Zdeněk Strašil
Základy pěstování a možnosti využití lničky seté METODIKA PRO PRAXI Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i.
2008
Metodika vznikla za finanční podpory MZe ČR a je výstupem řešení projektu MZe 0002700601 „Principy vytváření, kalibrace a validace trvale udržitelných a produktivních systémů hospodaření na půdě“
© Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha 6 - Ruzyně, 2008 ISBN 978-80-87011-75-1
Zdeněk Strašil
Základy pěstování a možnosti využití lničky seté
METODIKA PRO PRAXI
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha 6 - Ruzyně 2008
Základy pěstování a možnosti využití lničky seté (Camelina sativa L.) Metodika vychází z vlastních i zahraničních zkušeností s pěstováním lničky. Metodika uvádí komplexní pohled na botanickou charakteristiku rostliny, nároky rostliny na stanoviště, agrotechniku včetně hnojení, zakládání porostu, ochranu rostlin až po sklizeň a posklizňové ošetření. Je uveden přehled hlavních možností využití lničky.
Principles of cultivation and possibilities of utilization of false flax (Camelina sativa L.) Methodics is based on own and external experience with growing of false flax. Methodics presents overview on botanical characteristics of the plant, requiremenf of the plant on site conditions, farming techniques including fertilization, crop establishment, plant protection till harvest and postharvest treatment. The survey of main possibilities of utilization of false flax is presented.
Oponenti: Ing. Jitka Potměšilová MZe ČR doc. Ing. Petr Baranyk, CSc. ČZU Praha 6 - Suchdol Metodika je určena zemědělcům a zemědělským poradcům. Metodika byla schválena Ministerstvem zemědělství ČR – odborem rostlinných komodit pod č.j. 46274/2008-18020 Ministerstvo zemědělství doporučuje tuto metodiku pro využití v praxi.
2
Cíl metodiky .......................................................................................................................... 4 Vlastní popis metodiky ......................................................................................................... 4 Srovnání novosti postupů ..................................................................................................... 4 Popis uplatnění metodiky ..................................................................................................... 4 Úvod ....….……………………...…………….....………….......………......….………......... 4 Obecná charakteristika plodiny.............................................................................................5 Původ a biologická charakteristika ……...........………………………………………....... 6 Odrůdy a šlechtění ……........………....…………......……………………………………... 7 Nároky na stanoviště ……………....……………......……………………………………... 7 Technologie pěstování ........................................................................................................... 8 Osevní postup ........……………………....………………......…………………………........ 8 Zpracování půdy ....……...........………………....………………......…………………….... 8 Setí ……………….....……....………………....…………….…......………………............. 8 Výživa a hnojení ………….....………………………….………......................................... 9 Ochrana rostlin ………………………………....………………………......…………....... 9 Ochrana proti škůdcům........................................................................................................... 10 Ochrana proti chorobám......................................................................................................... 10 Regulace zaplevelení ............................................................................................................. 11 Sklizeň a posklizňové ošetření …...…………………....…………………………............. 12 Výnosy ................................................................................................................................... 12 Využití produktu ……………....……………………………....…….....……………….... 16 Ekonomika …………...………………………………………....………......…………...... 18 Závěr ………………...…………………………………………..........………………........ 19 Seznam použité související literatury…………………………………………....…......... 20 Souhrn publikací, které předcházely metodice ................................................................ 21
3
Cíl metodiky Cílem této metodiky je informovat odbornou veřejnost a zemědělskou praxi o nárocích rostliny, technologii pěstování a možnostech využití lničky seté.
Vlastní popis metodiky Metodika uvádí komplexní pohled na botanickou charakteristiku rostliny, nároky rostliny na stanoviště, agrotechniku včetně hnojení, zakládání porostu, ochranu rostlin až po možnosti sklizně a posklizňové ošetření. Metodika respektuje pravidla správné agronomické praxe, ochranu životního prostředí a zabývá se možnostmi využití produkce.
Srovnání novosti postupů Dosud nebyla zpracována komplexní metodika pro pěstování lničky v ČR. Proto byla vypracována tato nová metodika, která zahrnuje celkový komplexní pohled na problematiku a uvádí nejnovější poznatky od botanické charakteristiky lničky až po možnosti jejího využití. Nové možnosti na využití lničky jsou také možné v souvislosti s rozvojem moderních technologií ve zpracovatelském průmyslu.
Popis uplatnění metodiky Metodika zahrnuje komplexní pohled na uváděnou problematiku a obsahuje nejnovější údaje z výzkumu, které mohou sloužit nejen zemědělské praxi při pěstování lničky ale také může posloužit jako vhodný materiál pro výuku na středních školách nebo univerzitách se zemědělským zaměřením nebo jako podklad pro zemědělské poradce.
Úvod K netradičním olejninám, které se dají pěstovat v našich podmínkách, a o kterých se dá uvažovat jako možném zdroji nacházejícím uplatnění v potravinářství nebo poskytující suroviny pro průmysl, patří vedle dalších druhů také lnička setá. Lnička patří ke starým kulturním rostlinám, které byly v celé Evropě v minulosti pěstovány na relativně velkých plochách. O stáří pěstování této plodiny svědčí archeologické vykopávky. Např. pěstování lničky je doloženo z vykopávek v Dánsku z období pozdního neolitu (Robinson, 2003). Na našem území máme zjištěny nálezy lničky drobnoplodé např. z keltských hradišť. U nás se pěstování lničky rozšířilo hlavně po druhé světové válce a to jako náhradní plodiny za zaoranou řepku olejku. Např. v roce 1954 se lnička pěstovala na cca 7 000 ha (Fábry, 1990). Později byla lnička vytlačena nově zavedenými výnosnějšími a pro potravinářské využití kvalitnějšími olejninami. Větší oseté plochy lničky se udržely v Rusku a Polsku. V současné době, kdy je v zemích EU „přebytek půdy“ pro potravinové účely a také v důsledku ekologizace, a v době kdy se hledají i nové alternativní zdroje surovin, dochází k renesanci v pěstování lničky. Svědčí o tom např. aktivity v SRN, Dánsku apod. 4
Také u nás se uvažuje o pěstování lničky, která by měla najít využití především v nepotravinářském průmyslu. Počítá se s jejím uplatněním hlavně na výrobu metylesteru, mazacích ekologických olejů, barev, laků apod.
Obecná charakteristika plodiny Lnička setá je jednoletá bylina, která je řazena do čeledi brukvovité (Brassicaceae) – obr. 1, 2, 3. Vyskytují se ozimé i jarní formy. Lnička se dá charakterizovat jako velmi skromná plodina. Nemá velké nároky na stanoviště, hodí se téměř pro všechny výrobní oblasti. Patří k nejranějším plodinám. Má krátkou vegetační dobu v průměru asi 3,5 měsíce. Dá se pěstovat i jako meziplodina. Je značně odolná proti chorobám a škůdcům s jednoduchou nenáročnou agrotechnikou.
