EVROPSKÁ KOMISE
Brusel, 22.6.2011 COM(2011) 367 konečná verze
ZELENÁ KNIHA Modernizace směrnice pro odbornou kvalifikaci (text se závažností EEA)
1
1. ÚVOD Občané EU1 poskytující širokou škálu odborných služeb spotřebitelům a firmám jsou významnou součástí naší ekonomiky. Získání zaměstnání nebo poskytování služeb v jiném členském státě je konkrétním příkladem toho, jak pro ně může být prospěšný jednotný trh. Již dlouho se uznává, že restriktivní regulace odborné kvalifikace má stejně negativní dopad na mobilitu jako diskriminace na základě národnosti. Uznávání kvalifikace získané v jiném členském státě se tudíž stalo významným stavebním kamenem jednotného trhu. Jak je zdůrazněno v Strategii Evropa 20202 a v zákoně o jednotném trhu3, odborná mobilita je klíčovým prvkem evropské konkurenceschopnosti. Náročné a nejasné postupy uznávání odborné kvalifikace byly uvedeny ve Zprávě o občanství EU 20104 jako jedna z hlavních překážek, s kterými se občané EU stále setkávají ve svém každodenním životě, když uplatňují svá práva na základě zákonů EU napříč hranicemi států. Modernizace by rovněž posílila postavení Evropské unie při mezinárodních obchodních jednáních, protože by usnadňovala sbližování předpisů a umožňovala by EU získat pro občany EU lepší přístup na trh v třetích zemích. Mobilita odborníků je v EU stále nízká. Počet stížností, případů SOLVIT a otázek vznesených prostřednictvím poradenství Your Europe a rozbor těchto případů je jasným důkazem toho, že je tato pravidla třeba modernizovat. Navíc obchodování se službami v rámci EU (včetně odborných služeb) představuje pouze cca 25 % celkových obchodů v rámci EU. Tento podíl je příliš nízký, posuzuje-li se na základě celkové důležitosti sektoru služeb pro ekonomiku EU (70 % HDP). Bylo by možno dosáhnout více. Vyšší mobilita by rovněž byla odpovědí na problémy s obsazováním pracovních míst vyžadujících vysokou kvalifikaci v důsledku klesajícího počtu aktivní populace. Podle předpokladů Evropského střediska pro rozvoj profesní přípravy (Cedefop) bude do roku 20205 pro obsazení pracovních míst vyžadujících vysokou kvalifikaci potřeba o 16 milionů víc lidí, což ve spojení se současnými trendy povede ke značnému nedostatku kvalifikovaných odborníků. Některé případy nedostatku kvalifikovaných sil bude moci vyřešit obsazením lidmi s odbornou kvalifikací získanou mimo EU, kteří v současné době čelí značným problémům s uznáním jejich kvalifikace. Obzvláště znepokojující je předpokládaný nedostatek jednoho milionu odborníků ve zdravotnictví. Způsob, jakým země mohou lépe řídit mobilitu zdravotnických odborníků dalším posilováním své obecné politiky v oblasti pracovních sil a dalším rozvíjením mechanismu plánování pracovních sil,
1
Týká se rovněž státních příslušníků třetích zemí, kteří mají práva na základě evropské legislativy: s rodinnými příslušníky občanů EU, osobami s dlouhodobým pobytem, uprchlíky a držiteli „modré karty“ se s ohledem na uznávání odborné kvalifikace nakládá stejně, jako s občany EU. 2 Zpráva Komise Evropa 2020, strategie pro inteligentní, udržitelný a celkový růst - COM(2010) 2020, 3.3.2010. 3 Zpráva Komise pro Evropský parlament, Radu, Evropskou ekonomickou a sociální komisi a Regionální komise, zákon o jednotném trhu, Dvanáct nástrojů pro podporu růstu a posílení sebedůvěry, „Spolupráce za účelem dosažení nového růstu“ - COM(2011) 206, SEC(2011) 467. 4 Zpráva o občanství EU 2010 „Odstranění překážek uplatňování práv občanů EU“ - COM(2010) 603, 27.10.2010. 5 Nabídka a poptávka po kvalifikované síle v Evropě: střednědobá prognóza do roku 2020 (2010), dostupné na http://www.cedefop.europa.eu/en/Files/3052_en.pdf 2
bude předmětem samostatného kroku Komise a členských států6. Umožnění občanům realizovat své právo jednotlivce pracovat kdekoliv v EU musí být nahlíženo v tomto širším kontextu. Aby odborníci mohli plně využívat výhod svobody pohybu, musí mít zajištěno, že jejich kvalifikace bude bezproblémově uznána v jiných členských státech7. Proto je podstatné, aby směrnice pro odbornou kvalifikaci8 stanovila jasná a jednoduchá pravidla pro uznávání odborné kvalifikace. Tato pravidla musí zároveň zaručovat vysokou kvalitu služeb, aniž by se z nich stala překážka mobility. Evropská unie v této oblasti již dosáhla značných úspěchů: některé typy odborné kvalifikace, zejména v oblasti zdravotnictví, architektury, řemesel, obchodu a průmyslu, podléhají automatickému uznávání. Pro všechny ostatní profese byl úspěšně zaveden princip vzájemného uznávání na základě „obecného systému“. V roce 2005 byla tato pravidla doplněna novým lehčím režimem pro usnadnění dočasné mobility. Tato pravidla jsou přínosem pro miliony odborníků Evropě. Odhaduje se, že samotný systém automatického uznávání kvalifikace na základě sladěných minimálních požadavků na vzdělání se vztahuje na 6,4 milionů občanů9. V březnu 2010 Komise zahájila hodnocení směrnice, což vedlo k mobilizaci mnoha účastníků: zhruba dvě stovky kompetentních úřadů vypracovaly v roce 2010 hlášení o zkušenostech a přibližně čtyři sta účastníků poskytlo své názory v rámci veřejných konzultací na začátku roku 2011. Tato zelená kniha je založena na tomto hodnocení. Prezentuje nové nápady pro usnadnění mobility na jednotném trhu, jako např. Evropská profesní karta (viz část 2); zkoumá způsoby, jak stavět na dosaženém úspěchu, (viz část 3) a stanoví možnosti modernizace automatického uznávání kvalifikace (viz část 4). Rozsáhlé konzultace těchto myšlenek pomohou Komisi zhodnotit různé možnosti modernizace směrnice pro odbornou kvalifikaci. Legislativní návrh na modernizaci Směrnice je plánován na konec roku 2011. 2. NOVÝ PŘÍSTUP K MOBILITĚ 2.1. Evropská profesní karta Modernizace by měla využívat nejnovější technologie za účelem nabízení nejnovějších nástrojů pro mobilitu. Tyto technologie mají potenciál umožnit odborníkům více volného pohybu a zlepšit informovanost spotřebitelů a zaměstnavatelů o kvalifikaci odborníků s ohledem na služby, které nabízejí. Evropská profesní karta by měla být připravena na základě rychlých komunikačních technologií 21. století a vytvářet mechanismus, který jí zajistí konkrétní a dobře připravený účinek na základě modernizované směrnice pro odbornou kvalifikaci. Informační systém pro vnitřní trh (IMI) by mohl usnadnit mnohem rychlejší spolupráci mezi vydávajícím členským státem (opouštěná země odborníka) a přijímajícím členským státem (země, kde odborník hledá uplatnění). Rychlejší
6
Další problém se týká regulovaných profesí souvisejících s mořem, kde Komise v roce 2012 hodlá zveřejnit Zprávu o modrém růstu, udržitelném růstu v oblasti oceánů, moří a pobřeží. Komise má z tohoto pohledu zájem pochopit, zda je možno zjistit všechny specifické překážky vzájemného uznávání kvalifikace v této oblasti. 7 Problémy spojené s uznáváním odborné kvalifikace představují jednu z překážek mobility odborníků v rámci EU, vedle ostatních překážek, jako např. přenosnost důchodových práv, jazykové bariéry atd. 8 Směrnice 2005/36/EC Evropského parlamentu a Rady ze 7. září 2005 o uznávání profesní kvalifikace (OJ L 225, 30.9.2005, s. 22). 9 Internal Market Scoreboard, červenec 2010. 3
spolupráce mezi těmito dvěma zeměmi by umožnila rychlý proces uznávání kvalifikace pro držitele karty. Spolupráce prostřednictvím IMI by rovněž měla podléhat termínům, které by členské státy byly zavázány v budoucnu dodržovat. Stejně tak dočasná mobilita by mohla být mnohem jednodušší pro odborníky, kteří budou držiteli karty: všechny povinnosti podávání informací, které přijímající země může v současné době vyžadovat, budou nadbytečné, protože všechny nezbytné informace budou buď uvedeny na kartě samotné, nebo budou k dispozici od opouštěné země, která kartu vydala, prostřednictvím rychlé elektronické infrastruktury. Mobilizace opouštěného členského státu Na základě současného systému je za ověření kvalifikace migrujícího odborníka zodpovědný přijímající členský stát. To může vytvářet problémy pro odborníky, od nichž může být vyžadováno předložení překladů různých dokumentů. Pro kompetentní úřad přijímajícího členského státu, který nemusí mít přehled o způsobu získávání kvalifikace v jiných členských státech, to rovněž může být úkol náročný na zdroje. Evropská profesní karta vydaná kompetentním úřadem v členském státě, v němž kvalifikace byla získána, a za podmínky, že příslušný odborník je oprávněn činnost provozovat, by mohla tento proces usnadnit zvýšením role opouštěného členského státu v počátečním stádiu. Při vydávání této karty by