MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
Katedra politologie
Nukleární zbraně USA v Evropě
Bakalářská práce
Filip Faltejsek (UČO 219 830) Bezpečnostní a strategická studia – Mezinárodní vztahy Bakalářské studium Imatrikulační ročník 2006 Brno 2010
Děkuji vedoucímu této bakalářské práce doc. JUDr. PhDr. Miroslavu Marešovi, Ph.D. za odborné vedení, věnovaný čas a cenné připomínky, které mi poskytl při psaní této práce.
2
Prohlášení o autorství práce Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Nukleární zbraně USA v Evropě vypracoval samostatně a použil jen zdroje uvedené v seznamu literatury.
V Brně, 13. prosince 2010
.................................................... Filip Faltejsek
3
Anotace: Předmětem práce jsou nukleární zbraně USA rozmístěné v Evropě – interpretace jejich role a pozice v rámci strategií NATO.
Abstract: The object of this work are nuclear weapons of the USA, deployed in Europe – their position and role within the strategic documents of NATO.
Klíčová slova: jaderné zbraně, NATO, strategie, Strategic concept,
Key words: nuclear weapons, NATO, strategy, Strategic concept,
4
Obsah 1
ÚVOD ................................................................................................... 6
1.1
Cíl práce: ................................................................................................................. 7
1.2
Konceptuální rámec:................................................................................................ 7
1.3
Výzkumná otázka: ................................................................................................... 8
1.4
Použité metody řešení a data: ................................................................................. 8
1.5
Problémy při výzkumu ............................................................................................. 8
2
NUKLEÁRNÍ ZBRANĚ USA ROZMÍSTĚNÉ V EVROPĚ ...............................10
2.1 2.1.1
2.2 2.2.1 2.2.2
2.3 2.3.1 2.3.2 2.3.3
Historický kontext rozmístění jaderných zbraní USA v Evropě ............................... 10 Strategie „Flexible Response“ ............................................................................................................ 10
Definice typů jaderných zbraní USA rozmístěných v Evropě................................... 13 Taktické, nebo nestrategické jaderné zbraně? .................................................................................. 13 Shrnutí ................................................................................................................................................ 16
Strategický koncept NATO a jaderné zbraně USA rozmístěné v Evropě .................. 16 Strategický koncept NATO z roku 1991 a otázka dislokovaných jaderných zbraní USA v Evropě...... 17 Strategický koncept NATO přijatý v roce 1999 a role jaderných zbraní USA dislokovaných v Evropě21 Strategický koncept NATO přijatý v roce 2010 a role jaderných zbraní dislokovaných v Evropě ...... 22
3
ZÁVĚR..................................................................................................24
4
POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE ..........................................................25
PŘÍLOHA 1: SOUČASNÝ POČET A ROZMÍSTĚNÍ JADERNÝCH ZBRANÍ V EVROPĚ .................. 27
Rozsah práce: 44 576 znaků (včetně mezer a poznámek pod čarou; bez obsahu, seznamu literatury a příloh)
5
1 Úvod Historie rozmístění jaderných1 zbraní Spojených Států Amerických (dále USA) na evropském kontinentě se začala psát nedlouho po vzniku Severoatlantické aliance (dále NATO), v roce 1954. Celkový počet rozmístěných jaderných zbraní USA v Evropě dosáhl svého absolutního vrcholu v roce 1971, to se na území NATO nacházelo 7 300 kusů jaderných zbraní USA. Od té doby docházelo k postupnému a pozvolnému snižování počtu rozmístěných jaderných zbraní v Evropě2 (Norris a Kristensen 2004: 76). V průběhu studené války plnily jaderné zbraně (v prvé řadě) funkci odstrašení – rozšířeného (jaderného) deterentu namířeného především proti Sovětskému svazu, ale zastávaly i mnoho dalších funkcí v rámci NATO. Nicméně po skončení studené války a s oslabením pozice a následným rozpadem Sovětského svazu došlo sice k razantnímu snížení počtu rozmístěných (jaderných) zbraňových systémů a celkového počtu jaderných hlavic v Evropě pod tisíc kusů, avšak určitý počet jaderných zbraní USA zůstal v Evropě zachován až do dnešních dnů (Norris a Kristensen 2004: 76) a v současné době neexistuje ucelená představa o další budoucnosti rozmístění jaderných zbraní USA na evropském kontinentě. Ačkoliv se zde již několikrát objevily náznaky o snahu započít o daném tématu diskuzi v rámci NATO a již delší dobu se hovoří o tom, že příští Strategický koncept NATO přinese odpověď ohledně dalšího osudu rozmístění jaderných zbraní USA v Evropě. Role jaderných zbraní USA rozmístěných v Evropě byla a je primárně řešena v rámci nejvyššího strategického dokumentu NATO - známém jako Strategický koncept NATO, ale existují o nich zmínky i v dalších strategických dokumentech USA týkajících se amerických jaderných zbraní obecně. Nicméně jaderné zbraně USA rozmístěné v Evropě jsou ve všech těchto dokumentech jen velmi okrajové téma, kterému není věnována téměř žádná pozornost. Navíc role jaderných zbraní USA rozmístěných v Evropě se přenášela v zakonzervované podobě z jedné Strategické koncepce do další a i ostatní koncepční dokumenty jen opakovaly Strategický koncept NATO. S přípravou Nového strategického konceptu NATO se očekávalo možné oživení diskuze o budoucnosti jaderných zbraní USA rozmístěných v Evropě, nicméně k tomu nedošlu a v rámci Nového strategického konceptu 1
též používané názvy atomové, nebo nukleární – jedná se o zbraně hromadného ničení, které jsou založeny na principu jaderného štěpení, případně (termonukleární) fúze
6
NATO, který byl schválen koncem listopadu letošního roku, nedošlo k žádné významné změně týkající se budoucnosti jaderných zbraní USA rozmístěných Evropě, nicméně Novému strategickému konceptu a jeho vlivu na spojitosti s jadernými zbraněmi USA rozmístěnými v Evropě se budu podrobněji věnovat dále.
1.1 Cíl práce: Cílem práce je představení a interpretace pozice, role a jejich geneze jaderných zbraní USA, dislokovaných na území členských zemí NATO na evropském kontinentě v rámci strategických dokumentů Severoatlantické aliance. Výstup ukáže vývoj chápání jaderných zbraní USA dislokovaných na evropském kontitnentě. Přínos práce spočívá i v tom, že pokud je autorovi známo, neexistuje v českém prostředí žádná aktuální práce týkající se tématu jaderných zbraní USA rozmístěných v Evropě3. Navíc jde o problematiku v České republice opomíjenou, jak v rámci bezpečnostní komunity, tak i v médiích. A to i přesto, že díky členství České republiky v NATO, se jí otázka rozmístění jaderných zbraní nedotýká pouze geografickou svou blízkostí, ale i možností tuto skutečnost ovlivňovat. Práce by tak může napomoci ke zvýšení povědomí o problematice jaderných zbraní USA umístěných v Evropě a případně by mohla posloužit jako základ pro další výzkum v dané problematice.
