UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra rozvojových studií
Pavla Skýpalová
Zločiny páchané na ženách v Demokratické republice Kongo (provincie Severní a Jižní Kivu) Bakalářská práce
Vedoucí práce: RNDr. Miloš FŇUKAL, Ph.D.
Olomouc 2012
Prohlášení Prohlašuji, že zadanou bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně a všechny použité zdroje jsem uvedla v seznamu.
V Olomouci, dne 2. srpna 2012 …………………………… Podpis
Ráda bych poděkovala RNDr. Miloši Fňukalovi, Ph.D. za vedení práce. Zejména za jeho trpělivost, cenné rady a pevné nervy. Dále bych ráda poděkovala Markétě Kutilové, díky které jsem se k danému tématu dostala a která mi pomohla nejen se vyznat v nepřeberném množství zdrojů, ale která mi také mnohokrát poskytla cenné rady a informace. Poděkování patří i Denise Plavcové z organizace Člověk v tísni za poskytnutí informací o realizovaných projektech organizace. V neposlední řadě bych chtěla velmi poděkovat Kristýně Ryškové za průběžné i závěrečné kontroly a úpravy práce po gramatické a stylistické stránce.
Obsah ABSTRAKT .................................................................................................................................................13 ABSTRACT..................................................................................................................................................13 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ..................................................................................................................14 1. ÚVOD ....................................................................................................................................................10 2. CÍLE PRÁCE, PRACOVNÍ HYPOTÉZY .........................................................................................................11 3. DISKUSE LITERATURY .............................................................................................................................12 4. HISTORICKÉ SOUVISLOSTI ......................................................................................................................14 4.1 VYHLÁŠENÍ NEZÁVISLOSTI A KONŽSKÁ KRIZE ..................................................................................................... 14 4.2 MOBUTUOVA DIKTATURA ............................................................................................................................ 17 4.3 PRVNÍ A DRUHÁ KONŽSKÁ VÁLKA ................................................................................................................... 19 4.4 SITUACE V ZEMI PO PODEPSÁNÍ PŘÍMĚŘÍ.......................................................................................................... 21 4.4.1 Role organizace spojených národů ................................................................................................ 24 5. ZLOČINY PÁCHANÉ NA ŽENÁCH VE VÝCHODNÍ ČÁSTI DR KONGO ..........................................................26 5.1 ŽENY JAKO OBĚŤ VÁLEČNÝCH KONFLIKTŮ ......................................................................................................... 26 5.2 POJEM ZNÁSILNĚNÍ ..................................................................................................................................... 26 5.3 SEXUÁLNÍ NÁSILÍ V DR KONGO...................................................................................................................... 28 5.3.1 Pojetí násilí v konžské společnosti ................................................................................................. 28 5.4 MOTIVACE SEXUÁLNÍHO NÁSILÍ V KONFLIKTU V KONGU...................................................................................... 30 5.5 AKTÉŘI KONFLIKTU A PACHATELÉ NÁSILÍ .......................................................................................................... 32 5.5.1 Rebelské skupiny ........................................................................................................................... 32 5.5.2 Oficiální konžská armáda .............................................................................................................. 34 5.6 POMOC OBĚTEM SEXUÁLNÍHO NÁSILÍ.............................................................................................................. 35 5.7 PRÁVNÍ RÁMEC SEXUÁLNÍHO NÁSILÍ................................................................................................................ 36 5.7.1 Zákon proti sexuálnímu násilí v DR Kongo ..................................................................................... 37 5.7.2 Mezinárodní trestní soud ............................................................................................................... 38 6. STRATEGIE A ZPŮSOBY POMOCI KONŽSKÝM ŽENÁM ............................................................................40 6.1 PŮSOBNOST KONŽSKÝCH NEVLÁDNÍCH NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ ........................................................................ 40 6.1.2 HEAL Africa .................................................................................................................................... 40 6.1.1 Sdružení pro rozvoj a podporu vzdělávání ..................................................................................... 41 6.2 PŮSOBNOST MEZINÁRODNÍCH ORGANIZACÍ...................................................................................................... 42 6.2.1 Human Rights Watch a Amnesty International ............................................................................. 42
6.2.2 Lékaři bez hranic ............................................................................................................................ 43 6.2.3 Člověk v tísni .................................................................................................................................. 43 6.3 KOMPLEXNÍ STRATEGIE PRO BOJ SE SEXUÁLNÍM NÁSILÍM V DR KONGO.................................................................. 46 6.3.1 Strategické prvky ........................................................................................................................... 47 6.3.2 Překážky realizace ......................................................................................................................... 49 6.4 MOBILIZACE KOMUNIT NA POMOC OBĚTEM, JEŽ PŘEŽILY SEXUÁLNÍ NÁSILÍ V REGIONU MWENGA ................................ 51 6.4.1 Konkrétní cíle a jejich aktivity ........................................................................................................ 51 6.4.1 Zhodnocení realizace jednotlivých cílů projektu ............................................................................ 53 7. ZÁVĚR ....................................................................................................................................................56 8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ..............................................................................................................59 JINÉ PRAMENY ................................................................................................................................................. 62 9. PŘÍLOHY ................................................................................................................................................10 SEZNAM PŘÍLOH ........................................................................................................................................11 PŘÍLOHA 1 - MAPA DR KONGO .......................................................................................................................... 12 PŘÍLOHA 2 - DETAIL PROVINCIE SEVERNÍ KIVU ....................................................................................................... 13 PŘÍLOHA 3 - DETAIL PROVINCIE JIŽNÍ KIVU ............................................................................................................ 14 PŘÍLOHA 4 - NEJVÝZNAMNĚJŠÍ LOKALITY NALEZIŠŤ NEROSTNÝCH SUROVIN V DR KONGO ................................................ 15 PŘÍLOHA 5 - MÍSTA V DR KONGO PODLE MÍRY NÁSILNOSTÍ ...................................................................................... 16 PŘÍLOHA 6 - ROZHOVOR S MARKÉTOU KUTILOVOU ................................................................................................ 17
Abstrakt Bakalářská práce se zabývá dvěma konžskými občanskými válkami a následným vývojem v zemi. Ačkoliv byl konflikt oficiálně ukončen roku 2003, na východě země stále dochází k bojům mezi ozbrojenými skupinami a vládní armádou, ve kterých nejdůležitější roli sehrávají doly bohaté na nerostné suroviny. Práce se zabývá dopady konfliktu, jež nese důsledky zejména pro ženy. Cílem práce je ukázat problematiku sexuálně motivovaných zločinů vůči ženám, poukázat na rozsah tohoto násilí a nastínit prozatímní vládní i mezinárodní snahy, jak tomuto násilí zamezit. Klíčová slova: Demokratická republika Kongo, občanská válka, sexuálně a genderově motivované násilí, konžské ženy.
Abstract This thesis describes two Congolese civil wars and consequent developments in the country. Although the conflict was officially finished in 2003, in the east part of the country still continue fighting between armed groups and government forces, in which the key role play mineral resources. The work deals with the impact of this conflict, which has consequences especially for women. The aim is to show the problems of sexual and gender-based violence against women committed to point out the degree of brutality and outline an interim Congolese government and international efforts to prevent this violence. Key words: Democratic Republic of Congo, civil war, sexual and gender-based violence, Congolese women.
Seznam použitých zkratek ADFL – Alliance des Forces Démocratiques pour la Libération du Congo-Zaïre (Aliance demokratických sil pro osvobození Konga – Zaire) ADIP – Association pour le Développement intègre et la Promotion de l'Education (Sdružení pro rozvoj a podporu vzdělávání) CNDP – Congrès national pour la défense du peuple (Národní kongres pro obranu lidu) ČvT – Organizace Člověk v tísni ECHO – The Commission's European Community Humanitarian Office (Výbor evropské komise pro humanitární pomoc) FARDC – Forces Armeés de la République Démocratiques du Congo (Armádní síly Demokratické republiky Kongo) FLDR – Forces démocratiques de libération du Rwanda (Demokratické síly pro osvobození Rwandy) ICC – International Criminal Court (Mezinárodní soudní dvůr) IDP´s – Internally displaced persons (vnitřně vysídlené osoby) MLC – Mouvement pour la Libération du Congo (Hnutí za osvobození Konga) MONUC – Mission de l’Organisation des Nations Unies en Congo (Mise organizace Spojených národů v Kongu) MONUSCO – Mission des Nations Unies pour la stabilisation en République démocratique du Congo (Stabilizační mise organizace Spojených národů v DR Kongo) MSF – Médicines sans frontiéres (Lékaři bez hranic) OSN – United Nations Organization (Organizace spojených národů) OXFAM – Oxford Committee for Famine Relief (Oxfordský výbor na pomoc proti hladomorům)
PARECO – The Patriotic Resistance of Congolese (Konžský vlastenecký odpor) RCD – Rassemblement congolais pour la democratie (Shromáždění pro konžskou demokracii) UNFPA – The United Nations Population Fund (Populační fond OSN) UNHCR – United Nations High Commissioner for Refugees' (Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky) UNICEF – United Nations Children’s Fund (Dětský fond OSN)
1. Úvod Demokratická republika Kongo a její dlouholeté problémy spojené s násilím páchaném zejména na ženách a dívkách v takové míře, která má jen málo kde na světě obdoby, se dostaly do mé pozornosti v momentě, kdy jsem si náhodně vyslechla přednášku Markéty Kutilové, pracovnice organizace Člověk v tísni. Markéta Kutilová byla první českou novinářkou, která upozornila na problém sexuálního násilí páchaného na ženách v DR Kongo a pro organizaci Člověk v tísni zde začala realizovat projekty na pomoc obětem sexuálního násilí. Téma mě velmi zaujalo a již tehdy jsem se rozhodla zjistit o daném problému více. Proto jsem této problematice věnovala i svou bakalářskou práci. Ačkoliv se i v českém tisku o zločinech v DR Kongo píše poměrně pravidelně, české povědomí o nich roste jen pomalu a zůstává mnoho lidí, kteří situaci znají jen okrajově. Byla bych ráda, kdyby tato práce přiblížila čtenáři nejen historické politické a společenské pozadí problému, ale také ho informovala o způsobech, jak by se mohl aktivněji do řešení problému zapojit. Při čtení textů literatury k práci mě mnohokrát zaskočila brutalita činů, s jakými byly a stále jsou zločiny na ženách páchány a to nejenom proto, že jsem žena. Zaráží mě bezcitnost a krutost vojáků, kteří sami mají doma manželky a děti, ale když jsou ve válce, nezaleknou se krutě ublížit jiné ženě či ji dokonce zabít. Nezapomenu na zprávu vydanou organizací Amnesty International, která obsahuje výpověď ženy znásilněné skupinou pachatelů přímo v jejím domě poté, co byl před jejíma očima rozsekán mačetou na kusy její manžel. Je pravda, že se to nečte dobře a člověka z toho mrazí, ale vyprávění podobných příběhů je jedním z mála způsobů, jak obrátit pozornost veřejnosti ke Kongu a jak ji přimět k pomoci. Jsem ráda, že v posledních letech se tohoto tématu chytilo hned několik filmařů, kteří natočili dokumenty mapující násilí na východě Konga. Jedná se například o český dokumentární film Slzy Konga, jež vznikl ve spolupráci s organizací Femisphera, která bojuje za zlepšení postavení ženy ve společnosti, nebo o snímek Krev v mobilech z roku 2010 od dánského režiséra Franka Piasechi Poulsena mapující situaci nekončícího násilí z pohledu boje o nerostné suroviny, jejich vývozu a zpracování velkými světovými firmami, které se jejich nákupem nepřímo – a bez výčitek svědomí – podílejí na financování násilí v Kongu. 10
2. Cíle práce, pracovní hypotézy Cílem bakalářské práce je komplexní zdokumentování a zhodnocení problému násilí páchaného na ženách během občanské války v DR Kongo a po jejím skončení se zaměřením na východní část země – provincie Severní Kivu a Jižní Kivu. Práce se konkrétně zaměří a podrobně rozebere otázky samotného násilí, které je na východě Konga problémem již více než deset let a neustává ani po formálním ukončení konfliktu. Měla by zodpovědět otázku, zdali bylo násilí používáno záměrně jako bojová strategie k zastrašení civilního obyvatelstva během občanské války a proč je obyvatelstvo, zejména ženy, násilím stále zastrašováno, přestože válka skončila již v roce 2003. Práce bude blíže pojednávat o rozboru důsledků tohoto jednání pro místní komunity a hlavně pro oběti, zejména ženy a dívky. Dále se bude zabývat problematikou aktérů násilí z pohledu obětí i pachatelů. Dílčím cílem práce je též zhodnotit zapojení se mezinárodního společenství a mezinárodní rozvojové pomoci – jaké typy projektů jsou vybrány k řešení této problematiky a jaká je jejich efektivita. Na závěr práce přiblíží příklady dobré praxe.
V textu práce se budeme snažit potvrdit nebo vyvrátit následující pracovní hypotézy: Využívání násilí bylo záměrné, užito k systematické destrukci společnosti a podvolení si zdejších komunit, Míra krutosti a zvěrstev sexuálních zločinů je jedna z nejhorších ze všech světových konfliktů, Sexuálně motivované zločiny jsou zaměřeny výhradně vůči ženám a dívkám, Vláda si je daného problému vědoma, ale nemá snahu situaci řešit, Mezinárodní pomoc je slabá a přesto, že zde působí již více než deset let, jsou její snahy o pomoc málo efektivní, K násilí nepřímo přispívají některé mezinárodní korporace, kterým vyhovuje chaos v zemi umožňující jim profitovat na nelegálním vývozu surovin.
11
3. Diskuse literatury Přes jistou morbidní atraktivitu tématu není problém násilí na ženách dosud souborně zpracován v monografické publikaci. Při tvorbě bakalářské práce proto byly využívány zejména články ve světovém tisku a materiály mezinárodních neziskových organizací, které působí přímo v terénu. Jejich zkušenosti s pomocí obětem násilí i se situací v Kongu je zpravidla bezprostřední, zároveň jim jejich zázemí a celosvětová působnost umožňuje hlubší analýzu problému a jeho komparaci s jinými krizovými oblastmi. Nejspolehlivější a nejpečlivěji zpracované jsou v tomto ohledu publikace od velkých mezinárodních organizací jako je Amnesty International, či Human Rights Watch. Také výroční zprávy organizace Lékaři bez hranic jsou hodnotným a naprosto spolehlivým zdrojem. Z konžských organizací jsou informačně hodnotné zprávy nevládní organizace Heal Africa. Především Human Rights Watch je obecně považována za velmi důvěryhodný zdroj informací. Z mnoha vydaných publikací, které byly rovněž využity pro napsání této práce vyzdvihuji díky jejich komplexnosti, srozumitelnosti i čtivosti následující: Soldiers Who Rape, Commanders Who Condome: Sexual Violence and Military Reform in Democratic Republic of Congo, War within the War, Sexual Violence Against Women and Girls in Eastern Congo a Seeking Justice: The Prosecution of Sexual Violence in the Congo War. V této práci jsou použity četné informace ze zpracovaných zpráv Amnesty International, například z No End to War on Women and Children, North Kivu. Stručně shrnuje původ a současný stav násilí v provincii Severní Kivu do roku 2008 včetně. Z autorů, ze kterých jsem rovněž čerpala a jež se zaměřují pouze na užší tématiku sexuálního násilí, konkrétně na typy a motivace, či přináší výpovědi obětí, stojí za pozornost práce Erica Carlsen: Ra/pe and War in the Democratic Republic of the Congo, nebo Bartels et al.: Patterns of sexual violence in Eastern Democratic Republic of Congo: reports from survivors presenting to Panzi Hospital in 2006. Hodnotnými zdroji informací jsou také výroční zprávy a jiné publikace Organizace spojených národů. Ta čerpá z osobních zkušeností z terénu mírové mise MONUC, ale i z dlouhodoběji zpracovávaných výzkumů, které se zaměřují převážně na hodnocení války o nerostné suroviny, či hodnocení právě mírové mise, popis jejich pokroků a neúspěchů. Za pozornost stojí publikace s názvem The Criminalization of the Mining Industry in 12
Eastern DRC, kde jsou popsány veškeré okolnosti těžby nerostných zdrojů na východě Konga. Autoři publikace, na základě nasbíraných důkazních materiálů, ve své práci konkrétně ukazují na vysoké státníky nejen konžské republiky, kteří nemají zájem na ukončení konfliktu. Z literatury a pramenů získané údaje byly účelově doplňovány osobními rozhovory s již zmíněnou Markétou Kutilovou, využity byly také její publikované a částečně i její internetové blogy. Úvod práce týkající se dějin Konga a vývoje konfliktu byly zpracovány na základě dostupné historické a politologické literatury a opět se jedná zejména o světové autory. Například Thomas Turner a jeho dílo The Kongo Wars: Conflict, Myth and Reality je monografií, která vede jak k pochopení historických souvislostí země, jež jí přivedly do obou válek, tak k pochopení současného konfliktu bojujících ozbrojených skupin a k jejich motivacím. Spíše doplňkovou roli hrálo zpracování několika filmových dokumentů zmíněných již v úvodu.
