Závěrečná zpráva. (pracovní skupina č. 5) Denní stacionář. projektu Evaluace poskytování sociálních služeb v Moravskoslezském kraji

Závěrečná zpráva (pracovní skupina č. 5)

Denní stacionář

projektu „Evaluace poskytování sociálních služeb v Moravskoslezském kraji“ reg. č. CZ.1.04/3.1.00/A9.00019

Zpracovatel: Moravskoslezský kraj Pracovní skupina č. 5 (zahrnovala denní stacionáře) Vedoucí skupiny: Mgr. Michal Mariánek Garant skupiny: Bc. Veronika Židková

Datum: 31. 5 .2015

2

Obsah 1.

Úvod ................................................................................................................................................ 4

2.

Denní stacionáře.............................................................................................................................. 6 2.1 Definice druhu služby dle zákona a vyhlášky ................................................................................ 6 2.2 Provozní doba denních stacionářů v Moravskoslezském kraji ...................................................... 8 2.3 Pracovník v přímé péči denního stacionáře ................................................................................ 10 2.4 Uživatelé denních stacionářů podle místa bydliště ..................................................................... 14 2.5 Zájemci o službu denní stacionáře .............................................................................................. 15 2.6 Mapa poskytovatelů denních stacionářů v Moravskoslezském kraji .......................................... 17 2.7 Odkud uživatelé denních stacionářů do služby přicházejí........................................................... 19 2.8 Kam uživatelé denních stacionářů odcházejí .............................................................................. 22 2.9 Potřeby uživatelů denních stacionářů ......................................................................................... 26 2.10 Činnosti a úkony služby denní stacionář ................................................................................... 29 2.11 Personální zajištění služby ......................................................................................................... 32 2.12 Náklady na personální zajištění služby ...................................................................................... 35 2.13 Spoluúčast obcí na financování služby denní stacionář ............................................................ 36 2.14 Model sociální služby denní stacionář....................................................................................... 42 2.15 Příklad dobré praxe služby denní stacionář .............................................................................. 47 2.16 Návrh rozvoje služby denní stacionář........................................................................................ 49

3

1. Úvod Dlouhodobým záměrem Moravskoslezského kraje je dosáhnout transparentního a efektivního rozdělování finančních prostředků pro sociální služby a optimalizace sítě služeb z územního hlediska v návaznosti na proces střednědobého plánování rozvoje sociálních služeb. Odbor sociálních věcí krajského úřadu Moravskoslezského kraje připravil individuální projekt kraje s názvem „Evaluace poskytování sociálních služeb v Moravskoslezském kraji“, s registračním číslem CZ.1.04/3.1.00/A9.00019, který je podpořen z Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost. Cílem projektu je získat první nástroj pro transparentní a efektivní rozdělování finančních prostředků poskytovatelům sociálních služeb. V období června – září 2014 proběhla první klíčová aktivita projektu - dotazování v místě poskytování sociálních služeb, jejíž výstupy jsou nezbytným podkladem pro navazující klíčovou aktivitu 2. Data, získaná v klíčové aktivitě č. 1 byla zpracována do tabulek, grafů a map. Nicméně samotná data nemají vždy potřebnou vypovídací hodnotu, proto byly pracovními skupinami analyzovány a komentovány. Analyzována a okomentovaná data jsou podkladem pro zpracování této závěrečné zprávy. Každý druh sociální služby je popsán zvlášť.

Východiska pro zpracování Závěrečné zprávy: 

Sociální služba by měla být poskytována jen tomu, kdo ji potřebuje a jen do takové míry do jaké ji člověk potřebuje.



Efektivní sociální služba nenahrazuje v rámci svého působení přirozené zdroje (školství, jiné veřejné služby, rodinu, neformální zdroje apod.), ale naopak vede a podporuje uživatele k tomu, aby je využíval (zprostředkovává jejich využití).



Předpokladem je, že sociální služby pomáhají řešit nepříznivou sociální situaci osob, ale nemohou ze své podstaty v plné šíři řešit jevy a situace, které k nepříznivé sociální situaci vedou. Sociální služby musí být součástí širšího systémového řešení nepříznivé sociální situace.

Závěrečná zpráva je prvním podkladem pro nastavení modelu sociální služby dle daného druhu sociální služby, s ohledem na potřeby uživatelů a realizaci činností za účelem jejich naplnění. To vše v návaznosti na efektivitu a personální zajištění. Závěrečná zpráva obsahuje mj. informace o specifikaci jednotlivých druhů sociálních služeb včetně popisu výjimek a okolností, které je nutné v daném kontextu (tj. financování personálního zajištění služby) zohlednit a nastavuje parametry personálního zajištění služeb v základním, krizovém a optimálním modelu.

4

Podklady pro zpracování závěrečné zprávy - počet služeb a dotazníků:

Denní stacionáře

Počet poskytovatelů ke dni 20. 6. 2014

Počet vyplněných dotazníků k 15. 9. 2014

29

29

Procentuální návratnost dotazníků 100%

5

2. Denní stacionáře 2.1 Definice druhu služby dle zákona a vyhlášky Denní stacionáře jsou služby sociální péče, které zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“)definuje takto: „Služby

sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Každý má právo na poskytování služeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí.“ Denní stacionáře § 46 zákona (1) V denních stacionářích se poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: (a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, (b) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, (c) poskytnutí stravy, (d) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, (e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, (f) sociálně terapeutické činnosti, (g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. § 12 vyhlášky (1) Základní činnosti při poskytování sociálních služeb v denních stacionářích se zajišťují v rozsahu těchto úkonů: a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu: 1. pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek, 2. pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík, 3. pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním prostoru, 4. pomoc a podpora při podávání jídla a pití, b) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu: 1. pomoc při úkonech osobní hygieny, 2. pomoc při použití WC, c) poskytnutí stravy: zajištění stravy přiměřené době poskytování služby a odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování, d) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti: 1. pracovně výchovná činnost, 2. nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností, 3. vytvoření podmínek pro zajišťování přiměřeného vzdělávání nebo pracovního uplatnění, e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob, f) sociálně terapeutické činnosti:

6

g) (2) a)

b)

socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů. Maximální výše úhrady za poskytování sociálních služeb v denních stacionářích činí 130 Kč za hodinu, podle skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění úkonů, za úkony uvedené v odstavci 1 písm. a), b) a d) až g); pokud poskytování těchto úkonů, včetně času nezbytného k jejich zajištění, netrvá celou hodinu, výše úhrady se poměrně krátí, za úkon uvedený v odstavci 1 písm. c) 1. 170 Kč denně za celodenní stravu v rozsahu minimálně 3 hlavních jídel, 2. 75 Kč za oběd, včetně provozních nákladů souvisejících s přípravou stravy.

7

2.2 Provozní doba denních stacionářů v Moravskoslezském kraji Z dotazníkového šetření vystupuje informace, že provozní doba služby denních stacionářů v Moravskoslezském kraji je 45 hodin týdně, tzn. průměrně 9 hodin denně (denní stacionáře jsou v provozu pouze v pracovní dny). Služba denních stacionářů je ambulantní sociální službou, která je určena lidem se zdravotním postižením, kteří potřebují vysokou míru podpory a péče ze strany druhých osob. Jedná se především o klienty, kteří potřebují pomoc či péči v oblastech jako je hygiena, mobilita, sebeobsluha a samostatnost. Případně se jedná o klienty se specifiky v oblasti komunikace či chování. Věkově je cílová skupina klientely denních stacionářů pestrá - služba je poskytována dětem, mládeži, dospělým lidem i seniorům. Provozní doba denních stacionářů v Moravskoslezském kraji je nejčastěji od 7:00 do 16:00. Některé denní stacionáře jsou klientům k dispozici již od 6:00, nejdelší provozní doba je stanovena do 18:00. Většina provozovatelů má stejnou provozní dobu pro všechny dny, výjimečně mají poskytovatelé jinak nastavenu provozní dobu. 

 





S ohledem na charakter služby a potřeby cílových skupin lze předpokládat, že provozní doba se odvíjí nejen od potřeb lidí, kterým jsou služby denního stacionáře určeny, ale také od potřeb osob, které o ně pečují (ať již v domácím prostředí, nebo v jiných druzích služeb). Případně je provozní doba upravována s ohledem na dostupnost služby pro klienty, kteří do denních stacionářů dojíždí z okolních měst či obcí Dalším zjištěním diskutovaným v rámci Pracovní skupiny č. 5 projektu Evaluace poskytování sociálních služeb v Moravskoslezském kraji bylo, že převážná část poskytovatelů služeb denních stacionářů, které jsou zaměřeny na děti a mladé lidi se zdravotním postižením v rámci své provozní doby mnohdy „sanuje“ čas, který běžné děti a mladí lidé tráví ve školní družině, kroužcích, zájmových aktivitách. Obecně je možné říci, že je těmto uživatelům minimálně dostupná nabídka těchto jmenovaných možností a aktivit. Dalším faktorem, který dle zkušeností poskytovatelů ovlivňuje četnost a rozsah využívání služeb denních stacionářů v čase je poměrně vysoká cena služby a mnohdy nepříznivá sociální situace rodin, jejichž člen potřebuje významnou podporu v péči o vlastní osobu. Častá je proto snaha osob pečujících „šetřit“ a zajistit alespoň částečně možnost využít danou službu. Především je tato okolnost určující v případě dětí a osob se zdravotním postižením, kdy větší část péče dlouhodobě nesou „na svých bedrech“ rodiny těchto uživatelů. Podobně je tomu u uživatelů, jejichž domovem jsou pobytové sociální služby. Zde se četnost a časový rozsah využití služby velmi často odvíjí od jejich finančních možností, které většinou nedostačují tomu, aby mohli využívat další sociální služby, jejichž podporu potřebují.

U klientů denních stacionářů se také setkáváme s omezenou schopností využívat sociální sužbu v plném rozsahu. Docházka klienta do zařízení může tak být snížena pouze na pár dnů či hodin v týdnu a to z důvodu finančních či zdravotních. Okamžitá kapacita a kapacita služby tudíž může být velmi rozdílná. Např. okamžitá kapacita 20 klientů, celková kapacita: 40 uzavřených smluv

o poskytování soc. služby v různém rozsahu. Příklad z praxe: klientka žijící celý život v pobytové sociální službě začala ve svých 46 letech využívat služeb denního stacionáře v rozsahu dvou dnů v týdnu po dobu 4 hodin. V prvních měsících byla pro ni tato změna natolik vyčerpávající, že po příjezdu z DS do svého domova si šla lehnout a spala až do druhého dne. Postupně se únava snižovala a klientka si zvykala na svou velkou životní změnu. Po roce mohlo dojít i k navýšení služeb v DS na tři dny v týdnu.

8

Doporučení: -

Nemít striktně nastavenou provozní dobu, umět flexibilně přizpůsobit provozní dobu potřebám klientů Vyhodnocovat, zda provozní doba odpovídá reálným potřebám klientů denních stacionářů Poskytovat službu denního stacionáře i v jiném rozsahu, než je každodenní docházka do služby

9

2.3 Pracovník v přímé péči denního stacionáře Ve službě denního stacionáře se nejčastěji setkáváme s tímto personálním zajištěním v přímé péči: o o o o o

sociální pracovník s kvalifikací dle § 110 zákona o sociálních službách pracovník v sociálních službách dle § 116 zákona o sociálních službách psycholog speciální pedagog aktivizační pracovník

