Vyšší odborná škola, střední odborná škola a základní škola MILLS, s.r.o. Čelákovice
GERIATRICKÝ PACIENT A JEHO RESOCIALIZACE DO SPOLEČNOSTI
Sociální práce
Vedoucí práce: Jarmila Viplaková Vypracovala: Jaroslava Bezděčná
Čelákovice 2013
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.
V Čelákovicích 5.5.2013
Jaroslava Bezděčná
2
Poděkování
Touto cestou bych chtěla poděkovat paní Jarmile Viplakové za její odborné rady, zkušenosti a vedení mé práce, MUDr. Josefu Kučerovi, za umožnění praxe na jeho oddělení, cenné postřehy a spolupráci, svým dětem Markétě a Tomášovi za podporu při mém studiu a MUDr. Dušanu Pavlíčkovi za toleranci k mému studiu.
3
Obsah Úvod ....................................................................................................................................6 1. CÍL ABSOLVENTSKÉ PRÁCE .............................................................................................7 1.1. Hlavní cíl ...................................................................................................................7 1.2. Dílčí cíl ......................................................................................................................7 2. TEORETIKÁ ČÁST .............................................................................................................8 2.1. Stáří ..........................................................................................................................8 2.2. Rozdělení seniorů ....................................................................................................9 2.2.1 Výborná výkonnost ............................................................................................9 2.2.2 Nezávislí senioři .................................................................................................9 2.2.3 Senioři křehcí .....................................................................................................9 2.2.4 Senioři zcela závislí.............................................................................................9 2.3 Obecná rizika pro starší a staré lidi .........................................................................10 2.4 Potřeby starých a dlouhodobě nemocných ............................................................10 2.5 Komplikace při ošetřovatelské i léčebné péči.........................................................11 2.6 Důstojnost ...............................................................................................................12 2.6.1 Faktory vedoucí k porušování lidské důstojnosti.............................................13 2.7 Zajištění lidské důstojnost v jednotlivých oblastech péče ......................................16 2.7.1 Respekt ............................................................................................................16 2.7.2 Mezilidská komunikace ....................................................................................16 2.7.3 Sociální inkluze .................................................................................................17 2.7.4 Autonomie .......................................................................................................17 2.7.5 Soukromí ..........................................................................................................17 2.7.6 Hygienická péče a úprava zevnějšku ...............................................................18 2.7.7 Podávání stravy ................................................................................................18 2.7.8 Projevení vůle a nespokojenosti ......................................................................18 2.7.9 Zneužívání ........................................................................................................19 2.8 Špatné zacházení se seniory ...................................................................................19 2.9 Komunikace.............................................................................................................20 2.9.1 Determinanty ...................................................................................................21 2.10 Vymezení pojmu geriatrie a její cíl........................................................................23 2.10.1 Předmět geriatrie ...........................................................................................24 4
2.10.2 Základ práce geriatrie ....................................................................................24 2.10.3 Geriatrická pracoviště, poskytovatelé péče o seniory ...................................25 3. PRAKTICKÁ ČÁST ..........................................................................................................28 3.1 Geriatrické lůžkové oddělení v nemocnici v Kolíně ................................................28 3.2 Kazuistiky ................................................................................................................29 3.2.1 Jaroslava...........................................................................................................29 3.2.2 Josef .................................................................................................................31 3.2.3 Blanka...............................................................................................................32 3.2.4 Dana a František ..............................................................................................33 3.2.5 Zdeněk..............................................................................................................34 3.3 Komplikace při ošetřovatelské i léčebné péči.........................................................36 3.4 Vzdělávání pečovatelů a pracovníků v sociálních službách ....................................37 Diskuse ..............................................................................................................................39 Závěr .................................................................................................................................41 Резюме .............................................................................................................................43 Seznam literatury, zdroje ..................................................................................................44 Seznam příloh ...................................................................................................................46
5
Úvod Cílem této práce je zjistit nejvhodnější postupy a metody k zajištění kvalitního stáří ve společnosti. Součástí absolventské práce je i ukázka teoretického i praktického pokusu resocializace a následná motivace geriatrického pacienta ke kvalitnímu životu. Zvolené téma je velice důležité a prospěšné pro současnou i budoucí společnost, neboť populace stárne a naším cílem je učinit zdravé podmínky pro život všech věkových kategorií s ohledem na problematiku věku, zdraví, nemoci a duševní i psychickou vitalitu. Všichni, kteří nějakým způsobem pomáhají našim starším občanům, by měli být seznámeny i s nástrahami stáří, úskalími, které jednotlivé choroby pro seniory představují a komplikují jim zasloužený klid a odpočinek ve stáří. Toto téma jsem si vybrala na základě osobních zkušeností v oboru, které plánuji nadále rozvíjet a zdokonalovat u sebe, ale i u spolupracovníků právě ve prospěch našich starších spoluobčanů. Jsem přesvědčena o nutnosti neustále pracovat a rozvíjet systém pomoci a služeb vzhledem ke změnám společnosti, měnícím se nárokům a hodnotám. Obsah absolventské práce je čerpán především z odborných knih, učebnic, ale i z mé osobní praxe a života mých blízkých, známých i kolegyň.
6
1. CÍL ABSOLVENTSKÉ PRÁCE 1.1. Hlavní cíl Zjistit a popsat postup nejvhodnějších kroků a metod vhodných k zajištění kvalitního stáří ve zdraví a nemoci.
1.2. Dílčí cíl Seznámení s možnostmi a úrovní výchovy a vzdělávání pečovatelek, ošetřovatelek a eventuálně ostatních osob, které se podílí na péči seniorů. Mapování zařízení, pomáhající seniorům.
7
2. TEORETIKÁ ČÁST 2.1. Stáří Je přirozenou a závěrečnou etapou v rámci ontogenetického vývoje člověka. Toto vývojové stadium má podobně jako ostatní vývojová stadia své specifické znaky, jimiž se od předchozích životních etap odlišuje. Stáří je poslední část lidského života, vysoký věk. Jeho protikladem je mládí, tedy nízký věk. Neexistuje přesný okamžik nástupu stáří, neboť fyziologické změny v lidském organizmu spojené se stárnutím probíhají neustále a pozvolna a jde o velmi individuální nezvratný fyziologický proces, který u každého člověka probíhá jinak.1 Stárnout znamená růst a zrát, starý člověk je ten, který v daném společenství žije déle a zná mnoho příběhů, stáří je působení času na lidskou bytost. Pod pojmem stárnutí se zpravidla rozumí souhrn změn ve struktuře a funkci organismu, přičemž se jedná o změny v oblasti somatické, psychické, emoční a sociální. Tyto změny mohou podmiňovat zvýšenou zranitelnost organismu, pokles některých schopností a tím i celkového výkonu. Tělesné změny jsou v období sénia patrnější než změny psychické, které snáze zachytí zejména partner, rodina nebo přátelé. Pro psychiku stárnoucího člověka je důležité, jak ho hodnotí jeho blízké okolí, i to, jak situaci vidí on sám. Senior je nucen se vyrovnávat nejen se změnami vnějšími (odchod do důchodu, změna sociální role, životního stylu, ztráta určité „moci“, někdy i se vznikající závislostí na druhých osobách, sociálního prostředí, úmrtí blízkých, vrstevníků, atd.), ale i s celou řadou změn ve vlastním těle, které mohou doprovázet nadměrné obavy o zdraví. S těmito změnami souvisí i přijetí konečnosti vlastního života. Staří lidé, kteří se podstatnou měrou vhodně adaptovali na vlastní stáří, ve většině případů nemají problémy s vyrovnáváním se a přijetím vlastní smrti.2 1
Wikipedia: Stáří. [online]. 2011, 22.2.2:13 [cit. http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1%C5%99%C3%AD 2
2013-03-20].
Dostupné
z:
HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. Praha: Panorama, 1990, 407 s. Pyramida (Panorama). ISBN 80-703-8158-2.
8
2.2. Rozdělení seniorů Dle Z. Kalvacha dle funkční zdatnosti, rizikovosti a potřeby zdravotnických služeb dělíme seniory do 4. skupin.3
2.2.1 Výborná výkonnost První skupinu tvoří jedinci s výbornou výkonností, kteří se ve zdravotnických diagnostických a terapeutických postupech nemusí lišit od postupů pro mladší jedince. Je to skupina tzv. zdatných seniorů, kteří nepotřebují geriatrickou péči, ale měly by být u nich prováděny preventivní prohlídky.
2.2.2 Nezávislí senioři Další skupinou jsou nezávislí senioři, kteří nepotřebují za normálních okolností dispenzarizaci ani žádnou pečovatelskou či ošetřovatelskou službu. Dochází u nich k přechodnému zhoršení jejich kondice vlivem zátěže v podobě operace, infektu, závažného onemocnění.
2.2.3 Senioři křehcí Mohou to být jedinci s chronickým rizikem pádů, s mírným až středním stupněm demence), psychickou labilitou – deprese, s nestabilním stavem při onemocnění kardiovaskulárního aparátu, arytmiemi, kteří potřebují dispenzarizaci, eventuálně napojení na nouzovou signalizaci. Tito pacienti zpravidla využívají spolu se zdravotnickými službami i služby sociální, domácí péči apod.
2.2.4 Senioři zcela závislí Jsou zcela nesoběstační jedinci, kteří vyžadují téměř nepřetržitou pomoc rodiny a pečovatelské organizace, využívají respitní péči nebo vlivem dekompenzace celkového stavu k hospitalizacím v zařízeních. Pobyt v léčebnách dlouhodobě nemocných.
3
KALVACH, Zdeněk, ČELEDOVÁ L., HOLMEROVÁ I. Křehký pacient a primární péče . 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 399 s. ISBN 978 -802-4740-263.
