 2004 však už jen 31 %) a v odvětví se začínají prosazovat specializované farmy, které zajišťují jen některé fáze chovu ( v roce 1992 to bylo 19 % farem, všem v roce 2002 již 40 % ). Hlavními hnacími motory rostoucí produktivity farem je specializace farem, technologické inovace a růst velikosti chovů8.

Farmy specializující se na jednotlivé fáze zvýšily podíl na celkovém výstupu z 22 % na 77 % mezi léty 1992-2004. Podíl farrow-to-finish provozů na celkovém výstupu klesl z 65 % v roce 1992 na 18 % v roce 2004. Počet zemědělských podniků organizovaných pod kontraktem (tržně prodané prasata) vrostl z 3 % na 28 % mezi stejnými roky, z hlediska tržeb a počtu kusů se jedná o více než 2/3 celkové produkce. Jak ukazuje výzkum 9 provozy produkující pod kontraktem jsou větší a spíše specializované na jednotlivé fáze chovu prasat než nezávislí farmáři.

8 9

The Changing Economics of U.S. Hog Production/ERR-52 Economic Researc Service/USDA Key a McBride 2007

Tab. č. 9: Velikost a strukturální charakteristiky typů farem farrow-to-finish a feeder.to-finish 1992

1998

Farrow-to finish Podíl farem (%) 54 49 Podíl prasat tržně prodaných /pod kontraktem (%) 65 38 Počet kusů prodaných /kontraktovaných (kusů na farmu) 886 1239 Farmy využívající kontraktů (% farem) Nd nd Prasata pod kontraktem (% prasat) Nd nd Podíl chovu prasat na produkci farmy (% hodnoty) 48 47 Feeder-to-finish Podíl farem (%) 19 31 Podíl prasat tržně prodaných /pod kontraktem (%) 22 55 Počet kusů prodaných /kontraktovaných (kusů na farmu) 804 2756 Farmy využívající kontraktů (% farem) 11 34 Prasata pod kontraktem (% prasat) 22 62 Podíl chovu prasat na produkci farmy (% hodnoty) 35 54 Zdroj: USDA, ERS (USDA’s 1992 Farm Costs and Returns Survey and USDA’s 1998

2004 31 18 1472 Nd Nd 59 40 77 4730 50 73 72 and 2004

Agricultures Ressource Management Surveys

Změny míry produkce se měnily skrz odlišné typy farem. Průměrná velikost farem v systému farrow-to-finish vzrostl o 60 % mezi lety 1992 a 2004, ale specializované farmy byly více než pětinásobně větší v 2004 než v 1992. Následkem toho, celková vepřová produkce značně vzrostla díky specializovaným činnostem. Podíl systému farrow-to-finish na celkové produkce vepřového masa ve Spojených Státech spadl z 65 % na 18 %, zatímco podíl specializovaných farem na produkci vzrostl z 22 % na 7 % mezi lety 1992 a 2004.

Graf č. 27: Podíl farem na trhu ve Spojených Státech podle typu farem 60

50

40 %

1992 30

1998 2004

20

10

0 Farrow-to-finish

Feeder-to-finish

Zdroj: USDA, ERS usány data from USDAs 1992 Farm Costs and Returns Survey and USDAs 1998 and 2004 Agricultural Resources Management Survey

Struktura průmyslu vepřového masa byla změněna i co se týče geografického hlediska. Produkce tohoto druhu masa byla historicky koncentrována ve státech Corn Belt10, kde se nacházel optimální vstup vepřového průmyslu - zdroje levné kukuřice a sojových zrn jako krmiva pro dobytek. Avšak během 80. a 90. let 20.st. byl růst a koncentrace produkce více dramatický v netradičních regionech. Příkladem je Severní Karolína, ve které se stavy dobytka více jak zdvojnásobily mezi léty 1987 a 1992, což znamenalo, že tento stát se dostal z šesté příčky na druhou v celkových stavech kusů prasat. V následujících 10 letech došlo opět k růstu, zásoby se zdvojnásobily. Od roku 1992 se průmysl vepřového masa přemístil do západních států, kde jsou kombinovány stavy prasat ze státu Colorado, Utah, Oklahoma a Texas.

10

Mezi Corn Belt States patří státy Iowa, Missouri, Illinois, Indiana, Ohio.