1.2 Konceptuální rámec: Při zpracování výzkumu se budu pohybovat v konceptuálním rámci výzkumu bezpečnosti, jak ho chápe tzv. realistický přístup (Frank 2006: 17), který asi nejlépe odpovídá výzkumu „tvrdé“ bezpečnosti týkající se jaderných zbraní. Tento realistický přístup klade primární důraz na bezpečnost státu a její zajištění, zejména vojenskými a politickými prostředky. Důležitými determinanty bezpečnosti v realistickém přístupu jsou vojenská moc a její relativní síla vůči (nepřátelským) aktérům a nutnost státu být neustále připraven na nutnost chránit svoji bezpečnost vojenskými prostředky. Využití tohoto konceptuálního 3
v roce 1999 vyšel článek týkající se jaderných zbraní USA rozmístěných v Evropě v časopise Vojenské rozhledy. Tento článek nelze ale považovat za vědecký v pravém slova smyslu – neuvádí například své zdroje. (Brousil 1999)
7
rámce je vhodné z toho důvodu, že je to v podstatě dodnes využívaný přístup při pohledu na zajištění „tvrdé“ (vojenské) bezpečnosti většiny států – Spojenými státy Americkými, Ruskou federací, ale i evropskými zeměmi NATO. Nicméně je nutné dodat, že realistický konceptuální rámec se použije pro obecné chápání zajištění bezpečnosti, než že by se přímo jeho základní koncepty využily ve vlastním výzkumu. Autor si nicméně vyhrazuje právo v určitých případech, kdy to bude vhodné a ku prospěchu věci, vymanit se z výše uvedeného rámce, pokud to napomůže k smysluplné interpretaci nějaké skutečnosti.
1.3 Výzkumná otázka: Jak se vyvíjela role a pozice jaderných zbraní USA dislokovaných na území členských zemí NATO na Evropském kontinentě v rámci strategií NATO?
1.4 Použité metody řešení a data: Výzkum bude realizován jako jedinečná případová studie za použití empirickointerpretačních metod. Data budu získávat pomocí obsahové interpretace z primárních zdrojů – strategických dokumentů NATO a jednotlivých členských zemí, veřejných vyjádření představitelů NATO, nebo představitelů jednotlivých členských zemí, případně výstupů z konferencí. Dalším použitým zdrojem dat pak bude obsahová analýza relevantních odborných zdrojů – odborné literatury, článků z impaktovaných odborných časopisů, odborných studií dotýkající se tématu jaderných zbraní; případně dalších relevantních zdrojů a literatury.
1.5 Problémy při výzkumu Při výzkumu se jako největší problém ukázal velmi omezený počet zdrojů – a to jak pramenů, tak literatury, které se týkají dané problematiky. To je dáno tím, že se jedná o velmi citlivé téma bezpečnosti, které se v konečném důsledku dotýká až otázky samotného přežití aktérů v mezinárodním systému. Většina pramenů, týkajících se rozmístění jaderných zbraní USA v Evropě, stejně jako strategických dokumentů, týkající se jaderné koncepce NATO jsou tajné a tudíž nedostupné pro použití ve výzkumu a tím tak limitují jeho rozsah. Ostatně i to zdali jsou jaderné zbraně USA rozmístěny v Evropě, je tajná informace a nikdy to
8
nebylo oficiálně potvrzeno. Problémem, který s tím souvisí, je i velmi nízké povědomí a vůbec celkově nízký zájem o danou problematiku mezi odbornou veřejností. Největší počet autorů, kteří se problematice jaderných zbraní USA rozmístěných v Evropě věnují, pochází právě ze Spojených států, i když i tak jde o pár stále se opakujících jmen – Kristensen, Yost zejména. Dalším problémem, který poměrně výrazně zkomplikoval práci při zpracovávání výstupu, byl letošní listopadový summit NATO v Lisabonu, který přijímal nový Strategický koncept. Vzhledem k tomu, že jedná o jeden z klíčových dokumentů, týkající se jaderných zbraní USA rozmístěných v Evropě a očekávalo se, že by mohl přinést po 11 letech čekání nový impulz do této problematiky. Proto jsem se rozhodl vyčkat s dokončením výraznější části práce až do jeho schválení, což bylo méně než měsíc před termínem odevzdání.
9
2 Nukleární zbraně USA rozmístěné v Evropě 2.1 Historický kontext rozmístění jaderných zbraní USA v Evropě Jaderné zbraně, které začaly Spojené státy Americké (dále USA) rozmisťovat v Evropě od poloviny 50. let 20. století, měly za úkol plnit zčásti odlišné funkce, než jaderné zbraně, které byly rozmístěny na vlastním území USA. Samozřejmě se role, které měly plnit jaderné zbraně USA rozmístěné v Evropě v průběhu doby měnily a vyvíjely v reakci na vývoj studené války a změny jaderné strategie USA a NATO až vykrystalizovaly do podoby, kterou sehrávaly na konci studené války a která zůstala zčásti zachována až do dnešních dnů. Svou roli na změně strategie jejich rozmístění sehrávaly i změny ve strategickém myšlení USA. Počátkem 50. let 20. století vnímaly USA jaderné zbraně jako základní stavební kámen jejich strategie zadržování rozpínavosti Sovětského svazu. Držení jaderných zbraní mělo za úkol odstrašit Sovětsky svaz od útoku na USA a NATO. Vzhledem k tomu, že armáda USA byla po skončení 2. světové války z velké části demobilizována, zatímco Stalin ponechal Rudou armádu aktivní, byly jaderné zbraně pro svou ohromnou ničivou silu vnímány USA jako účinný nástroj, kterým lze vyvážit tento nepoměr v konvenční síle vůči Sovětskému svazu pro udržení rovnováhy sil. V roce 1954 administrativa prezidenta Eisenhowera přišla se strategií zvanou „New Look“. Tato strategie se skládala z několika částí. Jejím základním prvkem byl koncept masivní odvety4 – odpovědí na jakoukoliv sovětskou agresi měla být masivní nukleární odveta proti Sovětskému svazu. Jednou z dalších části „New Look“ strategy byl začátek rychlého rozmisťování amerických jaderných zbraní v Evropě. K tomuto opatření dospěl Eisenhower na základě zpráv CIA, že se Sovětský svaz snaží oslabit pozici USA v Evropě tím, že podporuje válku v Koreji, která na sebe váže velké množství amerických vojenských konvenčních sil (Horton 2007: 2).
