ZLEPŠENÍ KONKURENCESCHOPNOSTI ČESKÉ EKONOMIKY IMPROVEMENT OF THE COMPETITIVE STRENGHT IN THE CZECH ECONOMY

INTERNATIONAL SCIENTIFIC DAYS 2006 "Competitivness in the EU – Challenge for the V4 countries"

Faculty of Economic and Management SAU in Nitra Nitra, May 17-18, 2006

ZLEPŠENÍ KONKURENCESCHOPNOSTI ČESKÉ EKONOMIKY IMPROVEMENT OF THE COMPETITIVE STRENGHT IN THE CZECH ECONOMY CHARVÁTOVÁ Dagmar, (ČR) ABSTRACT The competitive strength and economic growth are influenced with outside and inside factors. From the existing experience as well as analyse and description of the situation in the Czech republic, in the terms of the National development plan, results that is necessary to uphold the total restructuring and modernizing of the economy which is connected with completing reformations, which advance to competitiveness growth. KEY WORDS national development plan of the Czech republic, competitive strength, economy, business sector ÚVOD Konkurenceschopnost není v ekonomické teorii definována jednoznačně. Rozmanitost definic vychází z odlišné míry mikroekonomického či makroekonomického úhlu pohledu, dále z odlišného přístupu teorie anebo potřeb praktické hospodářské politiky a v neposlední řadě uvažováním čistě ekonomických souvislostí či širšího společensko-ekonomického rámce. V Národním rozvojovém plánu ČR 2007 – 2013 je konkurenceschopnost chápána jako výsledek kombinace konkurenceschopného soukromého sektoru systematicky využívajícího rozvinutý inovační potenciál a vysoce kvalifikovanou pracovní sílu, atraktivního prostředí, kterým je se chápe kvalitní životní prostředí a dostupnost území a efektivně fungující veřejné správy. Z hlediska přístupu Evroské komise je konkurenceschopnost chápána jako schopnost zlepšovat nebo udržovat životní úroveň bez trvalého zhoršování vnější ekonomické rovnováhy. Konkurenceschopnost tak lze vyjádřit schopností trvale dosahovat vysokého růstu hrubého domácího produktu - HDP na obyvatele bez vyhrocení vnější nerovnováhy a zvyšování zahraniční zadluženosti ekonomiky. V tomto pojetí se růst konkurenceschopnosti stává jedním ze základních cílů hospodářské politiky a ekonomickým předpokladem pro rozvoj společnosti jako celku. MATERIÁL A METÓDY Příspěvek se zabývá jednotlivými faktory, které ovlivňují konkurenceschopnost české ekonomiky. Cílem příspěvku bylo zjistit, které faktory ovlivňují konkurenceschopnost české ekonomiky a na základě jejich vyhodnocení navrhnout přístupy ke zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky. Při zpracování příspěvku byly využity sekundární zdroje dat. VÝSLEDKY Konkurenceschopnost české ekonomiky na světovém trhu je nízká, což je dáno nízkou souhrnnou produktivitou výrobních faktorů, jenž musí být kompenzována zhruba dvojnásobným podhodnocením české měny ve vztahu k paritě kupní síly nejvýznamnějších světových měn - americký dolar či euro a relativně nižšími mzdovými náklady. Struktura české ekonomiky má industriální charakter s převažující výrobou technologicky středně a