13
4. Historické souvislosti Až do 19. století žilo na území dnešní DR Kongo mnoho na sobě nezávislých kmenů. Evropané se začali o území zajímat v druhé polovině 19. století. Intenzivní zkoumání pak započal v 70. letech 19. století cestovatel Henry Morton Stanley. Cestoval přes kontinent a mapoval toky řek Lualaba a Kongo. Jeho expedice, která byla finančně podporována belgickým králem Leopoldem II., prokázala možnosti komerčního využití pánve řeky Kongo.1 Následně Stanley uzavíral jménem krále Leopolda s jednotlivými konžskými kmeny smlouvy o ochraně, čímž se území postupně dostávalo pod vliv belgického krále. Leopoldovy nároky na Kongo byly uznány Berlínským kongresem v roce 1885. Od této chvíle bylo území organizováno jako jeho osobní panství a dostalo název Svobodný konžský stát.2 Ten měl mezi ostatními africkými koloniemi unikátní právní postavení, neboť nebyl spravován belgickým státem, ale stal se osobním majetkem krále Leopolda. Leopoldovi správci zde od počátku zavedli krutý polootrokářský systém a domorodé obyvatelstvo bylo vykořisťováno a zneužíváno zejména při sběru kaučuku, který byl nejdůležitější exportní surovinou. Bylo vydáno mnoho nařízení upravujících rozdělení půdy v zemi, třeba skutečnost, že všechna neosídlená půda v zemi bude patřit panovníkovi. Jiné pak přikazovalo všem mužům i ženám pracovat na kaučukových plantážích minimálně čtyřicet hodin měsíčně pro krále, bez nároků na mzdu. Za nedodržování pracovních norem pak byli dělníci trestáni těmi nejkrutějšími způsoby a to useknutím části končetin.3 Když v roce 1908 díky novináři
Edmundu Morelovi
a britskému konzulovi Rogeru Casementovi vyplula páchaná zvěrstva na povrch, kontrolu nad teritoriem ihned převzal belgický stát.4
4.1 Vyhlášení nezávislosti a konžská krize Od chvíle, kdy belgická vláda přejala kontrolu nad Svobodným státem Kongo (po roce 1908 bylo označováno jako Belgické Kongo), začala v zemi narůstat nespokojenost domorodých obyvatel s pravidly, jež zde Belgičané zaváděli. Docházelo tak
1
REID, R. (2011), s. 125 KOCHAN, J., HUNČOVÁ, D., KVÁČA, V., (2008) 3 HALATKA, D. (2010), s. 74-75 4 GILBERT, E., REYNOLDS, J. (2008), str. 281 2
14
k četným protikoloniálním povstáním. Přestože byl v Africe teritoriální nacionalismus před 2. světovou válkou vzácný, neplatilo to pro Belgické Kongo, kde obyvatelům pod vlivem dlouholetého utlačování brzy došla trpělivost a svůj vzdor začali dávat najevo. V 50. letech se pak na území celé Afriky začala vytvářet nacionalistická hnutí, která postupně nabírala politický a ideologický charakter. Ačkoliv se Belgie snažila vyvarovat nepokojům, jež se odehrávaly na zbytku afrického kontinentu, nedokázala zabránit Konžanům, volajícím po reformách, v jejich podpoře strany Konžské národní hnutí (dále jen MNC, Mouvement National Congolais)5, vedené charizmatickým Patricem Lumumbou. Ten vytvořil jedinou skutečně celokonžskou organizaci, bojují za svobodu a nezávislost na belgickém kolonizátorovi. Vedle MNC se vytvořila celá řada dalších politických hnutí a organizací, všechny ale byly omezeny buď jazykově, nebo regionálně.6 Již v druhé polovině 50. let se nepokoje a násilí rozšířily po celém území. Belgičané na tyto problémy reagovali rozhodnutím, že se ze země okamžitě stáhnou.7 Kongo svou nezávislost vyhlásilo 30. června roku 1960. Náhlé získání nezávislosti však zemi nezaručilo stejně náhlou společenskou změnu či přechod k demokracii. Náhlým odchodem Belgičanů zanikla ústřední státní autorita, kterou domácí politikové nedokázali v tak krátké době nahradit. Navíc šlo o rozsáhlé území s velmi různorodým obyvatelstvem a většina politických stran neměla jasný „celokonžský“ program.8 V tuto chvíli existovalo v zemi zhruba 120 různých politických stran, z nichž mnohé byly extrémně regionálně orientované, což byla špatná předzvěst pro stát, kterému hrozil rozpad ještě dříve, než se mu vůbec povedlo dosáhnout nezávislosti. Ve volbách, které se konaly krátce před vyhlášením nezávislosti v květnu 1960, získala nejvíce křesel strana MNC Patrice Lumumby (26 %), do parlamentu se ale dostalo dalších 17 stran. Záhy po vyhlášení nezávislosti se prvním prezidentem nově vzniklého státu stal předseda konzervativní etnické strany Asociace Konžanů (ABAKO; Association des Bakongo pour l'unification, la conservation, le perfectionnement et l'expansion de la
5
oficiální název strany - Mouvement National Congolais, užívá se však zkratka MNC SHILLINGTON, K (2005), str. 394 7 GILBERT, E., REYNOLDS, J. (2008), str. 385 8 CIA (2012) 6
15
langue kikongo)9 Joseph Kasa-Vubu. Sestavením první vlády byl pověřen Patrice Lumumba a stal se tak premiérem. Již po pár týdnech nezávislosti se země opět zmítala v chaosu. Bouřila se armáda, která drancovala obchody a ohrožovala Evropany, kteří v zemi zůstali. Politická scéna byla stále roztříštěna. Do zmatku se nanovo zapojily západní vyspělé země, kterým se hodilo podnítit občanskou válku a tím si v zemi pojistit vlastní zájmy. Jednalo se zejména o USA, Čínu nebo samotnou Belgii.10 Situace v zemi se stávala natolik nepřehlednou a vážnou, že konžská vláda se obrátila na Organizaci spojených národů s prosbou o nastolení pořádku v zemi. Nepřehledné situace se také snažily využít bohatší jižní provincie. Moise Tshombe, guvernér Katangy (jižní provincie bohatá na zásoby mědi), prohlásil, že region se v blízké době odtrhne a stane se samostatným územím. V zápětí deklarovala samostatnost také provincie Kasai (bohatá na zásoby diamantů).11 Když Lumumba žádal o pomoc OSN, doufal, že do země pošlou své vojáky, kteří zde nastolí pořádek a pomohou vládě získat zpět autoritu. Avšak mandát jednotek OSN byl slabší: udržovat dohled nad situací bez použití násilí. Atmosféra se vyostřila rovněž na politické scéně poté, co prezident Kasa-Vubu odvolal Lumumbu z funkce předsedy vlády. Vzápětí na to Lumumba spolu se svými stoupenci prohlásili Kasa-Vubuovu vládu za nelegitimní. Oba muži se tak vzájemně dostali do patové situace. V této chvíli se do popředí politického dění dostává vrchní velitel konžské armády, bývalý voják belgických koloniálních jednotek, Joseph-Desiré Mobutu. Staví se na Kasa-Vubuovu stranu a pomocí svého vojska mu pomáhá obnovit kontrolu nad konžským územím. V prosinci roku 1960 byl Lumumba zajat Mobutuovými jednotkami a následně v roce 1961 nalezen mrtev. Tato událost podnítila OSN k větší aktivitě a angažovanosti při uklidnění situace v zemi. V prosinci roku 1962 provedly její jednotky úspěšnou invazi do provincie Katanga a v lednu následujícího roku sesadili jejího guvernéra Tshombeho. O dva roky později se však Tshombe nečekaně vrací na politickou scénu a překvapivě se stává předsedou vlády.12 Svou moc však v roce 1965 definitivně utvrdil Mobutu a stal se tak dominantní postavou výrazně ovlivňující dění v zemi. Záhy 9
Oficiální název strany - Association des Bakongo pour l'unification, la conservation, le perfectionnement et l'expansion de la langue kikongo, běžně se však používá zkratka ABAKO 10 LACINA (1987), s. 254 11 GILBERT, E., REYNOLDS, J. (2008), str. 385 12 GILBERT, E., REYNOLDS, J. (2008), str. 387
16
provedl za podpory Belgie a USA vojenský puč – zreformoval armádu, nastolil v zemi násilnickou vládu a úspěšně se vtělil do role jednoho z nejvýznamnějších afrických spojenců Západu ve studené válce.13 Výše zmíněné problémy poznamenaly vývoj země na dlouhou dobu. Pochopení historického vývoje země od 60. let je podstatné pro pochopení občanské války, která započala v 90. letech, a přestože oficiálně byla ukončena v roce 2003, nepokoje a násilí de facto přetrvávají dodnes.
4.2 Mobutuova diktatura Za podpory západních velmocí se tedy po úspěšně provedeném vojenském puči v roce 1965 dostává k moci Joseph-Desiré Mobutu, bývalý vrchní velitel konžské armády. Dění v zemi pak ovládl na dlouhých třicet dva let. U moci byl až do roku 1997 a nesmazatelně se tak zapsal nejen do historie země, ale také jako jeden z nejhorších a nejdéle vládnoucích diktátorů vůbec. Nedlouho po převzetí moci začal Mobutu s kulturní přeměnou státu. Začal prosazovat „autentičnost“ (authenticité), čili návrat k původním hodnotám předků, místo slepého přijímání koloniálních ideologií. Začala takzvaná éra zairizace. Mobutu přejmenoval zemi na Zair, nové názvy byly dány i měně, vodním tokům, městům, ulicím a všemu, co připomínalo koloniální minulost, „poafričtěna“ byla i osobní jména. Zavedl také kult osobnosti, což dokazuje ostatně i volba jeho nového jména – Mobutu Sese Seko Nkuku Ngbendu wa Za Banga14, což v překladu znamená „Všemocný válečník, jenž díky své vytrvalosti a neochvějné touze po vítězství půjde od vítězství k vítězství, zanechávaje za sebou spáleniště“. Jedním z mála přínosů této kulturní revoluce byla skutečnost, že Mobutu dokázal v lidech vybudovat hrdost na své předky a také vědomí, že jsou před okolním světem někým výjimečným. Dokázal tím alespoň částečně národ sjednotit.15 Přestože Mobutu během svého dlouhého období dokázal do určité míry zemi stabilizovat, jeho vláda byla silně kleptokratická. Úředníci systematicky rozkrádali státní
13
REID, R. (2011), s. 255 změnu jména provedl 10. 1. 1972 15 The Epos Times (2011) 14
17
majetek, byl zde vysoký stupeň korupce a minimální investování do sociálních služeb. Na území rovněž probíhalo rozsáhlé drancování přírodního bohatství, což nespadalo do Mobutuova zájmu. To byly nejvíce charakteristické rysy Mobutuovy diktatury. Na druhou stranu se však stabilizovala politická situace. Stalo se tak v důsledku toho, že všechny politické strany byly zakázány, parlament rozpuštěn, a proto se moc centralizovala pouze do jedněch rukou. V prvních letech po převzetí moci domácí ekonomika dokonce prudce rostla. Ve Vietnamu řádila válka, díky níž náhle vzrostly ceny mědi, což naopak Kongu – Zairu zaručovalo stabilní příjem do státní pokladny. V 80. letech však nastal zvrat a země se začala rychle propadat do hluboké hospodářské krize. Výrazně se rozmohlo pašování nerostných surovin a s tím je spojen nárůst šedé ekonomiky. Situace se vyhrotila v 90. letech, kdy Mobutu, v důsledku ukončení Studené války, ztratil své západní spojence a tím i podporu ze zahraničí. Roku 1994 otevřel Mobutu zemi přívalu Hutů, prchajících po genocidě z Rwandy. Do Zairu tak přišlo na dva miliony uprchlíků. Mezi utečenci byli kromě příslušníků kmene Hutů i příslušníci Interahamwe, rwandské milice zapojené do genocidy. Zakládali tábory na východě země, zejména v oblastech provincií Severní Kivu a Jižní Kivu, odkud nadále směřovali útoky nejen proti Rwandě, ale také proti Tutsiům, žijícím v Kongu. Mobutu, který využíval především politické podpory Hutů, na rostoucí etnické násilí v zemi příliš nereagoval.16 Ke konci 90. let byla země na hranici kolapsu. Na východě země eskalovalo etnické napětí a centrální vláda nebyla schopna politické ani ekonomické problémy země vyřešit. Jakékoliv pokusy nastolit v zemi novou vládu byly blokovány jak samotným Mobutuem, tak armádou, která mu byla stále slepě oddána. Inflace narůstala a čím dál více se vymykala kontrole. Lid se bouřil a armáda opět začala plenit obchody a ohrožovat civilní obyvatelstvo. Psychicky i fyzicky vyčerpaný Mobutu, již bez podpory USA, nebyl schopen nastolit v zemi pořádek. Odjel z hlavního města odpočívat na svou jachtu na řece Kongo. Mezitím, v roce 1996, se výrazně mění politická situace na východě země. Vojenská vláda ve Rwandě, pro kterou představují bezpečnostní riziko hutuští uprchlíci v Zairu, uzavírá spojenectví s Laurent-Désiré Kabilou. Jím vedená gerilová Aliance demokratických sil pro osvobození Konga-Zairu (AFDL; Alliance des Forces 16
TURNER, T. (2011), str. 199
18
Démocratiques pour la Libération du Congo-Zaïre)17 bojovala proti Mobutuovu režimu nepřetržitě od 60. let a v roce 1996 už některá území na východě země přímo kontrolovala. Mobutu se spoléhal na to, že tyto jednotky neutralizují hutuské milice, Kabila se ale dostal do značné početní převahy a navíc se mohl spolehnout na materiální i vojenskou podporu z Rwandy a Ugandy. V prosinci roku 1996 zahájila Kabilova armáda tažení směrem na západ. Postupovala velmi rychle a během osmi měsíců tak dokázala dostat značnou část území Zairu pod svou kontrolu. Zanechávala však za sebou krvavou pohromu v podobě mnoha mrtvých civilistů. V květnu roku 1997 se Kabila se svým vojskem dostal do hlavního města a obsadil ho. Porazil Mobuta, vypudil ze země jeho stoupence a prohlásil se prezidentem. Začal rušit mnoho Mobutových nařízení a vrátil zemi zpátky její postkoloniální název - Demokratická republika Kongo18 (dále jen DR Kongo). O tomto období v dějinách Konga mluvíme jako o „první konžské válce“ (1996–1997).
4.3 První a druhá konžská válka Nastoupení prezidenta Kabily k moci však zemi nepřineslo ani mír, ani stabilitu. Právě naopak, jeho vláda přinesla nové nepokoje, které se vyostřily až ve válečný konflikt. Již brzy po jeho nástupu byl spolu se svými stoupenci obviněn ze zvěrstev vůči civilnímu obyvatelstvu, jež napáchali při tažení proti Mobutuovi v roce 1997. Nová vláda však znemožnila vyšetřování, což mnoho obyvatel země ještě více pobouřilo. Postupem času většina obyvatel Konga začala vnímat Kabilovy stoupence (rwandské a ugandské jednotky) mnohem více jako cizince, kteří jejich území okupují, místo aby ho chránili.19 V srpnu roku 1998 se začaly zhoršovat vztahy mezi Kabilou a jeho dosavadními spojenci. Oba státy se mu vzepřely v okamžiku, kdy Kabila vypověděl všechny jejich vojáky ze země. Zejména Rwanda, která se cítila ohrožena, se rozhodla spolu s Ugandou poslat své milice do východní části Konga, aby zde podpořili bouřící se odpůrce Kabilovy vlády, oslabili tak jeho moc.20 Hlavním důvodem byly obavy, že Kabila ve snaze zbavit se rwandských a ugandských jednotek vyzbrojí hutuské uprchlíky. Východ Konga, kde jsou koncentrovány největší konžské zásoby nerostného bohatství, tak byl přímo vojensky 17
z francouzského originálu: Alliance des Forces Démocratiques pour la Libération du Congo-Zaïre, běžně se užívá zkratka AFDL 18 GILBERT, E., REYNOLDS, J. (2008), str. 407 19 GILBERT, E., REYNOLDS, J. (2008), str. 407 20 SHILLINGTON, K (2005), str. 455
19
obsazen rwandsko-uganskými spojeneckými vojsky. Ta pak převzala dohled nejen nad zlatými doly, ale také získala kontrolu nad doly s těžbou tantalu - surovinou nezbytnou při výrobě nejen mobilních telefonů.21 DR Kongo vstoupila do dalšího otevřeného konfliktu, jenž se zapsal do dějin jako „druhá konžská válka“ (1998–2003). Ta je považována za jeden z nejkrvavějších konfliktů od druhé světové války. Kabila, nyní už bez jakékoliv opory, se obrátil s prosbou o pomoc na své zbývající sousedy, které mohl růst moci Ugandy a Rwandy potenciálně ohrozit. Částečnou podporu našel jak v Angole, tak v Zimbabwe a přirozeně i u některých povstaleckých skupin Hutuů, jež se dříve stavěly na stranu Mobuta. Do země také intervenovala vojska Namibie, Súdánu a Čadu.22 Boje se proto neodehrávaly jen na území DR Kongo, ale eskalovaly v mezistátní konflikt, který je obecně chápán jako jakási africká obdoba první světové války.23 Ačkoliv státy jako například Čad či Namibie jsou od DR Kongo poměrně vzdáleny (tudíž válka je bezprostředně nemohla nijak ohrozit), jejich zájmy proč se do konfliktu zapojit, byly jasně definovatelné. Důvod byl zcela stejný, jako při zapojení se západních velmocí do řešení „konžské krize“. Vidina zisku z obrovských zásob nerostného bohatství vyvolala iniciativu i těchto vzdálených zemí. V červenci 1999 byly v Lusace, hlavním městě Zambie, navrženy dohody o příměří a ukončení války, kterou podepsaly všechny zúčastněné strany mimo Kongo, které se stále mimo válku zmítalo ještě ve vlastních vnitřních mocenských sporech a které ke smlouvě přistoupilo až o měsíc později.24 Země však byla v tuto chvíli rozdělena do tří hlavních oblastí, mezi kterými se bojovalo. Přímo do terénu se dohodnuté příměří nepodařilo prosadit, boje se jen přesunuly na východ Konga, do provincií Severní a Jižní Kivu, kde v podstatě trvají dodnes. V roce 2001 byl prezident Laurent-Désiré Kabila zavražděn (jedním ze svých osobních strážců) a na jeho místo byl úspěšně dosazen jeho syn - Joseph Kabila Kabange, známý pod jménem Joseph Kabila. Ten po boku svého otce bojoval v „první konžské
21
Prvek tantal je známý především ve spojení s koltanem. Koltan je průmyslový název pro prvek kolumbitutantalitu. Tedy matně černého kovu, ze kterého se získávají prvky niobium a tantalum. Při rafinaci se z coltanu stává teplotně odolný prášek s vysokou permitivitou. Získaný tantal z coltanu je důležitou součástí při výrobě kondenzátorů, používaných při výrobě malých elektronických součástek, zejména mobilních telefonů, notebooků a jiných elektronických přístrojů. 22 Global Security (2012) 23 GILBERT, E., REYNOLDS, J. (2008), str. 408 24 TURNER, T. (2011), str. 200
20
válce“ a nyní již jako prezident DR Kongo měl přistoupit na opatření, která by zemi a její obyvatelé vysvobodila z dlouhotrvajícího konfliktu. Po mnoha neúspěšných jednáních s aktéry konfliktu se mu nakonec podařilo v prosinci 2002 sjednat mír a podepsat dohody, na jejichž základě by měla být všechna cizí vojska ze země stažena nejpozději do konce roku 2003.25 Tato „druhá konžská válka“ si vyžádala obrovské množství obětí na životech civilních obyvatel. V letech 1998–2003, přišlo o život na tři miliony Konžanů v přímém důsledku konfliktu a další statisíce lidí zemřely na následky hladu, nemocí nebo vyčerpáním.26 Ze stovek tisíc obyvatel pak válka učinila vnitřně vysídlené osoby27 či uprchlíky. Jednalo se o obyvatele, kteří měli snahu uniknout ozbrojeným válčícím stranám. Přestože se válka především odehrávala ve východním Kongu, zapojilo se do ní na devět afrických států a postihla více či méně až padesát miliónů Konžanů (z celkem 70 milionů obyvatel země).28 OSN zklamala, neboť její zapojení se do uklidnění situace bylo velmi pasivní.29 Také žádná ze zainteresovaných stran z vlastní iniciativy o mezinárodní pomoc nežádala, neboť na válce sama profitovala a nikdo proto neměl zájem na brzkém ukončení konfliktu. Ačkoliv evropské země podnikaly během období kolonizace a v období Studené války mnoho vojenských intervencí do Afriky, jejich zájem v tuto chvíli zcela vymizel. Paradoxem proto zůstává, že Afrika, trpící v minulosti těmito četnými intervencemi, teď naopak jejich nezájmem strádala, neboť se nedokázala sama vypořádat se vzniklou situací.