9
2.3 Obecná rizika pro starší a staré lidi - Vysoký věk - Ztráta aktivity a programu - Sociální izolace a osamělost - Konflikty v rodině - Izolovaná gerontologická domácnost - Neúměrné nároky prostředí - Maladaptace ze zátěže změny prostředí - Umístění do ústavní péče - Špatná finanční situace - Problémy s očekávanou smrtí
Tato rizika u osob s chronickým onemocněním či trvalým postižením u starších lidí výrazně zhoršují kvalitu jejich života. Rozdíl v nemoci mezi starším a mladším pacientem je odlišný v délce stonání, neboť organismus mladého člověka si lépe a rychleji s chorobou poradí. Fyziologické změny stárnoucího organismu jsou velmi individuální. Záleží na předchozím způsobu života, genetických předpokladech, individuální odolnosti organismu, životním prostředí, profesi. Ve stáří dochází k typickým změnám v oblasti somatické, psychické a sociální.4
2.4 Potřeby starých a dlouhodobě nemocných Potřeba být nezávislý na svém okolí zásadně ovlivňuje kvalitu života. Tuto nezávislost tvoří např. komplex potřeb spojených se sebeobsluhou v denních činnostech (potřeba pohybu, hygieny, schopnost se přiměřeně obléknout, být ve vhodném prostředí, obstarat si stravu a najíst se, vyprázdnit se aj.). 4
KALVACH, Zdeněk., ZADÁK Z., JIRÁK J. Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2004, 861 s. ISBN 80-247-0548-6
10
Potřeba autonomie chci rozhodovat o svém osudu a způsobu života“ (úlohou nejbližšího okolí a personálu je tuto autonomii respektovat. Potřeba sebepojetí chci dobře vypadat, obléknout se civilně…“(každý chce vypadat dobře, důstojně, být ustrojený, upravený, učesaný, eventuálně nalíčený. Během dne odložit noční prádlo a obléknout se do denního oblečení. Potřeba tělesného komfortu chci být bez bolesti, dušnosti, dalších nepříjemných příznaků. Potřeba seberealizace chci životní program, chci mít pocit smyslu života“smysluplný život, životní program, všestranná aktivita vede k pocitu psychické pohody Potřeba lásky chci, aby mi někdo dal najevo, že mě má rád, chci mít někoho rád“ potřeba cítit ve svém okolí náklonnost a podporu. Vnímání intenzity jednotlivých potřeb je velmi individuální a závislé na osobnosti člověka, jeho vzdělání, hodnotové orientaci, na celkovém zdravotním stavu, který naopak limituje jejich uspokojování. Dojde-li k poruše schopnosti potřeby uspokojit, vzniká výrazný pocit frustrace, deprivace.
2.5 Komplikace při ošetřovatelské i léčebné péči Ošetřující personál musí mít vždy na paměti, že klinický obraz choroby u starších a starých lidí nemusí vždy odpovídat skutečnému stavu pacienta, může být závažnější, než se jeví, ovšem i naopak. Tyto projevy můžeme shrnout do několika oblastí: - Nevýrazné příznaky - Netypické příznaky - Vzdálené příznaky 11
- Sklon k protrahovanému průběhu a chronicitě - Sklon ke komplikacím - Multimorbidit - Reakce na nemoc
Všechny projevy chorob závisí na povaze nemoci, na sociální situaci člověka, na typu jeho osobnosti, je podmíněna psychickými změnami, které přináší stáří. Staří lidé se více bojí – strach ze ztráty soběstačnosti, z opuštěnosti, ze závislosti na svém okolí, bezmocnosti, obavy z hospitalizace, pobytu v ústavu.
Uvědomění si nezvratnosti situace a není-li správný ošetřovatelský přístup, vede to k pasivitě a rezignaci nemocného, což jeho stav ještě více zhoršuje a dále podmiňuje postupující ztrátu soběstačnosti.
2.6 Důstojnost Důstojnost je úcta a sebeúcta lidské osobnosti jako morálně-mravní kategorie.5 Zakotvena v ústavě ČR: „Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovni v důstojnosti a právech. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.“ 6
V kodexu pro zdravotní sestry vydaným ICN (International Council of Nurses) se píše: se zdravotní a ošetřovatelskou péčí jsou nerozlučně spjaty: respekt k lidskému životu, důstojnost a lidská práva.7(příloha č. 1) 5
Wikipedia: Důstojnost. [online]. 1.3.2013 http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFstojnost
[cit.
2013-03-20].
Dostupné
z:
6
Článek 1 Všeobecné deklarace lidských práv přijaté v New Yorku dne 10.12.1948. In BAEHR,P. Innovation and Inspiration: Fifty Years of the Universal Declaration of Human Rights, str. 217. 7
Česká asociace pro psychické zdraví: Etický kodex pro zdravotní sestry. [online]. ©2003 [cit. 2013-03-21]. Dostupné z: http://capzesprit.sweb.cz/prispevky/dokumenty/kodex_zdravotnisestry.html
12
Také další etické kodexy, jako je např. etický kodex práva pacientů. (příloha č. 2)
2.6.1 Faktory vedoucí k porušování lidské důstojnosti Závislost na druhé osobě z důvodu - nemoci - handicapu - náročné životní situace.
Ve chvíli, kdy člověka postihne závažná nemoc, ztráta zaměstnání, trvalá invalidita, či jiná závažná životní situace a dostává se nedobrovolně do role pacienta nebo do role uživatele sociálních služeb, může se stát závislým na pomoci zdravotníků nebo sociálních pracovníků. Právem očekává, že i v této situaci bude respektována jeho lidská důstojnost, že nebude hodnocen a odsuzován, ale chápán. Mnohdy profesionálové nemají dostatek základních znalostí, jak se k lidem v životně obtížných situacích chovat, mnohdy jsou unaveni množstvím náročných pracovních povinností, a bohužel někdy jsou i vyhořelí, a to mohou být důvody snižování lidské důstojnosti.8
Stáří však není nemoc a jinak zdravý, starší člověk se dovede plně postarat o sebe i o své okolí, i když s přibývajícím věkem přicházejí určité specifické změny, které ač neplatí absolutně, jsou přisuzovány každé starší osobě.
Již dlouho se hovoří o tom, že naše populace stárne. Přibývá starších osob a tato demografická situace se ještě zvýrazní po roce 2010, kdy do věkové kategorie seniorů začnou vstupovat silné poválečné ročníky. A to je otázka pouhých čtyř let. Již nyní jsou senioři nejpočetnější skupinou pacientů a jejich počet bude stoupat a budeme se setkávat se seniory velmi starými, to znamená 85 let a více, protože i délka života se prodlužuje. Respektování lidské důstojnosti sice není opomíjeno jen u seniorů, ale právě senioři jsou nejzranitelnější společenská skupina. Posilování či zraňování důstojnosti člověka je problém, který vede napříč společností a týká se 8
HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. Praha: Panorama, 1990, 407 s. Pyramida (Panorama). ISBN 80-703-8158-2
13
rodinných i pracovních vztahů, humanizace zdravotní a sociální péče a kultivace celé soudobé společnosti.9 Nedostatek důstojnosti v péči Vyvolává negativní pocity. Pocit zanedbávání nebo ignorování během poskytování péče při poskytování péče nebo služeb beze slova nebo nepříjemně, člověk je ošetřován více jako objekt než jako skutečná osoba. Pocit, že není respektováno soukromí během poskytování intimní péče, např. vyprazdňování na pokoji místo odvezení na toaletu, poskytování hygienické péče na lůžku místo odvezení do koupelny, jíst lžící nebo rukama místo moci použít vidličku a nůž, obecně být ošetřován ve spěchu a nebýt vyslyšen.
Nerespektování lidské důstojnosti Nerespektování lidské důstojnosti se může projevit -přezíravostí -projevy slovní nebo fyzické hrubosti -nevšímavostí a projevy lhostejnosti -zesměšňováním -zacházením s lidmi jako s věcmi -zabýváním se pouze materiální stránkou péče -nerespektováním studu a soukromí -nezdvořilým vyjadřováním, neformálním oslovováním -prováděním ošetřovatelských výkonů bez souhlasu -neposkytnutím prostoru pro rozhovor, váznoucí komunikací -přehlížením člověka -lhaním nebo podváděním -neúctou k životu a ke smrti10
9
HOLMEROVÁ, Iva, JURAŠKOVÁ B., ZIKMUNDOVÁ, K. Vybrané kapitoly z gerontologie: Věk. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: EV public relations, 2007, s. 31-32. ISBN 978-80-254-0179-8. 10
HOLMEROVÁ, Iva, JURAŠKOVÁ B., ZIKMUNDOVÁ, K. Vybrané kapitoly z gerontologie. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: EV public relations, 2007, s. 33. ISBN 978-80-254-0179-8
14
Vyvstává otázka, proč si zdravotníci neuvědomují lidskou důstojnost jako hodnotu, která neodmyslitelně člověku náleží. Hovoříme-li o lidské důstojnosti, tak ji musíme respektovat nejen u pacientů, ale i u pečujících. Vycházíme-li z poznatků již citované studie Důstojnost a starší Evropané, kde je důstojnost rozdělena na důstojnost zásluh, důstojnost mravní síly a důstojnost osobní identity, je potřeba vnímat tyto hodnoty také pohledem profesionálů. V této studii je velmi výstižně znázorněn model důstojnosti, z něhož vyplývá následující: abychom si mohli vážit ostatních lidí a respektovat jejich důstojnost, musíme si vážit sami sebe.11
Důstojnost zásluh Jsou role, které člověk ve společnosti zaujímá, ať profesní nebo ekonomické. Postavení pečujících ve společnosti s sebou nenese nijak vysokou prestiž, ba naopak, mnohdy je tato profese skandalizována. Většinou jsou medializovány negativní situace a o tom, jak náročná je tato profese, se příliš nehovoří ani nepíše. Špatné převládá nad dobrým, přestože je to ve skutečnosti naopak.
Důstojnost mravní síly Žití v souladu s vlastními morálními zásadami a tím i budování sebeúcty. Je tolik situací ve zdravotnictví nebo při poskytování sociálních služeb, kdy jsme svědky nebo dokonce účastníky nevhodného chování nebo nevhodných postupů v péči a nemůžeme se zachovat podle vlastních mravních zásad. Anebo pokud se o to snažíme, jsme umlčeni, přeřazeni, vyloučeni z kolektivu. A tak se buď přizpůsobíme a bojujeme sami se sebou a nakonec ztratíme sebeúctu, nebo jsme tak silní, že nepodlehneme, ale pak jdeme hlavou proti zdi, což je značně vyčerpávající.
Důstojnost osobní identity To mimo jiné znamená pevné vědomí vlastního já. Jak sama sebe vidí většina pečujících? Jako sebevědomé a uznávané partnery lékařů či jiných nadřízených?
11
HOLMEROVÁ, Iva, JURAŠKOVÁ B., ZIKMUNDOVÁ, K. Vybrané kapitoly z gerontologie: Možné příčiny nerespektování lidské důstojnosti. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: EV public relations, 2007, s. 34. ISBN 978-80-254-0179-8.
15
Nikoliv. Hodnotí se jako „děvečky pro všechno“, „služky“a tak podobně. Jsou unavené z přesčasových hodin, jsou vyčerpané z náročnosti práce a z nedostatečného personálního obsazení. Bohužel jsou mnohdy vyhořelé.
2.7 Zajištění lidské důstojnost v jednotlivých oblastech péče 2.7.1 Respekt Ve slovníku cizích slov definován jako vážnost nebo úcta. Tento pojem však také může korespondovat s výrazy zdvořilost, dobrá komunikace a udělání si času.