2.1.1 Strategie „Flexible Response“ S tím jak stoupal počet jaderných zbraní, kterými disponoval Sovětský svaz, ztratila koncepce masivní odvety svoji věrohodnost a muselo tedy dojít k přehodnocení a 4
massive retaliation
10
přepracování obranné koncepce NATO. V prosinci 1967 byla přijata nová Celková obranná strategie Severoatlantického prostoru5 (NORTH ATLANTIC MILITARY COMMITTEE 1968), která zavedla nový koncept obrany NATO a případy použití jaderných zbraní, takzvanou „flexible response“. Její krátké shrnutí nabízí například Legge: The strategy set out in MC 14/3 seeks to deter aggression by the maintenance of conventional, theater nuclear and strategic nuclear forces that would enable the Alliance to respond to any attack at an appropriate level. The initial response would be direct defense, seeking to defeat the aggression on the level at which the enemy has chosen to fight. If the aggression could not be contained, the Alliance would be prepared to conduct a deliberate escalation, raising but where possible controlling the scope and intensity of combat, with the aim of making the cost and risk disproponate to the aggressor‘s objectives and the threat of nuclear response more imminent. The ultimate objective, if deterrence failed, would be to convince the aggressor of the unacceptable degree of risk involved, thus causing him to cease his attack and withdraw. Finally, in the event of a major nuclear attack, NATO would maintain a capability for a massive strategic nuclear response6. (Legge 1983: 9) Strategie “flexible response” představila v podstatě možnost omezeného jaderného útoku proti vojsku SSSR, v případě útoku Rudé armády na západní Evropu. Nicméně tato nová koncepce představovala poměrně výraznou změnu oproti předchozí Eisnehowerově “New Look” strategii, protože už nezamýšlela vyvažovat mohutnou konvenční převahu SSSR pouze hrozbou použití jaderných zbraní, ale zvýšila důležitost přičítanou konvenční silám NATO při obraně západní Evropy a tím, defakto i snížila závislost NATO na (strategických) jaderných zbraních při obraně západní Evropy (Hartley, Sandler 1999: 667). 5
OVERALL STRATEGIC CONCEPT FOR THE DEFENSE OF THE NORTH ATLANTIC TREATY ORGANIZATION AREA 6 Strategie popsaná v MC 14/3 hodlá odstrašit agresi pomocí udržování konvenčních, taktických a strategických jaderných sil tak, aby Aliance mohla odpovědět na každý odpovídajícím způsobem. Prvotní reakcí bude přímá obrana, pokoušející se ubránit útoku na úrovni na jaké se protivník rozhodl bojovat. Pokud agrese nebude moci být udržena, Aliance bude připravená provést uváženou eskalaci; zvýšením, ale pokud to bude možné kontrolovaným, rozsahu a intenzity souboje, s cílem udělat náklady a riziko pro útočníka natolik vysoké a neúměrné jeho cílům a zvýšit hrozbu jaderného protiútoku. Konečným cílem, pokud odstrašení selže, bude přesvědčit agresora o nepřijatelné míře rizika spojené s útokem na Alianci a tím ho přinutí ukončit jeho útok a stáhne. Nakonec, v případě významnějšího jaderného útoku, NATO si udržuje dostatečnou schopnost k masivní strategické odpovědi.
11
Nicméně tato nová strategie nevznikla sama od sebe. Už od 50. let 20. stol. existovaly v USA pochyby nad tím, zdali by v případě útoku SSSR na západní Evropu, strategické jaderné bombardování industriálních a vojenských cílů (countervalue targeting) na území SSSR pomohlo při vlastní obraně napadené Evropy. Proto byl dán počátkem 50. let v US Air Force podnět ke vzniku „Project Vista“, jehož úkolem bylo hledat i další „alternativní využití“7 pro v té době novou zbraň, jakou atomové bomby byly. Výsledkem jejich bádání bylo široké spektrum doporučení pro koncepci nasazení a použití jaderných zbraní. Přikláněli se k tomu, aby jaderné zbraně nebyly chápány pouze jako zbraně strategické, ale mohly se použít i jako zbraně taktické – operativně a flexibilně zejména proti vojenským cílům8 a infrastruktuře SSSR a jeho satelitních států, v případě jejich útoku na západní Evropu a napomohli tak redukovat deficit v konvenčních silách NATO, oproti silám nepřítele. V podstatě tedy doporučuje přechod ke counterforce targeting9, jak bychom dnes tento koncept nazvali. Zároveň Vista Report navrhoval rozšíření možností způsobů dopravy jaderných zbraní nad požadované cíle tak, aby umožnil větší flexibilitu při vedení taktických operací. Ačkoliv se výstup “Project Vista” nesetkal s kladným přijetím v US Air Force ve své době, nakonec se během několika let stal základem koncepce NATO “flexible response” (Elliot 1986: 170-174, 177-178). „Flexible response“ zůstala hlavní obranou koncepcí NATO po celou dobu studené války až do jejího skončení a rozhodnutí o přehodnocení tohoto obraného konceptu, aby reflektoval nově vzniklou bezpečnostně-politickou situaci v Evropě po skonční studené války, ke kterému došlo na summitu NATO v Londýně, v červnu 1990. Hovoří se zde mimo jiné o snížení závislosti NATO na jaderných zbraních (NATO 1990).
7
v té době byly jaderné bomby dopravovány strategickými bombardéry nad cíle na území nepřítele – stále dozvuk strategického bombardování, jak je známé z druhé světové války 88 i větším koncentracím bojových jednotek 9 pro bližší vysvětlení a informace ke konceptu counterforce targeting, viz např. Drell a Goodby (2005: 29-30)
12
2.2 Definice typů jaderných zbraní USA rozmístěných v Evropě 2.2.1 Taktické, nebo nestrategické jaderné zbraně? Jaderné zbraně USA dislokované na základnách spojenců NATO v Evropě, jsou často v odborné literatuře nazývány dalšími přízvisky – jako například taktické jaderné zbraně10, nestrategické jaderné zbraně11, případně substrategické jaderné zbraně; jaderné zbraně krátkého doletu, nebo též kratšího doletu. Lze pro ně nalézt i další pojmenování v angličtině, která ale buď nemají svůj ekvivalent v češtině, nebo se nedají vhodně a jednoduše přeložit do češtiny – battlefield, theater, forward-based, or forward-deployed nuclear weapons. Někdy se mezi ně počítají i jaderné zbraně středního doletu12. Kritérií, podle kterých můžeme jaderné zbraně klasifikovat, je velké množství a nepanuje jasná shoda ohledně toho, jak by se jaderné zbraně USA umístěné v Evropě měly nazývat. Proto v následující kapitole představím některá dělení a definice jaderných zbraní USA v Evropě, jak se objevují v odborné literatuře zabývající se touto problematikou.