4.4 Situace v zemi po podepsání příměří Součástí jednání o příměří byla také dohoda prezidenta Josepha Kabily se vzbouřenci na vytvoření přechodné vlády. Ta byla prozatímně sestavena tak, že výkonnou moc převzal 60členný kabinet v čele s prezidentem a čtyřmi viceprezidenty. Cílem této vlády bylo vypracovat novou ústavu a dovést zemi k řádným volbám. Tak se skutečně stalo a referendum konané 18.–19. 12. 2005 novou ústavu schválilo. V platnost vstoupila dva měsíce po referendu, tj. 18. 2. 2006. Již v červenci 2006 se konaly první svobodné 25
GILBERT, E., REYNOLDS, J. (2008), str. 409 SHILLINGTON, K (2005), str. 455 27 z anglického názvu: Internally Displaced Person, používá se zkratka IDP 28 Global Security (2012) 29 Global Security (2012) 26
21
volby prezidenta od získání nezávislosti země (30. 7. 2006 se konalo první kolo a 29. 10. 2006 druhé kolo voleb), ve kterých Joseph Kabila porazil svého největšího rivala JeanPierre Bembu30 a byl tak potvrzen prezidentem země.31 Podepsání dohod o příměří však konfliktní situaci nevyřešilo, protože válka na celém území ukončena nebyla. Centrální oblast státu a oblasti kolem hlavního města se dostaly pod kontrolu vlády, ve východních příhraničních oblastech ale i nadále operují různé povstalecké formace. Boje mezi nimi navzájem i s vládními vojsky probíhají zejména v provinciích Severní Kivu (hl. město Goma) a v Jižní Kivu (hl. město Bukavu). Zde konflikt nepřetržitě pokračuje, jen je dimenzován do jiné podoby. Nejde již o dosažení politické moci na centrální úrovni nebo o etnický boj, největší roli hraje exploatace nerostných surovin a boj o to, která z povstaleckých skupin bude ovládat výnosná ložiska koltanu, zlata či diamantů, což v této oblasti znamená zároveň také velký přísun peněz a zisk moci.32 Na násilí v provinciích se podílí mnoho organizovaných skupin: Hutuové, Tutsiové, bandité Mai-Mai, a v neposlední řadě i samotná oficiální konžská armáda. Na přelomu července a srpna roku 2007 eskalovala míra páchaného násilí mezi ozbrojenými organizacemi v provincii Severní Kivu téměř na maximum. Mezinárodní organizace nestačily koordinovat situaci uprchlíků, kteří ve velkém množství opouštěli své domovy, a ve snaze dostat se do uprchlických táborů jich putovalo stovky napříč oběma regiony. Napjatá situace se stupňovala a násilných střetů mezi povstalci přibývalo. Největší hrozbu představovaly zejména milice FDLR a Interahamwe33, tyto jednoty znemožňovaly udržení bezpečnosti a stability na východě DR Kongo. Proto se zástupci vlád Rwandy a Konga rozhodli hledat řešení k ukončení konfliktu a výsledkem byla podepsaná smlouva zvaná "dohoda z Nairobi" (Nairobi Communiqué) z 9. 11. 2007. Hlavním cílem bylo provést taková opatření, která by zaručovala vytlačení hutuůské armády FDLR z výhodu DR Kongo, jakožto hlavního aktéra a provokatéra násilných střetů mezi ostatními. Konžská armáda dostala svolení k užití násilí při deportaci hutuůské armády, v případě že by se FDLR nechtěla dobrovolně vrátit do Rwandy.34 Vojáci FDLR se však ukázali být silným soupeřem, na rozdíl od konžské armády byli mnohem disciplinovanější a jejich
30
procentuální výsledky druhého kola: Joseph Kabila 58%, Jean- Pierre Bemba 42%. CIA (2012) 32 KLICPEROVÁ, ŠILHOVI (2010), str. 206 33 All Africa, (2010) 34 UN-MONUC, (2008) 31
22
nespornou výhodou byla hlubší znalost místního prostředí, což jim umožňovalo vést válku i partyzánským způsobem.35 Navzdory všem pokusům se konžské armádě nepovedlo dostat povstalecká vojska ze země. Samotná dohoda z Nairobi je považována pouze za jednu z mnoha snah o zastavení krveprolití v zemi. Další pokus o konečné řešení situace na východě země byl učiněn 23. ledna 2008, kdy byla v Gomě podepsána mírová smlouva mezi konžskou vládou a zástupci dvaceti dvou ozbrojených organizací (mimo FDLR), známá jako „Act of Engagement“. Zúčastnění se zavázali k tomu, že ukončí boje a budou usilovat o vzájemné usmíření.36 Doplňkem k této dohodě bylo vytvoření vládního projektu s názvem „Amani“. Jednalo se o ambiciózní vládní plán, jehož hlavním cílem bylo odzbrojit, demilitarizovat a opětovně začlenit všechny vojáky z dvaceti dvou ozbrojených skupin do konžské armády. Program trval od března do července následujícího roku, přesto bylo během této doby do konžské armády nově přijato pouze 3200 vojáků. Proces začleňování probíhal poměrně rychle – po odevzdání zbraní byli muži s okamžitou platností přijati do konžské armády. Zde se jejich novým úkolem měl stát boj zejména proti FDLR.37 Na transformaci ozbrojených složek dohlíželi i pozorovatelé z mise MONUC. Jejich úkol spočíval především ve zprostředkování mírových dialogů mezi skupinami povstalců a veliteli FARDC a pomoc při vytváření nových bezpečnostních složek státu. Při slavnostním ukončení programu, které proběhlo v Bukavu, jeho hlavní koordinátor Apollinaire Malu Malu oficiálně prohlásil, že program během 15 měsíců trvání ukončil existenci nejméně dvanácti povstaleckých skupin. Zároveň také dodal, že každá osoba nebo ozbrojená skupina, která se bude nadále v provinciích Kivu pohybovat, bude napříště považována za zločince a bude trestně stíhána. K projevu se připojil i sám prezident Kabila, který deklaroval, že od této chvíle bude nulová tolerance pro armádní pachatelé sexuálního násilí na ženách a že všichni viníci budou souzeni a potrestáni. V době poté se opravdu zvýšil počet vojenských soudů s příslušníky armády, kteří byli z těchto zločinů obviněni. Přesto ani tyto snahy o řešení situace nepřinesly výrazné zlepšení. Velkým problémem byla zejména neposlušnost vysoce postavených velitelů FARDC a již zmíněná korupce. Nadřízení nechtěli své vojáky ani na základě obvinění
35
Amnesty International, (2009) WorldPress, (2008) 37 Relief web, (2009) 36
23
vydávat, a to i navzdory tomu, že obvinění bylo vzneseno jen velmi zřídka právě kvůli všudypřítomné korupci.38 Navzdory všem vládním snahám však humanitární a lidsko-právní krize v obou provinciích Kivu zůstala beze změny.39 Jistým úspěchem bylo snížení množství ozbrojených organizací, ale snížit množství případů znásilněných žen a dívek se nepovedlo.40 Pozorovatelé z mise MONUC nesčetněkrát hlásili, že i po podpisu příměří nově přibylo na několik stovek případů přepadení, rabování a znásilňování. Většina z toho se však odehrávala v důsledku bojů, jež přinesly zvýšené střety vládních sil s FDLR. 41 Amnesty International neustále apeluje na konžskou vládu, aby byla důraznější ve vyšetřování zločinů spáchaných příslušníky armády a aby vyvinula co největší úsilí a dostala před vojenský soud nejvýše postavené velitele FARDC. Pouze těmito kroky lze dospět ke spravedlnosti.42 4.4.1 Role organizace spojených národů Dle rezoluce 1279 byla k 30. listopadu 1999 ustanovena Radou bezpečnosti OSN stálá mírová mise OSN v DR Kongo (MONUC; Mission de l' Organisation des Nations Unies en République démocratique du Congo). Úkolem mise bylo sledování dodržování lusackých mírových dohod. K poslání MONUCu patřilo také udržovat diplomatické styky se stranami dohody. Ke každodenním úkolům dále patřila pomoc civilistům a zajišťování jejich bezpečnosti.43 Mandát mise byl průběžně rozšiřován a prodlužován dle bezpečnostní situace v zemi. Vzhledem k faktu, že vzbouřenci na východě Konga uzavřené dohody soustavně porušovali, rozhodla Rada bezpečnosti OSN v roce 2008 rozšířit podle rezoluce článku 1843 pravomoci mise MONUC také na odzbrojování útočících skupin, zatýkání jejich velitelů, dohlížení na dodržování zbrojního embarga. Rovněž byl navýšen počet vojáků se stávajících 8 700 na 10 800 příslušníků.44 Cílem mělo být efektivnější plnění jejího mandátu, který ještě nově zahrnoval i realizace projektů humanitárně laděných a zajišťoval
38
TEFF, M., CAMPISI, C., (2010) Amnesty International, (2008) 40 tamtéž 41 UN, (2010) 42 Amnesty International, (2009) 43 UN, (2012) 44 tamtéž 39
24
ještě vyšší důraz na ochranu civilistů.45 Původní mise měla trvat do roku 2010, avšak vzhledem k nadále se nelepšící situaci, schválila v květnu 2010 Rada bezpečnosti OSN další jednoroční prodloužení mandátu mise se zvýšeným důrazem na rozvoj a rekonstrukci. Ačkoliv konžská vláda žádala o úplně stažení vojáků OSN ze země do konce roku 2010, Rada bezpečnosti schválila pouze stažení asi dvou tisíců vojáků z celkového počtu 20 500.46 Těmito obrovskými počty vojáků se mise MONUC zapsala do dějin mírových misí OSN jako jedna z nejnáročnějších a nejdražších misí vůbec.47 Za pozornost ovšem stojí, že ačkoliv se mluví o jedné z nejnáročnějších a nejdražších misí vůbec, v porovnání například s počtem vojáků vyslaných v roce 1999 do Kosova (47 000 vojáků OSN), na území dvě stě krát menší, než je DR Kongo, kde měli dohlížet zhruba na dva miliony obyvatel (jen v provinciích Severní a Jižní Kivu mluvíme odhadem o deseti a půl milionech obyvatel)48, je toto číslo poměrně zanedbatelné.49 V souladu s rezolucí 1925, kterou schválila Rada bezpečnosti dne 28. května 2010, byl změněn název mise. Od 1. července 2010 byl s ohledem na novou fázi mírových pokroků dosažených v zemi po roce 2008 zaveden nový název mise a od té doby mluvíme o Stabilizační misi organizace Spojených národů v DR Kongo (MONUSCO; The United Nations Organization Stabilization Mission in the Democratic Republic of the Congo). Mise je nově oprávněna použít veškerých nezbytných prostředků k dostání výkonu svého mandátu. K jejím úkolům patří stejně jako u předešlé mise především chránit civilní obyvatelstvo, jejich základní lidská práva a všechny humanitární pracovníky před bezprostřední hrozbou fyzického násilí.50 Nadále je jejím úkolem podporovat konžskou vládu v jejích stabilizačních snahách. 27. června 2012 schválila Rada bezpečnosti podle rezoluce 2053 prozatím poslední prodloužení mandátu mise MONUSCO, který by měl vypršet 30. června 2013.51
45
UN-MONUC, (2008) Freedom house, (2011) 47 Znásilnění: Utrpení žen v Kongu, režie: Lisa, F. Jackson, (2007) 48 údaje jsou převzaty z oficiálních webových stránek provincií 49 UN-MONUC, (2008) 50 UN, (2012) 51 tamtéž 46
25
5. Zločiny páchané na ženách ve východní části DR Kongo 5.1 Ženy jako oběť válečných konfliktů Oběťmi zvláště těch novodobých ozbrojených konfliktů jsou mnohem častěji civilisté než samotní vojáci. Dle statistiky UNIFEM52 asi 70 % zabitých a zraněných v zemích s dlouhotrvajícím konfliktem tvoří ženy a děti. Nejčastěji proto, že mnoho žen pracuje v domácnosti a mají tak velmi omezenou možnost uprchnout před hrozícím nebezpečím. Ženy jsou znásilňovány, unášeny, ponižovány, nuceny snášet těhotenství vzniklé v důsledku znásilnění, sexuální zneužívání a otroctví. Tyto praktiky bohužel častěji probíhají i jako cílená a plánovaná válečná strategie. Tělo ženy, ženská sexualita a reprodukční schopnost se stávají skutečným bitevním polem.53 Například během rwandské genocidy v roce 1994 bylo znásilněno 250–500 tisíc žen, 60 tisíc žen bylo znásilněno během války v bývalé Jugoslávii (často byly drženy ve speciálních znásilňovacích táborech, kde nuceně rodily „děti nepřítele“).54 Nadále trvá konfliktní situace v Súdánu, kde je velké množství žen znásilňováno při nutných cestách pro zásoby dřeva a vody mimo tábory, při práci na polích. I v české historii existuje nemalá řada žen, které se staly oběťmi znásilnění vojáky z postupujících vojsk v průběhu první či druhé světové války. Ženy jsou také díky řadě panujících stereotypů o tradiční a správné roli žen ve společnosti ohroženější i při mírových procesech, jako aktérky vyjednávání, humanitární pracovnice, političky, ochránkyně lidských práv. Pokud nejsou přímo ohroženy na životě, mohou se ocitnout ve vězení, kde bývají často mučeny a znásilňovány.55
5.2 Pojem znásilnění Než se začneme zabývat situací v DR Kongo, je nutné definovat sexuální násilí v různých kulturních kontextech a nastínit důvody jeho vzniku i přetrvávání. Samotná definice znásilnění je odlišná v závislosti na kultuře, terminologii či náboženství, ale také 52
Rozvojový fond OSN pro ženy - The United Nations Development Fund for Women (UNIFEM) je speciální instituce pod OSN vytvořená roku 1976. Cílem její činnosti je upevňování postavení žen a zajištění rovnosti mezi pohlavími. Zasazuje se o rovnoprávné zažazení žen do všech úrovní plánování a realizace rozvoje. 53 Amnesty International ČR, (2010) 54 Ženská práva.cz, (2012) 55 tamtéž
26
na vývoji právního řádu (např. české právo dlouho vůbec nepočítalo s možností znásilnění osobou stejného pohlaví). Erika Carlsen, která se zaměřuje přímo sexuálním násilím v Kongu, ve své studii uvádí, že při znásilnění musí být současně splněny 2 znaky: 1) Při znásilnění dojde k násilím či nátlakem vynucenému vniknutí, proniknutí nějakého objektu, včetně, ale nikoliv výhradně penisu, do vaginy či řitního otvoru oběti; nebo dojde k násilnému vložení, či nátlakem vynucenému vniknutí penisu do úst oběti. 2) Jde o jednání prováděné úmyslně a s cílem zničit, ponížit či pohanit oběť.56 Toto pojetí je možné považovat za kulturně neutrální a pro situaci v rozvojových zemích dostačující, i když místní (zejména legislativní) definice se mohou v detailech lišit. V českých podmínkách je přitom chápání pojmu znásilnění oproti definici navržené Carlsenovou značně širší jak v rozsahu jednání, které je za znásilnění považováno, tak v oblasti motivace pachatele. Podle trestního zákoníku jde o jednání, při kterém někdo „jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti“, přičemž přitěžující okolností je, pokud je pohlavní styk proveden „souloží nebo způsobem srovnatelným se souloží“. Se znásilňováním žen, dívek a dokonce dětí i mužů se setkáváme při válečných konfliktech napříč historií. Téměř bychom mohli říct, že se jedná o běžnou válečnou strategii. Pokud je navíc do konfliktu zapojen boj o exploataci nerostných surovin a boj mezi skupinami, která z nich bude výnosné ložisko ovládat, setkáváme se v mnoha zemích Afriky s problémem znásilňovaní žen mnohem častěji - například v konfliktech v Libérii, Sieře Leoně či Angole.57 Problémem Konga je však míra a rozsah páchaného násilí. Mluvíme o spáchání krutostí, jejichž součástí je mučení obětí, destrukce osobnosti, sexuální otroctví, vynucený incest mezi synem a matkou, či otcem a dcerou a mnohé další zločiny, které jsou zcela právem zahrnovány do skupiny zločinů proti lidskosti. Případy, kdy ženám do vaginálního otvoru zarážejí pušky, kusy dřeva, rozbité láhve, náboje, nože, mačety a jiné můžeme stěží považovat za znásilnění motivované sexuálními pohnutkami.