2.7.2 Mezilidská komunikace Zahrnuje mnoho složek od oslovení přes naslouchání k předávání informací. zajistit, aby lidé dostali všechny nezbytné informace v přiměřené formě a na přiměřené úrovni zajistit přijatelnou komunikační úroveň zaměstnanců zajistit specifický komunikační trénink pro zahraniční členy týmu zajistit možnost překladu v případě, že uživatel nehovoří úředním jazykem pravidelně zahrnovat „čas na rozhovor“ při plánování individuální péče nedělat závěry a doporučení na základě vlastních kulturních hodnot a možností, vždy všechny aktivity konzultovat s uživateli, nemluvit na seniory jako na malé děti s využíváním zdrobnělin, nepoužívat tykání ani familiární oslovení, zajistit přiměřený výcvik zaměstnanců v komunikaci s lidmi s fyzickým handicapem nebo smyslovým postižením zajistit v časovém rozvrhu dostatečný čas na písemné i ústní předání informací mezi personálem, brát v úvahu všechny informace od uživatelů, napomáhat uživatelům ve sdělování názorů na poskytovanou péči, například formou neformálních setkání.
16
2.7.3 Sociální inkluze (začlenění) Je hlavně u starších osob nesmírně důležité z hlediska kvality jejich života a jejich nezávislosti. Příležitosti spolupracovat a spolupodílet se na fungování společnosti nebo komunity jim přináší pocit autonomie a důstojnosti. U starších lidí obvykle dochází k ubývání sociálních kontaktů, k ubývání aktivit a ke ztrátě pocitu potřebnosti. Hlavně u osob žijících v rezidenčních zařízeních je nesmírně důležitá spolupráce a kontakt s komunitou mimo toto zařízení. Co je důležité pro zabránění sociální exkluze: udržování sociálních kontaktů s rodinou a přáteli zachování kulturních aktivit, jako je návštěva kina, divadla zachování občanských aktivit, jako např. být členem nějaké zájmové skupiny zachování přístupu k základním službám, např. nakupování, zdravotní péče zachování pocitu bezpečnosti ve svém vlastním okolí zajištění možnosti využívat finanční služby, např. vlastní bankovní účet nebo termínované vklady zajištění možnosti využívat komunální služby, zajištění možnosti jet na dovolenou4
2.7.4 Autonomie Klíčový faktor zahrnující důstojnost, který je spojen v kontextu s lidskými právy a rovností. Podle slovníku autonomie znamená svébytnost, nezávislost. V přeneseném smyslu pak autonomie znamená dělat nezávislá rozhodnutí, rozhodovat sám za sebe.
2.7.5 Soukromí Je úzce spojeno s respektem osobního studu. Veškerá poskytovaná péče by měla být prováděna tak, aby nedocházelo ke zbytečnému odhalování, aby poskytovaná péče nebyla pokořující a neuváděla lidi do rozpaků. Diskrétnost by měla být také zachována v souvislosti s osobními informacemi. Diskuse a předávání informací o uživatelích by mělo být prováděno tak, aby nikdo, kdo se nepodílí na péči, neměl možnost tyto informace vyslechnout. Soukromé rozhovory s uživateli a jejich rodinnými příslušníky by měly být vedeny ve zvláštních místnostech, nikoliv na chodbách nebo v recepcích. 17
K nerespektování studu a soukromí dochází například -nevyšetřuje-li lékař pacienta v soukromí, ale v přítomnosti dalších osob -při provádění výkonů na pokojích bez použití zástěn -při nedostatku osobního prostoru v nemocnicích nebo rezidenčních zařízeních -při nedostatečném oblékání -při hospitalizaci na smíšených odděleních -při vstupování na pokoj bez klepání
2.7.6 Hygienická péče a úprava zevnějšku Je běžnou součástí každého dne a zahrnuje: mytí, koupání, sprchování, holení, orální hygienu, mytí vlasů, odstraňování obličejových a tělových chloupků, péči o nehty včetně pedikúry, péči o vyprazdňování, oblékání a svlékání, převlékání ložního prádla. Kromě těchto činností je potřeba se také zaměřit na prostředí. S důstojným prostředím souvisí úklid a čistota, kontrola zápachu, možnost využívat vlastní vybavení, osobní předměty denní potřeby a osobní pomůcky.
2.7.7 Podávání stravy Jedná se o oblast, které se věnuje jen málo pozornosti, přestože je obecně známo, že dobrá nutrice a hydratace může výrazně ovlivnit zdravotní stav a pohodu lidí. Standardní čas podávání snídaně, oběda i večeře.
2.7.8 Projevení vůle a nespokojenosti Stěžovat si na poskytovanou péči je u nás zatím málo obvyklé a pro uživatele velice obtížné z mnoha důvodů. Lidé mohou mít problémy s vyjadřováním a neumí stížnost formulovat, nevyznají se v systému péče, a tudíž nevědí, kam a komu stížnost adresovat. Někteří nechtějí působit obtíže, jiní jsou přesvědčeni, že se stížností nebude nikdo zabývat a převážná většina uživatelů se obává, že bude vystavena odplatě ze strany personálu.
18
2.7.9 Zneužívání To je bohužel poměrně častý jev, o kterém se jen velmi zřídka hovoří. Zneužívání osob nelze jednoznačně definovat. Jde o čin nebo chybění přiměřené činnosti, která poškozuje seniory nebo jim způsobuje utrpení a k níž dochází v jakémkoli vztahu, kde se předpokládá důvěra.
2.8 Špatné zacházení se seniory -Fyzické týrání způsobení fyzické bolesti nebo i zranění, fyzický nátlak, trestání, chemický nátlak. Zahrnuje bití, pohlavkování, mačkání, kopání, štípání, špatné podávání léků, nevhodné sankce. -Psychické týrání vyvolává duševní úzkost. Zahrnuje urážky, emocionální vydírání, opuštění, přerušení sociálních kontaktů, ponižování, obviňování, zastrašování, nátlak. -Finanční a materiální nezákonné nebo nečestné používání prostředků a zdrojů. Zahrnuje krádež, podvod, vykořisťování, tlak k zařazení do závěti. -Sexuální zahrnuje pokus o znásilnění, znásilnění, sexuální akty bez souhlasu dotčené osoby, nebo sexuální akty, kde byl souhlas vynucen pod tlakem. -Zanedbávání a opomenutí zahrnuje ignorování fyzických a psychických potřeb, neposkytování vhodné zdravotní a sociální péče nebo informací, nepodávání léků, adekvátní stravy a nezajištění tepla. -Diskriminace zahrnuje rasismus, sexismus, ageismus, diskriminaci lidí s postižením -Whistleblowing tento termín vyjadřuje něco jako udavačství, práskačství, ovšem v pozitivním smyslu. Znamená to upozorňování na chyby, které dělají při poskytování péče ostatní členové týmu. Takový člověk může být označen jako zrádce nebo donašeč a rozhodně není oblíbeným členem týmu. 19
2.9 Komunikace Je ironií, že ve vyšším věku, kdy mají lidé dostatek času na komunikaci pro potěšení, rozvíjí se mnoho potíží, které ztěžují schopnost komunikace a dorozumění. Jill Makcleod Clark
Komunikace je chápána jako proces předávání informací mezi dvěma či více komunikujícími osobami, kdy každá osoba může současně fungovat jako mluvčí i jako posluchač. Dle pedagogického slovníku je komunikace definována jako sdělování a dorozumívání mezi lidmi-sociální komunikace.12 Komunikace se uskutečňuje sdělovacím procesem, v němž člověk projevuje svoje city, vůli, myšlenky a sděluje informace.13Velmi důležitou roli v mezilidském životě hraje bezesporu neverbální komunikace.
To, co jste, křičí tak hlasitě, že neslyším, co říkáte. Emerson
Na počátku komunikace je důležité zjistit, pod jakým vlivem komunikační proces probíhá a čím je určován. Z většiny empirických studií zabývajících se komunikačními dovednostmi poskytovatelů péče vyplývá nedostatečná připravenost profesionálních poskytovatelů péče a kupodivu na všech funkčních úrovních a neznalost efektivní komunikace.14
12
PRŮCHA, Jan, WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 6., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2009, 395 s. ISBN 978-807-3676-476. 13
HONZÁK, Radkin. Komunikační pasti v medicíně: praktický manuál komunikace lékaře s pacientem. 2. dopl. vyd. Praha: Galén, 1999, 165 s. ISBN 80-726-2032-0. 14
POKORNÁ, Andrea. Komunikace se seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 158 s.; Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3271-8.
20
2.9.1 Determinanty - ovlivňující činitelé komunikace v ošetřovatelské péči
Proměnné- vztahující se k pečujícímu Jsou převážně ovlivňovány negativními předpoklady ve vztahu k příjemci, úroveň vzdělání ošetřovatelského personálu nehraje takovou roli jako postoje a případné předsudky. Daviesová 1992 uvádí, že sestry bez ohledu na úroveň vzdělání používají podobné verbální strategie, ale sestry s vyšším nebo speciálním vzděláním jsou schopny používat i strategie podporující pacientovu důstojnost, sebehodnocení, schopnost rozhodování a nezávislost. Jsou zároveň schopnější odhalit skrytá sdělení neverbální komunikace, věnovat větší pozornost pacientovi, poskytnout mu komfort a použít zpětnovazební chování.15 Dle metod práce dělíme přístupy personálu: - autoritativní, vnucuje seniorovi své názory - manipulující, manipuluje seniora tak, aby dosáhl svých cílů, a nerespektuje jeho osobnost, nechce jej vyslyšet - ochranitelský, chrání a zároveň omezuje seniora tak, že mu neumožňuje vykonávat běžné denní činnosti - spolupracující, nejefektivněji identifikuje potřeby nemocného, umožňuje mu nejen používat stávající dovednosti, ale také podporuje rozvoj dalších, nových.
Proměnné- vztahující se k příjemci péče, tedy k pacientovi, klientovi Dalším faktorem kromě závislosti na pomoci druhých osob, který ovlivňuje respektování důstojnosti člověka, je jeho věk. Se zvyšujícím se věkem se člověk stává zranitelnější, ve všech oblastech života reaguje pomaleji na veškeré změny a je v něm budován pocit závislosti na okolí nejen při podpoře denních aktivit, ale i při rozhodování o vlastní osobě. Senioři potřebují ve srovnání s mladými čtyřnásobnou dobu k naučení se novému úkolu a dvaapůlkrát více opakování. Možná proto v okolí
15
HOLMEROVÁ, Iva, JURAŠKOVÁ, B., ZIKMUNDOVÁ, K. Vybrané kapitoly z gerontologie. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: EV public relations, 2007. ISBN 80-254-0179-0.
