MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sportovních studií Katedra podpory zdraví
Zdravotní tělesná výchova u dětí mladšího školního věku s ADHD Bakalářská práce
Vedoucí práce: Mgr. Lenka Beránková. Ph.D
Brno 2009
Student: Pavlína Herberová ASAK– spec.pedag
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jsem jen literaturu uvedenou v seznamu literatury. Souhlasím, aby moje práce byla uložena v knihovně Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně.
Podpis:
Poděkování:
Děkuji paní Mgr. Lence Beránkové, PhD. za věnovaný čas, cenné rady a velkou míru časové tolerance při zpracování mé bakalářské práce.
OBSAH 1 SYNDROM ADHD – PORUCHA POZORNOSTI SPOJENÁ S HYPERAKTIVITOU .........................................................................................7 1.1 1.2 1.3 1.4
TERMINOLOGIE A CHARAKTERISTIKA SPECIFICKÝCH PORUCH CHOVÁNÍ ......7 PROJEVY ADHD........................................................................................10 PŘÍČINY VZNIKU A VÝSKYT ADHD ...........................................................12 DIAGNOSTIKA ADHD................................................................................13
2
CHARAKTERISTIKA MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU 6-10(11) LET16
3
VZDĚLÁVÁNÍ A VÝCHOVA DĚTÍ S ADHD..........................................18 3.1 3.2
4
LEGISLATIVNÍ RÁMEC PÉČE A MOŽNOSTI VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ S ADHD .....18 ZÁSADY PŘÍSTUPU K DÍTĚTI S ADHD ........................................................20
TĚLESNÁ VÝCHOVA.................................................................................22 4.1 ORGANIZACE TV .......................................................................................22 4.2 ZDRAVOTNÍ TĚLESNÁ VÝCHOVA ................................................................22 4.2.1 Charakteristika zdravotní TV.............................................................22 4.3 HISTORIE ZDRAVOTNÍ TV ..........................................................................24
ŠKOLENÍ "CVIČITEL ZDRAVOTNÍ TĚLESNÉ VÝCHOVY .........................25 4.4 CÍL A ÚKOLY ZDRAVOTNÍ TV ....................................................................26 4.5 DIDAKTICKÉ ZÁSADY .................................................................................28 4.6 DIDAKTICKÉ METODY ................................................................................31 4.6.1 Metoda v celku ...................................................................................32 4.6.2 Metoda po částech..............................................................................32 5
CHARAKTERISTIKA CVIČEBNÍ JEDNOTKY.....................................33 5.1 5.2 5.3 5.4
6
ORGANIZACE CVIČEBNÍ JEDNOTKY ............................................................33 ÚVODNÍ ČÁST- RUŠNÁ................................................................................33 HLAVNÍ ČÁST- VYROVNÁVACÍ A KONDIČNÍ( ROZVÍJEJÍCÍ)..........................34 ZÁVĚREČNÁ ČÁST- RELAXAČNÍ .................................................................34
KONKRÉTNÍ UKÁZKA CVIČEBNÍ JEDNOTKY .................................35
6.1 CVIČENEC, ŽÁK…......................................................................................35 6.2 CVIČITEL, UČITEL,…. ................................................................................35 6.3 OBSAH CVIČEBNÍ JEDNOTKY ......................................................................36 6.3.1 Psychomotorika..................................................................................36 6.3.2 Herní zásady psychomotoriky ............................................................36 6.4 CÍL CVIČEBNÍ JEDNOTKY ............................................................................36 6.5 STRUKTURA CVIČEBNÍ JEDNOTKY ..............................................................37 6.5.1 Úvodní část ........................................................................................37 6.5.2 Hlavní část .........................................................................................38 6.5.3 Závěrečná část. ..................................................................................40 ZÁVĚR…………………………………………………………………………..42 Použitá literatura ………………………………………………………………44
Úvod Ke své bakalářské práci jsem si vybrala téma zdravotní tělesná výchova u dětí mladšího školního věku s ADHD. S touto poruchou jsem se setkala již na střední škole, kdy jsem studovala SOŠ Sociální. V průběhu studia jsem se setkávala s praxí v různých zařízeních, kde jsem měla možnost poznat spousty lidí s různými problémy, vadami, poruchami atd. Další pohnutkou byla praxe na VŠ, kde studuji obor Speciální pedagogika a tělesná výchova. Byla jsem na ZŠ, kde jsem měla praxi ve školní družině a na hodinách zdravotní tělesné výchovy. Posledním důvodem je chlapec, kterému je sedm let a má některé znaky týkající se poruchy ADHD. Jsem s ním velmi často v kontaktu. Řekla jsem si, že bych mohla teoretických poznatků využít velmi dobře v praxi v běžném životě. Zalíbila se mi myšlenka, volitelného předmětu zdravotní tělesné výchovy na školách. Ne jen na ZŠ, ale proč tento předmět nezřídit i v MŠ, SŠ, OU atd. Jde přece o naše děti a jejich zdraví.Měli bychom se především snažit předcházet veškerým problémům ( zdravotním, fyzickým, ale i psychickým), k čemuž by nám mohla napomoct právě zdravotní tělesná výchova. Problém by mohl asi nastat v případě, kdybychom chtěli léčit konkrétní vady. K předmětu zdravotní tělesné výchovy na školách by se muselo přistupovat, jako k preventivním opatřením, kde by probíhala průpravná cvičení, která by obecně zamezovala, zabraňovala nebo snižovala již vzniklé vady. S tím, že by se k dětem již se vzniklými vadami muselo přistupovat individuálně a s omezením v některých cvicích. Cílem naší bakalářské práce je podat ucelený přehled o ADHD a poskytnout tak informace,rodičům a pedagogům, kteří mají v péči, výchově a ve vzdělávacím procesu právě děti s ADHD nebo se znaky ADHD. Nastínit jim některé možné přístupy, jak s těmito dětmi pracovat a „vybýt“ jejich energii. A umožnit jim dále s dětmi pracovat co nejúspěšněji. Celá bakalářská práce je zaměřená teoreticky, veškeré získané informace a vědomosti, které byly sepsány v této práci jsou čerpané z literárních zdrojů. Autoři literárních zdrojů, jsou odborníci, kteří se tématem zdravotní tělesná výchova a ADHD syndrom zabývají dlouhá léta a jejich poznatky jsou vědecky ověřené.
V první kapitole se zaměřuji na syndrom ADHD, jako na poruchu pozornosti s hyperaktivitou, jeho charakteristiku, terminologii, příčiny, výskyt, vznik a diagnózu tohoto syndromu. Druhá kapitola bude obecně pojednávat o charakteristice mladšího školního věku. Jakého stupně vývoje by mělo v tomto věku dítě dosáhnout a možné porovnání vývoje jedince s běžnou populací. Poznatky v této kapitole umožní posoudit, zda je chování, jednání, lokomoce dítěte běžná, či odlišná. Obsahem třetí kapitoly je vzdělávání a výchova dětí s ADHD. Legislativní rámec, který tuto problematiku podchycuje, možnost vzdělávání, zásady, přístupy, terapie a náprava. Ve čtvrté kapitole se zaměřuji na druhou část bakalářské práce, což je především zdravotní TV. Charakteristiku zdravotní TV a dětí mladšího školního věku, stručný nástin historie, dále pak cíl a úkoly. Závěrem této kapitoly budou všeobecně dané didaktické metody a zásady. Praktická část této bakalářské práce je popsána v páté kapitole, kde popisuji organizační část cvičební jednotky. V jednotlivých podkapitolách rozepisuji jednotlivé části cvičební jednotky. Úvodní část, která se týká zahřátí, hlavní, což budou cviky vyrovnávací a kondiční. Závěrem cvičební jednotky bývá zklidnění, které je prováděno nejčastěji relaxaci při klidné relaxační hudbě.
1 Syndrom ADHD – porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou 1.1 Terminologie a charakteristika specifických poruch chování Davidson a Neal (2001) dělí symptomy ADHD ( Attention Deficit hyperaktivity Disorder- porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou) do tří subkategorií: 1.
Prostá porucha pozornosti (ADD)- diagnostikujeme ji u dětí s poruchami
pozornosti, ale s normální úrovní aktivizace, tito jedinci mají problém především v zaměření pozornosti na informační proces. 2.
Hyperaktivita a impulzivita.
3.
Spojením obou typů obtíží vzniká porucha pozornosti spojená
s hyperaktivitou a impulzivitou. Do této kategorie patří nejvíce dětí.
Barkley (1990) kromě tří výše uvedených subkategorií rozlišuje ještě: 1.
ADHD s agresivitou nebo bez agresivity.