2.2.1.1 Rozdělení vycházející z dob studené války Například podle Larsena “During the Cold War the distinction only seemed clear to some people because of the artificial boundaries created for arms control negotiations, especially the Strategic Arms Limitation and Reduction Talks”13 (Larsen 2006: 7). Naopak Woolf argumentuje “During the Cold War, it was relatively easy to distinguish between strategic and nonstrategic nuclear weapons because each type had different capabilities that were better suited to the different missions”14 (Woolf 2010: 5). Pokud se podrobněji podíváme na capabilities15, jak je uvádí Woolf, tak se jedná rozdělení podle operačního dosahu dané jaderné zbraně – ty které mohly z vlastního území
10
anglicky: tactical nuclear weapons (TNW) anglicky: non-strategic nuclear weapons (NSNW) 12 intermediate-range nuclear forces (INF) 13 Během studené války se rozdíl zdál patrný jen několika lidem, kvůli umělým hranicím vytvořené speciálně pro smlouvy o omezení strategických zbraní. 14 V průběhu studené války bylo poměrně jednoduché odlišit od sebe strategické a nestrategické jaderné zbraně, protože každý typ měl odlišné vlastnosti, které lépe odpovídali jejich zamýšleným misím. 15 schopnosti, případně vlastnosti 11
13
zasáhnout cíle v jeho zemi, byly považovány za strategické16, zatímco zbraně, které tímto dosahem nedisponovaly, byly považovány za zbraně taktické. Nicméně jak i sama Woolf přiznává, problém s tímto rozdělením nastane, pokud daná zbraň disponuje takovými vlastnostmi, že ji lze použít efektivně jak na dlouhé vzdálenosti, tak i na krátké. Další problém pak vyvstane, pokud “taktické” jaderné zbraně s krátkým dosahem se rozmístí dostatečně blízko tak, aby mohly zasáhnout strategické cíle nepřítele (Woolf 2010: 5). Během studené války bylo také obvyklé, že strategické jaderné zbraně nesly hlavice s větší destruktivní silou, tak aby I přes svoji menší přesnost bylo zaručeno, že dokážou s jistotou zničit svůj předpokládaný cíl. Zatímco nestrategické jaderné zbraně nesly naopak hlavice s menší destruktivní silou, aby mohly plnit “jemnější” úkoly – na bojišti – například v blízkosti vlastních jednotek, nebo poblíž civilního obyvatelstva. Avšak i toto rozdělení se s příchodem nových technologií stírá, protože “strategické” zbraně dosahují nyní takové přesnosti zásahu, že už není zapotřebí, aby disponovaly jadernými hlavicemi s vysokou ničivou silou (Woolf 2010: 6). Nicméně i Larsen uznává, že typická taktická jaderná zbraň má operační dosah méně než 500km, “nízkou” ničivou sílu17 a je k cíli dopravována ze zbraňových systémů umístěných na zemi, moři, případně ze stíhacích bombardérů (Larsen 2006: 6). Existuje zde ovšem ještě jedno kritérium, podle kterého lze tyto zbraně vymezit a na kterém se oba výše uvedení autoři shodují – jsou to všechny jaderné zbraně, které nepokrývají smlouvy o snižování počtu strategických jaderných zbraní, jako jsou SALT, START, SORT, New START (Larsen 2006: 6), (Woolf 2010: 6). Je nutné zmínit, že Sovětský svaz a později Ruská federace nazývá americká jaderné zbraně umístěné v Evropě jednoduše “forward-based systems”18 (Yost 2001: 546).
2.2.1.2 Jak se od sebe liší “taktické” jaderné zbraně od “strategických” S velmi zajímavým názorem na problematiku možnosti klasifikace a rozdělení jaderných zbraní přichází autoři z USAF Academy19 Capello, Lambert a Hall: However, can a nuclear weapon even be considered in a “tactical” or theater-level sense, especially given the immense political and strategic pressures that would inevitably 16
ty ale zpočátku bývaly mnohem méně přesné – proto se nehodily pro použití proti cílům, které se mohly pohybovat 17 maximálně desítky kilotun 18 nejlepším překlad zní „předsunuté zbraňové systémy“. 19 Institute for National Security Studies, United States Air Force Academy
14
follow the detonation of such a weapon? (…) In a real sense, it is the effect—both militarily on the target, and politically on the system—that should define the class of weapon or employment. Many would argue that a nuclear detonation is a strategic event, politically and militarily, regardless of the yield or the delivery means. (…) it reduces the overarching impact of nuclear deterrence by implying that the category of nuclear weapons artificially dubbed as “tactical” are somehow more “usable” or “less destructive” than other nuclear weapons. While a 20 kiloton yield may be mathematically smaller than a one megaton yield, the destructive firepower of the smaller nuclear weapon remains so far above the conventional threshold that it still retains a dramatic qualitative and quantitative difference in physical damage and human casualty potential. Fourth, it ignores, and possibly diminishes, the fundamental psychological element of nuclear weapons—that part of the nuclear equation that promises to inflict unimaginable terror, shock, and destruction on the enemy. (..) the clear-cut distinction between nuclear vis-à-vis non-nuclear weapons underscores their value to deterrence in the mind of national political leaders: The difference between the two is stark and definitive and thereby serves to enhance nuclear impact throughout the deterrence spectrum20 (Capello, Lambert, Hall 2002: 2-3, 5-6). Tímto názorem se posunujeme od dělení jaderných zbraní podle jejich vlastností a schopností, ale kategorizujeme je podle politických a psychologických dopadů jejich případného použití. Autoři zde předkládají tezi, že kategorie jaderných zbraní je již sama o sobě natolik vzdálená zbrani, která by se dala použít v jiném, než extrémním případě, že
20
Nicméně, může být jaderná zbraň být vůbec považována za "taktickou", nebo pro použití na bojišti, zvláště kvůli nesmírným politickým a strategickým pohybům, které by nevyhnutelně následovaly detonaci takové zbraně? (...) Ve skutečnosti, je to efekt - jak vojenský na cíl, tak politický na systém který by měl definovat třídu zbraně, nebo její využití. Mnozí budou argumentovat, že jaderný výbuch je strategická událost, politicky a vojensky, bez ohledu na sílu výbuchu, nebo způsob doručení zbraně na cíl. (...) omezuje to dosah jaderného odstrašení tím, že se snaží naznačit, že kategorie jaderných zbraní označovaná jako "taktická" je nějakým způsobem více "použitelná", nebo "méně" destruktivní, než jiné jaderné zbraně. I když 20 kT síla se může matematicky zdát nižší než 1MT, destruktivní síla menší jaderné zbraně zůstává stále velmi vysoko nad jakoukoliv konvenční zbraní a navíc si zachovává dramatické kvalitativní a kvantitativní rozdíly ve způsobených škodách a schopnosti zabíjet. Za čtvrté, ignoruje a pravděpodobně zlehčuje základní psychologický element jaderných zbraní - tu část jaderné rovnice, která slibuje způsobit nepředstavitelný teror, šok a destrukci nepřítele. (...) jasně viditelný rozdíl mezi jadernými zbraněmi proti nejaderným zdůrazňuje jejich odstrašující hodnotu v myslích politiků - rozdíl mezi těmito dvěma druhy je tak zřejmý a trvalý, že napomáhá zvýšit odstrašující sílu
15
jejich další dělení na další podskupiny nemá smysl a pouze nahrává pokusům o snížení funkce odstrašení, kterou jaderné zbraně hrají.