21
seniora převládá názor, že není schopný rozhodovat o sobě sám a je potřeba, aby někdo další činil rozhodnutí v „jeho zájmu“.16 Do popředí v souvislosti s péčí o staré nemocné lidi se dostává problematika označovaná jako ageismus, což znamená apriorní vyřazování starších lidí z různých aktivit, z činností, které vyžadují zvýšenou odpovědnost, pozornost nebo z vedoucích a nadřízených pozic pod dojmem, že nebudou schopni kvalifikovaně rozhodovat a adekvátně jednat. Způsoben je pocitem, že staří je nemoc, respektive že staří lidé už na většinu věcí prostě nestačí. Závislost na druhé osobě Z důvodu nemoci, handicapu, náročné životní situace. Ve chvíli, kdy člověka postihne závažná nemoc, ztráta zaměstnání, trvalá invalidita, či jiná závažná životní situace a dostává se nedobrovolně do role pacienta nebo do role uživatele sociálních služeb, může se stát závislým na pomoci zdravotníků nebo sociálních pracovníků. Právem očekává, že i v této situaci bude respektována jeho lidská důstojnost, že nebude hodnocen a odsuzován, ale chápán. Mnohdy profesionálové nemají dostatek základních znalostí, jak se k lidem v životně obtížných situacích chovat, mnohdy jsou unaveni množstvím náročných pracovních povinností, a bohužel někdy jsou i vyhořelí a to mohou být důvody snižování lidské důstojnosti.17
Proměnné, vztahující se ke komunikaci v ošetřovatelství Záleží na charakteru pracoviště, typu práce a pracovního zaměření. Liší se náplň práce, organizační postupy, významnou roli hraje i časová tíseň, která sestru limituje v komunikaci s klientem. Velký důraz je kladen i na vztahy na pracovišti, které výrazně ovlivňují kvalitu poskytované péče. Komunikační bariéry
16
HOLMEROVÁ, Iva., JURAŠKOVÁ, B., ZIKMUNDOVÁ, K. Vybrané kapitoly z gerontologie: Možné příčiny nerespektování lidské důstojnosti. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: EV public relations, 2007, s. 31. ISBN 978-80-254-0179-8. 17
HOLMEROVÁ, Iva., JURAŠKOVÁ, B., ZIKMUNDOVÁ, K. Vybrané kapitoly z gerontologie: Možné příčiny nerespektování lidské důstojnosti. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: EV public relations, 2007, s. 31. ISBN 978-80-254-0179-8.
22
Obecně se v komunikaci uplatňují tři faktory: chtít, umět a moci. Chtít na straně profesionála znamená, že bude v rozhovoru aktivní, protože se chce dozvědět informace a s nimi dále pracovat. To znamená, že kromě mluvení bude také aktivně naslouchat a získané informace využije ve prospěch uživatele. Uživatel dostane zpětnou vazbu, že informacím bylo správně porozuměno, to znamená, že bylo dosaženo komunikační shody. Chtít na straně pacienta či klienta je samozřejmostí. Lidé, kteří přicházejí, abychom jim pomohli, obvykle mají potřebu sdělovat své problémy. Umět na straně profesionála znamená, že nevystačí s běžnými komunikačními dovednostmi z osobního života. Náročnost situací vyžaduje určitou nadstavbu, které se profesionálové musí naučit. Umět na straně pacienta znamená hovořit zcela přirozeně a normálně bez potřeby specifických komunikačních dovedností. Moci, neboli možnost a schopnost komunikovat, je problematičtější na straně pacienta. K tomu, aby člověk přijímal a zpracovával informace, musí být schopen vnímat a informaci uchovat v paměti. U pacientů může být překážkou zhoršující se sluch, zrak, zhoršená orientace v prostředí, v čase, pomalejší porozumění informacím, základní onemocnění, jazyková bariéra a mnoho dalších faktorů.18
2.10 Vymezení pojmu geriatrie a její cíl Je samostatný lékařský obor poskytující specializovanou zdravotní péči nemocným vyššího věku, který plní nejen specifické úkoly léčebně preventivní, ale také integrační a metodické při vytváření uceleného systému zdravotních a zdravotně sociálních služeb pro seniory. Tato role je umožněna zvláště propojením geriatrie jako klinické gerontologie s gerontologií experimentální a sociální. Cílem geriatrie je optimalizace zdravotního a funkčního stavu seniorů, zvláště snižování chronické disability, komprese nemocnosti v pokročilém stáří, zlepšování prognózy akutních dekompenzací zdravotního stavu, odvracení ztráty soběstačnosti a vytváření
18
HOLMEROVÁ, Iva., JURAŠKOVÁ, B., ZIKMUNDOVÁ, K. Vybrané kapitoly z gerontologie: Možné příčiny nerespektování lidské důstojnosti. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: EV public relations, 2007, s. 32. ISBN 978-80-254-0179-8.
23
podmínek pro zachování účinnosti a účelnosti kauzálních léčebných metod do nejvyššího věku. Geriatrie cílevědomě rozvíjí koncept úspěšného stárnutí, prohlubuje poznání o zvláštnostech patogeneze a manifestace chorob ve stáří, rozpracovává hodnocení funkčního stavu starého člověka, jeho interakce s prostředím, rozvíjí specifický geriatrický režim podporující adaptaci, rekonvalescenci a bránící specifickým komplikacím u křehkých geriatrických pacientů. Zvláštní pozornost je věnována rozvoji a kvalitě následné a dlouhodobé péče včetně rehabilitačního ošetřovatelství.19
2.10.1 Předmět geriatrie Je stárnoucí a starý člověk ve zdraví a především v nemoci. Geriatrie aktivně usiluje o týmovou spolupráci včetně vytváření stálých geriatrických týmů s odborníky (především vysokoškolsky vzdělanými) v ošetřovatelství, fyzioterapii, ergoterapii, sociální práci, eventuálně dalších souvisejících nelékařských oborech.
Úzce
spolupracuje i s ostatními lékařskými obory (především s neurologií, psychiatrií, rehabilitací a praktickým lékařstvím) a integruje jejich poznatky o starém a nemocném člověku. Geriatrie v péči o starého člověka nenahrazuje činnost ostatních klinických oborů. Geriatrie se ujímá především těch starších nemocných, u nichž převládá nespecifická symptomatologie nad oborovou, či kteří jsou závažně ohroženi komplikacemi, od kterých jim specifický geriatrický režim může pomoci.20
2.10.2 Základ práce geriatrie Geriatrie pracuje na základě mezinárodní zkušenosti a doporučení týkající se zdravotní a zdravotně sociální péče o seniory, především jejich integrace, participace,
19
HOLMEROVÁ, Iva., JURAŠKOVÁ, B., ZIKMUNDOVÁ, K. Vybrané kapitoly z gerontologie: Možné příčiny nerespektování lidské důstojnosti. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: EV public relations, 2007, s. 12-13. ISBN 978-80-254-0179-8. 20
HOLMEROVÁ, Iva., JURAŠKOVÁ, B., ZIKMUNDOVÁ, K. Vybrané kapitoly z gerontologie: Možné příčiny nerespektování lidské důstojnosti. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: EV public relations, 2007, s. 13. ISBN 978-80-254-0179-8.
24
nediskriminovanosti a modifikace služeb. Zabývá se rovněž otázkami kvality péče se zvláštním důrazem na zařízení péče dlouhodobé. 21 Geriatrie se zabývá ve své péči obvykle pacienty staršími 65 let, a to proto, že většina z nich již vykazuje změny typické pro stáří. Z pohledu preventivního je však třeba zdůraznit, že se moderní geriatrie i gerontologie orientují zejména na tzv. mladé seniory, kteří pro své zdraví ve stáří mohou pozitivní změnou životního stylu mnohé učinit.22
2.10.3 Geriatrická pracoviště, poskytovatelé péče o seniory Geriatrické nemocniční oddělení, geriatrické postakutní oddělení Slouží k doléčování akutních stavů, kdy pacient ještě není plně schopen vrátit se do domácího prostředí a být schopen samostatného života. Jasně je zde stanoven cíl, kterého chce pacient společně s personálem dosáhnout, plánuje se další postup léčby a poskytují se další potřebné služby při propuštění, jako je domácí péče apod. Zdravotně sociální péče, převážně ošetřovatelského typu Slouží pacientům, kteří potřebují pomoc v základních sebeobslužných aktivitách nebo trvalý zdravotní dohled nad aplikací léků, např. Inzulínu, při péči o kolostomie, bércové vředy apod. Tato péče může být poskytována krátkodobě, dlouhodobě i trvale. Oddělení denních hospitalizací Poskytuje služby při geriatrickém oddělení. Slouží seniorům s potřebou vyšetření či terapie, kdy není třeba hospitalizace, ale vyšetření je velice časově náročné.
Zdravotně sociální denní centrum Slouží seniorům s omezenou soběstačností a specifickými zdravotními potřebami (demence). Většinou nabízí dovoz i odvoz klientů z místa bydliště.
21
HOLMEROVÁ, Iva., JURAŠKOVÁ, B., ZIKMUNDOVÁ, K. Vybrané kapitoly z gerontologie: Možné příčiny nerespektování lidské důstojnosti. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: EV public relations, 2007, s. 13. ISBN 978-80-254-0179-8. 22
PŘEHNAL J. a výbor ČGGS: Koncepce oboru geriatrie, dopracování, Praha 2001, dostupné z http:// www.mzcr.cz, 12. 2. 2006
25
Geriatrická ambulance Úzce souvisí s činností na lůžkovém geriatrickém oddělení (nemocniční či postakutní péče), její činnost je léčebně preventivní, organizačně metodická, konziliární a poradenská. Pracuje zde celý tým odborníků v geriatrické péči (geriatr, sestry, fyzioterapeut, ergoterapeut, sociální pracovník). Odlehčovací služby Odlehčovací služby jsou terénní, ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném domácím prostředí; cílem služby je umožnit pečující osobě nezbytný odpočinek.23 Centrum sociálních a zdravotních služeb Je společnost, která poskytuje komplexní sociální služby a služby domácí zdravotní péče těžce zdravotně postiženým občanům a starým občanům, kteří nejsou schopni si sami obstarat nutné práce v domácnosti a další životní potřeby, nebo kteří pro nepříznivý zdravotní stav potřebují ošetření jinou osobou nebo další osobní péči v přirozeném prostředí, pokud jim potřebnou péči nemohou poskytnout rodinní příslušníci. Osobní asistence Účelem osobní asistence je pomáhat uživatelům s hendikepem při činnostech, které by dokázali sami, kdyby tento hendikep neměli. Denní stacionář Zabezpečuje potřeby uživatelů, kteří nemohou nebo nechtějí zůstávat celý den sami doma. Domácí zdravotní péče Hrazenou péčí je i zvláštní ambulantní péče poskytovaná pojištěncům s akutním nebo chronickým onemocněním, pojištěncům tělesně, smyslově nebo mentálně postiženým a závislým na cizí pomoci v jejich vlastním sociálním prostředí. Tato péče se poskytuje jako:
23
Česká republika. Zákon pro lidi.cz: Předpis č. 108/2006 Sb.Zákon o sociálních službách. In: 2006. 14.3.2006. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108
26
a) domácí zdravotní péče, pokud je poskytována na základě doporučení registrujícího praktického lékaře, registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost nebo ošetřujícího lékaře při hospitalizaci, b) zdravotní péče ve stacionářích, pokud je poskytována na základě doporučení ošetřujícího lékaře, (c) zdravotní péče poskytovaná ve zdravotnických zařízeních ústavní péče osobám, které jsou v nich umístěny z jiných než zdravotních důvodů, (d) zdravotní péče v ústavech sociální péče
27
3. PRAKTICKÁ ČÁST Hlavním cílem mé práce je zjistit, sesumarizovat a popsat postupy, nejvhodnější kroky a metody vhodné a praktikované k zajištění kvalitního stáří ve zdraví a nemoci u našich spoluobčanů.
