ZDRAVOTNĚ SOCIÁLNÍ PRACOVNÍK A JEHO PŘÍPRAVA K ZAPOJENÍ DO PRÁCE MULTIDISCIPLINÁRNÍHO TÝMU VE ZDRAVOTNICKÉM ZAŘÍZENÍ Mojžíšová A., Nekola V. Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
Abstrakt Příprava zdravotně sociálního pracovníka v České republice je v současné době již záležitostí vysokoškolského studia a plně v souladu se zákonem číslo 96/2004 Sbírky o nelékařských zdravotnických povoláních. Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích připravujete tyto odborníky v tříletém bakalářském i dvouletém magisterském studiu a to formou prezenční i kombinovanou. Studenti získají v průběhu studia kompetence nezbytné pro odbornou zdravotně sociální práci ve zdravotnických institucích a kompetence k zapojení do multidisciplinárního týmu odborníků. Studium zdravotně sociálních pracovníků je velice vyváženě koncipováno v propojení teoretické výuky a praktické výuky pod supervizí, která je tvořena 20% podílem z výuky teoretické. Právě tato koncepce umožní studentům následně po ukončení studia kvalitně vykonávat svoji profesi. Klíčová slova: Zdravotně sociální pracovník – multidisciplinární tým – vzdělávání – kvalita péče – zdravotnické zařízení.
V současné době se vedoucí pracovníci zdravotnických zařízení ve vyspělých zemích zabývají kvalitou zdravotní péče, která je definována jako schopnost naplňovat potřeby těch klientů, kteří jsou na ní závislí. Smyslem
sociální práce ve zdravotnictví je pomoci při odstraňování závažných
negativních sociálních faktorů, které by mohly nepříznivě ovlivnit průběh léčení. Kvalitní interdisciplinární spolupráce zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků ve zdravotnictví spolu se sociálními pracovníky je nezbytná pro zajištění kvality a komplexnosti péče ve zdravotnických zařízení. Sociální práce ve zdravotnictví je charakterizována zejména jako práce poradenská, sociálně diagnostická, konzultační a výchovná. Je důležité, aby byla prováděna podle zásad a byla skloubena do systému, který by tvořil celek s péčí zdravotní. Nezbytnou součástí výkonu profese zdravotně sociálního pracovníka je kontinuální vzdělávání, sledování legislativy a právních norem. V našem zdravotnictví existuje dlouhodobá tradice působení sociálních pracovníků a sociální práce s klienty, přesto se o
1
jejich práci mezi laickou a bohužel i mnohdy i mezi odbornou veřejností poměrně málo ví. Činnosti , které vykonávají sociální pracovníci na různých úrovních(mikroúrovni, střední úrovni a mikroúrovni) můžeme rozdělit na:
Sociálně-právní činnost související s uplatněním nároku a poskytování finanční a věcné podpory a pomoci v systému sociálního zabezpečení Sociálně-právní poradenství – orientace klientů v jejich legislativních a správních možnostech Sociální diagnostika – rozpoznávání a mapování sociálních problémů, potřeb a zdrojů klientů a jejich vzájemných souvislostí Sociální prevence a ochrana – vytváření podmínek k omezení rizika vzniku a zhoršení sociálních problémů u ohrožených klientů Sociální intervence – jako soubor odborných činnosti směřujících k obnově a zlepšení psychosociálního fungování klientů Sociální koncepce – vytváření a realizace sociálních programů, sociálního plánování Supervize – reflexe a podpora profesionálního fungování studentů a sociálních pracovníků Sociální management – řízení zdravotně sociálních zařízení Výzkum v sociální práci – vyhodnocování účinnosti služeb a dopadů sociálněpolitických opatření Vědecká činnost – rozvoj teorie a metodologie sociální práce Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí v Analýze a vyhodnocení činnosti sociálních pracovníků z hlediska kvantity jejich potřeby a z hlediska jejich pracovní náplně, že sociální práci v resortu Ministerstva zdravotnictví České republiky vykonávají sestry pro sociální službu a v oblasti psychiatrie pak i resocializační pracovníci na psychiatrii. Normy počtu pracovníků nejsou stanoveny. Pro postavení sociálních pracovníků v resortu je příznačné, že jejich počet nelze zjistit, neboť ve statistickém vykazování není stanovena pozice sociálního pracovníka. Obecně však lze říct, že počet sociálních pracovníků v resortu je nedostatečný, neboť vzrůstá sociální problematika , týkající se tohoto resortu. Do náplně práce sestry pro sociální službu patří sociálně právní poradenství, sociálně zdravotní pomoc pacientům v krizových situacích ohrožujících jejich zdravotní stav, řešení
2