2.2.2 Shrnutí Jak bylo představeno výše, existuje povícero možností, jak lze jaderné zbraně USA, které jsou rozmístěny na základnách v Evropě, nazývat. Nejčastěji se o nich hovoří jako o “taktických jaderných zbraní” a často též jako “nestrategických jaderných zbraních”. Vždy jde ale o ty stejné zbraně. Vzhledem k tomu, že v současné době je v Evropě navíc rozmístěn Spojenými státy pouze jeden typ jejich jaderné zbraně21 – neexistuje důvod, proč by se nemohly nazývat jednoduše jen jaderné zbraně USA rozmístěné na území Evropy. Pokud by se však vyskytla nutnost tyto zbraně odlišit, případně o nich mluvit jako o kategorii, použiji pro ně výraz „nestrategické jaderné zbraně“, který jak bylo uvedeno výše zahrnuje všechny jaderné zbraně, které nespadají pod žádný režim týkající se snižování počtu strategických jaderných zbraní.
2.3 Strategický koncept NATO a jaderné zbraně USA rozmístěné v Evropě Strategický koncept NATO je nejvyšší koncepční dokument Severoatlantické aliance a jako takový vždy reflektuje bezpečnostní hrozby, kterým musí NATO čelit a specifikuje, jakou strategii NATO zvolí pro zajištění bezpečnosti svých členů. Do konce studené války byly strategické koncepty tajné22. K vydaní prvního Strategického konceptu NATO, který byl dán volně k dispozici veřejnosti došlo na jaře 1991, k jeho aktualizaci došlo ještě ten stejný rok v listopadu, další Strategický koncept byl pak přijat v roce 1999 a naposledy došlo k přijetí nového Strategického konceptu letos na konci listopadu (NATO 2010a). V následujících kapitolách představím a interpretuji jaké role sehrávaly v těchto strategických dokumentech jaderné zbraně USA rozmístěné v Evropě.
21 22
viz Příloha 1: Současný počet a rozmístění jaderných zbraní v Evropě a zůstávají tak dodnes
16
2.3.1 Strategický koncept NATO z roku 1991 a otázka dislokovaných jaderných zbraní USA v Evropě Ve Strategickém konceptu NATO z listopadu 1991 je několik zmínek o jaderných zbraních USA rozmístěných v Evropě, které položily strategický rámec jejich dalšího rozmístění v na evropském kontinentě, po skončení studené války. Hovoří se zde například o tom, že dojde k rozsáhlým změnám a redukcím jaderných sil USA a SSSR, v návaznosti na zářijovou iniciativu prezidenta Bushe.23 Článek 35, věnující se přítomnosti konvenčních a jaderných sil USA v Evropě pak hovoří následovně: The achievement of the Alliance's objectives depends critically on the equitable sharing of roles, risks and responsibilities, as well as the benefits, of common defence. The presence of North American conventional and US nuclear forces in Europe remains vital to the security of Europe, which is inseparably linked to that of North America. As the process of developing a European security identity and defence role progresses, and is reflected in the strengthening of the European pillar within the Alliance, the European members of the Alliance will assume a greater degree of the responsibility for the defence of Europe24. (NATO 1991) Jistě není náhoda, že se o převzetí větší role v obraně Evropy a posílení „evropského pilíře“ Aliance hovoří právě v článku, kde je zdůrazněna důležitost přítomnosti konvenčních a jaderných sil25 USA v Evropě. Otázkou zůstává, co přesně znamená převzetí „většího dílu odpovědnosti“. Nicméně dovolím si tvrdit, že tento článek předpokládá, že postupně dojde k určitému omezení přítomnosti konvenčních a jaderných sil USA v Evropě. Článek 38 Strategického konceptu: To protect peace and to prevent war or any kind of coercion, the Alliance will maintain for the foreseeable future an appropriate mix of nuclear and conventional forces based in Europe and kept up to date where necessary, although at a significantly reduced level. 23
více se Prezidentským iniciativám týkajících se snížení počtu rozmístěných JZ v Evropě budu věnovat dále 24 Kromě zdůraznění, že díky přítomnosti konvenčních a jaderných sil USA v Evropě je tak bezpečnost Evropy neoddělitelně spjata s bezpečností Severní Ameriky, se dále dozvídáme, že až s pokročením procesu vytváření evropské bezpečnostní identity a obrany dojde k posílení evropského pilíře uvnitř Aliance, tak evropští členové převezmou větší díl odpovědnosti za obranu Evropy. 25 „sil“ jako překlad z anglického „forces“
17
Both elements are essential to Alliance security and cannot substitute one for the other. Conventional forces contribute to war prevention by ensuring that no potential aggressor could contemplate a quick or easy victory, or territorial gains, by conventional means. (…) But the Alliance's conventional forces alone cannot ensure the prevention of war. Nuclear weapons make a unique contribution in rendering the risks of any aggression incalculable and unacceptable. Thus, they remain essential to preserve peace26 (NATO 1991). Klasická ukázka tzv. ambiguity – záměrné nejednoznačnosti, v jakém případě budou nasazeny proti případnému agresorovi jaderné zbraně – cílem je cílem je vytvořit u potenciálního agresora takovou nejistotu ohledně odpovědi na jeho akt, že se ho radši zdrží (Perry, Schlesinger et. al. 2009: 36). Je to ale svým způsobem i pokračování flexible response strategie z dob studené války, kterou jsme si představili výše. Nejvýznamější částí Strategické koncepce 1991 týkající se jaderných zbraní USA rozmístěných v Evropě jsou články č. 54 – 56, které tvoří část koncepce nazvané „Charakteristika jaderných sil“. Čl. 54: The fundamental purpose of the nuclear forces of the Allies is political: to preserve peace and prevent coercion and any kind of war. They will continue to fulfil an essential role by ensuring uncertainty in the mind of any aggressor about the nature of the Allies' response to military aggression. They demonstrate that aggression of any kind is not a rational option. The supreme guarantee of the security of the Allies is provided by the strategic nuclear forces of the Alliance, particularly those of the United States; the independent nuclear forces of the United Kingdom and France, which have a deterrent
26
Pro zachování míru a zabránění válce a jakékoliv formě nátlaku, si Aliance v dohledné budoucnosti zachová vhodný poměr jaderných a konvenčních sil umístěných v Evropě a udržovaných v současném stavu, pokud to bude potřeba; ale na výrazně snížené úrovni. Oba elementy jsou podstatné pro zajištění bezpečnosti Aliance a nemohou se vzájemně nahradit. Konvenční síly přispívají k prevenci války tím, že žádný potenciální agresor nemůže očekávat rychlé, nebo snadné vítězství, či územní zisky za použití konvenčních prostředků. (...) Ale konvenční síly Aliance nemohou samy o sobě zaručit prevenci války. Jaderné zbraně jedinečným způsobem vytváří z agrese proti NATO nevypočitatelné a neakceptovatelné riziko. A proto, zůstávají nepostradatelné k zachování míru.