kompetentní úřad členského státu musel zkontrolovat, zda žadatel má požadovanou kvalifikaci a zda splňuje všechny ostatní podmínky, jak to může být vyžadováno na základě modernizované směrnice, například že mají legální základ nebo že jejich diplomy jsou pravé. Tento úřad by rovněž archivoval dokumenty, které oprávnily vydání karty, a poskytnul by je svému protějšku v přijímajícím členském státě dle potřeby. Aby byla zajištěna vzájemná důvěra, kartu by nevydávaly žádné obchodní subjekty. Pokud určitá profese není v opouštěném členském státě regulována, bylo by úkolem tohoto členského státu jmenovat kompetentní veřejný úřad k vydání karty (např. kontaktní místa10 nebo centra NARIC11). Na základě tohoto systému by úřady přijímajícího státu nemusely využívat administrativní zdroje pro ověření všech informací, které by již byly ověřeny opouštěným členským státem. Pro potvrzení toho, zda držitel karty může vykonávat příslušnou profesi v hostitelském členském státě, by bylo dostačující ověřit platnost karty samotné. V tomto kontextu by bylo možno spoléhat na Informační systém pro vnitřní trh (IMI) jako na „kontaktní úřad“ pro spolupráci mezi kompetentními úřady. To by vyžadovalo, aby všechny kompetentní úřady, které vydávají a verifikují kartu, byly registrovány v IMI, což by jim umožňovalo vzájemnou komunikaci, pokud by měly jakékoliv dotazy. Podstatná část kompetentních úřadů napříč EU je již registrována, registrace ostatních se očekává do konce roku 2012. Mobilizace přijímajícího členského státu Pro odborníka, který chce poskytovat služby na dočasném základě, by profesní karta mohla nahrazovat administrativní dokumenty, na nichž bylo založeno dřívější prohlášení, které většina
10
Článek 57 směrnice zavazuje členské státy k tomu, aby zřídily kontaktní místo za účelem poskytování informací občanům a kontaktním místům jiných členských států a za účelem pomoci občanům při uplatňování svých práv. 11 Národní informační centrum pro uznávání vysokoškolské kvalifikace (NARIC) pomáhá občanům s problémy spojenými s vysokoškolskou kvalifikací. Pro více informací viz http://www.enic-naric.net/index.aspx?s=n&r=g&d=about#NARIC. 4
členských států vyžaduje na základě článku 7 směrnice. Měl by dostačovat e-mail udávající číslo profesní karty. Držitel karty by dokonce zcela mohl být osvobozen od režimu předchozího prohlášení, protože by mohla stačit karta obsahující nezbytné informace. Bylo by možno ji předkládat úřadům a příjemcům služeb v hostitelském členském státě místo zasílání prohlášení. Dočasná mobilita by byla mnohem jednoduší a přitom by stále bylo možné provádět nezbytnou kontrolu. Podobné výhody by mohly být dosaženy pro odborníky usilující o automatické uznání jejich kvalifikace na základě sjednocených minimálních požadavků na vzdělání. Karta by mohla dosvědčovat, že kvalifikace odborníka splňuje sladěné minimální požadavky na základě modernizované směrnice. To by mohlo být ověřeno vydávajícím kompetentním úřadem při řešení žádosti o vydání karty v členském státě, kde byl vydán požadovaný doklad o formální kvalifikaci. Úřad v přijímajícím členském státě by již dále nemusel kvalifikaci ověřovat, a tudíž by byl v postavení umožňujícím vydání rozhodnutí o uznání kvalifikace za podstatně kratší lhůtu (např. do dvou týdnů namísto tří měsíců, které jsou v současné době povoleny na základě směrnice)12. I na základě obecného systému, kdy je kvalifikace posuzována případ od případu, by karta zjednodušovala a zrychlovala postup uznávání kvalifikace, protože počáteční ověření by bylo provedeno již úřadem vydávajícím kartu. V důsledku toho by postup mohl být zkrácen maximálně na jeden měsíc namísto současné doby maximálně čtyř měsíců13. Profesní karta by rovněž nabízela přínosy pro příjemce služeb, zejména s ohledem na transparentnost. Předložením karty by odborníci nabízeli záruku, že jsou kompetentní na provádění své profese. Systém by navíc mohl být nastaven tak, že by spotřebitelům a zaměstnancům dával možnost ověření platnosti karty (např. prostřednictvím přímého kontaktu s kompetentním úřadem). Práce řídicí skupiny a pilotní případové studie Evropská profesní karta by nebyla povinná. Odborníci, kteří mají zájem, by měli mít možnost, nikoliv povinnost, o tuto kartu požádat. Komise již zřídila Řídicí skupinu pro profesní kartu pro vybrané strany, které vyjádřily zájem. Je složena ze zástupců různých profesí, kompetentních úřadů a odborů. Skupina zahájila svou činnost na začátku ledna 2011 a předpokládá se, že předloží konkrétní závěry do října letošního roku. Skupina zkoumá přidanou hodnotu a možné právní dopady této karty. Dále studuje existující projekty profesních karet a rovněž podobné nástroje, které mohou být užitečné pro každodenní život občana (jako např. evropské řidičské průkazy, evropskou kartu zdravotního pojištění nebo budoucí Evropské pasy kvalifikace). Skupina věnovala velkou pozornost realizačním problémům, včetně otázek týkajících se obsahu a formátu této karty, a rovněž nejlepšímu způsobu zajištění její důvěryhodnosti. Výsledky budou prezentovány na Fóru jednotného trhu, které se bude konat 3. – 4. října v Krakově, Polsko.
12
Zatímco posílená role odesílající země může vyžadovat zapojení administrativních zdrojů, tento přístup pravděpodobně sníží celkové zatížení, protože pro odesílající zemi by mělo být snadnější ověřit kvalifikaci ve své vlastní zemi a vlastním jazyce, což by mělo snižovat náklady vynaložené na opakované ověřování. 13 Zde odesílající úřad znovu stráví více času ověřováním informací. Celkový postup by však měl být kratší, protože odesílající úřad je v nejlepší pozici pro provedení těchto kontrol (jazykové důvody, kontrola platnosti administrativních dokumentů atd.). 5
S ohledem na různé podmínky přístupu a vykonávání každé profese Řídicí skupina považovala za vhodné provést případové studie zahrnující několik vybraných profesí: inženýři, lékaři, zdravotní sestry, fyzioterapeuti a turističtí průvodci. Otázka 1: Máte nějaké komentáře ohledně příslušných rolí kompetentních úřadů v opouštěném členském státě a v přijímajícím členském státě? Otázka 2: Souhlasíte, že profesní karta by mohla mít následující účinky, v závislosti na cílech držitele karty? a) Držitel karty se přesunuje na dočasném základě (dočasná mobilita): - Možnost 1: díky kartě by nebyla nutná žádná prohlášení, která členské státy v současné době mohou vyžadovat na základě článku 7. - Možnost 2: režim prohlášení bude zachován, ale karta by mohla být předkládána namísto všech doprovodných dokumentů. b) Držitel karty usiluje o automatické uznání své kvalifikace: předložení karty by urychlilo proces uznání kvalifikace (přijímající členský stát by měl učinit rozhodnutí do dvou týdnů namísto tří měsíců). c) Držitel karty usiluje o uznání své kvalifikace, která nepodléhá automatickému uznávání kvalifikace (obecný systém): předložení karty by urychlilo proces uznání kvalifikace (přijímající členský stát by musel učinit rozhodnutí do jednoho měsíce namísto čtyř měsíců). 2.2. Zaměření na ekonomické činnosti: princip částečného přístupu Odborníci mohou mít problémy s uznáním jejich kvalifikace, pokud se rozsah jejich ekonomických činností prováděných v rámci profese liší mezi jejich domácím členským státem a členským státem, v němž hodlají působit. Toto je případ například profese „instruktor snowboardingu“, která existuje jako samostatná profese v některých členských státech, nikoliv však v jiných členských státech, kde snowboarding namísto toho vyučují instruktoři lyžování. Někdy jsou rozdíly v rozsahu ekonomických činností pokrytých jednou profesí ve dvou členských státech tak velké, že odborníci by museli v hostitelském členském státě absolvovat kompletní vzdělávací a školicí program, aby dohnali rozdíly v příslušných požadavcích dané kvalifikace, jako ve výše uvedeném příkladě. Při posuzování tohoto problému Soudní dvůr vyvinul princip částečného přístupu14. Soud stanovil, že členské státy musí za určitých podmínek umožnit částečné zastávání profese na žádost odborníka. Avšak v souladu s precedenčním právem Soudu ochrana příjemců služeb a spotřebitelů obecně může opravňovat přiměřená omezení svobody zavedení praxe a svobody poskytování služeb, pokud jsou tato opatření nezbytná a přiměřená za účelem dosažení cíle. Vložení tohoto principu do směrnice by znamenalo rozšíření záruk nabízených pro odborníky, jako např. termíny, do nichž členské státy musí vydat rozhodnutí o uznání kvalifikace, a rovněž pro odborníky, kteří splňují podmínky částečného přístupu.