Obr. 1. Vzcházející rostlinky lničky seté
Obr. 2. Rostliny lničky seté ve fázi prodlužování
5
Obr. 3. Rostliny lničky – jarní forma v době kvetení (červen)
Původ a biologická charakteristika Uvádí se několik míst původu (jihovýchodní Evropa, přední Asie, severozápadní Afrika). Za základ kulturního druhu lničky seté se s největší pravděpodobností považuje lnička drobnoplodá, která se vyskytovala jako plevelný druh v porostech lnu. Lnička setá je jednoletá, zřídka ozimá, bylina patřící do čeledi brukvovité (Brassicaceae), vysoká 60-120 cm s řídce hroznovitým květenstvím. Větvení je závislé na hustotě porostu. Při velmi řídkém porostu začínají jedinci větvit na spodu lodyhy, při hustém sponu větví ve výšce 2/3 lodyhy. Kořen je kůlovitý až přes 10 mm tlustý, lodyhy přímé, již od báze bohatě větvené plné zaobleně hranaté, řídce až hustě chlupaté. Dolní lodyžní listy jsou značně proměnlivé, dlouze řapíkaté. Střední děložní listy jsou přisedlé, celokrajné, střelovité, vyšší listy přisedlé úzce obkopinaté, s okrajem velmi mělce zvlněným až řídce oddáleně zubatým (obr. 2, 3). Všechny listy jsou na okraji hustě, na ploše čepelí řídce chlupaté. Květenství je řídký hrozen, květy jsou na dlouhých, šikmo odstálých stopkách, kališní lístky podlouhlé, úzce bíle lemované (obr. 3). Drobná oranžově žlutá semena jsou uložena v nepukavých šešulích ve dvou řadách s hmotností 1 000 semen 1,0 - 1,4 g. Šešule jsou široce obvejcovité až hruškovité, nafouklé bez čnělky ani za zralosti nepukavé. Semena jsou ve dvou řadách, elipsoidní, jemně hrbolatá, světle kávově hnědá až skořicová, bez endospermu. Počet chromozomů: 2n = 40. Druh je hmyzosnubný (pyl přenášejí hlavně včely).
6
Rod Camelina zahrnuje pět druhů, z nichž jen Camelina sativa se vyvinula do kulturní podoby. U tohoto druhu se rozlišují čtyři poddruhy – microcarpa (maloplodá), pilosa (ozimá), sativa (setá, nejčastěji pěstovaná), olentata (velkoplodá).
Odrůdy Malý zájem o pěstování lničky se v minulosti projevil tím, že v současné době v databázi ÚKZUZ je v seznamu odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize ke dni 1.10.2007 uvedena jediná odrůda lničky Vega (rok zápisu 2002). V nedávné minulosti byla na seznamu povolených odrůd ve Státní odrůdové knize odrůda Hoga, které však byla ze seznamu vyškrtnuta. Ve státních odrůdových zkouškách byla nedávno ověřována odrůda Svalöf (obě pocházejí z Dánska). Pro pěstování lničky osivo lze získat ze zahraničí. Níže jsou uvedeny další odrůdy lničky, které pocházejí z různých států. Některé odrůdy lničky pěstované v okolních státech: --------------------------------------------------------------Boha (DK), Lindo (SRN), Bronowska (PL), Omskaja (SU), Camé (S), Sortadinskij (SU), Czenstochovska (PL), Svalöf (DK), Hoga (DK), Ukrajinskaja (SU), Kirgizskaja (SU), VIR 4158 (SU), Voronezskaja (SU), Wroclawska (PL), Zarja socializma (SU), Zavolzska (SU), Brzybrodska II (PL) --------------------------------------------------------------Pokud se týká šlechtění lnička patří mezi velmi plastické druhy obdobně jako řepka. U řepky se během krátké doby vyšlechtily odrůdy s velmi rozdílným obsahem mastných kyselin podle požadavků, zvýšil se podstatně výnos. Při cílevědomém šlechtění by se zřejmě dosáhlo podobných výsledků i u lničky.
Nároky na stanoviště Pokud jde o nároky na stanoviště je lnička velmi skromná plodina. Hodí se téměř pro všechny stanoviště (jak pro nížiny tak i pro podhůří). Nejlépe ji vyhovují chudší lehké, hlinité a hlinitopísčité půdy. Podle zkušeností z Irska se jí daří dobře i na silně kamenitých půdách. Nedaří se jí na těžkých, kyselých a zamokřených stanovištích. Na velmi úrodných půdách někdy poléhá. Kromě počáteční potřeby vláhy je velmi odolná vůči suchu a v počátečních fázích růstu dobře snáší i nízké teploty. Patří k nejranějším plodinám. Má krátkou vegetační dobu v průměru asi 3,5 měsíce. Dá se pěstovat jako hlavní plodina nebo meziplodina. Mladé rostlinky jsou velmi odolné vůči nízkým teplotám. Uvádí se, že nejsou poškozovány ani při poklesu teplot na -15 oC.