2.
opoziční chování- ODD ( Oppositional Deviant Disorders)
DSM-IV (1994, 2000) uvádí ještě nespecifikovaný typ ADHD. Projevující se nápadnými příznaky ADHD, u kterého chybějí právě výše uvedené typy. (Zelinková, Olga,2003)
ADHD
Syndrom hyperaktivity, projevující se trvalým neklidem a nápadným kolísáním pozornosti. Tyto znaky ukazují na dětskou poruchu, která byla u nás po 2. světové válce nezývána, jako lehká dětská encefalopatie (LDE), později se začal užívat pojem minimální mozková dysfunkce (MMD), dále pak byl nazván tento soubor příznaků jako syndrom hyperaktivity, který se může objevovat i pod zkratkou ADHD (Attention Deficit Hyperaktivity Disorder,Train, 1997, Kucharská, 1998). Mezi další symptomy ADHD řadíme změny nálad, impulzivní chování a
7
neobratnost, která se projevuje v pohybové aktivitě nedostatkem koordinace a zábran. Jsou to jedinci neposední a stále mluvící. Děti s ADHD mají v porovnání s jinými dětmi více úrazů, jsou častěji nemocní( alergie), trpí funkčními poruchami čtení ,psaní a řeči ( zadrhávání). Dále se u nich mohou vyskytovat neurotické poruchy, poruchy chování a noční pomočování. Mohou mít často snížené sebehodnocení. V dospělosti, jak tvrdila starší studia psychologů, lékařů a pedagogů, tyto obtíže vymizejí, není pravdou. Děti mají v období dospívání problémy s adaptací na nové prostředí, jsou impulzivní, agresivní, mívají záchvaty zteku a nízké hodnocení. Nové studie týkající se přestupků, výchovných ústavů a trestných činů hovoří dokonce o tom, že celkového počtu jedinců, je 16-30% hyperaktivních. (Oldřich Matoušek a Andrea Kroftová, 1998) Autor Valenta( 2003) ve své publikaci Přehled speciální pedagogiky uvádí, že děti s poruchami chování a emocí, jsou například děti s hyperkinetickou poruchou. Objevuje se do 5. roku života dítěte. Hlavním znakem, je hyperaktivita a neschopnost vytrvat v dlouhodobě trvající činnosti ( ADHD). (Valenta,M.,2003) Valenta, Muler 2003 uvádí, že děti s poruchami chování a emocí, mohou mít hyperkinetické poruchy, které se objevují do 5. roku života a vyznačují se hyperaktivitou, neschopností setrvat u dané činnosti (ADHD, obdobou dřívějšího pojmu LMD). Vlivem reakce sociálního prostředí na poruchu se může objevovat asociální chování v období dospívání i dospělosti. Pro tuto kategorii se ve speciální pedagogice používá někdy termín“ specifické vývojové poruchy chování“ ( Valenta, Muler,2003)
ADHD („Attention Deficit Hyperactivity Disorders“ - hyperaktivita s poruchou pozornosti. Základem ADHD je pak LMD (lehká mozková dysfunkce), tedy faktická změna ve stavbě nervové soustavy, čímž je způsobena změna v distribuci energie (Jde především o vývojovou změnu v distribuci dopaminových neurotransmiterů). Tímto jsou pak ovlivněny prakticky všechny kognitivní funkce.
8
ADHD se většinou nevyskytuje osamoceně. Uvádí se, že 44 % dětí s ADHD trpí další psychickou poruchou. Například SPU( specifické poruchy učení), kam řadíme dyslexii( porucha čtení), dyskalkulii ( porucha matematických schopností),dysortografii( porucha pravopisu) atd. a 32 % až dvěma poruchami. Podstatné na ADHD je, že není specificky zaměřena, ale ovlivňuje celkově veškeré chování a hraje zásadní roli v rozhodovacím procesu. (http://cs.wikipedia.org/wiki/ADHD)
Dále můžeme charakterizovat jedince s ADHD, jako děti, které trpí hyperkinetickým syndromem s poruchou pozornosti jsou nepozorné, aktivní a impulzivní v míře, která není přiměřená jejich mentálnímu věku a pohlaví. Jednotlivé symptomy vystupují do popředí v situacích, které kladou požadavky na udržení pozornosti a sebekontrolu. (http://www.gymcaslav.cz/public/users/4-tichy/pdf/ADHD.pdf) Na internetových zdrojích bylo uvedeno, že LMD je souhrnné označení pro celou řadu projevů dítěte na bázi strukturálních změn CNS, jež se odchylují od běžné normy, a jeví se jako nezvyklé a zvláštní (nápadně nerovnoměrný vývoj intelektových schopností, nápadnosti a poruchy v dynamice psychických procesů, hyperaktivita až hypoaktivita, nesoustředěnost, malá vytrvalost, impulsivita, překotnost, výkyvy nálad a duševní výkonnosti, tělesná neobratnost, poruchy vnímání aj.), synonymem je též výraz "lehká dětská encefalopatie - LDE" či specifické poruchy učení a chování (SPUCH). ( http://nemoci.doktorka.cz/lmd---lehka-mozkova-dysfunkce/)
Potíže jsou převážně chronické a nelze je vysvětlit na základě senzorických, neurologických, nebo motorických postižení, závažných emočních problémů popřípadě mentální retardace. Tyto deficity se začínají projevovat již v časném dětství. Tím, jak dozrává CNS, může docházet k zmírňování, ale projevují se celý život. Dalo by se předpokládat, že jsou chronického původu. U 65-80% jedinců přetrvávají. ( Zelinková, O., 2003)
9
1.2 Projevy ADHD Zelinková (2003) tvrdí, že jedinci s ADHD ( porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou) patří do rizikové skupiny z hlediska antisociálního chování. Často vyrůstají v rodinách disfunkčních, kde se mezi příbuznými mohou vyskytovat psychopatologické projevy. Dále uvádí, že ve skupině dětí byly diagnostikovány stejné příznaky u 25% rodičů. V těchto skupinách je pak větší pravděpodobnost přetrvávání obtíží v adolescenci a dospělosti. Dále se u jedinců projevuje snížená výkonnost ve škole, agresivita, problémy při navazování kontaktů s vrstevníky, nesnášenlivost, nedokáží se podřídit autoritě ani obecně uznávaným pravidlům, agresivní řešení interpersonálních problémů. Tito jedinci mohou být také agresivní, což znamená, že mají projevy opozičního chování. Toto chování se může projevit nesnášenlivostí, hádavostí, nedostatkem sebeovládání a antisociálním chováním ( rvačky, záškoláctví, krádeže). Přispívá k tomu i rodinné prostředí, které bývá převážně dysfunkční. Tato situace je již závažná a vyžaduje více odborníků a medikamentózní léčbu. Situace může dojít až do stádia odebrání dítěte od rodiny. Je velmi důležité, co nejdříve tyto problémy začít řešit. ( Zelinková, O., 2003)
Děti s ADHD jsou hyperaktivní
Hyperaktivita - neúčelné, nadbytečné pohyby (často si hrají s věcmi a pohybují se bez ohledu na okolí a situaci), zvýšený řečový projev (to jak hlasitost, tak množství, své činnosti často doprovází zvuky a komentuje je) (http://cs.wikipedia.org/wiki/ADHD)
Děti, u kterých bylo diagnostikováno ADHD se projevovaly již v perinatálním období. V děloze byly zaznamenány zvýšené pohyby. Později, již po porodu děti častěji pláčou, hůře spí. Je to však stále období, kdy jsou děti velmi malé a okolí tímto omlouvá i jejich chování. Vážnější problémy nastávají v období nástupu do základní školy. Jsou to děti, které nejsou neustále na svém 10
místě nebo tam nevydrží dlouho, neustále vyrušují svým mluvením a vykřikováním, zapomínají a ztrácejí věci a pomůcky. (http://cs.wikipedia.org/wiki/ADHD)
Děti s ADHD jsou impulzivní
Impulzivnost –lze charakterizovat jako rychlé, neadekvátní reakce, špatné porozumění vlastním pocitům (často i neschopnost je verbalizovat). U jedinců se může objevovat nižší sebehodnocení a vztahovačnost. (http://cs.wikipedia.org/wiki/ADHD)
Děti často reagují rychle, bez zamyšlení a dříve než vyslyší potřebné instrukce. To pak vede k chybným reakcím na danou situaci. Často skáčou lidem do rozhovoru, jsou schopni vběhnout do silnice bez rozhlédnutí, jen proto, že je tam něco zaujalo. Ve starším věku se vrhají do riskantních situací, jen aby dokázali, že nemají strach. Obecně se má za to, že hlavním nedostatkem u ADHD je neschopnost zamezit reakci na impuls, a to jak vhodné, tak nevhodné. Tento názor prosadil profesor Russell Berkley, což je významný americký specialista na ADHD. (Munden, A., 2002)
Děti s ADHD jsou nesoustředěné a nepozorné
Deficit pozornosti – lze vyjádřit jako krátké intervaly zaměření na jednu věc, chybí reflexe času (Russell Barkley: „Time is enemy of everyone with ADHD!“), problém s opakovanými nebo nudnými (nutnými) úkony, poruchy motoriky (Často se mluví od narušení „harmoničnosti“ pohybů – drobná i hrubá motorika.) (http://cs.wikipedia.org/wiki/ADHD)
11
Děti mají největší a nejčastější obtíže s udržením pozornosti či volního úsilí při plnění zadaných úloh a s jejich dokončením v určitém časovém limitu. Například při školní i domácí přípravě bez přímého kontaktu s dospělým nebo při opakované, nepříliš zajímavé činnosti. Je dostatečně známé, že tyto děti potřebují pracovat v krátkých časových úsecích. Také nedostatek bezprostřední pozitivní zpětné vazby výrazně snižuje vytrvalost či volní úsilí dítěte. (http://www.gymcaslav.cz/public/users/4-tichy/pdf/ADHD.pdf)
Tato porucha, jak bylo již zmíněno, je velmi spjata s učením. Nyní nejde pouze o učení ve školách, ale obecně. Učení, jako získávání vědomostí, dovedností a návyků v průběhu celého života. Jedinec s ADHD se není schopen soustředit dlouhodobě na danou věc, či činnost. To vede k podezření, že není schopen se danou věc naučit. To však tak není, pouze neudrží pozornost dostatečně dlouho k tomu, aby se danou věc byl schopen naučit. Důležité je, abychom jedince dostatečně zaujali, učili se s ním v kratších intervalech a on je potom schopen se naučit, co je potřeba.
1.3 Příčiny vzniku a výskyt ADHD Syndrom postihuje nejméně 5% , někdy je uváděno i 10-15% dětí. Větší procentuelní zastoupení je u chlapců, cca. 5-6 chlapců na jednu dívku.