14
Colegio de Ingenieros de Caminos, Canales y Puertos, případ C- 330/03 z 19. ledna 2006, hlášení Evropských soudů 2006, s. I-801. 6
Modernizovaná směrnice by rovněž mohla potvrzovat kritéria, na jejichž základě by princip platil („přístup založený na kritériích“) v souladu s touto jurisprudencí. Podle Soudu princip částečného přístupu platí tam, kde je objektivně možné oddělit ekonomickou činnost, kterou odborník hodlá vykonávat v hostitelském členském státě, od zbytku činností zahrnutých v příslušné profesi v tomto členském státě. Jedním z rozhodujících kritérií je to, zda ekonomická činnost může být vykonávána, nezávisle či autonomně, v tom členském státě, kde byla odborná kvalifikace získána. Například inženýr se zaměřením na hydrauliku v jednom členském státě, který hodlá pracovat v členském státě, kde jeho činnosti provádějí inženýři se širší kvalifikací, kteří se rovněž zabývají silnicemi, kanály a přístavy, může získat částečný přístup k této profesi v hostitelském členském státě. Byl by oprávněn vykonávat pouze činnosti týkající se hydrauliky. Z tohoto principu mohou existovat určité výjimky, pokud budou oprávněny převažujícími důvody obecného zájmu, pokud jsou vhodné pro zajištění dosažení cíle obecného zájmu a nejdou nad rámec toho, co je nezbytné pro jeho dosažení. Otázka 3: Souhlasíte s tím, že vložení principu částečného přístupu a speciálních kritérií pro jeho aplikaci do směrnice by přineslo významné výhody? (Uveďte prosím konkrétní důvody pro jakékoliv odklonění od tohoto principu.) 2.3. Reorganizace společných platforem V dnešní době pouze omezený počet profesí využívá výhody automatického uznání kvalifikace. Mnoho profesí na základě „obecného systému“ usiluje o podobný mechanismus, který by usnadnil jejich mobilitu. Článek 15 směrnice nabízí možnost přijetí společných platforem. Cílem těchto platforem by bylo odstranit kompenzační opatření (test nebo doba adaptace). Nejedná se o nástroj pro automatické uznávání kvalifikace. Proto dosud nebyla připravena žádná společná platforma pro kompenzační opatření a existuje všeobecný konsensus, že není žádný základ, na kterém by bylo možno založit další postup. Současný koncept společných platforem není úspěšný. V budoucnu by měl být rozšířen, aby otevíral cestu k automatickému uznávání kvalifikace. Komise hodlá reagovat na požadavek snadnější mobility tím, že umožní bezproblémovější uznávání kvalifikace. Nový přístup ke společným platformám by měl určit tento cíl. Mohly by fungovat v podstatě stejným způsobem jako systém automatického uznávání kvalifikace lékařů, zdravotních sester, porodních asistentek, lékárníků, veterinárních chirurgů a architektů, ale bez nutnosti zapojení všech členských států, nebo dokonce tolika členských států, jak to v současné době předpokládá článek 15. Hranice by mola být snížena na jednu třetinu všech členských států (tj. devět z dvaceti sedmi) namísto dvou třetin, aby se zlepšila šance na vytvoření společných platforem. Bylo by rovněž mnohem jasnější, že kterýkoliv nezapojený členský stát by se mohl připojit ke společné platformě v pozdější fázi. Každá nová platforma by podléhala testu vnitřního trhu. To by zajistilo, že dohodnuté podmínky jsou vhodné a že společná platforma neobsahuje nadbytečné detaily, aby se tak nestala překážkou mobility odborníků z nezapojených členských států, kteří chtějí využít své právo na volný pohyb na jednotném trhu. Test vnitřního trhu by mohl být zajišťován zainteresovanými profesními asociacemi a mohl by pomáhat vyjasnit zejména to, zda by odborná praxe umožňovala odborníkovi přicházejícímu z nezapojeného členského státu provádět profesi v jedné ze zapojených zemí.
7
A konečně společné platformy by musely být podporovány nejen profesními organizacemi, ale v druhém kroku rovněž minimálně devíti členskými státy. Na základě návrhu profesní asociace a s potřebnou podporou dostatečného počtu členských států by Komise mohla konečně být v postavení podpořit společnou platformu prostřednictvím delegovaného zákona, rámce, který by mohl být stanoven v modernizované směrnici. Jedním z příkladů pokračující práce na společné platformě je společná platforma pro instruktory lyžování. Otázka 4: Podporujete snížení aktuální hranice dvou třetin členských států na jednu třetinu (tj. devět z dvaceti sedmi členských států) jako podmínku vytvoření společné platformy? Souhlasíte s potřebou testu vnitřního trhu (na základě principu přiměřenosti) pro zajištění toho, že společná platforma nebude představovat překážku pro poskytovatele služeb z nezapojených členských států? (Uveďte prosím konkrétní argumenty pro a proti tomuto přístupu.) Odborná kvalifikace v regulovaných profesích 2.4. Odborná kvalifikace u regulovaných profesí Zákon o jednotném trhu stanoví další hodnocení rezerv činností spojených s odbornou kvalifikací. Volá rovněž po revizi rozsahu regulovaných profesí. V dnešní době dvacet sedm členských států reguluje zhruba čtyři tisíce sedm set profesí na základě odborné kvalifikace. Tyto profese mohou být rozděleny do přibližně osmi set různých kategorií. Směrnice o odborné kvalifikaci v současné době nabízí mechanismus vzájemného uznávání kvalifikace, který platí celkově pro většinu z nich. Zatímco členské státy mají volnost v definování požadavků na kvalifikaci pro přístup k určitým profesím jako vhodný nástroj pro dosažení cílů veřejné politiky s ohledem na danou ekonomickou činnost, např. potřeba zajistit svou ochranu či svou bezpečnost, v určitých případech mohou požadavky na kvalifikaci být nepřiměřené nebo zbytečné pro dosažení cílů veřejné politiky a mohou vést ke vzniku překážek svobody pohybu občanů EU. Skutečně mohou existovat případy, kdy občan EU, který již provádí ekonomickou činnost ve svém členském státě původu, čelí neoprávněným a nepřiměřený požadavkům na kvalifikaci v hostitelské členské zemi na takové úrovni nebo takové povahy, že tento jednotlivec nebude v postavení, aby překonal obtíže na základě testu nebo fáze (tzv. kompenzační opatření), jak to předpokládá směrnice o odborné kvalifikaci, nebo nebude v postavení, aby požadoval částečný přístup v souladu s jurisprudencí Soudu (pro více informací o částečném přístupu, viz část 2.2). Tento občan by tudíž neměl žádnou jinou volbu než podstoupit celé nezbytné vzdělání, aby získal domácí kvalifikaci v příslušném hostitelském členském státě. Otázka 5: Znáte nějaké regulované profese, u nichž by se občané EU mohli efektivně dostat do takovýchto situací? Vysvětlete prosím tyto profese, kvalifikaci a to, z jakých důvodů by tyto situace nebyly ospravedlnitelné. 3. BUDOVÁNÍ NA DOSAŽENÉM ÚSPĚCHU 3.1. Přístup k informacím a e-vláda Odborníci, kteří chtějí pracovat v jiném členském státě, musí znát pravidla, která se na ně vztahují, a musí jim rozumět. Hodnocení směrnice, zejména veřejné konzultace na začátku roku 2011, odhalily, že mnozí účastníci zde spatřují značný problém. Respondenti zejména poukazovali na nedostatečnou jasnost s ohledem na to, který úřad je zodpovědný za uznávání jejich odborné kvalifikace a které dokumenty by měly být předloženy. Nedostatečné informace o tom, co předkládat a jakému úřadu,
8
často překážejí dosažení cíle učinění rychlého rozhodnutí hostujícím členským státem. Související problém se týká toho, aby odborníci mohli efektivněji a pohodlněji podávat žádost o uznání své odborné kvalifikace a dostávat rozhodnutí o uznání kvalifikace prostřednictvím stránek evlády. Modernizovaná směrnice by mohla předvídat, že každý členský stát zajistí centrální online přístupové místo s kompletními informacemi o kompetentních úřadech a dokumentech požadovaných pro uznání odborné kvalifikace pro všechny odborníky, bez ohledu na jejich profesi nebo region, v němž hodlají svou profesi vykonávat. To by řešilo první problém. Pokud je předem přesně známo, které dokumenty je nutno předložit, přináší to odborníkům větší transparentnost a je možno se vyvarovat situací, v nichž se kompetentní úřady zdrží formálního rozhodnutí na základě toho, že složka migrujícího odborníka není úplná (viz článek 51 odstavec 2 směrnice). Dalším krokem založeným na místech centrálního přístupu by mohlo být nabídnout odborníkům možnost provést všechny postupy spojené s uznáním kvalifikace online za účelem vyřešení druhého problému. Jak by mohla tato řešení odstraňovat tyto dva problémy v praxi? První možností by bylo stavět na Národních kontaktních místech předpokládaných v článku 57 směrnice, které již informují a pomáhají odborníkům usilujícím o uznání kvalifikace. V současnosti jejich úkoly zahrnují zejména poskytování rad korespondenčně nebo po telefonu, spíše než aktivní zajišťování přístupu k informacím pro občany EU zajímající se o profesní mobilitu s ohledem na požadované dokumenty a kompetentní úřad. V budoucnu by Národní kontaktní místa mohla rovněž organizovat centrální přístupová místa k informacím a spolu s kompetentními úřady koordinovat zařízení e-vlády umožňující zařízení všech formalit online. Další možností by bylo stavět na místech jediného kontaktu na základě směrnice o službách15. Tyto se mají stát plně vybavenými portály e-vlád umožňujícími poskytovatelům služeb snadno získat online veškeré relevantní informace týkající se jejich činností (předpisy, postupy, termíny). Místa jediného kontaktu navíc umožňují poskytovatelům služeb provést elektronicky veškeré administrativní postupy nezbyté pro přístup a využívání služby, včetně postupů uznávání kvalifikace, což je klíčem ke zkrácení postupů a snížení zátěže spojené s administrativními formalitami. V současnosti jsou místa jediného kontaktu otevřena pro poskytovatele služeb (včetně jejich vyslaného personálu a samostatně výdělečně činných odborníků) pokrytých směrnicí o službách16, ale jejich rozsah by mohl být rozšířen, pokud by to členské státy považovaly za vhodné, na pokrytí všech odborných činností, nikoliv jen těch, na něž se vztahuje směrnice o službách. Stejně tak by členské státy mohly stavět na zkušenostech s místy jediného kontaktu tak, že by se dále rozvíjela online zařízení, která by zjednodušovala a urychlovala postupy uznávání kvalifikace pro všechny odborníky a zároveň zaručovala dodržování zákonů na
15
Směrnice 2006/123/EC Evropského parlamentu a Rady z 12. prosince 2006 o službách na vnitřním trhu (OJ L 376, 27.12.2006, s. 36). 16 Viz pracovní studie zaměstnanců Komise o transpozici a realizaci směrnice - SEC(2010) 1292, 22.10.2010, http://ec.europa.eu/internal_market/qualifications/docs/evaluation/staff-working-doc_en.pdf. 9
ochranu údajů EU, konkrétně směrnice 95/46/EC17. A konečně za účelem vytvoření synergie by bylo důležité zajistit úzkou spolupráci mezi zařízeními evlády členských států a portálem Your Europe, který se má stát místem jediného vstupu pro všechny užitečné informace o právech EU18 a problémech jejich provádění. Otázka 6: Podporovali byste povinnost členských států zajistit, aby informace o kompetentních úřadech a dokumentech požadovaných pro uznání odborné kvalifikace byly k dispozici prostřednictvím centrálního online přístupového místa v každém členském státě? Podpořili byste povinnost umožnit provedení postupů spojených s uznáváním kvalifikace online pro všechny odborníky? (Uveďte prosím konkrétní argumenty pro a proti tomuto přístupu). 3.2. Dočasná mobilita V roce 2005 byl zaveden nový režim za účelem usnadnění dočasného poskytování služeb. Na základě tohoto nového režimu neexistuje pro odborníky, kteří hodlají poskytovat služby na dočasném základě, zatímco si zachovají svou činnost v domácím členském státě, žádná povinnost podstoupit jakýkoliv formální postup uznání kvalifikace v hostitelském členském státě. Členské státy mohou pouze vyžadovat předchozí prohlášení doložené několika dokumenty, které musí být zaslány kompetentnímu úřadu, bude-li to nezbytné. Tuto možnost často využívá velký počet členských států. Existuje velký problém při řešení situací, kdy odborník z neregulovaného členského státu dočasně přesídlí do členského státu, kde je příslušná profese regulována. V takových případech je tento nový režim otevřen pouze pro ty odborníky, kteří mohou doložit dva roky odborné praxe nebo předložit důkazy o tom, že ukončili „regulované vzdělání a výcvik“. Někteří účastníci volají po větších možnostech výběru u spotřebitele, čehož by bylo možno dosáhnout rozšířením rozsahu lehčího režimu. Jiní se obávají zneužívání, jako např. využívání nejpříznivější jurisdikce za účelem úspěchu v soudním sporu. Modernizace by měla dosáhnout rovnováhy mezi těmito zákonnými postaveními. 3.2.1. Spotřebitelé překračující hranice Pravidlo dvou let (článek 5 odstavec 1 směrnice) je obecně přijímáno, protože chrání spotřebitele v členských státech, kde je příslušná profese regulována. Toto pravidlo však může být nepřiměřené, pokud spotřebitelé cestují ze své země původu do jiného členského státu, kde si tito spotřebitelé nevyberou odborníka z členského státu, do nějž přicestovali, ale odborníka z členského státu, z něhož přijíždějí, například skupina turistů, která si vybere turistického průvodce v zemi, z níž odjíždí. V tomto případě příslušný odborník nemá v hostitelském členském státě žádný kontakt s místními spotřebiteli. V důsledku toho požadavek předchozího prohlášení a dva roky předchozí odborné praxe nemusí být oprávněné na základě ochrany spotřebitele. Ohledy na volbu spotřebitele by měly
17
Směrnice 95/46/EC Evropského parlamentu a Rady z 24. října 1995 o ochraně jednotlivců s ohledem na zpracování osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (OJ L 281, 23.11.1995, s. 31).