sociálních problémů s potřebnými pacienty ve zdravotnickém zařízení, jednání s institucemi a samostatné, náročné, analytické a metodické činnosti v individuální sociální práci. Resocializační pracovníci v psychiatrickém zařízení mají náplň práce zaměřenou na resocializaci klientů – socioterapie, poradenství, arteterapii, pohybovou terapii, psychoterapii, zájmovou klubovou činnost. Činnosti sociálního pracovníka – v nemocnicích jde o sestry specialistky pro sociální službu – byly upraveny pouze ve směrnici č. 10/1986 o náplni činnosti středních, nižších a pomocných zdravotnických pracovníků. Základní kvalifikační vzdělávání na tuto pracovní pozici nebylo nikde upraveno. Většina těchto pracovníků má středoškolské vzdělání, které se jeví jako nedostatečné. V rámci dalšího vzdělávání je poskytováno minimální školení pořádané ILF Praha a Institutem pro další vzdělávání v Brně. Nový zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povoláních a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče, již upravuje jaké podmínky k výkonu své profese musí zdravotnický a jiný odborný pracovník pracující ve zdravotnickém zařízení splňovat. Dle České asociace sester – sekce zdravotně sociální- je v současné době registrováno 219 sociálních pracovníků – sester pro sociální službu, kteří pracují ve zdravotnickém zařízení. Jak uvádí MPSV, z Analýzy a vyhodnocení činnosti sociálních pracovníků z hlediska kvantity a jejich potřeby a z hlediska jejich pracovní náplně vyplývá, že potřeba sociálních pracovníků v České republice v současné době vzrůstá, ve většině resortů je udáván jejich nedostatečný počet. Tento deficit je vázán i na jejich chybějící odbornost, zvýšené nároky jsou kladeny i na speciální vzdělávání sociálních pracovníků zaměřené na jednotlivé typy služeb. V převážné části resortů, kde působí sociální pracovníci, chybí legislativní upravení postavení
sociálního
pracovníka,
stanovení
základního
kvalifikačního
vzdělání
a celkově pak vytvoření a legislativní ukotvení systému celoživotního vzdělávání sociálních pracovníků. Kvalifikační předpoklady potřebné k výkonu sociální práce ve zdravotnictví Podle Zákona č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povoláních a k výkonu činností souvisejících
3
s poskytováním zdravotní péče, musí zdravotnický a jiný odborný pracovník pracující ve zdravotnickém zařízení splňovat následující podmínky k výkonu své profese. Nově jsou zakotveny tři základní podmínky, a to odborná způsobilost, zdravotní způsobilost a bezúhonnost. Podle Zákona č. 96/ 2004 § 10, se odborná způsobilost k výkonu povolání zdravotně sociálního pracovníka se získává absolvováním a) akreditovaného bakalářského nebo magisterského studijního oboru sociálního zaměření a akreditovaného kvalifikačního kurzu zdravotně sociální pracovník, nejméně tříletého studia v oborech sociálního zaměření na vyšších odborných školách a akreditovaného kvalifikačního kurzu zdravotně sociální pracovník, nebo b) specializačního studia v oboru zdravotně sociální péče po získané odborné způsobilosti všeobecné sestry. c) výkon povolání zdravotně sociálního pracovníka se považuje činnost v rámci preventivní, diagnostické a rehabilitační péče v oboru zdravotně sociální péče. Dále se zdravotně sociální pracovník podílí na ošetřovatelské péči v oblasti uspokojování sociálních potřeb pacienta. Zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních § 53, dále upravuje i nutnost celoživotního vzdělávání, které je povinné pro všechny zdravotnické pracovníky a jiné odborné pracovníky. Celoživotním vzděláváním se rozumí průběžné obnovování, zvyšování, prohlubování a doplňování vědomostí, dovedností a způsobilosti zdravotnických
pracovníků a jiných
odborných pracovníků v příslušném oboru v souladu s rozvojem oboru a nejnovějšími poznatky. Mezi formy celoživotního vzdělávání je mimo jiné řazeno i specializační vzdělávání navazující na získanou odbornou způsobilost, akreditovaný kvalifikační kurz, certifikované kurzy, odborné stáže v akreditovaných zařízeních, účast na školicích akcích, odborných konferencích. Dále tento zákon upravuje podmínky uznávání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání pro státní příslušníky členských států Evropské unie, kteří získali odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání a činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče pro státní příslušníky mimo členské státy Evropské unie a pro absolventy akreditovaných zdravotnických studijních programů v jiném jazyce než českém.