3.1 Geriatrické lůžkové oddělení v nemocnici v Kolíně Oddělení geriatrie poskytuje akutní komplexní péči seniorům. Věková hranice pro přijetí na geriatrii je 60 let, přestože vlastní hranice stáří počíná dovršeným 65. rokem života jedince. Oddělení disponuje deseti dvoulůžkovými a dvěma jednolůžkovými pokoji. Každý pokoj je vybaven polohovatelnými lůžky, toaletou se sprchovým koutem, televizí, signalizačním a komunikačním zařízením a centrálním rozvodem kyslíku. Za příplatek lze zajistit vlastní telefonní linku, internet a ledničku. Pacienti přichází z domova, z ostatních oddělení kolínské nemocnice a také z nespádových zdravotnických či sociálních zařízení. K přijetí je nutná žádost, vyplněná ošetřujícím lékařem. Na oddělení pracují dva lékaři (primář – specialista v oboru a lékařka, již zařazená do specializované přípravy pro obor geriatrie), sestry a ošetřovatelky s odbornou erudicí. Veškerou péči staví na zásadách medicíny založené na důkazech. Důležitým členem týmu je také sociální pracovnice nemocnice. Krátce po přijetí je posouzena individuální soběstačnost a sociální zázemí každého pacienta v současném stavu a s ohledem na předpokládaný vývoj. V případě nutnosti zajišťuje oddělení intervence i v této oblasti a ošetřovatelské a pečovatelské služby před propuštěním tak, aby po návratu domů byla jejich péče okamžitě k dispozici. Mimo služby léčebně preventivní poskytují také odbornou pohybovou rehabilitaci, ergoterapii, arteterapii a aktivizační techniky. To vše v úzké spolupráci s rodinou nemocného. Základní doba hospitalizace na geriatrii je stanoven na jeden měsíc. 28
Tam, kde to zdravotní stav vyžaduje (z hlediska dlouhodobé ošetřovatelské a rehabilitační péče), je pacient přeložen do nejbližšího zařízení následné péče. Jako příklad mohou posloužit pracoviště v Českém Brodě, Městci Králové, Vojkově nebo Ledči n. Sázavou. Pokud rodina vyjedná přijetí na jiném pracovišti, je přání akceptováno.
3.2 Kazuistiky 3.2.1 Jaroslava Hospitalizována od 1.8.2012 Paní Jaroslava, narozená 1937, původním povoláním zdravotní sestra, kouřila 30 let 25 cigaret/den, káva denně 1-2. Má 2 dcery, 1 syna, je již podruhé vdova. Poprvé ovdověla v roce 1969, zůstala s třemi dětmi 15,14,5 sama. Po několika letech se vdala za muže vdovce se 2 dětmi, manželství vydrželo pouze 5 let a bylo rozvedeno. Ve 43 letech, kdy žila už pouze s dcerou, se seznámila s třetím manželem a nejprve spolu žili 15 let a poté se vzali. I když byl manžel o 3 roky mladší, několik let po svatbě zemřel a paní Jaroslava zůstala ve svém rodinném domku na vesnici úplně sama. Již od mládí se starala o poměrně velkou zahradu u domu, kde pěstovala širokou škálu zeleniny a kolem sebe měla spoustu zvířat, včetně psa, kočky, slepic a králíků. Ve vesnici má spoustu známých lidí a několik kamarádek, s kterými se několikrát do měsíce navštěvují. Pravidelně jezdí se skupinou Červeného kříže do divadla a na výlety, což bývá tak jednou za dva měsíce. Dvě starší děti bydlí poměrně daleko, dcera asi 100km a syn 150km, tak návštěvy z jejich stran jsou nepravidelné, několikrát do roka. Syn měl dokonce pauzu několik let, byl ve výkonu trestu, ale toto téma je stále bolestné a nemluví se o něm. Paní Jaroslava starší děti sama nenavštěvuje, auto nemá a neřídí a veřejnou dopravou by musela cestovat přes Prahu s několika přestupy a v tom se necítí jistá. Návštěvu vykonává pouze společně s nejmladší dcerou, která ji tam veze autem. Avšak velice ráda a několikrát týdně navštěvuje rodinu nejmladší dcery, která bydlí v 8km vzdáleném městě a naší klientce jezdí přímý autobus několikrát za den. Návštěvy jsou vzájemné, vnučka u babičky i přespává a celá rodina je jí na blízku a pomáhá při nákupech, jezdí společně i do divadla nebo na výlety. 29
Nejmladší dcera klientky pracuje také jako zdravotní sestra a i proto si tyto dvě velice rozumí. Paní Jaroslava je silnější postavy, ráda vaří, peče a také jí. Sport ji nikdy nic neříkal, ovšem tancovat chodila ráda a v případě společenských akci nebo setkání na sobě dokáže zapracovat a upravit se i vkusně obléknout. Po odchodu do důchodu se u ní objevilo opakované krvácení z gynekologických cest, které bylo 3 krát řešeno kyretáží. Při posledním krvácení byla vyšetřena vnitřním ultrazvukem a diagnostikován nádor v dutině břišní a dalším vyšetřením specifikován jako zhoubný tumor ovaria. Pacientka se podrobila operaci na klinice v Praze, kde jí byla provedena hysterektomie a následně série aktinoterapie. Bohužel vedlejší účinek aktinoterapie poškodil část tenkého střeva a při nestřídmé konzumaci nevhodné stravy dochází občas ke kolikovitým bolestem, které lze zvládnou pouze za hospitalizace, infuzní léčbou. Další výrazný zdravotní problém se týká pohybového ústrojí, bolesti kolen, které měla klientka v mládí opakovaně poraněné a také díky obezitě. Již několik let po sobě absolvuje lázeňskou léčbu zaměřenou právě na pohybový aparát, a to v Bohdanči a ve Velichovkách. V loňském roce absolvovala pobyt na RHB oddělení nemocnice Městec Králové, ale již se těší opět na pobyt v klasických lázních, kde je mimo procedur i společenský život. V současné době je pacientka hospitalizována pro podezření z prodělané mozkové příhody, kdy ji přivezla dcera na neurologii, neboť pacientka přestala mluvit. Postupně se rozmlouvá, při ostatních vyšetřeních jí byl zjištěn stín na plicích a vysloveno podezření na metastázy. Pacientka se cítí poměrně dobře, byla přeložena na oddělení geriatrie, kde pracuje její dcera. Uvědomuje si, že celý den nemůže být zatím sama. Svůj zdravotní stav zná, přestože dle lékaře je prognóza špatná, s psychickou podporou dcery má chuť do života. Společně plánují různé akce, jako například promoci vnučky, svatbu vnuka, zakoupení ovcí na zahradu. Na víkendy je pacientka uvolněna na propustky v doprovodu dcery. Je pravda, že tady rodina má situaci jednodušší, neboť dcera může mít matku na svém pracovišti. Jak se sama dcera vyjádřila, do domova důchodců ani na LDN by ji neumístila, raději by s ní zůstala doma. V současné době se chystá propuštění paní Jaroslavy do domácí péče, půjde do Poděbrad k dceři, kde jí připravili samostatnou místnost s toaletou a sprchou. Shodně obě nepřipouštějí již
30
samostatné bydlení na vesnici v domku, každá má trochu jiné obavy, ale na Poděbradech se shodly, paní Jaroslava to tam velice dobře zná a těší se.
3.2.2 Josef Hospitalizován od 12.10.2012 Pan Josef, narozený 1910, vdovec, před půl rokem dostal výpověď z bytu, kde žil 30 let a přestěhoval se do domu s pečovatelskou službou a tento byt ve 4. patře si velice oblíbil. Dochází k němu pečovatelka 3 x v týdnu, aby mu nakoupila. Od mládí hrával tenis a přestal ve svých 80. letech. Vyučil se číšníkem a svou práci měl velmi rád. Pracoval na Kolonádě v Poděbradech. Před 10 lety v druhém manželství ovdověl. Děti měl pouze v prvním manželství, syna a dceru. Syn k němu přijížděl jednou měsíčně a staral se o praní prádla, telefonovali si dle potřeby. S dcerou je pouze v telefonickém, ale minimálním kontaktu, jak říká, je také již důchodkyně, vdova a bydlí v Berouně, takže je pro ni komplikované otce navštěvovat. Bohužel minulý rok se dozvěděl od dcery, že syn zemřel, ale pan Josef to nesl statečně a stará se o svou domácnost výhradně sám. Na svůj věk je bystrý, pomalé chůze. Jeho největším problémem je edém dolních končetin, který si léčí již několik let, ale neúspěšně. PL i dermatolog mu píší již několik měsíců různé masti, ale nic nepomáhá a pacient má od kolen dolů krvácející defekty, které mokvají, svědí a zapáchají. Pro bolest DK, se přestal pohybovat. K onemocnění kůže se ještě přidal zápal plic a pacient byl hospitalizován na interním oddělení a následně přeložen na oddělení geriatrie na doléčení, neboť v domácích podmínkách to není možné, pacient není schopen se sám o sebe postarat. Návštěvu měl pouze jednu, kamaráda, s kterým hrají jednou za 14 dní u pana Josefa karetní bulku. Pacient je nenáročný, velice spokojený s péčí personálu, strava mu chutná, občas si nechá koupit pivo, rád sleduje sport v televizi, ochotně se zapojuje do diskusí i s ostatními pacienty, je nekonfliktní, velice ho ovšem tíží nezájem dcery a jediné východisko v současné době vidí v pobytu v domově důchodců. Lituje, že si svůj nový byt moc neužil, uvědomuje si, že ztratil soukromí, ale na druhou stranu o něho bude postaráno ve všech směrech. Má podánu žádost do DD, preferuje Poděbrady, kde prožil velkou část svého osobního i profesního života. Těší se na jaro, kdy se bude moci posadit do parku a pozorovat dění kolem sebe, plánuje, jak svého kamaráda obere v kartách o koruny. Má stavy, kdy říká, že zůstal sám jako kůl v plotě a pláče. Ale 31
tyto stavy nejsou časté a s pomocí personálu jsou rychle pryč. Na oddělení jej navštívila sociální pracovnice domova důchodců z Poděbrad, kdy pan Josef řekl své představy o životě v domově, pracovnice na základě lékařské zprávy a místního šetření zajistí optimální podmínky pro žadatele s tím, že do 14 dnů by mohlo dojít k propuštění pacienta a umístění v DD.