18
Portál Your Europe (europa.eu/youreurope) byl vytvořen Komisí ve spolupráci s členskými státy. Redakční rada Your Europe, která se skládá ze zástupců členských států, musí zajistit, aby prostřednictvím Your Europe byly k dispozici relevantní informace na národní úrovni a aby mezi Your Europe a národními informačními portály existovalo řádné propojení. 10
převažovat nad obavami z využívání nejpříznivější jurisdikce za účelem úspěchu v soudním sporu, které se v těchto situacích nezdají být relevantní19. Požadavek předchozího prohlášení by se tak jevil jako zbytečný. Volba spotřebitele by měla být omezena, pouze pokud riziko pro veřejné zdraví nebo bezpečnost spotřebitele opravňuje předchozí kontrolu kvalifikace (dle článku 7 odstavce 4 aktuální směrnice). Otázka 7: Souhlasíte s tím, že požadavek dvouleté odborné praxe v případě odborníka přicházejícího z neregulujícího členského státu by měl být zrušen v případě spotřebitelů překračujících hranice, kteří si v hostitelském členském státě nevyberou místního odborníka? Měl by hostitelský stát stále být oprávněn požadovat v tomto případě předchozí prohlášení? (Uveďte prosím konkrétní argumenty pro a proti tomuto přístupu.) 3.2.2. Otázka „regulovaného vzdělání a výcviku“ Odborníci, kteří dokončili „regulované vzdělání“, jsou rovněž osvobozeni od požadavku dvou let odborné praxe. Směrnice definuje „regulované vzdělání“ poměrně restriktivně jako vzdělání, které zahrnuje výcvik uzpůsobený speciálně na provádění dané profese, s odkazem na konkrétní případy uvedené v Příloze III směrnice. Svět vzdělávání se však nestále vyvíjí a směrnice musí s těmito změnami udržovat krok. Za účelem zvýšení zaměstnatelnosti v perspektivě celoživotního vzdělávání se politika vzdělávání a výcviku stále více zaměřuje na rozvoj obecných „přenosných“ dovedností (např. komunikace, management) vedle specifických dovedností spojených s danou profesí (technické dovednosti). V tomto kontextu se nemusí zdát oprávněné omezovat pojem regulovaného vzdělání a výcviku na to vzdělání, které je speciálně uzpůsobeno určité profesi (viz článek 3 bod i) písmeno e) směrnice). Pojem regulovaného vzdělání by mohl být rozšířen tak, aby zahrnoval jakékoliv vzdělání a školení uznávané členským státem a vztahující se k dané profesi. Europass – dodatek diplomu20 nebo Europass – dodatek certifikátu21 by mohly být používány vzdělávacími institucemi pro poskytování informací o obsahu a cílech příslušných programů. Díky revidované definici regulovaného vzdělání a výcviku by vhodně vzdělaní odborníci mohli mít prospěch z lehčího režimu dočasné mobility ve větších počtech. Členské státy by zároveň na základě modernizované směrnice byly oprávněny nadále požadovat každoroční předchozí prohlášení (s výjimkou případů, kdy to bude zbytečné díky profesní kartě). Otázka 8: Souhlasíte s tím, že pojem „regulované vzdělání a výcvik“ by mohl zahrnovat veškerý výcvik uznávaný členským státem, který se vztahuje k určité profesi, nejen výcvik, který je výslovně uzpůsoben pro konkrétní profesi? (Uveďte prosím konkrétní argumenty pro a proti tomuto přístupu.)
19
Ideálně by tito odborníci byli vybaveni Evropskou profesní kartou. Europass - dodatek diplomu se vydává absolventům institucí poskytujících vyšší vzdělání spolu s jejich titulem nebo diplomem. Pomáhá zajistit, že kvalifikace vyššího vzdělání je lépe pochopitelná, zejména mimo zemi, v níž byla získána. Viz http://europass.cedefop.europa.eu/europass/home/vernav/InformationOn/EuropassDiplomaSupplement. csp;jsessionid=43770C133C7D2B78EA4522BF5ABFF581.wpc1 21 Europass – dodatek certifikátu se vydává osobám, které mají střední odborné vzdělání a certifikát o vyškolení. Doplňuje informace k tomu, co je již zahrnuto oficiálním certifikátu a usnadňuje jeho porozumění, zejména pro zaměstnavatele nebo instituce mimo vydávající zemi. Pro více informací, viz http://europass.cedefop.europa.eu/europass/home/vernav/InformationOn/EuropassCertificateSupplemen t.csp;jsessionid=43770C133C7D2B78EA4522BF5ABFF581.wpc1 20
11
3.3. Zpřístupnění obecného systému 3.3.1. Úrovně kvalifikace Článek 11 směrnice stanoví pět úrovní kvalifikace, které jsou založeny na typu a délce vzdělání. Když odborník požádá o uznání své kvalifikace pro určitou profesi na základě obecného systému, kompetentní úřad musí použít tyto úrovně za účelem stanovení toho, zda žadatel může mít ze směrnice přínos. Pokud existuje rozdíl mezi dvěma nebo více úrovněmi mezi kvalifikací odborníka a kvalifikací vyžadovanou v hostitelském členském státě, tato směrnice nebude aktuálně platit. Úrovně definované v článku 11 se mohou překrývat s osmi úrovněmi Evropského rámce kvalifikací (EQF), který je založen na „výsledcích vzdělávání“, po zavedení EQF v roce 201222. Koexistence dvou systémů klasifikace vytváří riziko nejasností pro kompetentní úřady a další účastníky. Studie zadaná od DG Vnitřní trh a služby rovněž v současné době hodnotí přínosy a omezení těchto různých systémů klasifikace pro účely uznávání vzdělání. Výsledky této studie by měly být k dispozici na podzim. Možnou cestou kupředu by mohlo být vyvarovat se jakékoliv klasifikace kvalifikací, která z rozsahu směrnice vylučuje určité odborníky. Možným řešením by mohlo být smazání úrovní kvalifikace v článku 11 (a rovněž Příloze II, která souvisí s článkem 11). To by znamenalo, že kompetentní úřady by již dále nestanovovaly oprávněnost žadatele podle předem definovaných úrovní kvalifikace, ale zaměřovaly by se na zjišťování podstatných rozdílů ve vzdělání za účelem stanovení toho, zda jsou nezbytná kompenzační opatření. V důsledku toho by kompetentní úřady již dále nemohly odmítat žádosti o uznání kvalifikace na základě rozdílu v úrovni kvalifikace, jako např. mezi univerzitním diplomem a středoškolským vzděláním. Nemohly by rovněž vyloučit odborníka z uznání kvalifikace na základě odborné praxe ověřené některým z členských států (jak to v současnosti stanoví článek 11 písmeno a) směrnice). Smazání těchto klasifikací by rovněž dávalo více možností uvážení členským státům. Otázka 9: Podpořili byste smazání klasifikace uvedené v článku 11 (včetně Přílohy II)? (Uveďte prosím konkrétní argumenty pro a proti tomuto přístupu). 3.3.2. Kompenzační opatření Smazání článku 11 s sebou nese riziko více kompenzačních opatření. Pokud by byl článek 11 smazán, jednou z možností by mohlo být změnit nastavení systému kompenzačních opatření ve čtyřech krocích: 1) Článek 14 odstavec 1 směrnice definuje podmínky, na jejichž základě hostitelský členský stát může uložit kompenzační opatření. Jedna z těchto podmínek se vztahuje na délku vzdělání. Rozdíl v délce vzdělání o minimálně jeden rok v současné době opravňuje kompenzační opatření. Je sporné, zda je článek 14 odstavec 1 směrnice stále oprávněný. 2) Článek 13 odstavec 2 směrnice vyžaduje, aby odborníci měli alespoň dva roky odborné praxe, pokud jejich profese není regulována v jejich domácím členském státě. Pokud tento požadavek
22