7
Technologie pěstování Osevní postup Lničce se daří téměř po všech předplodinách vyjma plodin čeledi brukvovité. Nejlepší předplodinou jsou luskoviny a luskoobilné směsky. Dobrými předplodinami jsou také cukrovka, brambory, kukuřice na siláž, mák. U každé předplodiny je třeba zohledňovat jaké herbicidy byly použity při pěstování, neboť lnička je citlivá na zanechaná rezidua herbicidů. Špatně vzchází, byly-li k předplodině použity herbicidy s dlouhou dobou působnosti jako např. GLEAN a pod. Pro ozimou formu lničky je základním požadavkem, aby předplodina umožnila včasný podzimní výsev. Nejlepšími předplodinami z tohoto důvodu jsou rané brambory a raná zelenina, ozimé směsky, jarní směsky a pícnina sklízené v červenci, kmín, hrách. Lnička je výbornou předplodinou pro obilniny, kde je považována jako luskoviny za vynikajícího přerušovače obilních sledů. V minulosti, se také pěstovala po zaorané ozimé řepce. Zpracování půdy Základní příprava půdy závisí především na předplodině. Hlavním požadavkem na přípravy půdy je vytvořit podmínky pro co nejlepší založení porostu. U ozimých forem lničky je třeba, aby předplodina byla sklizena brzy, aby mohla včas následovat podmítka a střední orba. Před seťovou orbou se aplikují podle zásobenosti půdy živinami fosforečná a draselná minerální hnojiva. Seťovou orbu je třeba provést 2 – 3 týdny před setím na hloubku 0,15-0,25 m. Příprava půdy před setím je obdobná jako pro všechny drobnosemenné plodiny. Kvalita předseťové přípravy ovlivňuje úspěšnost a rovnoměrnost vzcházení. Podmítku je třeba provést okamžitě po úklidu pozemku po předplodině do hloubky 10 cm. Na pozemcích kde jsou vytrvalé plevele a kamení je třeba použít podmítací pluhy, jinak lze volit talířové nebo radličkové kypřiče. Podmítku můžeme ošetřit válením. Před podmítkou nebo na podmítku lze použít P, K minerální hnojiva. Těsně před orbou je možné také hnojit hnojem. Lepší variantou je použití hnoje k předplodině. Orba by měla proběhnout nejméně dva-tři týdny po podmítce kvůli vzejití výdrolu, případně plevelů. U ozimých forem lničky, protože jde o letní orbu, je třeba zvlášť na těžkých půdách a ve všech vláhově nejistých oblastech dodržovat zásady letní agrotechniky. Při orbě je třeba volit pluhy co s nejužšími radlicemi nejlépe oboustranné. Hloubka orby pro lničku postačuje na 0,2-025 m. Současně s orbou je možno oranici okamžitě ošetřit drobícím zařízením. Předseťová příprava se provádí zpravidla kombinátorem nebo na podzim urovnané oranici vláčením do hloubky 3 cm. Přípravu je třeba provést tak, aby nedošlo k tvorbě půdního škraloupu. U jarních forem lničky je třeba provést předseťovou přípravu co nejdříve, jak to jen půdní podmínky dovolí. Setí Ozimé formy lničky se vysévají později než řepka olejka a to podle výrobních oblastí od začátku do konce září. Při ranných výsevech v druhé polovině srpna při teplém a vlhkém podzimu a pozdním nástupu zimy lnička přechází již na podzim z fáze listové růžice do fáze prodlužování, což vede k tomu, že během zimního období porost částečně nebo úplně vymrzá.
8
Pro dosažení vysokých výnosů semene lničky vyžaduje jarní forma co nejranější setí (konec března, začátek dubna). S opožděným setím dochází ke snižování výnosů semen. Seje se obvykle do obilních řádků tj. 0,125 m. Norma výsevu je 9 - 12 kg/ha (max. 400 rostlin/m2). Hloubka setí 1 - 2 cm. Po zasetí je obvyklé válení rýhovanými válci, zejména v období sucha. U pěstování lničky na osivo by se měly dodržet následující opatření. Minimální prostorová izolace u certifikovaného osiva lničky je 200 m. Časová pauza od posledního pěstování téhož druhu by měla být minimálně 4 roky. Není dobré používat osivo z přesevů. Osivo se doporučuje mořit, což však není zatím uvedeno v Metodice pro ochranu rostlin. Při dobrém uskladnění si osivo si uchovává dobrou klíčivost po několik let. Podle německých pramenu lze použít přípravky pro moření osiva jako u řepky olejky. Pěstování lničky po sobě se nedporučuje z fytosanitárních důvodů pro výskyt řady chorob a škůdců. Výživa a hnojení Lničku lze zařadit k plodinám vhodným pro low input systémy, tj. pěstování při nízkých vstupech do produkčního procesu (nízké dávky hnojiv a pesticidů). Na dobře zásobených půdách živinami se lnička obejde i bez hnojení. Vzhledem k velmi krátké vegetační době postačí jen hnojení před setím. Minerální fosforečná a draselná hnojiva se aplikují na podzim i k předplodině. Obvykle postačí dávky 30-40 kg/ha P2O5 tj. např. 170 až 220 kg/ha superfosfátu a 40-60 kg/ha K2O tj. 70-100 kg/ha 60 % draselné soli. Dusíkatá hnojiva se u ozimých i jarních forem aplikují až na jaře. Podle literárních údajů se dávky dusíku ke lničce pohybují v rozmezí 20-60 kg/ha. Podle našich výsledků z polních pokusů lze konstatovat, že na úrodných půdách dochází již při dávkách N 80 kg/ha k poléhání lničky, zvláště ozimých forem, jejichž rostliny jsou vyšší v porovnání s jarními formami. Z těchto dlouhodobých pokusů také vyplývá, že na úrodných živinami bohatých půdách lze u lničky bez aplikace dusíkatých hnojiv dosáhnout uspokojivých výnosů semene. Na méně úrodných půdách se při dávce N 80 kg/ha výnosy semene lničky zvyšovaly o 80-90 % oproti parcelám bez hnojení N. Použití organických hnojiv (hnůj, kejda) se přímo k lničce nedoporučuje. Odběr základních živin produkcí 1 tuny sušiny lničky uvádí tab. 1. Tab. 1. Odběr živin sklizní při produkci 1 tuny sušiny lničky seté (kg) :
semeno sláma celkem
N 27,1 11,1 38,2
P 5,0 2,0 7,0
K 6,3 6,4 12,7
Ca 5,9 8,3 14,2
Mg 1,5 1,0 2,5
Ochrana rostlin Ochrana lničky seté proti chorobám a plevelům není u nás zatím dostatečně propracována vzhledem k malým osevním plochám. V SRN se uvádí moření osiva a použití herbicidů jako pro řepku. Boj proti škůdcům je prakticky stejný jako u ostatních brukvovitých plodin. Nejčastější choroby a škůdci vyskytující se na lničce:
9
----------------------------------------------------------Choroby ----------------------------------------------------------Plíseň šedá (Botritis cinerea Pers.) Plíseň bělostná (Albugo candida Pers.) Plíseň zelná (Perenospora brassicae Gaum.) ----------------------------------------------------------Škůdci ----------------------------------------------------------Dřepčík olejkový (Psylliodes chrysocephala L.) Blýskáček řepkový (Meligethes aeneus Fabr.) Krytonosec lničkový (Ceutorrhynchus syrites Germar) Bejlomorka kapustová (Dasyneura brassicae Win.) Květilka zelná (Delia radicum L.) Osenice polní (Scotia segetum Den. et Schiff.) ----------------------------------------------------------Ochrana proti škůdcům Škůdci napadají lničku po celou vegetaci. Jednotlivé druhy však škodí v určitých růstových fázích. Po zasetí to jsou dřepčíci, krytonosec, osenice polní apod. Během vegetace škodí na stoncích krytonosec, generativní orgány napadají blýskáček, krytonosec, bejlomorka, mšice apod. Při větším napadení lničky je třeba provést chemické ošetření a to na základě překročení prahu jejich škodlivosti. Při aplikaci insekticidů proti škůdcům je důležitá včasnost zásahu. Při časném výsevu jarních forem lničky rostliny vyrostou, zesílí a jejich stonky ztvrdnou, takže dochází k menšímu poškození rostlin např. dřepčíky. Pro jarní ošetření (koncem března nebo začátkem dubna) se proti krytonosci doporučují aplikace přípravky Nurelle D nebo Talstar 10 EC. V době objevení poupat lze uplatnit proti krytonosci nebo blýskáčkům řepkovým Talstar 10 EC. Na začátku kvetení je možné proti šešulovým škůdcům použít rovněž Talstar 10 EC, před kvetením nebo v květu Karate Zeon. Ochrana proti chorobám Základním předpokladem ke snížení výskytu chorob je prevence. K preventivním opatřením patří vhodný osevní postup, odstranění posklizňových zbytků, hlubší orba, moření osiva. Z chorob se na lničce nejvíce vyskytuje plíseň šedá, fomové černání stonku, padlí apod. V našich pokusech s lničkou jsme z chorob zaznamenali téměř každoročně na všech stanovištích u obou forem lničky nízké nebo střední napadení plísní šedou (Botritis cinerea) – obr. 4, 5 a Perenosporou spp. V některých letech byl zaznamenán slabší výskyt Alternária spp. a Albugo spp. U ostatních chorob nebyl zaznamenán silnější výskyt.