3.2.3 Blanka Hospitalizována od 12.8.2012 do 5.12.2012 Paní Blanka se narodila v roce 1932, vdova již 22 let, 3 děti, 2 syny a nejmladší dceru. Vyučila se jako prodavačka masa. Původně žila na vesnici v rodinné vile, ale po smrti manžela ji darovala dceři. Ta potřebovala uvolnit prostory, proto paní Blanka požádala o umístění do DPS. Byla umístěna v Poděbradech do DPS. Paní Blanka je silně obézní, 150 cm vysoká, obtížně se pohybuje díky své hmotnosti. Má ráda společnost, je veselá, v důchodovém věku potkala muže, který hrál na harmoniku, pořídila si ozembuch a začali společně hrát na setkáních důchodců, v klubech seniorů, kde se mimo jiné pobavili se svými vrstevníky a ještě si přivydělali nějaké peníze za hudbu. Dokud byla schopna, starala se dceři o jejího syna, který je lehce postižený, často u ní přespával, vodila ho do speciální školy, vařila mu. Před 10 lety se u ní objevil nádor dělohy, byla odoperována s následnou sérií aktinoterapie. Přidružil se diabetes mellítus a hypertenze, ale pacientka byla kompenzována a vrátila se zpět do DPS, kde ji prostřední syn s rodinou a dcera pravidelně navštěvovali a zařizovali vše, co potřebovala. Nejstarší syn se s nikým z rodiny již desítky let nestýká. Minulý rok se zhoršila paní Blance stabilita, začala se motat a zhoršil se jí dech ve smyslu, že měla pocit nedostatku vzduchu. Při kontrolním CT hrudníku byl diagnostikován nádor v oblasti mediastina. Bohužel k tomu se přidala občasná zmatenost a paní Blanka musela být hospitalizována na oddělení interny. Lékaři jí mimo jiné nasadili léky i na zklidnění, neboť pacientka měla tendence odejít z oddělení, opakovaně prosila dceru, aby ji vzala domů, ale ta neměla možnost, jak se o maminku postarat a požádala o přeložení na oddělení geriatrie, než se situace vyřeší. Pacientce byly mimo jiné naordinovány i opiáty na bolesti zad. Přestala se pohybovat, ležela pouze na lůžku, sama stravu nepřijímala, o hygienu se musel starat personál. Dcera ji navštěvovala jednou týdně, syn ještě méně a řešení situace s maminkou se vyhýbali, 32
v případě dotazu sociální pracovnice, lékaře nebo i samotné paní Blanky odpovídali vyhýbavě s tím, že to řeší. V okamžiku, kdy se pacientka dostala do terminálního stavu, dcera jí bez vědomí personálu odebrala šperky a hodinky a peněženku s hotovostí. Bohužel pacientka po několika dnech zemřela a došlo ke konfrontaci se synem, který přebíral pozůstalost po mamince a postrádal cennosti a peníze, obvinil personál z krádeže a přivolal policii. Posléze se dcera přiznala a tím byl personál oddělení zproštěn obvinění ze strany syna zemřelé, ovšem bez jakékoli omluvy.
3.2.4 Dana a František Hospitalizace od 5.10.2012 do 10.12.2012 Paní Dana se narodila v roce 1945, pan František v roce 1942. Manželé jsou již 50 let, mají jednu dceru, které s nimi žije v rodinném domku, kde se svou rodinou obývá 1. patro. Na oddělení geriatrie byla přeložena z ortopedického oddělení nejprve paní Dana, která je po operaci levého kyčelního kloubu, který ji byl nahrazen implantátem. Paní Dana se velice těžce pohybovala s 2 berlemi a s pomocí přešla po pokoji, delší pohyb jí zatím zdravotní stav nedovoloval a paní neměla ani snahu spolupracovat s rehabilitačními pracovníky a ošetřujícím personálem. Byla plačtivá, bylo nutné nacvičovat s ní běžné denní činnosti, jako je hygiena, svlékání a oblékání, přijímání potravy. Byl ji navštívit manžel s dcerou, ale její psychický stav se ještě zhoršil, neboť manžel byl dle jejích slov po 3 týdnech odloučení neupravený, zanedbaný, pohublý s velmi nejistou chůzí. Na intervenci manželky jej dcera druhý den odvezla k praktické lékařce, která základním vyšetřením zjistila silnou dehydrataci, dekompenzaci diabetu a po dohodě s primářem geriatrického oddělení jej odeslala 22. 10. 2012 k hospitalizaci. Na žádost manželů byli umístěni na společný pokoj. Panu Františkovi bylo v roce 2000 operováno tlusté střevo a provedena kolostomie, kterou mu pomáhala vždy ošetřovat manželka. Bohužel za poslední 3 týdny, kdy byl sám, nebyl schopen dodržovat hygienické potřeby okolí vývodu, došlo zde k porušení kůže v okolí kolostomie a dekubit znemožňoval používání kolostomických pomůcek dle návodu. Docházelo k permanentnímu znečišťování pacienta, oděvu a okolí a prvé dny byly velice náročné jak pro pána, tak pro personál. Manželku ale stav manžela motivoval k vlastnímu zlepšování stavu, nejprve manžela instruovala slovně, po 33
několika dnech se již zapojila a společně konali hygienu a vzájemně si pomáhali. Stav paní Dany se zlepšoval, dokázala po několika týdnech chodit pouze s jednou holí. Dodržováním správné hygieny a ošetřovatelských postupů došlo ke zhojení kolostomického okolí pana Františka, diabetes byl kompenzován inzulinem v pravidelných dávkách a manželé byli oba poučeni lékařem diabetologem a diabetickou sestrou o nutnosti dodržování diety s omezením cukrů a tuků a o správné a pravidelné aplikaci inzulínu. Nastal ovšem problém, když se oba chystali domů na propustku. Byli domluveni s dcerou, která pro ně nepřijela, proto byli odesláni sanitním vozem na vlastní náklady. Obratem se však vrátili zpět, neboť byly u domu vyměněné zámky a oni se tam nedostali. Na základě této situace sociální pracovnice kontaktovala dceru, která sdělila, že dům je její a rodiče tam již nemohou bydlet a že do jejich dřívějších prostor nastěhovala svou dceru. Manželé byli touto situací zaskočeni a to se hned projevilo na jejich zdravotním a psychickém stavu. Jejich depresivní nálady ale pomohla vyřešit sociální pracovnice spolu s primářem oddělení. Se souhlasem manželů začali zjišťovat možnost přidělení bytu v DPS Nymburk a povedlo se. Manželé dostali k pronájmu byt 2+1 v přízemí. Důvod na jejich hospitalizaci skončil 30.11 2012, ale manželé požádali o poskytnutí sociálních lůžek za úhradu, do doby než se budou moci nastěhovat do svého nového bytu. 10.12 2010 byli propuštěni, pan František s kompenzovaným diabetem na inzulinu 2x denně, okolí kolostomie zhojené, přiměřeně hydratován v dobrém psychickém i fyzickém stavu. Paní Dana rovněž v dobrém psychickém stavu, těšila se na nový domov, kde budou jen sami s manželem, chodila jen s jednou holí, spíš pro jistotu. O dceři nikdo z nich již nehovořil, ta za nimi na návštěvy nedocházela a ani při propuštění se neobjevila.
3.2.5 Zdeněk Hospitalizace od 5.8.2012 Pan Z. 62letý muž, ženatý, bezdětný. Vyučený soustružník kovů, pracoval v oboru, býval výborným odborníkem, 4 roky je v plném invalidním důchodu. Psychiatrická přítěž v rodině nebyla zjištěna. Nebyl vážněji tělesně nemocen, pouze byl v 57 letech vyšetřován pro boreliózu po štípnutí klíštětem se sporným nálezem, kontrolní odběry krve pak byly opakovaně negativní. Na psychiatrickou ambulanci byl doporučen rovněž ve svých 57 letech neurologem s diagnózou Alzheimerova nemoc 34
Na vyšetření CT byly zjištěny známky incipientní atrofie. Klinický neurologický nález byl bez lateralizace, bez cerebrárních projevů a bez známek radikulární léze. Pacient byl vyšetřen také psychologicky. Závěr: kognitivní deficit a poškození kapacity paměti. Pacientovi byl podáván Piracetam v dávkách do 1600 mg a série deseti injekcí vitamínu B1. Po půl roce léčby Piracetamem změna na Donepezil 5 mg denně. Vzhledem k doplatku za lék nechtěl pacient dávku zvyšovat. Do stravy zařazoval hodně zeleniny a ovoce. Bylo provedeno vyšetření mozku magnetickou rezonancí a byla zjištěna difuzní atrofie mozková mozečková (v 58 letech věku nemocného). Přestal být schopen souvisle hovořit, jen vyslovil tu a tam nějaké slovo a snažil se dorozumět ukazováním. Medikace byla zvýšena na Donepezil 10 mg denně; pacient již s doplatkem souhlasil, považoval léčení za nutné. Byla opět aplikována série injekcí tiaminu a magnezia. Zastavit zhoršování stavu se však nepodařilo. Nemocný zapomínal doma např. zavřít vodu, zamykat, nedokázal zašroubovat závit u vodovodu. Knoflíky u košile si zapínal nakřivo, neuměl si zavázat tkaničky u bot. Zapomněl tančit, což dříve dělával velmi rád, s manželkou chodívali 25 let tancovat. Začínal stále více být závislý na manželce, nechtěl být sám doma. Při psaní dělal chyby, vynechával písmenka, manželce nebyl schopen doma pomáhat ani při běžných domácích pracích a samostatně něco vykonávat bylo nad jeho síly. Také se stalo, že jednou v čekárně se s pacientem náhodně setkal jeho bývalý kolega z práce, který doprovázel jiného pacienta. Svěřil se posléze manželce nemocného, že byl vzhledem pacienta velmi překvapen a že ho pacient nepoznal, zatímco dříve to býval velmi společenský a kamarádský kolega a výborný odborník. Dlužno říci, že pacient měl velmi obětavou a chápající ženu, ale bohužel nebylo v jejích možnostech se o něho dostatečně postarat, a proto je hospitalizován na geriatrickém oddělení, začal mít značné problémy s pamětí a s vyjadřováním. Nebylo již možné ho nechat samotného, aby si neublížil. Za pacientem docházela na oddělení RHB pracovnice na cvičení kognitivních funkcí. Odmítal cokoliv kreslit, ale sám chtěl cvičit písmo a slovní zásobu. Z počátku, např. rád opisoval text ze zábavné knížky a sledoval, kolik opsal. Později již opisovat odmítal a chtěl jen "něco lehčího". Dostával tedy zadání typu vyjmenovávání slov začínajících na nějaké písmenko, nebo vyjmenovával květiny, 35
stromy, sporty, státy, ženská a mužská jména apod. Po 70 minutách býval dosti unavený, ale nestěžoval si na žádné tělesné potíže, např. na bolest hlavy. S manželkou jsme řešili umístění do domu Domácí péče pro Alzheimerovu chorobu, které jsme společně zajišťovali. Zdravotní stav pana Z se neustále zhoršoval, byl vyšetřen magnetickou rezonancí, která ukázala atrofii mozku. V současné době se pacient nachází v preterminálním stavu na parenterální výživě, přestože z hlediska volné kapacity v domě Domácí péče by bylo možné přeložení, primař oddělelní vzhledem ke zdravotnímu stavu žádný překlad již nedoporučuje.