Přispívající důsledky k vzniku ADHD mohou nastat již v prenatálním období( v těhotenství), kdy matku postihne infekční nebo jiná choroba, alkoholismus a kuřáctví. V perinatálním období ( porod) může nastat z důsledku hypoxie dítěte v průběhu porodu, který byl komplikovaný a dlouhodobý. Nedostatek kyslíku může poškodit mozkovou tkáň. (Oldřich Matoušek a Andrea Kroftová,1998)
12
Příčiny vzniku ADHD bychom mohli rozdělit z hlediska biologického a psychologického. Z pohledu biologického by na prvním místě byla genetika Podle Biedermana ( in Davidson, Neale, 2001, s. 423) je u rodičů s ADHD 50% pravděpodobnost, že jejich děti budou trpět obdobnými potížemi. Změny které u těchto dětí nastanou nejsou přesně známy, ale nejspíše jsou to změny ve struktuře a fungování mozku. (Poruchy učení, Zelinková, Olga, 2003) Výzkumy, které proběhly v 50. letech 20. století a vyšetření současná, která tato tvrzení potvrzuje. Zjistili vliv toxinů v potravinách a nikotinu. Okolo 22% matek potvrdilo, že v těhotenství vykouřilo okolo 20 cigaret denně. Některá další zjištění potvrzují, že nikotinismus matky ovlivňuje dopaminový systém zvýšením uvolňování dopaminu, který způsobuje hyperaktivitu. Na druhé straně z pohledu psychologického, jako některé psychologické teorie. Má- li dítě tyto projevy a ještě k tomu je vychováváno netrpělivým rodičem, nemohou se nikdy vytvořit správné vzorce chování a jednání. Toto však nelze brát za hlavní a dostatečné důvody pro vznik ADHD. (Zelinková, Olga,2003)
1.4
Diagnostika ADHD
Diagnostika je dlouhodobý proces. Na počátku se rodič, učitel( nejbližší okolí) všimne, že dítě není úplně „normální“. Na základě těchto poznatků jde dítě nejdříve k dětskému lékaři, školnímu poradci nebo školnímu psychologovi, který je schopen poradit, na koho se má rodina dále obrátit. Lékaři však většinou nejsou schopni při prvním setkání říci, co dítěti je. Specialisté k přesné diagnóze dospívají až několik měsíců, někdy i roků. Může se dokonce stát, že k přesné diagnostice nikdy nedojdou. Diagnostika je pro všechny důležitá. Napomůže k lepší spolupráci mezi školou, rodinou a okolím.Možnou prognózu, a jaké další postupy mají nastat- léčebné, rehabilitační, ve školách i v rodině. (Newman, S., 2004)
Diagnostika ADHD spočívá v:
13
•
přehledu dosavadních potíží dítěte
•
lékařské a psychiatrické anamnéze
•
tělesném vyšetření
•
jiných informacích (ze školy, rodiny, od psychologa, pediatra,
logopeda,atd.) •
dalších vyšetřeních
•
posuzovacích škálách (Connersové, Du Paulovy, škály dětského
chování) •
objektivních výkonových testech (Gordonův diagnostický systém)
(Munden, 2002)
Níže uvedená kritéria k diagnostice vznikla na základě upravených pravidel Americké psychiatrické asociace pro potřeby škol ( DuPaul, Stoner, 1994). A.
Nejméně šest z následujících symptomů musí přetrvávat po dobu
nejméně šesti měsíců, a to v takové intenzitě, která je nepřiměřená pro daný stupeň vývoje dítěte: 1.
často věnuje bedlivou pozornost detailům nebo dělá chyby z nedbalosti ve
školních úkonech a při dalších aktivitách 2.
často má obtíže v koncentraci pozornosti na úkoly nebo hry
3.
často vypadá, že neposlouchá, co se mu/jí říká
4.
často nepracuje podle instrukcí, nedokončuje práci, má nepořádek na svém
místě, ve svých věcech, přičemž tyto projevy nejsou projevy opozičního chování, vzdoru nebo nepochopení instrukcí 5.
často má obtíže v organizování svých úkolů a aktivit
6.
často oddaluje plnění školních i domácích úkolů, které vyžadují intenzivní
mentální úsilí 7.
často ztrácí věci nezbytné pro školu a zájmové aktivity
8.
často se nechá rozptýlit cizími podměty
9.
často je zapomětlivý/vá v denních činnostech
14
B.
Aspoň čtyři z následujících symptomů hyperaktivity/ impulsivity
přetrvávají alespoň šest měsíců v takovém stupni, který je neslučitelný s vývojovou úrovní dítěte: 1.
často třepe rukama nebo nohama, vrtí se na židli
2.
často opouští místo ve třídě nebo v situaci, v níž se očekává, že zůstane
sedět 3.
často běhá kolem v situacích, kde je to nevhodné
4.
často není schopen/schopna klidně si hrát, nebo provádět klidnější činnost
ve volném čase 5.
často vyhrkne odpověď, aniž si poslechne celou otázku
6.
často má obtíže při stání v řadě, při hrách nebo skupinových činnostech
Tyto vytyčené projevy se musejí vyskytovat v prostředí školy i doma. Pokud tomu tak není, mohly by být důvodem špatné výchovy nebo nevhodných školních postupů. (Zelinková, 2003)
Mezi další diagnostická kritéria, která se používala dříve, je stanovení rozdílů mezi verbálním a neverbálním intelektovým nadáním, které se v dnešní době nebere jako rozhodující znak ADHD. Dnes se spíše hodnotí nápadné kolísání výkonu v úkolech trvající delší dobu. (Matoušek, Kroftová, 1998)
Dále se diagnostice může používat pozitronová tomografie a magnetická rezonance, která ukazuje snížení hustoty tkáně mozku ( v některých částech mozku) a zhoršené zásobení mozku krví. Mezi další patří biochemické metody, které u těchto dětí prokazují sníženou hladinu neurotransmiterů ( látka přenášející vzruchy mezi mozkovými buňkami) a různé poruchy elektrické aktivity mozku. Věda dnešní doby tuší, že důvodu pro vznik ADHD je jistě více, ale není schopna určit všechny faktory.
15
2 . CHARAKTERISTIKA MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU 6-10(11) let Z biologického hlediska je: Mladší školní věk řadíme obecně do období dětství. Školní věk začíná s ukončeným 6. rokem života a končí přibližně mezi 11. až 15. rokem života . Jako mladší školní věk označujeme období mezi ukončeným 6. rokem až 12. rokem života. V celém období dětství dochází k růstu a vývoji tělesných struktur a zdokonalování jejich funkcí, čímž se postupně značně zvyšuje psychické i fyzické možnosti dětí. (Biologie člověka, Novotná I., Hruška, M., r. 2005, str.189)
Z psychologického hlediska je: Mladší školní věk rozdělen do tří etap. 1. etapa je období vytáhlosti. Je to v době, kdy dítě nastupuje do 1. třídy. Nastává velký růst do výšky a vznikají nerovnosti ve výšce a váze. To vede k ztrátě ladnosti v pohybu. 2. etapa je období plnosti, kdy se u dítěte začíná zpomalovat růst a začíná nabírat svalovou hmotu ( 8.-10. roce) 3. etapa je období vytáhlosti, které se projevuje podobně, jako etapa 1.
Hrubá motorika je ovlivněna právě nerovnoměrným růstem. Dítě je velmi živé, pohyblivé a neklidné. Důležité je zajistit dostatek pohybu a aktivit. Je to věk, kdy by mělo zvládat základy všech sportů, jako je například kolo, plavání, fotbal.
Z hlediska somatopedie je: Mladší školní věk je období, kdy stále dítě potřebuje dostatek pohybu, minimálně ve stejném časovém rozsahu, jako stráví ve škole. Pohyb by měl být uskutečňován především formou her, které by měly být zaměřené na rozvoj koordinace a spolupráce s kolektivem ( skupinové hry). Je to také doba, kdy se pomalu může začínat s trénováním. Období, kdy se začíná rozvíjet mrštnost a obratnost. Děti přikládají fyzické zdatnosti velký význam, 16
navzájem se podle tohoto hlediska srovnávají. Na druhé straně se mohou začít objevovat první jednostranné zatěžování těla, které následně vede k svalovým dysbalancím. Z těchto důvodů je dobré, již v tomto období zařadit protahovací a rehabilitační cviky. Dále se také mohou do cvičení zařadit cviky na posilování svalstva. Tyto cviky by však měly být prováděné pouze váhou svého těla. Měly by se naučit cviky, jako jsou například kliky, dřepy, atd. Důležité je, aby pohybová činnost a cviky zajistily rozmanitost a různorodost v pohybu. Zajistí to zvýšenou pozornost a setrvalost dětí u daného cvičení. Je to také věk, kdy začínají mít děti sklon k sedavé a pasivní zábavě. Sledování televize, hraní her na počítači, v lepším případě zvýšená potřeba se učit do školy. To vše může vést k zvyšování tělesné hmotnosti. Již vzniklé nadváze, popřípadě vznikající, by se neměla věnovat pozornost a rozhodně by se neměla nezanedbávat. Prvním krokem k redukci by měl být právě zvýšený pohyb a pohybová aktivita dítěte. To zajistíme například formou kroužků ( fotbal, volejbal,…), které by měly kompenzovat právě ten čas, který děti stráví sezením ve škole a u počítače. Sportovní aktivity by měly být zaměřené především na rozvoj a nácvik obratnosti, která je v pozdějším věku důležitá pří nástupu rychlého růstu, dále rychlost a silovou rychlost, dynamiku a vytrvalost, kterou také zdokonalujeme především formou her.