18
role of their own, contribute to the overall deterrence and security of the Allies.27 (NATO 1991). Článek 54 sice může na první pohled vypadat jakoby by vypadl z oka čl. 38. Ale Zatímco v čl. 38 si Aliance vyhrazuje právo použít jaderné zbraně při napadení agresorem, zejména asi proti jeho vojenským jednotkám, tak zde v čl. 54 se hovoří o tom, že strategické jaderné síly aliance (tvořené z největší části strategickými jadernými silami USA) hrají pro Alianci z největší části roli politickou a jsou její nejvyšší bezpečnostní zárukou – počítají s tím, že žádný potenciální agresor nebude riskovat napadení Aliance, které by mělo za následek odplatu strategickými jadernými zbraněmi USA. Za pozornost stojí zmínka i o jaderných silách Spojeného království a Francie – které přispívají k celkovému jadernému odstrašení, kterým Aliance disponuje. Články 55 a 56 spolu souvisí, proto se mohou uvést a zhodnotit společně: čl. 55: A credible Alliance nuclear posture and the demonstration of Alliance solidarity and common commitment to war prevention continue to require widespread participation by European Allies involved in collective defence planning in nuclear roles, in peacetime basing of nuclear forces on their territory and in command, control and consultation arrangements. Nuclear forces based in Europe and committed to NATO provide an essential political and military link between the European and the North American members of the Alliance. The Alliance will therefore maintain adequate nuclear forces in Europe. These forces need to have the necessary characteristics and appropriate flexibility and survivability, to be perceived as a credible and effective element of the Allies' strategy in preventing war. They will be maintained at the minimum level sufficient to preserve peace and stability28 (NATO 1991).
27
Základní účel Aliančních jaderných sil je politický: zachovat mír a zabránit nátlaku a jakékoliv formě války. JZ budou pokračovat v plnění své zásadní role zajišťováním nejistoty v mysli agresora o možné povaze odpovědi Aliance na vojenskou agresi. Demonstrují, že žádný typ agrese proti Alianci není racionální volbou. Nejvyšším garantem bezpečnosti Aliance jsou strategické jaderné síly Aliance, především ty USA, nezávislé jaderné síly Spojeného království a Francie, které mají vlastní odstrašující roli, přispívají k celkovému odstrašení a bezpečnosti spojenců. 28 Věrohodné jaderné postavení aliance a demonstrace solidarity a společného odhodlání zabránit válce nadále vyžadují rozsáhlou účast evropských spojenců zapojených do plánování kolektivní obrany v jaderné oblasti; v mírové době je tato obrana založena na jaderných silách rozmístěných na jejich území a na velitelských, kontrolních a konzultačních mechanismech. Jaderné síly na základnách
19
čl. 56: The Allies concerned consider that, with the radical changes in the security situation, including conventional force levels in Europe maintained in relative balance and increased reaction times, NATO's ability to defuse a crisis through diplomatic and other means or, should it be necessary, to mount a successful conventional defence will significantly improve. The circumstances in which any use of nuclear weapons might have to be contemplated by them are therefore even more remote. They can therefore significantly reduce their sub-strategic nuclear forces. They will maintain adequate substrategic forces based in Europe which will provide an essential link with strategic nuclear forces, reinforcing the trans-Atlantic link. These will consist solely of dual capable aircraft which could, if necessary, be supplemented by offshore systems. Sub-strategic nuclear weapons will, however, not be deployed in normal circumstances on surface vessels and attack submarines. There is no requirement for nuclear artillery or groundlaunched short- range nuclear missiles and they will be eliminated29 (NATO 1991). Čl. 55 vyjadřuje důležitost rozmístění jaderných zbraní USA v Evropě, pro posílení koheze a transatlantické vazby v rámci Aliance a uvádí to jako jeden z důvodů pro zachování jejich rozmístění v Evropě – opět se tak potvrzuje, že už nedlouho po skončení studené války a snížením rizika střetu se Sovětským svazem, byla role amerických jaderných zbraní vnímána z politckého úhlu pohledu, než z vojenského. O tom, že jaderné zbraně USA rozmístěné na základnách v Evropě byly vnímány Aliancí spíše z politického hlediska, než vojenského, svědčí i výběr systému, který najdeme v čl. 56 – letadel, která mohou plnit jak
v Evropě, podléhající NATO, jsou důležitým politickým a vojenským propojením mezi evropskými a severoamerickými členy aliance. Aliance proto adekvátní jaderné síly v Evropě zachová. Tyto síly musejí mít potřebné charakteristiky a náležitou pružnost a schopnost přežití, aby byly přijímány jako věrohodný a účinný článek strategie spojenců v prevenci války. Budou udržovány na minimální úrovni dostačující k zachování míru a stability. 29 Spojenci berou v úvahu, že s radikálními změnami bezpečnostní situace, včetně snížené úrovně konvenčních sil v Evropě a zvýšené doby reakce, se výrazně zlepšila schopnost NATO utlumit krizi diplomatickými či jinými prostředky nebo v případě nutnosti zahájit úspěšnou konvenční obranu. Okolnosti, za nichž by mohli uvažovat o jakémkoli použití jaderných zbraní, jsou proto ještě více vzdálené. Proto mohou významně redukovat svoje sub-strategické jaderné síly. Udrží si adekvátní počet sub-strategických sil na základnách v Evropě, které poskytnou zásadní propojení se strategickými jadernými silami, posilujíc tak trans-atlantické propojení. Tyto sub-strategické síly se budou sestávat pouze z letectva s dvojí rolí, které bude v případě potřeby doplněno systémy na volném moři. Sub-strategické jaderné zbraně nicméně nebudou rozmístěny za normálních okolností na hladinových plavidlech, ani útočných ponorkách. Neexistuje zde žádný důvod pro existenci jaderného dělostřelectva, nebo rozmístěná ze země odpalovaných raket s krátkým doletem a jadernými hlavicemi a proto budou tyto zlikvidovány.