„Zprávy o zkušenostech“ a reakce na veřejné konzultace ukazují, že aplikace systému na základě těchto předem definovaných úrovní je považována za příliš složitou. 12
nesplňují, nemohou v současné době využívat výhod „obecného systému“. Neexistuje žádný důvod pro to, aby odborníci s menší odbornou praxí měli být vyloučeni. Hostitelský členský stát by v každém případě potřeboval zhodnotit jejich současnou kvalifikaci, včetně odborné praxe. Pokud by se kvalifikace podstatně lišila od požadavků používaných na národní úrovni, hostitelský členský stát by mohl uložit vhodné kompenzační opatření. Článek 13 odstavec 2 směrnice by byl v souladu s tím smazán. 3) Komise obdržela řadu stížností od občanů proti kompetentním úřadům ukládajícím nepřiměřená kompenzační opatření. Pokud modernizovaná směrnice nebude již obsahovat klasifikaci, mohla by být v modernizované směrnici zahrnuta nová záruka na ochranu občanů EU proti svévolným kompenzačním opatřením. Při ukládání kompenzačního opatření žadateli by kompetentní úřad v hostitelském členském státě mohl výslovně odůvodnit své rozhodnutí s ohledem na: a) podstatné rozdíly mezi vzděláním žadatele a vzděláním vyžadovaným v hostitelském členském státě (které prvky vzdělání požadovaného v hostitelském členském státě jsou konkrétně nedostatečně pokryty vzděláním žadatele a proč jsou považovány a „podstatné rozdíly“) b) proč tyto podstatné rozdíly brání odborníkovi vykonávat svou profesi v hostitelském členském státě. 4) A konečně, za účelem usnadnění realizace kompenzačních opatření by podstatná ustanovení Pravidel chování pro národní administrativní postupy spadající pod tuto směrnici23 (jako např. požadavek, aby kompetentní úřady nabízely zkoušku způsobilosti minimálně dvakrát ročně) mohla být stanovena jako povinná. Zbývající část Pravidel chování by se však neměla stát povinnou. Otázka 10: Pokud bude smazán článek 11 směrnice, měly by v modernizované směrnici být realizovány čtyři výše uvedené kroky? Pokud nepodporujete realizaci všech čtyř kroků, byly by pro vás přijatelné některé z nich? (Uveďte prosím konkrétní argumenty pro a proti tomuto přístupu.) 3.3.3. Částečně kvalifikovaný odborník Směrnice usnadňuje mobilitu pro plně kvalifikované odborníky. V současné době se nevztahuje na osoby, které dokončily svá studia, ale nejsou dosud plně kvalifikované pro nezávislý výkon svého povolání. Avšak stále více lidí si přeje a mělo by mít možnost využívat výhod mezinárodního trhu tím, že dokončí placenou praxi pod odborným dohledem v zahraničí. Soudní dvůr vyjasnil v případě Morgenbesser24, že pravidla Úmluvy o volném pohybu se vtahují i na tyto případy a že členské státy nemohou ze zásady bránit lidem v tom, aby vykonávali placenou praxi pod dohledem, pokud tuto možnost nabízejí svým vlastním státním příslušníkům. Členské státy musí srovnat kvalifikaci žadatele s kvalifikací požadovanou na národní úrovni s cílem zjištění, zda je tato kvalifikace minimálně ekvivalentní, pokud ne identická. V souladu s jurisprudencí v případu Morgenbesser by v modernizované směrnici mohly být potvrzeny dva principy: procesní záruky směrnice by mohly být rozšířeny na absolventy vysokoškolského vzdělání, kteří chtějí realizovat placenou praxi pod odborným dohledem ve své profesi v zahraničí, pokud takováto praxe pod dohledem je nabízena státním občanům hostitelského členského státu.
23
Viz: http://ec.europa.eu/internal_market/qualifications/docs/future/cocon_en.pdf. Soudní dvůr, 13. listopadu 2003, případ C-313/01, Morgenbesser, ECR I–13467. (Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem soudu v případě C-345/08, Peśla v. Justizministerium Mecklenburg-Vorpommern.) 24
13
Týká se to zejména termínů vztahujících se na kompetentní úřady při rozhodování, ale rovněž povinnosti potvrdit přijetí žádosti do určitého termínu a informovat žadatele o případných dokumentech chybějících v jejich složce. Směrnice by zároveň ujasňovala, že země původu nemůže ze zásady odmítnout uznat praxi pouze z toho důvodu, že byla provedena v zahraničí. Procesní záruky směrnice by mohly platit rovněž v tomto kontextu. Otázka 11: Podpořili byste rozšíření přínosů směrnice na absolventy vysokoškolského vzdělání, kteří si přejí realizovat placenou praxi pod odborným dohledem ve své profesi v zahraničí? (Uveďte prosím konkrétní argumenty pro a proti tomuto přístupu.) 3.4. Využívání potenciálu IMI 3.4.1. Povinné používání IMI pro všechny odborníky Spolupráce mezi členskými státy prostřednictvím IMI je již na denním pořádku. Není však pro kompetentní úřady povinná s ohledem na odborníky, jejichž činnosti jsou vyjmuty ze směrnice pro služby. Zpětná vazba získaná od kompetentních úřadů ve zprávách o zkušenostech v roce 2010 a z veřejných konzultací ukázala širokou podporu pro povinné používání systému nad rámec profesí zahrnutých ve směrnici pro služby. Možnou cestou kupředu v kontextu modernizace směrnice by mohlo být zajištění toho, že všechny kompetentní úřady budu odpovídat prostřednictvím IMI na dotazy od svých protějšků v jiných členských státech25. 3.4.2. Mechanismus varování pro odborníky ve zdravotnictví Co je důležitější, mohla by být zavedena aktivnější forma spolupráce. Mechanismus varování již existuje u profesí zahrnutých ve směrnici pro služby a umožňuje kompetentním úřadům vzájemně se za určitých podmínek informovat o jakýchkoliv činnostech v rámci služeb, které by mohly způsobit vážné poškození zdraví nebo bezpečnosti osob nebo životního prostředí. V důsledku toho do tohoto mechanismu varování v současné době spadají činnosti řemeslníků, nikoliv však činnosti odborníků ve zdravotnictví, kteří jsou mimo rámec směrnice pro služby. Které řešení je nejvhodnější pro odborníky ve zdravotnictví? První možností by bylo aplikovat stejný mechanismus varování, který platí pro odborníky pokryté ve směrnici pro služby, i na odborníky ve zdravotnictví: varování by tudíž bylo omezeno na okolnosti, kde je jasný důkaz toho, že odborník migruje do jiného členského státu, ačkoliv na něj byly uvaleny sankce, které mu zakazují vykonávat své povolání v členském státě svého původu. Varování by bylo omezeno na konkrétní členské státy, kde je značná pravděpodobnost vzniku rizika nebo škody, což znamená zvážení všech faktorů, které mohou naznačovat, že odborník bude aktivní v jiném členském státě. Další možností, která by chránila pacienty mnohem efektivněji, by bylo zavedení povinnosti předat varování všem členským státům, jakmile migrující odborník ve zdravotnictví ztratí své právo vykonávat svou profesi z důvodů sankcí v jednom členském státě. Všechna opatření uplatněná v tomto ohledu by měla být v souladu
25
V rozsahu, v němž žato spolupráce zahrnuje zpracování osobních údajů, je nezbytné dodržovat příslušné zákony EU, jak je stanoveno v článku 56.2 Směrnice o odborné kvalifikaci, s odkazem zejména na směrnici 95/46/EC Evropského parlamentu a Rady ze dne 24. října 1995 o ochraně osob s ohledem na zpracování osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (OJ L 281, 23.11.1995, s. 31).