Kromě odpovídajících kvalifikačních předpokladů dle zákona o sociálních službách na jednotlivých pozicích, jsou na pracovníky kladeny vysoké nároky v oblasti osobnostních předpokladů, v oblasti dovedností a ochoty ke kontinuálnímu vzdělávání, které bude odpovídat potřebám cílové skupiny. Pracovníci v přímé péči, aktivizační pracovníci (dále jen PSS - pracovníci v sociálních službách1) musí zajistit nejen bazální potřeby klientely, ale také další specifické oblasti. Mezi bazální potřeby zahrnujeme schopnost pracovníka bezpečně a kvalitně pracovat s klienty s různými typy postižení (např. podání stravy i za pomocí speciálních pomůcek, polohování, sebeobslužné úkony, apod.). Po zajištění bazálních úkonů je potřebné, aby pracovníci dokázali s klienty odborně pracovat a rozvíjet je také v oblastech speciálně pedagogických, které jsou zdravotním postižením potlačeny nebo vytvořeny negativně a je nutné pracovat na jejich úpravě (např. využívat aktivně v komunikaci alternativní a augmentativní komunikaci, umět pracovat s klienty se specifickými projevy v chování, aktivně vést a podporovat nácvik sebeobslužných činností, využívání speciálních a kompenzačních pomůcek, apod.). Pestrá škála specifických potřeb klientely denního stacionáře klade vysoké požadavky na vzdělávání pracovníků a také na personální zajištění služby. Nutnost vysoké míry podpory a péče s ohledem na potřeby klientů denních stacionářů často vyžaduje minimalizovat počet klientů na jednoho pracovníka a pracovat se skutečností, kdy je při některých úkonech vyžadována práce dvou pracovníků k jednomu klientovi (především v zajištění hygieny potřebné k výkonu fyziologické potřeby, nebo například při změně polohy, přesunu na vozík apod.). V praxi se setkáváme s tím, že na pozicích pracovníků v sociálních službách (pracovníci v přímé péči) jsou často lidé, kteří do služby přichází bez předchozích zkušeností. Často se jedná o absolventy škol, které nemají s danou službou a klientelou žádné zkušenosti nebo lidé, kteří přicházejí v rámci podporovaných pracovních míst prostřednictvím Úřadu práce ČR. Poskytovatel tak musí vynakládat na každého pracovníka vysoké množství financí a dalších zdrojů, aby schopnosti pracovníka odpovídaly potřebám uživatelů. Jedná se především o náklady spojené s průběžným odborným vzděláváním. V některých denních stacionářích (pozn. především tam, kde jsou služby poskytovány dětem se zdravotním postižením) je pozice PSS na základě vnitřních pravidel poskytovatele obsazována středoškolsky vzdělanými pracovníky, kteří mají vzdělání odborně zaměřené – např. absolventi středních zdravotnických škol, středních pedagogických škol, absolventi středních škol humanitárního, výchovného nebo sociálního zaměření. Sociální pracovník2 ve službě denního stacionáře musí splňovat stejné požadavky, jaké jsou kladeny na pracovníky v sociálních službách (dále jen PSS) a dále musí mít přehled v oblasti sociálního poradenství. Sociální pracovník v denním stacionáři by se měl orientovat v oblasti zákona o sociálních službách, dávkách a příspěvků, na které mají klienti nárok. Dále se musí orientovat v občanském zákoníku (například oblast svéprávnosti). V praxi se také klienti a jejich blízké osoby na sociální 1

Zákon 108/2006 Sb. (Zákon o sociálních službách) § 116 činnosti realizované pracovníky v sociálních službách

2

Zákon 108/2006 Sb. (Zákon o sociálních službách) § 109 činnosti realizované sociálním pracovníkem

10

pracovníky obrací s potřebami, jako jsou: komunikace se soudem a úřady; pomoc při sestavování ročního hospodaření s finančními prostředky klienta; přehled nadací a způsob podávání žádostí na mimořádné a speciální pomůcky; návazné služby pro klienta, apod. Sociální pracovník významným způsobem ovlivňuje nastavení služby s ohledem na potřeby jednotlivých uživatelů. Především se jedná o tyto procesy sociální práce: informování o službě, jednání se zájemcem o službu, mapování a vyhodnocování potřeb, vyjednávání a uzavírání smlouvy, nastavování spolupráce a individuálního plánování služby (včetně řízení tohoto procesu směrem k pracovníkům v přímé péči a spolupracujícím odborníkům), průběžná koordinace procesu plánování a přehodnocování. Současně by měl pracovat komplexně s nastavování a vyhodnocováním kvality služby včetně strategického plánování – ve spolupráci s managementem služby. S těmito skutečnostmi dotazník nepracoval – byl zaměřen především na oblasti, které reflektují práci PSS. Typologicky je služba denních stacionářů určena klientům s těžkým zdravotním postižením, u kterých se běžně setkáváme s potřebou v oblasti ošetřovatelské péče. Jedná se o zajištění neodborných zdravotnických úkonů, které běžně realizují laikové – např. orální podávání medikace, aplikace inzulínu, podávání stravy sondou PEG, poskytnutí první pomoci při epileptickém či jiném záchvatu, apod. Tyto úkony jsou často zařazovány do resortu zdravotnických úkonů realizované zdravotnickými pracovníky. Ve službě denních stacionářů by se ovšem mělo jednat o běžně zajišťovaný úkon pracovníky v sociálních službách v souvislosti s reagováním na potřeby cílové skupiny. Zákon o sociálních službách 108/2006 Sb. vymezuje role pracovníků v sociálních službách v § 116. V denních stacionářích se nejčastěji setkáváme s pracovníky vykonávajícími přímou obslužnou péči, výchovnou nepedagogickou činnost a činnosti pod dohledem sociálního pracovníka. Ve vymezení činností pracovníků v sociálních službách není vydefinována oblast neodborných zdravotnických úkonů 3. S ohledem na zákon č.372/2011 Sb. zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování § 11, odstavec 2.a) je poskytovatel povinen poskytnout odbornou první pomoc bez získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb. a) poskytovat odbornou první pomoc, b) poskytovat zdravotní služby v zařízeních sociálních služeb podle zákona o sociálních službách, Speciální pedagog4 ve službě denního stacionáře splňuje stejné požadavky, jaké jsou kladeny na pracovníky v sociálních službách. Speciální pedagog metodicky vede činnost pracovníků v přímé péči, přijímá a podává podněty k návrhům nových metod a forem práce s klienty služeb, zajišťuje výchovnou a pedagogickou činnost. Zodpovídá za plánování aktivit a činností, které vedou klienty k rozvoji, spoluvytváří a případně koordinuje proces individuálního plánování, především v oblastech zaměřených na výchovu a vzdělávání. Individuálně i skupinově pracuje s klienty zařízení, zajišťuje speciální pomůcky a didaktické pomůcky. Odborně vede tým pracovníků v sociálních službách. S rolí

3 Zákon 108/2006 Sb. § 116 Pracovníci v sociálních službách (1) Pracovníkem v sociálních službách je ten, kdo vykonává a) přímou obslužnou péči o osoby v ambulantních nebo pobytových zařízeních sociálních služeb spočívající v nácviku jednoduchých denních činností, pomoci při osobní hygieně a oblékaní, manipulaci s přístroji, pomůckami, prádlem, udržování čistoty a osobní hygieny, podporu soběstačnosti, posilování životní aktivizace, vytváření základních sociálních a společenských kontaktů a uspokojování psychosociálních potřeb, b) základní výchovnou nepedagogickou činnost spočívající v prohlubování a upevňování základních hygienických a společenských návyků, působení na vytváření a rozvíjení pracovních návyků, manuální zručnosti a pracovní aktivity, provádění volnočasových aktivit zaměřených na rozvíjení osobnosti, zájmů, znalostí a tvořivých schopností formou výtvarné, hudební a pohybové výchovy, zabezpečování zájmové a kulturní činnosti, d) pod dohledem sociálního pracovníka činnosti při základním sociálním poradenství, depistážní činnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, činnosti při zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, činnosti při poskytování pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. 44

Zákon 108/2006 Sb. § 115 d pedagogičtí pracovníci v sociálních službách

11

speciálního pedagoga ve službách denních stacionářů se častěji setkáváme u dětí, dospívajících osob a u klientů s poruchou autistického spektra. Psycholog do služby denního stacionáře často vstupuje jako externí odborník, který poskytuje své služby na základě dohody o provedení činnosti, dohody o provedení práce nebo nasmlouvané spolupráce (např. OSVČ). Psycholog je součásti odborného týmu služby, který je zapojován do hledání a nastavování možných strategií a způsobů práce s klienty s ohledem na jejich potřeby (případový proces). Dále do služby vstupuje při zajištění a vedení svépomocných a terapeutických skupin a při individuálních i skupinových činnostech s klienty (nácvik interakcí, diagnostika, terapie). Fyzioterapeut5 patří mezi významné členy odborného týmu služby denního stacionáře, který naplňuje potřeby cílové skupiny a vstupuje do procesu individuálního plánování v těchto oblastech: zlepšení či udržení motorických a pohybových dovedností klientů, zabránění vzniku kontraktur a bolesti, udržení kloubní pohyblivosti končetin, zlepšení koordinace pohybů (jemné X hrubé motoriky), postupné odstraňování patologických poloh těla, uvolnění a prohřívání, stimulace k aktivitě, rozvoj paměťových schopností, rozvoj pohybové i prostorové koordinace, zlepšené dýchání, nadměrné salivace, udržení a případné zlepšení psychického stavu klientů a pozitivní dopad i na pečující osoby. Fyzioterapeut zabezpečuje kompletní kineziologický rozbor a používá ke své práci speciální metody – např. Vojtova metoda, Bobath terapie, Kabatova metoda. Nárok na rehabilitační péči (odborná fyzioterapie, vodoléčba), která je hrazena z veřejného zdravotního pojištění, je často nedostačující s ohledem na potřeby klientů denních stacionářů. Z toho důvodu se často setkáváme s tím, že je v denním stacionáři fyzioterapeut, který své služby poskytuje jako fakultativní činnost, kterou si klienti hradí sami. V praxi se tak často setkáváme s tím, že klienti a jejich rodiny kombinují rehabilitační péči hrazenou přes pojišťovny v lékařském zařízení a ve službě denního stacionáře odebírají další rehabilitační péči. Klienti, jejichž pečující osoby docházejí do zaměstnání, mají možnost čerpat fyzioterapii v zařízení a nejsou tak o naplnění této potřeby ochuzeny (rodiče nemohou opouštět zaměstnání a dopravovat svou blízkou osobu pravidelně do zdravotnického zařízení). Běžnou praxí je také pokles nároku na rehabilitační péči (často i ztráta nároku na rehabilitační a lázeňskou péči) hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. O to významnější je role fyzioterapeuta ve službě denních stacionářů, jehož práce s klientem je dlouhodobá, intenzivní a cílená. Ergoterapeut v zařízení vstupuje do přímé práce s klienty smysluplným zaměstnáváním klientů, kterým usiluje o zachování a využívání schopností potřebných pro zvládání běžných denních, sebeobslužných, pracovních a zájmových činností. Podporuje participaci klienta v běžném životě, využívá ke své práci specifické metody a techniky, realizuje nácvik konkrétních dovedností, poradenství a přizpůsobení prostředí s ohledem na potřeby klientů. Služby canisterapie a hipoterapie atd. jsou poskytovány jako fakultativní činnosti. Jsou zpravidla také zajišťovány externě na základě dohody o provedení práce nebo nasmlouvání spolupráce. Přínos terapií za účasti zvířete spočívá především v uvolňování a prohřívání těl klientů, rozvoji motoriky a pohybových vzorců, koordinaci těla, rozvoji komunikace, navazování vztahů, ovlivňování emocí. Kontakt se zvířetem klienty často motivuje k aktivitě a zájmu. Canisterapie a hipoterapie jsou odborné metody, které dotváří komplex péče o osoby s těžkým zdravotním postižením. V praxi se často setkáváme s tím, že činnosti vykonávané fyzioterapeuty nebo služby canisterapie a hipoterapie jsou poskytovány jako fakultativní činnosti, které si klienti denních stacionářů hradí nad rámec sociální služby. Tím může být pro klienta dostupnost těchto služeb omezena až znemožněna. Po uhrazení služeb poskytovaných ve službě denního stacionáře je často další výdaj pro klienty a jejich rodiny neúnosný. 5

Zákon 108/2006 Sb. § 115 d zdravotničtí pracovníci v sociálních službách

12

Doporučení: -

-

-

S ohledem na specifické potřeby klientely denních stacionářů a jejich vysoké míry závislosti na pomoci a péči druhých osob by bylo ideální minimalizovat počet klientů na pracovníky, zkvalitnit individuální přístup a tím naplňovat jejich potřeby. Současný stav stále směřuje ke kolektivním aktivitám, kdy není dostatečný prostor pro individuální práci s klienty a jejich rozvoj. Splnění této podmínky je ve většině služeb přímo vázáno na financování služby, kdy poskytovatelé nemohou navýšit personální zázemí služby právě s ohledem na možnosti rozpočtu organizací. Vnímat významnost role sociálního pracovníka v procesních činnostech, v případové práci s klientem a podpoře práv klientů a jejich blízkých osob Zapojení odborného speciálního pedagoga do služeb pro děti, mládež a klienty s poruchou autistického spektra Zahrnutí neodborných zdravotnických úkonů (např. orální podání medikace, aplikace inzulínu, apod.) do činností, pro jejichž výkon splňují pracovníci v sociálních službách svou kvalifikaci. Dané úkony vykonávat pod oblastí „nácvik jednoduchých denních činností, podpora soběstačnosti, posilování životní aktivizace“. Zajistit realizaci činností canisterapie, hipoterapie, fyzioterapie a masáží pracovníky prostřednictvím projektových záměrů U odborných zdravotnických úkonů navázat spolupráci s domácí zdravotnickou péči, jejíž činnost bude hrazena z veřejného zdravotního pojištění

13

2.4 Uživatelé denních stacionářů podle místa bydliště 2012 Trvalé bydliště Havířov

2013

Počet

Procenta

Trvalé bydliště

Počet

Procenta

133

17,90% Havířov

131

15,30%

Třinec

68

9,10% Ostrava

84

9,80%

Karviná

67

9,00% Karviná

74

8,60%

Opava

43

5,80% Třinec

68

7,90%

Český Těšín

36

4,80% Opava

42

4,90%

Frýdek-Místek

33

4,40% Český Těšín

39

4,50%

Bohumín

32

4,30% Frýdek-Místek

37

4,30%

Ostrava

30

4,00% x

x

x

ostatní obce

283

38,00% ostatní obce

365

42,50%

nezjistitelné

19

2,60% nezjistitelné

18

2,10%

858

100%

Celkem

744

100% Celkem

Službu denního stacionáře využívalo v letech 2012 celkem 744 osob a v roce 2013 celkem 858 osob. V Moravskoslezském kraji bylo k datu realizace dotazníkového šetření provozováno celkem 29 denních stacionářů. V současné době je v Moravskoslezském kraji 30 poskytovatelů denních stacionářů (od 1.10.2014 zajišťuje v Odrách tuto službu Charita Odry). Služeb denních stacionářů často využívají i klienti, kteří žijí v domovech pro osoby se zdravotním postižením nebo domovech pro osoby se zvláštním režimem. U těchto klientů není mapováno místo původního trvalého bydliště. Klienti pobytové sociální služby mají v době využívání služeb denního stacionáře pobyt v místě pobytové soc. služby. V meziročním srovnání sledujeme zvýšený počet klientů denních stacionářů o 114 uživatelů. Nárůst klientů je zaznamenám především v Ostravě a součtu klientů ostatních obcí“. Tento nárůst může být způsoben přechodem klientů transformovaných pobytových služeb do služeb ambulantních a zahájením provozu denního stacionáře Duhový dům v Ostravě s kapacitou 54 míst.