Graf č. 28: Stavy počtu prasat ve vybraných státech v letech 1982 – 2002

16 14

mil. kusů

12 10 8 6 4 2 0 1982

1987

1992

1997

2002

Zdroj: USDA and U.S.Department of Commerce, Census of Agriculture

Omezený růst produkce v Severní Karolíně byl způsoben ochranou životního prostředí a tak došlo k výraznému nárůstu prasat na farmách v západních státech. V některých oblastech byly stanoveny limity na velikost farmy z důvodu znečištění životního prostředí (velký zápach dobytka v oblastech farem obtěžující obyvatele žijící v okolí), tedy objevily se jisté bariéry pro chov prasat. Přítomnost otevřeného prostoru a relativně nízké hustotě populace ve státech Colorado, Utah, Oklahoma a Texas pravděpodobně poskytne větší flexibilitu pro farmáře.

Pokud se zaměříme na oblast nejnižších produkčních nákladů na chov prasat pak nejnižší jednotkové náklady na kg živé váhy jsou v Kanadě, následovány USA a Irskem. Francie, Dánsko a Nizozemí se nacházejí na střední úrovni, kdežto Německo, Švédsko a Velká Británie mají nejvyšší produkční náklady. Kanada a USA mají nejnižší náklady v oblasti krmení, života prasat a práce. Nicméně, tyto státy mají nevýhodu v nižší výkonnosti než zbývající státy. Ve stejné skupině je však i Irsko, které má sice zdravou výkonnost a obvyklé nízké náklady, ale na druhou stranu mají velmi vysoké náklady na krmení. Státy na střední úrovni nákladů mají typicky velmi dobrou výkonnost, ovšem vysoké náklady na krmení,

budovy nebo práci. Státy s nejvyššími produkčními náklady mají dvě skupiny, kde náklady jsou mnohem vyšší než náklady průměrné v jiných zemích. Kromě toho nemají stejnou úroveň výkonnosti jako státy o úroveň vyšší11.

Graf č. 29: Produkční náklady ve vybraných státech Produkční náklady

Velká Británie Švédsko Německo Nizozemí Dánsko Francie Irsko USA Kanada 0

2

4

6

8

10

12

DKK/kg živé váhy

Zdroj: Nationalbank of Denmark

Strukturální změny v průmyslu vepřového masa ve Spojených Státech, situace v Kanadě a vývoj směnného kurzu vytvořily motivy pro produkci vepřového masa v obou zemích, zavazují průmysl se přizpůsobovat novému ekonomickému prostředí. Výsledkem je integrace průmyslu s vepřovým masem Severní Ameriky. Mnoho lidí může argumentovat , že průmysl vepřového masa v Severní Americe jako takový se vyvíjí přes 20 let, takže může aplikovat teorii komparativní výhody. Kanada se takto specializuje na odchov prasat, vzhledem k tomu, že kanadská produkce se uskutečňuje tam, kde si podrží svoji zřejmou výhodu v důsledku klimatu, hustoty farem atd. s porovnáním se státy Corn Belt States. Na druhé straně, Corn Belt States, nabízí hojnou a relativně stabilní nabídku kukuřice a sojových zrn, 11

Costs in international pig production, Danish Pig Production, 2004

a tak se produkce v Corn Belt States zaměřuje na výkrm odchovaných prasat. Důsledkem integrace Severní Ameriky je větší množství prasat za nižší náklady, které vytváří potenciální velkou výhodu výrobců i spotřebitelů Severní Ameriky.

Ekonomická soutěž a motiv maximalizující zisk řídí strukturální změny v průmyslu vepřového masa. Jestliže velké činnosti jsou více ziskovější než malé, pak konkurenční tlak může být předpokladem k větším průměrným velikostem farem v dlouhém období. Podobně činnosti, které jsou prvně připraveny k úspoře nákladů, v regionech s nízkými vstupními náklady nebo uzavřené k obchodu mají konkurenční výhodu, která má větší předpoklad k přežití a růstu. Vztah mezi farmáři a zpracovateli se často vyvíjí k dosažení cenově přístupné produkce. Od roku 1992 užívání výrobních smluv dramaticky vzrostlo. Struktura organizace průmyslu také ukazuje efektivitu získanou ze zvýšené specializace různých fází vepřové produkce na oddělených činnostech.