4
Podle vyhlášky č. 423 ze dne 30. června 2004, kterou se stanoví kreditní systém pro vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnických pracovníků. Touto vyhláškou se stanoví kreditní systém, na základě kterého jsou ohodnoceny jednotlivé formy celoživotního vzdělávání počtem kreditů, jejichž získání je potřebné k vydání osvědčení k výkonu zdravotnického povolání bez přímého vedení nebo odborného dohledu zdravotnického pracovníka. Nařízení vlády č. 463 ze dne 28. července 2004 stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou působností. Označení odbornosti sociálního pracovníka zde není uvedeno. Vyhláška 470 ze dne 9. srpna 2004, kterou se stanoví seznam nemocí, stavů nebo vad, které vylučují zdravotní způsobilost k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, a k výkonu povolání dalšího zdravotnického pracovníka a jiného odborného pracovníka, druhy lékařských prohlídek a náležitosti lékařského posudku (o zdravotní způsobilosti k výkonu povolání zdravotnického a jiného odborného pracovníka). Vyhláška č. 424 ze dne 30 června 2004, stanoví v souladu s právem Evropských společenství činnosti zdravotnických a jiných odborných pracovníků. Tato vyhláška podle § 3 upravuje činnosti zdravotnického pracovníka po získání odborné způsobilosti. Mimo jiné stanoví, že zdravotnický pracovník bez odborného dohledu a bez indikace v rozsahu své odborné způsobilosti poskytuje zdravotní péči v souladu s právními předpisy a standardy, dbá na dodržování hygienicko-epidemiologického režimu, vede zdravotnickou dokumentaci, poskytuje klientovi informace v souladu se svou odbornou způsobilostí. Náplň činnosti sociálního pracovníka ve zdravotnickém zařízení Zdravotně – sociální pracovník provádí bez odborného dohledu a bez indikace: a) provádí sociální prevenci, včetně depistážní činnosti, zaměřenou na cílené a včasné vyhledávání jedinců, kteří se v důsledku své nemoci nebo nemoci blízkých osob mohou ocitnout nebo se již ocitli v nepříznivé sociální situaci, b) provádí sociální šetření u pacientů a posouzení životní situace pacienta ve vztahu k onemocnění nebo k jeho následkům, podle potřeby objektivizuje rozbor sociální situace návštěvní službou v rodinách, na základě spolupráce s orgány veřejné správy, případně dalšími subjekty o zjištěných skutečnostech zpracovává zprávu o posouzení životní situace pacienta,
5
c) sestavuje plán psychosociální intervence do životní situace pacienta, včetně rozsahu, druhu a potřeby sociálních opatření, ve spolupráci s dalšími zdravotnickými pracovníky tato opatření realizuje, d) zajišťuje sociálně-právní poradenství ve vztahu k onemocnění nebo k jeho následkům, e) napomáhá integraci pacientů, kteří takovou pomoc potřebují v důsledku chybějících fyzických, psychických nebo sociálních schopností, narušených sociálních vztahů nebo jiných překážek, do společenského prostředí; f) podílí se na přípravě a organizaci rekondičních pobytů, g) podílí se na přípravě a propuštění pacientů, včetně zajištění další péče a služeb, h) v případě
úmrtí
pacientů
provádí
odborné
poradenství
v sociální
oblasti;
u osamělých zemřelých pacientů zajišťuje záležitosti spojené s úmrtím.
Různorodost výkonů, které zdravotně sociální pracovníci provádějí, naznačuje možnosti jejich působení ve zdravotnictví: a) poradenská činnost v ekonomickém zajištění pacientů, případně jejich blízkých ( sociální dávky, nemocenské dávky, dávky důchodového pojištění, zákon o zaměstnanosti, příspěvek při péči o osobu blízkou apod.), b) poradenská činnost z různých oblastí českého práva (zákon o rodině, občanský zákoník, zákoník práce), c) pomoc při orientaci k pracovnímu uplatnění s přihlédnutím ke změněnému zdravotnímu stavu, učí pacienta žít a vyrovnat se s vlastní nemocí, d) zajištění navazující potřebné péče o pacienta v domácím prostředí (např. domácí péče – Home care, pečovatelská služba atd.), e) zprostředkování překladu pacienta do LDN nebo ÚSP, dětí do kojeneckého ústavu, dětského domova, f) vyřizování neodkladného úředního jednání, kterých se měl pacient zúčastnit, případně jej k nim doprovázejí ( soudy, prokuratura, policie, matrika) g) jednání s konzulárními úřady, jedná-li se o cizince bez českého občanství, h) pomoc při zajištění bydlení a zaměstnání i) psychická pomoc pomocí sociálně terapeutickými pohovory, angažování rodinných příslušníků ke spolupráci a k aktivnímu přístupu v řešení vzniklých sociálních situací,
6
ve vhodných případech zprostředkování
pomoci odborných psychologických
poraden.
