OUTLINE OF COMPETITIVE CLIMBING IN THE WORLD, CZECHOSLOVAKIA AND CZECH REPUBLIC

Česká kinantropologie 2014, vol. 18, no. 2, p. 7–16

NÁSTIN HISTORIE SOUTĚŽNÍHO LEZENÍ VE SVĚTĚ, ČESKOSLOVENSKU A ČESKÉ REPUBLICE OUTLINE OF COMPETITIVE CLIMBING IN THE WORLD, CZECHOSLOVAKIA AND CZECH REPUBLIC LADISLAV VOMÁČKO Katedra sportů v přírodě Fakulta tělesné výchovy a sportu, Univerzita Karlova v Praze SOUHRN Předložená práce shrnuje nejdůležitější momenty rozvoje soutěžního lezení. Staví do kontextu světový vývoj a rozvoj soutěží v Československu, resp. v České republice. Článek dokumentuje odklon od původního systému tzv. skálolezení, kde byla prvotním kritériem úspěchu rychlost výstupu, k  lezení na obtížnost, kde je sledována nejvyšší dosažená výška na neznámé lezecké cestě. Zrod přímé soutěže v horolezectví je reprezentován sovětským skálolezením. Tento typ soutěžení převládal v Evropě až do poloviny 80. let dvacátého století. Pod vlivem francouzských a italských lezců dochází v druhé polovině osmdesátých let postupně k přerodu systému soutěžení na tzv. lezení na obtížnost. Na počátku 90. let vzniká seriál Světových pohárů v lezení na obtížnost i rychlost. V bývalém Československu se začalo závodit na počátku sedmdesátých let minulého století. Hlavním centrem rozvoje soutěžení se stalo Slovensko, na konci osmdesátých let i skalní oblasti v jihomoravském kraji. Na počátku devadesátých let se i v Česku začalo soutěžit výhradně na umělých stěnách. Vzniká seriál soutěží na úrovni českého poháru a mistrovství České republiky. Soutěžní lezení si vydobylo pozici mezi horolezeckými disciplínami a stalo se zajímavou sportovní disciplínou. Klíčová slova: horolezectví, skálolezení, lezení, soutěže. ABSTRACT Submitted pursuit summarizes the most important moments of competitive climbing development. It shows in context its development in the world and in Czechoslovakia or Czech Republic. The article illustrates the diversion from the primary system, which was called rockclimbing, where the main criteria of achievement was the speed of climbing, to the difficulty climbing, where wins the highest reached point on an unknown climbing route.The origin of real climbing competition is represented by Soviet rockclimbing. This type of competition dominated in Europe till middle 1980s. Turn to difficulty climbing came in the second half of 1980s under the influence of French and Italian climbers. Climbing World Cup in speed and difficulty climbing was established in the beginning of 1990s. First climbing competitions in former Czechoslovakia were in the beginning of 1970s. The centre of its development was Slovakia, and in 1980s also