14

2.5 Zájemci o službu denní stacionáře 2012 Důvody odmítnutí zájemců o službu: A B C D

E

Poskytovatel neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá. Zájemce nespadá do vymezeného okruhu osob v registru poskytovatelů sociálních služeb. Poskytovatel nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, o kterou osoba žádá. Zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby; tyto zdravotní stavy stanoví prováděcí právní předpis. Osobě, která žádá o poskytnutí sociální služby, poskytovatel vypověděl v době kratší než 6 měsíců před touto žádostí smlouvu o poskytnutí téže sociální služby z důvodu porušování povinností vyplývajících ze smlouvy.

absolutn í četnost

podíl %

absolutní četnost

podíl %

3

15%

1

4%

9

45%

6

25%

6

30%

15

63%

2

10%

2

8%

0

0%

0

0%

20

100%

24

100%

Důvody odmítnutí 2013

Důvody odmítnutí 2012 10%

2013

8%

15% A

B

C

D

4% 25%

A

B

C

D

30% 45%

63%

Významným číslem v tabulce je údaj z roku 2013, kdy bylo 63% zájemců (tzn. 15 osob) odmítnuto z kapacitních důvodů. Na rozdíl od předchozího roku došlo k navýšení počtu odmítnutých zájemců o 9 osob. Nárůst odmítnutých zájemců reflektujeme ve službách poskytovaných v Novém Jičíně, kde byl za rok nárůst o 4 odmítnuté zájemce a v Havířově, kde se jedná o nárůst odmítnutých zájemců o 3 osoby za rok. Údaj o počtu odmítnutých zájemců ze zdravotních důvodů doporučujeme sledovat s ohledem na rozdílnost výkladu zajištovat ve službě denních stacionářů neodborné zdravotnické úkony, aby nedošlo k odmítnutí zájemců z neopodstatněných důvodů. Služba denního stacionáře je primárně určena lidem s těžkým typem postižení, u kterých je základní zdravotnická/ošetřovatelská péče vždy potřebná.

15

Zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách se odvolává na zdravotnické pracovníky při výkonu ošetřovatelských a rehabilitačních úkonů pouze v pobytových sociálních službách.6 Poskytovatelé služeb denního stacionáře v MSK se zaměřují na tyto cílové skupiny: 





lidé s mentálním a kombinovaným postižením: služby denních stacionářů jsou určeny lidem s těžkým/hlubokým mentálním postižením, u kterých se ve většině případů setkáváme s kombinací dalšího postižení (pozn. mentální postižení v kombinaci s tělesným, duševním, zrakovým, sluchovým postižením nebo s poruchou autistického spektra). Také se často setkáváme s dalšími specifiky, jako je narušena komunikační schopnost či problémové chování. Problémové chování je často důvodem/záminkou pro poskytování služby v jiných institucích (např. škola, jiné druhy sociálních služeb). osoby s poruchou autistického spektra (PAS): jsou specifickou cílovou skupinou, která klade vysoké nároky na odbornost zaměstnanců. V praxi denních stacionářů se opět často jedná o klienty, kteří mají v kombinaci PAS i další zdravotní postižení (tělesné, zrakové, duševní, sluchové onemocnění) či specifika v oblasti problémového chování. senioři: osoby ve věku nad 60 let, které mají sníženou soběstačnost a jejichž situace vyžaduje pomoc, podporu a péči druhé osoby.

* u všech klientů denních stacionářů se často setkáváme s dalšími zdravotními problémy, které brání v přijetí do jiných typu služeb a které vyžadují odbornou profesionální péči (zajištění úkonů, které klient pro své zdravotní postižení sám nezvládne - aplikace diazepamu, podávání stravy prostřednictvím sondy PEG, apod.). Služby denních stacionářů by měli umět reagovat na tyto specifické potřeby klientů, kteří její služby potřebují. ** v praxi se nemůžeme orientovat, dle stanovených diagnóz, které často ani ve službě denních stacionářů nejsou sledovány. U spousty klientů se také setkáváme se špatně stanovenou diagnózou nebo diagnózou stanovenou před např. 30-40 lety, která nebyla od té doby přešetřena, ačkoliv se potřeby a zdravotní stav dané osoby změnili. Zda je pro klienta vhodná služba denních stacionářů zjišťujeme až po zmapování potřeb klienta. Doporučení: -

vymezit rozdílnost cílové skupiny, pro kterou je určena služba denního stacionáře a sociálně terapeutických dílen s ohledem na zaměření těchto typů služeb poskytovat službu denního stacionáře na základě zjištěných potřeb klientů, neorientovat se striktně dle stanovených diagnóz

6

Zákon 108/2006 Sb. § 36 Rozsah a podmínky zabezpečení a hrazení zdravotní péče o osoby, kterým se poskytují pobytové služby v zařízeních sociálních služeb uvedených v § 34 odst. 1 písm. c) až f), upravují zvláštní právní předpisy 19). Ošetřovatelská a rehabilitační péče je těmto osobám poskytována především prostřednictvím zaměstnanců zařízení uvedených v předchozí větě, kteří mají odbornou způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle zvláštního právního předpisu20). a § 91, odst. 3 c) zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby; tyto zdravotní stavy stanoví prováděcí právní předpis,

16

2.6 Mapa poskytovatelů denních stacionářů v Moravskoslezském kraji

2012 Území poskytování služeb

2013 Území poskytování služeb

Počet

Počet

Bohumín

2

Bohumín

2

Český Těšín

2

Český Těšín

2

Frýdek-Místek

2

Frýdek-Místek

2

Havířov

3

Havířov

3

Hlučín

1

Hlučín

1

Jablunkov

1

Jablunkov

1

Karviná

3

Karviná

3

Kopřivnice

1

Kopřivnice

1

Krnov

2

Krnov

2

Nový Jičín

2

Nový Jičín

2

Opava

2

Opava

2

Orlová-Lutyně

1

Orlová-Lutyně

1

Ostrava

2

Ostrava

4

Tichá

1

Tichá

1

Třinec

2

Třinec

2

27

Celkem

29

Celkem

17

Na mapě jsou znázorněny města a obce, ve kterých byly v letech 2012 a 2013 poskytovány služby denních stacionářů. Počet denních stacionářů v jednotlivých městech/obcích je poté specifikován v tabulce pod mapou. Mapa poskytovatelů denních stacionářů navazuje na faktický pobyt (nemusí se jednat o trvalé bydliště) klientů tohoto typu služby. Služby jsou centralizovány především ve větších městech a obcích, do kterých mají klienti i z blízkého okolí dobrou dostupnost. V praxi se setkáváme s tím, že jednotliví klienti jsou dopravování do denních stacionářů ze vzdálenosti i nad 30 km. Klienti denních stacionářů jsou ve většině případů dopravováni do zařízení a zpátky do domácího prostředí druhou osobou. U klientů z větší vzdálenosti může tento fakt ovlivnit i možnost pečujících osob najít si zaměstnání (nereálnost skloubit pracovní dobu a péči o osobu s postižením a její dopravování do sociální služby). Náklady na dopravu do a ze zařízení mohou také významně zatížit rozpočet rodiny a tak se může služba denního stacionáře stát pro potřebného klienta nedostupná (náklady za službu, dopravu). V roce 2012 působilo v Moravskoslezském kraji celkem 27 denních stacionářů, v roce 2013 se jejich počet zvýšil na 29 (zahájení provozu denních stacionářů Duhový dům a Žebřík v Ostravě). V roce 2014 zahájil svou činnost denní stacionář pro seniory Odry, který provozuje Charita Odry a má kapacitu 5 míst (rok 2014 již nebyl posuzován v rámci dotazníkového šetření). Z pokrytí denních stacionářů na mapě Moravskoslezského kraje vyplývá, že v západní části kraje není provozována sociální služba denních stacionářů. Na základě informací zjištěných z registru poskytovatelů sociálních služeb lze vyčíst, že v daném území jsou provozovány sociální služby sociálně terapeutických dílen (2x Bruntál, Rýmařov, Osoblaha, Město Albrechtice). Ze zkušeností poskytovatelů vyplývá, že část klientely sociálně terapeutických dílen potřebuje spíše podporu v rozsahu služby denních stacionářů. Pragmatickým důvodem pro tuto realitu je v tomto případě fakt, že na daném území jsou sociálně terapeutické dílny prakticky jedinou dostupnou a zároveň alespoň přibližně odpovídající službou. Doporučení: -

-

zjistit skutečné potřeby klientů v sociálně terapeutických dílnách v „bílém území“ a na základě zjištěných skutečností zprovoznit službu denních stacionářů případně zvážit přeregistraci stávajících sociálních služeb zahájit jednání se zástupci MSK se snahou o vyřešení situace a zasíťování území, v případě hraničních obcí zahájit spolupráci s Olomouckým krajem řešit ze strany obcí dotčeného regionu dopravu – podílet se na nákladech na dopravu lidí s postižených do služeb denních stacionářů nebo sociálně terapeutických dílen

18

2.7 Odkud uživatelé denních stacionářů do služby přicházejí

Místa, odkud uživatelé do služby přicházejí (odkud jsou posíláni) 2012 Pořadí

Odkud uživatelé přišli

A.

C.1

Z jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby 2% Z jiných sociálních služeb s jiným druhem sociální služby (ukončení využívání jednoho druhu sociální služby a následně vstup do denního stacionáře) – příklad 5% raná péče Z domácnosti (rodiny) 59%

C.2

Z pobytové soc. služby, která je jeho „domovem“

4%

D.

Ze zdravotních služeb (nemocnice, léčebny …)

1%

E.

Ze školských zařízení (dětské domovy, střediska výchovné péče atd.)

23%

F.

Jiné

6%

B.1

Podíl %

CELKEM

100% 2013

Pořadí

Odkud uživatelé přišli

A.

C.1

Z jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby 3% Z jiných sociálních služeb s jiným druhem sociální služby (ukončení využívání jednoho druhu sociální služby a následně vstup do denního stacionáře) – příklad 2% raná péče Z domácnosti (rodiny) 63%

C.2

Z pobytové soc. služby, která je jeho „domovem“

8%

D.

Ze zdravotních služeb (nemocnice, léčebny …)

0%

E.

Ze školských zařízení (dětské domovy, střediska výchovné péče atd.)

20%

F.