14
s Listinou základních práv a svobod, jmenovitě ochranou osobních údajů a právem na účinnou nápravu. Otázka 12: Kterou z těchto dvou možností zavedení mechanismu varování pro odborníky ve zdravotnictví v rámci systému IMI preferujete? Možnost 1: Rozšíření mechanismu varování tak, jak je předpokládán na základě směrnice pro služby, na všechny odborníky, včetně odborníků ve zdravotnictví? (Iniciující členský stát by rozhodl, kterým dalším členským státům by varování mělo být adresováno.) Možnost 2: Zavedení širší a přísnější povinnosti varování pro členské státy spočívající na okamžitém varování všech ostatních členských států, pokud odborník ve zdravotnictví již nadále nesmí praktikovat svou profesi z důvodu disciplinární sankce? (Iniciující členský stát by byl povinen adresovat každé varování všem ostatním členským státům.) 3.5. Jazykové požadavky Na základě článku 53 směrnice musí mít odborníci nezbytné jazykové znalosti za účelem provádění svých činnosti v hostitelském členském státě. V tomto kontextu členské státy musí brát řádně do úvahy princip přiměřenosti, který vylučuje systematické jazykové testy. Testování jazykových znalostí občanů EU se zájmem o odbornou mobilitu případ od případu může představovat zákonný způsob zaručení zájmů spotřebitelů a pacientů. Systematické jazykové testování se však může stát prostředkem nespravedlivého bránění cizím odborníkům v přístupu k právu na provádění odborné činnosti, pokud bude aplikováno nepřiměřeně. Hlavní odpovědnost pro zajištění toho, že jsou osvojeny všechny nezbytné odborné jazykové dovednosti, spočívá na zaměstnavatelích. V některých členských státech stále probíhá veřejná debata o jazykových požadavcích pro odborníky ve zdravotnictví. Otázka jazykových dovedností odborníků ve zdravotnictví nabývá většího významu, protože migrace odborníků ve zdravotnictví se zvyšuje a je obzvláště akutní v případě těch odborníků v zdravotnictví využívajících výhod automatického uznání kvalifikace, kteří se dostávají do přímého kontaktu s pacienty. Měli by být podrobeni jazykovým testům? Pokud ano, v kterém okamžiku? - Jednou z možností by bylo vyjasnit Pravidla chování26, což by bylo příhodnější pro budoucí úpravy. - Další možností by bylo zahrnout do směrnice pravidlo vztahující se konkrétně na odborníky ve zdravotnictví s přímým kontaktem s pacienty. Toto ustanovení by umožňovalo jednorázovou kontrolu nezbytných jazykových dovedností před tím, než se zdravotnický odborník poprvé dostane do kontaktu s pacienty. Otázka 13: Kterou ze dvou výše uvedených možností preferujete? Možnost 1: Vyjasnění současných pravidel v Pravidlech chování;
26
V současné době členský stát může kontrolovat, zda odborníci mají jazykové znalosti nezbytné pro provádění jejich činností, ale musí to provádět přiměřeně. To znamená, že nemůžou zahraniční odborníky systematicky podrobovat jazykovým testům. Odborníci by měli být schopni prokázat své jazykové znalosti jinými prostředky (např. diplom získaný v příslušném jazyce, zkušenosti odborníka z příslušné země, jazykové certifikáty atd.). To rovněž znamená, že požadovaná úroveň jazykových znalostí se liší podle typu činnosti a rámce, v němž bude prováděna. Jazyková kontrola rovněž může být provedena pouze po skončení procesu uznáním vzdělání a nemůže být důvodem odmítnutí uznání odborné kvalifikace jako takové.
15
Možnost 2: Doplnění směrnice samotné s ohledem na odborníky ve zdravotnictví, kteří mají přímý kontakt s pacienty a využívají možnosti automatického uznávání kvalifikace. 4. MODERNIZACE AUTOMATICKÉHO UZNÁVÁNÍ 4.1. Třífázový přístup k modernizaci Směrnice pro odbornou kvalifikaci stanoví sladěné minimální podmínky vzdělávání lékařů, zubních lékařů, všeobecných zdravotních sester, porodních asistentek lékárníků, veterinárních chirurgů a architektů. Tyto minimální vzdělávací požadavky jsou základem pro automatické uznávání již mnoho let. Systém automatického uznávání těchto profesí se obecně považuje za úspěch. Některé podmínky stanovené na vzdělání samotné jsou však třicet let staré a mnozí účastníci volají po modernizaci směrnice. Modernizovaná směrnice by měla zachovat základní principy automatického uznávání jako východisko s flexibilním mechanismem pro aktualizaci konkrétních požadavků na vzdělání. Tento mechanismus by poté mohl být používán pro postupné zapracovávání průběžných reforem vzdělávání do systému automatického uznávání. Modernizace musí zároveň brát do úvahy neustálé vědecké a technické pokroky. Modernizace by proto mohla být dosažena ve třech fázích: V první fázi by směrnice samotná mohla být doplněna tak, aby vyjasňovala a adaptovala základy požadavků na vzdělání, jako např. vyjasnění minimální doby vzdělání a posílení opatření, na nichž je založena kvalita služeb nabízených odborníky. Navíc je nezbytné změnit institucionální rámec pro nahrazení současného systému komitologie buď prováděcími zákony, nebo delegovanými zákony27 v souladu s Úmluvou o fungování Evropské unie. Rada ministrů a Evropský parlament by v ideálním případě rozhodovali o těchto změnách na základě návrhu Komise, který bude předložen do konce roku 2011. Zákon o jednotném trhu z 13. dubna navrhuje, aby politická dohoda ohledně této fáze byla dosažena do konce roku 2012. V druhé fázi by rámec nově zavedených, prováděcích nebo delegovaných zákonů byl použit pro aktualizaci současných předmětů vzdělávání pro všechny příslušné profese, ale rovněž pro rozvoj stanovených dovedností, je-li to nezbytné. (V tomto ohledu je nutno poukázat, že Komise je již oprávněna jednat na základě současných procesů komitologie.) Změny v těchto oblastech by vyžadovaly zapojení příslušných úřadů, které již zahájily propojování za účelem vybudování odbornosti a úspěšné asistence Komisi při hodnocení aktuální směrnice v roce 2010. Tato druhá fáze by byla zahájena v roce 2013 a mohla by být dokončena v roce 2014. Nakonec v třetí fázi by sladěné minimální požadavky na vzdělání mohly být dále optimalizovány, bude-li to nezbytné, například přesunem od systému hodin školení k používání Evropského kreditního systému (ECTS)28 napříč členskými státy za účelem usnadnění uznávání vzdělání v budoucnosti. Probíhající externí studie o dopadech reforem vzdělávání29 zhodnotí potenciální přínosy používání bodů ECTS v této oblasti. V závislosti na výsledku této studie by mohl být připraven mechanismus pro vyjasnění minimálního počtu let uvedený v modernizované směrnici s ohledem na odpovídající
27
Viz články 290 a 291 Úmluvy. Pro více informací, viz http://ec.europa.eu/education/lifelong-learning-policy/doc48_en.htm. 29 Studie provedená GBP bude zveřejněna v říjnu. 28
16
počet bodů ECTS. To by však vyžadovalo další úsilí a zapojení ze strany univerzit a odborníků. První hodnocení by mohlo začít v roce 2014. Otázka 14: Podporovali byste třífázový přístup k modernizaci minimálních vzdělávacích požadavků na základě této směrnice skládající se z následujících fází: - první fáze kontroly základů, zejména minimální doby vzdělání a přípravy institucionálního rámce pro další úpravy, jako součást modernizace směrnice v letech 2011-2012; - druhá fáze (2013-2014) budování na revidovaných základech, včetně případné revize předmětů vzdělání a počáteční práce na přidávání dovedností pomocí nového institucionálního rámce; a - třetí fáze (po roce 2014) řešení problematiky kreditů ECTS s využitím nového institucionálního rámce? 4.2. Zvyšování důvěry v automatické uznávání Ve své zprávě o zkušenostech mnohé kompetentní úřady volaly po posílení systému automatického uznávání. Některé z nich argumentují tím, že je nezbytné více sladit minimální dobu vzdělání uvedenou v této směrnici, například zavedením počtu hodin výcviku nebo vyjasněním toho, zda by měly platit roky i hodiny výcviku současně. Jinou cestou kupředu by bylo zvážit, který orgán nebo úřad na národní úrovni by mohl převzít vyšší zodpovědnost za zajištění toho, že obsah vzdělání vedoucího k vydání odborného titulu bude vždy splňovat požadavky směrnice. 4.2.1. Vyjasnění statusu odborníka Směrnice pro odbornou kvalifikaci stanoví sladěné minimální podmínky vzdělání lékařů, zubních lékařů, všeobecných zdravotních sester, porodních asistentek, lékárníků, veterinárních chirurgů a architektů. Tyto minimální požadavky na vzdělání jsou v současnosti jediným základem pro automatické uznávání kvalifikace těchto odborníků. Diplomy potvrzující splnění minimálních požadavků na vzdělání jsou dostačující pro to, aby jejich držitelé byli uznáni v členském státě, jiném než je členský stát, v němž tuto kvalifikaci získali. Mohou však vznikat situace, v nichž držitelé diplomů ztratí své právo vykonávat profesi, na niž získali kvalifikaci ve svém domovském členském státě (například nedodrželi národní požadavky na trvalý profesní rozvoj). Ve směrnici je v současnosti mezera. V případě dočasného poskytování služeb jsou odborníci povinni prokázat, že mají právo vykonávat svou profesi ve svém domovském státě a že nemají zákaz tuto profesi vykonávat, například z důvodu nesplnění domácích požadavků týkajících se trvalého profesního rozvoje. V případě zavedení se neexistuje žádné výslovné ustanovení ohledně podobného požadavku. Mohlo by být logické rozšířit tento požadavek na případy, kdy si odborník hodlá zřídit praxi v jiném členském státě na trvalém základě. To by mělo například zabránit lékařům, kteří ztratí své oprávnění provádět praxi v jednom členském státě, aby přesídlili do jiného členského státu.