7

climbing areas in southern Moravia. In the beginning of 1990s started the organizing of competitions entirely on artificial walls also in the Czech Republic. Series of competition such as Czech Climbing Cup and Republic Championship were established. Competitive climbing gained its position between mountaneering events and itself became an interesting sport event. Key words: mountaineering, competitive rockclimbing, climbing, competitions. VZNIK LEZECKÝCH SOUTĚŽÍ VE SVĚTĚ Horolezectví prošlo v průběhu dějin mnoha etapami, které souvisely v první fázi s objevováním hor, dále s přelézáním obtížných cest a hledáním obtížností při výstupech. Pro výstupy na nejvyšší vrcholy bylo velmi důležité zlepšení materiálového vybavení. Soutěže při horolezectví se uskutečňovaly již v  době objevování hor. Připomeňme vypsanou peněžní prémii pro prvovýstupce na vrcholu Mt. Blanku (Ballu, 1997). Soutěže o vrcholy a nové cesty se i dnes odehrávají nepřímo. Z tohoto hlavního proudu horolezectví se postupně vyčlenilo soutěžní lezení, kde dochází k přímé konfrontaci lezců. Datování přímých soutěží v horolezectví nalézáme až po druhé světové válce. Poprvé se v lezení soutěžilo pravděpodobně v  bývalém Sovětském svazu v Donbasském údolí v alpinistickém táboře v Molniji v roce 1947 (Antonovič, 1955). Systém závodu byl zaměřen na techniku lezení a lezení na rychlost. Antonovič (1955) uvádí, že soutěže v lezení hrály velkou roli v rozvoji horského sportu. Do popředí staví rozvoj psychických vlastností a  dovedností nutných pro lezení v  horách. Uvádí, že soutěže nejsou zaměřeny pouze na výkonnostní sportovce, ale jsou vhodné pro všechny horolezce, kteří potřebují ovládat lezeckou techniku. První mistrovství SSSR se konalo v roce 1948. V rámci závodů byla vypracována první pravidla skálolezectví. Soutěže ve sportovním skálolezení se uskutečňovaly v pěti různých disciplínách: a) Individuální závod – hodnotila se technika lezení a rychlost výstupu (obr. 1). b) Individuální paralelní závod – soutěžilo se na dvou cestách a každý soutěžící lezl obě cesty. c) Individuální závod na vybrané cestě v pozici prvolezce – hodnotila se technika lezení, čas a správnost vedení linie cesty (obr. 2). d) Soutěž dvojic – hodnotila se technika lezení, postupové jištění a rychlost (obr. 3). e) Soutěž v alpinismu – lezení cest v horolezecké výstroji, tj. s batohem a s horolezeckou výbavou. Soutěže ve skálolezení se konaly po celém bývalém Sovětském svazu a byly shlédnuty vždy minimálně 1 500 diváky. Pro soutěže existovala velmi propracovaná pravidla. Muži soutěžili na cestách dlouhých 75–120 metrů, ženy pak na cestách dlouhých 60–80 metrů. V roce 1971 bylo skálolezení velice rozvinutou disciplínou. Soutěží se mohli účastnit pouze nominovaní lezci. V uvedeném roce se uskutečnilo mezinárodní mistrovství SSSR za účasti sportovců z Rakouska, Maďarska, Španělska, Itálie, Mongolska, Polska, NDR, Jugoslávie, Japonska a ČSSR. Závody se mnoho nelišily od závodů běžeckých. Startovalo se z rohože a lezlo se koridorem, ze kterého se nesmělo vybočit. Nebyly povoleny skoky, visy a trestala se každá ztráta výzbroje. Závodník byl jištěn 8

Obrázek 1 Lezecká cesta pro mistrovství Sovětského svazu (převzato z I. I. Antonovič, 1955)

Obrázek 2 Koridor pro samostatný výběr lezecké cesty (převzato z I. I. Antonovič, 1955)

