Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra finančního práva a národního hospodářství
Diplomová práce
ZDANĚNÍ PŘÍJMŮ ŠEDÉ EKONOMIKY Income Taxation of the Informal Economy
Autor: Lenka Dymáková Brno, říjen 2011
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Zdanění příjmů šedé ekonomiky zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně dne 27.10.2011 ____________________________________ vlastnoruční podpis autora
2
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé diplomové práce panu JUDr. Petru Mrkývkovi, Ph.D. za jeho odborné vedení a vstřícný přístup.
3
Obsah 1. Úvod .......................................................................................................................................6 2. Šedá ekonomika ......................................................................................................................8 2.1. Pojem a definice šedé ekonomiky .....................................................................................8 2.2. Příčiny vzniku šedé ekonomiky ...................................................................................... 10 2.2.1. Zvyšování daňové a sociální zátěže .......................................................................... 11 2.2.2. Rozsah regulace ....................................................................................................... 14 2.2.3. Služby veřejného sektoru ......................................................................................... 14 2.2.4. Trh práce ................................................................................................................. 15 2.3. Důsledky šedé ekonomiky .............................................................................................. 16 3. Jednotlivé projevy šedé ekonomiky a jejich úprava ............................................................... 18 3.1. Práce na černo ................................................................................................................ 18 3.1.1. Příčiny a omezení trhu práce na černo ...................................................................... 21 3.1.2. Charakteristika práce na černo v ČR ........................................................................ 23 3.1.3. Zdanění práce v ČR ................................................................................................. 25 3.1.4. Práce na černo v EU................................................................................................. 27 3.2. Podnikání a platby v hotovosti ........................................................................................ 30 3.3. Daňové ráje .................................................................................................................... 31 3.3.1. Motivy k offshore podnikání .................................................................................... 32 3.3.2. Daňový motiv .......................................................................................................... 33 3.3.3. Založení offshore společnosti v praxi ....................................................................... 36 4. Obecná opatření proti šedé ekonomice .................................................................................. 38 4.1. Snížení daňového zatížení............................................................................................... 38 4.2. Zesílení kontroly, důslednosti ukládání sankcí a vynucování pravidel ............................. 40 4.3. Prevence, informace, podpůrná opatření v daňových systémech ..................................... 40 4.4. Opatření vztahující se k příslušníkům třetích zemí .......................................................... 42 4.5. Veřejné mínění ............................................................................................................... 42 5. Boj proti jednotlivým projevům šedé ekonomiky v ČR a EU ................................................. 44 5.1. Řešení práce na černo a opatření proti ní v ČR ................................................................ 44 5.1.1. Snížení daňového zatížení ....................................................................................... 45 5.1.2. Kontrolní činnost státu ............................................................................................ 46 5.1.3. Regulace zaměstnávání cizinců ............................................................................... 47 5.2. Úprava plateb v hotovosti .......................................................................................... 48 5.2.1. Boj v ČR ................................................................................................................. 48 5.3. Úprava týkající se daňových rájů .................................................................................... 50 5.3.1. Opatření v EU a ostatních zemích světa .................................................................. 50 5.3.2. Opatření v ČR ......................................................................................................... 52 4
6. Opatření v zahraničí .............................................................................................................. 55 6.1. Negativní opatření v praxi .............................................................................................. 55 6.2. Pozitivní opatření v praxi ................................................................................................ 56 6.3. Doporučení v ČR ............................................................................................................ 57 7. Závěr ..................................................................................................................................... 59 Resumé ..................................................................................................................................... 60 Seznam literatury ...................................................................................................................... 61 Seznam tabulek ........................................................................................................................ 63 Seznam grafů ........................................................................................................................... 64
5
1. Úvod Aktivity šedé ekonomiky týkající se hlavně zaměstnanosti, produkce a plateb, které jsou pečlivě skryty před státními autoritami, tvoří velkou a stále se rozšiřující část všech ekonomik světa. Jednotlivé státy se pak snaží s tímto fenoménem bojovat prostřednictvím vzdělávání a informování veřejnosti, zlepšováním právních systému a na druhou stranu také zlepšováním důslednosti kontrol a ukládání sankcí. Neustále jsou vypracovávány statistiky a různé studie, s kterých se dozvídáme, kdo se trhu šedé ekonomiky účastní, co způsobuje jeho vznik a rozvoj a jaké jsou hlavní aktivity na tomto trhu. Je samozřejmě obtížné získat úplné informace o celkové šedé ekonomice, jelikož její účastníci chtějí zůstat skryti a veškeré informace jsou pouze odhadované a nikdy úplné. Odhady šedé ekonomiky mohu být považovány za vášeň v poznávání nepoznatelného. Existuje několik důležitých důvodů, proč by vlády jednotlivých zemí měly brát sektor šedé ekonomiky vážně a řešit její vznik a zejména rozšíření v posledních letech. Prvním a nejdůležitějším z nich je fakt, že stát přichází o příjmy z daní a dávek sociálního zabezpečení, jelikož část aktivních lidí se účastní šedé ekonomiky a tyto platby jednoduše neodvádí. Stálé zvyšování daní a dalších povinných plateb vede k pozdějšímu růstu šedé ekonomiky. Můžeme tedy říct, že rostoucí šedá ekonomika je reakcí jednotlivců na přetížení platbami, které jim ukládá stát. Dalším důvodem zkoumání šedé ekonomiky může být i zkreslování údajů o celkové ekonomice země, které šedá ekonomika způsobuje. Jedná se o indikátory jako míra nezaměstnanosti, výše HDP, jejichž nepřesné údaje způsobují obtížnost volby správného politického opatření a řešení ekonomické situace země. Na druhou stranu je třeba zmínit, že většina příjmů vydělaná v části šedé ekonomiky je následně investována do oficiálního sektoru ekonomiky, což podporuje celkový růst ekonomiky země. Černobílý pohled na šedou ekonomiku tedy neexistuje. Cílem této práce zhodnotit právní prostředí České republiky ve vztahu k šedé ekonomice. Dále posouzení, zda některé úvahy, koncepce a zahraniční řešení jsou aplikovatelná v České republice, a to vzhledem k mezinárodním závazkům, právní kultuře, morálce, apod.
6
Diplomová práce je systematicky rozdělena do kapitol, kdy je nejprve definován pojem šedé ekonomiky, faktory, které způsobují její vznik a ovlivňují velikost jejího rozsahu a konečně i důsledky, které má na celkovou ekonomiku země. Po té jsou rozebrány jednotlivé prvky šedé ekonomiky a jejich úroveň a pozice jak v České republice, tak v Evropské unii. Dále se práce věnuje obecným způsobům řešení problému šedé ekonomiky, jež jsou v následující části práce konkrétně rozebrány a aplikovány přímo na jednotlivé prvky šedé ekonomiky. V poslední kapitole jsou pak uvedeny praktické příklady boje s šedou ekonomikou zejména ze zemí Evropské unie a navrženy možnosti řešení v České republice. Diplomová práce vychází především ze studií věnovaných problému šedé ekonomiky, které byly zpracovány na objednávky Evropské komise, dále publikací zabývajících se tímto fenoménem a hlavně prací na černo. Práce také sleduje předpisy Evropské unie a České republiky týkající se tohoto tématu. Při zpracování diplomové práce byla užita zejména metoda deskripce při popisu pojmu šedé ekonomiky a jednotlivých právních předpisů, dále metoda analýzy a komparace.
7
2. Šedá ekonomika Základním krokem k řešení problémů, které sebou šedá ekonomika přináší, je vůbec šedou ekonomiku pochopit a hlavně definovat. Je třeba najít její příčiny, charakter, na jakém mechanismu pracuje, její strukturu a ve finále dopady a důsledky její existence, ať už kladné nebo záporné. Všem těmto skutečnostem se věnuje následující text této kapitoly.
2.1. Pojem a definice šedé ekonomiky Název „šedá ekonomika“ je pouze jednou z mnoha variant, jak takový typ ekonomiky nazvat. Terminologie je v oblasti tohoto typu ekonomiky stále nejednotná a místo jednoho běžně užívaného názvu nám nabízí nepřeberné množství pojmů jako černá, šedá, stínová, podzemní, skrytá, neoficiální nebo neformální ekonomika. Neshody už jen v názvu svědčí o nejednotnosti literatury a studií, které se snaží objevit a definovat oblast šedé ekonomiky. Jenže právě uspokojivá definice a správná metoda měření jsou nezbytné pro zjištění příčin růstu šedé ekonomiky a analyzování jejího dopadu na oblasti politické, sociální a ekonomické. 1 Dle profesora Edgara L. Feigeho neexistuje pouze jedna neoficiální ekonomika, ale je jich hned několik. Ve své studii „Defining and estimating underground and informal economies: the new institutional economics approach“ uvádí, že jednotlivé aktivity stínové (podzemní) ekonomiky jsou děleny dle toho, jaká konkrétní pravidla porušují. Pro ilustraci použití tohoto kritéria dělení identifikuje čtyři specifické typy stínové ekonomiky, a to:2 a)
Neohlášená ekonomika (anglicky psané „unreported economy“) se skládá z těch hospodářských činností, které se vyhýbají nebo obcházejí institucionálně stanovená fiskální pravidla kodifikována v daňových zákonech. Souhrnným měřítkem této ekonomiky je výše příjmů, které by měly být oznámeny finančnímu úřadu, ale není tomu tak, a to zvláště pracovníků (hlavně u osob samostatně výdělečně činných), podniků a řádně deklarovaných ekonomických transakcí.
1
FEIGE, Edgar L. The Underground Economies:Tax Evasion and Information Distortion. Cambridge: Cambridge University Press., 2007. s. 10. ISBN 0-521-26230-5. 2 FEIGE, Edgar. L. DEFINING AND ESTIMATING UNDERGROUND AND INFORMAL ECONOMIES: THE NEW INSTITUTIONAL ECONOMICS APPROACH [online]. To be Published in World Development, Vol. 18, No 7, 1990. s. 7. Dostupné z: http://129.3.20.41/eps/dev/papers/0312/0312003.pdf
8
b)
Nezaznamenaná ekonomika (anglicky psané „unrecorded economy“) zahrnuje neplacené ekonomické aktivity vykonávané v domácnosti k jejímu prospěchu nebo k prospěchu domácností příbuzných nebo přátel na základě reciprocity, včetně každodenní domácí práce a mnoha různých činností směřujících ke splnění vlastních potřeb.3
c)
Neformální ekonomika (anglicky psané „informal economy“) obsahuje ty hospodářské aktivity, které obcházejí náklady a jsou vyřazeny z výhod a práv stanovených zákonem a dalšími předpisy a pravidly upravujícími majetkové vztahy, komerční licence, pracovní smlouvy, přestupky, finanční úvěry a systém sociálního zabezpečení. Jedná se např. o profesionální aktivity, vykonávané jako jediné nebo druhé zaměstnání, provozované pravidelně za účelem výdělku a pohybující se na hranici nebo vně povinností daných právním řádem, předpisy a smluvními závazky, s výjimkou těch neformálních činností, které jsou součástí kriminální ekonomiky.
d)
Nelegální ekonomika (anglicky psané „illegal economy“) představuje aktivity a ekonomické transakce, které jsou striktně zakázané trestním zákonem, jako je výroba a distribuce zakázaného zboží a služeb. Nelegální ekonomika bývá nejmenší součástí stínové ekonomiky. Na základě výše uvedeného je nejčastěji používána jednoduchá obecná definice
neoficiální ekonomiky, dle níž neoficiální ekonomika zahrnuje všechny v současné době neregistrované ekonomické aktivity, které přispívají do oficiálně počítaného nebo sledovaného hrubého národního produktu.4 Dle Smithe je neoficiální ekonomika „veškerá tržní produkce zboží a služeb, ať už legální či nelegální, která uniká detekci v oficiálních odhadech hrubého domácího produktu.“ Poněkud obsáhlejší definicí uvádí Martin Fassmann, který neoficiální ekonomiku charakterizuje jako „ty příjmy resp. činnosti, jejichž nejbytostnějším zájmem je, aby zůstaly skryty (alespoň před orgány státního represivního aparátu), dále neformální aktivity nebo transakce, které nezahrnují platby a které jsou určeny ušetřit nákupy a konečně ty činnosti, které v konečném důsledku sice vedou k oficiálním příjmům, ale jejichž samotný zdroj, či lépe řečeno cesta jejich nabytí je v rozporu s platnými zákonnými pravidly, nařízeními a dohodami.“ 3
FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika a práce na černo. Praha: Nakladatelství Sondy, 2007. s. 18. FEIGE, Edgar. L. DEFINING AND ESTIMATING UNDERGROUND AND INFORMAL ECONOMIES: THE NEW INSTITUTIONAL ECONOMICS APPROACH [online]. To be Published in World Development, Vol. 18, No 7, 1990 [cit. 2011-09-02]. Dostupné z: http://129.3.20.41/eps/dev/papers/0312/0312003.pdf. 4
9
Já se ztotožňuji s jednodušší definicí Friedricha Schneidera, 5 který se celý svůj profesionální život zabývá výzkumem šedé ekonomiky. Šedou nebo stínovou ekonomiku dle něj tvoří legální aktivity, které jsou ale důsledně skryty před státními orgány. Nezahrnuje tedy ve své podstatě nelegální aktivity a zločiny jako je pašování a výroba drog, praní špinavých peněz a zpronevěru. V dalším textu bude používán termín šedé ekonomiky a zastává definici pana profesora Schneidera, tedy že se jedná o legální aktivity, ovšem důsledně skryté před orgány státu nebo nějakým způsobem obcházející zákon.
2.2. Příčiny vzniku šedé ekonomiky V návaznosti na definici šedé ekonomiky je třeba objasnit, proč vlastně šedá ekonomika vzniká a co pohání ekonomické subjekty k tomu, aby využívali ekonomických aktivit mimo oficiální ekonomiku. Existují 4 obecné faktory,6 které zapříčiňují vznik šedé ekonomiky a ovlivňují její velikost a rozsah. Prvním faktorem jsou úspory. V případě např. práce mimo oficiální ekonomiku, kdy pracovník neplatí daně a další povinné sociální a zdravotní dávky, vznikají pracovníkovi značné úspory, které by jinak odevzdal státu. K účasti na šedé ekonomice se subjekty uchylují hlavně v době ekonomického poklesu a útlumu. Dalším faktorem ovlivňujícím rozsah šedé ekonomiky je nedostatek pocitu viny v případě jakéhokoliv porušení právních norem nebo jejich obcházení. Šedá ekonomika je často považována jako součást každodenního života a mnoho subjektů při participaci na šedé ekonomice pocit viny necítí a často si nikdo ani neuvědomuje, že porušuje právní normy nebo je obchází. Samozřejmě tento vývoj myšlení je závislý i na tom, jaký vzor dává svým občanům sám stát. Pokud státní instituce nejsou schopny vydat náležitě kvalitní zákony, které by šedou ekonomiku omezily a nejsou schopny poskytnout svým občanům dostatečné benefity v případě účasti v oficiální ekonomice, není bohužel možné očekávat od samotných občanů dodržování zákonů a to, že by omezili svoji účast na ekonomice šedé. 5
Friedrich Schneider je profesorem ekonomie na Univerzitě Johannese Keplera v Linzi, Rakousko. Jeho profesionálním zaměřením je Obecná ekonomická politika, zdanění, šedá ekonomika, Privatizace a deregulační politiky. 6 SCHNEIDER, Friedrich. Economy in The Shadow Europe [online]. VISA, 2009 [cit. 2011-09-02]. Dostupné z: http://www.visaeurope.com/en/site_services/search.aspx?terms=Schneider.
10
Třetím faktorem je snadnost zapojení se do šedé ekonomiky. V šedé ekonomice neexistují žádné administrativní překážky a žádné povinnosti kladené zákonem. Např. platby v hotovosti nelze vysledovat a díky otevřenosti trhu Evropské unie se peněžní prostředky pohybují i za hranice České republiky a nikdo o nich neví a nikde nejsou evidovány. Posledním obecným faktorem, který působí na šedou ekonomiku je nízké riziko odhalení takového chování. Navíc při zvážení výše trestů a pokut za porušení zákonů v případě šedé ekonomiky stále více lidí se uchýlí k tomuto risku a raději budou provádět své hospodářské aktivity v rámci šedé ekonomiky. Racionální subjekty se na základě těchto skutečností přesouvají v rámci trhu do oblasti neoficiální ekonomiky, aby se tak vyhnuli vysokým vstupním nákladům na trh oficiální, jako jsou poplatky za registrace, obdržení licencí, živností a dalších povolení. Vysoké náklady v porovnání s neoficiálním trhem jsou dále také vynakládány na udržení zákonných požadavků, jakožto placení daní, dávek sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění, často náročná byrokracie a pracovní zákony a zákony na ochranu životního prostředí. Příčinou vzniku výše uvedených faktorů, dle nichž se lidé rozhodují, zda se budou účastnit neoficiálního trhu či nikoliv, je silná role státu při ovlivňování hospodářství. Regulatorní úlohu státu můžeme spatřovat zejména ve zvyšování daňové zátěže a dávek sociálního zabezpečení a pojištění, v rozsahu regulace a počtu zákonů a pravidel a v rozsahu služeb veřejného sektoru. 2.2.1. Zvyšování daňové a sociální zátěže V mnoha studiích, 7 je zvyšování daňové a sociální zátěže považováno za jednu z hlavních příčin růstu šedé ekonomiky. Výše daňového zatížení a dalších dávek značně ovlivňuje rozhodování subjektů při volbě mezi pracovní možností a volným časem a zároveň stimuluje pracovní nabídku v šedé ekonomice. Čím je tedy větší rozdíl mezi celkovými náklady na práci v oficiálním sektoru a v neoficiálním, tím více se lidé uchylují k aktivitám v šedé ekonomice. 8 Přímo se nabízí možnost snížit daně a další dávky a tím by se rozsah šedé ekonomiky zmenšil nebo by šedá ekonomika úplně zanikla. Ovšem snížení zdanění nepovede k poklesu šedé 7
Např. Thomas (1997), Lippert and Walker (1997), Schneider /(1994, 1997) SCHNEIDER, Friedrich. Shadow economy [online]. 2002 [cit. 2011-09-02]. Dostupné z:
. 8
11
ekonomiky, ale pouze k její stabilizaci a zabrání jejímu dalšímu vzrůstu. Většina autorů se každopádně shoduje na tom, že daňové zatížení a další dávky stanovené státem ovlivňují velikost šedé ekonomiky. 9 Budou-li se zvyšovat daňové sazby, přímo úměrně se bude zvyšovat i rozsah šedé ekonomiky. Dalším problémem je složitost úpravy daňového systému. Čím složitější systém je, tím více nedokonalostí obsahuje, což dává možnost k obcházení pravidel a ke vzniku daňových úniků, ať už vědomě a cíleně nebo pouze z neznalosti nebo nemožnosti vyznat se v celém systému. Navíc je třeba značný aparát pro zajištění takového systému a kontrolu jeho výkonu. Níže uvádím graf, z kterého je patrná závislost velikosti šedé ekonomiky (osa y) na velikosti příspěvků na sociální zabezpečení a celkových daní včetně daně z přidané hodnoty (osa x). Graf č. 1: Velikost stínové ekonomiky v závislosti na velikosti příspěvků na sociální zabezpečení a daňové zátěže
Zdroj: Schneider. Friedrich. Size and measurement of the informal ekonomy in 110 countries around the World. 2002.10
9
SCHNEIDER, Friedrich. Shadow economy [online]. 2002 [cit. 2011-09-02]. Dostupné z: . 10 SCHNEIDER., Friedrich. Size and measurement of the informal ekonomy in 110 countries around the World. [online]. 2002 [cit. 2011-09-03]. Dostupné z: http://www.amnet.co.il/attachments/informal_economy110.pdf>.