Jiné

3%

B.1

CELKEM

Podíl %

100%

Služeb denních stacionářů využívali v minulých letech ve větší polovině klienti, kteří do služby přichází z rodinného prostředí. V praxi se často jedná o děti, mládež, dospělé i seniory, jejichž pečující osoba tráví čas v zaměstnání a potřebuje pro člověka se zdravotním postižením či seniora zajistit potřebný dohled a péči. Tento fakt často odpovídá i provozní době denních stacionářů, kdy služba poskytuje své služby nejčastěji v pracovní dny v dopoledních a odpoledních hodinách. Z dotazníkového šetření vychází jako druhým nejčastějším místem, odkud klienti přichází do služeb denních stacionářů oblast školství. V dotazníkovém šetření byla tato oblast míněna jako školské pobytové zařízení typu dětských domovů nebo středisek výchovné péče, apod. Vzhledem k tomu, že služba "denní stacionář" neposkytuje ubytování je otázkou, zda byla tato oblast správně označena poskytovateli sociálních služeb. Zda nedošlo k záměně za situaci, kdy klient přichází do

19

denního stacionáře po ukončení školní docházky. Kdy se člověk stává klientem denního stacionáře poté, co ukončil povinnou školní docházku (od 26let výše). Z praxe vychází i skutečnost, že postupně přibývá počet klientů, kteří do denních stacionářů přichází z pobytové sociální služby. Propojení pobytových a ambulantních sociálních služeb je jednou z praxí, kdy se klient pobytové sociální služby dostává do kolektivu jiných lidí, do jiného prostředí a měli by mu i být poskytnuté jiné činnosti, než ty které poskytuje pobytová sociální služba. V pobytových službách a v denních stacionářích jsou dle vyhlášky 505/2006 Sb. poskytovány totožné základní činnosti, přičemž v DOZP jsou rozšířené i o další. V praxi se setkáváme s tím, že služby denních stacionářů často poskytují aktivity, které jsou pro klienty zajímavé, obohacující a podporující jejich rozvoj a které pobytové služby nerealizují. Jedná se často o specifické aktivity zaměřené na individuální motorickou aktivizaci, práce ve snoezelen místnosti, preterapii, apod. Souběžné využívaní služeb denních stacionářů a pobytových sociálních služeb by tak vždy mělo být výsledkem individuálního procesu jednání se zájemcem o službu, kdy mapujeme potřeby a zájmy klientů a poskytované služby v denním stacionáři, které pobytová sociální služba neposkytuje. Překážkou ve využívání těchto dvou služeb současně je výklad zákona a finanční možnosti klientů. Výklad MPSV na souběžné využívání služeb denních stacionářů u klientů žijících v pobytových sociálních službách „Podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) a podle vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, by měl Domov pro osoby se zdravotním postižením (dále jen „DOZP“) poskytovat totožné základní činnosti jako denní stacionář, přičemž v DOZP, je služba rozšířena ještě o základní činnost, a to poskytnutí ubytování, podle § 48, odst. 2 a) zákona, a proto by Vám poskytovatel měl nabídnout všechny činnosti, které poskytuje denní stacionář. Za stravu a ubytování se úhrada platí z důchodu a příspěvek na péči (dříve tzv. bezmocnost) slouží v plné výši k úhradě potřebné pomoci poskytovateli pobytové služby, kde je klient ubytován, tedy v DOZP. Pokud daný klient využívá služeb ještě v jiném, byť v obdobném zařízení (denní stacionář), službu si klient již hradí ze svého kapesného.“ 7 Tímto výkladem může docházet ke stigmatizaci. Souběžné využívání těchto dvou služeb komplikuje i skutečnost, že pobytové sociální služby účtují za své služby celý příspěvek na péči a to i za dobu, kdy je klientovi poskytována péče v jiném druhu sociální služby. Klient si tak hradí služby denního stacionáře ze svého kapesného, které často činí již pouze zákonných 15% z jeho příjmů a které potřebuje i na své další potřeby (doplatky medikace, úhrada výletů, kosmetiku, oblečení, apod.). Z finančních důvodů je často klientům pobytových sociálních služeb znemožněno využívat služeb denních stacionářů nebo je využívat v omezeném rozsahu. Oblast fakultativních služeb (fyzioterapie, canisterapie, hipoterapie a další) jsou pro tuto klientelu již finančně nedosažitelné. V rámci naplňování principu normality8 je nutné hledat v první fázi jiné možnosti, než je využívání dvou a více sociálních služeb u jednoho klienta. Poskytovatelé pobytových sociálních služeb by tak prvně měli hledat možnosti s rozdílnou náplní činností, než tu kterou poskytují oni sami a ve veřejně dostupných službách – např. školy, školní družiny, neformální vzdělávání a další volnočasové aktivity, které má možnost využívat běžná populace. V praxi se ovšem běžně setkáváme s tím, že klienti (nejen z pobytových sociálních služeb) využívají dvou a více sociálních 7

odkaz na webové stránky MPSV, stránka: nejčastější dotazy a odpovědi: http://www.mpsv.cz/cs/13373#d8

8

Princip normality v sobě zahrnuje tři klíčové momenty: 1.normální rytmus života (dne, týdne, roku) – všední dny, dovolené a svátky; 2. normální prostředí, žádoucí je neprožít celý den v jednom prostředí; 3. společensky ceněné způsoby naplnění potřeb. John O´Brian formuloval pět principů, vedoucích k sociálnímu začlenění: 1. být začleněn v komunitě, vyskytovat se na běžných místech, kde se vyskytují i ostatní lidé; 2. mít možnost volby a právo řídit svůj život; 2. zastávat hodnotné a důstojné sociální role; 4. mít možnost navazovat a rozvíjet smysluplné vztahy; 5. učit se a růst, získávat více vlastních kompetencí

20

služeb současně – např. služeb sociálně terapeutických dílen, sociálních rehabilitací či denních stacionářů. Využívání služeb sociálně terapeutických dílen, které podporují klienty pobytových sociálních služeb především v oblastech jako je nácvik pracovních činností, nemusí být dosažitelné pro všechny klienty pobytové sociální služby a to z důvodu, že dle vyhlášky 505/2006 Sb. služby sociálně terapeutických dílen neposkytují činnosti, jako jsou: pomoc při prostorové orientaci,

samostatném pohybu ve vnitřním prostředí, pomoc a podpora při podávání jídla a pití, pomoc při úkonech osobní hygieny a pomoci při použití WC9. Z toho důvodu se služby sociálně terapeutických dílen mohou stávat nedostupné pro klienty závislé na péči druhé osoby v oblastech, které mohou naplňovat služby denních stacionářů. V rámci diskuzního fóra byla otevřena diskuse nad směřováním klientů z pobytových sociálních služeb do sociálně terapeutických dílen a klientů z rodinného prostředí do denních stacionářů. Poskytování služeb denních stacionářů a sociálně terapeutických dílen doporučujeme posuzovat s ohledem na individuální potřeby a zájmy zájemců/klientů. Dobrou praxí vnímáme v souběžném využívání jedné služby klientů z pobytové služby i klientům z rodinného prostředí. Základní parametry při využívání souběžně dvou služeb: -

-

klient netráví čas pouze v jednom prostředí, se stejnými lidmi (z řad klientů i pracovníků) dochází ke změně v činnostech, kterým se klient věnuje; dovednostech, které může v jiném typu služby (veřejné, sociální) získat; služby denních stacionářů by měli být využívány s ohledem na individuální potřeby klientů/zájemců. Nemělo by docházet k plošnému sanování služeb, které by měli naplňovat pobytové sociální služby. Využívání některých veřejných i sociálních služeb je ohroženo finanční nedostupností (klient žijící v pobytové sociální službě může k využívání těchto služeb použít pouze zdroje ze svého kapesného)

Doporučení: -

-

-

9

Doporučujeme podporovat veřejné služby v poskytování svých služeb lidem se zdravotním postižením, realizovat osvětové akce, případně finančně podporovat veřejné služby v rozvoji aktivit pro běžnou populaci i klientelu se zdravotním postižením. Doporučujeme Moravskoslezskému kraji zabývat se cenovou dostupností služby pro klienty žijících v Domovech pro osoby se zdravotním postižením (např. dofinancování služeb denních stacionářů, metodicky doporučit pobytovým sociálním službám neodebírat celý příspěvek na péči, v případě, že klient tráví část svého času v jiném typu sociální či veřejné služby) Nediferencovat služby s ohledem na to, odkud do služby denního stacionáře klienti přicházejí, ale s ohledem na potřeby cílové skupiny. Souběžně se zabývat cenovou dostupností služby.

Srovnání základních činností, dle vyhlášky 505/2006 Sb. - § 12 a§ 32

21

2.8 Kam uživatelé denních stacionářů odcházejí

Místa, kam uživatelé ze služeb odcházejí 2012 Pořadí

Kam uživatelé odešli

Podíl %

A.

Odchod do jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby

7%

B.1

Odchod do jiné soc. služby - Chráněné bydlení

2%

B.2

Odchod do jiné soc. služby – Podpora samostatného bydlení

0%

B.3

Odchod do jiné soc. služby – Domovy pro seniory

5%

B.4

Odchod do jiné soc. služby – Domovy se zvláštním režimem

2%

B.5

Odchod do jiné soc. služby – Domovy pro osoby se zdrav. postižením

2%

B.6

Odchod do jiné soc. služby – Týdenní stacionáře

2%

B.7

Odchod do jiné soc. služby – Sociálně terapeutické dílny

3%

C.

Do domácnosti (rodiny)

26%

Do zdravotních služeb

1%

D. 1 D. 2

Psychiatrická léčebna

0%

E.1

Do školských zařízení – běžná mateřská, základní, střední škola

12%

E.2

Do školských zařízení – speciální mateřská, základní, střední škola

19%

E.3

Do školských zařízení – dětský domov, střediska výchovné péče

0%

F.

Úmrtí

6%

G.

Ulice

0%

H.

Jiné

11%

I.

Chráněný trh práce

2%

CELKEM

100%

22

2013 Pořadí

Kam uživatelé odešli

Podíl %

A.

Odchod do jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby

9%

B.1

Odchod do jiné soc. služby - Chráněné bydlení

2%

B.2

Odchod do jiné soc. služby – Podpora samostatného bydlení

0%

B.3

Odchod do jiné soc. služby – Domovy pro seniory

8%

B.4

Odchod do jiné soc. služby – Domovy se zvláštním režimem

0%

B.5

Odchod do jiné soc. služby – Domovy pro osoby se zdrav. postižením

1%

B.6

Odchod do jiné soc. služby – Týdenní stacionáře

1%

B.7

Odchod do jiné soc. služby – Sociálně terapeutické dílny

1%

C.

Do domácnosti (rodiny)

31%

D. 1

Do zdravotních služeb

2%

D. 2

Psychiatrická léčebna

1%

E.1

Do školských zařízení – běžná mateřská, základní, střední škola

11%

E.2

Do školských zařízení – speciální mateřská, základní, střední škola

15%

E.3

Do školských zařízení – dětský domov, střediska výchovné péče

0%

F.

Úmrtí

8%

G.

Ulice

1%

H.

Jiné

6%

I.

Chráněný trh práce

2%

CELKEM

100%

Důvodů pro ukončení poskytování sociální služby v denním stacionáři je mnoho. Nejčastěji se setkáváme s tím, že klient ukončí docházku do služby a zůstává v domácím prostředí. Otázkou zůstává, zda klient odchází do domácího prostředí z důvodu zhoršení zdravotního stavu, pro které již není možné službu využívat, z důvodu naplnění požadavků od služby, nespokojenosti či nepodnětnosti služby či z finančních důvodů, apod. Vzhledem k vysokému počtu klientů, kteří zůstávají v domácím prostředí, by bylo vhodné mapovat danou oblast a hledat možnosti, jak podporovat lidi se zdravotním postižením ve využívání potřebných služeb a bránit tak jejich izolaci. Po odchodu do domácnosti se nejčastěji setkáváme s tím, že klienti odchází do speciální či běžné MŠ, ZŠ a SŠ. Po jejímž ukončení se často do denních stacionářů vrací. Běžně se setkáváme i se současným využíváním služeb denního stacionáře a školství.

Příklad: dítě se zdravotním postižením tráví ve školském zařízení čas od 8 do 12hod. Před školním vyučováním i po výuce se stává klientem denního stacionáře, kde má možnost využívat různé speciálně pedagogické metody v praxi. Poskytování denního stacionáře pro děti a mládež je často diskutováno s ohledem na přirozené prostředí, kdy by děti a mladí lidé měli trávit čas, tj. ve školském zařízení a nikoliv v sociální službě.