Obrázek 3 Lezecká cesta pro závody dvojic (převzato z I. I. Antonovič, 1955) 9

poněkud netradičně přes ocelové lanko, které vedlo přes kladku do navijáku u rozhodčích. Hranice obtížnosti se pohybovala kolem VI. stupně. Nejlepší dosažený čas na 100metrové trati byl něco málo pod šest minut. Po dosažení vrcholu následovalo slanění, u kterého se hodnotila rychlost a elegantnost. Skálolezení vychovalo mnoho vynikajících horolezců, kteří lezli velmi obtížné skalní cesty v horách. Závody na obtížnost v  podobě boulderingu se začaly konat v šedesátých letech v americkém Coloradu. Systém závodů ale neumožnil jejich rozšíření. Původní bouldrové závody řešily dva základní aspekty – tvorbu vlastní cesty a řešení bouldrového problému jiného závodníka. Bylo dokonce povoleno více pokusů. Hledání závodního systému vedlo až k závodění na známých nebo neznámých trasách, anebo na trasách předem neohraničených, kde byla měřítkem výkonu dosažená výška. V šedesátých a sedmdesátých letech se ve světě odehrávalo mnoho závodů, ale stále se soutěžilo neoficiálně. V roce 1966 vstoupil do UIAA1 také Sovětský svaz a roku 1971 pozval ostatní členské země na své závody. Představitelé sovětského skálolezení chtěli tuto tradici dále rozvíjet, a tak se od roku 1976 konaly v SSSR mezinárodní závody, které se opakovaly v intervalu dvou let. V  sedmdesátých a osmdesátých letech se konaly také první závody ve Francii a Itálii. Soutěže otevřely etapu úspěšného lezení plného plánů, nadějí, ale také problémů. Lidé se museli zamýšlet nad otázkou, zda tento mladý sport vydrží nápor komercionalizace, reklam, sponzorů, televizních kamer a zda nedegraduje. Výměny názorů byly velice ostré. Existovali jak stoupenci závodů, tak i jejich zapřisáhlí odpůrci, kteří si názory vyměňovali prostřednictvím tisku. V březnu 1985 vydali odpůrci závodů tzv. „Manifest devatenácti“, ve kterém protestovali proti organizování závodů a prohlašovali, že se nebudou účastnit žádných soutěží. Mezi signatáři byli takové osobnosti lezeckého světa jako např. J. B. Tribout, P.  Berhault, J.  P.  Bouvier, ale například P.  Edlinger a J.  Godoffe byli pro pořádání závodů a popularizaci lezeckého sportu touto formou (Dieška, Širl 1989). V polovině osmdesátých let v Itálii a ve Francii vznikla forma závodního lezení, kterou později přijala UIAA za mezinárodně platnou. Závodilo se na předem neohraničené trati obtížnosti okolo 9 UIAA s jištěním zdola. Jistící body (nýty, borháky) byly osazeny předem. Závodníci nesměli znát lezeckou cestu. Závodilo se stylem On Sight (OS). Pořadí bylo určováno podle nejvyššího dosaženého jistícího bodu. Na dodržování pravidel dohlíželi rozhodčí, kteří byli rozvěšeni v lanech podél trati. Jestliže dosáhlo více závodníků stejného bodu, anebo přelezlo bez pádu celou lezeckou cestu, rozhodovala mezi nimi pomocná kritéria. Při jednom povoleném pokusu byl pomocným kritériem dosažený čas, při více pokusech se v  konečném pořadí umístil lépe závodník s  menším počtem pokusů. První a svým způsobem historicky významné závody v  tomto stylu se uskutečnily v červenci 1985 v italské Bardonecchii. Vítězem mezi muži se stal S. Glowacz a mezi ženami C. Destivellová. Závodům přihlíželo kolem 1 000 diváků, což bylo pro horolezeckou Evropu velké překvapení. Soutěžní lezení rychle získávalo další příznivce z řad nevelehorských skalních lezců a rostoucí řady

ˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉ 1

 IAA – International Mountaineering and Climbing Federation – světová organizace U sdružující národní horolezecké organizace.

10

diváků přilákaly sponzory, jimiž se stalo mnoho firem vyrábějících horolezeckou výzbroj a výstroj. První kroky byly učiněny a závody se vyvíjely dál. Lezecká generace, které dosud chybělo uznání, začínala mít úspěchy a stala se známou i pro širokou veřejnost. Pravidla závodů začínala zaostávat za rychle se rozvíjející disciplínou a musela se stále upravovat tak, aby byla schopna řešit všechny problémy, které se vyskytovaly. V roce 1985 byla založena FFE2. Pravidla se zlepšovala závod od závodu. Ve Valux u  Velin se konal první závod na umělé stěně. Na konci roku 1986 mladičká FFE vyhodnotila první zkušební ročník evropské Grand Prix, do které se započítávaly dva závody v Itálii (Arco di Trento, Bardonecchia) a dva ve Francii (Troubate, Pyreneje). Vítězi se stali J. Godoffe v kategorii mužů a L. Hillová v kategorii žen. Rostoucí počet mladých závodníků, velký zájem diváků a podpora sponzorů umožnily pružnější jednání a v roce 1986 na kongresu UIAA v Mnichově byla ustanovena pracovní skupina pro soutěžní lezení. Sovětský svaz, po letech neúspěšné snahy prosadit na mezinárodním fóru své skálolezení na čas, se rozhodl přijmout západoevropskou formu soutěžení a to přispělo značným dílem k celkovému kladnému postoji členských zemí. V červnu roku 1987 se závody konaly na skalách Biot u Savoi, které byly provázeny neúspěchem. Soutěž doprovázelo velice špatné, deštivé počasí, málo diváků a  špatné podmínky pro závodníky. Všechny zúčastněné vzniklá situace donutila k  zamyšlení o budoucnosti závodů. Pořadatele děsila závislost závodů na počasí, stále náročnější příprava lezeckých cest a prostorů pro diváky ve volné přírodě. V podstatě také nemožnost hledat stále nové, pro lezce neznámé terény, které by poskytovaly možnost určení objektivně stejně těžkých cest. Proto byly do skal vyvrtávány nové umělé cesty, chyty byly modelovány pomocí cementu, cesty byly ohraničovány barvou. Tedy dalším, v současné době velice aktuálním problémem, bylo ničení přírody, která musela ustupovat zájmu závodů. Byly káceny stromy, aby diváci měli dobrý rozhled, u skal byla budována parkoviště. Proto se v roce 1987 začaly závody konat na umělých lezeckých stěnách (Vomáčko, Boštíková 2008). FFME3 vznikla 5. 8. 1987 sloučením FFE a FFM4. Jako reakce na iniciativu FFME, směřovanou na adresu UIAA, se konala v září 1987 v Chalain schůzka, kde byla ustanovena technická pravidla a byly definovány mezinárodní struktury, které budou řídit závody světového poháru, mistrovství světa a mistrovství Evropy. Na podzim 1987 se v Marrákeši uskutečnilo 49. Shromáždění UIAA, na němž byla založena Komise soutěžního lezení, která měla v průběhu roku 1988 vypracovat pravidla pro mistrovství Evropy a světa. V listopadu 1987 se v Grenoblu konaly první závody světové úrovně na umělé stěně v hale. Byly to také první závody schválené UIAA. Pro rok 1988 byl vyhlášen pokusný, nultý ročník světového poháru, do kterého byly zařazeny dva závody v USA, po jednom ve Francii, Itálii, Španělsku a Bulharsku.

ˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉ

 FE – Fédération française de l'escalade – sdružení francouzských sportovních lezců, které F zahájilo instituonalizaci sportovního lezení. 3 FFME – Fédération française de la montagne et de l'escalade – organizace sdružující francouzské horolezce a sportovní lezce. 4 FFM – Fédération française de la montagne – organizace sdružující francouzské horolezce. 2

11

V roce 1989 se pak konal 1. ročník světového poháru, který obsahoval 7 závodů. Mimoto se uskutečnilo mnoho závodů s otevřenou účastí (tzv. Open). Na konci roku vydala Francouzská asociace profesionálních lezců mezinárodní žebříček, tzv. „Ranking“, kde byli seřazeni lezci podle úspěšnosti na závodech. V roce 1990 opět vzrostl počet závodů po celém světě, konalo se 1. mistrovství světa (v italském Turíně). Ve Francii bylo soutěžní lezení uznáno jako profesionální a vrcholový sport. V roce 1991 se konalo 1. řádné mistrovství světa a 1. závod světového poháru v Japonsku. UIAA se stalo členem GAFIS5, což bylo povinným krokem k uznání sportovního lezení jako olympijské disciplíny. V roce 1992 se konalo 1. mistrovství světa juniorů a 1. mistrovství Evropy, kde světový „Ranking“ byl samozřejmostí. Začínalo se rozvíjet úsilí o zařazení soutěžního lezení do rodiny olympijských sportů. Jako ukázkový sport bylo sportovní lezení zařazeno na olympiádě v Barceloně v  roce 1992. Před OH v Albertville se konal závod „Master of Chambery“, kterého se zúčastnil komisař mezinárodního olympijského výboru jako pozorovatel. Současně se rozvíjela i akademická forma tohoto sportu a UIAA předložila u výboru žádost o uznání jako olympijského sportu. Roku 1993 byla UIAA uznána jako mezinárodní organizace administrativně zastřešující sporty v horách. V první polovině devadesátých let se samotné soutěžní lezení vnitřně diferencovalo. Velmi důležitým milníkem pro další rozvoj soutěžního lezení se jeví rok 1997, kdy byla zahájena transformace organizace CICE6 na ICC7 s vytvořením nových výkonných struktur pro zabezpečení soutěží, vzdělávání rozhodčích, stavěčů lezeckých cest. Obě organizace byly součástí mezinárodní horolezecké asociace UIAA. V  roce 1998 se uskutečnila série závodů v boulderingu nazvaná Top Rock Challenge. Jednalo se vlastně o nultý ročník světového poháru, který měl ověřit kvalitu pravidel a zájem lezců. Začaly se konat speciální závody v boulderingu a v rámci soutěží na obtížnost se konaly závody na rychlost. Každá dílčí disciplína soutěžního sportovního lezení vyžadovala zvláštní přístup. Začali se objevovat specialisté jednotlivých soutěžních disciplín. V současné době je soutěžní lezení zastřešeno organizací, která vznikla oddělením ICC od mezinárodní horolezecké federace UIAA a od počátku roku 2007 je nástupnickou organizací IFSC8 (IFSC, 2013). SOUTĚŽNÍ LEZENÍ V ČESKO – SLOVENSKU Pod dojmem účasti na mezinárodních mistrovstvích SSSR se uskutečnili první propagační závody ve dnech 6. – 7. 5. 1972 na Jestřábích skalách u Šošolnice. Soutěžní cesty lezlo 41 mužů a 9 žen z bratislavských oddílů za podpory 300 diváků. Z centra soutěžního lezení Bratislavy se postupně myšlenka soutěžení na skalách rozšířila na celé Slovensko a do některých oblastí Čech a Moravy (Dieška, Širl, 1989).

ˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉˉ

 AFIS – General Association of International Sports Federations. G CICE – první komise pro soutěžní lezení při UIAA. ICC – International Coucil for Competition climbing – sekce soutěžního lezení v rámci UIAA. 8 IFSC – International Federation of Sport Climbing – nástupnická organizace, která vznikla po odštěpení ICC od UIAA. 5 6 7

12

V roce 1973 na různých horolezeckých srazech a oddílových závodech soutěžilo 240 mužů a 36 žen. Vznikla komise skálolezení VHZ SÚV ČSZTV, prostřednictvím které se začaly uskutečňovat pravidelné soutěže, školení trenérů, rozhodčích a byla sepsana, resp. přeložena a upravena pravidla soutěžního skálolezení (soukromý archiv I. Koller). V roce 1974 se uskutečnily první celoslovenské závody v Manínských skalách. Od roku 1975 se pravidelně soutěží v seriálu slovenského poháru, který je složen ze čtyř až pěti závodů. V tomto roce se také konalo setkání významných trenérů a dalších zasvěcených vyznavačů tzv. skálolezení, jež mělo významný vliv na založení mezinárodní komise skálolezení při UIAA. Vysoká úroveň soutěží na Slovensku a zkušenosti ze zahraničí umožnily zorganizovat první celostátní závod jako finále Slovenského poháru v roce 1979. Závod se uskutečnil na skále pod hradem Devín. Každoročně na podzim se vyhlašuje vítěz slovenského poháru a ustanovuje se reprezentace v soutěžním skalním lezení. Na přelomu 70. a 80. let se systém soutěže ustálil na šesti závodech tak, aby poslední závod byl organizován jako mezinárodní. Soutěží se v závodě dvojic a v individuálním závodě. Z těchto závodů vzešel vítěz s nejlepším bodovým ziskem. V roce 1981 se na vápencových skalách nedaleko od Kuchyně v Malých Karpatech uskutečnila první soutěž v boulderingu. Na Slovensku asi jako jediní používají svérázný překlad boulderingu jako liepak, resp. liepaně. Soutěž se nazývala o Malokarpatský paroh. V dalších letech vzrůstá popularita, závody se odehrávají jako více kolové a rozšiřují se do dalších oblastí. Systém soutěží se ustálil při třetím ročníku, tj. v roce 1983, kdy byla dána pravidla pro tvorbu a přelézání bouldrů. Jubilejní 10. ročník soutěže ve skálolezení, který se uskutečnil v  Kamenci pod Vtáčnikem, hostil mezinárodní účast a u  domácích lezců byla podmíněna nominací komise skálolezení z jarních soutěžních kol. Ze zahraničních účastníků to byli zástupci Bulharska, Jugoslávie, NDR, Maďarska a Polska. Rok 1982 můžeme pro československé soutěžní lezení označit jako rok velmi úspěšný. Na podzim 27.  9.  –  1.  10. se uskutečnily mezinárodní závody ve skalním lezení na ukrajinském Krymu. Reprezentační družstvo ve složení E. Velič a F. Hudek obsadilo v mezinárodní konkurenci čtvrté místo. V říjnu se uskutečnil další mezinárodní závod tentokrát v Bulharské Vraci, kde reprezentační družstvo ve složení F. Hudek, E. Velič a S. Glejdura skončilo v soutěži jednotlivců na 3., 5. a 11. místě. Na jaře 1983 se naši lezci znovu vrací na Vrackou planinu, kde v rámci Bulharského poháru obsazují první tři místa (R. Mihál, F. Hudek a A. Formánek). Na území Československa se uskutečňuje soutěž v moravském krasu, kde se soutěžilo dle pravidel nesoucích prvky systému lezení na obtížnost. V dubnu roku 1984 se konají závody v maďarském Miškolci, kde E. Velič skončil na 2. místě. Mezinárodní soutěž na Krymu, které se účastnilo reprezentační družstvo ve složení M. Marek, R. Mihál, E. Velič, se nesla v duchu změny podstaty soutěžního lezení a lezecké cesty byly na tak vysoké úrovni, že naši borci měli problémy obtížné úseky překonat a rychlost lezení pro ně byla nedůležitá. V roce 1985 dochází k velké změně a všechny soutěže se odehrávají v duchu lezení na obtížnost. 13