10
Obr. 4. Plíseň šedá na stonku lničky
Obr. 5. Plíseň šedá na šešulích lničky
Regulace zaplevelení Lnička má značnou konkurenční schopnost vůči plevelům. Na slabě zaplevelených pozemcích při dobrem založení porostu ji lze pěstovat i bez herbicidů a v krajním případě snese lnička vláčení. Vláčení je nejvhodnější uplatnit ještě u nezapojených porostů lničky ve stadiu 2 až 4 párů pravých listů. Po tomto mechanickém zásahu se lnička velmi rychle vzpamatovává, takže nedochází k jejímu většímu poškození. Proti plevelům je nejlevnější dobrá prevence. Lničku je třeba vysévat na nezaplevelené pozemky. Před setím je třeba požívat vhodných agrotechnických opatření: podmítka, použití vhodných mechanizmů na orbu a předseťovou přípravu půdy apod. Ve většině případů je třeba proti plevelům v porostech lničky aplikovat herbicidy. V SRN doporučují do lničky herbicidy, které se používají do porostů řepky. Proti plevelům se do porostů řepky u nás doporučují podle druhu výskytu plevelů Brasan 540 EC, Comand 36 CS, Butisan Star, Galera. Synfloran 48 EC, Treflan 48 EC, Devrinol 45 F, Galera, Lontrel 300 apod. Jako vynikající je doporučována předseťová aplikace tank mixu Devrinol 45 F + Treflan 48 EC (nebo Synfloran 48 EC), která potlačuje i výdrol obilí. Po setí se doporučují Butisan 400 SC, Fuego, Sultan 50 SC. Velmi často je doporučována kombinace herbicidů Butisan 400 SC + Command 36 CS. V našich polních pokusech byl porost obou forem lničky každoročně proti plevelům (podle výskytu plevelů) ošetřen preemergentně Butisanem Star (2 l/ha) nebo Touchdownem (2 l/ha) nebo postemergentně Lontrelem 300 (0,35 l/ha), Afalonem 50 WP (2 kg/ha). Také jsme s úspěchem použili přípravek NABU (NP55) v dávce 3 l/ha proti výdrolu pšenice ozimé na podzim u ozimé formy lničky. Veškeré chemické zásahy v boji proti plevelům je třeba vést podle zásad integrované ochrany rostlin. V současné době nejsou oficiálně zatím povoleny žádné herbicidy použitelné při pěstování lničky. Podrobné správné zacházení a podmínky pro aplikaci herbicidů včetně možností kombinace jsou uvedeny např. v katalogu přípravků na ochranu rostlin. Lničku není vhodné pěstovat na pozemcích, kde byly k předplodině aplikovány herbicidy s dlouhodobou
11
působností reziduí jako např. GLEAN apod., tak jak již bylo zmíněno v kapitole „technologie pěstování – Osevní postup“.
Sklizeň a posklizňové ošetření Ve srovnání s ozimou řepkou je sklizeň u lničky méně problematická, protože lnička není náchylná k pukání šešulí a výdrolu. Tato její přednost dává možnost počkat se sklizní až dozrají všechna semena a jejich vlhkost dosáhne 8 %, která je při kombajnové sklizni potřebná k jejich skladování. Nebezpečí větších ztrát je pouze při déle trvajícím deštivém počasí těsně před sklizní, protože semena vylučují za vlhka sliz, což vede k jejich stíženému čištění. Brzy zasetá lnička se sklízí před ozimou řepkou v plné zralosti. Později zaseté jarní formy lničky dozrávají přibližně ve stejné době jako řepka olejka. Lnička se sklízí obilními žacími mlátičkami. Sklizeň nevyžaduje žádnou adaptaci nebo přídavné zařízení ke kombajnu. Při sklizni vlhčího porostu nebo při vyšším výskytu zelených plevelů se doporučují vyšší otáčky mlátícího bubnu a menší mezera mlátícího ústrojí. Pracovní rychlost sklízecí mlátičky by měla být plynulá. Sláma lničky se může zaorat nebo sklidit na další použití. Možné využití je také pro energetické účely (spalování). Při zaorání slámy je třeba rovnoměrné rozptýlení po pozemku. Slámu lničky lze sklidit běžnými lisy na obilnou slámu. Po sklizni je nutno semeno dočistit přesahuje-li množství nečistot 5 % a při vyšší vlhkosti dosušit na požadovanou skladovací hodnotu 8 %. Postup dosoušení, sušicí teplota a řádné vychlazení je podobné jako při dosoušení řepky.