12
V další tabulce je přehled sazeb daňového zatížení a sazeb dávek sociálního zabezpečení v zemích OECD. Z tabulky vyplývá již výše napsané. Země s vyšším daňovým a sociálním břemenem mají i větší podíl šedé ekonomiky na celkové ekonomice své země. Ovšem existují i výjimky, jako např. Velká Británie a Rakousko, které při celkem vysokém daňovém zatížení mají i přesto malý sektor šedé ekonomiky. Celkově ovšem platí pravidlo, čím větší daňové zatížení, tím se zvětšuje sektor šedé ekonomiky. Tabulka č. 1: Velikost šedé ekonomiky ve vztahu k daňovému zatížení a sociálnímu a zdravotnímu pojištění v zemích OECD
Velikost neformální ekonomiky (v % HDP) Řecko Itálie Španělsko Belgie Švédsko Norsko Dánsko Irsko Kanada Německo Francie Nizozemí Velká Británie USA Rakousko Švýcarsko 1) Sazby z roku 1996
Daň z přidané hodnoty (v %) 1)
Průměrná přímá daň (v %) 2)
Celková výše sociálního a zdravotního pojištění (v %)
Celkové daňové břemeno a sociální a zdravotní pojištění (v %)
28,5 27,0 22,9 21,9 19,2 18,9 18,3 15,9 14,6 14,5 14,3 14,0
18 19 16 21 25 23 25 21 7 15 20,6 17,5
11 12 13 19 20 19 36 20 21 8 6 0
43,3 41,9 38,2 36 33,6 19,8 9 19,5 15 32,2 44 39,8
72,3 72,9 67,2 76 78,6 61,8 70 60,5 43 65,2 70,6 67,3
13,1 8,8 8,3 7,5
17,5 3 20 6,5
16 1 8 10
21,4 21,4 42,4 23,2
54,9 41,4 70,4 39,7
2) Průměrná přímá daň je počítána jako suma všech příjmových daní placených z platů (včetně příjmů ze samozaměstnání) děleno hrubou cenou práce jednoho průměrného příjemce mzdy
Zdroj: SCHNEIDER, Friedrich. Size and Measurement of the Informal Economy in 110 Countries around the World, 2002.11
11
SCHNEIDER, Friedrich. Size and measurement of the informal ekonomy in 110 countries around the World. [online]. 2002 [cit. 2011-09-03]. Dostupné z: .
13
Vlivem přímých a nepřímých daní, stejně tak dávek sociálního zabezpečení na vývoj a velikost šedé ekonomiky se budu zabývat v dalších kapitolách této práce.
2.2.2. Rozsah regulace Intenzita a rozsah regulací ze strany státu je další příčinou rozšíření šedé ekonomiky. Počet zákonů a pravidel, licencí a dalších požadavků stanovených státem v oficiálním sektoru ekonomiky samozřejmě snižuje svobodu volby jednotlivců. Stát by se měl spíše orientovat na kvalitu vydávaných zákonů a pravidel a ne pouze na kvantitu. Velké množství zákonů nikdy nezaručí jejich efektivní výkon. Je třeba se tedy soustředit na prohlubování perfektnosti a efektivity stávajících předpisů a nevydávat zbytečně další zákony a uklidnit tak veřejné mínění v tom, že stát přeci s šedou ekonomikou bojuje. Nadměrné a někdy zbytečné vydávání dalších zákonů vede pouze ke zvýšení moci úředníků a ke zvýšení zaměstnanosti pouze ve veřejném sektoru. Stejně jako u daní je i zde názor, že s větší mírou regulace dochází k rozšiřování šedé ekonomiky. 2.2.3. Služby veřejného sektoru Nárůst šedé ekonomiky vede bohužel ke snižování příjmů státu. Stát tak nezískává prostředky, ze kterých je schopen financovat veřejně poskytované služby, a proto v důsledku snižuje kvalitu a množství těchto služeb. Řešením je v častých případech zvýšení daňového zatížení právnických a fyzických osob v oficiální části ekonomiky, ale zároveň i pokles kvality poskytovaných veřejných služeb, např. infrastruktury.12 To vše samozřejmě vede ke zvyšování účasti na šedé ekonomice. Z výzkumu Johnsona, Kaufmanna a Zoido-Lobatóna (1998b) 13 vyplývá, že menší šedé ekonomiky se objevují v zemích, jejichž daňové příjmy jsou vysoké, ale zároveň sazby daní jsou nízké, právní řád neobsahuje nadmíru zákonů a regulací. Toto bohužel neplatí v transformujících se ekonomikách, kde je často daňové zatížení vysoké, doprovázené rozsáhlým systémem 12
SCHNEIDER, Friedrich. Shadow economy [online]. 2002 [cit. 2011-09-02]. Dostupné z: . 13 JOHNSON S., KAUFMANN D., ZOIDO-LOBATÓN P. Regulatory discretion and the unofficial economy. The American Economic Review 88/2/1998. [online]. 1998 [cit. 2011-09-03]. Dostupné z: http://siteresources.worldbank.org/INTWBIGOVANTCOR/Resources/unofficial.pdf.
14
regulací, a to vše dává možnost rozvoji korupce, vyšším daním a samozřejmě rozvoji šedé ekonomiky. Ve výsledku vyspělé země v rámci OECD, současně některé země východní Evropy se nacházejí v relativně dobré rovnováze nízkých daňových sazeb a kvalitního právního systému a protikorupční kontroly a na druhé straně relativně malé šedé ekonomiky. Na druhé straně země Latinské Ameriky a země bývalého Sovětského svazu vykazují značnou nerovnováhu, kdy daňové zatížení je velmi vysoké, právní systém složitý a neefektivní, dochází ke korupci a oproti zde stojí vysoká míra aktivit v neoficiální sféře ekonomiky. 2.2.4. Trh práce Regulace v rámci trhu práce přispívá k rozvoji šedé ekonomiky nemalým dílem. Díky stanoveným minimálním mzdám, povinným platbám zdravotního a sociálního pojištění a daní, se mnoho lidí uchýlí spíše k práci v rámci šedé ekonomiky. V souvislosti s trhem práce a řešením problému práce mimo oficiální ekonomiku jsou tématem diskuzí hlavně nezaměstnanost a počet povinných pracovních hodin. Za příčinu nezaměstnanosti je považována cena práce, kdy výdaje na jednoho zaměstnance jsou příliš vysoké. V tomto případě se uchyluje jak zaměstnavatel, tak i člověk, který chce být zaměstnán, do oblasti neoficiálních aktivit. Omezení povinných pracovních hodin, jako např. ve Francii nebo v Německu, také nemusí být účelným řešením. Za touto ideou stojí myšlenka, že existuje pouze omezené množství práce, které by mělo být přerozděleno mezi více lidí. Bohužel toto nucené rozdělení vede k vyššímu počtu volných hodin, které jsou lidé schopni využít k další práci, ale už ne v oficiální části ekonomiky. Příkladem z praxe může být společnost Volkswagen v Německu, jejíž odbory dosáhly snížení pracovních hodin. V okolí společnosti, kde najednou začaly rekonstrukce a obnovování domů ve větší míře ve srovnání s ostatními regiony Německa.14 Stejný důsledek způsobí i snížení věku odchodu do důchodu. Lidé si tak najdou práci i jen na poloviční úvazek, která nebude podléhat zdanění a nikdo nebude odvádět sociální ani další dávky. Dalším faktorem ovlivňujícím trh práce a rozvoj šedé ekonomiky je také migrace obyvatelstva. Ta je samozřejmě vyšší v USA a v zemích západní Evropy než v České republice, ale i tak přispívá značnou mírou k rozvoji šedé ekonomiky. Migrující obyvatelé často nemohou 14
SCHNEIDER. Friedrich. Shadow economy. [online]. June 2002. s. 16. [cit. 2011-09-10] Dostupné z: http://www.econ.jku.at/members/Schneider/files/publications/Encyclopedia.PDF.
15
ani své výdělky nikde přiznat, jelikož nemají oprávnění k výkonu práce. Jsou schopni pracovat za nízké mzdy a v horších pracovních podmínkách v rámci šedé ekonomiky. Zaměstnavatelé si pak raději najmou „levnějšího“ zaměstnance, než je tuzemec.
2.3. Důsledky šedé ekonomiky V rámci studií šedé ekonomiky neexistuje pouze jeden názor na to, jaké dopady může šedá ekonomika mít. Můžeme se setkat s několika různými názory na to, zda šedá ekonomika působí pouze negativně na národní ekonomiku státu, či je schopna způsobit i nějaký positivní důsledek. Autoři Adam a Ginsburgh ve své studii nazvané Belgium (1985) 15 sledovali vliv šedé ekonomiky na oficiální růst národní ekonomiky (studie byla vypracována pro Belgii) a výsledkem byl v některých případech pozitivní vztah mezi rostoucí šedou ekonomikou a růstem národní ekonomiky. Šedá ekonomika je zdrojem růstu národního produktu a podporuje elasticitu hospodářství. Šedá ekonomika vykazovala své plusy hlavně v transformujících se zemích, kdy poskytovala novým podnikatelům zkušenosti a pouze se čekalo na její legalizaci. Ve vyspělých zemích na druhou pomáhá ekonomickým subjektům při recesi a stagnaci národní ekonomiky. Produkce šedé ekonomiky tak pohání národní HDP a v častých případech způsobí i oživení ekonomiky. Dle Friedricha Schneidera16 se až dvě třetiny peněz vydělaných na černo vrátí do oficiálního sektoru k uspokojení většinou dlouhodobých potřeb spotřebním zbožím. To opět značně stimuluje oficiální hospodářství. Neformální ekonomika díky snadnému vstupu na trh podporuje i podnikatelskou inovativnost a konkurenceschopnost. Hodně autorů však nevěří tomu, že po vyzkoušení si aktivit v rámci neformálního sektoru se podnikatelé rozhodnou vejít do oficiální sféry. I přes uvedené klady šedé ekonomiky existují stále oprávněné obavy ze záporných důsledků, které šedá ekonomika způsobuje oficiálnímu sektoru. Mezi největší z nich patří snižování daňových výnosů státu.
15
ADAM, M., GINDSBURG, V. Effects of Irregular Markets on Macroeconomic Policy: Some Estimates for Belgium. European Economic Review 29/1. [online]. 1985 [cit. 2011-09-10]. s. 15-33. Dostupné z: http://ideas.repec.org/a/eee/eecrev/v29y1985i1p15-33.html. 16 SCHNEIDER. Friedrich. Shadow economy [online]. 2002 [cit. 2011-09-02]. Dostupné z: .
16
Obecně dochází k odlivu prostředků do neformálního sektoru, čímž se deformují statistiky, a protože je šedá ekonomika často plně nezměřitelná, pro stát je tak velmi obtížné vykonávat hospodářskou politiku a stanovit nástroje, prostřednictvím kterých se snaží udržet ekonomickou stabilitu. Dále nedochází k porušování pouze daňových právních předpisů, ale dalších oblastí právního řádu, jako např. pracovněprávních předpisů, zákonů na ochranu životního prostředí, což často může vést k nenávratným škodám na životě nebo životním prostředí. V rámci šedé ekonomiky také nedochází k efektivní alokaci zdrojů a k vytváření úspor z rozsahu. Vzhledem k možnosti odhalení neformálních aktivit subjekty působící na neoficiálním trhu nevyužívají plně zdroje, což vede k plýtvání, ztrátě výkonnosti a k poklesu národního produktu. V neposlední řadě neformální sektor podporuje rozvoj korupce. Účastníci trhu šedé ekonomiky, kteří na tomto trhu chtějí za každou cenu zůstat, jsou ochotni platit těm, kdo provádějí kontrolu dodržování pravidel stanovených státem, většinou cokoliv. Existence šedé ekonomiky tedy podkopává státní řízení ekonomiky. Je tak celkově narušena efektivita a stabilita a důvěryhodnost státních institucí. Společenské vztahy jsou narušeny všeobecným okrádáním, korupcí a neplněním závazků.
17
3. Jednotlivé projevy šedé ekonomiky a jejich úprava Pokud nazýváme ekonomiku „šedou“, je patrné, že se jedná o odstín neoficiální ekonomiky. Není to přímo černá ekonomika, která se pohybuje úplně za hranicí zákona a zahrnuje veškeré nelegální aktivity, ale nachází se právě na hranici zákona a jedná se o legální aktivity, které jsou ovšem pečlivě skryty před státními institucemi. Šedá ekonomika se tak stává součástí každodenního života, kdy se často setkáváme s člověkem, který sice pracuje, ale ze svého výdělku neodvádí daň ani další povinné dávky, v restauraci se prodává většina zboží, které se nepřiznává v účetnictví a nakonec, většina plateb probíhá i přes různé restrikce v hotovosti. Tato kapitola je věnována jednotlivým, dle mého názoru nejdůležitějším, projevům šedé ekonomiky. Prvním z nich je práce na černo, která tvoří až dvě třetiny objemu šedé ekonomiky. 17 Zbylou třetinu představuje podnikání, kde probíhají platby v hotovosti, z nichž pouze část je evidována a přiznána. Spornou oblastí je podnikání v „daňových rájích“. Řada autorů a specialistů podnikání v daňových rájích neřadí přímo do šedé ekonomiky. I přesto bych tomuto typu podnikání chtěla věnovat jednu podkapitolu této práce.
3.1. Práce na černo Práce na černo není odborným termínem, ovšem v našich podmínkách tento pojem již zdomácněl a je hojně používán i v odborných studiích místo pojmů neformální práce, či neoficiální práce. Práce na černo je možná největší subkapitolou šedé ekonomiky a často je i s šedou ekonomikou zaměňována. Pro práci na černo se ovšem, na rozdíl od šedé ekonomiky, v rámci Evropské unie ustálila obecně užívaná definice, kdy se Evropská komise ztotožňuje s názorem, že práce na černo představuje jakékoli placené činnosti, které jsou zákonné, pokud jde o jejich povahu, ale které nejsou ohlášeny veřejným úřadům, při vzetí v úvahu odlišnosti v regulatorních systémech členských států. 18 Dle praxe Evropské unie je z okruhu práce na černo vyňata kriminální činnost. Jedná se o činnost, která je často velmi obtížně zjistitelná, je již ve své podstatě nezákonná a jejím výkonem jsou narušena základní lidská práva. Příkladem může být obchodování s lidmi, výroba, prodej a SCHNEIDER, Friedrich. The Shadow Economy in Europe, 2010. VISA, 2010 cit. 2011-10-20. Dostupné z: http://www.visaeurope.com/en/site_services/search.aspx?terms=Schneider 18 FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika a práce na černo. Praha: Nakladatelství Sondy, 2007. s. 186. 17
18
pašování drog. Neoficiální práce je naproti tomu ve své podstatě legální činnost, ale jakožto položka není zahrnuta při výpočtech do hrubého národního produktu. Nelegální činností se stává až ve spojení s povinnostmi, které vyplývají z realizace práce v oficiálním sektoru. Práce na černo není přihlášena, nemohou z ní tedy plynout daně, platby na sociální a zdravotní pojištění a na druhou stranu subjekty vykonávající tuto práci nejsou chráněni zákony a nejsou nositelé výhod, které stát oficiálním pracovníkům poskytuje. V analýzách Evropské komise se objevuje následující členění práce na černo: 19 neformální dvojí zaměstnání (moonlighting), neformální výdělečná činnost migrujících pracovníků, neformální příležitostné nebo dočasné práce, domácí práce a práce na částečný úvazek, tradiční/inovativní mix práce na černo v malých a rodinných organizačních jednotkách. Neformální dvojí zaměstnání je nejrozšířenějším typem práce na černo. V praxi se často setkáme s lidmi, kteří sice mají oficiální zaměstnání nebo oficiálně podnikají, ale svůj volný čas obětují další práci, jejíž výdělky nepřiznávají příslušným orgánům. Tento styl dvojí práce se nazývá moonlighting a je plně rozšířen ve všech zemích EU. Jedná se o růžné „melouchy“, zejména v oblasti řemeslných prací, domácích prací, účetnictví, ale i studentské brigády, atd. Produktivita vedlejších prací, které jsou často dočasné nebo i jednorázové, není tak vysoká, aby se zaměstnavateli vyplatilo zaměstnat pracovníky oficiálně a odvádět za ně příslušné dávky státu. Neformální výdělečná činnost migrujícího obyvatelstva se týká hlavně pracovníků, kteří přicházejí z méně rozvinutých zemí do těch vyspělých. S příchodem volnosti pohybu osob mezi členskými státy Evropské unie a později, po uplynutí přechodných období pro nové členské státy, je migrace obyvatelstva nemalou příčinou vzniku práce na černo. Na základě zaručeného volného pohybu pracovních sil pracovník může pracovat v jiném členském státě EU bez zvláštních povolení, kterými byly např. pracovní víza. V kategorii pracovníků imigrantů ovšem nesmíme opomenout skupinu pracovníků, kteří se dostanou na území státu nelegální cestou. Tito pracovníci jsou často součástí organizovaných nelegálních skupin a přijíždí na předem určenou práci. Jedná se o kvalifikačně nenáročné práce ve stavebnictví a zemědělství. Problémem je, že nelegální pracovníci udělají všechno pro to, aby nebyli odhaleni, jsou velmi zranitelní a pod hrozbou vyhoštění ze země pracují za, pro regulérní pracovníky země, nepřijatelných podmínek, 19
FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika a práce na černo. Praha: Nakladatelství Sondy, 2007. s. 188.