17
3
3.1
VZDĚLÁVÁNÍ A VÝCHOVA DĚTÍ S ADHD
Legislativní rámec péče a možnosti vzdělávání žáků s ADHD
Naše současná školská legislativa vychází z mezinárodního dokumentu Úmluva o právech dítěte: „Smluvní strany se shodují, že výchova dítěte má směřovat k rozvoji osobnosti dítěte, jeho nadání a jeho rozumových schopností na nejvyšší možnou míru“. (Vítková, 2004) Právo na vzdělání je zajištěno Listinou práv a svobod, která je svým článkem 33 součástí Ústavy České republiky. Směrodatným dokumentem pro vývoj vzdělávací soustavy ČR je Národní program rozvoje vzdělávání v České republice- Bílá kniha. Tyto dokumenty jsou legislativně podloženy novým Školským zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání ze dne 24. 9. 2004. Tento zákon je založen na principu vzdělávacích programů a typů vzdělání. Upravuje předškolní, základní, střední, vyšší odborné a některé jiné vzdělávání na školách a školských zařízeních, udává podmínky, za nichž se vzdělávání a výchova uskutečňuje. Stanovuje zásady a cíle, dlouhodobé záměry, právní postavení škol a školských zařízení. Paragraf 16 tohoto zákona se zabývá vzděláváním žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dále je specifikuje. ( http://www.msmt.cz/dokumenty/novy-skolsky-zakon) Vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků, studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných zaručuje právo na poskytnutí vzdělání způsobem, který odpovídá jejich potřebám. Formy speciálního vzdělávání jsou vymezeny v paragrafu 3, který určuje podmínky individuální, skupinové integrace žáků, jejich umístění do speciálních škol a případně kombinaci těchto možností. Náležitosti individuálního vzdělávacího plánu jsou obsahem paragrafu 6. (http://www.msmt.cz/uploads/soubory/sb020_05.pdf) 18
V roce 2005 také nabyla platnosti Vyhláška MŠMT č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. V rámci školské soustavy nám legislativně zaručuje podpůrný systém pedagogicko-psychologického poradenství. Jeho hlavním úkolem je přispívat k optimalizaci procesu vzdělávání a výchovy ve škole a v rodině. Příloha této vyhlášky ustanovuje standardní činnosti pedagogicko-psychologických poraden, standardní činnosti speciálně pedagogických center s členěním dle jednotlivých typů postižení. Ve standardních činnostech školy vymezuje činnost výchovného poradce, školního metodika prevence, školního psychologa a školního speciálního pedagoga. (http://www.msmt.cz/uploads/soubory/sb020_05.pdf) Dalším závazným dokumentem je Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (Praha, 2005), který v části D vymezuje vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Podle tohoto dokumentu se žák s ADHD, tedy se speciálními vzdělávacími potřebami, považuje za žáka se zdravotním postižením. Vzdělávání žáků se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním se uskutečňuje ve školách samostatně zřízených pro tyto žáky, v samostatných třídách, odděleních nebo studijních skupinách s upravenými vzdělávacími programy nebo formou individuální integrace do běžných tříd. (RVP ZV [online]) Kucharská (In Riefová 1999) uvádí možnosti vzdělávání dětí s ADHD. U nás zajišťují vzdělávání běžné základní školy, kdy u dětí s menšími problémy s hyperaktivitou či pozorností lze uvažovat o jejich zařazení do kategorie integrovaných žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Dále to jsou třídy pro žáky s poruchami učení a chování, zřizované při běžných základních školách, a základní školy pro žáky se specifickými poruchami učení. Ve všech organizačních formách vzdělávání je nutné vytvářet žákům podmínky pro jejich úspěšné vzdělávání a uspokojování jejich speciálních vzdělávacích potřeb. Jedinci mohou být vzdělávání na běžných, tak i speciálních školách. Žák, student ( se speciálními vzdělávacími potřebami)
19
Školský zákon ( 561, 2004 Sb.) užívá převážně tento termín, pojem dítě se v něm objevuje také, ale pouze okrajově. Paragraf 16 specifikuje podrobněji žáka ( studenta) se speciálními vzdělávacími potřebami.Dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami je osoba se zdravotním postižením, zdravotním a sociálním znevýhodněním: •
Za zdravotní postižení považuje zákon mentální, tělesné, zrakové nebo
sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení a chování •
Za zdravotní znevýhodnění považuje zákon zdravotní oslabení,
dlouhodobou nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání •
Za sociální znevýhodnění považuje zákon a.)
rodinné prostředí se sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně
patologickými jevy b.)
nařízenou ochrannou nebo ústavní výchovu
(Vojtová, 2008)
3.2
Zásady přístupu k dítěti s ADHD
Při výchově a vzdělávání bychom se měli řídit těmito zásadami: •
Spolupráce s rodinou
•
Naučit se předvídat problémy, které dítě může mít
•
Opakovat pokyny a trvat na jejich plnění
•
Často dítě chválit a zaměřit se na odměňování
•
Používat okamžité, časté a odpovídající postupy (přijatelné chování
posilovat sociálními a hmotnými odměnami, nevhodné chování zastavit nebo potlačit přiměřenými tresty) •
Předvést platná pravidla
•
Rozdělit úkoly do menších celků- tak, aby je dítě zvládlo
•
Poskytnout únikovou cestu( např. klidné místo)
20
•
Udržet přiměřenou hladinu stimulace
(Valenta, Muler, 2003)
Některé zásady pro žáky, kteří mají problémy se soustředěním: •
Zajistit ohraničené prostory, aby děti měly kde samy zvládnout své
chování- mějte takových míst více, abyste nevyvolali dojem diskriminace •
Stanovte úkoly tak, aby vyhovovaly délkou k individualitě koncentrace,
oznamte dokončení a v případě hodnocení , ohodnoťte hned •
Delší úkoly rozdělte do více úseků
•
Na začátku hodiny vymezte a oznamte program hodiny
•
Snažte se častěji obměňovat činnosti
Zásady pro žáky, kteří jsou impulsivní: •
Důležité zastoupení dostatečných činností k obměně
•
Stanovení jednoduchých a jasných pravidel, které dostatečně vysvětlíte a
ověříte, zda je pochopily •
Zadávejte krátké úkoly
•
Snažte se napomínat a kritizovat chování žáka a ne žáka
•
Nevšímejte se drobných problémů v chování
•
Snažte se dítě naučit, aby více přemýšlel nad činností, než něco udělá
(Train,2001)
21
4 4.1
TĚLESNÁ VÝCHOVA Organizace TV
Názor na organizaci TV ze strany speciální pedagogiky vypadá asi takto:
Základem je vyučovací jednotka, která probíhá v tělocvičně nebo na hřišti. Tato jednotka by měla mít parabolický průběh, což je určitý postup, při kterém se začíná rušnou částí( honička, rozběhání- zahřátí), v této části by se měly děti odreagovat, navodit si určitá svalová napětí a provádět dechová cvičení. Duhou částí je expoziční a herní( nácvik motorických dovedností). Na závěr by měla proběhnout cvičení zaměřená na zklidnění, nácvik správného dýchání formou dechových cvičení a cvičení zaměřené na správné držení těla. Dále do výuky můžeme zařadit kurzy lyžování, plavání, turisticky a sportovní hry. (Valenta, M“uler,2003)
4.2 4.2.1
Zdravotní tělesná výchova Charakteristika zdravotní TV
Z hlediska speciální pedagogiky je ZTv nepovinná forma vzdělávání pro žáky s trvalým nebo přechodně změněným zdravotním stavem ( III. Zdravotní skupina), kteří navštěvují všechny typy škol. Do této skupiny jsou zařazeni na doporučení lékaře. Oslabení se může vztahovat na pohybový systém( poruchy páteře, svalových skupin), vnitřních orgánů( oslavení systému oběhového, dýchacího, trávícího, atd.) a oslabení funkcí smyslových a nervových. Předmět ZTV může vykonávat pedagog s odbornou způsobilostí . Jedinci zařazeni do hodin ZTv navštěvují i ostatní hodiny Tv, s tím že jsou uvolněni z některých úkonů na základě lékařské zprávy. (Vellenta, Müler,2003)
22
Z hlediska tělovýchovného a zdravotnického je ZTv podle Strnada ( 1996) forma řízené pohybové aktivity, která je podle tělovýchovně lékařské kvalifikace určena jedincům tzv. III. zdravotní skupiny. (Hošková, Matoušová, 2007) ZTv je vhodnou formou tělesné výchovy pro zdravotně oslabené děti a do určité míry i systémem se specifickými prostředky, kterými je realizováno působení na odstraňování i zmírňování zdravotních oslabení v dané věkové kategorii.( Zdravotní tělesná výchova, Hošková,Praha 1990, s. 5)
ZTv je určena pro jedince se zdravotním oslabením, které se projevuje dočasnými, ale i trvalými změnami v tělesném vývoji a ve stavbě těla (tab.1). Ten má následně vliv na zdravotní stav. Daný stav by neměl ovlivňovat školní docházku ani vzdělávání, ale dochází k určitým úlevám v některé činnosti(stanoví lékař). (Hošková, Matoušová, 2007)
Tab.1 Rozdělení populace podle směrnic MZ ČR (č.3/1981) do 4 zdravotních skupin: + byly vydány roku 1990 MZ metodické pokyny Charakteristika zdravotního stavu
Povolené pohybové aktivity
I.
Jedinci zdraví, přiměřeně vyvinutí, s vysokým stupněm trénovanosti
II.
Jedinci zdraví, méně trénovaní
Školní TV a sport v plném rozsahu bez omezení, vyjma omezení podle věku a pohlaví Školní TV a sport v plném rozsahu bez omezení, vyjma omezení podle věku a pohlaví Školní V s úlevami a zdravotní TV, výjimečně sportovní činnost dle stupně oslabení Léčebná TV, zákaz tréninku, závodní i školní TV
III.
Jedinci oslabení s trvalými nebo dočasnými odchylkami tělesného vývoje IV. Jedinci nemocní
I.-III. skupina je zajišťována kvalifikovanými učiteli a trenéry, IV. skupina spadá pod kompetence fyzioterapeutů. (Hošková, Matoušová, 2007, )
23
Další možné rozdělení, které pochází z roku 1983, kdy byla schválena ZTv pro 1. stupeň a z roku 1984, kdy byla schválena pro 2. stupeň (tab.2). Tab.2 další rozdělení ZTV dle Hoškové, 1990 Zdravotní skupina I. Tělesně dobře vyvinutí, plně zdraví a dobře připravení jedinci ( trénovaní) k velké tělesné námaze. II. Jedinci zdraví nebo s nepatrnými Odchylkami zdravotního stavu bez podstatných změn, málo připravení ( trénovaní) k velké námaze. III. Jedinci se značnými odchylkami tělesného vývoje, stavby a složení těla a zdravotního stavu, s trvalým nebo dočasným charakterem, které nejsou překážkou pro vyučování nebo pro práci, ale které představují kontraindikaci zvýšené tělesné námahy. IV. Nemocní jedinci.