23

Aktuálně platná školská legislativa10 jednoznačně stanoví rámce, kdy v případě zajištění vzdělávání v základní i střední škole, jsou tyto instituce povinny zajistit takové podmínky, aby bylo možné vzdělávat dítě se specifickými potřebami 11. Následně platné prováděcí předpisy stanoví možná podpůrná opatření, která by měla zajistit dostatečnou podporu žáka s ohledem na jeho potřeby, které jsou zjišťovány prostřednictvím diagnostiky ve školských poradenských zařízeních. Náročnější je oblast péče o děti předškolního věku, které mají zdravotní postižení nejrůznějšího typu. Mateřské školy jsou nejčastěji zřizovány obcemi. Děti jsou do nich přijímány na základě správního řízení vedeného ředitelem instituce, přičemž každá mateřská škola má nastaveny „své“ podmínky přijetí dítěte. V praxi v Moravskoslezském kraji se setkáváme s velmi nízkým procentem běžných mateřských škol, kde by bylo možné zajistit péči o dítě se zdravotním postižením na dostatečné úrovni (tj. s ohledem na celou škálu potřeb, které dítě a pečující osoby v dané situaci mají). Obecně je tato situace ohrožující nejen s ohledem na nedodržování práva na dostupnost těchto institucí pro všechny, kdo žijí v daném území, ale s dalšími dopady, které to na společnost má: inkluze pouze v deklaratorní rovině nezajistí přijetí a skutečné začlenění lidí se zdravotním postižením do společnosti, ztížení ekonomické situace rodiny s ohledem na nedostupnost podpory pro její dítě, sekundární důsledky, kdy tato situace je následována dalším řetězením situací, kdy jsou dítě a rodina vyčleňováni z běžně dostupných aktivit i v dalších obdobích života. V rámci praxe se navíc ukazuje, že rodiny dětí se zdravotním postižením potřebují různě vysokou míru podpory v této nepříznivé sociální situaci. Velmi se osvědčuje podporovat je již v útlém věku dítěte komplexně – což mnohdy školská zařízení nemohou obsáhnout v plné šíří (např. právě absencí sociálních pracovníků, psychologů, absencí dostatečných informací, orientací na převážně skupinové aktivity apod.). V další fázi života mladého člověka se zdravotním postižením – tj. po ukončení povinné školní docházky a následném absolvování středního vzdělání, schází v kraji další návazné služby, které by v dostatečné míře podpořily začlenění těchto mladých lidí do společnosti s ohledem na jejich schopnosti a možnosti. Například směrem k profesní přípravě na chráněný trh práce, zajištění aktivit, které budou reflektovat výše zmiňovaný princip normality, přípravu na život mimo rodinu (v dospělém věku) ad. Doporučení: -

-

Dobrou praxí je zajištění komplexní péče prostřednictvím služby, která koordinuje odborný tým pracovníků podporující funkčnost rodiny u dítěte se zdravotním postižením (provázanost služeb: SPC, školství, sociální služba, psycholog, fyzioterapeut, apod.). Provázet rodinu v nepříznivé sociální situaci. Poskytovat individuální nácvik činností, které není možné realizovat ve školských zařízeních (např. podpora samostatnosti v oblasti komunikace a sebeobsluhy) Prostřednictvím sociální služby posilovat rodičovské role a jejich kompetence („nepracovat“ za rodinu)12 Směřování dětí a mladých lidí do školských zařízení s případnou podporou dítěte, jeho rodiny i pracovníků školství13 Realizovat osvětové akce směrem k veřejnosti v dané problematice14

10

zákon č. 561/2004 Sb. (školský zákon) Školská legislativa pracuje s rozdílnými pojmy pro dítě se zdravotním postižením, nejčastěji s pojmem žák se specifickými potřebami 12 Výstupy z brainstormingu na téma „děti“ v Moravskoslezském kraji – strategické dokumenty a plánování služeb 28.1.2014 11

13

Výstupy z brainstormingu na téma „děti“ v Moravskoslezském kraji – strategické dokumenty a plánování služeb 28.1.2014

24

-

14 15

Zajištění sociální práce na školách, meziresortní spolupráce i Věnovat pozornost dětem s duševním onemocněním, pro které schází podpora, služby, vzdělávání, atd.15

Výstupy z brainstormingu na téma „děti“ v Moravskoslezském kraji – strategické dokumenty a plánování služeb 28.1.2014 Výstupy z brainstormingu na téma „děti“ v Moravskoslezském kraji – strategické dokumenty a plánování služeb 28.1.2014

25

2.9 Potřeby uživatelů denních stacionářů 2012

2013

Oblasti potřeb uživatelů

Podíl procent %

Podíl procent %

Seberealizace

16%

16%

Zajištění a kontakt se společenským prostředím

12%

13%

Osobní hygiena

11%

12%

Zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu

11%

11%

Komunikace

10%

9%

Samostatný pohyb

8%

8%

Stravování

9%

8%

Bezpečí (rizika)

8%

8%

Schopnost při uplatňování práv, oprávněných zájmů

8%

8%

Péče o zdraví

7%

7%

CELKEM

100%

100%

Lidé, kteří využívají služby denních stacionářů, mají stejné potřeby jako jiní lidé. Z důvodu těžkého zdravotního postižení potřebují podporu při zajištění některých potřeb. Klienti potřebují pomoc a péči druhých osob v oblastech hygieny, stravy, mobility, sebeobsluhy, seberealizace a často mají i potřebu odborné podpory v oblasti komunikace a chování. Jedná se o klienty, kteří pobírají příspěvek na péči (dále jen PnP) převážně ve výši III. a IV. stupně - tato skutečnost není

pravidlem, protože z praxe poskytovatelů v kraji vyplývá, že u mnoha klientů neodpovídá stanovený PnP jejich skutečným aktuálním potřebám. V praxi se například často setkáváme se skutečnosti, že při vyhodnocování nároku na PnP nejsou vyhodnocovány potřeby v některých oblastech - autoagresivita, agresivita, potřeba nepřetržité přítomnosti dalšího člověka z důvodu zajištění bezpečí člověka, který sám nedokáže vyhodnotit možné následky svého chování v některých situacích, apod. Mezi klienty denních stacionářů patří i lidé, kteří mají obtíže v osobním kontaktu směrem k dalším lidem (např. lidé s poruchami autistického spektra, lidé s kombinací mentálního postižení a poruch autistického spektra, lidé s duševním onemocněním). U těchto klientů je o to významnější individuální, intenzivní a dlouhodobá systematická odborná podpora ze strany personálu. Současně do stacionářů přicházejí klienti, kteří mají zájem navazovat kontakty s dalšími lidmi, jelikož jsou v této oblasti omezeny - např. život v pobytovém zařízení sociální služby, život v úzkém rodinném kruhu, kdy není dostatečně naplňována tato potřeba. Někteří klienti DS touží i po kontaktu s lidmi blízkými svého věku a opačného pohlaví. Klienti denních stacionářů často používají kompenzační pomůcky (invalidní vozík, zvedací zařízení, zvětšovací lupy,…, které neumí nebo nedokážou samostatně ovládat), učí se dorozumívat alternativními způsoby a pomocí speciálně pedagogických metod se učí zvládat život ve společnosti zdravých lidí (struktura dne, vizualizace…). Významnou oblastí je i péče o vlastní osobu a zvládání úkonu sebeobslužnosti, kde pracovníci hledají úkony, či dílčí kroky, které se mohou klienti naučit sami. V neposlední řadě se u klientů denních stacionářů setkáváme

26

i s problémy v oblasti chování (autoagresivita, agresivita), které se prostřednictvím odborných metod a kvalitního vyplnění dne snažíme ve službách minimalizovat. Klientela denních stacionářů má vysoké nároky na individuální podporu ze strany pracovníků. Při některých úkonech je nutné, aby péči o jednoho klienta zajišťovali dva pracovníci. Jedná se např. o přesun klienta z invalidního vozíku do vaku, na lůžko či toaletu a zajištění hygieny po výkonu fyziologické potřeby. V praxi máme zmapováno, že dva pracovníci doprovází imobilního klienta na

toaletu cca co 1,5hod., doprovod na toaletu, přesun pomocí zvedacího zařízení a hygiena po výkonu fyziologické potřeby zabere pracovníkům minimálně 15minut. U mnoha klientů je nutný i dohled pracovníka při výkonu fyziologické potřeby (riziko epileptického záchvatu, potřeba zajištění bezpečnosti při usazení na toaletě, apod.). Pokud je služba denního stacionáře poskytována denně cca 6,5hod. stráví až dva pracovníci s jedním klientem na toaletě průměrně 60minut. Často se tudíž v praxi setkáváme s fenoménem, kdy pracovníci tráví největší část svého dne zajišťováním úkonů hygieny, oblékání a stravy. V mnoha zařízeních se tak díky těmto skutečnostem a nízkému počtu personálu nedostává dostatek prostoru a času nácvikům, prostřednictvím kterých by se klienti v daných úkonech mohli osamostatnit. V situacích, kdy je nutné v zařízení použít opatření omezující pohyb (fyzický úchop)16 je potřebná přítomnost dvou až tří v této metodě proškolených pracovníků u jednoho klienta a to po celou dobu incidentu nebo do příjezdu rychlé zdravotnické služby. U dlouhých incidentů je potřeba většího počtu personálu, který může postupně střídat již vyčerpané členy týmu. Specifickou oblastí, se kterou se potýká většina denních stacionářů, je zajištění zdravotních úkonů u klientů zařízení. Typ klientely, pro kterou je služba denního stacionáře určena (těžké kombinované postižení) potřebuje zajištění základních zdravotních úkonů v průběhu celého dne. Jedná se často o potřebu, díky které klienti často nebyli přijati do jiných typů institucí či služeb. Z vyplněného dotazníkového šetření je překvapující nízké číslo (8%) u oblasti ochrany práv a oprávněných zájmů. V praxi by měla být tato činnost naplňována samotnou podstatou sociální služeb17. Příklad z praxe: podpora dítěte/mladého člověka v tom, aby využíval sociální službu

v nezbytně nutném rozsahu a následně byl zařazen i do běžného vzdělávacího proudu. Sekundární cílovou skupinou pro služby denních stacionářů jsou často také osoby pečující o klienta zařízení. V praxi se běžně setkáváme s tím, že služby reflektují potřeby pečujících osob, pomáhají jim v oblasti speciálně pedagogických metod práce s člověkem s postižením, doprovází při různých životních situací, posilují kompetence pečujících osob, apod. Doporučení: -

16

Pracovat s klienty a poskytovanými službami v zařízení s ohledem na aktuální potřeby klientů, místo stanovených diagnóz Vybavit personál zařízení odbornými metodami práce, aby služba mohla být poskytována kvalitně s ohledem na potřeby klientely zařízení. Aby nedocházelo k pouhému "hlídání" klientů v zařízení, ale aby pracovníci měli prostor i schopnosti pracovat s klienty a aktivně je podporovat v samostatnosti, komunikaci, společenském chování, apod.

Jedná se především o praxi v zařízeních pro osoby s poruchami autistického spektra

17

Zákon 108/2006 Sb., § 2, odstavec 2 „Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování. Sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských práv a základních svobod osob.“

27

-

Klást větší důraz na aktivní využívání vhodných metod sociální práce při praktickém začlenění uživatelů do běžného společenského prostředí prostřednictvím důsledné podpory ze strany služby při uplatňování jejich oprávněných práv a zájmů. V tomto kontextu se jeví jako důležité v rámci kraje otevřít například v rámci procesu plánování služeb či projektových aktivit sdílený prostor pro výměnu zkušeností v této oblasti, včetně podpory meziresortních setkání a aktivit (např. s ohledem na potřeby dětí a mladých lidí se zdravotním postižením).

28

2.10 Činnosti a úkony služby denní stacionář 2012

2013

Podíl %

Podíl %

Pomoc při oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek

8%

8%

Pomoc při přesunu na lůžko nebo vozík

3%

3%

Pomoc při prostorové orientaci, samostatném pohybu ve vnitřním prostoru

5%

6%

Pomoc a podpora při podávání jídla a pití

8%

8%

8%

8%

8%

7%

7%

7%

11%

10%

9%

9%

7%

7%

9%

9%

7%

7%

7%

7%

5%

5%

0%

0%

100%

100%

Základní činnosti Pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu

Úkony

Pomoc při úkonech osobní hygieny Pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro Pomoc při použití WC osobní hygienu

Poskytnutí stravy

Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti

Zajištění stravy přiměřené době poskytování služby a odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování Pracovně výchovná činnost Nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností Vytvoření podmínek pro zajišťování přiměřeného vzdělávání nebo pracovního uplatnění

Zprostředkování Pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a kontaktu se pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících společenským sociální začleňování osob prostředím Sociálně terapeutické činnosti

Socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob

Pomoc při uplatňování práv, oprávněných Pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a zájmů a při oprávněných zájmů obstarávání osobních záležitostí Fakultativní služby Další specifické činnosti a úkony Celkem

29

Základní činnosti denních stacionářů jsou definovány zákonem 108/2006 Sb. a konkretizovány v provádějící vyhlášce 505/2006 Sb. V tabulce byli pro poskytovatelé denních stacionářů v kraji rozpracovány základní činnosti o nejčastější úkony, které se v denních stacionářích naplňují. Činnosti tudíž reagují a odpovídají potřebám klientely denních stacionářů. Fakultativní činnosti a další specifické činnosti denních stacionářů Oblast fakultativních činností nebyla předem definována a byl vynechán prostor pro poskytovatele, kteří fakultativní služby poskytují, aby tuto část specifikovali. Z vrácených dotazníku bylo zjištěno, že 1918 služeb z 29 poskytovalo v minulých letech fakultativní služby. Nejčastěji se ve službách denních stacionářů setkáváme se službou svozu (dopravy do zařízení a zpět do domácího prostředí; v 14 případech), na druhém místě s různými metodami speciálních rehabilitačních technik 19(ve 12 případech). Další fakultativní činnosti se již vyskytovali pouze ve 4 službách a méně – viz. graf. Služby canisterapie, hipoterapie, spolupráce s psychologem a fyzioterapeutem bývá ve službě zajištěná prostřednictvím fakultativních služeb, případně je hrazena z projektových záměrů služeb.

14 12

Fakultativní služby poskytované v denních stacionářích

4

3

2

2

2

2

2

1

2

1

1

1

1

1

1

1

1

18

V dotaznících uvedlo pouze 9 poskytovatelů, jaké fakultativní služby byly v minulých letech poskytovány. V ostatních případech byla nabídka fakultativních služeb zjištěna z webových stránek nebo prostřednictvím komunikace s poskytovatelem dané služby. 19 Z dotazníků a internetových stránek poskytovatelů bylo zjištěno, že v rámci speciálních rehabilitačních technik služby nabízeli tyto fakultativní služby: léčebná rehabilitace, odborná fyzioterapie (Vojtova metoda, Bobath koncept...), vodní lázně, masáže, inhalace, biotronová lampa, parafín, elektrostimulace, bazální stimulace.