19
jako nízké mzdy a dlouhé pracovní hodiny a nelidské ubytování. Tento typ práce na černo se stal problémem hlavně v zakládajících státech Evropské unie, kam proudí jednak oficiální přistěhovalci z členských zemí EU, ale i nelegální přistěhovalci z třetích zemí mimo EU. V každé zemi je také nabízena jiná práce na černo pro tyto pracovníky. Např. v Německu se rozvíjí stánkový prodej, ať už legální či nelegální, v jižní Evropě – v Itálii, Španělsku a Portugalsku je nabízena práce hlavně v zemědělství a pracovníci sem přijíždějí spíše ze severní Afriky než z východní Evropy. Neformální dočasné, drobné nebo sezónní činnosti jsou typické pro ekonomicky neaktivní obyvatelstvo, jako jsou studenti, ženy v domácnosti a důchodci. Do této kategorie můžeme zahrnout studentské brigády, jednorázové práce, jako např. roznášení letáků, au-pair programy, uklízení, venčení psů, doučování a prodej v obchodě (hlavně důchodci). Jedná se o práce, které nejsou časově náročné jako práce na hlavní pracovní poměr, jsou nepravidelné a často jednorázové. V případě přiznání těchto prací by po odečtení všech povinných plateb pracovníkům skoro nic nezbylo a svůj volný čas by ani za práci v oficiálním sektoru neměnili. Domácké práce a práce na částečný úvazek se rozšiřují hlavně s rozvojem trendů ve společnosti. Dříve domácké práce nebyly poptávány, neboť tyto práce měla zvládnout žena v domácnosti. Nyní ovšem ekonomicky aktivní obyvatelstvo raději pracuje a vydělává peníze, než aby svůj čas trávili úklidem doma nebo hlídáním dětí. Pro tyto činnosti si mohou najmout pracovníky a ve finále je to pro ně výhodnější, protože prací si vydělají mnohem více peněz než úklidem své vlastní domácnosti. Mix práce na černo v rodinných podnicích je založena hlavně na tradicích. Cílem je udržení rodinného hospodářství na venkovech nebo malých rodinných podniků. Všichni členové tak pracují, zisk, který vytvoří, náleží všem, ale ne všichni jsou oficiálně vedeni jako zaměstnanci. S postupným vývojem, příchodem moderních technologií a změn se i celá struktura práce na černo mění. V minulosti byly nejznámější formy práce na černo v zemědělství, stavebnictví a v málo produktivních průmyslových oborech. S novými trendy ve společnosti přišly i nové druhy práce na černo. Došlo k výraznému vzrůstu poptávky po domácích pracích, jako je úklid, hlídání dětí, privátní kuchaři, péče o staré lidi. Rozšířily se i nové technologie a nyní jsou např. notebooky, telefony a další techniky mnohem dostupnější než v minulosti. Díky těmto přístrojům se práce pouze ulehčuje, což znamená i ulehčení v rámci práce na černo. V České republice se 20
práce na černo vyskytuje zejména v sektorech stavebnictví, zemědělství, hotelech, restauračních zařízeních, obchodech (prodej na ulici, stánkový prodej), textilní průmysl a ostatní služby. 20 3.1.1. Příčiny a omezení trhu práce na černo Na trhu práce neexistují žádná stanovená pravidla, omezení a povinnosti, avšak zde neexistuje ideál dokonalé konkurence, kterou narušuje mafie a různá hierarchická uspořádání. I přes to se na trhu práce na černo střetává nabídka s poptávkou bez obtíží. Práce na černo se stala součástí každodenního života aktivně pracujících jedinců. Společensky není lidmi vnímána jako něco extrémně špatného či nezákonného. Účast na trhu práce na černo je zároveň často velmi snadná. V mnoha zemích jsou úřady benevolentnější, Evropská komise kritizuje hlavně Slovinsko, Polsko a Maďarsko, a nejsou velmi důsledné při kontrolách činností jednotlivých pracovníků. 21 Riziko odhalení takové práce je menší a účast na tomto trhu roste. Lidé volí práci v neoficiálním sektoru hlavně z důvodu zvýšení příjmů. Velkou roli zde hraje fakt, jak moc jsou pracovníci ochotni měnit svůj volný čas za práci, a to ať už se jedná o člověka, který jednu práci má a ve volném čase si přivydělává další peníze, nebo jde o člověka, který je vedený na úřadě práce, pobírá podporu v nezaměstnanosti a svůj volný čas vyplní neohlášenou prací. Nárůst nabídky práce na černo je dle celé řady autorů výsledkem působení tzv. moderních faktorů, nové mentality a modifikace ve struktuře aktivních pracujících. Jsou výsledkem vypichování individualismu, nezávislosti a svobody, které jsou v rozporu se starostmi o kolektivní blahobyt. To vše může být reakce na chování veřejných autorit a vzrůstající nedůvěru v jejich jednán, ale také strach z případné nezaměstnanosti. Tomu všemu pomáhá i podpora státu individuálních samostatně výdělečných činností. 22 Z důvodu ztráty ideálů, kolektivního cítění a starání se pouze sami o sebe, stále více mladých lidí začíná podnikat a v rámci podnikání samozřejmě využívají výhod práce na černo a dalších aktivit spadajících do rámce šedé ekonomiky, které jim pomůžou snížit náklady na podnikání a zvýšit jejich příjmy a přitom nejsou pronásledováni pocitem, že dělají něco špatného, protože právě při těchto činnostech myslí pouze na blaho sebe, jako individuálního subjektu, a už nezvažují dopady jejich jednání na ekonomiku státu jako na celek. 20
FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika a práce na černo. Praha: Nakladatelství Sondy, 2007. s. 243. FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika a práce na černo. Praha: Nakladatelství Sondy, 2007. s. 200. 22 FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika a práce na černo. Praha: Nakladatelství Sondy, 2007. s. 206. 21
21
Nejdůležitějším faktorem způsobujícím vznik a rozšíření trhu práce na černo, kterému se budu věnovat blíže v další podkapitole, je placení daní a dalších povinných plateb. V praxi ovšem ve finále nejde ani tak o výši těchto plateb, ale o celkové vnímání systému jejich odvádění. Lidé očekávají, že po zaplacení stanovených plateb by měly být peníze přerozděleny a měly by být vynaloženy na financování a zlepšování veřejných statků. Toto samozřejmě v reálu mnohdy nefunguje a neustálé zprávy o okrádání státu a korupce státních zaměstnanců podkopává obecné smýšlení lidí o státních institucích a celkovém fungování státu. Ve finále se pracovník rozhodne raději daně neplatit a účastnit se práce na černo, než aby dal část svého výdělku státu, kde by jeho peníze stejně neplnily svojí funkci. Daňový tlak je tedy motivací práce na černo hlavně u osob samostatně výdělečně činných. Jsou to individuální subjekty, které se starají sami o sebe, nemají tedy pocit, že jim stát v čemkoliv pomáhá a necítí tedy povinnost platit mu nějaké peníze. O to víc je tento pocit větší v případě, že samostatně výdělečná činnost tvoří až druhou práci, kdy je člověk již oficiálně zaměstnán a ve svém volném čase si přivydělává další činností. Druhou práci chápe jako odměnu za to, že svůj volný čas za práci vyměnil a nehodlá tedy platit stanovené dávky, které pro něj znamenají spíše sankci a snížení jeho druhých příjmů. I když pracovníkům z práce na černo plyne větší příjem, který není snížený o státem stanovené odvody, musí se potýkat s negativy, které tento trh přináší. Účastníci trhu práce na černo nejsou chráněni zákony a nepřísluší jim výhody, které zákon stanovuje pro pracovníky a podnikatele v oficiálním sektoru. Stát tedy nedohlíží na plnění jakýchkoliv závazků v této oblasti a „černým“ pracovníkům nepřísluší přístup k právnímu a soudnímu systému, oficiálním úvěrům, formálnímu kapitálu nebo veřejné infrastruktuře. Omezením práce na černo je také mnohdy nedostatek času. Pokud pracovníci již jednu práci mají, na neoficiální práci jim zbývá méně času, pracovníci jsou tedy k dispozici pouze zlomek celého pracovního dne a na omezenou dobu, jelikož většina z nich usiluje o získání legální práce, spojené se všemi výhodami, které stát poskytuje. Dalším minusem pro podnikatele je, že musí také vynakládat větší úsilí na zamaskování provádění práce na černo, což je spojeno s dalšími náklady a komplikacemi.
22
3.1.2. Charakteristika práce na černo v ČR Česká republika je jednou z postkomunistických zemí a je stále považována za nově příchozí zemi do Evropské unie. Postkomunistické země mají společné rysy a příčiny vzniku celé stínové ekonomiky a práce na černo, které jsou trochu odlišné od faktorů ovlivňující rozvinuté členské státy EU. Česká republika si prošla rapidní strukturální změnou při transformaci její ekonomiky v 90. letech minulého století. V té době probíhala privatizace a restrukturalizace státních podniků, vytvářel se nový státní aparát a vydávaly nové právní předpisy a tím vznikal prostor pro veškeré aktivity šedé i černé ekonomiky. Za dob komunismu se mezi lidmi také zakořenil způsob myšlení, kdy prodávání „pod pultem“ bylo na denním pořádku a spolu s tím i úplatkářství. S nástupem demokracie tedy nemůže nikdo čekat, že se smýšlení lidí změní ze dne na den. Nedůvěra ve státní instituce přetrvává a panuje zde nedostatek pochopení pro spojitosti mezi placením daní a přijímáním sociálních služeb. Významným posunem k pochopení práce na černo a vůbec celé šedé ekonomiky v ČR se staly šetření autorského týmu Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium (CERGE). 23 Autoři provedli postupně tři etapy šetření v letech 2000, 2002 a 2004, ve kterých na základě precizně zpracovaných dotazníků kontaktovali vybraný okruh respondentů. Celkový výzkum umožnil získat celou řadu nových poznatků o charakteru práce na černo v ČR. 24 Práce na černo byla posuzována podle různých hledisek, jako je vzdělání, věk pracujících, jejich výdělky v oficiálním zaměstnání nebo sociální skupina, do které pracující patří, a ve finále byla vyjádřena i míra aktivního zapojení českého obyvatelstva do práce na černo. V průzkumu vyplývá, že v roce 2000 pobíralo nezdaněný příjem až 38% dospělého obyvatelstva. Na druhou stranu poptávka po výrobcích, které byly výsledkem nedeklarované činnosti, dosahovala až 50% obyvatelstva. Z časové řady, ve které byla práce na černo zkoumána, také vyplývá, že neohlášená práce je těsně spojena s vývojem HDP. Při růstu HDP a s ním spojeném růstu příjmů obyvatelstva klesá účast na trhu práce na černo. Lidé totiž mají dostatek příjmů ze svého stávajícího zaměstnání a nehodlají měnit svůj volný čas za další práci.
23 24
FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika a práce na černo. Praha: Nakladatelství Sondy, 2007. s. 257. FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika a práce na černo. Praha: Nakladatelství Sondy, 2007. s. 257.
23
Zato při ekonomickém poklesu se lidé přizpůsobují tíživějším životním situacím a rozsah trhu práce na černo se zvětšuje. 25 Pokud se jedná o kriterium vzdělání, již podle struktury práce na černo je jasné, že největší procento pracujících na černo bude mít vystudované pouze výuční obory. S nejčastějšími případy práce na černo se dle studie můžeme setkat hlavně v řemeslných oborech, stavebnictví a restauračních zařízeních. S hlediska věku není hranice tak jednoznačná. Nejmenší účast mají vyšší věkové hranice, tedy pracující důchodci. Největší část tvoří samozřejmě produktivní obyvatelstvo ve věku od 18-50ti let. 26 V následujícím grafu č. 2 je znázorněn poměr jednotlivých sociálních skupin na celkovém počtu pracujících na černo v České republice v roce 2000. Podíl jednotlivých sociálních skupin na celkovém počtu pracujících na černo v ČR v roce 2000 (%)
6%
6%
2% Zaměstnanci
10%
OSVČ 59%
17%
Nezaměstnaní Studenti Důchodci Ženy v domácnosti
Zdroj: FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika a práce na černo. Praha: Nakladatelství Sondy, 2007. s. 263, upraveno autorkou.
Z grafu vyplývá, že největší podíl 59% zaujímá skupina lidí, kteří jsou již zaměstnaní. Ve skutečnosti je to trochu paradox, protože již zaměstnaní lidé mají nejméně času pro další pracovní aktivity. Pro srovnání tolik mediálně proklamovaní nezaměstnaní představují pouze 10% z celkového počtu pracujících na černo. Jejich snaha najít si zaměstnání není až tak závratně vysoká a je pro ně stále výhodnější nepracovat a pobírat sociální dávky.
25 26
FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika a práce na černo. Praha: Nakladatelství Sondy, 2007. s. 259. FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika a práce na černo. Praha: Nakladatelství Sondy, 2007. s. 260.
24
V uvedeném výzkumu bylo zkoumáno celkové smýšlení obyvatelstva o provádění práce na černo a následném daňovém úniku. Samozřejmě vzhledem k liknavosti úřadů při kontrole pracovních vztahů, je pro obyvatele riziko odhalení velmi nízké, tudíž v práci na černo jim nic nebrání. Stále se jim vyplatí takto pracovat než nemít příjem žádný. V kapitole 4 bude uvedeno, jakým způsobem se stát snaží zpřísňovat pokuty a kontroly práce na černo. 3.1.3. Zdanění práce v ČR Jak již bylo výše popsáno, jednou z největších příčin vzniku práce na černo je daňové zatížení spolu s ostatními povinně odváděnými dávkami, kterým se účastníci trhu práce na černo chtějí vyhnout. Při oficiálním pracovním vztahu jsou jeho subjekty vázání pracovněprávními předpisy a dalšími zákony upravující jejich povinnosti. Sazba daně z příjmu fyzických osob je upravena v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z příjmu“). Příjmy, které naplňují předmět daně z příjmu fyzické osoby, jsou uvedeny v ust. § 3 odts. 1 zákona o dani z příjmu a zní následovně: „ Předmětem daně z příjmu fyzických osob jsou: a) příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky, b) příjmy z podnikání a z jiné samostatně výdělečné činnosti, c) příjmy z pronájmu, d) ostatní příjmy.“ Zákon o dani z příjmu nám v dalších ustanoveních definuje, co pod všechny vymezené položky spadá. Sazba pro výpočet daně z příjmu fyzických osob je stanovena v ust. § 16 zákona o dani z příjmu a v roce 2011 činí 15% ze základu daně sníženého o nezdanitelnou část základu daně a o odčitatelné položky od základu daně zaokrouhleného na celá sta Kč. Při mezinárodním srovnávání se často uvádí pouze sazba daně z příjmu a v našem případě je 15%ní sazba daně relativně nízká. Při porovnání zdanění s ostatními zeměmi a vůbec při rozhodování, zda se raději účastnit práce na černo nebo ne, je třeba počítat s celkovými odvody, kterými je práce v ČR zatížena. Nejedná se pouze o 15%ní daň z příjmu fyzických osob, ale i o zdravotní a sociální pojištění placené zaměstnancem i zaměstnavatelem. V praxi tedy státu za oficiálního zaměstnance připadne 15%ní daň, která je často srovnávána se zahraničím, ale i dalších 34% z hrubé mzdy jako sociální a zdravotní pojištění, které odvádí zaměstnavatel, a dalších 11% 25
sociálního a zdravotního pojištění z hrubé mzdy odvádí zaměstnanec. Samozřejmě také záleží na tom, co všechno je počítáno do daňového základu, z kterého se následně daň vypočítává. V České republice je počítáno se superhrubou mzdou, do které je zahrnuta výše zdravotního a sociálního pojištění, které odvádí státu zaměstnavatel. V jiných státech tomu tak není, ale zase mají vyšší sazbu daně. Celkově po odečtení všech povinných odvodů zůstane zaměstnanci částka odpovídající 58,8% super hrubé mzdy. Zaměstnavatel i zaměstnanec tedy dohromady odvedou státu částku ve výši 41,2%, což v kombinaci s dalšími faktory, jako je smýšlení o práci na černo a nízkém riziku jejího odhalení vede pracovníky k neoficiálním trhům. Pro srovnání přikládám přehled výše povinných odvodů z průměrné mzdy za rok 2007 ve vybraných členských zemích OECD. Tabulka č. 2: Výše povinných odvodů za rok 2007 ve vybraných zemích OECD
26
Zdroj: OECD: Average personal income tax and social security contribution rates on gross labour income 2007. Oficiální trh práce diktuje i další podmínky zaměstnávání. Zákonem je stanovena minimální mzda, pod kterou zaměstnavatel při vyplácení mzdy nemůže jít. Zaměstnancům je zaručena dovolená, v případě nemožnosti práce ze zdravotních důvodů jsou jim vypláceny nemocenské dávky a dále i skončení pracovního poměru je upraveno spíše ve prospěch zaměstnanců než zaměstnavatelů. Z uvedených důvodů se na trhu práce zvyšuje spíše poptávka po práci na černo. Vztah poskytovatele práce a pracovníka pak není regulován různými omezeními. To, co působí jako positivní faktor pro zaměstnavatele, je celkem negativním faktorem pro zaměstnance. V případě, že pracovník zaměstnaný na černo onemocní, může se mu stát, že zůstane bez prostředků. Má možnost přihlásit se na úřad práce, ale protože neměl nahlášenou žádnou předchozí pracovní činnost, od státu mu nebude příslušet ani státní sociální podpora. 3.1.4. Práce na černo v EU Problém práce na černo je přetrvávajícím fenoménem ve všech zemích Evropské unie. Snaha o řešení a snížení rozsahu práce na černo zůstává důležitým zájmem všech vlád členských států. Samotná Evropská unie se začala hlouběji prací na černo zabývat na sklonku 80. let. Od této doby nechává zpracovávat statistiky a různé studie týkající se jednak stínové ekonomiky, ale i přímo práce na černo a vypracovává doporučení a plány boje proti tomuto problému. 27 Klíčovým dokumentem (i pro ČR) byla jedna z nejrozsáhlejších studií, která do svého výzkumu zahrnula i Českou republiku jako nově příchozí zemi do EU, nazvaná „Undeclared Work in an Enlarged Union“ (česky Nedeklarovaná práce v rozšířené unii) vydaná v květnu 27
Nejdůležitější studie zpracované pro Evropskou komisi byly dle Fassmanna např. Podzemní ekonomika a neregulérní formy zaměstnanosti (práce na černo) z roku 1988, výzkumy výzkumné jednotky ORS EU (Office de Recherches Socialel Européennes, jejíž práce přispěly k tomu, že se práce na černo stala evropským tématem. V roce 1993 byla také přijata Bílá kniha o růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti, která vytyčila další směry politiky EU v boji proti práci na černo. Završením pak více než desetiletého zkoumání práce na černo bylo Sdělení Evropské komise o nedeklarované práci v roce 1998. Jeho cílem bylo vzbudit v členských státech větší zájem o řešení tohoto problému a popohnat je k prvním politickým krokům. Evropská komise nadále začala vydávat formulované úkoly pro členské státy nazvané Hlavní směry zaměstnanosti na rok 2004, dále pak i na rok 2005-2008. kampaň EU vyvrcholila v roce 2003 přijetím Usnesení Rady č. 135 38/1/2003 o přeměně nedeklarované práce na regulérní zaměstnanost z 20. října 2003.