56
CARLSEN, E. (2009), str. 475 CARLSEN, E. (2009), str. 477
57
27
5.3 Sexuální násilí v DR Kongo První případy znásilňování konžských žen byly zaznamenávány již od 90. let s příchodem Hutuů ze Rwandy. Významnější nárůst případů znásilňování žen byl zaznamenán s první konžskou válkou (1996-1997) a následně s druhou konžskou válkou (1998-2003)58 a od té doby neustává. Mezinárodní organizace Amnesty International, která v Kongu již několik let působí a situaci mapuje, odhaduje, že jen v letech 1998–2003, tj. v průběhu druhé konžské války, bylo v obou provinciích Kivu znásilněno více než dvě stě tisíc žen (provincie mají dohromady přibližně 10,3 mil. obyvatel). Avšak ani toto vysoké číslo nemusí vypovídat o skutečném počtu obětí, neboť v oficiálních statistikách figurují jen ty oběti, které se samy přihlásí policii nebo vyhledají odbornou lékařskou pomoc.59 5.3.1 Pojetí násilí v konžské společnosti
Vztah konžských mužů a potažmo celých komunit k násilí, jež se děje jejich ženám, matkám, dcerám je odmítavý. Bohužel ne z pohledu na pachatele ale z pohledu na ženy samotné. Vinu za znásilnění nepřisuzují pachateli, ale zodpovědnost nese žena. Ta se pro ně stává poskvrněnou a nečistou, nehodnou společného soužití.60 Zejména na venkově, kde žijí malé komunity spolu v jedné vesnici a všichni se velmi dobře znají, je znásilněná žena neplnohodnotná, tudíž nepotřebná. Pro tuto společnost je téma sexuálního násilí a násilí na ženách obecně zapovězené téma, o kterém se nemluví.61 Ženy, které jsou znásilněny bez vážnějších zranění, proto často znásilnění ani neohlásí a snaží se vše utajit. Jednají tak v zájmu svém i svých dětí. Krajní, ale ne neobvyklou reakcí manžela totiž může být vyhnání znásilněné ženy z domu. Celá komunita se k ní postaví odmítavě a žena se okamžitě ocitne na okraji společnosti, což nemusí nutně platit pouze zde v Kongu. Ekonomické zajištění rodiny je chápáno jako povinnost manžela a peníze do rodiny přináší muž. Ženy jsou vychovávány k vykonávání práce v domě a okolo něj, ke starosti o děti a k zajištění fungování domácnosti obecně. V případě, že je žena ze stávající rodiny i z komunity vytlačena, musí převzít veškerou starost o své ekonomické zabezpečení na sebe, což bývá vzhledem k jejím předchozím
58
TOSH, C., CHAZAN Y. (2008), report Sexual Violence in DRC Amnesty International, (2008) 60 RODRIGUEZ, C., (2010), str. 45 61 Ch. S. Deschryver v dokumentu Slzy Konga 59
28
pracovním zkušenostem mimořádně obtížné. Zároveň je pro ni velmi těžké se opět vdát a získat zpět výhody klasické rodiny. Stejně postiženy jsou i mladé dívky, pokud v důsledku znásilnění otěhotní. Svobodná matka jen obtížně hledá životního partnera nejenom kvůli stigmatu svého „morálního prohřešku“, ale také kvůli neochotě mužů starat se o jiné než vlastní děti. Situaci nemohou v tomto případě vyřešit ani uměle vyvolaným potratem, protože ten je v DR Kongo zakázaný.62 Přitom je velice zajímavé, jak některé komunity ženu vnímají a z toho zároveň zřetelně vyplývá, proč jí pak raději vyženou, než aby se o oběť postarali. Pro některé komunity v Kongu má totiž tělo ženy jako takové, velký význam, především pro ně představuje ochranu společnosti. Může se to zdát být jeden z mnoha náhledů na problematiku, ale určitě se jedná o velice etnicky zajímavé vnímání ženy. Některá etnika totiž věří tomu, že žena, respektive ženino tělo a její kosti, chrání danou komunitu. Pokud je tedy žena zdravá, produktivní a aktivní, ochraňuje celou společnost před vším zlým. Společnost je pak silná a nemusí se ničeho bát. Také toto je na mnohých místech jedním z důvodů útoku na ženy. Jakmile totiž pachatelé ublíží ženě, naruší harmonii a bezpečnost celé dané komunity a tím si snáze danou komunitu podmaní.63 Je zřejmé, že poměrně výrazného pokroku by bylo možné dosáhnout tím, pokud by se postoj místních komunit k obětem znásilnění změnil. Ostatně řada mezinárodních organizací působících v Kongu se specializuje právě na osvětu. Zaměřují svou činnost na práci s komunitou a muži samotnými, kdy se především snaží o docílení změny postojů a hodnotových systémů. Jednou z mnoha organizací, která se snaží o toto vzdělání a tím pádem zlepšit postavení postižených žen je například francouzská nezisková organizace Les Bons Samaritans64. Vysvětluje mužům, že žena za znásilnění nemůže a neměla by tedy být za znásilnění viněna. Avšak nelze očekávat, že se výsledky práce projeví okamžitě.
62
Slzy Konga, Petr Kašpar (2010) CARLSEN, E. (2009), str. 479 64 Les Bons Samaritans je francouzská nezisková organizace založena v roce 2005, působící v DR Kongo. Jejími cíly je pomáhat nejchudším obyvatelům v těžkých životních situacích a zejména se zaměřují na venkov. Také lidem dodávají spirituální oporu. V DR Kongo působí od svého vzniku nepřetržitě. 63
29
5.4 Motivace sexuálního násilí v konfliktu v Kongu Jaké jsou však motivace zaangažovaných ozbrojených skupin v boji? Podle studie Eriky Carlsen, která se nazývá Ra/pe and War in the Democratic Republic of the Congo (2009) stojí za páchaným násilím tři významnější důvody. V první řadě můžeme mluvit o příležitostném znásilňování. To se děje prostřednictvím skupiny mužů, nebo pouze jednotlivci. Může se jednat o ozbrojené uniformované vojáky, ale také se násilí může dopustit jakýkoliv civilista. Nejčastěji jsou při příležitostném znásilňování zneužívány ty ženy, které jsou vzdáleny vesnici či komunitě. Například pokud musejí jít pracovat na nedaleké pole od vesnice, nebo prodávat sklizenou úrodu na trh do jiné vesnice.65 Přestože ženy nechodí osamocené ale ve skupinkách, stávají se tak či tak oběťmi sexuálního násilí. Poslední výzkumy dokazují, že nejvíce znásilnění mají na svědomí uniformy, tedy vojáci, policisté, rebelové. Carlsenová však dodává, že v posledních měsících výrazně stoupl počet žen znásilňovaných civilisty. Motivace příležitostného znásilňování je v tomto případě převážně „vybití“ sexuální agresivity, avšak na stranu násilí se přidávají také proto, že vidí dané násilí jako beztrestné.66 Tento závěr potvrzuje také pracovník organizace Human Rights Watch, který k tomu dodává: „Důvodem je to, že všichni vidí, že je znásilňování beztrestné a málokdo jde za to do vězení. Když mohou znásilňovat ostatní, proč bych nemohl i já.“67 Druhým typem je strategicky užívané násilí. Toto násilí je jednoznačně spojeno s válkou. Jedná se totiž o strategii, jak zničit či si podmanit nepřítele – narušit jeho vůli bojovat a následně ve válce zvítězit. Je spojeno s prezentací své moci a síly. Od chvíle, kdy byla občanská válka v Kongu ukončena a nahradila jí válka ekonomická a začalo se bojovat o moc nad nerostnými surovinami, vzrostl počet znásilnění, které můžeme řadit jako strategicky motivované. Je propojeno s alokací nerostných surovin a násilím na ženách, kdy pachatelé záměrně ženám brutálně ubližují, čímž zastraší nejen ženy samotné, ale především celé jejich rodiny i komunity. Toto tvrzení potvrzuje i lidsko-právní aktivistka paní CH. S. Deschryver, žijící v Kongu, která konstatuje, že opravdu se během války stala ze znásilňování a mučení žen masivní válečná zbraň, jak rozložit společnost 65
Bartels et al, 2010 CARLSEN, E. (2009), str. 481 67 Human Rights Watch, (2009) 66
30
zevnitř.68 „Všechno to násilí na ženách bylo a je proto, že když zničíte ženu, matku a živitelku společnosti, zničíte tak celou společnost“.69 Nepříliš častým případem je znásilňování žen za účelem potrestání dané komunity za náklonnost k jiné ozbrojené skupině. Rivalita mezi jednotlivými ozbrojenými aktéry se tak odráží hlavně na místních obyvatelích. V každém případě aktéři způsobí spáchaným násilím fyzickou i psychickou újmu místním obyvatelům. Ti buď ze strachu vesnice opustí a přenechají danou oblast pachatelům, kteří tak získají nad oblastí dohled a získají nikým nebráněný přístup k nerostnému bohatství, anebo se ze strachu podvolí a začnou s příslušnou bojující stranou spolupracovat. Tato vynucená spolupráce vesničanů má pak nejčastěji podobu zajišťování potravy pro gerilové skupiny. Třetím důvodem častého sexuálního násilí je pojetí nadřazenosti muže nad ženou. Toto přesvědčení je v této oblasti velmi silně zakořeněno a traduje se z generace na generaci již od nepaměti. Vzhledem k minimální trestní zodpovědnosti pachatelé nabývají dojmu, že mohou s ženou zacházet, jak se jim zachce. Pokud k těmto podmínkám přičteme stav a morálku povstaleckých a armádních skupin, nestabilitu vlády a právního systému, výsledek se dá snadno předvídat. Rozčilení, ale i vysílení vojáci bez existenčních jistot se stávají více agresivní a mnohem častěji hledají, kde by svou zlost patřičně vybili. V takové situaci přepadají domy, rabují a znásilňují. Svrchovanost muže, která je dána kulturním rámcem, navíc zločincům nepřináší ani pocit viny, protože subjektivně nemají pocit, že by se dopustili něčeho společensky nepřijatelného.70 Dokud bude mít v Kongu, stejně jako v mnoha jiných zemích, armáda výsadní postavení a bude tak obyvateli i vnímána, násilí bude pokračovat a bude mnohými ospravedlnitelné. Problém ve vnímání armády z tohoto pohledu je zejména v tom, že armáda je výhradně mužská záležitost a souvisí s hierarchií dané společnosti. Práce ženy, starost o domácnost a výchova dětí je společností považována za podřadnější, proto má žena povinnost se muži zcela poddat a řídit se zásadně jeho přáními. I kvůli tomuto je znásilnění či násilné chování k ženě velmi lehce ospravedlnitelné. Erika Carlsen svou studii uzavírá tím, že dokud budou konžské ženy vnímány jako podřadné, jejich zraněním se nikdy nebude přikládat taková společenská důležitost, jaká by byla přikládána mužům. 68
Kongo - hluboké ticho, L. Jackson KLICPEROVÁ, ŠILHOVI (2010), str. 213 70 CARLSEN, E. (2009), str. 474 69
31
5.5 Aktéři konfliktu a pachatelé násilí Následující kapitola se bude věnovat základní charakteristice nejdůležitějších a svou aktivitou nejvýraznějších ozbrojených skupin. Vzhledem k rozsahu práce budou více rozebráni jen ti aktéři, o kterých je v průběhu práce zmiňováno. Státní aktéři konfliktu (Rwanda, Uganda, DR Kongo) znovu detailněji rozebírání nebudou, vzhledem k faktu, že o nich bylo či bude v textu zmíněno. 5.5.1 Rebelské skupiny
V první řadě se jedná o milici rwandských Hutuů, kteří na východ země Konga utekli po genocidě v jejich zemi v roce 1994. Oficiálně se označují jako Demokratická fronta za osvobození Rwandy (dále jen FDLR; Forces Democratiques de Liberation du Rwanda). Pohybují se zejména v provincii Jižní Kivu. V zdejších oblastech hustých pralesů mají rozmístěny své základny. Jsou však velmi dobře skrytá a jejich přesné umístění se nedá s jistotou určit. Předpokládá se, že hlavní velení se nachází v místech poblíž vesnice Hombo. Tato milice nemá žádnou výraznější autoritu, která by vojákům velela, a proto jejich jednotky pouze nesystematicky kradou. FDLR jde především o co největší zisk a ovládnutí co největšího množství nerostného bohatství Konga, aby se mohla dostatečně vyzbrojit a svrhnout tutsijskou vládu ve Rwandě. Ačkoliv se vojáci FDLR pohybují nekoordinovaně – přepadávají silnice a okrádají místní, stává se, že občas s obyvateli vesnic uzavírají dohody o neútočení. Tato dohoda funguje tak, že pokud jim zdejší obyvatelé poskytnou jídlo a ostatní potřebné věci, vojáci FDLR přestanou je přepadat na místních silnicích.71 Další skupinou, která se na bojích podílí je armáda tutsijského generála Laurenta Nkundy Národní kongres obrany lidu (dále jen CNDP; Congrès national pour la défense du peuple), Na rozdíl od armády FDLR je tato skupina velmi dobře organizována.72 Operuje převážně v provincii Severní Kivu. Své zapojení do války ospravedlňují cílem chránit etnikum Tutsijů žijících na východě Konga před útoky Hutuů. V září 2005 vydala konžská vláda mezinárodní zatykač na generála Nkundu a obvinila jej ze spáchání mnoha zločinů proti lidskosti v průběhu druhé konžské války.73 Po dlouhé
71
KLICPEROVÁ, ŠILHOVI (2010), str. 215 The Guardian, (2008) 73 Tamtéž 72
32
době, kdy se mezinárodní společenství snažilo generála zatknout a přivést ho před mezinárodní trestní soud, byl Nkunda zadržen 22. 1. 2009 ve Rwandě, kde je od té doby držen v domácím vězení.74 V roce 2010 ve Rwandě začal soud, který se zabýval tím, zda byl Nkunda zadržen oprávněně a prošetřit tak daná obvinění ze spáchání válečných zločinů. Rwandský nejvyšší soud předal jeho případ k vojenskému soudu, ale rozhodnutí ještě stále nebylo vyneseno. Rwanda totiž proklamuje, že vyřešení tohoto případu má řadu komplikací. Především, že by generála Nkundu měla soudit DR Kongo, jakožto země, ve které zločiny proti lidskosti spáchal a která jej z daných zločinů obvinila.75 Další důležitou skupinou je Mai-Mai (také se můžeme setkat s názvem MayiMayi). Jedná se o milice domorodého obyvatelstva, které se zformovaly po skončení druhé konžské války za účelem vlastní ochrany. Některé skupiny se však zkorumpovaly a prioritním zájmem se stalo hlavně zbohatnout a rozkrádat nerostné suroviny, aby měly dostatek prostředků na vlastní financování. Loupeže, vraždy, znásilňování se pro ně stalo dennodenní rutinou na cestě za získáním nerostného bohatství a vlastního prospěchu.76 Jednotlivé skupiny Mai-Mai, jsou obvykle vedeny kmenovými warlordy a vyskytují se v obou provinciích Kivu. Mluví se o působení dvaceti až třiceti tisíc členů jednotlivých skupin Mai-Mai. Patrně nejznámější a v médiích velmi diskutovanou skupinou, je Konžský vlastenecký odpor (dále jen PARECO; The Patriotic Resistance of Congolese).77 Mai-Mai mají v severním Kivu své základny poblíž měst Walikale a Masisi severně od Gomy.78 V Jižní Kivu se soustřeďují v místech Walungu, Bunyakiri, Uvira.79 80 Zakládající vůdce hnutí Mai-Mai - Gédéon Kyungu Mutanga se sám v květnu 2006 vzdal jednotkám MONUC. Následně byl shledán vinným z mnohonásobných zločinů mezi léty 2003 a 2006. Byl odsouzen k trestu smrti tribunálem v provincii Katanga 5. března 2009.81 Rozsudek však doposud nebyl vykonán, protože Mutangovi se podařilo v září roku 2011 z vězení utéct a prozatím je stále hledán.82 Druhý z významných vůdců, podplukovník Mayele, byl zadržen jednotkami MONUC v listopadu 2010 a obviněn ze 74
The New York Times, (2011) All Africa, (2012) 76 KLICPEROVÁ, ŠILHOVI (2010), str. 216 77 Human Rights Watch, (2007) 78 viz mapa v příloze 79 viz mapa v příloze 80 Lékaři bez hranic, (2008) 81 Human Rights Watch, (2009) 82 BBC, (2011) 75
33
spáchání násilností proti lidskosti, konkrétně za zaútočení na vesnici Tikale v Severní Kivu, kde během čtyř dnů se svými vojáky znásilnili a zabili na tři sta žen, dětí a mužů.83 Poslední významnější skupinou je Shromáždění pro konžskou demokracii (RCD; Rassemblement congolais pour la democratie). RCD-GOMA je hnutí rwandských rebelů, které se zformovalo za druhé konžské války (1998-2003) se sídlem v Gomě, ve správním městě provincie Severní Kivu. Činnost skupiny byla nejaktivnější za druhé konžské války, kdy podporováni Rwandou, bojovali za svržení prezidenta Kabily. Byla to jedna z nejsilnějších rebelských skupin, napojena na vykořisťování nerostného bohatství. Po válce někteří členové v bojích neustali, nadále v těchto oblastech působí a bojují proti ostatním organizacím.84 5.5.2 Oficiální konžská armáda
V neposlední řadě je velmi významným aktérem násilí oficiální konžská armáda nazývaná Armádní síly Demokratické republiky Kongo (dále jen FARDC; Forces Armeés de la Rébublique Démocratiques du Congo). Přestože se jedná o oficiální konžskou armádu, jež má za úkol ochraňovat konžské civilisty před všemi ostatními ozbrojenými skupinami, místní obyvatelstvo v nich nemá zastání. Mnohdy z ní mají větší strach než z kterékoliv jiné ozbrojené organizace.85 Klíčové pro dobré fungování armády je vyřešit problém s její vnitřní korupcí. Vojáci jsou velmi snadno podplatitelní a staví se tak na stranu toho, kdo jim může něco nabídnout. Některé zdroje, například Blood in Mobile (2009) přináší svědectví, že navíc sama armáda profituje z nerostného bohatství. Do řad FARDC jsou zejména od roku 2009 přijímáni i bývalí členové povstalců Mai-Mai či vojáci Hutuů (Interahamwe, FDLR). Některé studie mezinárodních organizací dokonce uvádějí, že v roce 2009 i v následných letech měla konžská armáda naprosto převažující počet znásilnění ve východních regionech na svědomí sama.86
83
The Guardian, (2011) Global Security, (2012) 85 KLICPEROVÁ, ŠILHOVI (2010), str. 215 86 CARLSEN, E. (2009), str. 478 84
34
5.6 Pomoc obětem sexuálního násilí Znásilněné ženy, které potřebují akutní lékařskou péči, mají k dispozici jen velmi málo odborných zdravotnických středisek. V celé násilím zasažené oblasti jsou pro ženy k dispozici pouze dvě speciální nemocnice, které založily mezinárodní neziskové organizace v roce 2003. V hlavním městě provincie Severní Kivu v Gomě se nachází nemocnice s názvem DOCS. Druhá, nemocnice Panzi, se pak nachází v provincii Jižní Kivu v jejím hlavním městě Bukavu.87 Tyto dvě nemocnice jsou největší v obou regionech a pouze do nich dojíždějí vyškolení specialisté - lékaři, v jejichž kompetenci je provádět i ty nejnáročnější plastické operace a zákroky. Do jejich lékařské péče se dostávají jen ty nejhorší případy znásilněných žen. Téměř vždy jde o ženy, které byly pachateli mučeny nebo znásilňovány nebezpečnými předměty. Typickým zraněním je v tomto případě proražení přepážky mezi vaginálním a řitním otvorem. Pokud nedojde ke komplikacím s infekcí, mohou postižené ženy tato zranění přežít, většinou ale s následkem úplné močové i fekální inkontinence. Vzhledem k těmto následkům není možné, aby žena znásilnění před manželem či komunitou nadále skrývala.88 V extremních případech jsou ženě mačetou odsekávány ňadra, klitoris či stydké pysky.89 Tato zranění většinou vyžadují rychlou zdravotnickou pomoc. Pokud není dostupná, umírají postižené často na okraji společnosti bez jakékoliv podpory. Proto je velkým problémem skutečnost, že od mnoha míst jsou nemocnice velmi vzdálené a jiná zdravotnická centra na východě Konga dobře nefungují, většinou z důvodů nedostupnosti zdravotnického materiálu a nedostatečně vzdělaných zdravotnických osob. Cesta do středisek v Gomě či Bukavu může trvat ženám až několik týdnů. Dalším problémem je také přeplněnost nemocnic a nedostatečná kapacita, takže nelze přijímat tolik žen, kolik by jich odbornou lékařskou pomoc potřebovalo. Ředitel nemocnice Panzi, doktor Denis Mukwege, říká, že denně k nim do nemocnice přichází až deset žen, které potřebují speciální plastickou operaci genitálií. Operace většinou vyřeší problémy
87
KERALIS, J. (2010), str. 13 KUTILOVÁ, M. (2008) 89 CARLSEN, E. (2009), str. 476 88
35
s inkontinencí, často ale již není možné otěhotnění.90 Jen v letech 2003 – 2008 bylo v nemocnici Panzi provedeno 28 000 zákroků tohoto typu. 91 Obdobná situace je i ve druhé nemocnici DOCS. I zde je mnoho žen, které čekají i týdny, než se dostanou na potřebnou operaci. Nemocnice má kapacitu pouhých 120–140 lůžek pro ženy a ta jsou neustále obsazena těmi, které čekají na příjezd zahraničních lékařů. Problematická je v obou nemocnicích rekonvalescence pacientek. V pooperačním období je totiž nezbytná minimálně tříměsíční sexuální abstinence a není možné vykonávat ani těžší fyzickou práci. Po propuštění z nemocnice často nejsou tato pravidla samotnými pacientkami nebo jejich rodinami respektována, což vede k recidivám zranění a k nutnosti reoperací. Některé ženy se tak vracejí do nemocnice až pětkrát. V nemocnici DOSC byl právě s ohledem na tyto případy vypracován systém, který umožňuje strávit celé období rekonvalescence v nemocnici. Po celou dobu bydlí ženy v areálu nemocnice, kde mají zdarma jídlo i ubytování a mohou navštěvovat nemocniční dílnu, kde se učí šít. Jiné ženy se mohou začít vzdělávat, dobrovolníci je učí základům čtení a psaní. Když jsou ženy po třech měsících propuštěny zpátky domů, mají větší šance na návrat do společenského života. Jsou uzdravené, většina z nich navíc umí šít, což pro ně otevírá více možností najít si práci. Kromě pracovních dílen a provizorních škol jsou v nemocnici k dispozici i psychologové a duchovní, kteří se ženami pracují a poskytují jim po traumatickém zážitku psychologickou a duchovní oporu.92 Pro ženy, které komunita odmítne, fungují různá ženská centra. Ta jsou však situovaná pouze do větších měst jako je Goma či Bukavu, a pro ženy z dalekých vesnic je tato pomoc nedosažitelná.