V roce 1986 se dva reprezentanti I. Koller a R. Mihál zúčastnili druhého závodu italského poháru v  Arcu. Systém soutěže byl zcela ve smyslu lezení na obtížnost. R. Mihál obsadil 34. místo. Za velmi důležitý okamžik pro rozvoj soutěžního lezení můžeme označit 4. ročník soutěže ve sportovním lezení v  Moravském krasu na Holštejnských skalách 1. – 2. 11. Pro kvalifikační kolo byli soutěžící rozděleni do čtyř skupin. Každá skupina lezla dvě cesty s  časovým limitem devíti minut na cestu. Kvalifikační cesty se lezly ve smyslu RP a hodnotilo se nejvyšší dosažené místo. Do finále postoupilo pět lezců z každé skupiny. Rok 1987 přináší v kontextu s evropskými změnami také změny v systému lezení Slovenského poháru. První závod se uskutečnil na legendárním Beckově, kde se soutěžilo na jedné „těžké“ cestě a v případě rovnosti výkonu rozhodoval čas. Koncem června se uskutečnil závod na Skalke u Trenčína. Zde byl systém soutěže vytvořen tak, aby lezci nalezli co nejvíce cest. Celkový počet byl 18 cest, z  nichž pět bylo pro ženy. Zvláštností tohoto závodu bylo lezení systémem TR (lezec je jištěn lanem shora). Vítězem závodu byl T. Pilka, mezi ženami I. Soukeníková. Moravský kras hostil v září 1987 mistrovství jihomoravského kraje. Lezlo se na čtyřech mužských a jedné ženské cestě. Při těchto závodech zasedala trenérská rada tehdejšího ČSHZ, která nominovala první dva muže a jednu ženu na první neoficiální mistrovství světa. Na MS byl nominován Z. Konečný a R. Šulík, z žen M. Poláčková (soukromý archiv I. Koller). V roce 1988 se na Slovensku pravidelně uskutečnily závody v lezení na rychlost a začalo se soutěžit na „extrémně těžké cestě“. Slovenský pohár probíhá čtyřkolově, tzn., že na jaře se uskutečnila 3 kola pohárů a na podzim mistrovský závod. Ve dnech 23. – 25. 9. se konaly první československé závody v lezení na obtížnost na Skalke u Trenčína. Do finále, které se lezlo stylem RP, postoupilo 16 mužů ze semifinálového kola. Na 1.  místě skončil J.  Strečko, na 2.  místě J. Zaczkowski z Polska a 3.  místo obsadil S. Poláček ze Slovenska. Mezi ženami vybojovala prvenství I. Súkeníková (soukromý archiv I. Koller). Rok 1990 přinesl tři velmi silně obsazené závody. Prvním závodem bylo tradiční mistrovství jihomoravského kraje v termínu 12. – 13. 5. Tento osmý ročník se neuskutečnil na skalách v Moravském krasu, ale na betonovém pilíři v Brně, který je pozůstatkem nikdy nevzniklého mostu. Zde uhájili prvenství R. Mihál a M. Poláčková (Koller, 2013). Mistrovství Slovenska se uskutečnilo 16. – 17. 6. 1990 na Turniskách u Košic. Při těchto závodech se v plné šíři ukázal problém soutěží na přírodních skalách. Připravené lezecké cesty byly velmi nevyrovnané a mnoho lezců spadlo v prvním obtížném místě. Vítězem se stal S.  Poláček z Bratislavy. Rozhodnutí, kterému přispěly uvedené závody, kopírovalo světový trend při pořádání lezeckých soutěží – všechny soutěže je lepší uskutečňovat na umělé lezecké stěně a nejlépe ve větších městech, tak aby byla zaručena popularizace „nového“ sportovního odvětví. Mezinárodní mistrovství tehdejší České a Slovenské federativní republiky se uskutečnilo ve dnech 29. 6. – 1. 7. 1990 na libereckém výstavišti, kde byla postavena lezecká stěna (soukromý archiv J. Kareš). Mistrovství republiky na umělé stěně, která byla postavena pouze pro účely závodu, se uskutečnilo až po dlouhých 13 letech na brněnském výstavišti. V roce 1991 byla postavena první větší umělá lezecká stěna v Ostravě ve sportovní hale tehdejších Hutních montáží, kde se uskutečnily první závody na obtížnost a rychlost. 14

