I. Správní orgán by měl při posuzování důvodnosti omluvy účastníka řízení či jeho zástupce z ústního jednání (§74 odst. 1 zákona o přestupcích) vycházet z konkrétních podkladů, a to v případě omluvy z důvodu dovolené. II. Při souběhu ústního jednání a jiných pracovních závazků advokáta účastníka řízení by měl vzít do úvahy časovou posloupnost převzetí zastupování v jednotlivých věcech a předvolání k ústnímu jednání (hlavnímu líčení). V takovém případě by z omluvy advokáta mělo být zřejmé, že nemohl využít substituce jiným advokátem (§ 26 zákona č. 26/1996 Sb., o advokacii). V případě opakované omluvy by měl správní orgán zvážit, zdali se nejedná o obstrukční jednání s cílem zmařit projednání přestupku v prekluzivní lhůtě. V Brně dne 14. října 2014 Sp. zn.: 566/2014/VOP/IK
Závěrečné stanovisko ve věci pana R.P. A - Závěry šetření Na veřejnou ochránkyni práv se obrátil pan R.P. (dále „stěžovatel“), podnětem, v němž vyjádřil svůj nesouhlas s postupem Komise pro projednávání přestupků statutárního města Olomouc (dále též „KPP Olomouc“) v přestupkové věci pana M.S. (dále „obviněný z přestupku“) - přestupek proti občanskému soužití drobným ublížením na zdraví dle ustanovení § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích1, kterého se měl dopustit vůči stěžovateli tím, že jej dne 14. 10. 2012 v době od 20:13 hod. do 20:15 hod. před vstupními dveřmi do domu na ul. V. v Olomouci udeřil pěstí do obličeje a způsobil stěžovateli zranění - pohmoždění měkkých tkání kolem pravého oka a ranku kůže na nosu, které si vyžádalo lékařské ošetření. Tímto jednáním rozbil obviněný z přestupku stěžovateli dioptrické brýle a způsobil mu škodu ve výši 1.706,- Kč. KPP Olomouc věc projednávala pod sp. zn. SMOl/Přest/R373/2013/KN. V šetření jsem se zaměřil zejména na posouzení postupu KPP Olomouc s ohledem na zánik odpovědnosti za přestupek, a to včetně (ne)důvodnosti omluv právních zástupců obviněného z přestupku. V souladu § 18 odst. 1 zákona o veřejném ochránci práv jsem zjistil pochybení KPP Olomouc spočívající v tom, že: (1)
1
nedostatečně vyhodnotila důvody omluvy právních zástupců obviněného z ústního jednání nařízeného na den 4. 4. 2013 a v průběhu léta roku 2013,
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích
(2)
v některých případech nařizovala ústní jednání s nepřiměřeně dlouhým časovým předstihem, respektive s delším časovým odstupem od předchozího ústního jednání. B - Vyjádření úřadu
Tajemník Magistrátu města Olomouce (dále „magistrát“) Bc. Jan Večeř ve svém vyjádření2 tlumočil stanovisko vedoucí přestupkového oddělení magistrátu JUDr. Marie Trubákové. Ta k bodu ad 1) uvedla, že omluvu JUDr. J.X. na den 4. 4. 2013 KPP Olomouc akceptovala z důvodu kolize se soudním jednáním. Podle zavedené praxe, kterou při žádné kontrole Krajský úřad Olomouckého kraje nezpochybnil, postačovala omluva s písemným dokladem o souběžně konaném soudním líčení. I kdyby správní orgán posoudil omluvu JUDr. X. jako nedůvodnou, nebylo by možné realizovat postup podle § 74 odst. 1 zákona o přestupcích, neboť je povinností správního orgánu zjistit skutkový stav věci, což bez výpovědi obviněného nebylo možné. Omluvu Mgr. M.Z. posoudila KPP Olomouc jako důvodnou, a to z důvodu souběžně konaného soudního líčení a nutnosti seznámit se se spisem, protože zmocněnec obviněného z přestupku převzal zastupování 5 dnů před konáním ústního jednání. Ve třetím případě akceptovala KPP Olomouc omluvu z důvodu dovolené. Tento důvod je KPP Olomouc v letních měsících obecně uznáván, protože pobyt na dovolené nelze vždy spolehlivě doložit např. v případě individuální turistiky. K bodu ad 2) JUDr. Trubáková uvedla, že ústní jednání jsou nařizována v co nejkratších termínech v závislosti na kapacitních možnostech správního orgánu. Podle zkušeností je třítýdenní předstih pro nařízení ústního jednání nedostatečný. V tomto případě při doručení předvolání za použití právní fikce nestihne pošta vrátit doručenky zpět, a při ústním jednání tak správní orgán nemá k dispozici doklad o tom, zda bylo předvolání doručeno v souladu se zákonem, či nikoliv. Byla tedy zavedena praxe předvolávání k ústnímu jednání s nejméně čtyřtýdenním předstihem. C - Závěrečné hodnocení Jelikož mě vedoucí přestupkového oddělení magistrátu nepřesvědčila o správnosti svých závěrů, přistoupil jsem k vydání závěrečného stanoviska podle ustanovení § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv. Součástí stanoviska je návrh opatření k nápravě. C.1
(Ne)důvodnost omluvy JUDr. X.