Dané výstupní a vstupní ceny, celková produktivita farmy (TFP) determinuje výnos. TFP je množství výstupu farmy na jednotku vstupu, odráží dostupnou výrobní technologii, zda farmy fungují na únosné míře produkce. Technologie produkce, kterou farma používá, je základní složka produktivity. V produkci vepřového masa spojuje technologie výroby genetiku dobytka, krmné směsi a potřeby, vybavení pro život prasat a veterinární a lékařské služby. Pojem technické změny popisuje zvýšení produktivity v důsledku přijetí efektivnějších technologií výroby.

Výkon prasečí farmy je vyjádřen v tunách jatečných těl. V následující tabulce můžeme vidět vývoj produkčních nákladů na množství jatečných těl mezi lety 1992 – 2004. U 25 000 tun a více hmotnosti jatečných těl připadali v roce 2004 produkční náklady $36,03 na tunu v případě modelu farrow-to-finish. U modelu feeder-to-finish to bylo pouze $24,06 na tunu v roce 2004. Jak vidíme, produkční náklady na jednotku výkonu farmy se snižují se vzrůstajícím počtem jatečných tun ve stádu. Dále jsou menší produkční náklady u modelu feeder-to-finish.

Tab č. 10: Produkční náklady v závislosti na množství jatečných těl v letech 1992 – 2004 Farrow-to-finish výkon farmy ˂ 1 000 1 000 ˂ výkon farmy ˂ 2 500 2 500 ˂ výkon farmy ˂ 10 000 10 000 ˂ výkon farmy ˂ 25 000 25 000 ˂ výkon farmy Feeder-to-finish výkon farmy ˂ 1 000 1 000 ˂ výkon farmy ˂ 2 500 2 500 ˂ výkon farmy ˂ 10 000 10 000 ˂ výkon farmy ˂ 25 000 25 000 ˂ výkon farmy

1992

1998

2004

72,38 63,26 54,88 54,12 /

78,39 57,7 46,91 39,35 38,61

73,55 51,29 39,94 37,52 36,03

61,99 46,07 43,7 / /

57,49 48,02 36,03 26,97 26,26

45,46 33,34 31,03 23,03 24,06

Zdroj: USDA, ERS usány data from USDA’s 1992 Farm Costs and Returns Survey and USDA’s 1998 and 2004 Agriculture Ressource Management Surveys

Přestože je ve Spojených Státech velká koncentrace podniků v oblasti vepřového průmyslu, neznamená to úplný zánik malých drobných firem zpracovávající

či chovající prasata. Dochází k omezení počtu těchto podniků, ale lze tvrdit, že některé zůstanou i dále fungovat na americkém trhu. Bude se jednat o specializované podniky, které provozují svoji firmu jen v malém rozsahu. Mezi obyvateli se najde stále někdo, kdo bude raději chodit (v případě Spojených Států jezdit) do těchto malých specializovaných prodejen či maloobchodu, protože preferuje chov či zpracování v ,,domácím" prostředí než v prostředí masivního chovu (zpracování). Nakupující přesně může vidět, v jakém prostředí se prasata chovala a jak byla zpracována, tedy přesně vidí původ a kvalitu prasat nejen na etiketách.

4.2.5 Zahraniční obchod USA s vepřovým masem

V průmyslu vepřového masa ve Spojených Státech hraje významnou roli import a export tohoto druhu masa. Jak je na následujícím grafu č. 30 vidět, do roku 2003 rostl celkový import i export Spojených Států. Export pak dosáhl zatím největšího vývozu v roce 2005 a to 2,76 bil. pounds ( 1,242 bil. kg). Import vepřového masa Spojených Států od roku 2003 má tendenci pomalu klesat.

Graf č. 30: Vývoj U.S. exportu a importu v letech 1996-2006

Zdroj: USDA Agricultural Outlook Forum, 2006

Import

V průmyslu vepřového masa ve Spojených Státech hraje významnou roli Kanada. Kanada je totiž hlavním dovozcem prasat do Spojených Států, více jak 99 % amerického importu je z Kanady. Podíl vykrmených prasat z celkového počtu stále roste z 23 % v roce 1990 na více jak 67 % v roce 2004. Oproti tomu množství poražených a dovezených prasat do Spojených Států klesl ze 77 % v roce 1990 na 32 % v roce 2004.