20
mise konvenční, tak i jaderné. To umožnilo, že se na jaderné misi v rámci NATO může prakticky podílet více zemí, tím že umožní skladování jaderných zbraní na svých základnách a že poskytnou Alianci svá letadla, schopná tyto jaderné zbraně dopravit na cíl, zůstanou více zainteresováni v „jaderném businessu“ Aliance.
2.3.2 Strategický koncept NATO přijatý v roce 1999 a role jaderných zbraní USA dislokovaných v Evropě Co se týče změn oproti Strategickému konceptu z roku 1991, ve vztahu k jaderným zbraním USA rozmístěnými v Evropě, změny byly spíše kosmetického rázu a došlo jen k drobným přeformulováním jednotlivých článků. Nejvýraznější změnou prošel článek který byl ve Strategické koncepci z roku 1991 uveden pod číslem 56. Jeho nové znění: (…) The circumstances in which any use of nuclear weapons might have to be contemplated by them are therefore extremely remote. Since 1991, therefore, the Allies have taken a series of steps which reflect the post-Cold War security environment. These include a dramatic reduction of the types and numbers of NATO's sub-strategic forces including the elimination of all nuclear artillery and ground-launched short-range nuclear missiles; a significant relaxation of the readiness criteria for nuclear-roled forces; and the termination of standing peacetime nuclear contingency plans. NATO's nuclear forces no longer target any country. Nonetheless, NATO will maintain, at the minimum level consistent with the prevailing security environment, adequate sub-strategic forces based in Europe which will provide an essential link with strategic nuclear forces, reinforcing the transatlantic link. These will consist of dual capable aircraft and a small number of United Kingdom Trident warheads. Sub-strategic nuclear weapons will, however, not be deployed in normal circumstances on surface vessels and attack submarines30 (NATO 1999).
30
Okolnosti, za nichž by mohli uvažovat o jakémkoli použití jaderných zbraní, jsou proto extrémně vzdálené. Od roku 1991 proto spojenci podnikli sérii kroků, které odrážejí bezpečnostní prostředí po skončení studené války. To zahrnuje dramatickou redukci typů a množství sub-strategických jaderných zbraní NATO, včetně eliminace veškerého jaderného dělostřelectva a raket krátkého doletu, odpalovaných ze země, došlo k významnému uvolnění pohotovostních kritérií pro jednotky s jadernými úkoly a došlo k ukončení jaderného plánování v době míru. Jaderné síly NATO už nejsou zaměřeny proti žádné zemi. Nicméně NATO si zachová - na minimální úrovni, odpovídající běžné bezpečnostní situaci - příslušné sub strategické síly na základnách v Evropě, které budou zajišťovat
21
Jak je vidět, ani zde příliš k podstatným změnám nedošlo. Nejvýznamnějšími novinkou týkající se jaderných zbraní rozmístěných v Evropě je, že situace, kdy by se zvažovalo použití jaderné zbraně je „extrémně“ vzdálená a tím pádem došlo k dalšímu zvolnění vnímání vojenské důležitosti těchto zbraní, které je reflektováno například tím, že se již nedochází k jadernému plánování v době míru a došlo také k uvolnění pohotovostních kritérií pro jaderné síly.
2.3.3 Strategický koncept NATO přijatý v roce 2010 a role jaderných zbraní dislokovaných v Evropě Po
11 letech došlo k přijetí nového Strategického konceptu, ve kterém došlo
k většímu přehodnocení role jaderných zbraní USA umístěných v Evropě a který jejich problematikou zabývá o něco více, než tomu v předchozích konceptech. Mnohem více se v něm mluví o dalším snižování počtu jaderných zbraní na světě. NATO se v něm například přihlásilo ke idee vytvoření světa bez jaderných zbraní, ale zároveň jedním dechem dodává, že dokud budou na světě existovat jaderné zbraně, tak NATO zůstane nukleární Aliancí31 (NATO 2010b: 1). V oblasti transatlantických vazeb se poprvé objevuje koncept tzv. „fair burden sharing“32 přímo ve strategickém dokumentu NATO (NATO 2010b: 2). Co se týče přímo jaderných zbraní Aliance, nalezneme ve Strategickém konceptu celkem tři významné body, které se jimi přímo zaobírají: • Ensure the broadest possible participation of Allies in collective defence planning on nuclear roles, in peacetime basing of nuclear forces, and in command, control and consultation arrangements33;
propojení se strategickými jadernými silami a posilovat transatlantickou vazbu v Alianci. Tyto substrategické síly se budou skládat letectva s dvojí rolí a malého počtu britských bojových hlavic Trident. Substrategické jaderné zbraně však nebudou rozmístěny za normálních okolností na povrchových plavidlech a útočných ponorkách. 31 = aliancí vyzbrojenou jadernými zbraněmi 32 burden sharing je koncept, který říká, že by všichni spojenci měly přispívat k vytváření bezpečnosti alespoň určitým dílem, tak aby nedocházelo k tomu, že se někdo „veze na černo“. více k tomuto tématu např. Hartley, Sandler (1999) 33 Zajištění co nejširší míry možné participace spojenců na plánování společné obrany v záležitostech jaderných zbraní, umožnění dislokace jaderných sil na vlastní základny v době míru; a ve velení, kontrole a konzultačních mechanizmech.
22
• With the changes in the security environment since the end of the Cold War, we have dramatically reduced the number of nuclear weapons stationed in Europe and our reliance on nuclear weapons in NATO strategy. We will seek to create the conditions for further reductions in the future34. • In any future reductions, our aim should be to seek Russian agreement to increase transparency on its nuclear weapons in Europe and relocate these weapons away from the territory of NATO members. Any further steps must take into account the disparity with the greater Russian stockpiles of short-range nuclear weapons35. (NATO 2010b: 5, 7) Role jaderných zbraní rozmístěných v Evropě dále upadá, zatímco dříve se ve strategickém konceptu uvádělo, že v současné mají politickou roli v rámci Aliance, nyní se opustilo už i od tohoto konceptu. Dokonce se zcela otevřeně hovoří i o dalších možných redukcích v jejich počtu, i když je pravdou, že se to podmínilo uzavřením dohody s Ruskou federací, kde by se i ona zavázala, pokud ne ke zničení, tak alespoň přemístění jejich jaderných zbraní. Nicméně, jako určitá náhrada za další pokles rozmístěných jaderných zbraní se prezentuje možnost podílet se na jaderném plánování, velení, nebo napíklad konzultacích, tak aby se vyvážil pokles států, ve kterých jsou rozmístěny jaderné zbraně USA.