27
2004.28 Studie byla zpracována na objednávku Evropské komise dvěma organizacemi zabývajícími se touto problematikou, a to nizozemskou Radou pro regionální výzkum a informace (Regioplan) a švédským výzkumným ústavem Inregia. Tato studie je významným dokumentem v boji proti práci na černo v celé EU. Obsahuje totiž odhady národních expertů o počtu pracovníků pracujících na černo pro určitá sledovaná období, kdy EU dostala konečně alespoň odhad podílu práce na černo na HDP jednotlivých zemí. Ve stávajících členských zemích EU byly podíly práce na černo na HDP země následující: Rakousko 1,5,% (1995), Belgie 3-4% (1995-1999), Dánsko 5,5 % (2001), Finsko 4,2 % (1992). Francie 4-6,5% (1998), Německo – 6% (2001), Řecko přes 20% (1998), ), Itálie – přes 15,3% (2001), Nizozemí 2% (1995), Portugalsko 5% (1996), Švédsko – 3% (1999-2001), Velká Británie 2% (2000), Irsko, Španělsko a Lucembursko neměly data zpřístupněny. V případě nově příchozích a kandidátských zemí byly poměry práce na černo na HDP např.: Česká republika 9-10% (1998), Estonsko 8-9% (2001), Slovensko 13-15% (2000), Maďarsko 18% (1998), Polsko 14% (2003), Slovinsko 17% (2003), Rumunsko 21% (2000) a Bulharsko 22-30% (2002/3). Vysoké procento práce na černo v poměru k HDP dané země je způsobeno historickým vývojem zemí, vlivem transformace jejich ekonomik v 90. letech a samozřejmě kompletně rozdílným smýšlením občanů o státních orgánech než je nastaveno v zemích západní Evropy. Evropská komise v roce 2007 věnovala také celé číslo Eurobarometeru fenoménu práce na černo.29 Jednalo se o výzkum, který byl proveden formou dotazování určitých skupin respondentů na otázky týkající se práce na černo.30 Výsledky výzkumu ukázaly, že skoro ve všech členských zemích EU se respondenti domnívají, že riziko odhalení práce na černo je malé, což jim umožňuje snadnější účast na trhu práce na černo. Dle studie vykonává v Evropské unii práci na černo v průměru každý 20. občan EU, tedy počítáno z těch osob, které se k výkonu práce na černo přiznaly. Výzkum nám také ukázal, že spíše více lidí kupuje výsledky práce na černo, než sami práci na černo vykonávají. Jelikož je
Europa online. Změněno 14.5.2005 cit. 2011-09-25. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/employment_and_social_policy/job_creation_measures/c11710_en.htm 29 Eurobarometer je webová stránka zřízena Evropskou komisí pro Analýzy veřejného mínění v EU. Všechny členské státy pomáhají s přípravou textů a vyhodnocování prací. Studie nazvaná „Undeclared Work in the European Union“ byla publikována ve speciálním čísle: Special Eurobarometer 284/Wave 67.3 – TNS Opinion & Social, v říjnu 2007. 30 V rámci studie bylo dotazováno 26 755 občanů 27 členských států Evropské unie ve věku nad patnáct let. 28
28
práce na černo v části členských zemí přímo trestná, byla ochota některých respondentů přiznat tuto činnost nižší a raději se postavili na stranu poptávky po výstupu práce na černo. Z odpovědí respondentů také vyplývá, že nejčastější skupinou lidí pracujících na černo jsou OSVČ a až po té zaměstnané osoby. To je rozdílný výsledek v porovnání struktury práce na černo v České republice, kde největší sociální skupinu na trhu práce na černo tvoří již jednou zaměstnaní jedinci. Sektorem s nejvyšším podílem práce na černo jsou pak domácí služby, jako hlídání dětí, úklid, zahradnické práce a péče o staré lidi. V praxi jsou práce v oblasti domácích služeb využívány v silnějších zemích Evropské unie, Velké Británii, Německu a Francii, pracovníky z ostatních členských států, zejména mladými lidmi a studenty. Jedná se o au-pair a sezonní letní práce. Druhý největší podíl práce na černo je v sektoru stavebnictví, který je podporován hlavně zahraničními pracovníky ze třetích států, nečlenských zemí Evropské unie. Jejich mzdy jsou několikanásobně nižší než mzdy tuzemců, ovšem s porovnáním se mzdou ve svém státě nesrovnatelně vyšší. Jednoznačně hlavním důvodem pro občany, kteří si obstarávali práci načerno, jsou nižší ceny služeb nebo zboží. Toto uvedly plné dvě třetiny (66 %) respondentů. Na druhém místě se umístila rychlost poskytnutí služby. Další příčinou byla uvedena snaha poskytnout prospěch přátelům a známým, nebo snaha poskytnout výdělek lidem, kteří se potýkají s nedostatkem peněz nebo mají finanční problémy. Každý desátý z občanů uvedl, že důvodem je obtížná dostupnost zboží nebo služby na běžném trhu. Také celkem osm procent žadatelů si slibuje od nákupu služeb nebo zboží načerno získání vyšší kvality, než by tomu bylo při běžném nákupu. Na druhé straně skoro většina občanů EU obhajuje svoji činnost tvrzením, že přináší prospěch oběma stranám. Další čtvrtina argumentuje tvrzením, že se jedná pouze o sezónní záležitost, a proto není zapotřebí tyto činnosti přiznávat natož legalizovat. Zbývající respondenti uvádí, že nejsou schopni sehnat legální zaměstnání, nebo že v jejich regionu je práce na černo zcela běžný jev. Velikým překvapením a rozdílem oproti České republice je, že daňové zatížení považuje jako hlavní důvod vedoucí k práci na černo pouze 16% dotázaných lidí. Studie byla zpracována na základě subjektivních názorů občanů. Každý z nich si chtěl práci na černo spíše omluvit, že on ji nedělá sám, že to vlastně dělá pro druhé. Každopádně daňové důvody zůstávají hlavním a racionálním důvodem rozvoje trhu práce na černo. Evropská Unie se stále snaží zpracovávat různé studie a hledat cesty, které by vedly k omezení trhu práce na černo. Členským zemím EU doporučuje metody omezení neoficiálních 29
trhů a vydává závazné předpisy, které členské státy musí vpravit do svých právních řádů. Boji EU proti práci na černo bude věnována část kapitoly 4.
3.2. Podnikání a platby v hotovosti Třetinu šedé ekonomiky vytváří dle Friedricha Schneidera menší podnikatelské subjekty, které nepřiznávají část své produkce nebo svých zisků státním autoritám. Do této kategorie tedy spadají malé obchody, restaurace, bary, hotely, taxikáři a další, kteří vykazují pouze část svých příjmů s cílem vyhnout se zdanění zbytku jejich výdělku. Nejedná se o subjekty, které pracují v neoficiální části trhu. Naopak jsou držiteli podnikatelských oprávnění, jsou nahlášeni na všech příslušných úřadech a odvádí stanovené platby, ovšem ne z celých svých příjmů. Předpokladem a podstatou takové činnosti je podnikání založené na placení v hotovosti. Při samotných transakcích v hotovosti ztrácí stát přehled o pohybu peněz a tím se vytváří možnost pro podnikatele si nějakou tu hotovost „ulít“. Naproti tomu subjekty působící na trhu, kde většina plateb probíhá elektronickou cestou, mají menší možnost účastnit se trhu šedé ekonomiky31. Dle výzkumů Friedricha Schneidera existuje nepřímá úměra mezi počtem elektronických plateb a rozsahu šedé ekonomiky. Čím se počet elektronických plateb zvyšuje, tím se zmenšuje trh šedé ekonomiky. V praxi země jako Velká Británie a Nizozemí, které mají vysokou úroveň používaní elektronických plateb, mají menší podíly šedé ekonomky na celkové ekonomice země než státy jako např. Bulharsko, Rumunsko, kde se ve většině případů platí v hotovosti a elektronické platby jsou ojedinělé.32 Dle Schneiderovy studie33 se nejvíce neohlášených příjmů objevuje ve stavebnictví. V síti subdodavatelů a při platbách v hotovosti se část dodávaných produktů „ztratí“ a nezahrne do oficiální dokumentace. Jak již bylo řečeno další oblastí, která vykazuje vyšší míru účasti na šedé ekonomice, jsou maloobchody, autobazary, autoservisy, řidiči taxíků, skladovací služby, soukromé dopravní služby, hotely a restaurace. Podíl vyjmenovaných sektorů na šedé ekonomice představuje 20-25%.
31
SCHNEIDER, Friedrich. Economy in The Shadow Europe [online]. VISA, 2009 [cit. 2011-10-02]. Dostupné z: http://www.visaeurope.com/en/site_services/search.aspx?terms=Schneider. 32 SCHNEIDER, Friedrich. Economy in The Shadow Europe [online]. VISA, 2009 [cit. 2011-10-02]. Dostupné z: http://www.visaeurope.com/en/site_services/search.aspx?terms=Schneider. 33 SCHNEIDER, Friedrich. Economy in The Shadow Europe [online]. VISA, 2009 [cit. 2011-10-02]. Dostupné z: http://www.visaeurope.com/en/site_services/search.aspx?terms=Schneider.
30
Liberalizace úhrady plateb a pohybu kapitálu, nedostatek prostředků kontroly, kterou by měly provádět státní instituce, vytváří prostor také pro aktivity černé ekonomiky a jejích kriminálních činností. Těžko zachytitelné platby v hotovosti podporují zvyšování výnosů z trestné činnosti a dochází k legalizaci výnosů z trestné činnosti, tzv. praní špinavých peněz a financování teroristických aktivit. V této práci se aktivitami černé ekonomiky nezabývám, ovšem přijatá právní úprava s cílem potírání černé ekonomiky samozřejmě ovlivňuje a reguluje i šedou ekonomiku.
3.3. Daňové ráje Offshore podnikání, jak je nazýváno podnikání v zemích, které uplatňují speciální daňový režim umožňující některým ekonomickým subjektům snížit jejich celkovou daňovou zátěž, a které zároveň disponují dobrými podmínkami pro rozvoj podnikání na svém území, stojí dle mého názoru přímo na hranici zákonnosti a šedé ekonomiky. 34 Zjednodušeně se jedná o podnikání uskutečňované prostřednictvím od daně osvobozené nebo jinak zvýhodněné společnosti v jedné zemi a podnikatelů nebo majetku v zemi jiné. Výraz offshore pochází z angličtiny a byly jím označovány malé ostrovy ležící nedaleko pobřeží („off shore“) vyspělých států, zejména Velké Británie a USA. Řada takových ostrovů začala nabízet investorům zvýhodněné podmínky podnikání a postupně se tento termín stal univerzálním přívlastkem i pro společnosti, banky a jiné entity, které byly cíleně umístěny v zahraničí a využívaly různá zvýhodnění. 35 V ČR se hojně, zejména v mediích, pro tyto země používá též výraz „daňový ráj“. Daňovým rájem jsou myšleny malé země nejčastěji v Karibském moři, které poskytují subjektům založeným dle jejich jurisdikce výhodu nulové daně z příjmu. Ovšem hranice mezi zeměmi, které by splňovaly požadavky daňového ráje a ostatními zeměmi, je velmi těžko viditelná. Každý subjekt totiž zvažuje při mezinárodním daňovém plánování, tedy cíleném a plánovaném využívání výhod nabízených jednotlivými zeměmi, 36 rozdílná kritéria a každá země také nabízí různá zvýhodnění. Daňovým rájem pro jednoho může být ostrov 34
PETROVIČ, Pavel a kol. Encyklopedie mezinárodního daňového plánování. 1. vydání. Beroun: Martin Novotný – NEWSLETTER – vydavatelství, 2002. s. 15. 35 PETROVIČ, Pavel a kol. Encyklopedie mezinárodního daňového plánování. 1. vydání, Beroun: Martin Novotný – NEWSLETTER – vydavatelství, 2002. s. 15. 36 PETROVIČ, Pavel a kol. Encyklopedie mezinárodního daňového plánování. 1. vydání, Beroun: Martin Novotný – NEWSLETTER – vydavatelství, 2002. s. 20.
31
v Karibském moři a pro druhého členský stát Evropské unie. Nejvhodnější termín pro stát s jakýmkoliv zvýhodněním pro zahraniční podnikatele, je offshore země, a činnost, mezinárodní daňové plánování a podnikání, které tato země povoluje, se nazývá offshore podnikání. Otázkou při mezinárodním daňovém plánování je, zda jsou tyto činnosti vůbec legální, tedy co všechno může člověk učinit pro to, aby co nejvíce snížil své daňové výlohy a přitom neporušil zákon, a zda tato činnost spadá pod šedou ekonomiku, či nikoliv. 37 Offshore podnikání stojí na tenké hranici mezi zákonností a nelegální činností. Podstata podnikání je sama osobě legální, založení společnosti v offshore zemi se děje dle zákona. Nikdo nemůže osobě přikázat, v jaké zemi může podnikat a také nikdo nemá povinnost platit ty nevyšší daně, když může využít prostředků, ale v mezích zákona, které mu pomohou náklady na placení daní snížit. I přes tento fakt zesiluje snaha států s běžným daňovým režimem omezit nárůst vlivu offshore zemí na světovou ekonomiku nebo je přímo zlikvidovat. Státům se samozřejmě nelíbí, že přicházejí o část daňových výnosů a navíc jsou stále přesvědčeni, že spojitost mezi offshore podnikání a daňovými úniky je stále úzká. V tomto typu podnikání státy ztrácejí možnost kontroly svých daňových poplatníků, kontroly pohybu kapitálu a peněz a samozřejmě se stěžuje možnost odhalení organizovaných zločinů, které jsou však součástí černé ekonomiky. Terčem kritik, mimo neplacení daní v zemi, odkud podnikatel pochází, je také anonymita vlastníků, častá absence vedeného účetnictví a další dokumentace. Po zvážení offshore podnikání v celkovém pohledu a v souvislosti se všemi skutečnostmi a fakty daňovými, účetními, možnosti vymoci pohledávky po offshore společnostech, se domnívám, že může být tato problematika součástí šedé ekonomiky. Ve své podstatě je to legální činnost, avšak s dopady, které mohou obcházet zákon nebo jsou zákonem přímo zakázány. 3.3.1. Motivy k offshore podnikání O daňových rájích se většinou mluví pouze v souvislosti s daněmi. Placení daní je opravdu nejfrekventovanějším motivem uchýlení se k podnikání do daňových rájů. Není to ovšem jediná příčina tohoto jednání. Základních podnětů, které vedou k podnikání v offshore lokalitách je několik. Za nejdůležitější můžeme považovat tyto: 37
PETROVIČ, Pavel a kol. Encyklopedie mezinárodního daňového plánování. 1. vydání, Beroun: Martin Novotný – NEWSLETTER – vydavatelství, 2002. s. 24.