Nepopírám, že možnost zvolit si advokáta, jakožto zmocněnce pro zastupování v přestupkovém řízení, je významným oprávněním, kterým obviněný z přestupku může uplatňovat své právo na obhajobu. Stejně tak chápu, že v řadě případů koliduje ústní jednání v rámci přestupkového řízení a hlavního líčení či ústního jednání u soudu, protože advokáti přebírají zastoupení více klientů zároveň. Na druhou stranu by však zastupování v přestupkovém řízení mělo být realizováno 2
Dopis ze dne 26. 6. 2014, č.j. SMOl/128063/2014/KT/Kub
2
tak, aby nebránilo v řádném projednání přestupku. Důležitým kritériem pro posouzení důvodnosti omluvy je datum převzetí zastupování a konání ústního jednání (hlavního líčení) v jednotlivých právních věcech. Jak jsem již konstatoval ve zprávě o šetření, JUDr. X. převzala právní zastoupení obviněného z přestupku dne 22. 3. 2013, kdy byla zároveň seznámena s datem konání ústního jednání ve věci dne 4. 4. 2013. V době převzetí zastoupení obviněného z přestupku však již byla na tento den prokazatelně předvolána jako obhájkyně v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci. Vedle toho byla podle vlastních slov předvolána též k soudnímu líčení ke Krajskému soudu v Ostravě. Je evidentní, že povinností vyplývajících z převzetí zastoupení obviněného z přestupku, mohla JUDr. X. dostát v důsledku vniklé kolize pouze prostřednictvím substituce podle zákona o advokacii.3 Protože nemožnost takového řešení nedoložila, a při převzetí zastupování obviněného z přestupku prokazatelně věděla, že v době konání ústního jednání u KPP Olomouc je vázána pracovními povinnostmi u soudu, jsem přesvědčen, že KPP Olomouc měla její omluvu posoudit jako nedůvodnou. C.2
Projednání věci v nepřítomnosti obviněného z přestupku
JUDr. Trubáková ve svém vyjádření uvedla, že v šetřeném případu nebylo možno projednat věc v nepřítomnosti obviněného z přestupku, protože by v takovém případě nebyl řádně zjištěn skutkový stav. S tímto závěrem se neztotožňuji. Spisový materiál policie, který měla KPP Olomouc k dispozici, obsahovala mj. fotografie obličeje navrhovatele, z nichž bylo patrné zranění popsané v oznámení o zahájení řízení a ve výroku rozhodnutí, fotografie rozbitých brýlí, dále lékařské zprávy a protokol o podání vysvětlení souseda stěžovatele P.S., který nejprve slyšel hlasitý rozhovor osoby, kterou neidentifikoval, se stěžovatelem a posléze jeho křik. Když svědek přišel blíže, uviděl zranění v obličeji stěžovatele. Ten prohlásil, že mu je způsobil obviněný z přestupku. Podle mého názoru by bylo možno z těchto podkladů, pokud by byly v rámci přestupkového řízení řádně provedeny jako důkazy, dovodit vinu obviněného z přestupku. Jinými slovy, na základě nich by byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Za těchto okolností neshledávám důvod, proč věc nemohla být projednána v nepřítomnosti obviněného z přestupku, který, ač byl řádně předvolán, se k nařízenému ústnímu jednání dne 4. 4. 2013 nedostavil bez řádné omluvy, ani nedoložil vážný důvod, pro který se nemohl dostavit. Samozřejmě by pak správní orgán musel dát obviněnému z přestupku možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním podle § 36 odst. 3 správního řádu.4 Požadavek obviněného z přestupku na předvolání dalších svědků, který vznesl při ústním jednání dne 23. 9. 2013, se mi jeví v celkovém kontextu jako účelový, a to jednak s ohledem na obsah svědecké výpovědi P.S. a písemných podkladů (lékařské zprávy, fotografie), a také proto, že zmocněnec obviněného při ústním jednání konaném dne 1. 7. 2013 uvedl, že v tuto chvíli nebude navrhovat další případné svědky. Domnívám se, že pokud chtěl zmocněnec obviněného přispět
3
Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii
4
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád
3
k objasnění skutkového stavu navržením dalších svědků, mohl tak učinit již při ústním jednání dne 1. 7. 2013. C.3
(Ne)důvodnost omluvy Mgr. Z.