Odpovídající forma TV Tělesná výchova ve školách podle jednotlivých osnov. Základní tělesná výchova a turistika v plném rozsahu. Závodění ve více druzích sportu povolených lékařem. Tělesná výchova ve školách podle jednotlivých osnov. Základní tělesná výchova a turistika v plném rozsahu. Cvičení a závodění v jednom sportovním oddílu jako hlavním druhu sportu prováděném jako sport doplňkový.
Tělesná výchova na školách v odděleních zdravotní tělesné výchovy. Není – li zřízeno, účast na školní tělesné výchově s úlevami. Cvičení, sport, turistika podle zvláštních osnov nebo přizpůsobeného programu, výjimečně trénink a závodění vždy na základě stanovení lékaře.
Zákaz normální a zdravotní tělesné výchovy. Léčebná tělesná výchova je součástí komplexní léčebné preventivní péče.
(Hošková, B.,1990)
4.3
Historie zdravotní TV
Pohybu a zdraví se začíná společnost věnovat již v dobách před Kristem. V těchto dobách už se hovořilo o tom, že pohyb vede ke zdraví člověka. Například Hippokrates, otec medicíny pravil: „ Orgán, který je určen k funkci, musí tuto funkci vykonávat, jinak umírá.“ Mezi nejstarší uchovanou literární památku patří kniha „ Kung- Fu“ z roku 2698 Př.n.l., kde se pojednává o cvičení, jako
24
prostředku k léčení. Čínský národ zavádí techniku dechové gymnastiky. Další, kteří se podílejí na rozvoji nových metod jsou Indové, kteří uvedli jako první jógu. Jogínská cvičení se stávají součástí prevence, léčby i rehabilitace. Řadíme sem například „Hathajógu“, která se využívá i dnes, jako preventivní a rehabilitační cvičení zaměřené na civilizační choroby( ICHS, astma bronchiales, atd.). V Antickém Řecku se stala základem krása, zdravé tělo a ušlechtilá mysl. Tyto znaky jsou známi jako celek pod pojmem „ Kalokaghátia“ V pozdějších dobách se stal šiřitelem této myšlenky J.A. Komenský, který ji mezi lid šířil formou myšlenek ve svých dílech. Dalšími pokračovateli se stali zakladatelé Sokola Tyrš a Fügner s myšlenkou: „ V zdravém těle, zdravý duch.“ Začínají propagovat a šířit cviky proti špatnému držení těla. Dalším významným člověkem v historii ZTv se stal Škvára, který je považován za zakladatele v roce 1973. V roce 1839 vzniká první ortopedický ústav jehož zakladatelem je lékař Hirsch. Další zakládá MUDr. Skott a vydává příručku „ Nástin tělocviku léčitelského.“ Koncem 19. století se začínají provádět lékařské prohlídky dětí a začínají se udělovat různá omezení na základě zdravotního stavu. To vedlo k tomu, aby byla zahájena TV pro zdravotně oslabenou mládež. V dalším období jsou zakládány ústavy, jako například Jedličkův ústav, kde se stává součástí léčby tělesně postižených i TV. Významným rokem pro vývoj, je rok 1950, kdy MŠ zavádí „ Zvláštní TV“( vis. níže) do škol, jako nepovinnou formu. Po roce 1982 se začlenila pod názvem „ Zdravotní TV“. V současné době je ZTv součástí učebního plánu na některých fakultách ( Pedagogických, Sportovních, atd.)( Hošková, Matoušová, 2007) Některé nestátní neziskové organizace nabízejí možnost kurzů a školení pro pedagogy: Školení cvičitelů zdravotní TV I. a II.třídy (http://www.spvplzensever.estranky.cz/clanky/seminare-a-skoleni/skolenicvicitelu-zdravotni-tv-i_-a-ii_tridy) Školení "Cvičitel zdravotní tělesné výchovy http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/tv/az-psm_cvicitel_ztv.phtml)
25
ZVLÁŠTNÍ TV: (ZVTV) Je zavedena do škol od roku 1950, pro mládež oslabenou, která je zařazena do III. zdravotní skupiny. Jsou to žáci, kteří navštěvují základní školu a většina z nich vyžaduje zvláštní péči. Z tohoto důvodu má tělesná výchova na těchto školách charakter tělesné výchovy zvláštní. ZVTV probíhá ve zvláštních podmínkách, které jsou upraveny podle tělesného nebo zdravotního oslabení žáků. Vycházejí z cílů a úkolů běžné tělesné výchovy ke kterým jsou přidány speciální úkoly a prostředky podle oslabení jedince. Zásady: Vyřazení cviků, které jedinec nemůže nebo není schopen vykonávat vzhledem ke svému omezení Zařazení cviků, které jsou zaměřené na reedukaci, kompenzaci a rehabilitaci
Směrnice a předpisy: Pro zřízení a vedení ZVTV je zde výnos od MŠ z 29.7.1970, který obsahuje tyto podmínky: a.)
minimální počet oslabených žáků je 10
b.)
zajištění vhodných hygienických podmínek
c.)
kvalifikovaný učitel( aprobace ZTV)
4.4
Cíl a úkoly zdravotní TV
Z obecného hlediska jsou cíle a úkoly pro osoby III. zdravotní skupiny totožné s cíly a úkoly pro TV zdravých jedinců. K těmto obecným dále přiřazujeme specifické, pro dané typy oslabení.
Z hlediska zájmových tělovýchovných útvarů na školách je zprostředkovat vliv specificky zaměřeného tělovýchovného procesu v takovém rozsahu, který odpovídá zdravotnímu stavu a úrovní tělesné zdatnosti dítěte. Je také nutné dbát na zlepšení pohybové a funkční výkonnosti organismu a dosáhnout optimálního rozvoje ze strany tělesné, duševní i pohybové. ( Ph.Dr. Hošková,B., 1990) 26
Hlavními úkoly zdravotní tělesné výchovy jsou především zlepšení zdravotního stavu jedince s ohledem na jeho rozsah a závažnost. Popřípadě dosáhnout určitého nárůstu zdatnosti a výkonnosti. Dále by se mělo zaměřit na osvojení a zautomatizování správných pohybových návyků a dovedností vedoucí k zlepšení zdravotního stavu. K tomuto všemu je důležité u jedince( dítěte) navodit kladný vztah k tělesné výchově a obecně k pohybu, protože k veškeré důsledné a pravidelné činnosti je potřebná vůle.
Úkoly můžeme dále rozdělit do jednotlivých podskupin: a)
zdravotní
b)
výchovný
c)
vzdělávací
Ad. a) Úkol zdravotní:
Hlavním cílem je prevence. Snažit se vyrovnat oslabení tam, kde nedošlo k fixaci. Dále by mělo docházet k zabránění zhoršování zdravotního stavu tam, kde došlo již k chronické formě. Důležitým základem k zlepšení či odstranění obtíží je obecně zlepšit celkový zdravotní stav, tím že se snažíme odstranit negativní vlivy a podněty působící jak na fyzickou, tak i na psychickou stránku osobnosti. Můžeme sem například zařadit poúrazové stavy, stavy způsobené hospitalizací a dlouhodobým upoutáním na lůžko.
Dalším důležitým zdravotním úkolem je odstraňování jiných poruch a onemocnění, které mohou bránit zlepšování zdravotního stavu. Řadíme sem
27
například poruchy trávícího systému- obezita, dýchacího systému- bronchiální astma atd.
b) Úkol výchovný:
Naučit jedince správných návyků, pohybových dovedností a pravidelnému režimu. Navodit pocit zodpovědnosti k pravidelnosti, správnosti a ke svému zdraví. To vše, aby si osvojil, jako například hygienické návyky. Dále ho podpořit v získání sebedůvěry, v komunikačních dovednostech a obecně správně si vytvářet svojí osobnost.
c) Úkol vzdělávací:
Důležité je zjistit od jedince v jakém rozsahu si je vědom svého oslabení, jak je informován o tom, co smí, nesmí a musí vykonávat. Zásady týkající se pohybu, prevence atd. Dále by mělo dojít k seznámení jedince s vhodnými postupy a poznatky týkající se jeho oslabení. Rozšířit a prohloubit jeho znalosti o příslušném oslabení, jak daným problémům předcházet, ovlivňovat je a čemu se vyvarovat. Pomoci jedinci získat potřebné a vhodné pohybové dovednosti a návyky. Dále ho informovat o tom, jak často a v jaké intenzitě by měl cvičení a cviky vykonávat.
4.5
Didaktické zásady
Didaktické zásady představují dynamický systém vědecky zdůvodněných požadavků a pravidel: •
odrážejí základní zákonitosti procesu výuky,
28
•
determinují obsah vyučování, vyučovací metody, didaktické prostředky,
formy výuky atd., •
vyvíjí se v závislosti na společensko-historickém a vědeckotechnickém
rozvoji.
Z těchto základních metod byly vybrané některé, které je možné uplatnit ve zdravotní tělesné výchově.
Zásada uvědomělosti a aktivnosti Základem, jak pro učitele, cvičitele, tak pro žáka, cvičence pochopení podstaty úkolu, cviku, činnosti, atd. Cvičitel musí být schopen dostatečně činnost, cvik popsat , vysvětlit a ukázat. Tím má možnost cvičence dostatečně zapojit k aktivní spolupráci. Uvědomělost je výsledkem vědění a poznání, což napomáhá k překonávání překážek a posílení vůle tyto překážky překonávat. Důležité je zvolit si vhodné a optimální metody, formy a postupy, které napomáhají k pochopení potřebných věcí a činností.
Zásada názornosti Tato zásada spočívá ve vytvoření si představy o daném pohybu, jeho vnímání a následném procítění dané činnosti. K tomu všemu je potřeba dostatečná pozornost, která zajistí jedinci vnímat pohyb( směr, rychlost, velikost,…). Tělesné pocity můžeme vnímat díky svalové aktivitě, ke které je potřeba vůle.K vykonávání pohybu je dále potřebná přesnost, která je důležitá k vytváření stereotypů. Ty se vytvářejí na základě informací, které jdou do CNS. Tyto informace musejí být správné, jinak dochází ke vzniku špatných stereotypů, které vedou k vzniku svalových dysbalancí. Důležitým základem pro názornost je dobrý výklad, který umožní jedinci představit si, jak to má provést. Výklad musí být přizpůsobený věku, IQ a schopnostem jedince. Dobré je doplnit výklad ukázkou a slovním doprovodem.