5.7 Právní rámec sexuálního násilí Sexuální násilí, nedobrovolné zadržování lidí, mučení a jiné fyzické a psychické násilí jsou válečnými zločiny a zločiny proti lidskosti podle Mezinárodního humanitárního práva, které vychází z Ženevské konvence a Mezinárodní úmluvy o lidských právech,
90
KUTILOVÁ, M., osobní sdělení KERALIS, J. (2010), str. 13 92 KUTILOVÁ, M. (2008) 91
36
kterými je i Kongo vázáno.93 Ženevské konvence, skládající se ze čtyř úmluv, byly podepsány v roce 1949. Obsahují množství dodatkových protokolů, které implicitně i explicitně odsuzují znásilnění a jiné formy sexuálního násilí jako závažné porušení humanitárního práva. Dále pak ratifikací Římského statutu Mezinárodního trestního soudu se Kongo zavázalo k vyšetření všech těchto zločinů.94 Od vypuknutí První konžské války bylo vydáno několik zatykačů na osoby zodpovědné za páchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. V mnoha případech však tyto zločiny nebyly dokázány anebo se obžalované ještě nepodařilo dopadnout.95 Konžská justice, která by měla být hlavní právní autoritou a měla by garantovat dodržování zákonů pro všechny občany bez rozdílu, zdaleka nefunguje tak, jak by měla. A přestože i v Kongu je znásilnění považováno za trestný čin, viníci zůstávají často nepotrestáni. 5.7.1 Zákon proti sexuálnímu násilí v DR Kongo
Jedna z největších překážek při ochraně obětí znásilnění je fakt, že konžský zákon dlouhou dobu znásilnění neklasifikoval jako trestný čin. Znásilnění zde bylo jen částečně definováno v souladu s místními podmínkami a jen okrajově s mezinárodními normami. Sexuální násilí ve vnímání Konžanů představovalo pouze sexuální obtěžování, útok na dobrou morálku nebo veřejnou urážku. Nebyly však uzákoněny žádné tresty za podobné psychické a hlavně fyzické újmy. Pravomoci k potrestání činů spáchaných příslušníky národních sil měly až do přijetí nového trestního zákoníku, ve své kompetenci vojenské soudy (court-martials). Souzení ostatních členů ozbrojených skupin, kteří nebyli integrováni do oficiální armády, spadalo do pravomocí civilních soudů. Ať už se jednalo o vojenské či civilní soudy, oba měly „svázané ruce“ zastaralými zákony, které tedy doposud odmítaly uznat vážnost povahy sexuálně-trestních činů a rovněž ani nevěnovaly dostatečnou pozornost k potřebám obětí.96 Proto bylo velkým krokem vpřed přijetí nového trestního zákona, jenž sexuální násilí definuje a trestá. V červnu 2006 byl parlamentem DR Kongo přijat zákon, který konkrétně definoval a upravil nedostatky tehdy užívaného trestního práva. Jednalo se 93
Human Right Watch, (2009) Human Rights Watch, (2005) 95 Macháčková, V., (2009) 96 Human Rights Watch, (2005), str. 28 94
37
především o úpravu definice znásilnění, úměry trestu v souvislosti se závažností trestných činů sexuálního násilí, zákaz možnosti potrestat znásilnění pouhou pokutou, zrychlený přístup k vyšetřování případů násilí (doba soudního řízení může trvat nejdéle tři měsíce), prominutí soudních poplatků pro oběti, psychologicko-lékařská pomoc obětem, posílení ochrany dětí, právní ochrana obětem během všech fází procesu, atd. Nový zákon vůbec poprvé v konžské historii uznal závažnost sexuálního násilí. Podle nového zákona bylo znásilnění uznáno jako trestný čin, za který hrozí až dvacetiletý trest odnětí svobody.97 Přes tento pozitivní vývoj však nedošlo ke zlepšení v míře, jakou by si mezinárodní společenství mapující situaci v Kongu a zejména mezinárodní organizace přály. Nedošlo k žádoucímu posunu společenského vnímání obětí sexuálních násilných činů. I nadále je obtížné pachatele dostat před soud, a pokud se to podaří, udělované tresty jsou pak stejně velmi mírné. Soudní systém je „prolezlý“ korupcí. U soudu tak často uspěje ta strana, která může nabídnout soudci vyšší úplatek. Toto jednoduché pravidlo platí stejně pro oběti jako pro pachatele. Pokud žalující oběť nezaplatí dostatek peněz, je možné že soud ani neproběhne. Na druhou stranu pokud obžalovaný nemá možnost "vykoupit" se u soudce, je pravděpodobné, že bude odsouzen. Dalším problémem je neochota nebo strach žen svědčit při veřejném zasedání soudu. Nejenže tím vejde její znásilnění ve všeobecnou známost, ale navíc se ona i její rodina vystavuje nebezpečí pomsty v případě, že pachatel nebude odsouzen.98 Z těchto důvodů se většina dívek a žen snaží své znásilnění před úřady i rodinou zatajit. Pokud přesto žena najde odvahu jít s obviněním před soud, musí se potýkat ještě s dalšími nepříjemnostmi. Necitlivé nebo diskriminační chování soudců, navzdory novému trestnímu zákonu, je stále běžnou záležitostí a nezřídka je místo pachatele znásilnění potrestána jeho oběť za údajné křivé obvinění. 99 Chování soudců je v tomto případě zjevně ovlivněno kulturními vzory chování celé společnosti, ve které přetrvává přesvědčení o nižším společenském postavení žen. 5.7.2 Mezinárodní trestní soud
Mezinárodní trestní soud (dále jen ICC; International Criminal Court)100 má v kompetenci stíhat a vydávat rozsudky v případech konžských armádních vůdců i vůdců 97
KRČKOVÁ, L., (2010) CARLSEN, E. (2009), str. 475 99 tamtéž 100 Mezinárodní trestní soud (ICC; International Criminal Court). Jedná se o soudní těleso vzniklé roku 1919, jež má v kompetenci řešení závažných zločinných případů na celém světě. Problémem ale zůstává, že je 98
38
ostatních ozbrojených skupin v případě podezření ze spáchání či podílu na zločinech proti lidskosti, ať už během samotné konžské války anebo v následných letech. ICC neprovádí vyšetřování sám, důkazy a svědectví většinou shromažďuje přímo konžská vláda. Ta poté prostřednictvím svého státního žalobce může vznést obvinění na konkrétního pachatele. Shromažďovat důkazy k obvinění může i kdokoliv jiný, třeba i Amnesty International či Human Rights Watch, jako lidé mapující zdejší válečnou situaci. Ti všichni pak pouze mohou tato obvinění předat vládě konžskému státu a na ní je, pokud je to v jejím zájmu, aby se zasadila dostat tyto případy do kompetence řešení ICC.101 V průběhu posledních pár let bylo vydáno již několik mezinárodních zatykačů na vysoce postavené konžské vůdce různých skupin s konkrétními obviněními. Někteří zločinci se již dostali před mezinárodní tribunál a byli odsouzeni, nad jinými rozsudky visí do chvíle, než se je podaří chytit. Většinou šlo o obvinění ze spáchání zločinů proti lidskosti, do kterých se především řadilo verbování dětských vojáků, zabíjení civilistů a sexuální násilí páchané na ženách. Za všechny případy je nutné uvést případ Thomase Lubangy, který byl obviněn z verbování a zneužívání dětských vojáků během druhé konžské války. Zatykač byl na něj vydán 10. února 2006 a soudní proces začal v lednu roku 2009. 14. března 2012 byl Lubanga definitivně shledán vinným. Výše trestu nebyla doposud vynesena, avšak hrozí mu až doživotní trest odnětí svobody.102
uznáváno jen 121 státy světa a ve zbylých, jež jej neratifikovali, nemá takový vliv. Proto se často stává, že odsouzený zločinec, jenž uprchne a schovává se v některém státě, jež tuto instituci neuznává, se může skrývat doživotně. 101 ICC-CPI, (2012) 102 Klímová, L., (2012)
39
6. Strategie a způsoby pomoci konžským ženám Konžská vláda se nijak neangažuje do rozvoje komunit ani nehledá aktivní způsob, jak pomoci obětem sexuálního násilí. Tuto roli převzaly místní i mezinárodní neziskové organizace, které se v rámci svých realizovaných projektů touto problematikou zabývají. Následující kapitola se zaměří na stručnou charakteristiku a aktivity mezinárodních i konžských organizací, jež v zemi působí. Vzhledem k faktu, že druhou konžskou válkou byla postižena celá země, mnoho projektů se prozatím zaměřovalo pouze na ty části země, kde je již situace v podstatě klidná. Například projekty na rekonstrukci a rozvoj byly v uplynulých letech realizovány v provinciích Maniema a Ituri, které sousedí s oběma provinciemi Kivu. Přesto i v místech kde boje a nepokoje stále pokračují, je realizováno několik projektů. V této práci budou blíže rozebrány dva: Komplexní strategie pro boj se sexuálním násilím v Demokratické republice Kongo, což je zatím jediná vyvinutá strategie, na které společně pracují jak mezinárodní neziskové organizace, tak Organizace spojených národů a konžská vláda. Druhým analyzovaným projektem pak bude projekt organizace Člověk v tísni s názvem Mobilizace komunit na pomoc obětem, jež přežily sexuální násilí v regionu Mwenga.
6.1 Působnost konžských nevládních neziskových organizací Místní církve i jednotlivé neziskové organizace poskytují pomoc všem, nejen obětem sexuálního násilí. Hlavní snahy, které tyto organizace vyvíjejí, se týkají aktivního vzdělávání rodin a komunit v oblasti společenských vztahů, kde je nejaktuálnějším tématem sexuální násilí. Aby téma sexuálního násilí přestalo být pro společnost tabu, je třeba o něm veřejně mluvit. Osvěta je zaměřena zejména na muže postižených žen a potažmo na celé jejich rodiny. Kromě dvou organizací, kterým se budu věnovat níže, zde působí také mnoho menších. Jen málokterá je však registrována v oficiálním registru neziskových organizací, proto je složité o jejich práci dohledat bližší informace. Jediným zdrojem, v případě spolupráce, mohou být zprávy mezinárodních organizací. 6.1.2 HEAL Africa
Jedná se o nevládní konžskou organizaci, která se zformovala někdy na přelomu tisíciletí, jako přímá odpověď na špatné podmínky, kterým obyvatelé museli čelit nejen 40
v průběhu, ale i po skončení druhé konžské války. Z věty, která deklaruje zaměření organizace, byl vytvořen i její název - Health and Healing for the Congo (HEAL Africa). Hlavním zájmem organizace je soustavná práce na zlepšení zdravotního stavu obyvatel, rozvíjení konžské společnosti a snaha o transformaci postavení žen ve společnosti. Její pomocné programy a projekty jsou zaměřeny na vzdělání v oblasti práva a spravedlnosti, duchovní rozvoj a přestavba a rozvoj obcí. Na základě pečlivého poznání konkrétních komunit se snaží neustále vytvářet nové a nové modely forem pomoci tak, aby byla co nejefektivnější. Své projekty zaměřuje na tři konkrétní oblasti. První je komplexní pomoc obětem sexuálního násilí, kde se jedná především o pomoc znásilněným ženám prostřednictví centrál, kam tyto ženy mohou docházet. Po celé provincii Severní Kivu organizace vystavěla 31 „bezpečných“ domů, kam mohou postižené ženy docházet, aby našly nejen lékařskou péči, ale i psychické zázemí a právní poradenství. Druhou oblastí je vybavování a zlepšování zdravotnických středisek, vzdělávání lékařského personálu, přičemž organizace spolupracuje s více než 90 více či méně vzdálenými klinikami a nemocnicemi. Právě díky podpoře a spolupráci s organizací Heal Africa vznikla i výše zmiňovaná nemocnice DOCS v Gomě. Třetí oblastí je přímá práce s komunitami, která je zaměřena na jejich hlubší rozvoj, přestavbu jejich zázemí a zlepšování podmínek pro život.103 6.1.1 Sdružení pro rozvoj a podporu vzdělávání
Další z významnějších a v mezinárodním kontextu známější organizací je nevládní nezisková organizace s názvem Sdružení pro rozvoj a podporu vzdělávání (ADIP; Association pour le Développement intègre et la Promotion de l'Education).104 Oficiální sídlo má v provincii Jižní Kivu v hlavním městě Bukavu, ale její menší pobočky se nachází po celé provincii. Svou aktivitu směřuje především do regionu Bunyakiri, kde spolupracuje se znásilněnými ženami, které byly manželem vyhnány z domova i s dětmi. ADIP byla jednou z prvních konžských organizací, se kterou v začátcích spolupracovala organizace Člověk v tísni při budování továrny a šicích dílen. Bohužel organizace nemá žádné webové stránky, proto jakékoli informace, ať už o působnosti nebo charakteru společnosti, zprostředkovávají mezinárodní partneři a spolupracovníci.
103 104
HEAL Africa, (2012) www.idealist.org, (2012)
41
6.2 Působnost mezinárodních organizací V Kongu působí hned několik mezinárodních nevládních neziskových organizací, které se snaží aktivně pomáhat zdejším civilistům. Jejich projekty se velmi podobají projektům místních organizací. Všem jde o stejnou věc a to především o zlepšování přístupu ke zdravotní péči, bezprostřední pomoc v uprchlických táborech, psychologickou terapii i celkové vzdělávání mužů a komunit v tématech sexuálního násilí, práv ženy apod. Prostřednictvím svých projektů také dotují místní nemocnice v Gomě či v Bukavu (Panzi, DOCS). Díky tomu zde lékaři mohou operace znásilněných žen provádět zdarma, nebo jsou zde dokonce specialisté vysílaní osobně. Veškeré projekty realizují ve spolupráci s některou z konžských organizací, aby byla využita jejich nesporná výhoda znalosti zdejšího prostředí a zvyků obyvatel a navrhované projekty tak mohly být zavedeny do praxe s vyšší mírou úspěšnosti. 6.2.1 Human Rights Watch a Amnesty International
Obě organizace patří svou působností mezi přední světové neziskové organizace. Zaměřují se především na ochranu lidských práv v oblastech, kde jsou práva obyvatel soustavně porušována. Za své poslání si rovněž kladou zabraňovat diskriminaci žen a menšin, udržovat politické svobody, ochraňovat civilisty ve válečných konfliktech a dostávat pachatele před soudy. Obě organizace jsou si svou prací velmi podobné. Náplní jejich práce spočívá v mapování situace v konfliktních územích, své lidi posílají pro sběr informací přímo do terénu a dále ještě spolupracují s četnými mezinárodními organizacemi, které již vyvíjejí konkrétní projekty na pomoc obětem a od nich získávají další informace. V provinciích Kivu působí již déle než dekádu a soustavně se snaží pracovat na úpravě právních a morálních předpokladů, aby změnili hluboce zakořeněné jednání společnosti a dokázali tak více smysluplně bojovat za větší spravedlnost a bezpečnost lidí. Vyšetřují a odhalují porušování lidských práv a apelují na mezinárodní společenství, aby zneužívající vystavili zodpovědnosti. Vyzývají vlády a ty, kteří mají tu moc ukončit zneužívání, aby respektovali mezinárodní právo a lidská práva.105 Sami se konkrétně v Kongu ani v jiných zemích nepodílejí na přímé realizaci projektů na pomoc obětem. Snaží se však, pokud je to v jejich možnostech, projekty dotovat, aktivně shánět finanční prostředky a vzdělávat o těchto problémech společnost a získat její účast.