32
daňová optimalizace, využití výhod odlišného právního prostředí, ochrana majetku, vyhnutí se regulaci některých podnikatelských aktivit. 38 Při využití podnikání v offshore oblasti je podnikatel často zbaven povinnosti platit daň úplně, tedy za hlavní daň je považována daň z příjmu právnických osob, a může využít dalších výhod, které tyto oblasti poskytují. V odlišném právním prostředí lze například založit společnost, která v českém právním řádu nemá své místo, nebo uspořádat podíly ve společnosti jiným způsobem, než je stanoveno českými zákony. 39 Zároveň je zde o mnoho menší administrativní zátěž, kdy orgány těchto států nevyžadují vedení účetnictví, podávání daňových přiznání, proces založení společnosti není náročný v porovnání s Českou republikou. V řadě offshore zemích funguje systém anonymity vlastníků společností. Neexistuje zde výpis obchodního rejstříku a není tedy možné zjistit, kdo vlastní obchodní podíly ve společnosti a v jakých poměrech. Tato výhoda chrání i majetek společnosti před možnými budoucími nároky věřitelů společnosti. 3.3.2. Daňový motiv Nehledě na výše uvedené příčiny, které vedou k podnikání v offshore lokalitách, jsou daňové motivy nejdůležitější pro zvážení takového podnikání. Jak již bylo řečeno, každý stát poskytuje rozdílné výhody. Jeden stát tedy může poskytnout zvýhodnění pouze určené skupině subjektů, jiný ji poskytne obecně všem. Přesný klíč k rozdělení daňových výhod se hledá obtížně, ale při určité míře zjednodušení lze daňová zvýhodnění roztřídit do následujících skupin: 40 a) individuální
daňová
zvýhodnění
nabízená
velkým
investorům.
Prostřednictvím
investičních pobídek stát láká velké zahraniční investory k realizaci investice právě na jeho území. OECD definuje investiční pobídku jako specifické výhody nabízené vládou 38
PETROVIČ, Pavel a kol. Encyklopedie mezinárodního daňového plánování. 1. vydání, Beroun: Martin Novotný – NEWSLETTER – vydavatelství, 2002. s. 20. 39 PETROVIČ, Pavel a kol. Encyklopedie mezinárodního daňového plánování. 1. vydání, Beroun: Martin Novotný – NEWSLETTER – vydavatelství, 2002. s. 21. 40 PETROVIČ, Pavel a kol. Encyklopedie mezinárodního daňového plánování. 1. vydání, Beroun: Martin Novotný – NEWSLETTER – vydavatelství, 2002. s. 22.
33
dané země za účelem získání zahraniční investice. Tyto pobídky jsou poskytovány v podstatě ve všech zemích, nejedná se tedy pouze o ostrovní státy a typické daňové ráje. b) daňová zvýhodnění pro holdingové společnosti poskytují typicky státy Evropské unie. Daňové zvýhodnění pro holdingové společnosti nalezneme v Belgii, Dánsku, Francii, Velké Británii, Německu, Rakousku, Španělsku. Mimo EU jsou to USA a Švýcarsko. c) daňová zvýhodnění vycházející z teritoriálního principu zdanění, kdy společnosti založené na území tohoto státu nezahrnují do základu daně příjmy dosažené mimo jeho území a neplatí daň z příjmu. Tento režim nalezneme např. v Hong Kongu a Panamě. d) daňová zvýhodnění spočívající v aplikaci snížené sazby daně z příjmu pro kvalifikované subjekty. Typickými zeměmi, které zavedly zvláštní sazbu daně z příjmu pro určitý typ právních subjektů, jsou např. Kypr, Maďarsko a Nizozemské Antily. e) daňová zvýhodnění plynoucí z paušálního osvobození pro některé subjekty zavedly země, jako např. Seyschelly a Britské panenské ostrovy, v kterých se neplatí daň z příjmu, ale pouze jakýsi paušální příspěvek do rozpočtu státu. f) daňová zvýhodnění v zemích, které vůbec neznají daň z příjmu. Takové země nemají zavedenou daň z příjmu ani pro fyzické ani pro právnické osoby, ať už rezidenty či nerezidenty. Jedná se hlavně o Kajmanské ostrovy a Bahami. Dle přehledu typů daňových výhod je tedy zřejmé, že offshore země nejsou reprezentovány pouze malými zeměmi, které jsou často zmiňovány v mediích, ale jedná se i rozvinuté a ekonomicky silné státy. Pro celkovou představu přikládám tabulku č. 3, která zobrazuje sledované offshore země a počet v nich založených společností za rok 2008. Na předních příčkách se drží Hong Kong, který nabízí společnostem nulovou daň z příjmu v případě, že nepodnikají jeho území. Hned na druhém místě se drží Britské panenské ostrovy, které jsou tradičním daňovým rájem a namísto daně z příjmu nabízejí subjektům pouze paušální poplatky do rozpočtu, které jsou v porovnání s případnou daní velmi malé. Třetím státem je Švýcarsko, které nabízí samozřejmě prestižní pojem svého státu a stabilitu a soukromí v oblasti bankovnictví. Typické daňové ráje jako Seyschelly a Panama jsou na nižších příčkách. Jejich popularita pomalu klesá, protože zahraniční podnikatelé hledají stále více a více propracované struktury, které tyto státy nejsou schopny zajistit. Na vzestupu jsou tedy Kypr, Kajmanské ostrovy, Švýcarsko a Velká Británie.
34
Tabulka č. 3: Počty offshore společností ve vybraných jurisdikcích za rok 2008 Registrované společnosti ve vybraných zemích
01.
Hongkong
Nově založené společnosti za rok 2008 98 645
02.
Britské Panenské ostrovy
52 716
435 966
03.
Švýcarsko
33 741
472 625
04.
Kypr
24 453
207 614
05.
Kajmanské ostrovy
14 238
87 109
06.
Irsko
14 000
180 060
07.
Seychely
13 751
57 205
08.
Belize
12 297
80 899
09.
Bahamy
5 266
81 260
10.
Samoa
4 171
27 233
11.
Mauritius
3 359
33 119
12.
Ostrov Man
2 947
31 022
13.
Jersey
2 758
33 395
14.
Anguilla
2 430
14 000
15.
Barbados
1 832
29 250
16.
Guernsey
1 706
18 627
17.
Sv. Vincent a Grenadiny
1 427
17 578
18.
Bermudy
1 200
19 000
19.
Labuan
541
6 838
20.
Antigua
400
15 548
21.
Vanuatu
400
6 000
22.
Aruba
364
8 186
23.
Cookovy ostrovy
160
890
192 802
2 570 414
Země
Celkem
Registrované společnosti celkem 706 990
Zdroj: Akont [online]. Změněno 15. 6. 2009 [cit. 2011-10-15]. Statistiky ze světových obchodních rejstříků. Dostupné z: http://www.akont.cz/cz/280.statistiky-ze-svetovychobchodnich-rejstriku.
35
3.3.3. Založení offshore společnosti v praxi V této podkapitole bych chtěla nastínit systém založení společnosti v offshore zemi. Nebudu se věnovat investicím velkých mezinárodních společností ani holdingovým společnostem, ale přiblížím založení společnosti pro středně velké podnikatele, kteří si zahraniční společnost založí za účelem vytvoření jediného společníka pro nově zakládanou nebo kupovanou společnost v České republice. Tato praxe se stává stále častěji využívanou variantou. V případě zahraničního jediného společníka se totiž zisky společnosti nevyplácí rezidentovi České republiky a nepodléhají tedy dani z příjmu. Samotná zahraniční společnost, dle toho, v jaké zemi je založena, také neplatí daň z příjmu vůbec žádnou nebo podléhá pouze paušálnímu poplatku do rozpočtu země. Rozhodnutí o založení společnosti v zahraničí musí předcházet důkladné zvážení všech možností. Ve finále nestačí pouze společnost založit a myslet si, že tak už je daňová optimalizace dokončena. Každý podnikatel musí prostudovat celý systém a příslušné právní předpisy, aby se mu nestalo, že se dostane za hranici zákona. V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu přístup finančních úřadů ke společnostem se zahraničním společníkem. Celý projekt jeho daňové optimalizace by měl také zvážit z dlouhodobého hlediska, vzít v úvahu všechny transakce, které by mohly mezi zahraniční společností a Českou republikou nastat, což může být a dle mého názoru je velmi obtížné pro laika, který se v právních předpisech a informacích o jednotlivých jurisdikcích nepohybuje. Přikláním se tedy k možnosti využití služeb odborníků, kteří se specializují na offshore podnikání a jsou schopni navrhnout několik variant dle předložených požadavků a záměrů podnikatele. Tito odborníci mají již vybudované vztahy se zahraničními poskytovateli offshore služeb a celá spolupráce probíhá rychleji, než kdyby si podnikatel našel veškeré informace sám a začal komunikovat se zahraničím. Po zvolení nejvhodnější varianty se tedy objednají v příslušné zemi podklady potřebné pro založení společnosti. Vše se provádí na dálku a nikdo do offshore země přímo fyzicky nejezdí. Řada zakládaných zahraničních společností musí mít splněny zákonné požadavky, jako je např. místní registrační agent a rejstříkové sídlo společnosti. V mnoha jurisdikcích je třeba ke splnění podmínek pro daňové zvýhodnění mít ve společnosti místní akcionáře a jednatele. V případě, že by do společnosti byly dosazeny zahraniční subjekty, společnosti by nebyly poskytnuty takové výhody, jako jiné společnosti, která v příslušných pozicích má dosazené 36
místní rezidenty. Zahraniční poskytovatelé offshore služeb standardně poskytují pro tyto účely nominee servis, což znamená, že sami do společnosti dosadí lidi, kteří jsou za tento servis placení. Celý systém je ošetřen řadou smluv a nominee nemohu jednat za společnost, aniž by dostali pokyn od „vlastníka společnosti“. Nic již nebrání tomu, aby zahraniční společnost byla zaspána do obchodního rejstříku jako jediný společník společnosti české. Pro případ rozhodnutí, ke kterým je třeba souhlasu valné hromady a kdy je společníkem zahraniční subjekt, se sepisuje plná moc, kterou uděluje zahraniční společník českému residentu. Tento člověk pak může jednat za zahraniční společnost v ČR a nemusí se všechny dokumenty posílat do offshore země k podpisu. Nyní tedy česká společnost podniká na českém trhu, ale její zisk plyne do zahraničí, protože si jej vyplatí zahraniční společník a tento zisk nepodléhá zdanění v Čechách. Tento typ podnikání sebou přináší i další negativa pro obchodní partnery takových společností. Představíme-li si příklad české společnosti, jejíž 100%ní podíl je vlastněn zahraniční společností, která je založena v offshore lokalitě, a tato společnost se dostane do soudního sporu, stane se dlužníkem, věřitel bude mít menší pravděpodobnost úspěchu vymožení své pohledávky. V praxi může mít tato společnost v pozici jednatele zapsaného „bílého koně“ ať už z ČR nebo ze zahraničí, kterého se ani nepodaří najít natož zkontaktovat a v pozici společníka je zahraniční společnost. U této nezjistíme, kdo ji vlastní, protože právě ve zvolené offshore zemi není obchodní rejstřík a žádný ze státních orgánů nevydá výpis, ze kterého by bylo jasné, kdo vlastně za společností stojí. Ve finále se pohledávka stane nedobytnou, protože se nenajdou prostředky k uspokojení pohledávky a nenajde se ani osoba, která by byla trestně odpovědná za takové jednání, které způsobilo vznik pohledávky. Celá koncepce založení offshore společností je tedy legální, ovšem v důsledku může být část daňového plánování provedeno s cílem daňových úniků nebo krácení věřitele. Právě proto si myslím, že i problematika daňových rájů a offshore podnikání malou částí přispívá do šedé ekonomiky a daňovými úniky přímo do černé ekonomiky.
37
4. Obecná opatření proti šedé ekonomice Šedá ekonomika je součástí ekonomik snad všech států světa. Odhadovaný objem šedé ekonomiky v Evropské unii je až 2 biliony eur. Tvoří 8 až 30%ní podíl na HDP jednotlivých členských zemí. Otázkou však zůstává, zda je šedá ekonomika opravdu problém. Číslo, které představuje její objem je sice velmi vysoké, ale také představuje prostředky, které se použijí v oficiálním sektoru ekonomiky. Samozřejmě jsou zde morální důvody, které by měly subjekty od účasti v neoficiálních sektorech odrazovat, ovšem z předešlého textu vyplývá, že lidé jsou na takové jednání zvyklí a necítí se, že by porušovali nějaké morální zásady. Z ekonomického hlediska se jedná hlavně o krátkodobé investice, při kterých dochází i k plýtvání zdroji, jelikož se musí vynaložit dodatečné náklady na krytí takových aktivit. Na druhou stranu prostředky, které si subjekty vydělají v rámci šedé ekonomiky, utratí za produkty a služby v oficiální ekonomice. Šedá ekonomika spíše doplňuje oficiální sektor a doprovází jej. Pokud oficiální ekonomika roste, roste s ní i šedá ekonomika, a to v několika případech rychleji. V případě poklesu oficiální ekonomiky, klesá šedá také, ovšem zase pomaleji. Z důvodu těchto vztahů je velmi těžké najít řešení pro zmenšení rozsahu šedé ekonomiky. Úplné odstranění šedé ekonomiky je spíše pojem jako např. dokonalá konkurence na trhu. Jednalo by se o ideální stav na trhu, ovšem v praxi je nemožné dosáhnout úplného odstranění sektoru šedé ekonomiky. Možnosti alespoň omezení rozsahu trhu šedé ekonomiky jsou popsány dále v této práci.
4.1. Snížení daňového zatížení V předchozích kapitolách bylo popsáno, co vede subjekty k účasti na neoficiálních trzích. Ve všech případech je na prvním místě uváděno daňové zatížení. Z mnoha výzkumů vyplývá, že růst rozsahu šedé ekonomiky je přímo úměrný růstu daňového zatížení. Richard Cebula ve své studii z roku 1997 nazvané „An Empirical Analysis of the Impact of Government Tax and Auditing Policies on the Size of the Underground Economy: The case of United states, 1993-1994,41 uvádí, že pokud daň z příjmů vzroste o jeden procentní bod, šedá ekonomika tím vzroste hned o 1,4 procentních bodů. Avšak tato přímá úměra nefunguje i naopak. Při snížení daní se šedá ekonomika nezmenšuje. Pouze se ustálí na jedné úrovni a dále se po určitý čas nerozšiřuje. 41
Studie byla publikována v časopise American journal of Economics and Sociology, Vol. 56, No. 2, p. 173-185.
38
Úkolem vlád jednotlivých států by mělo být zvolení vhodného daňového zatížení, které by udržovalo šedou ekonomiku v jakémsi, pro celkovou ekonomiku země, přijatelném rozsahu a zároveň nadměrně nezatěžovalo subjekty v oficiální části ekonomiky. Vztah míry zdanění a výše vybraných výnosů daní od subjektů v oficiálním sektoru zobrazuje následující Lafferova křivka: Graf č. 3: Lafferova křivka
Zdroj: FUCHS, Kamil, TULEJA Pavel. Základy ekonomie. Praha: Nakladatelství EKOPRESS, s.r.o., 2003. s. 34. Z Lafferovy křivky je patrné, že výše daňových výnosů a míra zdanění nesouvisí přímo úměrně, tedy že maximalizovat příjem z daní není možné dosáhnout zvyšováním zdanění bez omezení. Od určité výše se křivka zalamuje a státní příjem z daní se snižuje. Téhož výnosu z daní je možné dosáhnout při dvou různých mírách zdanění. Pokud je zvolena míra zdanění ještě ve fázi vzestupné části křivky, nepůsobí zdanění v ekonomice proti ekonomické aktivitě. Zvolíme-li míru zdanění, která odpovídá klesající fázi křivky, v tzv. zakázané zóně, způsobí to utlumení ekonomických aktivit a rozšíří se tím i sektor šedé ekonomiky. 42
42
FUCHS, Kamil, TULEJA, Pavel. Základy ekonomie. Praha: Nakladatelství EKOPRESS, s.r.o., 2003. s. 34.
39
Výše daňových sazeb se bude stále měnit i v reakci na ekonomické krize. I když je daňové zatížení největším důvodem vzniku trhu šedé ekonomiky, je nereálné jej odstranit. Je tedy třeba působit na subjekty trhu přes jiné faktory, které ovlivňují jejich rozhodování.
4.2. Zesílení kontroly, důslednosti ukládání sankcí a vynucování pravidel Účastníci trhu šedé ekonomiky jsou racionálně uvažující subjekty. Na trhu šedé ekonomiky zůstanou tak dlouho, dokud se jim tato pozice bude vyplácet, tedy stále pro ně bude výhodnější profitovat v rámci šedé ekonomiky i za rizika jejich odhalení. Je třeba dosáhnout toho, aby lidé začali brát možné odhalení a pravděpodobnost tohoto odhalení na vědomí. Na druhou stranu udělené sankce by měly být větší než výnosy z účasti na šedé ekonomice. Ve všech zemích EU je tedy postupně zesilována kontrola dodržování jak daňových a pojistných, tak i pracovněprávních předpisů a předpisů v oblasti sociální ochrany. Zvýšená kontrola vede k většímu riziku odhalení participace na šedé ekonomice. Z mnoha studií vyplývá, že se zvyšováním pravděpodobnosti odhalení např. práce na černo se snižuje účast některých skupin na práci na černo.43 K efektivitě kontrol by měla přispět snaha o koordinaci mezi jednotlivými informačními systémy státní správy. V Rakousku se např. v roce 2002 centralizovaly všechny kontrolní systémy do rámce ministerstva financí. 44 V případě jednotnosti kontrolního a informačního systému by se pracovníci kontrolních orgánů nemuseli zdržovat dotazováním ostatních orgánů na potřebné informace, ale mohli by snadněji kontrolu konat sami.