Velkou tradici měly závody v  Liberci-Harcově, které se pořádaly na místní venkovní stěně. Roku 1990 započala série závodů Československého, později Českého poháru. Mistrovství ČR se konají pravidelně od roku 1991. Po rozdělení federace pokračoval na Slovensku systém závodů z  dřívější doby. V Čechách si soutěžní lezení hledalo svůj systém. Největším problémem pro pořádání závodů byl hlavně nedostatek lezeckých stěn. V roce 1993 se uskutečnilo MČR na nově vzniklé stěně v hale pražské TJ Ruzyně. Velmi důležitou roli pro rozvoj soutěžního lezení sehrála komunita ostravských lezců ze stěny v hale Hutních montáží. Na podzim roku 1994 se MČR vrátilo do haly TJ Ruzyně a soutěže se zúčastnilo 126 mužů a 16 žen (soukromý archiv L. Vomáčko). V roce 1997 se uskutečnil první závod Světového poháru v Čechách v pražské hale Brumlovka. Závody Světového poháru se znovu vrátily do Čech až v roce 2003, kdy seriál závodů navštívil umělou lezeckou stěnu v hale TJ Ruzyně. V roce 2004 se uskutečnil závod společně s výstavou Sport Life na brněnském výstavišti. Mezi naše výrazné úspěchy můžeme zařadit desáté místo J. Hudečka v celkovém pořadí SP v roce 1991, 9. místo M. Havlíka na MS 1995. Na MS v roce 1995 dosáhl historického úspěchu M. Benian v lezení na rychlost, když obsadil 1. místo. Výrazným úspěchem bylo 9. místo M. Ciencialy na SP v Miláně 1998. V roce 2000 začala zářit lezecká hvězda T. Mrázek. Jeho prvním úspěchem bylo 1. místo na juniorském mistrovství Evropy a na SP v  Kranji v  roce 2000 obsadil 9.  místo. T.  Mrázek se může pyšnit i dalšími vynikajícími výsledky. V roce 2001 2. místo na MS, v roce 2002 celkově 2. místo v pořadí SP, v roce 2003 1. místo v pořadí MS, v roce 2004 celkový vítěz seriálu SP a v roce 2005 vítěz MS. Nejen T. Mrázek dosáhl vynikajících úspěchů na světové lezecké scéně, ale i ženy se prosadily na nejvyšších příčkách V.  KotasováKostruhová se zapsala na ME 2002 3. místem. Po sportovní pauze zapříčiněné mateřskou dovolenou opět uspěla na MS 2005, kde obsadila 3.  místo (soukromý archiv L. Vomáčko). ZÁVĚR Z uvedeného textu je naprosto zřejmé, že v bývalém Československu se soutěžnímu lezení dařilo lépe na Slovensku. Otázkou je, proč tomu tak bylo. Odpověď je nejednoznačná, ale nabízí určité vysvětlení. Prapůvodní příčiny můžeme hledat již ve třicátých letech, kdy naši nejlepší pískovcoví lezci odjížděli často do hor a jejich lezení na písku se mnohdy odehrávalo ve smyslu lezení TR. Mezi protagonisty toho směru lezení patřil legendární Josef Janeba, který vystoupil na čtyřicet alpských čtyřtisícovek. Po druhé světové válce, kdy československá sjednocená tělovýchova měla vzor v SSSR, by se mohlo zdát, že soutěže budou prosazovány dle sovětského modelu. Nestalo se tak díky silnému vlivu pískovcových lezců a funkcionářů. Již v roce 1953 se R. O. Bauše, tehdejší předseda ústřední horolezecké sekce SVTVS, se nechal slyšet: „…pískovcové věže, byť byly sebevyšší a sebekrásnější nemohou být horolezci cílem, nýbrž jenom prostředkem. Jsou mu prostředkem k získání morální a technické dokonalosti pro zdolávání nejtěžších cest v Tatrách.“ (Bauše, 1953; s. 17). Jeho myšlenky podpořil jeden z vynikajících horolezců Radovan Kuchař, který skalní lezení degradoval na pouhou přípravu pro výstupy v horách a jeho legendární výrok: „…Skalák musí mít své logické 15