132



méně náročných produktů a to vše v období, kdy vyspělé západní země již procházejí procesem deindustrializace. Nejen v případě České republiky, ale i dalších transformujících se zemí střední a východní Evropy, se po liberalizaci zahraničního obchodu ukázala nízká konkurenceschopnost domácích výrobců jako hlavní bariéra pro udržení vysokého tempa hospodářského růstu. Zaostalá technologická úroveň produkce, nutnost rychlé geografické reorientace zahraničního obchodu, nedostatečná úroveň správy společností a celkově nízká úroveň podnikového managementu vedla k postupnému nárůstu vnější nerovnováhy a následné korekci měnového kurzu v podobě měnové krize v květnu 1997. Do té doby převážně česká cesta restrukturalizace a privatizace společností byla nahrazena prodejem do rukou strategického zahraničního partnera. V roce 1998 byly také poprvé zavedeny pobídky pro přímé zahraniční investory do zpracovatelského průmyslu a nyní jsou zaváděny investiční pobídky do vybraných odvětví služeb, které stimulují příliv tzv. investic na zelené louce. Obě tyto skutečnosti v posledních letech vyústily ve vysoký příliv přímých zahraničních investic (PZI), jenž je klíčovou charakteristickou současného vývoje naší ekonomiky a rovněž zásadní pro budoucí změny v úrovni konkurenceschopnosti. Česká ekonomika však dosud nedokázala efektivně využívat PZI jako motor svého růstu. Příčinou byla nízká pružnost českých domácích podniků, bank a státní správy, která neumožnila dostatečně realizovat tzv. efekty pozitivního přelévání. Ve svém důsledku to vede k postupnému vzniku duální ekonomiky prosperujících podniků ze zahraniční účastí a zaostávajících domácích firem, které usilují o státní pomoc a vyhýbají se restrukturalizaci. V zajištění konkurenceschopnosti a tím i vnější rovnováhy hraje klíčovou roli zpracovatelský průmysl. Tato skutečnost pramení z toho, že v mezinárodním obchodu jsou obchodovány zejména produkty zpracovatelského průmyslu. V zemích OECD výrobky zpracovatelského průmyslu tvoří až 95% vývozu. V tranzitivních ekonomikách je úspěšná restrukturalizace zpracovatelského průmyslu považována za jednu z podmínek a také jedno z měřítek úspěšnosti hospodářské transformace. Význam zpracovatelského průmyslu vychází především z jeho schopnosti zvyšovat produktivitu díky potenciálu technologických zlepšení. Významný je také vztah strukturálních a technologických změn produkce, zaměstnanosti a mezinárodního obchodu. Strukturální změny jsou průvodním znakem i podmínkou udržení dlouhodobého hospodářského růstu, přičemž transformace a budoucí vstup české ekonomiky do EU musí být nutně provázeny významnými strukturálními změnami. Pozitivní je zvyšování podílu technologicky vyspělejších odvětví a komodit na produkci a vývozu ekonomiky. Kvalita strukturálních změn se pak projevuje zaměřením se na odvětví a komodity s vyšší technologickou intenzitou, přidanou hodnotou a necenovou konkurenceschopností, které se pojí zejména se zpracovatelským průmyslem. Pozitivní strukturální změny lze pozorovat i v českém vývozu, u něhož dochází ke zvyšování podílu technologicky vyspělejších produktů. Podíl technologicky nejvyspělejších produktů na vývozu je však stále výrazně nižší než ve vyspělých ekonomikách či v dynamicky rozvíjejícím se Maďarsku. Klíčovou úlohu v našem vývozu hraje automobilový průmysl v čele s firmou Škoda Auto a navazujícími subdodavateli, kterým se úspěšně daří zapojovat se do celosvětových produkčních sítí. V posledním desetiletí také došlo k úspěšné reorientaci českého vývozu na vyspělé trhy EU, kam v roce 2000 směřovalo přes 70% celkového českého vývozu. Rychlejší tempo technologických změn zkracuje životní cykly produkčních procesů i produktů, snižuje náklady a zvyžuje kvalitu i pružnost výrobních systémů. Navíc lze pozorovat tendence ke zvýšení vertikální i horizontální integraci prostřednictvím akvizicí, fúzí a vytváření globálních odběratelskododavatelských sítí. Zvyšuje se informační náročnost produkce oproti náročnosti na energii a materiálové zdroje, což vede ke snižování významu