Výnosy Průměrný výnos lničky ve státních odrůdových zkouškách za období 1992-96 byl 3,16 t/ha. V běžných výrobních podmínkách se mohou výnosy semene lničky pohybovat okolo 1,5 až 2,0 t/ha. Z východní oblasti Rakouska jsou uváděny výnosy semene lničky i nad 2,8 t/ha. V sousední SRN činil průměrný výnos semene lničky v oblasti Rauischholzhausenu 2,05 t/ha. Výnosy semene lničky bývají obvykle v porovnání s některými dalšími olejninami nižší. Např. řepka ozimá dosahovala ve sledovaném období v celostátním průměru výnosu semene kolem 2,5 t/ha, slunečnice kolem 2,0 t/ha (Potměšilová, Adamec, 2001). Výnosy semene lničky z našich pokusů se dají srovnat s průměrnými výnosy hořčice bílé resp. lnu olejného dosahované v naší republice v daném období kolem 1,2 t/ha resp. 1,4 t/ha. Výsledky z polních polyfaktoriálních pokusů s lničkou setou (ozimá i jarní forma) dosažené ve VÚRV, v.v.i. podle stanovištních podmínek a některých faktorů pěstování jsou uvedeny v tab. 2, 3). Z výsledků lze vyvodit některé dílčí závěry. Obecně výnosy semene kolísaly v průměru v závislosti na půdně-klimatických podmínkách a agrotechnických opatřeních u lničky ozimé od 0,7 do 2,46 t/ha sušiny, u lničky jarní od 1,14 do 2,37 t/ha sušiny. Ozimá forma dosahovala v průměru vyšších výnosů semene v Ruzyni (o 38 %) a Troubsku (o 66 %) v porovnání s jarní formou lničky (tab. 2). Na stanovišti s horšími půdně-klimatickými podmínkami v Lukavci byly naopak v průměru zjištěny vyšší výnosy semene u jarní formy lničky. Vyšší dávky dusíku (N2) zvyšovaly výnosy semene na všech stanovištích u obou forem lničky v porovnání s nehnojenými variantami (N0) (tab. 2). Vyšší dávky N (80 kg/ha) zvyšovaly výnosy semene u ozimé resp. jarní formy lničky v průměru stanovišť o 23 % resp.
12
25 % v porovnání s nehnojenými variantami (tab. 2). U lničky ozimé bylo zaznamenáno na stanovišti v Ruzyni na parcelkách hnojených dávkami N2 poléhání porostu. Vyšší dávky dusíku N2 se projevily do výnosů semen výrazněji u obou forem lničky hlavně na stanovišti s menší půdní úrodností v Lukavci. Výnosy stonků obou forem lničky jsou uvedeny v tab. 2. Za sledované období byl v průměru zjištěn výnos stonků přepočtený na sušiny u ozimé formy 4,21 t/ha, u jarní formy lničky 2,51 t/ha (tab. 2). Z uvedeného je patrné, že ozimá forma lničky dosahuje většího výnosu stonků. Vyšší dávky N (80 kg/ha) zvyšovaly výnosy stonků u ozimé resp. jarní formy lničky v průměru stanovišť o 26,4 % resp. 12,7 % v porovnání s nehnojenými variantami (tab. 2). Tab. 2. Průměrné hodnoty výnosů lničky přepočtené na sušinu dosažené v pokusech VÚRV podle stanovišť a podmínek pěstování – agrotechniky (průměr let 1993-2002). Stanoviště: Ruzyně Lukavec Troubsko Ruzyně Lukavec Troubsko Varianta Výnos semene (t/ha) Výnos stonků (t/ha) Ozimá forma lničky N0V1 1,50 0,78 1,82 4,58 3,33 3,35 N0V2 1,94 0,71 1,88 4,26 2,50 4,03 N1V1 1,45 0,99 1,85 4,74 4,24 3,3 N1V2 1,94 1,11 2,14 4,48 3,70 3,29 N2V1 1,84 1,41 2,46 5,27 5,41 4,11 N2V2 2,07 1,45 1,99 5,25 5,81 4,14 Průměr 1,79 1,08 2,03 4,76 4,17 3,70 Jarní forma lničky N0V1 1,26 1,14 1,11 2,61 1,70 2,73 N0V2 1,27 1,34 1,24 2,66 1,88 2,44 N1V1 1,25 1,77 1,13 2,71 1,91 2,70 N1V2 1,33 1,71 1,21 2,08 1,98 3,80 N2V1 1,27 2,34 1,25 2,83 2,24 2,95 N2V2 1,44 2,14 1,40 2,67 2,12 3,26 Průměr 1,30 2,03 1,22 2,59 1,97 2,98 Poznámky: V1 - výsevek 9,7 kg/ha (cca 300 klíčivých semen/m2), V2 - výsevek 14,5 kg/ha (cca 450 klíčivých semen/m2), N0 - hnojení N = 0, N1 - hnojení N = 40 kg/ha, N2 - hnojení N = 80 kg/ha Půdně-klimatické charakteristiky jednotlivých stanovišť: Troubsko (nadmořská výška-270 m n.m., půdní typ-černozem, roční teplota vzduchu 8,4 oC, roční úhrn srážek 577 mm) Ruzyně (350 m n.m., půdní typ-hnědozem, roční teplota vzduchu 8,2 oC, roční úhrn srážek 477 mm) Lukavec (620 m n.m., půdní typ-kambizem, roční teplota vzduchu 6,8 oC, roční úhrn srážek 686 mm) Použité výsevky neměly průkazný vliv na výnosy semen. U řidších porostů lničky jsme zjistili většinou silnější větvení rostlin, jako hlavní příčinu obdobných výnosů zrna při srovnání s porosty hustějšími. Při nižším výsevku byl zjištěn vyšší počet úložných orgánů (šešulí) na rostlinu a nižší HTS. Uvedené počty rostlin se průkazně projevily do výnosu semene a počtu šešulí zvláště u jarní formy lničky. Trendy vlivu výsevku na výnosy semene u ozimé formy lničky na stanovištích v Ruzyni a Lukavci jsou uvedeny v grafech 1, 2. Z grafů
13
je vidět, že na výnosy kolem 1,5 t/ha semene je třeba v Ruzyni kolem 280 rostlin na metr čtverečný v Lukavci 300 rostlin/m2. Délka vegetační doby od počátku vzcházení do sklizně v plné zralosti semene byla ovlivněna počasím v jednotlivých letech a kolísala u jarní formy lničky na stanovišti v Troubsku od 96 dní v roce 1996 (rok během vegetace v průměru suchý a teplý) do 104 dní v roce 1999, v Ruzyni od 105 dní v roce 2003 do 140 dní v roce 1997, na stanovišti v Lukavci od 115 v roce 2003 do 151 dne v roce 2004. V průměru za sledované období bylo zjištěno prodloužení vegetačního období na stanovišti v Lukavci o 26 dní v porovnání s Troubskem a o 6 dní v porovnání s Ruzyní. Z výsledků je patrné prodloužení vegetační doby u jarní formy lničky na stanovišti s vyšší nadmořskou výškou, nižší teplotou a vyššími srážkami během vegetace. Graf. 1. Trendy vlivu výsevku na výnosy semene ozimé formy lničky v Ruzyni (logaritmická spojnice trendu za období 1996-1999).