Zásada soustavnosti
29
Základem je ucelený systém, který je dlouhodobě plánovaný a ověřený. Vycházet z toho, co jedinec umí a ví, od jednoduššího ke složitějšímu, od již znalého k novému, od konkrétního k abstraktnímu. Co nejvíce to jedinci osvětlit a tím i usnadnit. To vše napomáhá k tomu, aby si jedinec cvičení osvojil a začal brát, jako pravidelnou a běžnou věc. Něco jako hygienu.Cvičení jako součást životního stylu.
Zásada přiměřenosti Učivo, jak obsahem, tak rozsahem by vždy mělo odpovídat danému jednotlivci. Jeho věku, schopnostem, dovednostem, ale také psychickému stavu. Zejména tomu je ve Zdravotní TV, kdy by se mělo přistupovat k jednotlivci především s ohledem na jeho oslabení. Z toho plyne, že homogenní skupiny se nevytvářejí na základě pohlaví, ale daného oslabení. Je tomu především v mladším věku, kde se nebere ohled ani na věkové rozdíly. Dále tato zásada stanovuje to, že by se k jednotlivcům mělo přistupovat tak, že se bude postupovat od nejjednodušších a známých prvků, ke složitějším a koordinačně náročnějším. Od cviků u kterých budou zapojovány postupně větší svalové skupiny. K tomu, aby cvičitel mohl tuto zásadu plnit a stanovovat vhodné cviky, musí znát své cvičence. Jejich schopnosti, kondici, oslabení, úroveň a věk. K těmto informacím jsou vhodné testové metody a pozorujeme své svěřence, popřípadě si zjistíme jejich osobní anamnézu( informace od osobního lékaře, rodiny).
Zásada trvalosti Znamená, jak si jedinec danou informaci zapamatuje, vybavuje a dokáže využít. Učitel, cvičitel by měl znát fáze učení a podle toho se řídit. Také by měl znát jednotlivce, každý je individuální a má jiné schopnosti.
Shrnutí zásad.
30
Má bakalářská práce je zaměřená na jedince mladšího školního věku. V této části bych se chtěla stručně pokusit o shrnutí daných zásad a uplatnit je na tuto věkovou skupinu. Učitel, cvičitel by si měl uvědomit, že toto období je stále období HER. Je pravda, že se od nich procentuelně odstupuje, ale stále je tam velké zastoupení. Na to by se měl učitel zaměřit. Veškeré předcházející informace týkající se jednotlivých zásad by měl uplatňovat a upevňovat formou her. Dalším stanovujícím kritériem je časový úsek, jak dlouho je schopno dítě soustředit se a jak má silnou vůli.To stanovuje, jak často by se činnosti měli obměňovat. Důležité je, jak jsou kreativní a zábavné, aby to dítě zaujalo a lépe si to pamatovalo. Neměla by chybět dostatečná konkrétnost a názornost. Snažit se zapojovat, co nejvíce smyslů při učení nových věcí. Cvičební jednotky by měly obsahovat stejné cviky, které děti znají a vědí, jak je správně provádět. Plus k ním něco malého přidat pro obohacení. Tyto cviky by se měli opakovat častěji, aby došlo k upevňování a automatizaci. Závěrem cvičební jednotky by měla být odměna ( hra, obrázek, sladkost, atd.) za správné a aktivní cvičení, která byla stanovena na počátku hodiny. Může to napomoci k motivaci cvičenců.
4.6 Didaktické metody Jsou to promyšlené a objektivně správně vedené pohybové činnosti, pomocí kterých učitel a cvičitel dosahuje stanovených cílů, motivuje a usměrňuje činnosti cvičence. Lze je dělit podle různých kritérií. (Hošková, Matoušová,2007) Pro mou práci jsem vybrala tyto metody, které jsou stanoveny na základě fází procesu motorického učení. Řadíme sem metody, potřebné k seznámení s novými pohybovými dovednostmi, dále k nácviku dovedností a na závěr ty, co zajišťují zdokonalování a upevňování těchto dovedností.
Volba metod je závislá na vyrovnávacím cvičení, to je cíleně zaměřené na to jak ovlivní zdravotní oslabení a jeho reedukaci funkcí. 31
(Hošková, Matoušová, 2007) Většinou si vybírají takové metody, které lze nacvičovat jak po částech, tak i v celku. Nejprve se probere cvik jednotlivě, pro lepší pochopení a poté, jako celek.
4.6.1
Metoda v celku
•
Podkladem je komplexní představa
•
Jedná se o komplexní úkon
•
Vhodnější pro mladší věkovou kategorii
•
+ cvik probíhá ve svalové koordinaci a v rytmu
•
- větší možnost vzniku chyby
využití: V úvodní a rozvíjející části cvičební jednotky. Využívají se zde již zafixované pohyby. Činnost je většinou souvislá. Dále je velmi vhodná pro vyrovnávací část, kde se velmi často využívají jednoduché cvičební prvky.
4.6.2
•
Metoda po částech.
Z jednoduchých dílčích cviků se vytváří postupně po opakování větší
části •
+ zabránění vzniku chyb, lepší kontrola
•
- zdlouhavý postup
využití: Ve vyrovnávací části, když se cvičí složitější cviky, které je nutné rozdělit na menší části. Dále se využívá tato metoda v kondiční ( rozvíjející) části, kde se musejí zafixovat jednotlivé cviky, z kterých se vytváří herní činnost.
32
5
CHARAKTERISTIKA CVIČEBNÍ JEDNOTKY Cvičební jednotka je základní organizační formou zdravotní TV, která
zajišťuje : •
pravidelnost a obsahovou návaznost tělovýchovného procesu
•
stálý kontakt s cvičitelem, který působí též jako rádce
•
pravidelný kontakt s kolektivem cvičenců přibližně stejného věku,
zdravotní a výkonnostní úrovně, v kterém se cítí dobře, bez pocitu méněcennosti a ostychu. (Hálková a kolektiv,2005)
5.1
Organizace cvičební jednotky Běžná cvičební jednotka trvá v rozmezí 45-60 minut( výjimečně 90
minut). Je to stanovené věkem, zdravotním stavem, ale často také podmínkami daného prostředí. V praxi mohou být využívány další formy zdravotní TV, jako například cvičební jednotka v bazénu, v přírodě, ale také formou víkendové akce, zdravotních táborů nebo průběžná cvičení v domácím prostředí. (Hošková B., 1990)
5.2
Úvodní část- rušná V této části dochází k seznámení cvičitele a cvičence( vznikají vazby,
sympatie,…), k navození atmosféry v hodině a seznámením s cílem a obsahem cvičební jednotky. Dále by mělo dojít k zahřátí těla a organismu, aby bylo připraveno na další aktivní činnost. Formou jednoduchých pohybových her nebo krokové variace na hudbu. Tato část by měla trvat 5-10(15) minut.
Také slouží k zajištění dobrého rozvoje organismu, kdy dochází k zvýšení látkové přeměny v tkáních, což zajistí zvýšené prokrvení a zahřátí organismu. To je důležité před každým cvičením.
33
Rozcvičení by mělo zahrnovat obecné cviky, všestranné, které zajistí zahřátí všech svalových skupin a mělo by probíhat postupně. Od pomalejších pohybu k rychlejším. Zahřátí můžeme provést pochodem, poklusem, během, kolektivní honičkou nebo například různé přeběhy , přeskoky. (Kabele, 1976)
5.3
Hlavní část- vyrovnávací a kondiční( rozvíjející) Tato část je rozdělena na dvě části na vyrovnávací a rozvíjející.
Celkový čas fáze cvičební jednotky by měl být 35-45 minut. Z toho vyrovnávací části by mělo být věnováno zhruba 25-30 minut a části rozvíjející zhruba 10-15 minut. Ve vyrovnávací části se zaměřujeme především na vyrovnávací cviky směřované na typ dané poruchy. Řadíme sem například dechová a smyslová cvičení. Rozvíjející část je zaměřená na cviky, které zajistí rozvoj a navyšování kapacity organismu a dovedností. I v této části se zaměřujeme na odstraňování nedostatků a špatných návyků. V průběhu cvičení bychom měli zařadit náčiní, nářadí, různé hry a tance. Tyto činnosti a aktivity na pomáhají k motivaci a upevňování dovedností a návyků.
5.4 Závěrečná část- relaxační Je to část, která je zaměřená na relaxaci, uvolnění a zklidnění. Mělo by zde dojít k psychickému i fyzickému uvolnění a navození pohody. Například relaxační cvičení na klidnou hudbu, kde cvičenci leží na podložce, mají zavřené očí a soustředí se na vlastní dech. Fáze, která je vhodná na zadání cviků, které mají provádět samostatně doma. Čas trvání mezi 5-10 minutami.
34
6 KONKRÉTNÍ UKÁZKA CVIČEBNÍ JEDNOTKY Zdravotní tělesná výchova na této Základní škole byla zřízena jako preventivní cvičení, které by mělo předcházet vzniku vadného držení těla a vzniku špatných stereotypů týkajících se této oblasti. Hodina bude probíhat pravidelně dvakrát týdně. Zdravotní tělesnou výchovu bude navštěvovat 10-15 dětí. 6.1
Cvičenec, žák….. Cvičební jednotka bude určená dětem ZŠ ve věku 8-10 let s ADHD. Tyto
děti jsou převážně zařazeny do I. a II. zdravotní skupiny, což znamená, že jsou to děti zdravé a mohou vykonávat veškerá cvičení, která jsou vhodná pro tento věk. Do skupiny mohou být integrované děti, které mají již vzniklé obtíže na doporučení lékaře. Ty budou mít při některých cvicích úlevy..