133



tradičních faktorových vybavení a naopak dochází ke zvýšení významu vyspělosti technologie, lidského kapitálu a manažerských dovedností. Pro dosažení konvergence životní úrovně obyvatel ČR s průměrem EU musí česká ekonomika dlouhodobě dosahovat vyšších temp hospodářského růstu než země EU. Průvodním znakem i zásadní podmínkou dlouhodobého hospodářského růstu jsou strukturální změny, jejichž dynamika vychází z adaptability a inovační schopnosti dané ekonomiky a společnosti jako celku. Nízká mobilita pracovních sil, nízká efektivnost alokace kapitálu prostřednictvím bankovního systému, nefunkčnost kapitálového trhu jako zdroje rozvojového investičního kapitálu, nereformovaný sociální a penzijní systém, ale také vzdělávací systém, nízké mzdy ve státní správě a školství, snižující se domácí vědeckotechnický potenciál, zdlouhavý bankrotový proces a rozsáhlá a neflexibilní státní byrokracie vytvářejí překážky efektivnímu využívání výrobních faktorů, růstu mezinárodní konkurenceschopnosti a plnému využití růstového potenciálu české ekonomiky. Nesnižování rozdílu mezi životní úrovní v ČR a vyspělými tržními ekonomikami by mohlo vést ke zpochybnění zvolené tržně orientované strategie rozvoje společnosti. Trvale nižší životní úroveň by při volném pohybu pracovních sil v rámci jednotného trhu EU vedla k odlivu mozků a profilace ČR jako ekonomické periferie v rámci EU bez klíčového růstového faktoru, jímž je kvalifikovaný lidský kapitál. Uvěznění v tzv. pasti nízkých mezd a nízkých kvalifikací s trvalým založením konkurenceschopnosti na komparativní výhodě nízkých mezd a podhodnoceného měnového kurzu by omezilo možnosti zvyšování technologické vyspělosti ekonomiky. Navíc nízká adaptabilita a inovační schopnost neumožňuje pružně reagovat na změny poptávky na světovém trhu, vyvážet na nové a dynamicky rozvíjející se trhy a snižuje schopnost přizpůsobení ekonomiky nepříznivým nabídkovým šokům. V Národním rozvojovém plánu ČR 2007-2013 jsou vymezeny následující faktory přispívající ke konkurenceschopnosti České republiky. Konkurenceschopnost ČR je tedy funkcí: a) konkurenceschopné ekonomiky; - konkurenceschopné podnikatelské prostředí (systém), - moderní struktura ekonomiky (progresivní průmyslová odvětví, sofistikované služby, aplikační inovační centra), - moderní systém výzkumu a vývoje a inovačních aktivit, jehož výstupy jsou využívány v podnikatelské sféře. b) otevřené a flexibilní společnosti; - společnost, která aktivně využívá příležitostí generovaných na globální a evropské úrovni, snaží se o prevenci svých vnitřních problémů a dokáže je aktivně řešit (migrace, stárnutí, sociální vyloučení), - společnost, která soustavně zvyšuje svůj vzdělanostní potenciál (celoživotní učení) a nabývá charakteru informační společnost, - společnost, která si uvědomuje potřebu inkluzivního a pružného trhu práce s kvalifikovanou a flexibilní pracovní silou, - posiluje efektivní systém správy veřejných záležitostí. c) atraktivního prostředí; - ochrana a rozvoj životní prostředí, péče a využívání krajinného potenciálu, - dostupnost území, existence dopravních a komunikačních spojení a napojení. d) vyváženého rozvoje území ČR a jejích regionů; - harmonický rozvoj území ČR a snižování existujících disparit, - stimulace rozvojového potenciálu regionů, - posilování role měst jako center růstu a rozvoje regionů - regenerace panelových sídlišť - udržitelný rozvoj venkovských oblastí.