105
Human Rights Watch, (2012); Amnesty International, (2012)
42
6.2.2 Lékaři bez hranic
Mezinárodní organizace, do češtiny překládaná jako Lékaři bez hranic, má širokou působnost a zázemí po celém světě. Do dění v DR Kongo se týmy Lékařů bez hranic zapojili již v průběhu druhé konžské války, kdy bylo třeba bezprostředního zásahu a lékařské péče pro mnoho obyvatel postižených touto válkou. Svou všeobecnou i specializovanou zdravotnickou péči poskytují v několika provinciích země, ať už se jedná o práci v nemocnicích, ve zdravotnických střediscích nebo v mobilních klinikách. K roku 2010 evidovali Lékaři bez hranic poskytnutí psychologické i specializované pomoci více než 6 000 obětem sexuálního násilí v Severním a Jižním Kivu. Kromě bezprostředního zdravotnického ošetření přináší členové organizace pravidelná svědectví o dění v zemi s apelem na mezinárodní společenství, aby situaci vyřešilo. Zdravotní péči poskytují napříč oběma provinciemi. Podporují referenční nemocnice v oblastech Mweso, Pinga, Masisi a Rutshuru (Severní Kivu) a zdravotní střediska a mobilní kliniky v mnohých dalších. Pohotovostní týmy pravidelně vyhodnocují situaci a zasahují i v dalších oblastech. Neustále jsou vystaveni nebezpečí i oni, již několikrát byly na základny Lékařů bez hranic provedeny útoky některou z povstaleckých skupin, aby jim zabránila v další péči o postižené.106 Četné základny mají i ve druhé z postižených provincií. 6.2.3 Člověk v tísni
Organizace Člověk v tísni působí v DR Kongo od roku 2008. Zpočátku se jejich projekty zaměřovaly především na pomoc obětem sexuálního násilí. Byla to jedna z prvních organizací, která se vydala pomáhat obětem války do této násilím postižené země. Během čtyř let své působnosti zde vytvořila řadu projektů, konkrétně projekt s názvem Mobilizace komunit na pomoc obětem, jež přežily sexuální násilí v regionu Mwenga, provincie Jižní Kivu, bude později blíže rozebrán. Mimo něj pak v oblasti Bunyakiri spolu s výše zmíněnou organizací ADIP vybudovali malou výrobnu mýdla z palmového oleje, kde se ženy naučily kompletně vyrábět mýdlo i s ručním vylisováním palmového oleje, či šicí dílnu, kde se ženy vycvičovaly v šití školních uniforem pro děti. Oba tyto projekty měly pozitivní odezvy ze strany žen.107 V témže regionu také Člověk 106 107
Lékaři bez hranic, (2012) KUTILOVÁ, M., osobní sdělení
43
v tísni se stejnou konžskou organizací pomohl vybudovat dvanáct domků pro ženy a jejich děti právě v blízkosti šicí dílny a továrny na výrobu mýdla, aby to ženy neměly do práce daleko a nemusely se bát opětovného znásilnění. Dalšími aktivitami Člověka v tísni jsou projekty zaměřené na poskytování psychosociální a zdravotní pomoci obětem sexuálního násilí nebo projekty na zvyšování povědomí o sexuálních zločinech v komunitách.108 Jedna z prvních, kdo za tuto organizaci realizovala a řídila v Kongu projekty, byla právě Markéta Kutilová. V loňském roce, kdy jela do Konga naposledy dané projekty evaluovat zjistila, že dílna na výrobu mýdla již zkrachovala. Problémem se ukázalo neupřímné jednání žen, které chodily prodávat vyrobená mýdla na trh, ale část z peněz, které měly odevzdat, si ponechávaly. ADIP, jež tuto dílnu zaštiťovala, však nesouhlasila a vznikl mezi nimi spor. Proto mýdlárna ukončila svůj provoz. Prozatím funguje už jen šicí dílna, jejíž řízení převzali po ukončení projektu organizace místní autority.109 Mimo konkrétní realizované projekty se Člověk v tísni podílí také na informačních kampaních pro českou veřejnost, například Mezinárodním filmovým festivalem Jeden svět, jež se zabývá problematikou porušování lidských práv. Mezi konkrétní dokumenty mapující situaci v DR Kongo byly v minulých ročnících festivalu uvedeny například: Kongo - hluboké ticho110, Krev v mobilech111 nebo Kongo ve čtyřech dějstvích112. 6.2.4 Women for Women Organization Mezinárodní nezisková organizace Women for Women (Ženy pro ženy) spolupracuje se sociálně vyloučenými ženami v osmi zemích světa, kde válka ničí jejich životy. Mezi země, kde působí, patří právě i DR Kongo, kde tato organizace se ženami pracuje již od roku 2004. Vzdělávají ženy v oblastech jejich základních práv, tak aby byly schopny používat právo na obhajobu své důstojnosti. Tímto je zároveň učí samostatnosti a odvaze. Pracují na základě myšlenky, že ke změně postavení ženy ve společnosti může dojít pouze na základě jejich přístupu ke znalostem a vědění.113
108
Člověk v tísni, (2012) KUTILOVÁ, M., ústní sdělení 110 Kongo - hluboké ticho (Znásilnění:Utrpení žen v Kongu), dokument BBC, USA, 2007, 76 min 111 Krev v mobilech, režie F. P. Poulsen, Dánsko/Německo, 2002, 82 min 112 Kongo ve čtyřech dějstvích, režie Dieudo Hamadi, Kiripi Katembo Siku, Divida Wa Lusala, Kongo/JAR, 2010, 60 min 113 Women for Women, (2012) 109
44
V Kongu mají základny ve třech větších městech, v Gomě (Severní Kivu), Bukavu a v Uviře (Jižní Kivu). Své programy, kromě přímé finanční pomoci, zaměřují především na vzdělávání žen. Vytváří pro ně jednoroční programy, které ženy učí konkrétním dovednostem a pomáhají jim tak získat nějaký příjem a možnost se samostatně uživit. Konkrétně se ženy mohou naučit třem dovednostem: barvení a malování vázanek, vyrábění keramických nádob a pečení chleba a jiného pečiva. Záměrem je, aby si žena danou práci osvojila a byla schopna v ní pokračovat i po absolvování programu, kdy by si výrobou a prodejem na zdejším trhu některého z výše zmíněných výrobků mohla vydělat peníze na uživení sebe i svých dětí. V poslední vydané zprávě z roku 2010, kde ředitelka všech těchto aktivit v Kongu paní Christine Karumba hodnotila úspěšnost aktivit organizace v zemi, řekla, že od chvíle, kdy organizace začala v zemi vytvářet projekty na podporu žen, pomohli více než 39 000 ženám naučit se konkrétním dovednostem a získat větší sebedůvěru v sama sebe a uchopit život opět do svých rukou. Projektová ředitelka demonstrovala úspěšnost vzdělávacích projektů i na procentuálních výsledcích evaluačních programů, ze kterých vyplynulo, že více než polovina žen uvádí, že se jim zlepšila buďto jejich ekonomická situace, nebo že se staly vzorem pro ostatní ženy ve své komunitě, které k nim vzhlíží a chodí si k nim pro radu. Aktivně se účastní na rozhodovacích procesech rodiny spolu s manželem nebo ukončily programy s velmi dobrou znalostí svých zákonných práv.114 Ne všechny projekty se však dočkají efektivní realizace. Bohužel až příliš často se stává, že se mezinárodní organizace, které přijdou do Konga s konkrétním projektem i rozpočtem, setkávají s nekompetentností nebo nespolehlivostí místních partnerů. Slabá je zejména jejich „finanční disciplína“, protože u mnohých spoluprací se stává, že jsou peníze na konžské straně rozkradeny, nebo využity jiným než dohodnutým způsobem115 Přesto však v posledních několika letech stoupá počet organizací, které se angažují právě v Kongu a pomáhají obětem sexuálního násilí, nebo vytváří projekty na rozvoj zdravotnictví, či zlepšení distribuce pitné vody. I přes zjevné úsilí však nadále zůstává vysoké procento žen, ke kterým se pomoc nedostává.
114 115
Women for women, (2012) KUTILOVÁ, M., ústní sdělení
45
6.3 Komplexní strategie pro boj se sexuálním násilím v DR Kongo Komplexní strategie pro boj se sexuálním násilím v Demokratické republice Kongo, tak zní celý název projektu, který společným úsilím vytvořily v roce 2009 orgány OSN a sekce MONUC, mezinárodní nevládní organizace, pracovní skupina zabývající se obecně sexuálním násilím a konžská vláda. Konkrétně její ministerstvo spravedlnosti, obrany, zdravotnictví a ministerstvo pro rovnost pohlaví.116 Smyslem této strategie je vytvoření společného programu pro všechny, kteří se zavázali k boji proti sexuálnímu násilí. Pilíř strategie je dle rezoluce článku 1794 Rady bezpečnosti OSN, která požaduje, aby mírová mise MONUC podnikla důkladné přezkoumání situace týkající se sexuálního násilí a vyvinula komplexní plán pro posílení prevence, ochrany a odpovědnosti za sexuální násilí. Hlavním cílem je podniknout nezbytné kroky, které by dokázaly účinně zastavit rozsáhlé a systematické sexuální násilí v zemi.117 Strategie v sobě zahrnuje i příslušné otázky a cíle obsaženy v rezolucích Rady bezpečnosti OSN, jež se zaměřují na ženy, bezpečnost a mír, ochranu civilistů a děti ve válečných konfliktech i na celkovou situaci v DR Kongo.118 Hlavní zaměření jednotlivých aktivit podle poslední oficiální zprávy vydané v březnu 2009 je: Podporovat úsilí OSN a konžské vlády v boji proti sexuálnímu násilí. Zefektivnit koordinační mechanismy. Zajistit strategický, technický a politický poradenský orgán. Zajistit zařazení tématu sexuálního násilí do širších plánů (jako např. reforma justičního a bezpečnostního sektoru, ochrana atd.). Zajistit návaznost na již stávající procesy a iniciativy (reforma bezpečnostního sektoru pracovní skupiny, komise pro reformu národní policie, stabilizační plán OSN pro východní část DR Kongo, plán vedený vládou pro obnovu a reformu východní části země). Zlepšit metodologii a zaměření programů na sexuální násilí.
116
Comprehensice Strategy on Combating Sexual violence in DRC, (2009) tamtéž 118 KRČKOVÁ, L., 2010 117
46
Účinně odpovědět na sexuální násilí a zamezit mu je poměrně složité. DR Kongo je však první zemí, která je ochotna přijmout celostátní strategii v boji proti sexuálnímu násilí. A možná se jedná i o slibný příklad práce systému OSN, jak v budoucnu spolupracovat se svými partnery.119 6.3.1 Strategické prvky
Komplexní strategie se skládá ze čtyř provázaných prvků a každý z nich má dále svůj strategický přístup a akční plán. Strategický přístup popisuje důvody, rozsah a pojetí daného prvku. Akční plán pak navrhuje soubor cílů a definuje mechanismy, role a povinnosti jednotlivých subjektů.
120
Čtyři provázané prvky a naplánované cíle k jejich naplnění deklarované v oficiálním dokumentu OSN s názvem Comprehensive Strategy on Combating sexual Violence in DR Congo, 2009 jsou: 1) Boj proti beztrestnosti pachatelů sexuálního násilí - stanoveny čtyři cíle: Posílit kapacity soudních institucí a rozvíjet trestní právo zaměřené na sexuální násilí. Zlepšit přístup obětí ke spravedlnosti. Dohlížet na striktní uplatňování nového trestního zákona o sexuálním násilí z roku 2006. Zajistit odškodné pro oběti sexuálního násilí. - formálně předloženo ministerstvu spravedlnosti DR Kongo a navrženo, aby tyto cíle byly zařazeny do pracovní kompetence Společného výboru pro spravedlnost. Prioritní naplnění cílů stanoveno pro období 2009-2010. Vedoucí subjekt: MONUC/OHCHR121. 2) Prevence a ochrana před sexuálním násilím - následující tři cíle byly identifikovány jako hlavní pro vyřešení sexuálního násilí jako součást širší agendy pro ochranu všech civilistů v DR Kongo:
119
Stop Rape Now, (2010) CAMPISI, C., TEFF, M., (2010), str. 16 121 Úřad vysokého komisaře pro lidská práva OSN (z ang. United Nation Human Rights - Office of the High Commissioner for Human Rights) 120
47
Zabránit či alespoň zmírnit hrozby vystavení obyvatel sexuálnímu násilí a snížit jejich zranitelnost. Posílit odolnost obětí sexuálních zločinů. Vytvořit takové bezpečné prostředí, které by chránilo konžské obyvatele. - tyto cíle byly začleněny do Akčního plánu 2009 o ochraně národní klastrů v DR Kongo, do pracovních plánů mírové mise MONUC pro provincie Severní a Jižní Kivu. Vedoucí subjekt: UNHCR.122 3) Reforma bezpečnostních složek a zákona proti sexuálnímu násilí - nutnou složkou splnění tohoto prvku je spojit probíhající reformy soudnictví (zejména vojenských soudů), demobilizace ozbrojených složek a reforma konžské armády FARDC. Stanoveny byly tři cíle: Potřeba, aby bezpečnostní síly efektivně předcházely a bránily páchání sexuálních zločinů a aby zajistily to že, pachatelé těchto zločinů za ně ponesou zodpovědnost. Je nutné zavést mechanismy pro identifikaci a vyloučení jednotlivých osob podezřelých z trestných činů sexuálního násilí a obecně porušujících humanitární a lidská práva. Je potřeba zahrnout speciální postupy do procesů odzbrojování a při asistenci obětem sexuálního násilí. - začleněno do plánů armádních a policejních reforem. Vedoucí subjekt: pracovní skupina reformy bezpečnostního sektoru a MONUC. 4) Mnohostranná pomoc pro oběti sexuálního násilí - základním cílem tohoto prvku je zjednodušit přístup obětí sexuálního násilí k řadě služeb a vybudovat minimální standardy pro poskytování pomoci. Určeny dva cíle: Zjednodušit a zlepšit obětem sexuálního násilí přístup k řadě potřebných služeb a stanovit minimální standardy pro poskytování této pomoci na lokální úrovni. Vypracovat národní protokol pro mnohostrannou pomoc. Ta by se skládala ze čtyř dílčích protokolů o poskytování zdravotnických, psychologických, soudních a reintegračních služeb.