3.3 Komplikace při ošetřovatelské i léčebné péči Ošetřující personál musí mít vždy na paměti, že klinický obraz choroby u starších a starých lidí nemusí vždy odpovídat skutečnému stavu pacienta, může být závažnější, než se jeví, ovšem i naopak. Tyto projevy můžeme shrnout do několika oblastí:
Nevýrazné příznaky Netypické příznaky Vzdálené příznaky Sklon k protrahovanému průběhu a chronicitě Sklon ke komplikacím Multimorbidit Reakce na nemoc
Všechny projevy chorob závisí na povaze nemoci, na sociální situaci člověka, na typu jeho osobnosti, je podmíněna psychickými změnami, které přináší stáří.
Staří lidé se více bojí – strach ze ztráty soběstačnosti, z opuštěnosti, ze závislosti na svém okolí, bezmocnosti, obavy z hospitalizace, pobytu v ústavu.
36
Uvědomění si nezvratnosti situace a není-li správný ošetřovatelský přístup, vede to k pasivitě a rezignaci nemocného, což jeho stav ještě více zhoršuje a dále podmiňuje postupující ztrátu soběstačnosti.
3.4 Vzdělávání pečovatelů a pracovníků v sociálních službách Předpoklady pro výkon povolání pracovníka v sociálních službách (zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb.) Část zákona, která stanovuje, kdo všechno může pracovat v sociálních službách, jaké musí splnit podmínky pro výkon povolání v sociálních službách a povinnost dalšího vzdělávání. Současně upravuje akreditace vzdělávacích zařízení a jejich vzdělávacích programů.
SOCIÁLNÍ PRACOVNÍK § 109 Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace. § 110 Předpokladem k výkonu povolání sociálního pracovníka je způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, zdravotní způsobilost a odborná způsobilost podle tohoto zákona.24 V sociální sféře dochází v posledních letech k rozvoji kompetencí pracovníků, je kladen důraz na jejich vzdělání, profesionalitu a etický přístup ke klientům. Při zadání výše uvedeného vzdělávání do internetového vyhledavače, se mi nabídly desítky a desítky možností rekvalifikací, kurzů, jejichž poskytovatelé postupují podle Zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. a v tomto duchu pracovníky vzdělávají. 24
Vzdělávání v sociální oblasti: Legislativní podklady pro vzdělávání sociálních pracovníků. [online]. [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.socialni-vzdelavani.cz/legislativnipodklady-pro-vzdelavani-socialnich-pracovniku
37
Nemyslím si tedy, že v této oblasti bychom měli nedostatečně vzdělané lidi, ale problém bude zřejmě v tom, že lidé o takovýto druh práce nemají zájem nebo jejich osobní potenciál není schopen tento druh práce vykonávat. Pro příklad bych uvedla několik firem, které se vzděláváním v sociální oblasti zabývají: Bit cz training,s.r.o., RS Semily, s.r.o., Občanské sdružení Kolpingova rodina Smečno, Občanské sdružení HEWER , NCO+NZO Brno-provozovatel MZ. Kurzy a ostatní vzdělávání jsou s akreditací MPSV.
38
Diskuse Analýza výstupů z jednotlivých kazuistik Z důvodu ochrany pacienta jsem u jednotlivých příběhů změnila jméno. Cílem práce je na předložených kazuistikách předvést názorně řešení typických sociálních problémů, které je nutné řešit v naší společnosti se starými a nemocnými spoluobčany, jež svou situaci nejsou schopni zvládnout samostatně. Typickým znakem uvedených kazuistik je jedinec, senior, který vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nezvládá život ve společnosti bez pomoci druhých a dalším znakem návrat tohoto jedince do plnohodnotného života v rámci svých zdravotních schopností.
Kazuistika č. 1 Zde máme velice dobrý příklad spolupráce a péče rodiny. Práce sociálního pracovníka je zde pouze v kontrolní a dohlížecí rovině.
Kazuistika č. 2 Na tomto příběhu je patrný úplný nezájem zbytku rodiny a nutný zásah a pomoc ze strany společnosti prostřednictvím sociálního pracovníka, zdravotního zařízení a zdravotnických a pečovatelských pracovníků. Musíme vzít také do úvahy už pokročilý věk pacienta a jeho dcery, která ve svých možnostech pomoci otci je omezena a také vzít v potaz to, že dcera s ním nevyrůstala, tedy ani nemůžeme očekávat řádnou citovou vazbu, která ve standardních rodinách bývá samozřejmostí.
Kazuistika č. 3 U této pacientky se projevil zištný cíl dcery, spojený s nezájmem pečovat o matku a patologická komunikace mezi sourozenci. Opět musí se svou pomocí nastoupit sociální pracovník a další pomáhající profese, leč v tomto případě smrtí klientky k řešení nedošlo.
39
Kazuistika č. 4 V tomto případě je výhodou, že se jedná o manželský pár, který je schopen vzájemné pomoci a není odkázán a pomoc jiných. V budoucnosti v případě zhoršení zdravotních stavů bude možnost v DPS dle potřeby pomoc poskytnout a to si myslím je pro psychický stav manželů velice pozitivní aspekt. Jedná se o klasický případ nemocných lidí vyššího věku, který je snadno řešitelný vzájemnou spoluprací.
Kazuistika č. 5 Na této kazuistice vidíme jak rychle a drasticky choroba postupovala i přes veškerou možnou péči a snahu manželky a zdravotníků.
40
Závěr Ve své absolventské práci jsem se snažila přiblížit život seniorů, jejich potřeby, komplikace při léčbě a kladu zde důraz na lidskou důstojnost, která by v péči všech věkových skupin neměla chybět. Snažím se i zmapovat, jaké možnosti má osamocený senior a jaké senior žijící v rodině co do zařazení do společnosti a kvalitního stáří. Jelikož je třeba i patřičně zručný a vyškolený tým lidí, který o seniory pečuje, snažila jsem se i dohledat možnosti vzdělávání pracovníků v sociální oblasti. Práci jsem rozdělila na dvě části - na část teoretickou a praktickou. V teoretické části se věnuji obecné definici stáří, změnami, kterými senioři procházejí, ať už z fyziologického nebo psychologického hlediska. Zaměřuji se také na instituce pečující o seniory, důstojné stáří a význam komunikace. Do praktické části jsem zařadila kazuistiky pacientů, s kterými jsem se při své praxi setkala na oddělení geriatrie kolínské nemocnice, a dalo by se říci, že jejich životní příběhy jsou prototypy životních situací seniorů. Z důvodu ochrany pacienta jsem použila pozměněná křestní jména, věk je identický, neboť bez něho by kazuistiky ztratily reálnost. Bohužel musím konstatovat, že by bylo třeba více apelovat na rodiny a příbuzné, aby nebyli ke „svým“ seniorům lhostejní a uvědomovali si, že za nějakou dobu mohou být v té samé situaci a budou vydáni na pospas společnosti a cizích lidí. A to nejen závislí na pomoci citové, fyzické, ale i materiální. Na oddělení, kde jsem měla možnost spolupracovat s personálem, chválím kvalitu péče a velice příjemné prostředí. Všimla jsem si, že i pacienti s personálem k sobě chovali přátelské vztahy a doslova někteří z nich se těšili, až ta „určitá“ sestřička bude mít službu. Z chování pacientů byla patrná spokojenost, vděčnost i jistá citová závislost, zvláště u osamělých. Ovšem oproti tomu jsme také řešili zklamání, pocity zbytečnosti, rezignaci, ale díky vyškolenému personálu i v těchto situacích jsme dokázali u pacientů opět docílit chuti do života a sílu bojovat s chorobami. Ne vždy však člověk zvítězí nebo se vyplní jeho přání a plány. Má práce popisuje prototypy případů a jejich řešení a může být pro sociálního pracovníka, ale i laickou veřejnost zdrojem informací nutných ke zvládnutí problémů a zároveň do určité míry poučením ze situací, které nastaly. 41
Závěrem si dovolím citovat jednoho z pacientů:“ Proti věku, není léku“, a dodávám, že každá situace má řešení.
42
Резюме- Выпускная работа Старый больной человек и его возвращение в общество Я проводила практику в больнице со старыми больными. Старость это самая важная проблема современново общества. В своей выпускной работе я хочу ориентироваться на решение, какие возможности возвращений больных старых людей существуют, чтобы они вернулись в активную жизнь. Поддержать их увлечениа, обеспечить сортную старость. Сначала нужно решить ухудшение состояния здоровья и осложнения, поэтому останется гериатрический пациент в больнице. После улучшения состояния здоровья или стабилизации может старый челобек вернуться домой. Когда он живёт вместе со своей семьёй и она заботится о него, все в порядке. Когда живёт престарелый один и он самостоятельный, я могу, как социальный рабоник, помогать облегчить домашную работу, розрешить ражим питания, покупку и другие. Для выполнения свободного времени я могу предлагать активности, экскурсии, встречи, различные доклады, встречи с музыкой, с интересными людьми, встречи в литературном клубе, курсы вычислительной техники, или университет 3-ьего возраста. В моменте, когда состояние здоровья требует помощи, или ревизии, существуют устройства дляоблегчения, дневные уходы или попечительная помощь. В этих институтах следуют за клиентами, занимаются физической и медицийской частью человека. Они тоже занимаются психическим спокойствием, оказывают помощь и удовлетворят потребности клиентов.