počet rostlin (ks/m2)
600 500 400 300 200 100 0 0,0
0,5
1,0
1,5
2,0
výnos semene (t/ha)
počet rostlin (ks/m2)
Graf 2. Trendy vlivu výsevku na výnosy semene ozimé formy lničky v Lukavci (logaritmická spojnice trendu za období 1996-1999). 900 800 700 600 500 400 300 200 100 0 0,0
0,5
1,0
1,5
2,0
2,5
výnos semene (t/ha)
Z chorob se téměř každoročně na všech stanovištích u obou forem lničky v nízkém nebo středním napadení vyskytovaly plíseň šedá (Botritis cinerea) a Perenospora spp. V některých letech byl zaznamenán slabší výskyt Alternária spp. a Albugo spp. Ostatní choroby nebyly ve větší míře zaznamenány. Ze škůdců byl na jaře zaznamenán slabší nebo střední výskyt dřepčíků, v době květu lničky slabší nebo střední výskyt blýskáčků. Při
14
silnějším napadení lničky byly porosty ošetřeny běžnými insekticidy používanými proti těmto škůdcům. Obsah oleje v semenech kolísal v závislosti na ročníku. Nejmenší procentické zastoupení oleje v semenech bylo za sledované období u obou forem zjištěno v roce 1998, kdy počasí v době dozrávání semen (červenec, srpen) bylo velmi teplé a suché. Také vegetační doba byla v tomto roce krátká. Obsah oleje v tomto roce u jarní formy lničky byl v průměru pouze 33,7 % u ozimé formy 35,3 %. Obsah oleje v semenech lničky byl v průměru relativně vysoký (u ozimé formy 40,1, u jarní formy 38,4 % - tab. 3) a blíží se obsahu oleje u řepky olejky (střední hodnota 40-44 %). Podobné hodnoty obsahu oleje v semenech lničky uvádí např. Strašil, 1997. Baranyk a kol. (1995) udává průměrné hodnoty obsahu oleje pro lničku 31,1 %. Minkevič a Borkovskij (1953) uvádějí rozmezí obsahu oleje v % sušiny semen v rozmezí 25 až 46 %. Gugel a Falk (2006) uvádí pro podmínky Kanady průměrný obsah oleje v semenech lničky v rozmezí 38-43 %, obsah proteinu v rozmezí 27-32 %. Vliv hnojení a stanoviště na obsah oleje u ozimé resp. jarní formy lničky je uveden v grafech 3 resp. 4. Stanoviště a použité dávky N měly statisticky průkazný vliv na obsah oleje v semenech lničky. Olejnatost byla vyšší u obou forem lničky na stanovišti v Lukavci v průměru o 13,5 % v porovnání s Ruzyní (tab. 3, graf 3, 4).
Tab. 3. Vliv stanoviště a hnojení N na olejnatost (%) a zastoupení jednotlivých mastných kyselin (%) (průměr let 1996-99). Stanoviště Forma lničky
Hnojení
Olejnatost
Kyselina Kyselina Kyselina Kyselina olejová linolová linolenová eikosenová
Lukavec
ozimá
N0*
43.2
17.0
17.4
38.9
14.6
Ruzyně
ozimá
N0
37.6
14.9
16.8
40.4
14.8
průměr N0
N0
40.4
16.0
17.1
39.7
14.7
Lukavec
ozimá
N2**
43.3
17.0
16.2
40.4
14.7
Ruzyně
ozimá
N2
36.9
14.7
16.4
40.1
13.4
průměr N2
N2
40.1
15.8
16.3
40.3
14.1
celkem
40.3
15.9
16.7
39.9
14.4
ozimá-průměr Lukavec
jarní
N0*
42.3
17.9
17.5
35.8
16.1
Ruzyně
jarní
N0
36.3
16.6
18.7
35.2
15.4
průměr N0
N0
39.3
17.1
18.1
35.5
15.8
Lukavec
jarní
N2**
40.1
17.4
17.9
35.3
15.6
Ruzyně
jarní
N2
35.0
16.3
19.0
34.7
15.2
průměr N2
N2
37.6
16.9
18.5
35.0
15.4
celkem
38.4
16.9
18.3
35.3
15.6
jarní-průměr
Poznámky: * bez hnojení N ** při celkové dávce 80 kg/ha N Lze konstatovat, že v průměru let vyšší dávka N (80 kg/ha) snižovala obsah oleje u jarní formy lničky o 4,3 % v porovnání s nehnojenými variantami (graf. 3, 4) . Obsah jednotlivých mastných kyselin kolísal vlivem ročníku méně než tomu bylo u obsahu oleje. U obou forem převažovala v semenech kyselina linolenová jejíž hodnoty byly u 15
jarní formy v průměru 35,3 % u ozimé formy 39,9 % celkového podílu mastných kyselin (tab. 3). Výše nad 10 % v zastoupení kyselin v semenech dosáhly v sestupném pořadí také kyseliny linolová, olejová a eikosenová. Z uvedeného je zřejmé, že u sledovaných odrůd lničky nemá větší než 50 % zastoupení žádná kyselina.
Graf 3. Vliv hnojení a stanoviště na obsah oleje u jarní formy lničky.
obsah oleje (%)
50 40 30
Lukavec
20
Ruzyně
10 0
0 kg/ha
80 kg/ha hnojení N
Graf 4. Vliv hnojení a stanoviště na obsah oleje u ozimé formy lničky.
obsah oleje (%)
50 40 30
Lukavec
20
Ruzyně
10 0
0 kg/ha
hnojení N
80 kg/ha
Využití produktu Využití lničkového oleje naráží u nás na odbytovou a ekonomickou barieru. U semen lničky nejsou zatím jako u řepky nebo lnu olejného apod. stanoveny minimální ceny. Potíž je i v tom, že pro potravinářské využití lničkového oleje ani využití lničkových pokrutin do krmných směsí u nás zatím neexistují žádné normy a jejich vytvoření a schválení si vyžádá dlouhou dobu.