122
Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (z ang. United Nation High Commissioner for Refugees)
48
- tyto komponenty se mohou proměňovat v závislosti na konkrétních lokálních podmínkách. Přidáno do kompetence plnění pracovní skupiny, jež se zaměřuje na sexuální násilí na regionální úrovni v Severním a Jižním Kivu. Vedoucí subjekt: UNFPA123, UNICEF124. Sexuální násilí je velkým problémem Konga a dotýká se proto i všech hlavních oblastí činnosti mírové mise MONUC/MONUSCO. Proto jsou cíle každého strategického prvku nevyhnutelně propojené. Aby strategie v boji proti sexuálnímu násilí mohla být účinná, je nutné upevnit roli a zodpovědnost každého účastníka, který se zavázal proti násilí bojovat.125 Každý jednotlivec však musí spolupracovat na tom, aby se vytyčené cíle strategie mohly efektivně propojit a v praxi vytvořit fungující síť pomoci. K tomu je zapotřebí specializovaného soudního orgánu, v jehož kompetenci by byly pouze případy sexuálně motivovaných zločinů. To by výrazně pomohlo k tomu, aby pachatelé byli častěji přiváděni před spravedlivý soud. Stále chybí patřičné právní normy, proto se musí vytvořit také speciální směrnice, ve kterých by bylo sexuální násilí přesně klasifikováno a podle těch by se s pachateli zacházelo.126 Mnohostranná pomoc by zajišťovala zejména právní pomoc a poskytování náhrady obětem v souladu se složkou týkající se boje proti beztrestnosti. Dalším z komponentů by byla správa důkazů v soudním řízení. Tedy aby poskytovatelé zdravotní péče při provádění vyšetření zaznamenávali nálezy skrze navrhovaný jednotný národní protokol, který by pak zjednodušil práci soudů, jakožto jeden z mnoha důkazních materiálů.127 6.3.2 Překážky realizace
Dle studie organizace Stop Rape Now (2010) je pro dokonalou realizaci této strategie nutné vzít v potaz hned několik překážek: Za prvé je velmi důležitá politická vůle ze strany vlády. Myslí se tím, že aby mělo vyřešení situace skutečný smysl, vláda nesmí pouze slibovat možná řešení problému, ale musí jít o její skutečné zapojení a důsledné dodržování všech nově přijatých pravidel a zákonů. Konkrétní opatření musí důsledně začlenit do politiky a
nejrůznějších
institucionálních
reforem
a
procesů
přeměny
zejména
123
Populační fond OSN (z ang. The United Nations Populations Fund) Dětský fond OSN (z ang. The United Nations Children´s Fund) 125 Comprehensice Strategy on Combating Sexual violence in DRC, (2009) 126 Stop Rape Now, (2010) 127 KRČKOVÁ, L., (2009), str. 34 124
49
bezpečnostních složek a soudnictví. Implementace výše zmíněného a skutečné posílení právního státu by mělo okamžitý pozitivní dopad na provádění této komplexní strategie pro boj se sexuálním násilím. Další z překážek pro dobrou realizaci představuje stále trvající konflikt na východě země, jež má za následek rozsáhlé vysídlení obyvatel, což následně ztěžuje zavádění nutných opatření na ochranu všech obyvatel před sexuálně motivovanými zločiny. Protože je situace značně nekontrolovatelná, představuje tak překážku pro realizování navrhovaných ochranných mechanismů. Celý proces vyvíjení této strategie je označován za „prázdný“ a to jak z pohledu zaangažování se OSN tak konžské vlády. Problematika sexuálního násilí nebude moci být vyřešena, dokud bude panovat všeobecné povědomí o její beztrestnosti a to bude do chvíle, než se zavedou účinné kontrolní mechanismy a tresty. Strategie totiž prozatím jen zmiňuje, co se musí a navrhuje možná řešení, ale žádná ještě nejsou fakticky přijatá.128 Navrhované strategii je vyčítáno, že samotné snahy o vyřešení sexuálního násilí nemůže zůstat osamoceno, ale musí se stát součástí širšího politického rámce. Efektivní realizace všech částí strategie závisí i na vůli zmocněnců, které by měly aktivity koordinovat, ať už se jedná o MONUC, UNFPA či UNHCR. Z pohledu této strategie je ještě brzy na její vyhodnocení, vzhledem k neukončenému projektu. Ačkoliv je strategie zaváděna do praxe již tři roky, její průběžné hodnocení není zveřejňováno. Úspěšnosti brání i fakt, že prozatím nebyla důsledně přijata programová prohlášení vůči předem určeným cílům. Hlavní obtíže jsou způsobovány nedostatkem vnitřní komunikace v jednotlivých agenturách, jež se zavázaly výše navrhované plnit, což může být zapříčiněno nedostatkem znalostí programového vedení. Také mezinárodní snahy a zásahy proti páchanému násilí se jeví značně roztříštěně, jak geograficky tak tematicky.129 Neustálé zvyšování finančních prostředků v boji se sexuálním násilím, kterému je v posledních letech věnováno více pozornosti, než kdy předtím, způsobuje
128 129
Stop Rape Now, (2010) KRČKOVÁ, L., (2009), str. 36
50
špatné zhodnocení skutečných potřeb postižených v daných místech. I kvůli tomuto projekt prozatím není natolik efektivní, nakolik se při jeho navrhování předpokládalo.130
6.4 Mobilizace komunit na pomoc obětem, jež přežily sexuální násilí v regionu Mwenga Projekt realizovaný organizací Člověk v tísni (dále v textu jen zkratka organizace ČvT) ve spolupráci s konkrétními dvěma konžskými neziskovými organizacemi. ČvT za svou čtyřletou dobu působnosti v DR Kongo realizoval mnoho projektů zaměřených především na pomoc znásilněným ženám, na zmírnění dopadů jejich traumat a opětovné začlenění do společnosti. Některé již byly výše představeny, jeden z těch posledních realizovaných bude popsán následovně. Jedná o projekt s názvem Mobilizace komunit na pomoc obětem, jež přežily sexuální násilí v regionu Mwenga nacházejícího se v provincii Jižní Kivu. Oblast Mwenga se nachází JZ od hlavního města – Bukavu. Projekt byl realizován v časovém rozpětí květen až prosinec roku 2011.131 Hlavním záměrem projektu bylo především zlepšit zdravotní a psychosociální péči pro oběti sexuálně a genderově motivovaných zločinů, zvýšit dostupnost pomoci a posílit komunitní vědomí o těchto zločinech tak, aby se samy komunity do pomoci zapojily. Celý projekt byl rozčleněn do tří konkrétnějších projektových celků a dále byly pro každý ten celek zvlášť vytvořeny konkrétní aktivity, jak ho docílit.132 6.4.1 Konkrétní cíle a jejich aktivity
Cíl 1: Posílit kapacitu v místě realizace projektů na 550 místních dobrovolníků (lidi z oblasti Mwenga), kteří by byli proškoleni, aby mohli dále sami zvyšovat povědomí o sexuálních zločinech mezi zdejšími komunitami, dále by poskytovali podporu znásilněným obětem prostřednictvím školení v oblasti zdravotnictví, jejich práv a informovali je o možnostech využívání nových technologií. Aktivity pro cíl 1: Projekt týkající se zvýšení stavu kapacit je založen na vybudování vztahu mezi dvěma skupinami komunitních dobrovolníků, kteří budou pomáhat v prevenci
130
CAMPISI, C., TEFF, M., (2010), str. 16 Člověk v tísni, (2012) 132 PLAVCOVÁ, D., osobní poskytnutí evaluace tohoto projektu 131
51
a léčbě případů sexuálního násilí a dvěma lokálními neziskovými organizacemi FESOP133 a ODC134, kteří již delší dobu působí a pracují v oblasti s oběťmi sexuálního násilí. Prostřednictvím vzdělávacích seminářů, které vedly výše zmíněné organizace, byly posíleny technické znalosti asi 50 členů o viru HIV a následném onemocnění AIDS a jiných pohlavně přenosných chorobách. V průběhu dalších seminářů bylo proškoleno na 252 členů v oblasti znalostí základních lidských práv a zákonů ohledně sexuálního násilí. V další fázi se tyto dvě skupiny proškolených dobrovolníků měly spojit, aby již oni sami mohli školit další a další dobrovolníky v oblastech zdravotnické pomoci a technických znalostí. Cíl 2: Zajistit lékařskou a psychologickou pomoc přibližně 500 obětí, jež přežily sexuální násilí. Aktivity pro cíl 2: Přímá pomoc bude poskytnuta prostřednictvím bezplatné zdravotní péče přibližně 500 přeživším obětem sexuálního násilí. Tuto odbornou pomoc bude poskytovat zhruba jedenáct zdravotnických center, jež jsou do projektu rovněž zapojeny a jež se nacházejí v této oblasti. Kromě této péče bude zajištěna i bezplatná poradenská služba ve dvanácti speciálních centrech, kde budou vyškolení pracovníci poskytovat obětem sexuálního násilí psychologickou podporu při společných sezeních oběti a její rodiny. Pokud oběť během útoku přijde i o velkou část majetku, nebo dokonce o celý dům, je zajištěna dotace ve formě základních potřeb jako je mýdlo, oblečení či hrnec na vaření. Důležitou součástí projektu je rozšiřovat povědomí mezi ženami, že ony - oběti sexuálního násilí - mají nárok na bezplatnou lékařskou péči a že ve zdravotnických střediscích je k dispozici okamžitá post-expoziční profylaxe135. Kvalita psychosociální péče bude zajištěna pravidelnými kontrolami ze strany projektového manažera, tedy člověka za organizaci ČvT.136 Cíl 3: Tematická osvěta v oblasti sexuálního násilí zaměřená na prevenci a na následnou integraci obětí zpět do společnosti – tzv. sensibilizační aktivity. V místním prostředí to lze chápat jako zvýšení povědomí komunity o tom, že sexuální násilí je zločin a že jeho oběti 133
zkratka organizace Women in Solidarity for Peace zkratka organizace Eye on Development of Congo 135 jedná se o okamžité poskytnutí speciální pomoci, především léků, aby se minimalizovalo, pokud to ještě jde, riziko nákazy viru HIV, případně okamžitě nasadit léčbu. Pokud má být tato pomoc úspěšná, je však třeba si pro ni přijít nejpozději do 72 hodin od sexuálního útoku. 136 Plavcová, D, osobní zaslání evaluace projektu 134
52
nemají být komunitou stigmatizovány, ale naopak získat její oporu. Cílem těchto aktivit je také zabránění šířícímu se násilí ze strany civilistů. Tohle měla zajistit sedmiměsíční kampaň, která měla oslovit až 21 000 dospělých i dospívajících lidí. Aktivity pro cíl 3: Společná práce zaškolených lidí z komunit a nevládních organizací, práce je ve skupinách uskutečňována po dvou, kdy tito dva proškolení lidé budou uspořádávat jedno až dvě setkání pro cílové skupiny max. 50 osob denně. Za jeden měsíc by jedna dvojice v průměru měla oslovit až 3000 osob a obeznámit je s tématem sexuálního násilí a s tím spojenými problémy.137 6.4.1 Zhodnocení realizace jednotlivých cílů projektu
Cíl 1: Co se týče splnění prvního cíle, tak ČvT ve své závěrečné zprávě hodnotící celý projekt udává, že všichni účastníci byli maximálně aktivní a daným projektem velmi zaujatí. Zprostředkovatelé školení z nevládních organizací byli při školeních dynamičtí a pomohli vyškolit zadaný počet dobrovolníků projektu, jak bylo plánováno. Všichni účastníci byli vyškoleni o právech souvisejících s důstojností osoby, rodiny, atd., které do té doby nebrali nijak v úvahu. Dále byli vzděláni v oblasti problematiky sexuálního násilí, jeho vymezení a byli poučeni o právních postizích pro pachatele sexuálně motivovaných zločinů. Co se týče ostatních vzdělávacích seminářů v cíli jedna, opět byly zhodnoceny jako úspěšné s dobře koncipovanými vzdělávacími hodinami. Pro maximální efekt a pochopení látky všechny semináře probíhaly v místním jazyce, tedy ve svahilštině. Pouze občas bylo školitelům vytýkáno ze strany vůdčího realizátora projektu, že semináře mohly být více intenzivní. Problém byl však občas se zkušenostmi vyučujících, kterým chyběla potřebná praxe v zaškolování druhých, a neměli osvojenu potřebnou dynamiku pro vyučování. Cíl 2: Zhodnocení cílu dva, který se týkal poskytnutí bezplatné zdravotní a psychosociální péče přeživším sexuální násilí byl zhodnocen průměrně úspěšně. V oblasti se počítalo zhruba s 500 oběťmi násilí. Kvůli značným finančním potížím se však patřičná péče a pomoc nemohla dostat ke každému. Rozpočet nebyl schopný pojmout množství výdajů, které s projektem byly spojeny. A to i přesto, že dobrovolníkům byla přislíbena odměna 137
totéž
53
pouhých 10 dolarů měsíčně. Problémem se taky ukázalo, že ne všechny oběti se přihlásily do avizované doby – 72 hodin od útoku. Většina z žen přicházela do zdravotnických center pro pomoc až po delší době a léky již tedy nemohly být účinné. Cíl 3: Co se týče projektu o zvyšování povědomí komunit o dané problematice, tento projekt byl hodnocen jako velmi úspěšný. Realizátoři se setkali s velkým zájmem veřejnosti, podařilo se jim kampaní oslovit dokonce předem žádaný počet dobrovolníků. Evaluace projektu od ČvT dokonce udává, že ve skutečnosti se podařilo kampaní oslovit více jak 43 000 osob. Projekt se taky setkal s podporou britské neziskové organizace Oxfam Great Britain138, která se připojila k pořádání hromadných senzibilizačních kampaní a společně se jim podařilo rozšiřovat povědomí o sexuálních zločinech a následné pomoci i prostřednictvím rozhlasových vysílání či díky vytvoření malých informačních letáčků. To znamenalo velký průlom, protože tak se informace dostaly ještě k více ženám. Zvýšilo se zejména povědomí o nutnosti vyhledat lékařskou péči včas. Celý projekt mohl být realizován hlavně díky finančním prostředkům členů Klubu přátel Člověka v tísni a díky prostředkům z Výboru evropské komise pro humanitární pomoc (ECHO; The Commission's European Community Humanitarian Office). Pro celý projekt bylo dohromady uvolněno téměř 540 000 Kč (31 000 USD)139. Realizátorům se podařilo daný rozpočet dodržet a s uvolněnými penězi vyšli na všechny potřebné aktivity, kterými zejména byly platy pro školitele pohybující se mezi 30 – 50 USD na osobu na den, náklady na jejich stravné po dobu školení, které málokdy překročily více jak 2 USD na osobu, na dopravu do místa školení a taky k zakoupení potřebných bloků a tužek pro účastníky. Dále pak alespoň minimální platy pro zaškolené dobrovolníky (10 USD za měsíc), jako motivace k jejich dalšímu rozšiřování informací mezi komunity. Rozpočet zahrnoval i danou sedmiměsíční kampaň a následné výdaje na vyrobení letáků. Realizace projektu byla organizací ČvT nakonec poměrně dobře vyhodnocena. Zaměření zejména na vzdělávání žen, aby se staly více soběstačnými, je jedno z těch 138
Oxfordský výbor pomoci proti hladomorům (OXFAM; Oxford Committee for Famine Relief ) je významná mezinárodní charitativní organizace, která dále sdružuje 13 národních organizací zaměřených na odstranění chudoby a nespravedlnosti ve světě. Právě Oxfam Great Britain spolupracovala na tomto projektu s organizací ČvT. 139 dle měnových kurzů pro období květen-prosince se cena pohybovala 1 USD = 17-18 Kč. Rozdíl ve financích na rozpočet se tedy pohybuje 10 000-30 000 Kč. Dostupné z www: http://www.kurzy.cz/kurzymen/kurzy.asp?A=H&KM=USD&D1=28.7.2011&D2=28.7.2012&I=1.
54
nejlepších možných řešení, jak ženám pomoci. Mělo by být vyvíjeno více projektů, jež by se zaměřovaly na zlepšení ekonomického postavení žen obecně, protože to by mohlo do budoucna být tou nejlepší prevencí na sexuální násilí. Vzdělané ženy by již nemusely být odkázány pouze na práci na vzdálených polích, kde jim hrozí mnohem vyšší riziko, že budou sexuálně napadeny.140
140
CAMPISI, C., TEFF, M., (2010), str. 17
55
7. Závěr Cílem této bakalářské práce bylo nastínit a komplexně zhodnotit problematiku sexuálního násilí páchaného zejména na ženách ve východní DR Kongo, se zaměřením na současně nejvíce postižené provincie – Severní Kivu a Jižní Kivu. Práce byla rozložena do tří uzavřených celků. V první kapitole šlo o uvedení čtenáře do historického kontextu země a jejího dalšího vývoje, což je důležité k pochopení složitosti konžského konfliktu. Aby mohlo být uvedení do děje kompletní, musela být nastíněna i současná situace, zejména působení místních i mezinárodních organizací, které jsou zapojeny do mírových jednání. Mezi nejdůležitější patří mírová mise OSN MONUC/MONUSCO, která v Kongu působí již od roku 1999. Práce dospěla k závěru, že tato až příliš nákladná mise ke zlepšení situace nijak výrazněji nenapomáhá a její role v dané válečné situaci je stále značně pasivní, přes veškeré vyvíjené úsilí. Další část byla již konkrétně zaměřena na ženy samotné. Proč zrovna ony musí trpět kvůli válce, z čeho plyne surovost páchaného násilí, jakou roli vlastně sehrává žena pro konžskou společnost a v neposlední řadě jaké formy násilí jsou na ženách páchány a jestli existuje nějaká pomoc těmto postiženým ženám. Na základě již dřívějších výzkumů bylo dokázáno, že násilí je v konžské válce užíváno záměrně, jako zbraň k zastrašení společnosti. Přestože v kulturním kontextu je žena v podřadnějším postavení, stále představuje jistotu rodiny a potažmo celé společnosti. Destrukce ženy je tedy krokem ke zničení stability sociálního zázemí všech obyvatel. Je alarmující, že brutalita a četnost znásilnění nejen roste, ale dotýká se již i mužů. Vychází to ze svědectví Markéty Kutilové, která zpovídala mladíka, jenž byl znásilněn 17 dospělými muži. Avšak opomenutí mužů, jakožto obětí sexuálního násilí bylo úmyslné, vzhledem k rozsahu a zadanému tématu bakalářské práce. V závěrečné kapitole byla zmíněna působnost konžských i mezinárodních neziskových organizací a jejich vzájemné provázání. Autor dosavadní projekty hodnotí jako ne vždy stoprocentně úspěšné a dobře realizované. Pro smysluplnější výsledky je potřeba lepší vzájemné koordinace a důvěra ve své partnerské organizace, což se ukázalo být v Kongu častým problémem, zejména u prvních realizovaných projektů zpočátku.
56
Přestože v zemi působí mnoho nevládních organizací zaměřujících se na pomoc obyvatelům a znásilněným ženám, stále se ke všem nedostává tolik potřebná pomoc. Velkou roli v zemi sehrávají lékařské týmy, jejichž pomoc je bezprostředně nejpotřebnější, ať už se jedná o pomoc ženám nebo zásahy v přeplněných uprchlických táborech, neboť počty lidí bez domova se dnem za dnem zvyšují. Další část byla již konkrétně zaměřena na ženy samotné. Proč zrovna ony musí trpět kvůli válce, z čeho plyne surovost páchaného násilí, jakou roli vlastně sehrává žena pro konžskou společnost a v neposlední řadě jaké formy násilí jsou na ženách páchány a jestli existuje nějaká pomoc těmto postiženým ženám. Na základě již dřívějších výzkumů bylo dokázáno, že násilí je v konžské válce užíváno záměrně, jako zbraň k zastrašení společnosti. Přestože v místním kulturním kontextu je žena v podřadnějším postavení, stále představuje jistotu rodiny a potažmo celé společnosti. Destrukce ženy je tedy krokem ke zničení stability sociálního zázemí všech obyvatel. Je alarmující, že brutalita a četnost znásilnění nejen roste, ale dotýká se již i mužů. Avšak opomenutí mužů, jakožto obětí sexuálního násilí bylo úmyslné, vzhledem k rozsahu a zadanému tématu bakalářské práce. V závěrečné kapitole byla zmíněna působnost konžských i mezinárodních neziskových organizací a jejich vzájemné provázání. Autor dosavadní projekty hodnotí jako ne vždy stoprocentně úspěšné a dobře realizované. Pro smysluplnější výsledky je potřeba lepší vzájemné koordinace a důvěra ve své partnerské organizace, což se ukázalo být v Kongu častým problémem, zejména u prvních realizovaných projektů. Přestože v zemi působí mnoho nevládních organizací zaměřujících se na pomoc obyvatelům a znásilněným ženám, stále se ke všem nedostává tolik potřebná pomoc. Velkou roli v zemi sehrávají lékařské týmy, jejichž pomoc je bezprostředně nejpotřebnější, ať už se jedná o pomoc ženám nebo zásahy v přeplněných uprchlických táborech, neboť počty lidí bez domova se dnem za dnem zvyšují. V závěru kapitoly byly vybrány a rozebrány dva projekty. Do realizace prvního jsou zapojeny všechny důležité instituce - konžská vláda, mezinárodní organizace i Organizace spojených národů. Zaměřuje se na komplexní boj se sexuálním násilím, jeho celkové vyřešení a ukončení a zároveň bojuje za lepší postavení ženy ve společnosti obecně. Další dva projekty jsou příklady za všechny realizované projekty v postižených provinciích, jeden reprezentuje pomoc v provincii Severní Kivu a druhý v Jižní Kivu. 57
Protože iniciátoři projektů nezveřejňují žádný rozbor ani plány, bylo velmi náročné nashromáždit relevantní data, čímž se opět znesnadňuje dokázání úspěšnosti těchto misí. Namístě je otázka, zda jsou v dohledné době nějaké šance, že by byl konflikt ukončen a tím konečně zastaveno násilí, které se dotýká všech obyvatel na východě Konga. Autorka se domnívá, na základě pročtení mnoha zpráv vydávaných lidmi mapující situaci již dlouhá léta, že vyřešení této patové situace nejvíce záleží na samotné konžské vládě, jelikož právě ona má v rukou největší moc. A rovněž na vzájemné kooperaci všech aktérů, kteří se zde snaží konflikt kontrolovat, ne-li zcela ukončit.