17
Otázka 15: Pokud odborníci usilují o zavedení se v jiném členském státě, než v němž získali svou kvalifikaci, měli by hostitelskému státu prokázat, že mají právo provádět svou profesi ve svém domácím členském státě. Tento princip se vztahuje na případ dočasné mobility. Měl by být rozšířen na případy, kdy si odborníci hodlají zřídit trvalou praxi? (Uveďte prosím konkrétní argumenty pro a proti tomuto přístupu.) Je třeba, aby směrnice rozsáhleji řešila otázku trvalého profesního rozvoje? 4.2.2. Vyjasnění minimální doby vzdělávání pro lékaře, zdravotní sestry a porodní asistentky V současnosti je minimální délka vzdělání u některých odvětvových profesí vyjádřena v letech nebo v hodinách výcviku. To by mohlo způsobovat vznik nedorozumění ohledně toho, zda tato dvě kritéria představují dvě možnosti nebo zda by měla být aplikována společně. Mnozí účastníci navrhují zkombinovat tato dvě kritéria. Modernizovaná směrnice by mohla vyjasnit tuto situaci pro lékaře, zdravotní sestry a porodní asistentky, u nichž jsou tyto dvě podmínky již stanoveny, ale prezentovány jako možnosti. Otázka 16: Podporovali byste vyjasnění minimálních požadavků na vzdělání pro lékaře, zdravotní sestry a porodní asistentky tak, aby podmínky odpovídající minimálnímu počtu let vzdělání a minimálnímu počtu hodin praxe platily kumulativně? (Uveďte prosím konkrétní argumenty pro a proti tomuto přístupu.) 4.2.3. Zajištění lepšího souladu na národní úrovni Automatické uznávání kvalifikace u profesí, pro něž byly sladěny minimální požadavky na vzdělání, je zaručeno na základě odborných titulů udělených členům těchto profesí po splnění minimálního vzdělávacího obsahu předepsaného směrnicí. Náplň vzdělání se však v průběhu času vyvíjí. Mnoho univerzit navíc provádí reformy na základě Boloňského procesu30, což vede k mnoha změnám, jako např. posun ke studiu zacílenému na studenta. Z toho vzniká otázka, jak členské státy mohou v budoucnu zajistit, že univerzity a jiná vzdělávací zařízení dodržují rámec stanovený směrnicí ve světle pokračujících reforem. Další problém se vztahuje k tomu, jak členské státy informují Komisi o novém vývoji, zejména nových profesních titulech udělovaných v příslušném členském státě. V praxi tyto informace často přicházejí teprve poté, co příslušní absolventi opustí univerzitu se svými diplomy, což omezuje možnosti některých absolventů využívat výhody automatického uznávání vzdělání nebo přinejmenším vytváří velkou nejistotu s ohledem na volný pohyb. Aby bylo možno řešit tyto dva problémy, modernizovaná směrnice by měla obsahovat požadavek na členské státy, aby informovaly o nových změnách v diplomech ihned po jejich akreditaci akreditačním úřadem nebo schválení jiným veřejným orgánem, tj. v dostatečném předstihu před tím, než studenti ukončí školu s příslušným diplomem. Jmenované orgány (které by nezbytně nemusely být nově vytvořeny) by převzali funkci zajištění národního souladu zaručením toho, že budou respektovány minimální požadavky na vzdělání na základě směrnice. Příslušná zpráva orgánu zastávajícího funkci zajištění národního souladu by mohla být přiložena k veškerým oznámením. Tyto změny by nejen
30
Boloňský proces byl zahájen v roce 1999 za účelem zajištění srovnatelnějších, kompatibilnějších a souvislejších systémů vyššího vzdělání v Evropě. Pro více informací, viz http://www.ehea.info/. 18
přispěly k vyššímu sebevědomí mladých absolventů s ohledem na to, že budou moci využít výhody automatického uznání jejich vzdělání, ale rovněž ke zvýšení důvěry mezi členskými státy. Otázka 17: Souhlasíte, že členské státy by měly podávat informace bezprostředně po schválení nového programu vzdělávání a školení? Podpořili byste povinnost členských států předkládat Komisi zprávu o dodržování každého programu vzdělávání a školení, které vedou k získání titulu oznamovaného Komisi v souladu s touto směrnicí? Měly by členské státy pro tento účel stanovit funkci zajištění souladu na národní úrovni? (Uveďte prosím konkrétní argumenty pro a proti tomuto přístupu.) 4.3. Lékaři: Zdravotní odborníci Komise obdržela řadu komentářů ohledně odborného vzdělání zaměřených převážně na dva problémy. Za prvé, automatické uznávání je v současné době možno rozšířit na nové odbornosti, pouze pokud tato odbornost existuje minimálně ve dvou pětinách členských států. Tato hranice by mohla představovat překážku pro inovaci a omezení možností pro zahrnování nových lékařských odborností do této směrnice. Bylo by vhodné snížit tuto hranici počtu požadovaných členských států ze dvou pětin na jednu třetinu. Hranice pro zahrnutí nových specializací do směrnice by tak odpovídala hranici navržené pro obecné platformy (viz odstavec 2.3). Otázka 18: Souhlasíte s tím, aby hranice minimálního počtu členských států, v nichž existuje příslušná lékařská specializace, byla snížena ze dvou pětin na jednu třetinu? (Uveďte prosím konkrétní argumenty pro a proti tomuto přístupu.) Druhý problém se týká obecného rámce pro organizaci odborného vzdělávání. Směrnice nechává jen malý prostor pro uznávání předchozího studia jako součásti vzdělávacích kurzů, které představuje alespoň ekvivalentní úroveň vzdělání pro danou specializaci. To má význam zejména pro specializace, které se vyčlenily z interní medicíny nebo obecné chirurgie31. Pokud lékař absolvoval odborné vzdělání a následně absolvuje jiné odborné vzdělání, musí v podstatě absolvovat celý vzdělávací program druhé specializace od naprostého začátku. Modernizace směrnice by mohla znamenat příležitost dát členským státům možnost udělit částečné osvobození z části vzdělávání pro danou specializaci, pokud část vzdělávání již byla absolvována v rámci jiného programu odborného vzdělávání. Otázka 19: Souhlasíte s tím, aby modernizace směrnice dávala členským státům možnost udělit částečné osvobození, pokud část vzdělávání již byla absolvována v rámci jiného programu odborného vzdělávání? Pokud ano, existují nějaké podmínky, které by měly být splněny za účelem využití částečného osvobození? (Uveďte prosím konkrétní argumenty pro a proti tomuto přístupu.)
31
S ohledem na interní medicínu, toto se týká následujících 11 specializací: imunologie, revmatologie, lékařství plicních onemocnění, gastroenterologie, kardiologie, endokrinologie, geriatrie, choroby ledvin, obecná hematologie, infekční choroby a klinická onkologie. S obecnou chirurgií je možno úzce spojovat následujících 11 specializací: plastická chirurgie, hrudní chirurgie, pediatrická chirurgie, cévní chirurgie, gastroenterologická chirurgie, neurologická chirurgie, ortopedie, stomatologická chirurgie, stomatologie, zubní, ústní a stomatologická chirurgie a urologie. 19
4.4. Zdravotní sestry a porodní asistentky Požadavek na uznání vzdělání zdravotní sestry je v současné době minimálně deset let obecného vzdělání (stejný požadavek platí pro vzdělání porodních asistentek na základě tzv. vzdělání směru I, článek 40 odstavec 2 písmeno a). Profese zdravotní sestry se však za posledních třicet let značně vyvinula: zdravotní péče v komunitě, aplikace složitých terapií a neustále se vyvíjející terminologie předpokládají u zdravotních sester schopnost samostatnější práce. V několika členských státech se v důsledku nedostatku lékařů od zdravotních sester a porodních asistentek očekává, že budou provádět úkony, které dříve prováděli pouze lékaři. Existuje obava, že studenti, kteří nastoupí do zdravotní školy pouze po absolvování deseti let obecného školního vzdělání, nebudou mít nezbytné základní dovednosti a znalosti pro zahájení vzdělávání, které by je mělo připravit na plnění komplexních potřeb v oblasti zdravotní péče. Jednou z možností by tudíž bylo požadovat, aby členské státy umožňovaly přijmout do výukového kurzu pro zdravotní sestry pouze kandidáty, kteří ukončili minimálně dvanáct let obecného vzdělání (totéž by mělo platit pro vzdělání porodních asistentek v rámci ‚směru 1‘). Tyto požadavky již existují v mnoha členských státech. Další možností by bylo zachovat stávající stav. Otázka 20: Kterou z výše uvedených možností preferujete? Možnost 1: Zachování požadavku na deset let obecného školního vzdělání Možnost 2: Zvýšení požadavku deseti let na dvanáct let obecného školního vzdělání 4.5. Lékárníci Tradiční role lékárníků se mění z pouhých dodavatelů léků na přímější kontakt s pacientem, včetně poradenství, poskytování informací a dokonce kontroly, sledování a úpravy léčby v případě potřeby. Lékárnictví se v komunitě stává stále důležitějším. Některé zainteresované strany navrhují rozšířit seznam odborných činností, které je lékárník oprávněn provádět v příslušném členském státě, uvedený v článku 45 odstavec 2 směrnice tak, aby odrážel tyto změny. Zainteresované strany často považují zahrnutí „lékárnické péče“, „lékárnictví v komunitě“ a „lékárnické ostražitosti“ jakožto nové odborné činnosti. Mnoho účastníků navíc navrhuje, aby směrnice (aktuální článek 44 odstavec 2 písmeno b) stanovila povinnou dobu praxe v trvání šesti měsíců bezprostředně po dokončení akademického vzdělání za účelem přípravy budoucích lékárníků na jejich úlohu. Další otázkou je, zda by členské státy měly mít právo zakázat plně kvalifikovaným lékárníkům, kteří získali kvalifikaci v jiném členském státě, aby otevírali nové lékárny. Článek 21 odstavec 4 směrnice v současnosti členským státům umožňuje neschválit automatické uznání kvalifikace lékárníka pro zavedení nebo řízení nových lékáren, včetně těch, které byly otevřeny méně než tři roky. To má za následek rozpor s obecným principem automatického uznávání a představuje diskriminaci lékárníků v EU. Diskriminace občanů EU z jiných členských států je neslučitelná s jednotným trhem. Irsko již zrušilo aplikaci tohoto poškozujícího pravidla a Spojené království jej hodlá zrušit v létě letošního roku. S ohledem na podporu volného pohybu lékárníků a plnou aplikaci principu automatického uznávání se navrhuje smazání tohoto ustanovení. V každém případě článek 61 směrnice již umožňuje takovéto opatření, bude-li skutečně potřeba.