34
Se změnou bezpečnostního prostředí od konce studené války, jsme podstatně snížili počet jaderných zbraní rozmístěných v Evropě a naši závislost na jaderných zbraních ve strategii NATO. Budeme se pokoušet najít možnosti pro další redukce počtu jaderných zbraní i v budoucnosti. 35 Ve všech příštích redukcích, bude našim cílem pokusit se uzavřít s Ruskou Federací dohodu, která by zvýšila transparentnost ohledně jejich jaderných zbraní v Evropě a přesunula tyto zbraně dále od území členských zemí NATO. Všechny další kroky musí vzít v úvahu nepoměrně rozsáhlejší zásoby jaderných zbraní krátkého doletu, kterými Ruská federace disponuje.
23
3 Závěr Důvodem k rozmístění jaderných zbraní USA v Evropě byla nutnost vyvážit konvenční převahu Sovětského svazu, kterou disponoval po druhé světové válce. Vzhledem k vojenské angažovanosti Spojených států v Koreji v 50. letech 20. stol. se Eisenhower z obav o možné oslabení pozice Spojených Států v Evropě rozhodl rozmístit v Evropě americké jaderné zbraně, aby tak kompenzoval sníženou vojenskou přítomnost USA. Nicméně strategie možného použití jaderných zbraní dislokovaných v Evropě – masivní odveta proti agresorovi nebyla dostatečně kredibilní. A proto na základě výzkumu byla koncem 60. let přijatá nová strategie „flexible response“ – flexibilní odpovědi. Jejím základem byla odpověď na agresi vedena zpočátku na stejné úrovni jako byl veden útok a pouze jen kdyby tato prvotní přímá obrana selhala, tak by se postupně přistoupilo k eskalaci konfliktu a použití silnějších zbraní – například jaderných proti útočícím jednotkám, které by tak vynahradily nedostatek konvenčních jednotek. Nejvyšším stupněm flexible-response ale zůstal masivní útok strategickými jadernými zbraněmi na území protivníka. Flexible-response vydržela jako strategie použití jaderných zbraní dislokovaných v Evropě až do skončení studené války a rozpadu Sovětského svazu. Po skončení studené války a se vznikem nového bezpečnostního v Evropě se změnila i role jaderných zbraní USA v Evropě. Zpočátku měly ještě stále sloužit jako doplněk konvenčních sil při obraně Evropy, tak jak to bylo uvažováno ve strategii flexible-response. Postupem času ale se snižováním vojenských hrozeb a rizika jaderného útoku proti NATO, se jejich role stávala více politickou – jejich hlavní rolí bylo posilování transatlantické spolupráce v rámci NATO. A naopak jejich vojenské úkoly byly upozaďovány a omezovány. V posledním Strategickém konceptu NATO se už nemluví ani o jejich politické roli a předpokládá se, že dojde k další redukci počtu a stažení z Evropy, pravděpodobně po nějaké reciproční dohodě s Ruskou federací o stažení (nestrategických) jaderných zbraní z Evropy.
24
4 Použitá literatura a zdroje 1) Brousil, Z. (1999): Jaderná síla NATO v novém bezpečnostním prostředí. Vojenské rozhledy [online]. č. 4, [cit. 2010-10-26].
.
2) Capello, J. – Hall, G. – Lambert, S. (2002): Tactical Nuclear Weapons: Debunking the
Mythology, [online] [cit. 2010-12-05] 3) Drell, S. D. - Goodby, J. D. (2005): What Are Nuclear Weapons For? [online] [cit. 2010-1016] Dostupné z WWW:
4) Elliot, D. (1986): Project Vista and Nuclear Weapons in Europe. International Security. roč. 11, č. 1, s. 163-183. [online] [cit. 2010-05-10] .
5) Frank, L. (2006): Analýza a predikce bezpečnostních hrozeb a rizik v České republice . Brno. 133 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita.
6) Hartley, K. - Sandler, T. (1999): NATO Burden-Sharing: Past and Future. Journal of Peace Research. roč. 36, č. 6, s. 665-680. [online] [cit. 2010-10-27] .
7) Hartley, K. - Sandler, T. (1999): NATO Burden-Sharing: Past and Future. Journal of Peace Research. roč. 36,č. 6, s. 665-680. [online] [cit. 2010-12-13]
8) Kristensen, H. (2010): Status of U . S . Nuclear Weapons in Europe 2010, [online] [cit. 2010-
12-13] < http://www.fas.org/programs/ssp/nukes/images/euronukes2010.pdf> 9) Larsen, J. (2006): The Future of U.S. Non-Strategic Nuclear Weapons and Implications for NATO Drifting Toward the Foreseeable Future. [online] [cit 2010-05-15]
10) Legge, J. (1983): Theater Nuclear Weapons and the NATO strategy of Flexible Response Santa Monica : RAND Corporation. [online] [cit. 2010-10-12] .
11) Ministerstvo zahraničí České republiky (2010): Taktické jaderné zbraně by v Evropě měly zůstat.
[online] [cit. 2010-10-26]. .
12) NATO (1990): Declaration on a Transformed North Atlantic Alliance, [online] [cit. 2010-11-
30] 13) NATO (1991): The Alliance's New Strategic Concept, [online] [cit. 2010-12-13]
25
14) NATO (1999): The Alliance's Strategic Concept, [online] [cit. 2010-12-13]
15) NATO (2010a): NATO – Topic: Strategic Concept, [online] [cit. 2010-12-13] 16) NATO (2010b): Strategic Concept: For the Defence and Security of The Members of the North Atlantic Treaty Organisation” - Active Engagement, Modern Defence, [online] [cit. 2010-12-13]
17) Norris, R. - Kristensen, H. (2004): US nuclear weapons in Europe, 1954-2004. Bulletin of the Atomic Scientists. 6, s. 76-77. [online] [cit. 2010-08-18] .
18) NORTH ATLANTIC MILITARY COMMITTEE (1968): FINAL DECISION ON MC 14/3. [online] [cit. 2010-11-07] Dostupné z WWW: 19) Perry, W – Schlesinger, J. (et. al. 2009): America’s Strategic Posture, *online+ *2010-12-13]
< http://www.usip.org/files/America's_Strategic_Posture_Auth_Ed.pdf> 20) Woolf, A. (2010): Nonstrategic Nuclear Weapons. [online] [cit. 2010-05-20] 21) Yost, D. (2001): Russia's non-strategic nuclear forces, International Affairs, roč. 77, č. 3,
[online] [cit. 2010-10-26]
26
Příloha 1: Současný počet a rozmístění jaderných zbraní v Evropě Tabulka převzata z dokumentu Kristensen (2010): Status of U . S . Nuclear Weapons in Europe 2010
27