Ключевые слова Старость
stáří, staroba
Ухудшение
zhoršení
Питание
strava, stravování
Экскурсии
exkurze, výlet
Дневные уходы
denní péče 43
Seznam literatury, zdroje Bibliografie 1. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. Praha: Panorama, 1990, 407 s. Pyramida (Panorama). ISBN 80-703-8158-2. 2. KALVACH, Zdeněk., ČELEDOVÁ L., HOLMEROVÁ I. Křehký pacient a primární péče. 1. vyd. Praha: Grada, 2011, 399 s. ISBN 978-802-4740-263. 3. KALVACH, Zdeněk., ZADÁK Z., JIRÁK J. Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2004, 861 s. ISBN 80-247-0548-6 4. JURAŠKOVÁ, Božena., HOLMEROVÁ I., ZIKMUNDOVÁ K. Vybrané kapitoly z gerontologie. 3., přeprac. a dopl. vyd. Praha: EV public relations, 2007. ISBN 978-80-254-0179-8 5. PRŮCHA, Jan, WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 6., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2009, 395 s. ISBN 978-807-3676-476. 6. HONZÁK, Radkin. Komunikační pasti v medicíně: praktický manuál komunikace lékaře s pacientem. 2. dopl. vyd. Praha: Galén, 1999, 165 s. ISBN 80-726-20320. 7. POKORNÁ, Andrea. Komunikace se seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 158 s.; Sestra (Grada). ISBN 978-80-247-3271-8. 8. PŘEHNAL J. a výbor ČGGS: Koncepce oboru geriatrie, dopracování, Praha 2001, dostupné z http:// www.mzcr.cz, 12. 2. 2006 9. TOPINKOVÁ, Eva., NEUWIRTH, J. Geriatrie pro praktického lékaře. 1. vyd. Praha: Grada, 1995, 298 s. ISBN 80-716-9099-6. 10. KALVACH, Zdeněk. Vybrané kapitoly z geriatrie a medicíny chronických stavů: (pro studující lékařských fakult a praktické lékaře). 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova - Vydavatelství Karolinum, 1995, 214 s. ISBN 80-718-4001-7. 11. VENGLÁŘOVÁ, Martina. Problematické situace v péči o seniory: příručka pro zdravotnické a sociální pracovníky. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 96 s. ISBN 978802-4721-705.
44
Internetové zdroje 12. Česká republika. Zákon pro lidi.cz: Předpis č. 108/2006 Sb.Zákon o sociálních službách.
In:
2006.
14.3.2006.
Dostupné
z:
http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108 13. Wikipedia: Stáří. [online]. 2011, 22.2.2:13 [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1%C5%99%C3%AD 14. Wikipedia: Důstojnost. [online]. 1.3.2013 [cit. 2013-03-20]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFstojnost 15. Oblastní nemocnice Kolín a.s.: geriatrické oddělení. [online]. 2010 [cit. 2013-0320]. Dostupné z: http://www.nemocnicekolin.cz/geriatricke-oddeleni/
Přednášky 16. HAŠKOVCOVÁ H.: přednášky na UK FHS, Katedra řízení a supervize ve zdravotnických a sociálních organizacích. 2005
Doporučená literatura 17. PIDRMAN, Vladimír. Deprese seniorů. Praha: Maxdorf, c2003, 60 s. ISBN 80734-5012-7. 18. ŠTILEC, Miroslav. Pohybově-relaxační programy pro starší občany. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2004, 94 s. ISBN 80-2460788-3. 19. ŠTIKAR, Jiří, HOSKOVEC, J., ŠMOLÍKOVÁ, J. Bezpečná mobilita ve stáří. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2007, 135 s. ISBN 978-80-246-1339-0.
45
Seznam příloh Příloha č. 1 - Etický kodex pro zdravotní sestry Příloha č. 2 - Práva pacientů ČR
46
Příloha č. 1 Etický kodex pro zdravotní sestry25
Etická pravidla zdravotní péče Sestra je povinna převzít profesionální odpovědnost za péči o zdraví, prevenci nemocí a za zlepšování zdravotního stavu nemocných právě tak, jako za tišení bolesti. Potřeba zdravotní péče je všeobecná. Se zdravotní a ošetřovatelskou péčí jsou nerozlučně spjaty: respekt k lidskému životu, důstojnost a lidská práva. Zdravotní péči je třeba poskytovat bez ohledu na národnost, rasu, víru, barvu kůže, věk, pohlaví, politické přesvědčení a sociální postavení. Zdravotní sestra poskytuje péči jednotlivci, rodině a společnosti a spolupracuje v tom i s reprezentanty jiných oborů. Zdravotní sestra a spoluobčan Zdravotní sestra má v první řadě zodpovědnost za občany, kteří potřebují zdravotní péči. Při poskytování péče respektuje zdravotní sestra víru jednotlivce, jeho životní hodnoty a obyčeje a snaží se vytvořit podmínky respektující individualitu. Zdravotní sestra chrání informace o osobních poměrech pacienta, považuje je za důvěrné a svědomitě hodnotí, v jakém rozsahu a komu může tyto důvěrné informace předat. Zdravotní sestra a péče v praxi Zdravotní sestra je osobně odpovědná za kvalitu poskytované péče a za obnovování svých odborných znalostí cestou neustálého vzdělávání. Zdravotní sestra se snaží udržovat pečovatelský standart na co nejvyšší úrovni, a to v každé situaci. Zdravotní sestra hodnotí jak svou kvalifikaci, tak i kvalifikaci jiných osob, když přejímá zodpovědnost za jistý úkol a když jej předává jiným osobám. Zdravotní sestra ve funkci jedná tak, aby její chování přispělo k dobré pověsti povolání. Zdravotní sestra a společnost Zdravotní sestra, podobně jako ostatní občané, podporuje požadavky obyvatelstva na zdravotní a sociální zabezpečení a je v této věci iniciativní.
25
Česká asociace pro psychické zdraví: Etický kodex pro zdravotní sestry. [online]. [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://capz-esprit.sweb.cz/prispevky/dokumenty/kodex_zdravotnisestry.html
Zdravotní sestra a spoluzaměstnanci Zdravotní sestra je zodpovědná za realizaci spolupráce s ostatními zdravotníky všech profesních kategorií. Zdravotní sestra podle nutnosti zasahuje tak, aby ochránila jednotlivce, jestliže péče o něj je ohrožena nevhodným chováním jiného zdravotníka nebo občana. Zdravotní sestra a povolání Zdravotní sestra je odpovědná za realizaci vysokého standardu zdravotní a ošetřovatelské péče a za odborné vzdělávání. Zdravotní sestra soustavně pracuje na definování a kultivaci vnitřního obsahu zdravotní a ošetřovatelské péče. Zdravotní sestra se zasazuje v rámci odborové organizace o stanovení přiměřeného platu a jeho vyplácení. Dbá též o vytváření důstojných pracovních podmínek umožňujících realizaci zdravotní a ošetřovatelské péče.
Příloha č. 2 Práva pacientů ČR26 1. Pacient má právo na ohleduplnou odbornou zdravotnickou péči prováděnou s porozuměním kvalifikovanými pracovníky. 2. Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují. Má právo žádat soukromí a služby přiměřené možnostem ústavu, jakož i možnost denně se stýkat se členy své rodiny či s přáteli. Omezení takovéhoto způsobu (tzv. kontinuálních) návštěv může být provedeno pouze ze závažných důvodů. 3. Pacient má právo získat od svého lékaře údaje potřebné k tomu, aby mohl před zahájením každého dalšího nového diagnostického či terapeutického postupu zasvěceně rozhodnout, zda s ním souhlasí. Vyjma případů akutního ohrožení má být náležitě informován o případných rizicích, která jsou s uvedeným postupem spojena. Pokud existuje i více alternativních postupů nebo pokud pacient vyžaduje informace o léčebných alternativách, má na seznámení s nimi právo. Má rovněž právo znát jména osob, které se na nich účastní. 4. Pacient má v rozsahu, který povoluje zákon, právo odmítnout léčbu a má být současně informován o zdravotních důsledcích svého rozhodnutí. 5. V průběhu ambulantního i nemocničního vyšetření, ošetření a léčby má nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby brány maximální ohledy na jeho soukromí a stud. Rozbory jeho případu, konzultace a léčba jsou věcí důvěrnou a musí být provedena diskrétně. Přítomnost osob, které nejsou na léčbě přímo zúčastněny, musí odsouhlasit nemocný, a to i ve fakultních zařízeních, pokud si tyto osoby nemocný sám nevybral. 6. Pacient má právo očekávat, že veškeré zprávy a záznamy týkající se jeho léčby jsou považovány za důvěrné. Ochrana informací o nemocném musí být zajištěna i v případech počítačového zpracování. 7. Pacient má právo očekávat, že nemocnice musí podle svých možností přiměřeným způsobem vyhovět pacientovým žádostem o poskytování péče v míře odpovídající povaze onemocnění. Je-li to nutné, může být pacient předán jinému léčebnému 26
Ministerstvo práce a sociálních věcí: Práva pacientů ČR. ODBOR 22. [online]. 27.4.2005 [cit. 201305-13]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/840
ústavu, případně tam převezen po té, když mu bylo poskytnuto úplné zdůvodnění a informace o nezbytnosti tohoto předání a ostatních alternativách, které při tom existují. Instituce, která má nemocného převzít do své péče, musí překlad nejprve schválit. 8. Pacient má právo očekávat, že jeho léčba bude vedena s přiměřenou kontinuitou. Má právo vědět předem, jací lékaři, v jakých ordinačních hodinách a na jakém místě jsou mu k dispozici. Po propuštění má právo očekávat, že nemocnice určí postup, jímž bude jeho lékař pokračovat v informacích o tom, jaká bude jeho další péče. 9. Pacient má právo na podrobné a jemu srozumitelné vysvětlení v případě, že se lékař rozhodl k nestandardnímu postupu či experimentu. Písemný vědomý souhlas nemocného je podmínkou k zahájení neterapeutického i terapeutického výzkumu. Pacient může kdykoliv, a to bez uvedení důvodu, z experimentu odstoupit, když byl poučen o případných zdravotních důsledcích takového rozhodnutí. 10. Nemocný v závěru života má právo na citlivou péči všech zdravotníků, kteří musí respektovat jeho přání, pokud tato nejsou v rozporu s platnými zákony. 11. Pacient má právo a povinnost znát a řídit se platným řádem zdravotnické instituce, kde se léčí (tzv. nemocniční řád). Pacient má právo kontrolovat svůj účet a vyžadovat odůvodnění jeho položek bez ohledu na to, kým je účet placen. Etický kodex "Práva pacientů" navrhla, po připomínkovém řízení definitivně formulovala a schválila
Centrální
etická
komise
Ministerstva
zdravotnictví
Tato práva pacientů jsou prohlášená za platná za dnem 25. února 1992
České
Republiky.