Všechny informace o pacientovi, získané sociální šetřením podléhají lékařskému tajemství. Bez souhlasu pacienta je nelze poskytnout dalším osobám. Sociální práce ve zdravotnickém zařízení se podstatně liší v tzv. akutní medicíně od tzv. chronické medicíny. V případě akutní medicíny přichází sociální pracovník pouze na zavolání lékaře k vyřešení konkrétního problému, který vznikl v průběhu akutní hospitalizace. Rozhodnutí, zda problém vyžaduje zásah sociálního pracovníka, závisí pouze na lékaři, a ten nakonec také rozhoduje o realizaci jeho návrhů. Sociální práce u tzv. chronické medicíny, u chronicky nemocných klientů je zcela jinak zaměřena. Spočívá v sociální pomoci a v sociální prevenci. Dále projednává a zajišťuje překlady a umístění klientů do ústavů sociální péče, kojeneckých ústavů, dětských domovů, speciálních léčebných zařízení. Klientovi pomáhá zajišťovat jeho osobní potřeby, případně kompenzační pomůcky, pokud tak nemůže učinit jeho rodina. Zprostředkuje další zajištění zdravotní a sociální péče po propuštění klienta do domácího ošetřování. Pomáhá při vyřizování sociálních nároků u osamělých a sociálně ohrožených klientů. Nedílnou součástí náplně zdravotně sociálního pracovníka je sociální prevence, primární, sekundární, terciární. Cílem primární sociální prevence je předcházet sociálním událostem, které může klient ovlivnit. Pro zdravotně sociálního pracovníka je to především oblast sekundární prevence, do které by měl být aktivně zapojen a spolupracovat s klienty. Role zdravotně sociálního pracovníka ve zdravotnickém zařízení je nezastupitelná a praxe ukazuje, že se stává stále více potřebnou s ohledem na věkovou strukturu klientů ve zdravotnických zařízeních.
7
LITERATURA 1. BAJER, P. – NAVRÁTILOVÁ, J. Systém vzdělávání nabízí nový pohled. Sociální práce/Sociální práca. č 1. Brno: Asociace vzdělavatelů v sociální práci. s. 31-35. ISSN 1213-624. 2. BEDNÁŘOVÁ, Z. – PELECH, L. Slabikář sociální práce na ulici. 1. vyd. Brno: Doplněk, 2003. ISBN 80-7239-148-8. 3. HUTAŘ, J. Věcný záměr zákona o sociálních službách je solidní, co bude dál ?. Můžeš, Skok do reality. Praha: Národní rada zdravotně postižených 2004, roč. 5, č. 4, s. 1-2. ISSN 4. KRÁLOVÁ, J. - RÁŽOVÁ, E. Zařízení sociální péče pro seniory a zdravotně postižené občany. 2. vyd. Olomouc: Anag, 2003. 303 stran. ISBN 80-7263-168-3. 5. MACH J. a kol. Zdravotnické právo a komentované předpisy. 1. vyd. Praha: Orac, 2003. 351 s. ISBN 80-86199-50-9. 6. MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 286 s. ISBN 807178-549-0. 7. MATOUŠEK, O. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 309 s. ISBN 807178-473-7. 8. SCHAVEL, M. Supervízia jako prostriedok zvyšovania profesionálnej kompetencie sociálneho pracovníka. Kontakt. Praha: 2004, r.č. 2, č. 6. 107-110 s. ISSN 90-304385-9. 9. ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY 2003 VE STATISTICKÝCH ÚDAJÍCH. IN: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Praha: ÚZIS. 2004. 42-43 s. ISSN 08625883. ISBN 80-7280-385-9. 10. LŮŽKOVÁ PÉČE 2003: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Praha: ÚZIS, 2004-. 11 s. ISSN 1211-0515. ISBN 80-7280-309-3. 11. URL:< Http://www.sagit.cz/-texty/sb04096.htm>[ cit. 2004-13-4]. zákon č. 96/2004 Sb. Staženo 13.4.2004 – o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povoláních a k výkonu činnosti souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních) 12. URL:
[cit. 2004-30-6]. 13. URL: [cit. 2004-19-6]. 14. URL:[cit. 200426-10 ] Analýza vyhodnocení činnosti soc. prac.
8
15. URL:[cit.2005-22-1 Návrh koncepce celoživotního vzdělávání sociál. Prac. k lidským právům
16. URL:[cit. 2005-21-2].
9
]