58
8. Seznam použité literatury All Africa. Congo-Kinshasa: Nkunda's Case Not Easy, Says Rwanda by Kezio-Musoke, D. online. 2011. Dostupné z www: http://allafrica.com/stories/201101200874.html. Amnesty International. No End to War on Women and Children, North Kivu, DRC. 2008 Dostupné z: http://www.amnestyusa.org/pdf/ women kivukongo.pdf. BARTELS et al.: Patterns of sexual violence in Eastern Democratic Republic of Congo: reports from survivors presenting to Panzi Hospital in 2006. Conflict and Health. Online. c2010. cit 30. 6. 2012. 10 s. Dostupné z:http://www.conflictandhealth.com/content/4/1/9. BBC. DR Congo bounty for fugitive Gedeon Kyungu Mutanga. Online, 2011, dostupné z www: http://www.bbc.co.uk/news/world-africa-14856852. CARLSEN, E.: Ra/pe and War in the Democratic Republic of the Congo. In Peace Review: A Journal of Social Justice. [online]. October 2009, S. 474 - 482. [cit. 2012-0107]. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10402650903323546. Celní správa ČR. Kimberleyský proces [online]. c2009 [Cit. 2012-14-06]. Dostupné z:
59
Global Security. Congo Civil War [online]. c2010-2012 [Cit. 2012-03-07]. Dostupné z: http://www.globalsecurity.org/military/world/war/congo.htm. History Revue: Halatka, D. - Belgická genocida v Africe. Srpen, 2010. Human Rights Watch. Soldiers Who Rape, Commanders Who Condome.Sexual Violence and Military Reform in Democratic Republic of Congo [online]. c2009, [Cit. 2009-08-04]. Dostupné z:. Human Rights Watch. War within the War. Sexual Violence Against Women and Girls in Eastern Congo [online]. c2002, [Cit. 2009-07-04]. Dostupné z: < http://www.hrw.org/sites/default/files/reports/congo0602.pdf>. Human Rights Watch. DR Congo: Militia Leader Guilty in Landmark Trial: Crimes Against Humanity Conviction an Important Step for Justice. online. 2009. Dostupné z www: . Human Rights Watch. Renewed Crisis in North Kivu. online. 2007. Dostupné z www: http://www.hrw.org/reports/2007/drc1007/index.htm. Human Rights Watch. Seeking Justice: The Prosecution of Sexual Violence in the Congo war[online]. c2005, Vol. 17, No. 1 (A). [Cit. 2009-07-21]. Dostupné z: KELLY, J.; VANROOYEN, M.: Militia in DRC speak about sexual violence. In Forced Migration review: Democratic Republic of Congo. Past. Present. Future? [online]. University of Oxford, 2010. S. 30 - 31. [cit. 2012-01-30]. Dostupné z: http://www.fmreview.org/DRCongo.pdf. KERALIS,J.:Beyond the silence: sexual violence in eastern DRC. In Forced Migration review: Democratic Republic of Congo. Past. Present. Future? [online]. University of Oxford, 2010. S. 13 -14. [cit. 2012-01-30]. Dostupné z: http://www.fmreview.org/DRCongo.pdf. KLICPEROVÁ, L., ŠILHOVI, O. a V. Afrika v nás. Praha: Mladá fronta, 2010. 239 s. ISBN 978-80-204-2116-6. KLÍMOVÁ, N. Případ Lubanga: skutečný začátek Mezinárodního trestního soudu. [online]. E-polis.cz, 25. duben 2012. [cit. 2012-07-09]. Dostupné z WWW: . ISSN 1801-1438. KRČKOVÁ, L. Konflikty v Demokratické Republice Kongo a její dopady na civilní obyvatelstvo. Olomouc, 2010. 89 s. Magisterská diplomová práce. Univerzita Palackého. Vedoucí práce Doc. RNDr. Pavel Nováček, CSc. 60
KUTILOVÁ, M.: Rwandská genocida pokračuje v Kongu, 2008 [online]. Dostupný z: . KUTILOVÁ, M.: Sexuální násilí na ženách ve východním Kongu, 2008 [online]. Dostupný z:. LACINA, K. a kolektiv. Nejnovější dějiny Afriky. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1987. 882 s. 73/508-21-8.5. Lékaři bez hranic. DRK: Válka v Severní Kivu, 2008. [online]. [c2012]. [Cit. 2012-06-10]. Dostupné z: http://www.lekari-bezhranic.cz/cz/aktuality/2008/drc/north_kivu_situation.php. Lékaři bez hranic. Následky konfliktu v Demokratické republice Kongo, 2012. [online]. [c2012]. [Cit.2012-06-10]. Dostupné z: http://www.lekari-bezhranic.cz/cz/aktuality/2012/drk/nasledky-konfliktu-na-vychode-drc.php Politické problémy rozvojových zemí. Demokratická republika Kongo: přehled politického vývoje. [online]. c2008 [Cit. 2012-02-07]. Dostupné z: http://rozvojovky.vse.cz/stdrko.php. REID, Richard J. Dějiny moderní Afriky: od roku 1800 po současnost. Praha: Grada Publishing, a.s., 2011. 336 s. ISBN 978-80-247-3079-0. RELIEF WEB. DR Congo: MONUC - The end of the Amani programme is a milestone in the peace process. [Online]. [c2012]. [cit. 12. 7. 2012.]. Dostupné z WWW: http://reliefweb.int/report/democratic-republic-congo/dr-congo-monuc-end-amaniprogramme-milestone-peace-process. RODRIGUEZ, C.: Sexual violence in South Kivu, Congo. In Forced Migration review: Democratic Republic of Congo. Past. Present. Future? [online]. University of Oxford, 2010. S. 30 - 31. [cit. 2012-01-30]. Dostupné z: http://www.fmreview.org/DRCongo.pdf. SHILLINGTON, K. History of Africa. 2nd. New York: Palgrave Macmillan, 2005. 474 s. ISBN 978-0-333-59957-0. STOP RAPE NOW: UN Action Against Sexual Violence in Conflict. Comprehensive Strategy on Combating Sexual Violence in DRC:Summary. [online]. c2009 [cit. 2012-2807]. Dostupné z www: http://stoprapenow.org/uploads/features/CSonDRCforweb.pdf. 61
TEFF,M., CAMPISI,C.: Preventing sexual violence. In Forced Migration review: Democratic Republic of Congo. Past. Present. Future? [online]. University of Oxford, 2010. S. 16 -17. [cit. 2012-01-30]. Dostupné z: http://www.fmreview.org/DRCongo.pdf. The Epoch Times. Největší afričtí diktátoři: mobutu Sese seko. [online]. c2011 [Cit. 201203-02]. Dostupné z:
62
9. Přílohy
Seznam příloh 1) Mapa DR Kongo 2) Detail provincie Severní Kivu 3) Detail provincie Jižní Kivu 4) Nejvýznamnější lokality nalezišť nerostných surovin v DR Kongo 5) Místa v DR Kongo podle míry násilností 6) Rozhovor s Markétou Kutilovou
Příloha 1 - Mapa DR Kongo
Převzato z: http://www.congo-pages.org/geo.htm.
Příloha 2 - Detail provincie Severní Kivu
Příloha 3 - Detail provincie Jižní Kivu
Příloha 4 - Nejvýznamnější lokality nalezišť nerostných surovin v DR Kongo
Převztato z: diepresse.com/.../aussenpolitik/431948/index.do.
Příloha 5 - Místa v DR Kongo podle míry násilností
Příloha 6 - Rozhovor s Markétou Kutilovou Otázky pro Markétu Kutilovou, které doplňují napsanou práci. Rozhovor se točí nejen o problematice násilí páchaném na civilním obyvatelstvu, zejména na ženách na východě DR Kongo, konkrétně v regionech Jižní a Severní Kivu. Markéta Kutilová byla jedna z prvních vůbec, která zde pod organizací Člověk v tísni zakládala první projekty na podporu znásilněných žen, zejména v regionu Bunyakiri v Jižní Kivu. Otázky jsou zaměřené na její osobní zkušenosti s ženami, s místními neziskovými organizacemi, jak to vlastně v Kongu funguje, když si tady člověk zakusí nějakou dobu žít na vlastní kůži. V závěru paní Kutilová hodnotí mise a svůj postoj ke Kongu s ohledem času zpět. Zajímavým doplněním bylo i pro mne, že není vždy jediná pravda, co se člověk dočte v reportech, byť od renomovaných neziskových organizací. Mnohokrát paní Kutilová vyvrací dění v Kongu, jako takové, o kterém jsem psala v textu. Jako první člověk v České republice jste přišla do českých médií s článkem, který popisoval hrůzy a násilí dějící se ženám v DR Kongo, respektive ve východní části země. Co Vás k tomu přivedlo? Proč jste si vybrala zrovna Kongo a jak jste se k této problematice dostala? Do DR Kongo jsem poprvé odjela v roce 2007 jako nezávislá novinářka. Žila jsem ale ve městě Kisangani (SZ provincie Oriental) a reportáže dělala i z hlavního města Kinshasy či z oblasti Lubumbashi (JV provincie Katanga). To vše jsou oblasti Konga, kde válka už nezuří. Tam jsem se ale poprvé dozvěděla, co se děje na východě země. Po návratu do ČR jsem na mezinárodním filmovém festivale Jeden svět viděla snímek americké režisérky Lisy Jackson s názvem Hluboké ticho a to byl pro mě tak silný a otřesný zážitek, že jsem se rozhodla se do Konga vrátit. Tentokrát již do válečné oblasti, abych problematiku sexuálního násilí a této války dostala do českých médií, která tomu nevěnovala žádnou pozornost. Kde dále jste se v Kongu věnovala problematice násilí páchaného na ženách? Při své druhé cestě v roce 2008 jsem z hlavního města Kinshasy letěla do Gomy, hlavního města provincie Severní Kivu, pak lodí do Bukavu, hlavního města provincie Jižní Kivu a poté do oblasti Bunyakiri (Jižní Kivu), kde jsem zakládala první projekty společnosti Člověk v tísni.
Jak byste popsala atmosféru při příjezdu do postiženého regionu? Měla jste někdy při návštěvě konfliktních míst Vy sama strach? Cítila jste se někdy přímo ohrožena? Jako novinářka jsem ve válečné zóně částečně využívala ochrany „modrých přileb“ OSN (mise MONUC/MONUSCO) a jako novinářka jsem také využívala jejich logistické podpory, včetně placení všech letenek, pronajímání aut, a podobně, abych u sebe nemusela mít moc peněz v hotovosti. S MONUSCO jsem se navíc mohla přesunovat i helikoptérami a letadly do míst, kam by se člověk po zemi dostával celé dny či týdny. Poté jako humanitární pracovnice pro ČvT už jsem paradoxně neměla žádnou ochranu, jen místní průvodce. Několikrát jsem v ohrožení byla a bála jsem se. Po nějaké době ten strach už byl i paranoidní, ale to už jsem věděla, že musím z Konga pryč, protože jsem již byla u konce se svými psychickými silami. Pokud se bavíme přímo o Vaší práci, s kým z místních jste spolupracovala či stále spolupracujete nejvíce? Jsou to jednotlivci či místní organizace? Od začátku jsme spolupracovali s místními NGO, zejména s organizací ADIP, dále s nejrůznějšími asociacemi a ženskými spolky. Ty ale většinou fungují, jen pokud mají zahraniční zdroje. Výhodou je, že mají samozřejmě detailní znalost prostředí, lidí, kultury a kontextu páchaného násilí, ale také musí hájit své zájmy. Jaké pro Vás bylo setkat se s traumatizovanými ženami poprvé? Většině žen, s nimiž jsem se setkala, nedělalo problém mluvit o tom, co se jim stalo. Spíše viděly, že jsem bílá a tak nevěděly, co od daných hovorů čekat. Častokrát jsem si připadala trapně já, nevěděla jsem, na co se jich mám v tu chvíli zeptat, jestli můžu nebo se to nehodí. Spoustu věcí, o kterých mluvily, bylo občas nevěrohodných, něco na nich nesedělo, nedávaly smysl. Jenomže bylo by ode mě trapné vyptávat se na detaily a dát najevo, že něčemu z toho, co říkají, nevěřím. Proč si myslíte, že si ženy mohly daná traumatická vyprávění „přibarvovat“? Když jsem se tématu sexuálního násilí na ženách začala zabývat, byla jsem jedna z prvních a málokterá organizace se tehdy tímto problémem zabývala. Ale postupem času těchto organizací začalo přibývat a spíš se stává, že mezi sebou začínají soupeřit, kdo získá na
svojí „stranu“ více obětí. Dalo by se říci, že sexuální násilí je dnes „sexy tématem“. Toho bohužel občas zneužívají i některé ženy, které si třeba pár detailů přimyslí, aby dostaly více pomoci a pozornosti. Plakala jste někdy před nimi? Brečela jsem dvakrát, ale nikdy ne přímo před ženami. Poprvé, když jsem byla v Bunyakiri, tak poté, na cestě zpět na lodi z Bukavu do Gomy. Podruhé po setkání s tříletou holčičkou, která byla brutálně znásilněna skupinou dospělých mužů… Jak danou situaci zvládají zdejší ženy, ať už ty, jež prožily nějaký hrůzný zážitek nebo i ty, kterých se to zatím „nedotklo“? A co pomáhá ženám mírnit následky traumat? To je individuální, ale obecně platí, že téměř každá má děti a kvůli nim musí jít a žít dál….existují ženské skupiny, kde si pomáhají navzájem a spousta NGO nabízí psychologickou pomoc. Jaký ohlas měly vaše první projekty zakládané v Bunyakiri? A jaké jsou současné projekty na pomoc ženám v oblasti a jak byste je zhodnotila? Můžete popsat nějaký příklad dobré praxe? Projekty v Bunyakiri měly veliký ohlas. Bylo to i tím, že jsme byli první mezinárodní nezisková organizace, která se tam po dlouhé době od konžské války nebála přijet a pracovat. Člověk v tísni se stal vůdčí organizací i poté, co se do východního Konga začalo sjíždět a projekty realizovat mnoho světových NNO. Je dobře, že se problém dostal do povědomí NNO, ale bohužel ne všechny programy a projekty jsou efektivní. Nejdůležitější je, aby byla dobrá koordinace, protože overlaping (překrývání projektů) je velmi častý jev, kvůli čemuž jich pak je mnoho neefektivních. Při vaší spolupráci s místními „neziskovými“ docházelo někdy k nějakým problémům? Ano, po nějaké době, když jsme již měli pár projektů rozjetých, tak začaly vyvstávat problémy s místními partnery. Nejen s ADIP ale i s dalšíma. Docházelo ke ztrátám peněz, už jsme se nemohli nadále na nikoho s jistotou spoléhat. Mnoho místních partnerů nám vědomě lhalo. Ale to platí všude v Africe. Pokud máte bílou barvu pleti, nikdy se nedozvíte celou pravdu.
Proč je podle Vás toto sexuálně motivované násilí pácháno? Je to taktika rebelujících skupin, jak zastrašit civilní obyvatelstvo? Proč se však jejich pozornost obrací proti občanům, kteří nejsou v boji o suroviny zaangažovaní? Jednak jde částečně o ukojení sexuálního chtíče, ale především je násilí využíváno jako válečná zbraň. Pokud znásilníte pár žen z vesnice, ostatní se leknou a vesnici opustí, utečou pryč a rebelové tak mají místo „vyčištěno“, mohou se zde na čas usídlit. Takových opuštěných vesnic jsou v Kongu stovky. A uprchlíků statisíce. V poslední době ale navíc začal růst počet násilí, jež páchají neuniformovaní civilisté. Zde se již může jednat například o vyřizování účtů se sousedem, o mstu. Velkou roli sehrává zejména fakt, že je málokdo a málokdy potrestán za spáchané znásilnění či jiné násilí. Je pravidlem, že znásilněnou ženu její komunita, rodina vždy odmítne a vyžene pryč? To, že znásilněnou ženu vyženou, není pravidlem. Stává se to, to ano, ale spíše výjimečně. Ne každá znásilněná je zavržena, ale také se nedá vztáhnout obecně na všechny místa v Kongu, že znásilněná žena je přijata zpět. Proč se podle Vás média dané problematice příliš nevěnují? Musí se rozlišit světová a česká media. Pro ty české je to vzdálená země, vzdálené téma i problémy. A hlavně my jako stát nemáme v Kongu žádné zájmy, nejsme bývalá koloniální velmoc. Navíc od šéfů v českých médiích slýchám, že to naše čtenáře nezajímá, ale pak, když se již nějaký článek podaří otisknout, ohlas to má veliký a čtenáře to zajímá. Je to asi složitější… Zajímalo by mě, jak se vlastně k danému problému staví konžská vláda? Snaží se nějak zamezit sexuálně motivovaným zločinům, nebo primárně usiluje o ukončení konfliktu o nerostné suroviny? Až do roku 2006 znásilnění nebylo trestným činem. Vláda jej uzákonila až na nátlak mezinárodních organizací. Doteď ale na trestání není připravena ani konžská justice, ani policie. Navíc není tajemstvím, že nitky k ukončení konfliktu má v ruce několik velmi vlivných osob. Jednak je to konžský prezident Joseph Kabila Kabange, dále rwandský prezident Paul Kagame a v neposlední řadě prezident USA. Ani jedna strana nemá
opravdový zájem na ukončení, neboť všechny na chaosu v zemi a nepřehledné situaci profitují a jsou do toho hlavně ekonomicky zainteresováni. Navíc Joseph Kabila je synem Laurenta Kabily, kterému k moci v DR Kongo pomohli právě Rwanďané, kteří dnes na východě země plundrují nerostné bohatství, vyhánějí obyvatelé z jejich obydlí a znásilňují jejich ženy. Ano, o tomto mocenském spojení jsem již také četla, ale nejsou to pouhé dohady bez opodstatnění? Existují reporty OSN, kde je o tomto psáno černě na bílém i s důkazy. http://www.un.org/News/dh/infocus/drc/Consolidated_guidelines.pdf http://www.globalwitness.org/library/un-report-calls-action-cleancongo%E2%80%99s-minerals-trade-and-end-impunity.
Pokud byste dostala volnou ruku, co byste navrhovala, aby se zastavilo násilí, jež je na ženách, dětech i mužích na východě DR Kongo pácháno? Pozavírala bych zkorumpované politiky, před soud bych postavila prezidenty Kagameho i Kabilu. Zakázala bych úplatky a mezinárodním firmám bych přikázala mít certifikáty o skutečném původu nerostů. K jednacímu stolu bych posadila Rwandu, DR Kongo, USA a EU a dále zástupce armád CNDP, FDLR…ale to vše je nereálné. Co se týče mírových misí OSN - MONUC/MONUSCO, jak se na jejich činnost v zemi díváte? Byli a jsou vojáci modrých přileb přínosem pro bezpečnost v Kongu? Já osobně jsem velkým kritikem této mise. Poměr výkon/plat je příšerný. Mise stojí 170 mld USD ročně a ochrana civilistů je téměř žádná. Nikdo z mise by neriskoval život kvůli jen tak nějakým Konžanům. Navíc drtívá většina vojáků je také z rozvojových zemí jako je Pákistán, Bangladéš či Indie a jejich motivace setrvat v Kongu je čistě finanční a pak rychle zpátky domů. Když jsem byla v Kongu, žila jsem asi dva týdny na základně UN a tak vím, že 80 % času tito vojáci nic nedělají, jenom se dívají na filmy a je jim úplně jedno, co se v Kongu děje.
Proč je teda této tolik náročné misi stále prodlužován její mandát? Největší sponzor této mise je USA a to myslím, že mluví za vše. Mise tohoto typu jsou obrovským „kšeftem“ pro americké i zahraniční firmy už jen co se týče zásobování jídlem a
jiných
dodávek,
třeba
zbraní
či
zdravotnického
materiálu.
Kolem
mise
MONUC/MONUSCO se točí až 17 000 pracovníků, kteří zásobují vojáky modrých přileb, třeba i mraženými kuřaty z Pákistánu! Tak mají na to asi stovky letadel, helikoptér a tisíce aut, tak proč ne.. Zajímalo by mě, jestli se DR Kongo a její problémy staly pro vás srdeční záležitostí a budete se do země ještě někdy znovu vracet, rozjíždět třeba ještě další programy na podporu obětem? V DR Kongo jsem byla naposledy v loni a nemám touhu se tam již vracet. Ty dva strávené roky tam byly strašně náročné, dva roky mého života, to již stačí. Z mnoha věcí a lidí jsem byla hodně zklamaná. A po nějaké době už je toho na člověka až příliš toho všeho.