4.3. Prevence, informace, podpůrná opatření v daňových systémech Základem boje s šedou ekonomikou by měla být celková prevence a předcházení jejího vzniku. Státy se musí snažit nejprve „přinutit“ lidi, aby zůstávali v oficiální části ekonomiky. Základem je zjednodušení právního řádu, který ukládá jednotlivé povinnosti v oficiálním trhu. Často se totiž subjekty dopustí porušení právních norem, aniž by o tom věděly. Je to právě z důvodu složitosti celkové úpravy a její nepřehlednosti. Možností řešení je rozvíjet informační a WILLIAMS C., COLIN. Tackling undeclared work in the European Union online. European foundation for the Imporvement of living and Working Conditions. 2008 cit. 2011-10-20. s. 10. Dostupné z: http://www.eurofound.europa.eu/publications/htmlfiles/ef0813.htm 44 FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika a práce na černo. Praha: Nakladatelství Sondy, 2007. s. 295. 43
40
poradenský systém, který by byl přátelský k jeho uživatelům. V průběhu příštích let budou muset všechny státy postupně zjednodušit požadavky na všechny administrativní úkony spojené s účastí na oficiálních trzích. Právní a administrativní požadavky, jako jsou registrace, povinnost mít různá oprávnění a licence, mohou vystavět překážky hlavně pro malé obchodníky a společnosti. To je evidentní hlavně v případech, kdy náklady na různé transakce nebo náklady na udržení se v oficiální ekonomice jsou pro malé businessy vyšší než ve velkých korporacích, kde využívají výnosy z rozsahu. V praxi jsou obchodníci zatěžováni vyplňováním formulářů, kontrolami státních orgánů namísto jejich rady, duplicitou požadavků od jednotlivých orgánů, což jim zabírá čas, který by mohli věnovat podnikání a přicházejí tak o značné příjmy. Namísto státní ve frontě na úřadě raději budou podnikat v rámci šedé ekonomiky a svůj čas vymění za výnosy z tohoto podnikání. Složitost celého systému je tedy zásadním faktorem, který žene lidi k aktivitám šedé ekonomiky. Řešením je omezení administrativních požadavků a zjednodušení celého systému. Zjednodušení by se mělo týkat hlavně malých podnikatelů, jejichž veškerá dokumentace a účetnictví není tak složité jako u větších společností. Např. by mohl být omezen počet všech formulářů k vyplňování, kontroly by měly být prováděny najednou jak sociálními orgány tak finančními, aby to obchodníky nadměrně nezatěžovalo. Další metodou podpory veřejnosti a jejich účasti v oficiálním sektoru, je představit nové typy legitimních aktivit. Nejčastější aktivitou šedé ekonomiky je práce na černo a v jejím rámci hlavně vedlejší práce, tzv. melouchy. Např. v Německu se vláda rozhodla řešit tuto situaci a zavedla do svého právního řádu skupinu „mini prací“ jako novou možnost zaměstnání. 45 Tato skupina prací nebyla natolik regulována a podrobena povinným platbám a při zvážení možnosti odhalení práce na černo a případné pokuty, to vedlo část pracujících na černo zpět do oficiální ekonomiky.
WILLIAMS C., COLIN. Tackling undeclared work in the European Union online. European foundation for the Imporvement of living and Working Conditions. 2008 cit. 2011-10-20. s. 15. Dostupné z: http://www.eurofound.europa.eu/publications/htmlfiles/ef0813.htm 45
41
4.4. Opatření vztahující se k příslušníkům třetích zemí Opatření vztahující se k příslušníkům třetích zemí se týká hlavně imigrantů bez povolení k pobytu a pracovních povolení. Bez takových povolení jsou přímo nuceni se účastnit šedé ekonomiky. Jednotlivá opatření jsou úzce propojena s politikou boje proti ilegální migraci. Státy se snaží preventivně předcházet migraci obyvatel z třetích zemí. Zpřísňují hraniční kontroly, zavádějí vízové povinnosti pro státy, z které jsou hlavním zdrojem migrantů, odstrašují domácí společnosti od využívání práce těchto imigrantů. 46 Zároveň jsou zlepšovány i represivní politiky, spočívající v kontrolách, zátazích a deportacích nelegálních cizinců. Na druhou stranu Země organizují programy umožňující dočasné nebo sezónní zaměstnávání cizinců a pořádají se informativní kampaně.
4.5. Veřejné mínění S prevencí, která by měla působit proti šedé ekonomice, souvisí i podpora změny veřejného smýšlení o celém systému placení daní. Zejména v zemích, které si prošly transformací ekonomik, je třeba obnovit důvěru lidé v samotný stát. Placení daní v těchto zemích je vnímáno spíše jako trest než jako platba, z které jsou financovány veřejné statky a služby. S častými skandály a medializovanými zprávami o korupci a daňových únicích vysoce postavených politiků se narušuje celková důvěra ve státní instituce a lidé ztrácí pocit povinnosti nějaké daně platit, když výnosy z nich nejsou použity tím správným způsobem. Vnímaná nespravedlnost tedy zvyšuje motivaci k jednání proti právu. Pokud by stát jednal důvěryhodně, daňoví poplatníci by s větší ochotou dodržovali placení daní. Vztah mezi daňovými poplatníky a státem může být považován za psychologickou smlouvu, která zahrnuje silné emocionální vazby a loajalitu. 47 Je tedy důležité posilnit důvěru lidí v samotný stát. Právě tato důvěra by mohla vést občany k dodržování pravidel, protože budou věřit státu, že s jejich odvedenými platbami naloží správně a efektivně. Nestačí posilovat důvěru pouze ve vládu, ale i v celý právní a soudní systém a poskytnout občanům potřebnou úroveň jistoty. 46
Fassmann, Martin. Stínová ekonomika a práce na černo. Praha: Nakladatelství Sondy, 2007. s. 297. SCHNEIDER, Friedrich. TORGLER, Benno. Shadow Economy, Tax Morale, Governance and Institutional Quality: A Panel Analysisonline. 2007 cit. 2011-10-20. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/law/ud/predp/smer/S4-2009.pdf 47
42
Veřejnost by zároveň měla být informována, jak je s jejími daněmi naloženo. Celý systém přerozdělování daňových výnosů by měl být zprůhledněný, aby občané věděli, co se z jejich daní platí. Prostředkem ke zvýšení daňové morálky je také pořádání informativních kampaní, které budou informovat občany o nákladech a rizikách, které sebou šedá ekonomika přináší v kontrastu s benefity a výhodami a jistotou, které přináší oficiální sektor.
43
5. Boj proti jednotlivým projevům šedé ekonomiky v ČR a EU Tato kapitola popisuje nástroje boje proti jednotlivým projevům šedé ekonomiky popsaným výše.
5.1. Řešení práce na černo a opatření proti ní v ČR O boji proti práci na černo v České republice je možno v obecném slova smyslu hovořit prakticky až od počátku tohoto století. Do té doby si Česká republika procházela velmi těžkým procesem hledání sama sebe, právní úprava se teprve vytvářela a v právním řádu chybělo definiční a legislativní ukotvení práce na černo. Celkový právní řád byl roztříštěný a nepřehledný a poskytoval snadné možnosti obejítí zákona a účasti na práci na černo. Kontrolní úřady navíc neměly dostatek pravomocí, důkazy nebylo snadné získat a navíc informační systémy nebyly (a dodnes nejsou) dostatečně propojeny, což všechno vedlo a vede k obtížnému odhalení práce na černo a jejího prokázání. 48 Nové impulsy byly dodány nástupem nové vlády v roce 2002. V té době Programové prohlášení vlády obsahovalo vytyčení cílů a záměrů boje proti stínové ekonomice a práci na černo.49 „jedním z vážných úkolů vlády v budoucím období bude ochrana českého trhu práce a boj proti všem formám nelegálního zaměstnávání. Vláda zpracuje koncepci politiky migrace cizinců do České republiky z pohledu práce a jejich integrace do společnosti“ (Vláda ČR, 2002). Hlavním opatření v boji proti práci na černo byla zformulována v novele zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZoZ“). Tento zákon vůbec poprvé formuloval nelegální práci, a to v ust. § 5 písm. e) následovně: „Pro účely tohoto zákona se rozumí nelegální prací, 1. pokud fyzická osoba nevykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy, nejde-li o manžela nebo dítě této fyzické osoby, nebo 2. pokud fyzická osoba-cizinec vykonává práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu s povolením k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání ve zvláštních případech 48
FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika a práce na černo. Praha: Nakladatelství Sondy, 2007. s. 312. Dle Martina Fassmanna byla do této doby přijímána řada zákonných úprav, které však nepřímo a možná náhodně ovlivňovaly práci na černo. Jednalo se o zákoník práce, zákon o zaměstnanosti, trestní zákon, zákon o správě daní a poplatků, atd. V roce 1998 také proběhla valorizace minimální mzdy, která omezila způsob dvojího vyplácení mezd. Velká pozornost byla také věnována práci cizinců na území ČR. 49
44
(dále jen „zelená karta“) vydaným podle zvláštního právního předpisu nebo bez zelené karty, jeli podle tohoto zákona vyžadována, nebo v rozporu s modrou kartou, nebo bez modré karty, je-li podle tohoto zákona vyžadována; to neplatí v případě převedení na jinou práci podle § 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce“. K dosažení omezení rozsahu trhu práce na černo je třeba brát všechny důvody takového jednání v potaz a snažit se je nějakým vhodným způsobem odstranit. Na jedné straně je nejvhodnější působit na subjekty v pozici zaměstnavatele a zaměstnance a na straně druhé je třeba zefektivnit činnost státu a jeho dohled a kontrolu nad pracovním trhem, což bude popsán v dalším textu. 5.1.1. Snížení daňového zatížení Největším faktorem a důvodem, pro který lidé pracují na černo, je výše daňového zatížení. V uvedených studiích bylo dokázáno, že se zvyšujícími se sazbami daně se zvyšuje i podíl práce na černo na celkovém HDP země. V České republice tvoří nejvyšší podíl pracujících na černo skupina již zaměstnaných jedinců, kteří již z jedné své výplaty daně odvádí a druhou prací si jen přivydělávají. Pokud se tedy zamyslíme nad možným řešením k potlačení práce na černo, kterým je v první řadě snížení výše sazby daní a dalších povinných plateb spojených s oficiální prací a které by mělo přilákat pracovníky do oficiálního sektoru, u dvou třetin pracovníků toto opatření nebude mít žádný efekt, protože se již v jedné práci v oficiálním sektoru nacházejí a nic velkého se pro ně nezmění. Snížení daní může trh práce na černo pouze ustálit na jedné úrovni, aby se již dále nerozšiřoval, avšak jej neodstraní úplně. Navíc teorie o přímé úměře míry zdanění a podílu černé práce na HDP mají i své odpůrce. Ti namítají, že není dokázána statistická závislost mezi šíří trhu práce na černo a celkovou výší daní, což bylo uvedeno i ve studii „Undeclared Work in an Enlarged Union“ z roku 2004. Pravdou ovšem je, že zvýšení daní nám způsobí rozšíření trhu práce na černo, ovšem opačně tato úměra neplatí. Přechod z neoficiálního trhu na oficiální bude totiž vždy spojen s růstem nákladů a ekonomickou ztrátou, a to i při snížení daňového zatížení. 50 Pokud se 50
FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika a práce na černo. Praha: Nakladatelství Sondy, 2007. s. 281.
45
podíváme na možnost snížení daní z celkového pohledu ekonomiky, objeví se další vazby. Daně nám tvoří zdroj pro financování poskytování veřejných statků a sociálních transferů. Při snížení daní se i tyto zdroje zúží a dříve nebo později dojde k poklesu sociální ochrany a sníží se rozsah „bezplatně“ poskytovaných veřejných služeb. V důsledku omezení těchto služeb se zhorší i sociální situace určité skupiny lidí. Ti si budou chtít obstarat další prostředky na financování jejich života a nejvýhodnější pro ně bude práce na černo. Ve finále je třeba spíše působit na společnost jako celek a podporovat změnu smýšlení a systému a povinnosti placení daní. Lidé doposud vnímají placení daní jako sankci, nepřemýšlí nad tím, že z daní jsou placeny další všemi využívané veřejné služby. K tomu samozřejmě přispívá i neprůhlednost státní správy, nikdo neví přesně, jak se daně přerozdělují a co je z nich financováno. Dalším problémem je i korupce členů vysoké politiky, o které se v mediích dozvídáme neustále. Lidé pak nechtějí platit daně, když vidí, kam jejich peníze mizí a že se jim nedostávají tak kvalitní veřejné služby, jaké by měly. Daňová politika je dle mého názoru celkem neřešitelným problémem ve všech členských státech EU. Je to sice největší příčina, způsobující rozvoj práce na černo, ovšem vlády by se měly soustředit i na další faktory ovlivňující tento problém, jako je hlavně kontrola pracovních trhl státem a vytváření přehledné a jednoduché právní úpravy. 5.1.2. Kontrolní činnost státu Malé riziko odhalení práce na černo pouze ulehčuje. Výsledky výzkumu Eurobarometru z roku 2007 ukázaly, že skoro ve všech členských zemích EU se respondenti domnívají, že riziko odhalení práce na černo je malé. Zkvalitnění kontrol a dohledu nad pracovním trhem povede alespoň k částečnému potlačení práce na černo. Kvalitní kontrola dodá i jistotu do pracovněprávních vztahů a povede k plnění povinností zaměstnanců, ale hlavně zaměstnavatelů. Kontrolní činnost včetně ukládání sankcí za porušení povinností stanovených zákonem spadá do působnosti úřadů práce a Ministerstvo práce a sociálních věcí. Novelou ZoZ v roce 2004 byly posíleny pravomoci kontrolních orgánů, který mimo jiné stanovil v ust. § 128, že: „Pro účely kontrolní činnosti se za zaměstnavatele považuje také právnická osoba nebo fyzická osoba, která podniká podle zvláštních právních předpisů, i když nikoho nezaměstnává.“. Pravomoc provádět kontroly práce se rozšířila i na subjekty, které nikoho oficiálně
46
nezaměstnávají, ale mohly by u nich být porušeny pracovněprávní předpisy právě tím, že dají práci někomu na černo. Dalším zlehčením kontroly bylo ust. § 128, který zavedl prokazování zaměstnanců orgánu kontroly pouze služebním průkazem, 51 a ust. § 131, dle které jsou zaměstnanci orgánů kontroly „oprávněni vstupovat na pracoviště kontrolovaných osob, požadovat od nich a jejich zaměstnanců předložení potřebných dokladů, podání úplných zpráv, informací a vysvětlení ve lhůtách k tomu určených, dále jsou oprávněni vyžadovat účast kontrolovaných osob při projednávání výsledků kontroly a další součinnost potřebnou k vytvoření podmínek k nerušenému a rychlému provedení kontroly. Kontrolované osoby jsou povinny umožnit provedení kontroly a poskytovat zaměstnancům orgánů kontroly potřebnou součinnost“. ZoZ stanovuje i pokuty za porušení povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů. Za umožnění nelegální práce ZoZ stanovil pokutu až 2 mil. Kč, která byla ještě zvýšena novelou zákona v roce 2009 na 5 mil. Kč. Naproti tomu osoba, která vykonává práci na černo, může dostat pokutu až do výše 10 000,-Kč. Tato výše zůstala stejná i po zmiňované novele. Novinkou v novele 2004 byla i pravomoc úřadu práce vyřadit uchazeče o zaměstnání z evidence uchazečů o zaměstnání, jestliže se uchazeč o zaměstnání vykonává nelegální práci stanovená v ust. § 30, odst. 1, písm. e). Kontrolu zkvalitnilo i přijetí zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, kterým byly zavedeny nové správní úřady Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce. Tímto zákonem byly definovány i přestupky, kterých je možné se porušením pracovněprávních povinností dopustit, společně se sankcemi při jejich spáchání. 5.1.3. Regulace zaměstnávání cizinců Migrace obyvatelstva je dalším faktorem ovlivňujícím celou šedou ekonomiku a samozřejmě i práci na černo. V rámci EU je zaručen volný pohyb osob, služeb a kapitálu, což znamená volný pohyb pracovníků. Občané jiných členských států mají v ČR zajištěna stejná práva jako občané ČR. Problémem je ovšem práce občanů třetích nečlenských států EU, kteří často nemají povolení k výkonu práce na území členských států Evropské unie nebo nemají ani příslušná povolení k pobytu v těchto státech.
51
Před přijetím novely ZoZ museli zaměstnanci orgánu kontroly předkládat pověření ke kontrole zaměstnavateli nebo statutárnímu orgánu. To samozřejmě znemožnilo zjištění skutečné situace na pracovišti.
47
Novelou ZoZ o zaměstnanosti byly zpřísněny podmínky zaměstnávání cizinců. Zaměstnavatel je povinen k součinnosti s úřady práce. Musí hlásit začátek pracovního poměru s cizincem a jeho ukončení. Cizinci musí mít povolení k pobytu a povolení k zaměstnání. ZoZ stanovuje případy, kdy se povolení k zaměstnání nevyžaduje, je to v případech, kdy je cizinci udělen azyl, má povolený trvalý pobyt v ČR, nebo se připravuje na území ČR na budoucí zaměstnání. Účelem zpřísnění regulace zaměstnávání cizinců je také zajištění lidských pracovních podmínek poskytovaných zaměstnavateli. V případě práce na černo se může stát, že zaměstnanci pracují za velmi malé mzdy, jsou ubytováni v přeplněných ubytovnách a pracují dlouhé hodiny. Bohužel toto jednání zaměstnavatele nemůžou nikde nahlásit, protože sami se dopouštějí nelegální práce a hrozí jim vyhoštění ze země.