Jak už jsem konstatoval ve zprávě o šetření, v posouzení omluvy Mgr. Z. z ústního jednání nařízeného na den 20. 5. 2013 jako důvodné, jsem pochybení neshledal. Jinak tomu bylo v případě omluvy z ústních jednání v létě 2013, jejichž termín měl být (dle tvrzení tajemníka magistrátu) zmocněnci obviněného z přestupku navrhnut při ústním jednání konaném dne 1. 7. 2013. Ten měl tyto navržené termíny odmítnout z důvodu dovolené, což KPP Olomouc bez dalšího akceptovala. Tento postup je podle mého názoru nepřijatelný. Obecně připouštím, že předběžná konzultace ohledně termínu ústního jednání může být přínosná zejména právě v době dovolených, protože tak lze předejít zbytečnému odročování věci. Stejně tak souhlasím s tím, že pobyt na dovolené je akceptovatelným důvodem pro omluvu z ústního jednání. Jsem nicméně přesvědčen o tom, že konzultace ohledně termínu ústního jednání by měla být zachycena ve spisu, pokud správní orgán k tomuto kroku přistoupí. V opačném případě nelze prokázat, že několikaměsíční prodleva v řízení (jak tomu bylo i v tomto případě), nebyla pouze ničím neodůvodněnou nečinností správního orgánu. Navíc takový postup není povinností správního orgánu; záleží na jeho dobré vůli. Kromě toho by takto mohl předběžně konzultovat termíny ústních jednání i s dalšími účastníky či svědky, což by mohlo postup v řízení zcela ochromit. Standardně by tedy správní orgán měl nařídit ústní jednání a teprve poté posuzovat důvodnost případných omluv. Vedle toho si dovolím tvrdit, že pokud zmocněnec obviněného již dne 1. 7. 2013 věděl, že v navrhovaných termínech nebude přítomen z důvodu dovolené, potom bylo možno důvodně předpokládat, že mohl toto své tvrzení doložit (např. v podobě rezervace ubytování). Samotné tvrzení ohledně pobytu na dovolené správnímu orgánu neumožňuje objektivní posouzení důvodnosti omluvy. C.4
Frekvence nařizování ústních jednání
Jsem si vědom toho, že bez ohledu na literu zákona ve vztahu k vydání rozhodnutí ve správním řízení závisí reálná doba projednání přestupku na mnoha okolnostech, včetně vytíženosti toho kterého správního orgánu. Předpokládám, že KPP Olomouc bude patrně patřit ke správním orgánům se spíše větším nápadem přestupkových věcí. Přesto jsem přesvědčen, že správní orgány mohou celkovou délku trvání řízení do určité míry ovlivnit tím, v jakém předstihu a s jakou frekvencí nařizují ústní jednání. V konkrétním šetřeném případě KPP Olomouc, podle mého soudu, nařídila s nepřiměřeně dlouhým předstihem zejména ústní jednání, které se mělo konat dne 20. 5. 2013 (předvolání ze dne 8. 4. 2013). Na celkovou délku řízení měla nepochybně vliv i prodleva mezi ústními jednáními konanými dne 1. 7. 2013 a 23. 9. 2013 (byť měla být dle tvrzení tajemníka magistrátu způsobena pobytem zmocněnce obviněného z přestupku na dovolené). Podle mého názoru však hlavní problém ovlivňující celkovou délku řízení v tomto případě spočíval v nesprávném posouzení omluvy zmocněnců obviněného z přestupku a možnosti projednání věci v jeho nepřítomnosti.
4
D - Opatření k nápravě Vzhledem k tomu, že v tomto případě není náprava chybného postupu KPP Olomouc již možná, navrhuji v souladu s ustanovením § 18 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv jako opatření k nápravě, aby se KPP Olomouc řídila shora formulovanými závěry ve své budoucí praxi. Úřady jsou povinny do 30 dnů od doručení závěrečného stanoviska sdělit, jaká opatření k nápravě provedly. Jestliže tuto povinnost nesplní nebo shledám-li jejich opatření k nápravě nedostatečná, jsem oprávněn vyrozumět o jejich postupu nadřízený úřad. Vedle toho mohu o svých zjištěních informovat veřejnost, včetně sdělení jména a příjmení osob oprávněných jednat jménem správního orgánu (ustanovení § 20 odst. 2 zákona o veřejném ochránci práv).
JUDr. Stanislav K ř e č e k zástupce veřejné ochránkyně práv Správní orgán závěry zástupce ochránkyně akceptoval a přislíbil se jimi řídit ve své budoucí praxi.
5