6.2 Cvičitel, učitel,…. Musí projít vhodným školením a získat patřičné vzdělání proto,aby mohl vykonávat tuto funkci. Musí být seznámen s obecnými principy, ale také s principy souvisejícími s jednotlivým oslabením. Potřebné přístupy, postupy a zásady k vykonávání zdravotní TV. Dokázat sestavit vhodnou cvičební jednotku, která bude zaměřená na dané oslabení, cviky budou vhodné, jak věku, tak schopnostem. Cviky by neměly organismus přetěžovat, aby nedošlo k poškození organismu, ale na druhou stranu by neměli být cviky moc jednoduché, aby měly nějaký pozitivní účinek. Mezi obecné principy cvičitele patří: •
Umět dobře a kvalitně vést a řídit tělovýchovný proces
•
Umět vždy poradit cvičencům
•
Pomáhat jim sestavit pohybový režim
•
Kontrolu a nácvik zajistit domácím cvičením, které cvičencům
napomáhá sestavovat, ukládat a kontrolovat cvičitel •
Umět spolupracovat s lékaři, rodiči a školou pro optimální práci
( Hálková J.,2005) 35
6.3
Obsah cvičební jednotky Jednotka bude určena pro jedince s ADHD. Obsahem budou cviky
zaměřené na danou problematiku ADHD( hyperaktivitu, nesoustředěnost, nadměrnou pohyblivost, atd.). Hodina bude věnovaná psychomotorickému cvičení.Veškeré cviky budou zaměřené právě na toto téma.
6.3.1
Psychomotorika
Je řazena do systému tělesné výchovy. Zajišťuje výchovu pohybem, která je zábavná a cílená. Hlavním cílem není rozvoj pohybu, ale prožitek a vztah k druhým osobám. Podporuje tvořivost, iniciativu a bere v potaz psychické vlastnosti. Lze tedy říci, že psychomotorika rozvíjí jak motoriku, tak i psychické funkce.( Opatřilová, Zámečníková, 2008)
6.3.2
Herní zásady psychomotoriky
•
Hra i pomůcky musejí být předem připravené a promyšlené
•
Hra musí být dostatečně vysvětlená a popsaná pro dobré
pochopení •
Do hry by se měl zapojit i cvičitel a měli by se používat pouze
jména ( pro odbourání bariér) •
Při hrách, kde je více rolí vždy vystřídejte každého ve všech
•
Po ukončení hry vždy vyhodnoťte průběh a pocity zúčastněných
rolích
( Blahutkova,M. 2003)
6.4
Cíl cvičební jednotky Zdravotní tělesno výchovu navštěvují děti, které mají některé ze znaků
ADHD, popřípadě jim byla diagnostikována ADHD ( Attention Deficit hyperaktivity Disorder- porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou) Hlavním cílem hodin Zdravotní TV pro ADHD je na prvním místě nadbytečná energie, kterou se snažíme usměrňovat, zmírňovat a využívat k dalším cílům zdravotní TV , což je například prevence vzniku somatických vad.
36
Zaměřit se na podporu správného vývoje a růstu dětí v tomto věku. Je to období, kdy je tělo čím dál více zatěžováno (psychicky i fyzicky). Učením, povinnostmi stahujícími se na školu, ale také těžké školní tašky s učeními materiály. To vše může vést k oslabení organismu a s tím související přidružená onemocnění ( dýchacích cest, trávícího ústrojí, smyslová a další).
6.5
Struktura cvičební jednotky 6.5.1
Úvodní část
V úvodní části se zaměříme na seznámení s programem dané cvičební jednotky a s jednotlivými cvičenci formou seznamovacích her. Dále se v této části musejí zařadit hry a cviky zaměřené na zahřátí organismu a svalů, aby bylo připravené na další cviky.
HRY: 1. Honem pošli míč!! •
Pomůcky: molitanový míč, kulička, medicinbal,…
•
Pravidla: Cvičenci sedí v kruhu a po vyslovení svého jména pošlou míč někomu jinému ( všichni se prostřídají)
•
Obměna: Vysloví jméno toho, komu pošlou míč
•
Poznámka: Nácvik trpělivosti a pozornosti
2.Nafouknutý balónek. •
Pomůcky: Gumový nafukovací balónek
•
Pravidla: Každý žák má svůj nafouklý balón a odbíjí ho tak, aby ho měl neustále nad hlavou. Přitom se pohybuje po prostoru. Pokaždé, co se setká s jiným hráčem, představí se jménem a vymění si odbitím balón.
•
Poznámka: Procvičování koordinace pohybu, zahřátí
organismu a svalů 3.Čertí honěná.
37
•
Pomůcky: 20-30 cm dlouhý „ocas“ ( stuha, krepový papír,
proužek látky) •
Pravidla: Každé dítě má zasunutý vzadu za pasem „ocásek“
(1/4 pásku je zasunuta za kalhoty). Cílem hry je odstranit ocásek soupeři a svůj si ochránit (nesmí si ho přidržovat, ani se nikde opírat). Vyhrává ten, kdo vydrží ve hře nejdéle. •
Poznámka: Rozvoj rychlosti, vytrvalosti, obratnosti a postřehu,
zahřátí organismu a svalů ( Blahutkova,M., 2003)
6.5.2
Hlavní část
V hlavní části se zaměříme na cviky, ale především hry, které budou napomáhat k zlepšování jednotlivých znaků týkajících se ADHD ( hyperaktivita, nesoustředěnost,…)
HRY: 1.Pozdrav a utíkej dál! •
Pomůcky: žádné
•
Pravidla: Žáci se pohybují po prostoru (může je doprovázet
hudba) a pokaždé, když se s někým potkají mají za úkol se s ním nějakým způsobem pozdravit ( uklonit se, podat ruku, zamávat,…) •
Poznámka: Rozvoj neverbální komunikace, orientace
v prostoru,navazování kontaktu, rytmus ( při hudbě)
2.Strom opory. •
Pomůcky: žádné
•
Pravidla: Žáci utvoří dvojice( lépe podobné výšky),opírají se na
vzájem zády se spojenými pažemi. Jejich úkolem je dostat se do dřepu a sedu, bez toho, aby se rozpojili. •
Poznámka: Posílení některých svalových skupin na dolních i
horních končetinách( přímí hlava stehenního svalu, lýtkový sval, trapézový a deltový sval) , na druhé straně, některé svaly se protahují 38
( prsní, na horních končetinách). Vše záleží na tom,jakým způsobem se do dané polohy žáci dostanou. Dále je toto cvičení dobré na pohybovou koordinaci, spolupráci a tělesný kontakt
3.Pevný řetěz. •
Pomůcky: šátky na zavázání očí
•
Pravidla: Dva až tři žáci jsou volně a nemají zavázané oči.
Zbytek žáků utvoří řadu, chytí se za ruce a mají zavázané oči. Úkolem volně pobíhajících žáků je prolézt pod „řetězem“, „řetěz“ na druhou stranu musí pozorně poslouchat a žáky nepustit dál. •
Poznámka: Nácvik koncentrace, pozornosti, (u této hry je
možné zjistit sluchovou vadu)
4.Kelímkový basketbal. •
Pomůcky: Kelímky od jogurtů ( dva pro každého žáka),
tenisové míčky ( jeden pro každého žáka) •
Pravidla: Každý cvičenec si vezme jeden kelímek a jeden
tenisový míček. Jejich úkolem je jednou rukou míček vyhazovat a druhou rukou ho chytat do kelímku. •
Obměna: V každé ruce má žák jeden kelímek a míček si
přehazuje z jednoho kelímku do druhého, nebo si přehazují míček mezi sebou žáci navzájem. •
Poznámka: Nácvik orientace v prostoru, koordinace oko a ruka,
a odhadu.
5.Kelímkový klobouk. •
Pomůcky: kelímek od jogurtu, tvrdý papír
•
Pravidla: Každý žák si položí na temeno hlavy kelímek ( tvrdý
papír). Mají za úkol se pohybovat po prostou, aniž by jim kelímek spadl z hlavy. Po dokonalém procvičení uspořádáme soutěž, kdo se dostane z jedné strany tělocvičny na druhou stranu, aniž by jim kelímek spadl. Pokud kelímek spadne nebo si ho přidržují rukou, vracejí se na startovní čáru. 39
•
Poznámka: Cvičení je zaměřené na správné držení těla,
prostorovou orientaci a nervosvalovou koordinaci.
6. Velká kláda. •
Pomůcky: Žádné
•
Pravidla: Žáci utvoří dvojice. Jeden si lehne na podložku, celé
tělo musí zpevnit. Druhý stojí a uchopí ležícího žáka za nohy a snaží se ho zvedat. Ten se nesmí uvolnit a být celý zpevněný. •
Poznámka: Posilování svalů horních končetin a nervosvalová
koordinace. (Blahutkova, Klenkova, Zichova, 2005)
6.5.3
Závěrečná část.
Závěr cvičební jednotky by se měl zaměřit především na zklidnění a relaxaci. V této části jsou hry nahrazeny individuálním relaxačním cvičením při hudbě nebo formou masáží ve dvojicích. Cvičení by měla kladně ovlivnit koncentraci pozornosti. Podílet se na optimálním regulování fyzického i psychického napětí. Relaxace by měla probíhat v prostorech, které jsou teple, ale větrané. Jedinec by měl ležet na podložce ( žíněnka, deka, karimatka). Vhodné je využít pomalé a klidné hudby,jako doprovodu k cvičení. Vhodným doplňkem k obohacení relaxace mohou být různé materiály, jako například pivní tácky, molitanové míčky, masážní míčky a šátky. Relaxace by měla vždy začít správnou relaxační polohou a nácvikem správného dýchání. Cvičenec leží na zádech, ruce volně podél těla, nohy mírně roznožené se špičkami vzhůru. Relaxační cvičení může být slovní. Jedinec leží na podložce a my mu povídáme, jak mu pomalu těžkne postupně celé tělo. Dále může být prováděno různou formou masáží, jako například Tygří chůze, Míčková masáž, Táckování a jiné.
MASÁŽE: 1.Tygří chůze.
40
Vytvoří se dvojice Jeden leží na břiše uvolněný na podložce a druhý provádí masáž pomocí dlaní.( špetkový úchop, vždy tlačíme dlaní od zápěstí ke konečkům prstů). Postupuje se od chodidel k hýždím a od dlaní k ramenům. Na závěr se masírují záda od křížové kosti směrem k ramenům.