5.2. Úprava plateb v hotovosti v ČR Ke snížení účasti na šedé ekonomice maloobchodních podnikatelů je třeba upravit faktor způsobující možnost, který neoficiální jednání způsobuje, a to jsou platby v hotovosti. Evropská unie se snaží proti platbám v hotovosti a vzrůstající šedé ekonomice bojovat, avšak platby v hotovosti stále převažují. V rámci Evropské unie je vydávána celá řada předpisů brojící proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, což je ale předmětem spíše černé ekonomiky. Z těch ustanovení, která se pak dotýkají provádění plateb v hotovosti maloobchodních podnikatelů je např. směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/60/EC52, která mimo jiné doporučila členským státům, a by přijaly právní úpravu, která by zakotvila provádět platby nad 15 000,EUR v hotovosti. Toto doporučení bylo do českého právního řádu vpraveno již zákonem č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. 5.2.1. Boj v ČR Zásadním krokem k omezení placení v hotovosti v České republice bylo přijetí zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ zákon o omezení plateb“). Tento zákon 52
EUR-LEX [online]. Změněno 18.10.2011 [cit. dne 20-10-2011 ]. Dostupné z:
48
stanovil maximální možnou výši platby, která může být provedena v hotovosti. Hranice byla v roce 2004 stanovena na 15 000,-EUR. Od 27. května je účinná novela zákona o omezení plateb, jež změnila výši povolené platby v hotovosti nad 350 000,-Kč. Pokud výše platby překračuje uvedený limit, je poskytovatel platby povinen provést tuto platbu bezhotovostně. O omezení v praxi mnoho lidí netuší, tudíž se může stát, že zákon poruší, aniž by věděli, že jejich počínání je nelegální. Na druhou stranu, pokud si chtějí předat vyšší obnos peněz než je stanovený limit, mohou si vypsat několik příjmových platebních dokladů, kdy částku rozdělí do více dnů a přitom si celý obnos předají v jeden den. Platby v takových výších budou prováděny ve stavebnictví a dalších podobných oborech, v maloobchodech a restauračních zařízeních se s nimi setkáme pouze občas. Povinnost provádět nadlimitní platby v hotovosti se ovšem nevztahuje například na vklad nebo výběr peněžních prostředků v hotovosti na nebo z cizího účtu u peněžního ústavu, dále na platby daní, poplatků, cel, povinné platby vyplývající z pracovněprávních vztahů (např. mzdy), platby důchodů, platby určené k úschově notářem či na výplaty pojistného plnění ze soukromého pojištění. Dalším krokem ke zlepšení kontroly plateb v hotovosti byl boom zavedení registračních pokladen. V roce 2005 nabyl účinnosti zák. č. 215/2005 Sb., o registračních pokladnách, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o pokladnách“). Dle zákona o pokladnách měl povinný subjekt, tedy fyzická a právnická osoba, která provozuje maloobchodní prodej nebo hostinskou činnost na základě živnostenského oprávnění, povinnost vést evidenci jednotlivých plateb prostřednictvím registrační pokladny. Povinné subjekty musely do konce roku vybavit své místo podnikání registrační pokladnou. Tímto způsobem by stát získal lepší kontrolu prováděných plateb. Na druhou stranu jde tento systém snadno obejít a platby do pokladny prostě nezaevidovat, což se taky v praxi velmi často praktikovalo. Výsledkem celého snažení omezení neohlášených plateb a zavedení registračních pokladen, bylo zrušení povinnosti tyto pokladny zavádět. Ode dne 1.1.2008 tedy povinnost používat registrační pokladny zanikla. Celkový chaos pouze způsobil zbytečné náklady živnostníků při koupi pokladen a zmatek v celé právní úpravě. Na druhou stranu pro provozovatele živností, zvláště v hostinských zařízeních, mohou být pokladny nástrojem kontroly jejich zaměstnanců.
49
5.3. Úprava týkající se daňových rájů Reakcí na rozvoj offshore podnikání v souvislosti s ekonomickou krizí je snaha států s běžným daňovým režimem bojovat o omezení nárůstu offshore podnikání v daňových rájích. Celé zakládání společností v offshore zemích a cílená daňová optimalizace sice probíhá na základě zákona, ovšem státům unikají příjmy do státních rozpočtů a navíc tento typ podnikání je často spojen s daňovými úniky a trestnou organizovanou činností. Státy také kritizují netransparentnost celých obchodních akcí. Z důvodu anonymity vlastníků společností a neexistence účetnictví a dalších jinak požadovaných dokumentů se stěžuje kontrola nad pohybem kapitálu a peněz a nad svými daňovými poplatníky vůbec. Offshore země a zejména daňové ráje, tedy malé ostrovní státy, se brání tím, že investice zahraničních podnikatelů právě v rámci zakládání společností anebo ukládání peněz v offshore bankách podporuje vývoj těchto zemí a jakékoliv omezení tohoto podnikání by zničilo jejich ekonomiky a byly by odkázány na pomoc zahraničních států.53 Offshore země se ale i tak snaží najít kompromis s vyspělými státy. Státy se tak snaží alespoň vydávat taková opatření, která by narušila mezinárodní daňové plánování. 5.3.1. Opatření v EU a ostatních zemích světa Základní nástroje v boji proti využívání a zneužívání mezinárodního daňového plánování rezidenty vyspělých zemí lze rozdělit takto: srážkové daně, zdaňování společnosti podle místa odkud je řízena a vznik stálé provozovny, převod majetku a přemístění sídla společnosti, případně části jejích aktivit, kumulace zisků v dceřiných společnostech, politika umělých cen, převod příjmu na jiný druh příjmu, administrativní metody54.
53
PETROVIČ, Pavel a kol. Encyklopedie mezinárodního daňového plánování. 1. vydání, Beroun: Martin Novotný – NEWSLETTER – vydavatelství, 2002. s.379. 54 PETROVIČ, Pavel a kol. Encyklopedie mezinárodního daňového plánování. 1. vydání, Beroun: Martin Novotný – NEWSLETTER – vydavatelství, 2002. s.380.
50
Srážkové daně se týkají příjmů ze zdrojů na území země plátce úhrady. Jedná se o podíly na zisku, výnosy z půjček, užívání nemovitostí a jiných aktiv registrovaných v daném státě atd. Státy se snaží zdanit i subjekty, které nejsou rezidenty, ale přijímají platby od rezidentů. Srážkové daně na druhou stranu často snižují případné smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Jedním z dalších prostředků je zdanění společnosti nejen dle jejího sídla, ale i dle toho, odkud je společnost řízena. Tato praxe je typická hlavně pro Velkou Británii. Daňoví nerezidenti podléhají placení daní stejně jako rezidenti. V této souvislosti byla zavedena i fikce stálé provozovny. Podniká-li zahraniční společnost na území jiného státu zpravidla déle než 6 měsíců, stává se daňovým rezidentem v tomto státě. Státy se také snaží omezit převody majetku na nerezidentní subjekty. Nejběžnější metodou omezení převodů bývá povinnost ohlásit předem převod majetku příslušným úřadům anebo získat jejich povolení. V častých případech je na převod uvalena daň, která při porušení oznamovací povinnosti bude doměřena spolu i s tresty pro osoby, které převody uskutečnily. Metodou, jak dostat část aktiv společnosti mimo dosah domácích daňových úřadů, je shromažďování zisků v dalších jí vlastněných zahraničních společnostech. Za těchto podmínek se daňové úřady snaží doměřit daňové zatížení do výše domácí daně, která by ze stejného příjmu měla být zaplacena zahraniční společností, pokud by tato byla rezidentem. 55 Při nastavování fiktivních cen mezi propojenými subjekty, které se odchylují od tržních cen, zavádí země ustanovení, dle kterého je daňový úřad oprávněn daň doměřit do výše, kterou by společnosti platily, pokud by obchodovaly za běžné ceny (viz níže ČR). Možností, jak se vyhnout části daní je přetvořit příjmy na jiný druh příjmů, který podléhá výhodnější sazbě daně. Jedná se o zaměňování výplaty zisků za úroky z půjčky, poradenské služby, atd. Je třeba tyto transakce posuzovat podle jejich pravého účelu a obsahu, tedy jako vyplácení zisku. Státy se ve finále snaží jakkoliv administrativně zatížit společnosti využívající offshore podnikání. Jsou pro ně stanoveny různé oznamovací povinnosti, daňové úřady jim věnují větší pozornost. Často nemohou získat veřejné zakázky nebo státní podpory. Evropská unie se také snaží jednat s OECD, aby prostřednictvím svých členů uvalila sankce na daňové ráje, které
55
PETROVIČ, Pavel a kol. Encyklopedie mezinárodního daňového plánování. 1. vydání, Beroun: Martin Novotný – NEWSLETTER – vydavatelství, 2002. s.384.
51
nebudou spolupracovat při odhalování daňových úniků. EU se navíc snaží o zrušení bankovních tajemství v těchto státech. 5.3.2. Opatření v ČR V právním řádu České republiky je řada ustanovení, která se snaží omezit mezinárodní daňové plánování prostřednictvím offshore zemí. Základní ustanovení je v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), který ve svém § 8 odst. 3 uvádí: „Správce daně vychází ze skutečného obsahu právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro správu daní.“ Uvedené ustanovení daňového řádu se snaží rozlišit právní formu určité transakce od její skutečné podstaty. 56 Dalším předpisem je zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Dle ust. § 2 tohoto zákona mají daňovou povinnost v ČR i subjekty, které nejsou rezidenty, ale plynou jim příjmy ze zdrojů na území ČR. Zdroje příjmů jsou pak vyjmenovány v ust. § 22 a podléhají zvláštní sazbě daně ve výši 15%. Ust. § 23 odst. 7 bojuje proti politice umělých cen (tzv. transfer pricing) 57, který uvádí: „Liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, a není-li tento rozdíl uspokojivě doložen, upraví správce daně základ daně poplatníka o zjištěný rozdíl…“. Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů, důkladně rozděluje hned v ust. § 1 kdo je tuzemcem a kdo cizozemce a definuje další důležité pojmy. 58 Založení společnosti v zemi s daňově výhodným režimem je považováno z hlediska devizového zákona za přímou investici, která podléhá oznamovací povinnosti vůči devizovým orgánům. V praxi mezi nejčastější formy přímé investice patří pobočky vlastněné plně jedním nebo více
56
PETROVIČ, Pavel a kol. Encyklopedie mezinárodního daňového plánování. 1. vydání, Beroun: Martin Novotný – NEWSLETTER – vydavatelství, 2002. s. 398. 57 Patrně nejoblíbenější a nejvíce úspěšnou metodou daňového plánování používanou především ze strany nadnárodních společností. Jedná se o udržování cen na takové úrovni, jaká je pro skupinu společností nejvýhodnější, ať už z daňového, nebo jiného hlediska. Tato metoda má mnoho podob, z nichž nejběžnější je manipulace s cenami zboží a výrobků, fakturace poplatků za řízení dceřiných společností či jiných nesnadno ocenitelných služeb. 58 Např. velmi důležitá skutečnost je, že organizační složka domácí či zahraniční společnosti nemá právní subjektivitu, a proto je tuzemcem i organizační složka tuzemce v zahraničí a cizozemcem je i organizační složka cizozemce v tuzemsku.
52
investory, dceřiné společnosti, které jsou z více než 50% vlastněny přímým investorem a přidružené společnosti, které jsou vlastněné přímým investorem v rozmezí 10-50%.59 Česká republika je dále vázána Smlouvami o zamezení dvojího zdanění, které upravuji a někdy i snižují daňové zatížení transakcí prováděných mezi rezidenty signatářů jednotlivých smluv. Zákonným omezením může být i požadavek na náležitosti listin zasílaných ze zahraničí do ČR. Je třeba, aby tyto listiny neztratily důkazní moc určitých skutečností a byly akceptovány i na území jiné země. Je třeba, aby byly náležitě ověřeny a aby toto ověření bylo dáno orgánem, který požívá veřejné víry co do své pravosti a pravdivosti. V případě zakládání společností se jedná hlavně o zakladatelské dokumenty, jako jsou certifikáty dosvědčující založení, společenské smlouvy a další. Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, v ust. § 52 říká, že listiny vydané cizozemskými úřady a soudy, platí-li v místě svého vydání za veřejné a jsou-li opatřeny potřebnými ověřeními, mají důkazní moc veřejných listin také v České republice. Dle dalších zákonů a mezinárodních smluv existují tři způsoby ověření zahraničních listin. 60 Prvním z nich je případ, kdy listiny ze zahraničí nevyžadují žádné vyšší ověření. Je tomu proto, že Česká republika má s těmito státy uzavřené Smlouvy o právní pomoci ve věcech občanských a trestních. Smlouvy obsahují článek, který říká, že „Listiny, které vydal nebo ověřil příslušný orgán jedné smluvní strany, a které jsou opatřeny otiskem úředního razítka, podpisem oprávněné úřední osoby, se použijí na území druhé smluvní strany bez dalšího ověření. To platí i pro opisy a překlady listin, které ověřil příslušný orgán“. Není zde dán požadavek, že ověřujícím orgánem musí být např. notář, ale v praxi je naprosto běžné, že listiny jsou pro soudy a další úřady akceptovatelné pouze s notářským ověřením. 61
59
PETROVIČ, Pavel a kol. Encyklopedie mezinárodního daňového plánování. 1. vydání,. Beroun: Martin Novotný – NEWSLETTER – vydavatelství, 2002. s. 404. 60 PETROVIČ, Pavel a kol. Encyklopedie mezinárodního daňového plánování. 1. vydání, Beroun: Martin Novotný – NEWSLETTER – vydavatelství, 2002. s. 407. 61 Smlouvu o právní pomoci ve věcech občanských, které nekladou požadavky na vyšší ověření, uzavřela ČR se Slovenskem, Afganistánem, Albánií, Alžírskem, Belgií, Bulharskem, Francií, Itálií (platí pouze pro listiny vyhotovené v souvislosti s dožádáním soudu), Jemenem, Jugoslávií (platí pro všechny nástupnické státy po bývalé SFRJ), Kubou, KLDR, Kyprem, Maďarskem, Mongolskem, Polskem, Portugalskem, Rakouskem, Rumunskem, bývalý SSSR (do Smlouvy sukcedovaly pouze Ruská federace, Bělorusko, Moldávie, Gruzie a Kyrgyzstán. Ostatní nástupnické státy sukcesi do Smlouvy nepotvrdily, proto je třeba, aby listiny do těchto států byly buď ověřovány Apostilou nebo superlegalizovány), Řeckem, Sýrií, Španělskem, Švýcarskem, Vietnamem, Uzbekistánem.
53
Druhým typem ověření je opatření dokumentu tzv. Apostilou. Ta byla zavedena na základě Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin přijatá v Haagu dne 5.10.1961 (dále jen „Úmluva“). V souvislosti s tím došlo ke změně a určitému zjednodušení procesu ověřování veřejných listin, jež mají být použity v těch cizích státech, které jsou smluvními státy Úmluvy a s nimiž ČR nemá sjednáno osvobození od ověřování prostřednictvím dvoustranných mezinárodních smluv. Dokumenty jsou tak opatřeny ověřovací doložkou, Apostilou a odpadá tedy další ověřování listiny, např. zastupitelským úřadem státu, kde má být listina použita. Orgánem pověřeným podle čl. 6 Úmluvy opatřit ověřovanou listinu Apostilou je v České republice pro listiny vydávané justičními orgány, včetně listin vydávaných nebo ověřovaných notáři Ministerstvo spravedlnosti ČR - mezinárodní odbor a pro ostatní listiny vydávané nebo ověřené orgány státní správy nebo jinými orgány Ministerstvo zahraničních věcí ČR - konzulární odbor 62. Třetím způsobem ověření je superlegalizace a používá se pro státy, jež nejsou smluvními státy Úmluvy a nemají s ČR uzavřenou dvoustranou smlouvu, která by toto ověření nevyžadovala (např. Ukrajina). U justičních listin a listin vydávaných nebo ověřovaných notáři superlegalizaci provádí Ministerstvo spravedlnosti ČR. Poté následuje další vyšší ověření Ministerstvem zahraničních věcí ČR a navazující ověření zastupitelským úřadem toho státu, kde má být listina použita. U listin vydávaných nebo ověřených orgány státní správy toto vyšší ověření provádí přímo Ministerstvo zahraničních věcí ČR a pak následuje ověření příslušným zastupitelským úřadem.
62
Seznam smluvních států Úmluvy dostupný z: http://www.hcch.net/index_en.php?act=conventions.status&cid=41
54
6. Opatření v zahraničí Podíl šedé ekonomiky v České republice na HDP pro rok 2011 tvoří 16,4%, tedy přes 500 miliard korun českých. Česká republika má nejlepší výsledky ze členských států Evropské unie z východní Evropy, ale stále zaostává za zeměmi Evropy západní. Celkový objem šedé ekonomiky v Evropě se odhaduje na dva biliony eur. V roce 2007 dosahovala šedá ekonomika až 2.2 bilionů eur. Od té doby její podíl na HDP trochu poklesl důsledkem ekonomické a finanční krize v roce 2008, viditelněji roce 2009.63 Postupně se však šedá ekonomika zase zotavuje a zvětšuje se. Navíc zvyšování daní z příjmu, sazby DPH a plateb sociálního a zdravotního pojištění její růst pouze podporuje. Opatření byla rozdělena na negativní a positivní. 64 Všechny nové regulace, kontroly a nově nastavené sankce k omezení šedé ekonomiky jsou považovány za negativní opatření. Tím jsou myšleny povinné elektronické platby, povinné audity a kontroly nebo zavádění identifikačních karet pracovníků.