Tab č. 11: Velikost celkového importu v letech 1990 – 2004 (množství prasat) 1990 1995 2000 2002 celkový import 890 252 1 750 138 4 357 564 5 740 675 → z Kanady (v %) 99,55 99,83 99,98 99,99 Poražená prasat/celkový dovoz(v %) 76,9 62,7 46,3 34,3 Vykrmená prasata/celkový dovoz(v %) 22,9 37,2 53,6 65,5 Zdroj: U.S.Department of Agriculture, Economic Research Service, 1990-2004

Importovaných

prasata

z Kanady

byla

poslána

do

různých

2003 7 438 254 99,99 33,1 66,8

států

2004 5 674 508 99,99 32,4 67,5

U.S.

95 % vykrmených prasat z Kanady bylo importováno do dvou hlavních regionů: Region 7 (Iowa, Kansas, Missouri, Nebraska) a region 5 (Illinois, Indiana, Michigan, Minnesota, Ohio, Wisconsin). Již poražená prasata jsou dovezená z Kanady na více míst po Spojených Státech, na širší území. 60 % poražených prasat putuje nejvíce do regionu 8 (Colorado, Montana, Severní Dakota, Jižní Dakota, Utah a Wyoming) a regionu 9 (Arizona, Kalifornia, Hawaii a Nevada)

Export

Spojené státy americké vyváží vepřové maso hlavně do Japonska, Mexika a Kanady. Japonsko počítá s dovozem vepřového masa hlavně z USA, 45 % dovozu z celkových 60 % je ze Spojených států. Průmysl vepřového masa ve Spojených Státech klade důraz v Japonsku na celostátní kampaň vepřového masa ukazující bezpečnou a výživnou hodnotu masa z USA. Od roku 1998 provádělo přes 2 000 japonských obchodů propagaci týkající se dané kampaně. Spojené státy tak vozí do Japonska již opracované vepřové maso. Díky mezinárodního obchodu se do Mexika doveze ze Spojených států zhruba 20 % amerického exportu, ovšem pro Mexičany to znamená 15 % jejich dovozu. Dále mají Američané příležitost vyvážet vepřové maso do Ruska, které je třetí největší dovozce na světě.

DISKUSE A ZÁVĚR Na světovém trhu s vepřovým masem došlo za několik posledních letech k výrazným změnám. Světová populace v posledních letech roste a bude i nadále růst. Splněním tohoto předpokladu a růstem spotřeby masa na člověka, bude světová spotřeba masa v růstové fázi také. Nejvíce roste spotřeba vepřového masa a následně masa kuřecího. Obyvatel naší planety zkonzumoval průměrně v roce 2006 16 kg vepřového masa, 12,4 kg masa kuřecího a 10,1 kg hovězího masa. Meziročně dochází ke slabému růstu poptávky po vepřovém mase, takže za posledních 10 let došlo celkově ke zvýšení poptávky o 42 %. Největší nárůst konzumace prasat zaznamenala Čína. Tato země má největší podíl na světové spotřebě masa, ale i na světové produkci, 51 % celkové produkce vepřového masa vyprodukuje Čína. Významnými hráči v průmyslu vepřového masa jsou dále Evropská Unie, která nabízí 16 % světové produkce a Spojené Státy s 6 % z celkové produkce. Největší tři hráči v oblasti produkce si tak rozdělí 73 % trhu z celkové světové produkce, pouhých 27 % světové produkce vepřového masa vyprodukují ostatní země světa.

Poptávka po vepřovém mase se změnila ve Spojených Státech. Nárůst poptávky je spojen s růstem životní úrovně ve Spojených Státech. Další změnou je cena vepřového masa. V roce 1970 stálo 0,45 kg 77,4 centů a během 37 let se vyšplhala cena vepřového masa v USA na 287 centů za 0,45 kg. Co se týče poptávky po vepřovém mase podle rasy, pak největší je poptávka černošské rasy. Černoši, i když je jich v americké společnosti jen 12,6 %, snědí nejvíce vepřového masa na osobu 63,4 pounds (28,53 kg). Nejméně vepřového masa pak snědí Hispánci, 44,9 pounds na osobu (20,205 kg).