2.Míčková masáž. Masáž se provádí ve dvojicích. Jeden leží na zádech poté i na břiše a druhý mu provádí masáž pomocí míčků ( tenisového, masážního). Masíruje od chodidel směrem vzhůru a od dlaní směrem k hlavě. Provádí pomalé krouživé pohyby.
3.Táckování. Opět je prováděna ve dvojicích, jeden leží, má zavřené oči a druhý na něj různým způsobem pokládá pivní tácky a sundává. Ten co leží a relaxuje se snaží vnímat mírný tlak na tělo, který způsobují tácky. ( Blahutmová,M., 2003)
41
ZÁVĚR V této práci jsme se zabývali zdravotní tělesnou výchovou pro mladší školní věk s ADHD. Nejprve jsme vymezili pojem ADHD, což znamená nedostatek pozornosti provázený hyperaktivitou. Dále jsme v odborné literatuře zjišťovali možné projevy, výskyt a příčiny vzniku ADHD. Zde bylo zjištěno, že na vzniku ADHD se podílí několik významných faktorů, jako jsou například neurologické abnormality a absence neuroreceptorů v mozku. Mezi další faktory řadíme genetiku, některé úrazy hlavy a ve velmi malé míře skladbu jídelníčku postiženého. V dalších podkapitolách jsme se zabývali možnou diagnostikou ADHD a viditelnými projevy, které jsou pro ADHD typické. Zjistili jsem, že se jedinci s ADHD projevují těmito vlastnostmi,hyperaktivito, impulzivito, nesoustředěností. Další problematikou u dětí a jedinců s ADHD může být navazování kontaktů a učení, které úzce souvisí s nesoustředěností. Dále jsme se stručně zmínili o charakteristice mladšího školního věku, která je důležitá pro porovnání jedinců s ADHD s běžnou populací. Pokračující kapitoly se zmiňují o možnostech vzdělávání a legislativě týkající se dětí s ADHD. V druhé části jsme se zaměřili na zdravotní tělesnou výchovu, její organizaci, charakteristiku z pohledu speciálních pedagogů, pedagogů a lékařů.Úzkou část jsme věnovali krátkému historickému přehledu. Postavení zdravotní tělesné výchovy ve školství v minulosti, kdy byla vedena pod názvem zvláštní tělesná výchova. V poslední části jsme se zaměřili na cvičební jednotku z obecného hlediska, její organizaci a rozdělení. Tyto poznatky jsme dále použili při vypracování konkrétní cvičební jednotky, která byla určena dětem s ADHD ve věku 8-10 let. Cílem naší práce bylo podat ucelený přehled o ADHD a nastínit rodičům, pedagogům a cvičitelům některé možné přístupy, jak s těmito dětmi pracovat a „vybýt“ jejich energii. Syndrom ADHD je v bakalářské práci popsán tak, aby napomohl a byl rádcem při práci s dětmi s ADHD, při běžné výuce a na hodinách
42
zdravotní tělesné výchovy, která je v práci popsána, jako hlavní způsob při zmírňování a zlepšování problémů, které jsou způsobeny syndromem ADHD.
43
Použitá literatura •
BLAHUTKOVÁ, Marie. Psychomotorika. Brno : [s.n.], 2003. 92 s. ISBN 80210-3067-4.
•
BLAHUTKOVÁ, M., KLENKOVÁ, J., ZICHOVÁ, D. Psychomotorické hry pro děti s poruchami pozornosti a pro hyperaktivní děti. Brno : [s.n.], 2005. 56 s. ISBN 80-210-3627-3.
•
FIŠER, Jiří. Školní zdravotnictví. 2. přeprac. vyd. Praha : [s.n.], 1982. 214 s.
•
HÁLKOVÁ, Jitka. Zdravotní tělesná výchova I. část : speciální učební text. 3. přeprac. vyd. Praha : [s.n.], 2004. 120 s. ISBN 80-86586-15-.
•
HOŠKOVÁ, Blanka, MATOUŠOVÁ , Miluše. Kapitoli z didaktiky zdravotní tělesné výchovy pro studující FTVS UK. Praha : [s.n.], 2007. 136 s. ISBN 978-80246-1392-5.
•
HOŠKOVÁ, Blanka. Zdravotní tělesná výchova. 1. vyd. Praha : [s.n.], 1990. 60 s.
•
KÁBELE, František. Tělesná výchova mládeže vyžadující zvláštní péči. 2. upr. vyd. Praha : [s.n.], 1976. 255 s.
•
KLENKOVÁ , Jiřina, VÍTKOVÁ, Marie. Vzdělávání žáků s narušenou komunikační schopností. 1. vyd. Brno : Paido, 2008. 143 s. ISBN 978-80-7315-167-6.
•
KYRALOVÁ , Marie, MATOUŠOVÁ , Miluše. Zdravotní tělesná výchova II. část : „Pohyb je život“. Praha : [s.n.], 1995. 175 s. ISBN 8085228246.
•
MUNDEN , Alison, ARCELUS, Jon. Poruchy pozornosti a hyperaktivita. 1. vyd. Praha : Portál, 2002. 119 s. ISBN 80-7178-62-5X.
•
NEWMAN, Sarah. Hry a činnosti pro vývoj dítěte s postižením. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 167 s. ISBN 80-7178-872-4.
•
OPATŘILOVÁ, D., ZÁMEČNÍKOVÁ, D. Možnosti speciálně pedagogické podpory u osob s hybným postižením. 1. vyd. Brno : [s.n.], 2008. 180 s. ISBN 978-80-210-4575-0.
44
•
SRDEČNÝ , Vojmír. Zvláštní tělesná výchova. 1. vyd. Praha : [s.n.], 1972. 255 s.
•
SYSLOVÁ , Vlasta. Zdravotní tělesná výchova, část II. : při jednotlivých druzích oslabení. 2. přeprac. vyd. Praha : [s.n.], 2005. 106 s. ISBN 80-86586-154.
•
TRAIN, Alan. Nejčastější poruchy chování dětí : jak je rozpoznat a kdy se obrátit na odborníka. 1. vyd. Praha : Porta, 2001. 198 s. ISBN 80-7178-503-2.
•
VALENTA, Milan, MULLER, Oldřich. Psychopedi : teoretické základi a metodika. 1. vyd. Praha : Porta, 2003. 443 s. ISBN 80-7320-039-2.
•
VALENTA, Milan. Přehled speciální pedagogiky a školská integrace. 1. vyd. Olomouc : [s.n.], 2003. 322 s. ISBN 80-244-0698-5.
•
VOJTOVÁ , Věra. Kapitoly z etopedie I. : Přístupy k poruchám emocí a chování v současnosti. 2. rozš. vyd. Brno : [s.n.], 2008. 136 s. ISBN 97-880210457-36.
•
ZELINKOVÁ, Olga. Poruchy učení: : dyslexie, dysgrafie, dyortografie, dyskalkulie, syspraxie, ADHD. Praha : Portál, 2003. 263 s. ISBN 80-7178-800-7. WEBOVÉ STRÁNKY •
Http://cs.wikipedia.org/wiki/ADHD [online]. 2009 [cit. 2009-04-08]. Dostupný z WWW:
•
Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická [online]. c2007 [cit. 2009-03-03]. Dostupný z WWW: .
•
http://infogram.cz/artikle.do?articleId=1613 [online]. 2008 [cit. 200-0504]. Dostupný z WWW: <• http://infogram.cz/artikle.do?articleId=1613>.
•
http://www.msmt.cz/dokumenty/novy-skolsky-zakon [online]. 2006 [cit. 2009-03-18]. Dostupný z WWW: <• http://www.msmt.cz/dokumenty/novy-skolsky-zakon>.
•
http://www.msmt.cz/uploads/soubory/sb020_05.pdf [online]. 2005 [cit.
2009-03-19]. Dostupný z WWW: <• http://www.msmt.cz/uploads/soubory/sb020_05.pdf>. ISSN 1211-1244
45
•
Http://nemoci.doktorka.cz/lmd---lehka-mozkova-dysfunkce/ [online]. 1999-
2009 [cit. 2009-02-17]. Dostupný z WWW: . ISSN 1213-1903 •
Http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/tv/az-psm_cvicitel_ztv.phtm [online].
Martin Toman, 2001 [cit. 2009-03-21]. Dostupný z WWW: •
http://www.spvplzensever.estranky.cz/clanky/seminare-a-skoleni/skoleni-
cvicitelu-zdravotni-tv-i_-a-ii_tridy [online]. 2008 [cit. 2009-04-02]. Dostupný z WWW: <• http://www.spvplzensever.estranky.cz/clanky/seminare-askoleni/skoleni-cvicitelu-zdravotni-tv-i_-a-ii_tridy>.
46
RESUMÉ
V první části bakalářské práce jsme se zabývali vymezením pojmu ADHD. Také byla zmíněna historie ADHD. V odborné literatuře jsme zjišťovali možné příčiny vzniku ADHD, projevy a diagnostiku. Mezi dominantní projevy ADHD řadíme hyperaktivitu, impulzivitu a nesoustředěnost, dále pak problémy s učením, které úzce souvisí s nesoustředěností. Druhá část jsme rozdělili na obecnou, která je zaměřená na vzdělávání, legislativu a zdravotní tělesno výchovu, její historii, charakteristiku, cíle a úkoly. A konkrétní, ve které je popisována cvičební jednotka zdravotní tělesné výchovy pro děti s ADHD ve věku 8-10let.
SUMMARY
In the first part of this bachelor work we pursue the concept of ADHD definition. Also, the history of ADHD is mentioned.We trace possible cause of ADHD development, its signs and diagnostics in professional literature. Most significant displays of ADHD are hyperactivity, impetuosity, lack of concentration, and learning problems, which are closely linked with absence of concentration. Second part of this work is devided into general section, which deals with education, legislation, and physical health education, its history, characteristics, aims and tasks. And into specific section, which describes activity units of physical health education for children aged 8-10 years.
47