6.1. Negativní opatření v praxi Příkladem negativního opatření je zákon vyhlášený v Itálii v roce 2006, který ukládal striktní sankce za aktivity šedé ekonomiky. 65 Dle tohoto zákona mohly kontrolní úřady dočasně uzavřít podniky, které nevydají v pětileté periodě minimálně třikrát účtenku zákazníkovi, nebo zavřít podniky, které zaměstnávají pracovníky na černo. Uvedený zákon přinesl Itálii dodateční příjmy z daní ve výši 9,1 miliard eur. V Belgii bylo zase cílem politiky řešení práce na černo snad už od roku 1990. 66 Belgická vláda zavedla jednotný elektronický systém, který propojuje všechny úřady práce a sociálního zabezpečení a jejich databáze. Dalším krokem bylo zavedení „Social Identity Card“, tedy identifikační karty pracovníka. Čísla karet jsou zaevidovány v elektronickém systému. Každý 63
SCHNEIDER, Friedrich. The Shadow Economy in Europe, 2011. VISA, 2011cit. 2011-10-20. Dostupné z: http://www.visaeurope.com/en/site_services/search.aspx?terms=Schneider 64 SCHNEIDER, Friedrich. The Shadow Economy in Europe, 2011. VISA, 2011cit. 2011-10-20. Dostupné z: http://www.visaeurope.com/en/site_services/search.aspx?terms=Schneider 65 SCHNEIDER, Friedrich. The Shadow Economy in Europe, 2011. VISA, 2011cit. 2011-10-20. Dostupné z: http://www.visaeurope.com/en/site_services/search.aspx?terms=Schneider 66 WILLIAMS C., COLIN. Tackling undeclared work in the European Union. European foundation for the Imporvement of living and Working Conditions. 2008 cit. 2011-10-20. Dostupné z: http://www.eurofound.europa.eu/publications/htmlfiles/ef0813.htm
55
zaměstnavatel má pak povinnost oznámit elektronicky úřadům začátek a skončení pracovního poměru určitého zaměstnance. Celý systém je zjednodušen díky elektronizaci všech úkonů a zaměstnavatele nezatěžuje tolik jako osobní pochůzky po úřadech. Běžnějším používaným opatřením bývají peněžité tresty nebo ztráta výhod pro účastníky šedé ekonomiky.67 Např. v Polsku při odhalení práce na černo, společnosti ztrácí nárok na státní dotace a musí vrátit veškeré dotace, které jim do té doby byly poskytnuty. V současnosti v roce 2011 španělská vláda zahájila kampaň proti šedé ekonomice. Součástí kampaně je představení nového zákona, kterým se ukládají vyšší pokuty za přestupky v oblasti sociálního zabezpečení. Ke zvýraznění celého systému se v médiích uveřejňují subjekty, kterým tato pokuta byla udělena.
6.2. Pozitivní opatření v praxi Některá z nejsilnějších opatření k omezení šedé ekonomiky jsou považována za nepřímá. 68 Mezi tyto patří primárně rekonstrukce daní a systému sociálního zabezpečení tak, aby byly jednodušší a přehlednější. Dalšími prostředky jsou kampaně a nově zavedené instituty, které ulehčují účast v oficiální části trhu. V Německu byl v roce 2002 zaveden nový typ zaměstnání, tzv. „mini jobs“. Jedná se o práce, při které si pracovník může vydělat až 400 EUR. Navíc tyto práce podléhaly nižšímu zdanění a menším platbám sociálního zabezpečení. Mini jobs v oblasti domácích prací podléhaly pouze 12% dani a tato platba tvoří následně odčitatelnou položku. Po zlegalizování mini jobs vzrostl počet řádně zaměstnaných lidí ze 4,1 milionu v roce 2002 na 5,5 milionu v roce 2003. K ulehčení přechodu z šedé ekonomiky nebo nezaměstnaných do oficiálního sektoru zavedlo Německo v roce 2003 nový typ podnikání nazvaný „Ich AG scheme“. 69 Tento záměr umožňuje nezaměstnaným lidem nebo těm, co jsou zaměstnání na černo, začít jejich vlastní podnikání jako samostatně výdělečné osoby. Jednotlivci obdrží měsíční podpory až na tři roky dopředu. První rok dostávají navíc ke svému malému podnikání 50% z výše dávek 67
SCHNEIDER, Friedrich. The Shadow Economy in Europe, 2011. VISA, 2011cit. 2011-10-20. Dostupné z: http://www.visaeurope.com/en/site_services/search.aspx?terms=Schneider 68 SCHNEIDER, Friedrich. The Shadow Economy in Europe, 2011. VISA, 2011cit. 2011-10-20. Dostupné z: http://www.visaeurope.com/en/site_services/search.aspx?terms=Schneider 69 WILLIAMS C., COLIN. Tackling undeclared work in the European Union. European foundation for the Imporvement of living and Working Conditions. 2008 cit. 2011-10-20. Dostupné z: http://www.eurofound.europa.eu/publications/htmlfiles/ef0813.htm
56
v nezaměstnanosti, druhý rok se tato podpora sníží na 30% a poslední třetí rok na 20%. První výsledky ukázaly, že přes 93 000 dlouhodobě nezaměstnaných lidí nastartovali své malé podnikání s asistencí Ich AG scheme. V roce 2005 nového opatření využilo až 356 000 lidí, a to německá vláda očekávala pouze 20 000 účastníků. Příkladem umožnění přechodu z šedé ekonomiky do té oficiální je i opatření, které bylo zavedeno v Dánsku v roce 1997, nazvané „Danish Home Service Scheme“. 70 Jeho cílem byl předně boj s prací na černo a za druhé chtěla dánská vláda podpořit podniky nebo podnikatele, kteří poskytují služby domácích prací. Dle tohoto opatření vláda uhradila část nákladů společností, které byly řádně zaregistrovány v obchodním rejstříku a poskytovaly služby spojené s domácími pracemi. Jedna z osmi domácností pak využívala služby těchto společností a 90% domácností bylo spokojeno. V roce 1997 bylo v těchto společnostech vytvořeno na 2 000 pracovních míst a v roce 2000 tento počet vzrostl na 3 700. V některých zemích bylo dosáhnuto pozitivních výsledků zlepšením komunikace mezi vládou a občany. V Dánsku vláda sponzorovala kampaň, jejímž cílem bylo ukázat veřejnosti, jak velké jsou škody způsobené ztracenými daňovými příjmy. 71 Hlavní otázkou celé kampaně bylo: „Co když bude každý pracovat na černo?“. V Portugalsku zase vláda pobízela veřejnost, aby si každý vyžádal účtenku při nákupu.72 Stejně tak v Itálii byla veřejnosti představena kampaň cílená hlavně na důležitost daňových příjmů pro stát a pro zajišťování veřejných potřeb. Výsledky těchto vzdělávacích a informativních akcí nemají dlouhodobé horizonty. Je třeba udržovat úroveň informací neustále a nepořádat kampaň jednou za čas.
6.3. Doporučení v ČR Z výše uvedených opatření přijatých v zahraničí by si měla Česká republika vybrat ty nejlepší metody omezení trhu šedé ekonomiky. Dle mého názoru je v České republice třeba nejdříve začít pracovat na důvěře veřejnosti ve stát, činnost politiků a státních institucí. Vláda a její členové by měli jít veřejnosti příkladem a 70
WILLIAMS C., COLIN. Tackling undeclared work in the European Union. European foundation for the Imporvement of living and Working Conditions. 2008 cit. 2011-10-20. Dostupné z: http://www.eurofound.europa.eu/publications/htmlfiles/ef0813.htm 71 SCHNEIDER, Friedrich. The Shadow Economy in Europe, 2011. VISA, 2011cit. 2011-10-20. Dostupné z: http://www.visaeurope.com/en/site_services/search.aspx?terms=Schneider 72 SCHNEIDER, Friedrich. The Shadow Economy in Europe, 2011. VISA, 2011cit. 2011-10-20. Dostupné z: http://www.visaeurope.com/en/site_services/search.aspx?terms=Schneider
57
neplnit články novin případy jejich korupce. Jakmile začne veřejnost vnímat stát jako silnou instituci, která funguje efektivně, budou jednotlivci platit daně s menším odporem než doposud. Ve srovnání např. s Velkou Británií, Švédskem nebo Francií naše celkové daňové zatížení nižší, ovšem v těchto státech je daňová morálka vyšší a lidé si uvědomují důležitost placení daní, tudíž i participace na trhu šedé ekonomiky je nižší. Dalším problémem je složitost právního řádu, zejména pak daňových předpisů. Většina lidí si ani neuvědomuje, že zákon porušuje, jelikož se v zákonech nevyzná. S tímto problémem jde ruku v ruce i často nepříjemné úřednictvo, které není schopno poradit, ale pouze ukládat sankce. Jakmile bude zlepšeno veřejné mínění a daňová morálka občanů, půjdu snáz prosadit další opatření vedená proti šedé ekonomice. Prostředky boje s šedou ekonomikou byly popsány výše a jejich aplikace platí i pro Českou republiku. Dle mého názoru efektivním opatřením v boji proti práci na černo jsou karty zaměstnanců, tzv. „social security cards“ používané v zahraničí, např. v Belgii a v USA. Celý systém karet pracuje na elektronické bázi, je jednodušší jak pro pracovníky úřadů práce, tak pro zaměstnavatele a zaměstnance. Při propojení jednotlivých databází např. i s finančními úřady by se celková následná kontrola stala snadnější. V oblasti plateb v hotovosti je třeba podporovat elektronické transakce a platby kartou. Ovšem s držením a používáním platebních karet jsou spojeny nemalé bankovní poplatky, kvůli nimž lidé placení kartou ani nevyužívají, natož aby si zakládali účty v bance. Snížením bankovních poplatků by více lidí vkládalo své hotovosti na účty a k placení by využívali hlavně platební karty a platby v hotovosti by se tak omezily. Ve srovnání s USA, kde nejsou žádné bankovní poplatky a je možné si např. u Bank of America otevřít účet na 5 let bez jakéhokoliv poplatku, jsou u nás elektronické transakce drahé a pro mnohé se nevyplatí. Posledním prvkem šedé ekonomiky jsou úniky podnikatelů do daňových rájů. Zde je největším problémem daňové zatížení, kdy rozdíl mezi placenými daněmi v zahraničí a v ČR je obrovský. Hlavním důvodem je i zavedená daň z dividend v ČR. Vyplácí-li si tedy společník zisk, znovu jej zdaní dalšími 15% z důvodu daně z příjmu fyzických osob. Toto dvojité zdanění je celkem nadměrné a vede podnikatele a společnosti k tomu, že si zisk buď nevyplácejí, nebo jej v rámci daňové optimalizace převedou do jiné země, kde zdanění nepodléhá.
58
7. Závěr Šedá ekonomika je aktuálním problémem všech vyspělých zemí světa a dosahuje značných velikostí. Jejím zaviněním státy přicházejí o nemalou část příjmů do svých rozpočtů. Aktivity šedé ekonomiky by proto měly být zahrnuty v národních statistických výpočtech, v opačném případě by výsledky výzkumů a měření neodpovídaly realitě. Jednotlivé aktivity šedé ekonomiky vykazují různé míry společenské škodlivosti, proto jim nemůže být věnována stejná míra pozornosti. Státy bojují hlavně s prací na černo, která tvoří až 2/3 šedé ekonomiky. Celkový boj proti šedé ekonomice musí být trvalý, pravidelný, systematický a efektivní. Základem všech akcí proti šedé ekonomice je její zkoumání, získaní co nejvíce informací, statistických dat a výpočtů. Nedostatek informací pak vede k neefektivním opatřením, které nemají v praxi žádný úspěch. Akce v boji proti šedé ekonomice musí být zaměřeny jak na stranu poptávky po aktivitách šedé ekonomiky, tak na stranu její nabídky a musí zahrnovat opatření negativní i pozitivní povahy. Státy tedy musí zlepšovat systém ukládání povinností a sankcí za jejich porušení, ale na druhou stranu ulehčit svým občanům účast v oficiálním sektoru a umožnit snadnější přechod z trhu šedé ekonomiky na ten oficiální. Lidé se účastní šedé ekonomiky z různých důvodů. Největším problémem je daňové zatížení a další poplatky spojené s účastí na trhu oficiální ekonomiky. Ovšem tyto nelze odstranit a přechod z šedé ekonomiky na trh oficiální bude vždy spojen s dodatečnými náklady. Je tedy třeba nejen problém daňového zatížení, ale i ostatní faktory, které způsobují růst šedé ekonomiky. V České republice je dle mého názoru obrovským problémem celková morálka a akceptace státu jako důvěryhodné autority. Česká vláda si musí upevnit pozici důvěryhodného orgánu a musí se soustředit na to, jak vzbudit ve svých občanech důvěru a pocit sounáležitosti na placení daní a rozvíjení státu. Vlády jednotlivých zemí si musí hlavně uvědomit, že ve finále bojují proti následkům svých vlastních opatření a politik.
59
Resumé The shadow economy is a fact of life around the world. This blurry area of commerce includes legal activity hidden deliberately from public authorities. All societies engage in trying to control these activities through education, punishment, or prosecution. Gathering statistics about who is active in the shadow economy activities, the frequency with which underground activities occur and the magnitude of these activities, is crucial for making effective and efficient decisions regarding allocating resources in this area. Obviously it is difficult to get accurate information about shadow economy activities because individuals engaged in these activities wish to remain unidentified. As the world suffers through a recession these days, more people may be inclined to work outside the normal, legal framework. Therefore it is important to understand the shadow economy and its effects – both positive and negative – so that countries may take the right steps toward capturing lost revenues, protecting workers and providing for their citizens. The shadow economy can be divided into two parts. Two thirds is undeclared work, where workers and business do not declare their wages to the government to avoid taxes or documentation. The other third comes from underreporting. Most underreporting occurs in cashbased businesses, such as small shops, bars and taxicabs, that only report part of their income in order to avoid some of the tax burden. There are four main factors that influence the size of shadow economy. The first one is the saving. According to taxes and social security payments, a lot of people participate on shadow economy, where they do not pay these payments. This is easy way for them, how to safe money. Other two factors is lack of a guilty conscience and ease of participation. The shadow economy is a part of everyday life and people do not see it as something wrong. Sometimes they do not even know that they do something wrong. The last factor is the low risk of detection. Mainly in the Czech Republic, this risk is one of the lowest in Europe. People than consider the risk and low penalties and they rather participate on shadow economy than work in the official one. All the states have to study the shadow economy to understand it. Then they can choose the right ways how to fight it. On the other hand they have to realize that they fight against the consequences of their own policy decisions. 60
Seznam literatury Monografie FEIGE, Edgar L. The Underground Economies: Tax Evasion and Information Distortion, Cambridge: Cambridge University Press., 2007. 400 s. FASSMANN, Martin. Stínová ekonomika a práce na černo. Praha: Nakladatelství Sondy, 2007. 358 s. PETROVIČ, Pavel a kol. Encyklopedie mezinárodního daňového plánování. 1. vydání, Beroun: Martin Novotný – NEWSLETTER – vydavatelství, 2002. 432 s. FUCHS, Kamil., TULEJA Pavel. Základy ekonomie. Praha: Nakladatelství EKOPRESS, s.r.o., 2003. 346 s. Elektronické zdroje
ADAM, M., GINDSBURG, V. Effects of Irregular Markets on Macroeconomic Policy: Some Estimates for Belgium. European Economic Review 29/1. [online]. 1985 [cit. 2011-09-10]. s. 1533. Dostupné z: http://ideas.repec.org/a/eee/eecrev/v29y1985i1p15-33.html. FEIGE. Edgar. L. DEFINING AND ESTIMATING UNDERGROUND AND INFORMAL ECONOMIES: THE NEW INSTITUTIONAL ECONOMICS APPROACH [online]. To be Published
in
World
Development,
Vol.
18,
No
7,
1990.
s.
7.
Dostupné
z:
http://129.3.20.41/eps/dev/papers/0312/0312003.pdf. JOHNSON S., KAUFMANN D., ZOIDO-LOBATÓN P. Regulatory discretion and the unofficial economy. The American Economic Review 88/2/1998. [online]. 1998 [cit. 2011-0903].
Dostupné
z:
http://siteresources.worldbank.org/INTWBIGOVANTCOR/Resources/unofficial.pdf. SCHNEIDER, Friedrich. Shadow economy [online]. 2002 [cit. 2011-09-02]. Dostupné z: http://old.transparency.cz/pdf/shadoweconomy.pdf. SCHNEIDER, Friedrich. The Shadow Economy in Europe, 2010. VISA, 2010 cit. 2011-10-20. Dostupné z: http://www.visaeurope.com/en/site_services/search.aspx?terms=Schneider. SCHNEIDER, Friedrich. The Shadow Economy in Europe, 2011. VISA, 2011cit. 2011-10-20. Dostupné z: http://www.visaeurope.com/en/site_services/search.aspx?terms=Schneider
61
SCHNEIDER, Friedrich. TORGLER, Benno. Shadow Economy, Tax Morale, Governance and Institutional Quality: A Panel Analysisonline. 2007 cit. 2011-10-20. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/law/ud/predp/smer/S-4-2009.pdf. SCHNEIDER. Friedrich. Economy in The Shadow Europe [online]. VISA, 2009 [cit. 2011-0902].20 s. Dostupné z: http://www.visaeurope.com/en/site_services/search.aspx?terms=Schneider. SCHNEIDER. Friedrich. Size and measurement of the informal ekonomy in 110 countries around
the
World.
[online].
2002
[cit.
2011-09-03].
Dostupné
z:
http://www.amnet.co.il/attachments/informal_economy110.pdf. WILLIAMS C., COLIN. Tackling undeclared work in the European Union online. European foundation for the Imporvement of living and Working Conditions. 2008 cit. 2011-10-20. s. 10. Dostupné z: http://www.eurofound.europa.eu/publications/htmlfiles/ef0813.htm. Nejdůležitější právní předpisy Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/60/EC, o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu, ze dne 26. října 2005 Úmluva o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin přijatá v Haagu dne 5.10.1961 Zákon č. 215/2005 Sb., o registračních pokladnách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů
62
Seznam tabulek Tabulka č. 1: Velikost šedé ekonomiky ve vztahu k daňovému zatížení a sociálnímu a zdravotnímu pojištění v zemích OECD …………………………………………………………13 Tabulka č. 2: Výše povinných odvodů za rok 2007 ve vybraných zemích OECD ……………………………………………………………………………………………………26 Tabulka č. 3: Počty offshore společností ve vybraných jurisdikcích za rok 2008 ………………35
63
Seznam grafů Graf č. 1: Velikost stínové ekonomiky v závislosti na velikosti příspěvků na sociální zabezpečení a daňové zátěže………………………..…………………………………………………………12 Graf č. 2: Poměr jednotlivých sociálních skupin na celkovém počtu pracujících na černo v České republice v roce 2000 …………………………………………………………………………...24 Graf č. 3: Lafferova křivka………………………………………………………………………39
64