Oblast zpracovatelů prasat prošla změnami. V roce 1988 byly ve Spojených Státech typické malé podniky zpracovávající pod 1 000 kusů prasat a zaujímaly 32 % trhu. Postupně docházelo k zvětšování malých firem, jejich spojování, takže v roce 2006 zaujímají malé firmy (pod 1 000 kusů prasat) pouze 1 % trhu. Oproti tomu

zpracovatelé, které disponují s více než 50 000 prasaty, měly 65 % trhu. 27 firem zpracovala v roce 2006 více než 500 000 kusů prasat ročně. V roce 2000 70,56 % podniků zpracovalo 2 % celkového počtu prasat ve Spojených Státech a zhruba 1 % podniků zpracovalo 34 % prasat. Oproti tomu v roce 2006 85,95 % podniků zpracovalo pouze 1 % veškerých prasat v USA a 1 % zpracovatelských podniků opracovalo 42 % prasat.

Ve Spojených Státech je velká koncentrace a konsolidace. Počet chovatelů se snižuje, ale zvětšuje se velikost farem. Hlavním důvodem je dosažení nejnižších jednotkových nákladů díky výnosům z rozsahu a specializaci. Snaží se o dosažení určité velikosti a zajištění tak dodávek po celý rok. Zajištění požadované kvality, tedy doložení původu suroviny, produktu. Pokud firma získá stabilitu odbytu produktů, může tak investovat do nových technologií, zvětšit rozsah výroby, investovat do lepších a šetrnějších technologií k životnímu prostředí. Celkové změny v roce 2005 u amerických farem s více než 5 000 kusy ve stádu: -

počet farem vzrostl na 2 360 z 2 270 v roce 2003

-

tyto velké podniky zaujímají 82 % trhu, nárůst z 79 % v roce 2003

Celkové změny v roce 2005 u amerických farem s méně než 5 000 kusy ve stádu: -

počet farem klesl na 64 970 z 71 450 v roce 2003. Největší pokles zaznamenaly podniky s méně jak 500 kusy prasat ve stádu

-

tyto menší podniky zaujímají 18 % trhu, pokles z 21 % v roce 2003

Ekonomická soutěž a motiv maximalizující zisk řídí strukturální změny v průmyslu vepřového masa. Jestliže velké činnosti jsou více ziskovější než malé, pak konkurenční tlak může být předpokladem k větším průměrným velikostem farem v dlouhém období. Podobně činnosti, které jsou prvně připraveny k úspoře nákladů, v regionech s nízkými vstupními náklady nebo uzavřené k obchodu mají konkurenční výhodu, která má větší předpoklad k přežití a růstu.

Vztah mezi

farmáři a zpracovateli se často vyvíjí k dosažení cenově přístupné produkce. Od roku 1992 užívání výrobních smluv dramaticky vzrostlo. Struktura organizace

průmyslu také ukazuje efektivitu získanou ze zvýšené specializace různých fází vepřové produkce na oddělených činnostech.

Začátkem 90. let 20. st. se firmy ve Spojených Státech přesunuly směrem k vertikální integraci a využívají jejich výhod. Může existovat velmi úspěšná regionální firma, ale pokud se třeba firma Smithfield Foods rozhodne, že vstoupí na trh právě v určitém regionu, tak menší regionální firma, doposud úspěšná firma, nebude moci reagovat. Globální firmy, Smithfield Foods a podobně, mění místní a regionální trhy, takže místní podniky bohužel jen přihlížejí, co se děje v jejich měnícím se okolí. Na trzích tedy dochází k internacionalizaci. V současné době mají americké firmy velký rozvoj mimo Spojené Státy, přesouvají se do celého světa a postupně vytváří globální potravinové sítě a tedy budují si globální konkurenční výhody oproti regionálním menším firmám. Obchod nyní funguje v globálním měřítku.

Hypotézy

H1: Dominantní organizační strukturou v komoditní vertikále prasata-vepřové maso se stávají firmy využívající forem vertikální koordinace v komoditním řetězci. H2: V odvětví jak chovu tak i zpracování narůstá konsolidace podniků a dochází k vyšší koncentraci na trhu. Obě dané hypotézy přijímám, jak je patrné ze závěrů diplomové práce. V odvětví jak chovatelů tak zpracovatelů dochází k vyšší koncentraci, klesá počet malých firem a narůstají průměrné počty prasat větších firem. Dochází ke spojení malých firem k firmám daleko větším. Zpracovatelé kupují velké farmy chovající prasata, aby si zajistili výrobní vstupy, jejich dodání a kvalitu. Dominantní organizační strukturou jsou tak firmy využívající forem vertikální integrace.