134



Globální cíl NRP je rozpracován především v oblasti posilování konkurenceschopnosti podnikatelského sektoru zvyšováním jeho produktivity a urychlení udržitelného hospodářského růstu. Cílem je flexibilní česká ekonomika, schopná reagovat na vnější podněty a svou strukturou odpovídající nejrozvinutějším zemím EU. Tento strategický cíl bude realizován prostřednictvím prioritní osy Posilování konkurenceschopnosti české ekonomiky: - zahrnuje intervence zaměřené na dokončení restrukturalizace české ekonomiky, podporu rozvoje moderních odvětví v oblasti průmyslu a služeb, posílení vazeb mezi aplikovaným výzkumem a vývojem na jedné straně a podnikatelskými subjekty na straně druhé, - systematický rozvoj otevřeného podnikatelského prostředí, které bude vytvářet podmínky pro zahájení a další rozvoj podnikatelských aktivit, budou odstraňovány bariéry vstupu do podnikání (institucionální, administrativní a finanční), - posilování výzkumného, vývojového a inovačního potenciálu České republiky v prostředí EU tak, aby se ČR stala evropsky významným místem koncentrace těchto aktivit, - podpora využití potenciálu pro rozvoj cestovního ruchu tak, aby se ČR stala atraktivní evropskou destinací. DISKUSIA Podmínkou trvalého růstu životní úrovně je dlouhodobě a systematicky prováděná hospodářská politika založená na růstu lidského kapitálu a zapojení domácí ekonomiky do produkčních sítí globalizovaného světa. Podmínkou je politická síla s jasnou vizí rozvoje společnosti a silným mandátem k provedení potřebných reforem. Při provádění této politiky je důležité vytvoření celospolečenského konsensu, který by umožnil sladění fiskální a monetární politiky při zachování sociálního smíru. Transformaci je třeba dokončit do podoby ekonomiky schopné dosahovat vysokých temp hospodářského růstu při zachování vnější stability. Modelovým příkladem v tomto směru může být hospodářská politika prováděná v posledních dvou desetiletích v Irsku nebo od druhé poloviny devadesátých let v Maďarsku. Pro zahraniční investory vysoká investiční atraktivnost ekonomiky, rostoucí exportní výkonnost a schopnost domácích subjektů využívat příležitostí plynoucích z angažovanosti zahraničního kapitálu přinese dlouhodobý hospodářský růst a životní úrovně zemí EU. Opačnou možností je střídání různých koncepcí hospodářských politik, realizace ad-hoc mixu fiskální a monetární politiky a nízká politická průchodnost hlubších reforem. Tento scénář by byl spojen s cyklickým prohlubováním vnější i vnitřní nerovnováhy a střídáním období ekonomického růstu a recese. V dlouhém období by nedocházelo ke konvergenci životní úrovně se zeměmi EU. Příkladem tohoto scénáře může být vývoj v Řecku v průběhu posledních dvou desetiletí. Budoucí vývoj je však spojen s řadou nejistot. Klíčový bude dlouhodobý vliv současného vysokého přílivu přímých zahraničních investic a schopnost naší ekonomiky využít potenciálu pozitivních efektů z toho plynoucích. Otázkou je také rychlost začlenění ČR do EU a především do EMU - zavedení eura, jenž by výrazně predeterminovalo charakter domácí hospodářské politiky - maastrichtská kritéria. ANOTÁCIA Na konkurenceschopnost a hospodářský růst působí celá řada vnějších a vnitřních faktorů. Z dosavadních zkušeností i z analýzy a popisu situace v ČR, v rámci Národního rozvojového plánu, vyplývá nutnost podporovat celkovou restrukturalizaci a modernizaci ekonomiky spojenou s dokončením reforem napomáhajícím růstu její konkurenční schopnosti.

135



KĽÚČOVÉ SLOVÁ národní rozvojový plán ČR, konkurenceschopnost, ekonomika, podnikatelský sektor LITERATÚRA 1. AIGINGER, K.: Competitive economic performance USA versus EU, Vienna: Vienna Institute for Comparative Economic Studies, 2002. 2. DUNNING, J.H.: Multinational Enterprises and the Global Economy, Wokingham: Addison-Wesley, 1998, ISBN 02-0117-530-4 3. FAGERBERG, J.: The economic challenge for Europe, Cheltenham: Edward Elgar, 1999, ISBN 18-4064-124-X 4. GUERRIERI, P., MILANA, C.: High-technology Industries and International Competition. in: Archibugi, D., Michie, J., (eds.), Trade, Growth and Technical Change, Cambridge: Cambridge University Press, 1998, s. 188-207, ISBN 18-4064-124-X 5. HUNYA, G.: International Competitiveness Impacts of FDI in CEECs. Vienna: Research Report No. 268, WIIW, August 2000. 6. HUNYA, G.: Impact of FDI on Economic Growth and Restructuring in CEECs. Vienna: WIIW Spring Seminar, 2001. 7. JONÁŠ, J.: Světová ekonomika na přelomu tisíciletí. Praha: Management Press, 2000, ISBN 80-7261-016-3 8. LANDESMANN, M.: Structural Change in the Transiton Economies since 1999. Geneva: UNECE, 2000. 9. MLČOCH, L., MACHONIN, P., SOJKA, M.: Ekonomické a společenské změny v české společnosti po roce 1989, Praha: Karolinum, 2000, ISBN 80-2460-119-2 10. OECD: Report on European Industry Competitiveness - The 1999 Report. OECD, 2000. 11. SRHOLEC, M.: Přímé zahraniční investice v České republice, Praha: Linde, 2004, ISBN 80-86131-52-1 12. Vintrová R.: Sociální a ekonomické dopady integrace ČR do EU, Praha: VŠE, 2001, ISBN 80-2450-197-X 13. http://www.cpkp.cz/regiony/eu2007/materialy KONTAKTNÁ ADRESA Ing. Dagmar Charvátová, Katedra řízení, Provozně ekonomická fakulta, Česká zemědělská univerzita v Praze, [email protected]

Recenzent: doc. Ing. Iveta Zentková, CSc.

136

ZLEPŠENÍ KONKURENCESCHOPNOSTI ČESKÉ EKONOMIKY IMPROVEMENT OF THE COMPETITIVE STRENGHT IN THE CZECH ECONOMY

Recommend Documents