30

Doporučení: -

Možnost financovat služby (canisterapie, hipoterapie, fyzioterapie) prostřednictvím grantů, projektových záměrů Zapojit do oblasti financování svozů klientů DS i obce, města, ze kterých klienti do zařízení dojíždějí Doporučujeme zadavatelům vyhlašovat dotační řízení na oblasti fakultativních služeb směrem k terapeutickým aktivitám – např. canisterapie, hipoterapie atd.

31

2.11 Personální zajištění služby Poměry pracovníků v přímé péči k pracovníkům celkem Denní stacionáře 2012 2013 Kolik % na Kolik % na celkové celkové přímé přímé práci s práci s Počet uživateli uživateli přepočten tvořila tvořila ých administra administra úvazků za tiva tiva sociální spojená s spojená s službu poskytnutí poskytnutí celkem m služby m služby přímo přímo uživateli? uživateli? Ø

21,57

25,55

2012

Počet přepočten ých úvazků pracovník ů v přímé práci

2013

počet přepočten ých úvazků ostatních na 1 pracovník a v přímé péči

0,55

Počet přepočten ých úvazků za sociální službu celkem

Počet přepočten ých úvazků pracovník ů v přímé práci

počet přepočten ých úvazků ostatních na 1 pracovník a v přímé péči

0,47

Poskytování kvalitní sociální služby denního stacionáře nespočívá pouze v přímé práci stylu "face to face", ale také v činnostech, které přímo ovlivňují tuto přímou práci. Především se jedná o tyto procesy sociální práce: informování o službě, jednání se zájemcem o službu, mapování a vyhodnocování potřeb, vyjednávání a uzavírání smlouvy, nastavování spolupráce a individuálního plánování služby (včetně řízení tohoto procesu směrem k pracovníkům v přímé péče a spolupracujícím odborníkům), průběžná koordinace procesu plánování a přehodnocování. Současně se jedná o práci zaměřenou na komplexní nastavování a vyhodnocováním kvality služby včetně strategického plánování – ve spolupráci s managementem služby. S těmito skutečnostmi dotazník nepracoval – byl zaměřen především na oblasti, které reflektují práci PSS. Proces IP přitom nespočívá jen v přímé práci s klientem, společných rozhovorech, pozorování klienta, přímé podpoře a pomoci apod., ale také v administrativní části, kdy pracovník zjištěné informace zpracovává do písemné podoby a dále s nimi pracuje s ostatními členy týmu, směrem k uživateli i jeho blízkým. V některých službách se do administrativní práce zapojují rovněž pracovníci v sociálních službách a další odborní pracovníci (speciální pedagog, psycholog, fyzioterapeut ad.) např. evidencí poskytováním základních údajů a časové jednotky nebo záznamům o průběhu služby. Největší prostor pro administrativní práci spojenou s poskytováním služby klientům DS má nejčastěji sociální pracovník služby, který zpracovává různé dokumenty již o procesu jednání se zájemcem o službu, kdy zjišťuje potřeby, zájmy a specifika zájemců o službu až po průběžné vedení dokumentace ve službě (např. profily klientů, zápisy ze schůzek s klienty, zákonnými zástupci, zápisy o fyzických úchopech, apod.). V praxi se můžeme setkat také s tím, že například na individuálním plánování a záznamech s tím spojených se často podílejí pracovníci v sociálních službách, kteří jsou klíčovými pracovníky.

32

Čas na administrativní úkony závisí na počtu klientů, kterým je sociální služba poskytována (aktuální počet uzavřených smluv). Z toho důvodu se ukazuje jako dobrá praxe nepracovat pouze s okamžitou kapacitou20 služby, ale také s celkovou kapacitou21. Doporučení: Návrh rozpětí poměru pracovníků v přímé péči k pracovníkům služby:   

Optimální varianta - na 1 pracovníka v přímé péči připadne 0,35 administrativního pracovníka Základní varianta - na 1 pracovníka v přímé péči připadne 0,31 administrativního pracovníka Krizová varianta - na 1 pracovníka v přímé péči připadne 0,27 administrativního pracovníka

Administrativní pracovníci jsou v rámci služeb potřební a to vzhledem k neustále se zvyšující se byrokratické zátěži kladené na poskytovatele sociálních služeb. Mnoho menších poskytovatelů využívá administrativní pracovníky pro přímou péči v případě personální nouze. V rámci dotazníkového šetření nebyli sociální pracovníci považováni za pracovníky v přímé péči, i když mnohdy v přímé péči působí. Ve službách denních stacionářů se v praxi setkáváme i s dalším pomocným personálem – např. pomocnice zajišťující úklid, pracovnice na výdeji stravy, řidič a další. Bez těchto pracovních pozic by nebylo možné zajistit provoz v dané službě. Tato oblast nebyla v dotazníkovém šetření sledována. Návrh počtu uživatelů na 1 úvazek pracovníka v přímé péči Optimální varianta  děti – do 26 let

1,5 klienta – 2 klienti na 1 úvazek pracovníka v přímé péči

 lidé aktivního věku – do 60 let

1,2 – 1,5 klienta na 1 úvazek pracovníka v přímé péči

 senioři – nad 60 let

2,5 – 3 klienti na 1 úvazek pracovníka v přímé péči

Základní varianta  děti – do 26 let

2,8 klienti na 1 úvazek pracovníka v přímé péči

 lidé aktivního věku – do 60 let

2,2 klienti na 1 úvazek pracovníka v přímé péči

 senioři – nad 60 let

3,5 klientů na 1 úvazek pracovníka v přímé péči

Krizová varianta  děti – do 26 let

4 - 5 klientů na 1 úvazek pracovníka v přímé péči

 lidé aktivního věku – do 60 let

3,3 klienta na 1 úvazek pracovníka v přímé péči

 senioři – nad 60 let

4,5 – 5 klientů na 1 úvazek pracovníka v přímé péči

Komentář: vzhledem k tomu, že klienti potřebují vysokou míru podpory, není velmi reálné zvyšování počtu klientů na jednoho pracovníka uváděné v krizové variantě. Často je využíván management v rámci přímé péče – např. v situacích účasti pracovníků přímé péče na vzdělávacích aktivitách, dlouhodobé pracovní neschopnosti, dovolené atd. Varianty jsou nastaveny na skutečnost, že se ve

20

maximální počet uživatelů v daný okamžik (okamžitá kapacita), kterým je poskytovatel schopen při daném materiálně technickém a personálním zajištění službu poskytnout 21 Počet aktivních uzavřených smluv v zařízení

33

stacionáři nacházejí klienti s těžkým a středně těžkým kombinovaným postižením, PAS a problémovým chováním a s jiným těžkým postižením, případně senioři. U dětí a mladých dospělých osob ve věku do 26 let je významným faktorem také věkové složení, které determinuje požadavky na počet pracovníků. Počet pracovníků bude jiný u dětí mladšího věku a jiný u osob vyššího věku (kolem 20 let). U dospělé klientely denního stacionáře je zapotřebí nižšího počtu klientů na jednoho pracovníka zejména z těchto důvodů: -

-

potřeba většího personálního zajištění služby je z důvodu náročné manipulace, přesunu klientů – za použití zvedacích zařízení je v mnoha případech nutná pomoc dvou až tří pracovníků v případě agresivního, autoagresivního chování je nutné zajistit bezpečnost daného klienta i ostatních klientů prostřednictvím 2-4 pracovníků

34

2.12 Náklady na personální zajištění služby Podíl nákladů na pracovníky v přímé péči k celkovým osobním nákladům Z dotazníkového šetření vzešla informace, že ve službách denních stacionářů v Moravskoslezském kraji je pracovní tým průměrně z 65% tvořen pracovníky v přímé péči. Nejčastěji se podíl pracovníků v přímé péči na ostatní členy pracovníků týmu pohyboval kolem 70%. V praxi jsou náklady na pracovníky v přímé péči zpravidla hrazeny z dotace MPSV nebo účelových příspěvků poskytnutých Úřadem práce v rámci aktivní politiky zaměstnanosti. V posledních letech se také setkáváme s čerpáním dotací v režimu de minimis, kdy se nejedná o veřejnou podporu, ale o podporu, která je limitována maximální částkou (stropem), který může služba na jedno IČO vyčerpat. Čímž jsou stejně jako v některých dotačních titulech či grantových výzvách znevýhodněny velké organizace, které pod jedním IČEm poskytují širokou škálu různých služeb. V praxi se setkáváme s tím, že na pozicích pracovníků v sociálních službách (pracovníci v přímé péči) jsou často lidé, kteří do služby přichází bez předchozích zkušeností. Často se jedná o absolventy takových škol, které nemají s danou službou a klientelou žádné podobnosti. Služba tak musí vynakládat do každého pracovníka spoustu zdrojů, aby si vychovala kvalitního pracovníka a to formou placených školení či interních vzdělávacích akcí. Poskytování služeb fyzioterapeutem nese v současném systému úskalí v oblasti zajištění financí na jeho činnost. Pozici fyzioterapeuta není možné financovat ze zdrojů MPSV a tak je většinou tato služba poskytována jako fakultativní činnost. Služby fyzioterapeuta jsou často poskytovány pod statutem nestátního zdravotnického zařízení 22, přesto se zařízením nedaří vyjednat smlouvy s pojišťovnami na financování úkonů poskytnutých pracovníkem. V některých případech by smlouvy s pojišťovnami omezily rozsah poskytované péče klientům s ohledem na úhradovou vyhlášku 23 a možnost čerpat činnosti v běžném zdravotnickém režimu. Doporučení: -

22 23

Diskutovat a zvážit možnost čerpat dotace pro jednotlivé sociální služby (na registrační číslo) nikoliv na IČO organizace Zapojit do oblasti financování svozů klientů DS i obce, města, ze kterých klienti do zařízení dojíždějí Zajistit realizaci činností canisterapie, hipoterapie, fyzioterapie a masérské pracovníky prostřednictvím projektových záměrů

Zákon 160/1992 Sb. Vyhláška 428/2013 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2014

35

2.13 Spoluúčast obcí na financování služby denní stacionář

Spoluúčast obcí na financování služeb - částka nad 100 000 Kč 2012 Havířov

8003855 Kč

Frýdek-Místek

6460000 Kč

Třinec

4358671 Kč

Karviná

4313154 Kč

Orlová

1414750 Kč

Hlučín

1301469 Kč

Opava

1262000 Kč

Nový Jičín

1075000 Kč

Ostrava

850000 Kč

Bohumín

780000 Kč

Krnov

700000 Kč

Český Těšín

560000 Kč

Kopřivnice

482024 Kč - Kč

2 000 000 Kč

4 000 000 Kč

6 000 000 Kč

8 000 000 Kč

Graf AUGUR Consulting, s.r.o.

36

Spoluúčast obcí na financování služeb - částka nad 100 000 Kč 2013 Havířov

7669981 Kč

Frýdek-Místek

5620000 Kč

Karviná

4146059 Kč

Ostrava

3867219 Kč

Třinec

3808212 Kč

Hlučín

1409304 Kč

Opava

1282000 Kč

Orlová

1231250 Kč

Nový Jičín

861519 Kč

Bohumín

784000 Kč

Krnov

700000 Kč

Kopřivnice

586174 Kč

Český Těšín

500000 Kč - Kč

2 000 000 Kč

4 000 000 Kč

6 000 000 Kč

8 000 000 Kč

Graf AUGUR Consulting, s.r.o.