16
Lnička jako zdroj vysychavého oleje by mohla spolu se lnem zajišťovat potřeby surovin pro průmysl laků a fermeží, kde jsou suroviny zčásti dováženy. Semeno lničky obsahuje v průměru 8 % vody, 23 % dusíkatých látek, 30 % tuku, 22 % bezdusíkatých výtažkových látek, 9 % vlákniny, 7,3 popelovin (Čvančara a kol., 1962). Semeno lze využívat v potravinářském průmyslu (roztíratelné máslo - po rafinaci, pokrmové tuky) - kosmetice (mýdla a další produkty) - zpracovatelském průmyslu (výroba barev, laků, fermeží, mýdel, bionafta) - jako osivo Při ověřování metylesteru vyrobeného ze semen lničky, bylo konstatováno, že má obdobné vlastnosti jako melyester řepkový. Lze jej tedy přidávat do nafty podobně jako řepkový. Má pouze vyšší jodové číslo kolem 155, zatímco EU požaduje jako standart jodové číslo metylesteru 120, naše normy 125. Řešením může být směs lničkového oleje např. s řepkovým olejem, který má jodové číslo cca 110. V každém případě je vhodné přidat antioxidant, který může udržet dlouhodobou antioxidační odolnost lničkového oleje. Využití pokrutin a extrahovaných šrotů Pokrutiny lničky jsou z hlediska krmivářského průmyslu v normě pokud se týká obsahu kyseliny erukové (obsah nepřesahuje 3,3 %) a glukosinolátů, které se drží na úrovni kolem 3,5 % µmol na gram sušiny. Např. v porovnání se sojovými pokrutinami mají lničkové vyšší obsah některých cenných látek pro výživu drůbeže, např. metioninu, cysteinu, threoninu apod. Přesto se doporučuje do krmné směsí pro drůbež dát nejvýše 15 % lničkových pokrutin, aby vejce nedostala „příchuť“. Šešulky (plevy) - možno zkrmovat nebo spalovat. Ze stonků se dříve vyráběly kartáče a košťata. Stonky lze také spalovat (spalné teplo sušiny slámy = 18,84 KJ/g, semene = 26,36 KJ/g) nebo z nich vyrábět buničinu. Pro úplnost jsou dále uvedeny některé charakteristiky oleje a fyzikální a chemické konstanty oleje (tab. 4). Tab. 4. Některé charakteristiky lničkového oleje (minimální a maximální naměřené hodnoty). Obsah oleje v semeni (%) 33-42
Procentický obsah jednotlivých mastných kyselin v oleji palmitová
stearová
olejová
linolová
linolenová
eikosenová
eruková
4,5-6,0
2,0-3,0
9,0-24,0
12,1-19,1
33,0-38,0
12,0-18,0
2,2-4,5
Fyzikální a chemické konstanty lničkového oleje. Specifická hmotnost při 15 oC 0,919-0,933
Koeficient refrakce při 20 oC 1,475-1,478
Teplota tuhnutí v oC pod nulou 15,0-19,0
Číslo zmýdelnění
Jodové číslo
Číslo kyselosti
Vysychavost
181,2-188,1
132-153
0,25-13,2
vysychavý
Poznámky: Koeficient refrakce - stanovuje index lomu "n" při přechodu paprsků z jednoho prostředí do druhého. Platí Snellův vztah n = sin i/sin r. Používá se většinou žluté monochromatické světlo sodíku.
17
Číslo zmýdelnění - je množství miligramů draselného louhu, kterého je zapotřebí k zmýdelnění kyselin, jež jsou obsaženy v tuku. U většiny rostlinných tuků se číslo zmýdelnění pohybuje mezi 190 a 200. Jodové číslo - je ukazatelem obsahu nenasycených kyselin v tucích. To je vyjádřeno množstvím gramů jodu, které se sloučily se 100 g tuku. Číslo kyselosti - je ukazatelem obsahu volných kyselin v oleji. Ukazuje počet miligramů draselného louhu (KOH), kterého je zapotřebí k neutralizaci kyselin v jednom gramu tuku. Lnička má v porovnání s ostatními brukvovitými relativně vysoký podíl kyseliny eikosenové. Obsah glukosinolátů je asi 40-45 mikromolů na 1 gram odtučněné sušiny, obsah hrubých bílkovin činí 20-30 %, obsah tokoferolů kolísá mezi 540 a 760 ppm.
Orientační ekonomické hodnocení Orientační propočet přímých nákladů na pěstování lničky seté uvádí tab. 5. Pokusili jsme se propočíst přímé náklady na pěstování lničky seté. Pro ozimou formu lničky jsme vypočetli přímé náklady 12 440 Kč/ha, (tab. 5) pro jarní 11 800 Kč/ha. Nepřímé náklady (pozemková daň, odpisy, režie) zatěžují dále pěstování o dalších cca 3 000 Kč/ha. Z výše uvedeného orientačního propočtu vyplývá, že pokud bude semeno lničky vykupováno za stejnou cenu jako řepkové, z hlediska rentability je nutno vypěstovat minimálně 2,1 t/ha lničkového semene, abychom pokryli náklady vynaložené na pěstování. Výpočty je nutno brát pouze jako orientační, neboť cenové relace se mohou během krátké doby měnit. Tab. 5. Výpočet přímých nákladů na pěstování lničky seté. Pracovní operace Podmítka Orba Hnojení prům. hnojivy N, P, K (300 kg/ha hnojiva - rozmetání + cena hnojiva) Příprava půdy před setím (kombinátor) Setí + osivo Chemické ošetření proti plevelům (aplikace + přípravek) Chemické ošetření proti chorobám (aplikace + přípravek) Chemické ošetření proti škůdcům (aplikace + přípravek) Sklizeň zrna + odvoz Sklizeň slámy (lisování + odvoz) Přímé náklady celkem:
18
Průměrná cena v Kč/ha 620 1 350 280 + 2 860 350 450 + 800 290 + 417 290 + 845 290 + 244 1 790 + 350 625 + 250 12 441
Porovnání přímých nákladů pěstování některých olejnin v Kč na ha a na 1t semene (Kavka a kol. 2006) s orientačními náklady u lničky seté je uvedeno v tab. 6. Kavka a kol. (2006) uvádí celkové normativní náklady při standardní resp. intenzivní výrobní technologii na výrobu řepky ozimé 19 516 Kč/ha (5 914 Kč/t) resp. 28 134 Kč/ha ( 7 034 Kč/t) pro hořčici bílou 10 750 Kč/ha (9 773 Kč/t) resp. 16 030 Kč/ha (8 905 Kč/t) len olejný 18 563 Kč/ha (12 375 Kč/t) resp. 19 474 (9 737 Kč/t). Z uvedeného je patrné, že celkové náklady na pěstování lničky jsou srovnatelné s normativními náklady pro hořčicí bílou a jsou nižší než jsou celkové normativy náklady pro len nebo řepku. Za současné situace, než se pěstitel rozhodne pěstovat lničku, musí mít zajištěn odbyt produktu včetně finančních vazeb, nejlépe smluvních, jinak se zatím vystavuje podnikatelskému riziku. Tab. 6. Porovnání přímých nákladů pěstování některých olejnin v Kč na ha a na 1t semene (Kavka a kol. 2006) s orientačními náklady u lničky seté. Plodina Řepka olejka Hořčice bílá Len olejný Řepka olejka Hořčice bílá Len olejný Lnička setá
Přímé náklady na ha (Kč) Přímé náklady na 1t (Kč) Standardní technologie pěstování 19516 5914 10750 9773 18563 12375 Intenzivní technologie pěstování 28134 7034 16030 8905 19474 9737 12441 *1) 8294 *2) 6220
Poznámky: *1) při výnosu semene 1,5/ha *2) při výnosu semene 2t/ha
Závěr Lnička setá patří v současnosti k tzv. „zapomenutým“ plodinám. Pro svoji nenáročnost, krátkou vegetační dobu, dobrý zdravotní stav se znovu uvažuje s jejím pěstování pro průmyslové a přírodní energetické využití. Lnička vykazuje nízké vstupy do výroby, bezproblémovou agrotechniku což představuje určitou extenzifikaci v rostlinné výrobě. Lnička by mohla vhodně doplnit sortiment u nás pěstovaných olejnin. Jarní forma se může uplatnit jako náhradní plodina po zaorané ozimé řepce. Lnička pro svoje složení mastných kyselin a dalších látek je vhodná pro chemický průmysl. Lničkový olej se hlavně používá při výrobě barev, laků, metylesteru pro výrobu bionafty apod.