20
Otázka 21: Souhlasíte s tím, že seznam lékárnických činností by měl být rozšířen? Podporujete návrh na přidání požadavku na šest měsíců školení, jak je navrženo výše? Souhlasíte se smazáním článku 21(4) této směrnice? (Uveďte prosím konkrétní argumenty pro a proti tomuto přístupu.) 4.6. Architekti V mnoha členských státech univerzity nabízejí minimálně pětileté programy studia architektury. Tato směrnice nezahrnuje žádné překážky tohoto trendu: vzdělávací požadavky na akademické vzdělání architektů v délce 4 let definované v článku 46 směrnice představují pouze minimální požadavek, což umožňuje členským státům a univerzitám aplikovat vyšší standardy při vzdělávání budoucích architektů. Profesní organizace zastupující architekty nicméně navrhují, aby minimální délka vzdělání na základě směrnice byla zvýšena ze čtyř na pět let, což by odráželo vývoj v této profesi. Návrh na sladění požadavku pěti let na úrovni EU přináší problematické otázky. Za prvé Komise není v pozici, aby mohla potvrdit, které diplomy již zveřejněné ve směrnici na základě souladu s předchozími ustanoveními odpovídají pětiletému vzdělání. V důsledku sladění minimální délky požadovaného vzdělání na pět let by vyžadovalo zavedení řešení práv získaných architekty, jejichž vzdělávání začalo (nebo začne) před tím, než modernizovaná směrnice vstoupí v platnost v roce 2012 nebo 2013, vedle již existujícího řešení práv získaných architekty, kteří získali své vzdělání před tím, než vstoupila v platnost první směrnice o architektech z roku 1985 (viz článek 49 směrnice 2005/36/EC ve spojení s Přílohou VI). Za druhé toto řešení by podstatně omezilo flexibilitu, aniž by řešilo jiný skutečný problém týkající se mobility: jak zohlednit odbornou praxi pod dohledem, aspekt vzdělávání architektů, který je již uznáván v mnoha členských státech jako významný prvek vzdělávání architektů? Na tomto základě se jeví dvě možnosti: První možnost by byla ponechat současný požadavek na čtyři roky; Druhou možností by bylo přiblížit ustanovení směrnice více k situaci existující ve většině členských států a zároveň umožnit určitou míru flexibility pro každý z nich: aby bylo možno využít automatické uznávání, architekti by museli prokázat buď minimálně pět let akademického vzdělání následovaného alespoň jedním rokem praxe pod dohledem, nebo minimálně čtyři roky akademického vzdělání s alespoň dvěma roky praxe pod dohledem. V důsledku toho by trvalo minimálně šest let stát se plně kvalifikovaným architektem v Evropské unii a vždy by musela být zahrnuta praxe pod dohledem. Otázka 22: Kterou ze dvou výše uvedených možností preferujete? Možnost 1: Zachování aktuálního požadavku minimálně čtyř let akademického vzdělání? Možnost 2: Doplnění aktuálního požadavku minimálních čtyř let akademického vzdělání o požadavek dvou let odborné praxe. Jako alternativní možnost, architekti by rovněž měli nárok na automatické uznání po dokončení pětiletého akademického programu doplněného minimálně jedním rokem odborné praxe.
21
4.7. Automatické uznávání v oblasti řemesel, obchodu a průmyslu V oblasti řemesel, obchodu a průmyslu je automatické uznávání vázáno dvěma podmínkami: (1) určitý počet let praxe, který se liší podle konkrétní činnosti a (2) jasná identifikace odborné činnosti na základě Přílohy IV směrnice. Co se týče první podmínky, hodnocení ukázalo, že není důvod měnit minimální počet let požadované praxe. S ohledem na druhou podmínku převažuje názor, že Příloha IV ve své současné podobě ne vždy umožňuje jasnou identifikaci profese na základě činností v ní uvedených. Přílohy IV v současnosti odkazuje na Mezinárodní standardní průmyslovou klasifikaci všech ekonomických činností (ISIC)32, ačkoliv nikoliv v její aktuální verzi, někdy s datováním zpět do 50. a 60. let 20. století. Jednou z možností by bylo vzít jako základ stejnou klasifikaci ISIC, ale v její nejaktuálnější revizi z roku 2008, která nyní zahrnuje přesněji definovaný seznam činností. Při rychlém technologickém pokroku je důležité definovat a aktualizovat kvalifikaci a příslušné profese. Různí účastníci rovněž jako alternativní řešení navrhovali Společnou terminologii EU v oblasti zajišťování dodávek33, která je pravidelně aktualizována, a terminologii Mezinárodní standardní klasifikace povolání (ISCO)34, v revidovaném znění z roku 2008. Zatímco modernizovaná směrnice by měla zachovat princip automatického uznávání profesí v oblasti řemesel, obchodu a průmyslu, klasifikace samotných činností by měla být provedena v pozdější fázi s využitím výsledků studie. Otázka 23: Kterou z následujících možností preferujete? Možnost 1:Okamžitá modernizace náhradou klasifikace ISIC z roku 1958 za klasifikaci ISIC z roku 2008? Možnost 2: Okamžitá modernizace nahrazením Přílohy IV společnou terminologií používanou v oblasti zajišťování veřejných dodávek? Možnost 3: Okamžitá modernizace nahrazením Přílohy IV terminologií ISCO ve znění poslední revize z roku 2008? Možnost 4: Modernizace provedená ve dvou fázích: v modernizované směrnici potvrdit, že automatické uznávání stále platí pro činnosti související s řemesly, obchodními a průmyslovými činnostmi. Související činnosti budou nadále dle ustanovení v Příloze IV až do roku 2014, kdy bude delegovaným zákonem stanoven nový seznam činností. Tento seznam činností by měl být založen na klasifikacích uvedených v možnosti1, 2 nebo 3.
32
Terminologie přijatá Organizací spojených národů v roce 1948 a revidovaná v letech 1958, 1968, 1989 a 2006 (poslední revize byla zveřejněna v roce 2008). 33 Viz směrnice (EC) č. 2195/2002 Evropského parlamentu a Rady z 5. listopadu 2002 o společné terminologii oblasti zajišťování dodávek (CPV) (OJ L 340, 16.12.2002, s.1) v aktuálním znění z roku 2009. K dispozici na: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2002:340:0001:0001:EN:PDF 34 Schváleno Mezinárodní organizací práce (ILO) a dostupné na: http://www.ilo.org/public/english/bureau/stat/isco/index.htm 22
4.8. Kvalifikace z třetích zemí Směrnice pro odbornou kvalifikaci se v podstatě vztahuje na občany EU, kteří kvalifikaci získali v některém z členských států EU. Pomáhá však rovněž občanům EU, kteří kvalifikaci získali mimo Evropskou unii (například diplom z Kanady nebo Číny): Tato směrnice se vztahuje na občany EU, kteří původně získali kvalifikaci v třetí zemi, pokud tato kvalifikace již byla uznána v některém z členských států a pokud příslušný občan EU již má tři roky odborné praxe v uvedeném členském státě. Článek 3 odstavec 3 usnadňuje volný pohyb: takovéhoto občana EU, jakmile přesídlí do jiného členského státu. Občan EU může tudíž užívat výhody všech procesních záruk na základě tzv. obecného systému (jako např. rychlé a zdůvodněné rozhodnutí o tom, zda kvalifikace může být uznána). Stručně řečeno, tři roky zákonné a efektivní profesní práce v členském státě umožňují nakládat s kvalifikací získanou původně v třetí zemi stejně, jako by byla získána v některém z členských států. Tato směrnice však rovněž obsahuje prostředky pro zaručení minimálních požadavků na vzdělání, které jsou již na evropské úrovni harmonizovány (pro některé zdravotnické profese a architekty). Podle článku 2 odstavec 2 směrnice by členský stát neměl přijmout kvalifikaci občanů EU získanou v třetích zemích, pokud úroveň kvalifikace nesplňuje požadavky uvedené pro kvalifikaci získanou v EU. Členské státy by se rovněž měly vyvarovat toho, aby spustily odliv mozků odborných pracovních sil ze zemí mimo EU35. Hlavní otázkou je, zda celkový nedostatek kvalifikovaných pracovních sil volá po úpravě výše uvedených ustanovení. Tato úprava by byla v první řadě přínosem pro občany EU. Mohlo by to však mít rovněž dopad na některé státní příslušníky třetích zemí, kteří mají práva na základě evropské legislativy: s členy rodiny občanů EU36, osobami s dlouhodobým pobytem37, uprchlíky38 a držiteli „modré karty“39 je nakládáno stejným způsobem jako s občany EU s ohledem na uznávání odborné kvalifikace (ačkoliv příslušné legislativní nástroje nezavazují všechny členské státy Evropské unie). Tato úprava by podpořila politiku Evropské unie rovněž za účelem zvýšení mobility v kontextu upravené evropské politiky v oblasti sousedských vztahů. Otázka 24: Považujete za nezbytné provedení úprav v nakládání s občany EU, kteří mají kvalifikaci získanou v třetí zemi, na základě této směrnice, například snížením pravidla tří let v článku 3 odstavec 3? Přivítali byste tyto úpravy rovněž pro státní příslušníky třetích zemí, včetně těch, kteří spadají pod evropskou politiku sousedských vztahů, kteří by měli prospěch z ustanovení o rovném zacházení na základě příslušné evropské legislativy? (Uveďte prosím konkrétní argumenty pro a proti tomuto přístupu.)
35
V tomto kontextu je nutno vzít do úvahy Globální seznam pravidel WHO pro mezinárodní zaměstnávání zdravotnického personálu. 36 Směrnice 2004/38/EC. 37 Směrnice 2003/109/EC. 38 Směrnice 2004/83/EC. 39 Směrnice 2009/50/EC. 23
5. JAK REAGOVAT NA ZELENOU KNIHU Komise vyzývá všechny zainteresované strany, aby zaslaly své příspěvky do 20. září 2011, nejlépe emailem na následující adresu: DG Vnitřní trh a služby, jednotka E-4 „Volný pohyb odborníků“ E-mail:
[email protected] Poštovní adresa: Evropská komise Internal Market Directorate General, Unit E-4 Rue de Spa 2 Office 06/014 1049 Brusel Belgie Příspěvky nemusí pokrývat všechny otázky vznesené v této zelené knize. Mohou být omezeny na otázky, které vás obzvláště zajímají. Uveďte prosím jasně otázku, k níž se váš příspěvek vztahuje. Je-li to možné, uveďte prosím konkrétní argumenty pro a proti možnostem a přístupům prezentovaným v tomto návrhu. Všechny příspěvky budou zveřejněny na internetových stránkách DG Vnitřní trh a služby, pokud přispívatel nebude požadovat jinak. Je důležité prostudovat si konkrétní prohlášení o důvěrnosti připojené k této Zelené knize nebo informace o tom, jak bude nakládáno s vašimi osobními údaji a příspěvky.
24