V roce 2012 činila spoluúčast obcí MSK na financování sociální služby denní stacionář 34 056 579 Kč, z toho 31 916 923 Kč bylo formou peněžního plnění a 2 139 656 Kč formou plnění nepeněžního. V roce 2013 činila spoluúčast obcí MSK na financování sociální služby denní stacionář 37 787 134 Kč, z toho 32 873 918 Kč bylo formou peněžního plnění a 4 913 216 Kč formou plnění nepeněžního. Oproti roku 2012 došlo v roce 2013 ve finančním vyjádření k nárůstu finančních prostředků vyčleněných z rozpočtu obcí ve prospěch sociální služby denní stacionář o 3 730 555 Kč. Vliv na toto navýšení mělo především statutární město Ostrava, které meziročně zvýšilo objem finančních prostředků ve prospěch denních stacionářů o více než 3 mil. Kč (v roce 2013 byl zahájen provoz denního stacionáře DUHOVÝ DŮM OSTRAVA s kapacitou 54 klientů), ale také další města, která svou finanční podporu na provoz denních stacionářů zvýšila (např. Bohumín, Bukovec, Bystřice, Frýdlant nad Ostravicí, Hlučín, Horní Benešov, Hrádek, Kopřivnice, Opava, Tichá). Díky navýšení podpory ze strany uvedených obcí byla navýšena celková částka ve prospěch denních stacionářů, ale také vyrovnán propad, který vznikl snížením dotace na provoz ze strany jiných měst (Český Těšín, Frýdek-

37

Místek, Havířov, Karviná, Nový Jičín, Orlová, Třinec) a také snížením objemu finančních prostředků, které organizace mohli získat z Nadace OKD. Další faktor, který se zde projevuje, je skutečnost, že se na úhradě za poskytování sociálních služeb podílelo v roce 2013 více obcí než v roce 2012. V roce 2012 to bylo 42 obcí a v roce 2013 49 obcí. Podíl nepeněžního plnění na celkovém financování ze strany obcí byl v roce 2012 ve výši 6,7 % a v roce 2013 ve výši 14,95 %. Skokové navýšení nepeněžitého plnění je v kontextu podpory města Ostravy nově provozované službě – Duhovému domu. Nepeněžní podpora ze strany jednotlivých samospráv je zejména formou bezplatných výpůjček nemovitostí, formou sníženého nájmu nebo zvýhodněných cen za služby. V absolutních číslech získaných z dotazníkového šetření vyplývá, že největší objem finančních prostředků vynakládá statutární město Havířov (více než 8 mil. Kč v roce 2012 a více než 7,5 mil. Kč v roce 2013). Tady je nutno zmínit, že na území města Havířova není realizována jediná sociální služba sociálně terapeutických dílen, které jsou provozovány bez úhrady uživatelů. Tato skutečnost je zarážející vzhledem k vysokému počtu uživatelů denních stacionářů. Dle zkušenosti poskytovatelů by pro část stávající klientely byla spíše vhodná služba sociálně terapeutických dílen. Pokud se podíváme na spoluúčast obcí na financování sociální služby denní stacionář pohledem průměrného příspěvku na zabezpečení péče o 1 klienta, tak můžeme konstatovat, že nejvyšší podíl na 1 klienta s trvalým bydlištěm v dané obci přispívá město Frýdek-Místek (2012-6 460 000Kč/33 uživatelů - 195 758 Kč na klienta). V roce 2012 byl průměrný finanční příspěvek ze strany samospráv na 1 uživatele 42 942 Kč (31 948 923 Kč/744 uživatelů), v roce 2013 38 315 Kč (32 873 918 Kč/858 uživatelů). Tato čísla nám dávají velmi jednoduchý a částečně zkreslený pohled na míru spolufinancování nákladů na provoz denních stacionářů ze strany obcí. Větší obce velmi často nesou na svých „rozpočtových bedrech“ náklady spojené se zabezpečením péče o občany z jiných obcí. Tuto skutečnost deklaruje fakt, že v roce 2012 se na financování provozu denních stacionářů podílelo 42 obcí a klienti pocházeli ze 108 obcí, v roce 2013 se finančně podílelo 49 samospráv na zabezpečení uživatelů ze 128 obcí. Je tedy zřejmé, že zde existuje prostor pro aktivní vyjednávání s jednotlivými samosprávami, kde mají uživatelé denních stacionářů trvalé bydliště, tak, aby dostáli paragrafovému znění zákona 128/200 Sb., o obcích ve znění pozdějších přepisů (zejména §35, odst. 2, či §85 písm. b) či c)) a zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách v platném znění (§92 a §94). Výše spoluúčasti by měla být určena v souladu se schváleným Střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb v Moravskoslezském kraji na léta 2015 – 2020, v němž je popsána metodika financování soc. služeb. V případě denních stacionářů, které jsou poskytovány ambulantní formou, je zde stanovena minimální spoluúčast ze strany obce ve výši 25% z oprávněné provozní ztráty24. Je zřejmé, že malé obce s nízkým rozpočtem nebudou schopny poskytnout potřebnou míru spoluúčasti. V takovém případě by měla být zpracována metodika, která určí, že tento závazek na sebe převezme vyšší územně správní celek, tzn. kraj, případně stát, případně bude zvážena forma nepeněžité formy podpory poskytovatelů.

24

Oprávněná provozní ztráta – rozdíl mezi celkovými rozpočtovanými náklady dané sociální služby a rozpočtovanými úhradami uživatelů včetně rozpočtovaných jiných zdrojů (např. úhrady zdravotních pojišťoven, dotace úřadu práce, tržby z vlastní činnosti, dary, apod.) vyjma dotací ze státního rozpočtu poskytnutých dle zákona o sociálních službách, přičemž musí být zachována podmínka přiměřenosti a hospodárnosti rozpočtovaných nákladů sociální služby a jejich srovnatelnosti pro daný druh sociální služby v rámci příslušného území, vyplývající z Metodiky MPSV ČR

38

Uživatelé sociálních služeb a ani samotní poskytovatelé by neměli být odkázáni pouze na dobrou vůli konkrétních zastupitelstev, ale měli by být schopni se odkázat na systémové opatření, které nerovnoměrné financování služeb do budoucna v co největší míře narovná. Doporučení:   

zapojit se do plánování sociálních služeb v obcích, kde mají klienti poskytovatele trvalé bydliště, případně kontaktovat místní sociální odbor nebo příslušného člena samosprávy poskytovatelé musí každoročně žádat o příspěvek na zajištění péče tam, kde mají jejich uživatelé trvalé bydliště ve spolupráci se MSK vyjednat metodiku spolufinancování obcí na zabezpečení poskytování sociálních služeb

39

2012

Obec

Částka

2013 Kvantifikovan ý odhad nepřímé podpory

Havířov FrýdekMístek

8 003 855 Kč

x

6 460 000 Kč

x

Třinec

4 358 671 Kč

Karviná

4 313 154 Kč

1 025 826 Kč

Orlová

1 414 750 Kč

60 000 Kč

Hlučín

1 301 469 Kč

Opava

1 262 000 Kč

Nový Jičín

1 075 000 Kč

Ostrava

850 000 Kč

Bohumín

780 000 Kč

Krnov

Obec

Částka

Kvantifikovan ý odhad nepřímé podpory

Havířov FrýdekMístek

7 669 981 Kč

x

5 620 000 Kč

x

Karviná

4 146 059 Kč

798 326 Kč

Ostrava

3 867 219 Kč

3 001 060 Kč

Třinec

3 808 212 Kč

x

Hlučín

1 409 304 Kč

x

120 000 Kč

Opava

1 282 000 Kč

120 000 Kč

167 990 Kč

Orlová

1 231 250 Kč

60 000 Kč

Nový Jičín

861 519 Kč

167 990 Kč

100 300 Kč

Bohumín

784 000 Kč

100 300 Kč

700 000 Kč

186 000 Kč

Krnov

700 000 Kč

186 000 Kč

Český Těšín

560 000 Kč

286 140 Kč

Kopřivnice

586 174 Kč

Kopřivnice

482 024 Kč

x

Český Těšín

500 000 Kč

Staříč Frýdlant nad Ostravicí

50 000 Kč

x

50 000 Kč

x

35 000 Kč

x

Staříč Frýdlant nad Ostravicí

42 000 Kč

x

30 000 Kč Dobrá Frenštát pod 30 000 Kč Radhoštěm 24 000 Kč Kozmice

x

Dobrá Frenštát pod Radhoštěm

30 000 Kč

x

30 000 Kč

x

Ostrava-Jih

25 000 Kč

Kozmice

24 000 Kč

x

Čeladná

20 000 Kč

x

Jablunkov

20 000 Kč

Sedliště

15 000 Kč

x

11 000 Kč

x

x

x

x

x x

286 140 Kč

60 000 Kč

Ostrava-Jih

22 000 Kč

Čeladná

20 000 Kč

Jablunkov

20 000 Kč

Sedliště Mosty u Jablunkova

15 000 Kč

x

12 000 Kč

x

Brušperk

10 000 Kč

x

Brušperk

10 000 Kč

x

Nižní Lhoty

10 000 Kč

x

Dolní Lutyně

10 000 Kč

x

Nošovice OstravaPoruba

10 000 Kč

x

Nižní Lhoty

10 000 Kč

x

10 000 Kč

x

10 000 Kč

x

10 000 Kč

x

10 000 Kč

x

Zátor

8 000 Kč

x

Paskov

10 000 Kč

x

Brantice

5 000 Kč

x

Vendryně

10 000 Kč

x

Heřmanovice 5 000 Kč 5 000 Kč Ostravice

x

Zátor

8 000 Kč

x

Tichá

5 700 Kč

Pstruží

5 000 Kč

x

Brantice

5 000 Kč

x

Tichá

4 500 Kč

Heřmanovice Horní Benešov

5 000 Kč

x

5 000 Kč

x

Paskov

Bukovec

3 000 Kč

60 000 Kč

x

x 100 000 Kč

33 400 Kč x

Návsí

Nošovice OstravaPoruba

100 000 Kč

x 33 400 Kč

40

Horní Benešov

3 000 Kč

x

Hrádek

3 000 Kč

x

Závada

2 000 Kč

x

Janovice

1 500 Kč

Bystřice

5 000 Kč

x

Kravaře

5 000 Kč

x

Ostravice

5 000 Kč

x

x

Štramberk

5 000 Kč

x

1 000 Kč

x

Bukovec

4 000 Kč

x

Hukvaldy

1 000 Kč

x

Bocanovice

3 000 Kč

x

Sviadnov

1 000 Kč

x

Bystřice

3 000 Kč

x

Brumovice

2 000 Kč

x

Píšť

2 000 Kč

x

Strahovice

2 000 Kč

x

Studénka

2 000 Kč

x

Závada

2 000 Kč

x

Janovice

1 500 Kč

x

Hukvaldy celkem 2013

1 000 Kč

x

celkem 2012

31 916 923 Kč

2 139 656 Kč

Hrádek

32 873 918 Kč 4 913 216 Kč

41

2.14 Model sociální služby denní stacionář Východiskem pro zpracování modelu jsou komentáře, doporučení a zkušenosti zpracovatelů z praxe. Dle § 46 zákona, odst. 1, zákona o sociálních službách: „V denních stacionářích se poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby“. Jedná se o ambulantní službu sociální péče. Vymezení typických nepříznivých situací, na které služba reaguje: Službu denního stacionáře využívají převážně lidé se zdravotním postižením, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci, protože potřebují vysokou míru podpory, pomoci a péče další osoby při naplňování svých potřeb. Jedná se o lidi, kteří z tohoto důvodu, nemohou využívat v plné míře běžné zdroje společenského prostředí tak, jako jejich vrstevníci z běžné společnosti. Cílová skupina a její potřeby Dle platné legislativy jsou to lidé s potřebou zajištění pravidelné pomoci druhé osoby, kteří mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, nebo mají chronické duševní onemocnění. Jako významné se při nastavení cílové skupiny ukazuje to, že je žádoucí významně zohlednit věk uživatelů služeb denního stacionáře v návaznosti na to, jakými způsoby následně služba reaguje na zjištěné konkrétní potřeby uživatelů. Současně je zřejmé, že pokud jsou cílovou skupinou lidé se zdravotním postižením, pak se v denních stacionářích jedná o lidi se středně těžkým, těžkým, hlubokým mentálním postižením, s kombinovaným postižením, s poruchami autistického spektra. V případě, že jsou cílovou skupinou senioři, pak se jedná o seniory, kteří mají zhoršený zdravotní stav, což v důsledku znamená, že potřebují vysokou míru podpory, pomoci a péče při naplňování svých potřeb. Oblasti potřeb uživatelů denních stacionářů, na které služba reaguje 25 Seberealizace Zajištění a kontakt se společenským prostředím Osobní hygiena Zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu Komunikace Samostatný pohyb Stravování Bezpečí (rizika) Schopnost při uplatňování práv, oprávněných zájmů Péče o zdraví

25

Konkrétní rozpracování dílčích potřeb je součástí kap. 2.9 Závěrečné zprávy

42

V denních stacionářích je nutné pracovat s klienty s ohledem na jejich aktuální potřeby (místo stanovených diagnóz). Přestože je zřejmé, že při naplňování potřeb je kladen důraz pokud možno na všechny výše zmíněné oblasti, je důležité akcentovat některé z nich v návaznosti na cílovou skupinu. Jako klíčová se přitom ukazuje nutnost reagovat na potřeby SEBERALIZACE a ZAJIŠTĚNÍ KONTAKTU SE SPOLEČENSKÝM PROSTŘEDÍM. V oblasti potřeb, kterým je potřeba v návaznosti na jednotlivé cílové skupiny věnovat pozornost je důležité mít na zřeteli následující:

Cílová skupina děti se zdravotním postižením Při poskytování služeb této cílové skupině se jeví jako klíčové a nezbytné pracovat s naplňováním potřeby KOMUNIKACE – především s ohledem na nutnost nastavení funkčního komunikačního systému, včetně alternativní a augmentativní komunikace. Jedině tak může být dále poskytována adekvátní podpora ze strany služby, rodiny, blízkých osob, přátel, kamarádů, lidí v okolí ad.