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1]

BAIN, J.S. Economies of Scale, Concentration and the Condition of

Entry in Twenty Manufacturing Industries. American Economic Review, 1954. [2]

BAIN, J.S. Barriers to New Competition. Cambridge, Harvard University

Press, 1956. [3]

BEČVÁŘOVÁ, V. Zemědělská politika. 1. vyd. Brno: Mendelova

zemědělská a lesnická univerzita, 2001, 120 s. ISBN 80-7157-514-3. [4]

BEČVÁŘOVÁ, V. Zemědělství v agrobyznysu. 1. vyd. Brno: Mendelova

zemědělská a lesnická univerzita, 2005, 62 s. ISBN 80-7157-891-6. [5]

BEČVÁŘOVÁ, V. Podstata a ekonomické souvislosti formování

agrobyznysu. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005, 68 s. ISBN 80-7157-911-4. [6]

BEČVÁŘOVÁ, V.,LECHANOVÁ, I. Zemědělství a potravinářský

průmysl v rámci komoditních vertikál obecné a regionální aspekty. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2006, 49 s. ISBN 80-7157-921-1. [7]

BEČVÁŘOVÁ, V. Projevy globalizace v agrárním sektor. In Sborník

příspěvků z 2. mezinárodní vědecké konference Nové trendy – nové nápady 2007. Znojmo: Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo, 2007, s. 10—19. ISBN 97880-903914-2-0. [8]

GREGA,

L.

Teoreticko

metodologické

aspekty

posuzování

konkurenceschopnosti zemědělství. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2004, 82 s. ISBN 80-7157-822-3. [9]

HALDI, J., WHITCOMB, D. Economies of Scale in Industrial Plants,

Journal of Political Economy, 75, 373-85, 1967. [10]

HOŘEJŠÍ, B., SOUKUPOVÁ, J., MACÁKOVÁ, L. Mikroekonomie.

Praha: Management press, 2004. 548 s. ISBN 80-7261-061-9. [11]

KEY, N., MCBRIDE, W. The Changing economics of U.S. Hog

production. .Economic research service USDA, 2007. ERR 52

[12]

SMĚLÍKOVÁ,

E.,

ZDRÁHAL,

I.

Změny

velikostních

struktur

zemědělských podniků v komoditní vertikále prasata-vepřové maso. Příspěvek v rámci výzkumného záměru PEF MZLU MSM 6215648904, 2008.

Internetové zdroje [13]

World Pork Congress 2007, Groupe AGECO. Dostupný z www:

www.worldporkcongress.com/report/2007925111049.pdf [14]

Global criteria for the survival of the EU pig industry, 2006. Dostupný

z www: http://www.pigproducer.net/uploads/media/cookson.pdf [15]

The Changing Economics of U.S. Hog Production, 2007. Dostupný

z www: www.ers.usda.gov/publications/err52/err52_reportsummary.pdf [16]

Characteristics and Production Costs of U.S. Hog Farms, 2004. Dostupný

z www: www.ers.usda.gov/publications/eib32/eib32.pdf [17]

U.S.

Hog

Breeding

Herd

Structure,

2006.

Dostupný

z www:

www.nass.usda.gov/Publications/Reports_By_Title/index.asp [18]

Market Integration in the North American Hog Industrie, 2004. Dostupný

z www: www.ers.usda.gov/publications/ldp/NOV04/ldpm12501/ [19]

Factors Affecting US Pork Consumption, 2005. Dostupný z www:

www.ers.usda.gov/publications/LDP/may05/ldpm13001/ [20]

Market Integration of the North Američan Animal Products Complex,

2005. Dostupný z www: www.ers.usda.gov/Publications/ldp/may05/ldpm13101/ [21]

A Case Study of China’s Commercial Pork Value Chain, 2005. Dostupný

z www: www.card.iastate.edu/publications/DBS/PDFFiles/05mrp11.pdf [22]

Profitable Pork: Strategies for Hog Producers, 2003. Dostupný z www:

www.sare.org/publications/hogs/profpork.pdf [23]

Industry

Structure

Study,

2001.

Dostupný

z www:

www.porkmag.com/special_reports.asp?pgID=750&ed_id=2302 [24]

Protein Supply for European Pigs 2010, 2003. Dostupný z www:

www.fefana.org/resources/documents/publications/Proceedings-workshop-pig2010-final-July%202003.pdf