19
Seznam použité související literatury Baranyk, P. – Zelený, V. – Zukalová, H. – Hořejš, P.: Olejnatost vybraných druhů alternativních olejnin. (Oil content of some species of alternative oil plants). Rostl.Výr., 1995, Vol. 41, No. 9: 433-438. Boberska, K. – Uczkiewicz, Z. – Dyba, S. – Nawracaa, J. – Baczkiewicz, B.: Estimation of variability of chosen traits in European false flax (camelina sativa L.) genotypes. Prace z Zakresu Nauk Rolniczych. 2004, 97: 61-70. Bohme, H. – Flachowsky, G.: On the siutability of camelina press cake as feedstuff for pigs, ruminants and poultry. Landbauforschung-Volkenrode. 2005, 55(3): 157-162. Čvančara, F. a kol.: Zemědělská výroba v číslech. První díl. SZN Praha, 1962, 1170 s. Dubey, S.D. – Shukla, P. – Tiwari, S.P. (1997): Effect of fertilizer on yield of linseed (Linum usitatissimum). Indian Journal of Agricultural Sciences. 67: 11, p. 539-540. Fábry A. a kol.: Jarní olejniny. 1990 (Ed. MZe ČR), 239 p. Frohlich, A. – Rice, B.: Eveluation of Camelina sativa oil as a feedstock for biodiesel production. http://dx.doi.org/10.1016/j.indcrop.2003.12.004. Gugel, R.K. – Falk, K.C.: Agronomic and seed quility eveluation of Camelina sativa in western Canada. Canadian Journal of Plant Science. 2006, 86(4): 1047-1058. Hurtaud, C. – Peyraut, J.L.: Effect of feeding camelina (seed or meal) on milk fatty acid composition and butter spreadability. Journal of Dairy Science. 2007, 90(11): 5134-5145. Kavka, M. a kol. (2006): Normativy zemědělských výrobních technologií. ÚZPI, Praha, 376 s. Kurowski, T.P. – Jankowski, K.: Sanitary state of crambbe and spring false flax in relatio to way of fertilization. Rosliny Oleiste. 2003, 24(2): 477-488. Matyka, S. – Walkiewicz, A. – Wielbo, E. – Babicz, M. – Mazur, A. – Sayga, M.: Influence of Camelina sativa seeds in fattener´s feeding on value of swine´s fattering and slaughter traits. Zootechnica. 2005, 23: 81-86. Matthaus, B.: Leindotter – ein altes Pflanzenol mit neuer Zukunf? Ernahrungs Umschau. 2004, 51(1): 12-16. Minkevič, I.A., - Borkovskij, V.J.: Olejniny, SZN Praha, 1953, 393 s. Plíštil, D. – Brožek, B. – Malaťák, J. – Heneman, P.: Heating briguettes from energy crops. RES.AGR.ENG. 2004, 50(4): 136-139. Peiretti, P.G. – Mussa, P.P. – Prola, L. – Meineri, G.: Use of different levels of false flax (Camelina sativa L.) seed in diets for fattering rabbits. Livestck Science. 2007, 107(2/3): 192198. Potměšilová, J. – Adamec, J.: Situační a výhledová zpráva – Olejniny. Ed.: MZe ČR, srpen 2001, 36 s. Robinson, D.E.: Neolithic and bronze age agriculture in Southern Scandinavia – recent archaeobotanical evidence from Denmark. Environmental Archaeology. 2003, 8(2): 145-165. Schuster, A. – Friedt, W.: Development of Camelina lines for industrial purposes. In: Proceedings of the International Conference held in Braunschweig, Germany, June 1997. Ed.: James and James Ltd., 1998: 1108-1110. Vollmann, J. – Moritz, T. – Kargl, C. – Baumgartner, S. – Wagentristl, H.: Agronomic eveluation of camelina genotypes selected for seed quality characteristics. Industrial Crops and Products. 2007, 26(3): 270-277. Zubr, J.: Dietary fatty acids and amino acids of Camelina sativa seed. http://www.foodscipress.com/Journals2.htm.
20
Seznam publikací, které předcházely metodice Strašil, Z.: Ekonomické, ekologické a agronomické aspekty pěstování lničky seté. Sborník: Rozšíření maloobjemových plodin pro potravinářské a technické využití ke zvýšení rentability rostlinné výroby. Praha-Ruzyně 1994: 145-152. Strašil, Z.: Energetické bilance v rostlinné výrobě u vybraných netradičních průmyslových plodin. Sborník: Mezinárodní slovenský a český kalorimetrický seminář. Ráčkova dolinaPribilina, 2001: 133-136. Strašil, Z. - Honzík, R.- Malířová, J.: Plevele v porostech lničky seté. (Weeds in the stands of false flax). Rostl. Výr., 1999, Vol. 45, No. 1: 29-39. Strašil Z. - Káš M.: Analisis of agricultural important characters of false flax – alternative oil crop. Bibliotheca Fragmenta Agronomica, 2006, II, Vol. 11: 595-596. Strasil Z. - Káš M. - Vach M.: Analysis of agricultural important characters of false flax – alternative oil crop. In.: Book of Proceedings. VIII ESA Congress 11-15 July 2004, Kopenhagen, Denmark. 2004: 559-560. Strašil, Z. - Skala, J.: Effects of locality, N-fertilization and crop density on production and quality of Camelina sativa seeds. Fragmenta agronomica, 1995, No 2: 44-45.
21
Autor:
Ing. Zdeněk Strašil, CSc.
Název:
Základy pěstování a možnosti využití lničky seté
Vydal:
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Drnovská 507, 161 06 Praha 6 – Ruzyně ve Výzkumném ústavu zemědělské techniky, v.v.i.
Sazba a tisk: Náklad:
Výzkumný ústav zemědělské techniky, v.v.i. Drnovská 59, 161 06 Praha 6 - Ruzyně 250 ks
Vyšlo v roce 2008 Vydáno bez jazykové úpravy Kontakt na autora:
[email protected] Autor fotografií: Zdeněk Strašil © Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., 2008 ISBN 978-80-87011-75-1
Vydal Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. ve Výzkumném ústavu zemědělské techniky, v.v.i. 2008