pokračování v  Tatrách, Kavkaze nebo v  dalších velehorách…,“ ovlivnil smýšlení nastupující generace horolezců. Tento trend pokračoval až do začátku 90. let. Je pravdou, že v 80. letech patřilo Československo k himalájským velmocem a prvovýstupy na osmitisícové vrcholy Dhaulagiri a Lhotse Šar mají jen málo opakování (Dieška, 1987). Nechuť k závodění byla v české kotlině zřetelná i na počátku 90. let, kdy určovali směr lezení pískaři a silná generace himalájských horolezců. Averze k závodění byla podložena odmítáním umělých stěn, kde dominuje fyzický výkon nad komplexním výkonem u horolezců. Kritizovaným momentem byly také stejné podmínky při soutěžích, oproti lezení v přírodě, kde horolezec musí vystihnout nejlepší podmínky. Celé soutěžní lezení je odtržené od původního záměru pohybu ve skalách a horách, proto v současné době můžeme sledovat naprostou diferenciaci horolezeckých a lezeckých aktivit. LITERATURA ANTONOVIČ, I. I. (1955) Соревнования по скалолазанию. [Soutěže ve skálolezení.] Moskva: Státní nakladatelství tělesné kultury a sportu. BALLU, Y. (1997) Horolezci. Přelož. J. Žák. Praha: Brána. BAUŠE, R. O. (1948) Skalní věže na Mužském – horolezecký průvodce. Praha: Ministerstvo školství a osvěty. DIEŠKA, I. (1987) Ontologické problémy horolezectví. Prednášky zo seminárnej časti Memorialu zalužilého majstra športu Ing. Jozefa Psotku. Bratislava: SÚV ČSZTV. DIEŠKA, I., ŠIRL, V. (1989) Horolezectví z blízka. Praha: Olympia. RYDVAL, T. (2005) Úvod do historie boulderinku a jeho trénink. Nepublikovaná diplomová práce. Praha: UK FTVS. VOMÁČKO, L., BOŠTÍKOVÁ, S. (2008) Lezení na umělých stěnách. Praha: Grada Publishing.

Archivní literatura Soukromý archiv Ladislava Vomáčka Soukromý archiv Igora Kollera Soukromý archiv Jana Kareše

Ostatní zdroje Rozhovor s Igorem Kollerem vedený Ladislavem Vomáčkem v Bratislavě dne 26. 11. 2013. Pískaři (dokumentární film České televize; 2013; ČT Sport). International federation of sport climbing. Climbing Competitions’ History Retrieved December 27, 2013, from: http://www.ifsc-climbing.org/index.php/about-ifsc/what-is-the-ifsc/history. History of Sportaccord March 24, 2014, from: http://www.sportaccord.com/en/who-we-are/history/.

Mgr. Ladislav Vomáčko, Ph.D. UK FTVS, J. Martího 31, 162 52 Praha 6-Veleslavín e-mail: [email protected]

16