Cílová skupina dospělí lidé se zdravotním postižením Při práci s touto cílovou skupinou se ukazuje jako nezbytné posílit oblast naplňování potřeby SCHOPNOSTI UPLATŇOVAT PRÁVA A OPRÁVNĚNÉ ZÁJMY, kdy předpokladem je mj. právě funkční způsob oboustranné komunikace s uživatelem služby. Jedná se o náročný, ale důležitý proces, kdy poskytovatel pracuje s tím, že sociální služba umožňuje uživateli získat kompetence v této oblasti (v různém rozsahu, v různých situacích, různými formami).

Cílová skupina senioři, kteří potřebují péči druhé osoby Práce s touto cílovou skupinou v rámci denních stacionářů by měla bezezbytku reflektovat a cílit na komplexní výčet potřeb, lze však akcentovat zvýšenou potřebu BEZPEČÍ. Ukazuje se, že právě potřeba naplnění bezpečí je jednou z těch, která je pro lidi seniorského věku klíčová pro další spolupráci v rámci poskytování sociální služby26. Napříč všemi cílovými skupinami je významná i potřeba SAMOSTATNOSTI a SEBEOSLUHY, kdy se poskytovatelé snaží reagovat na běžné životní potřeby, které klient nezvládá, ale je nutné posílit nebo udržet jeho schopnosti v daných úkonech (hygiena, přijetí stravy, mobilita, používání kompenzační pomůcky, apod.) Úhrada a provoz služby Dle vyhlášky č. 505/2006 Sb. § 12 vyhlášky, bodu č. 2, písmene c) a d) je maximální výše úhrady stanovena následovně: Maximální výše úhrady za poskytování sociálních služeb v denních stacionářích činí  130 Kč za hodinu, podle skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění úkonů, za úkony uvedené v odstavci 1 písm. a), b) a d) až g); pokud poskytování těchto úkonů, včetně času nezbytného k jejich zajištění, netrvá celou hodinu, výše úhrady se poměrně krátí,  za úkon uvedený v odstavci 1 písm. c) o 170 Kč denně za celodenní stravu v rozsahu minimálně 3 hlavních jídel, o 75 Kč za oběd, včetně provozních nákladů souvisejících s přípravou stravy. 26

pozn. především ve významu „bezpečná služba“, tj. transparentní, důstojná, respektující ad.

43

Reálná výše úhrady v jednotlivých denních stacionářích je stanovena na základě individuálních zkušeností jednotlivých poskytovatelů ve vztahu k finančním možnostem uživatelů či jejich opatrovníků a reálným možnostem poskytovatele při ekonomickém zajištění služby. Maximální výše úhrady za poskytování péče stanovená vyhláškou (130,- Kč/hodina) a doporučená minimální výše úhrady stanovená poskytovatelem dotace ze státního rozpočtu (90,- Kč/hodina) je pro většinu uživatelů služeb nedosažitelná. Poskytovatelé služeb v Moravskoslezském kraji na tuto situaci reagují snížením úhrady a to nejčastěji v rozpětí od 30,- Kč/hodina do 70,- Kč/hodina. Ceník služeb se také odvíjí od náročnosti personálního zajištění služby v návaznosti na potřeby cílové skupiny. Provoz Provoz denních stacionářů musí být zajištěn v kvalitním prostředí, které umožní důstojné naplňování potřeb uživatelů služby. Prioritně se jedná, vzhledem k potřebám cílové skupiny, o bezbariérové prostředí se zajištěním dostatečné světelnosti, tepla a prostoru. Velikost prostoru by měla odpovídat potřebám cílové skupiny, i vzhledem k předpokládaným rizikům v rámci poskytované péče, včetně srozumitelné struktury prostoru. Prostředí, včetně hygienického zázemí musí podporovat důstojnost uživatele a maximálně umožňovat podporu samostatnosti. Nezbytné je zajištění pomůcek např. pro polohování, možnost pohybu, zajištění komunikace a dalších, vždy s ohledem na potřeby konkrétních uživatelů služby

Optimální provozní doba Provozní doba denních stacionářů by měla vycházet z potřeb klientů a pečujících osob, které jsou pravidelně zjišťovány. Nejvhodnější nastavení provozní doby pro služby denních stacionářů je v pracovních dnech v době mezi 6.00 – 17.00 hod. Nastavení rozpětí provozní doby je ze strany služby pravidelně ověřováno a v případě vyhodnocení objektivní změny potřeb uživatelů dochází ke změnám provozní doby. Optimální výsledek práce služby směrem k uživatelům Optimálním výsledkem poskytování sociální služby denních stacionářů směrem k uživateli je: -

předcházení institucionalizaci a sociálnímu vyloučení, podporovat naplňování principu normality v co nejvyšší možné míře podpořit uživatele v tom, aby mohl využívat běžně dostupné zdroje komunity – nikoliv „skupinově“, ale co nejpřirozenějším způsobem zvyšování kvality života podpora stávajících a zvyšování schopností, dovedností, kompetencí rozvoj sociálních dovedností aktivní a smysluplné vyplnění dne s respektem k věku uživatele

44

Co potřebujeme k dosahování cílů služby, tj. optimálního výsledku práce směrem k uživatelům Můžeme identifikovat následující základní potřeby v rámci dosahování cílů služby:        

potřeba potřeba potřeba potřeba potřeba potřeba potřeba potřeba

optimálního objemu finančních prostředků v návaznosti na stabilitu zajištění služby zajištění kvalitního, multidisciplinárního týmu zajištění kvalitních bezbariérových prostor pro poskytování služby dostatečného množství kompenzačních a didaktických pomůcek dalších zdrojů na rozvoj a zdokonalování služby opory v místní komunitě, samosprávě, krajské správě multidisciplinární spolupráce v komunitě a okolí spolupráce napříč veřejnými službami

Optimální poměr přímé práce s klientem na administrativu Zde vnímáme za podstatné vymezit, co považujeme za přímou práci s uživatelem a co považujeme za administrativní práci. Za přímou práci s uživatelem jsou považovány následující činnosti: -

-

zajištění přímé obslužné péče, tj. praktické naplňování individuálních plánů příprava činností pro práci s uživateli, příprava aktivit, plánování, administrativní práce spojená se záznamy o uživatelích (docházka, zápisy v rámci individuálního plánování, příprava, provedení aktualizace a vyhodnocení individuálního plánu, apod..) Významnou činností přímé práce s uživateli jsou procesy sociální práce realizované sociálním pracovníkem, které přímo souvisí s poskytováním sociální služby. Například jednání se zájemci o službu, uzavírání smluv, práce se smlouvami (změny, ukončování, apod.). Významnou součástí přímé práce směrem k uživatelům je spolupráce s opatrovníky ve prospěch konkrétních uživatelů.

Za administrativní práci jsou považovány následující činnosti: -

personální agenda (plánování směn a provozu, plány práce, vzdělávací plány apod.) ekonomická agenda (zpracování vyúčtování klientů, příjem plateb, účtování, příprava rozpočtů, vedení cash flow atd.)

45

-

administrativu spojená se zvyšováním kvality služby – tvorbou a aktualizací podkladů pro práci s kvalitou, koncepční a rozvojové plánování a analýzy, vyřizování administrativních záležitostí směrem k veřejným institucím (statistiky, apod.), příprava a administrace projektů, jejich vyhodnocení.

V případě, že takto budeme vnímat rozložení přímé práce a administrativy, pak můžeme uvažovat o následujících poměrech: Návrh počtu uživatelů na 1 úvazek pracovníka v přímé péči Optimální varianta  děti – do 26 let

1,5 klienta – 2 klienti na 1 úvazek pracovníka v přímé péči

 lidé aktivního věku – do 60 let

1,2 – 1,5 klienta na 1 úvazek pracovníka v přímé péči

 senioři – nad 60 let

2,5 – 3 klienti na 1 úvazek pracovníka v přímé péči

Základní varianta  děti – do 26 let

2,8 klienti na 1 úvazek pracovníka v přímé péči

 lidé aktivního věku – do 60 let

2,2 klienti na 1 úvazek pracovníka v přímé péči

 senioři – nad 60 let

3,5 klientů na 1 úvazek pracovníka v přímé péči

Krizová varianta  děti – do 26 let

4 - 5 klientů na 1 úvazek pracovníka v přímé péči

 lidé aktivního věku – do 60 let

3,3 klienta na 1 úvazek pracovníka v přímé péči

 senioři – nad 60 let

4,5 – 5 klientů na 1 úvazek pracovníka v přímé péči

Komentář: vzhledem k tomu, že klienti potřebují vysokou míru podpory, není velmi reálné zvyšování počtu klientů na jednoho pracovníka uváděné v krizové variantě. Často je využíván management v rámci přímé péče – např. v situacích účasti pracovníků přímé péče na vzdělávacích aktivitách, dlouhodobé pracovní neschopnosti, dovolené atd. Varianty jsou nastaveny na skutečnost, že se ve stacionáři nacházejí klienti s těžkým a středně těžkým kombinovaným postižením, PAS a problémovým chováním a s jiným těžkým postižením, případně senioři. U dětí a dospělých osob do 26 let je významným faktorem také věkové složení, které determinuje požadavky na počet pracovníků. Počet pracovníků bude jiný u dětí mladšího věku a jiný u osob vyššího věku (kolem 20 let). U dospělé klientely a seniorů denního stacionáře je zapotřebí nižšího počtu klientů na jednoho pracovníka zejména z těchto důvodů: -

-

potřeba většího personálního zajištění služby je z důvodu náročné manipulace, přesunu klientů – za použití zvedacích zařízení je v mnoha případech nutná pomoc dvou až tří pracovníků v případě agresivního, autoagresivního chování je nutné zajistit bezpečnost daného klienta i ostatních klientů prostřednictvím 2-4 pracovníků

46

2.15 Příklad dobré praxe služby denní stacionář

Pan Jan (83 let) začal využívat služby denního stacionáře v roce 2013 z důvodu snížené soběstačnosti po překonání CMO (do té doby v rehabilitačním ústavu) a také z důvodu kontaktu se společenským prostředím. Do stacionáře dochází každý den. Žije sám ve svém byte, již dlouhé léta je vdovec. V místě bydliště žije ještě jeho sestra s rodinou, jediná dcera žije v Praze. Pan má problém s chůzí a znatelně oslabenou levou polovinu těla, tudíž potřebuje pomoc druhé osoby při sebeobslužných činnostech jako např. příprava a podání jídla, pomoc při hygieně, doprovod na procházce a také bylo jeho cílem zlepšit chůzi a být v kontaktu s vrstevníky. Kromě těchto cílů a potřeb si pán u klíčové pracovnice posteskl, že jedinou dceru má na druhém konci republiky a vidí se jenom párkrát v roce. Dcera mu i koupila počítač, aby mohli být v kontaktu prostřednictvím emailů, ale pan s tím moc neumí dělat. Jelikož naše zařízení disponuje PC s internetem i pro uživatele, klíčová pracovnice společně se sociální pracovnicí panu XY navrhly, že ho mohou naučit ovládat PC a psát emaily. Jednotlivé kroky a cíle společně sepsali v IP a 2x týdně pracovali na počítačových dovednostech. V dnešní době pan Jan ovládá Word, PowerPoint a umí napsat email a vyhledávat na internetu. Také se naučil používat Skype a on i jeho dcera jsou moc rádi, že mohou být v pravidelném kontaktu alespoň touto formou.

Paní Jana žila od narození do svých 40let v klecovém lůžku v Domově pro osoby se zdravotním postižením. Za celou dobu ji její vlastní rodina nenavštěvovala, jelikož se paní Jany obávala. Díky transformaci pobytových sociálních služeb se přestěhovala do nového DOZP, kde dostala vlastní pokoj a bylo jí zajištěno bezpečné a důstojné zacházení. Do denního stacionáře začala docházet na podnět své klíčové pracovnice z DOZP, která vnímala, že paní Jana touží po kontaktu s dalšími lidmi a pestrou výplni dne. V době, kdy začala využívat služeb DS měla obtíže v komunikaci (aktivně používala pouze 3-4 jednoduchá slova) a měla problémy se sociálním kontaktem. Do denního stacionáře dochází již 5 rokem. Paní Jana začala ke komunikaci používat více než 30slov a jednoduché větné spojení. V oblasti sociálních kontaktů došlo k významnému posunu, paní Jana dokáže trávit čas i ve větší skupině lidí, navazuje s nimi kontakt (podáním ruky, úsměvem).

Paní Stela začala docházet do denního stacionáře ve věku 28let. Verbálně nekomunikovala a ani neměla nastavený žádný funkční komunikační systém, potřebovala pomoc druhých osob v oblasti hygieny (výměna inkontinentní pomůcky, zajištění hygieny po výkonu fyziologické potřeby), sebeobsluhy (oblékání, svlékání, obouvání, zouvání).V době, kdy paní Stela začala využívat služeb denního stacionáře, používala výhradně inkontinentní pomůcky. V denním stacionáři pracovníci nastavili pravidelné doprovázení na toaletu. Po půl ročním nácviku bylo možné odstranit během dne inkontinentní pomůcky. Paní Stela nyní používá klasické spodní prádlo a v doprovodu pracovníků pravidelně navštěvuje toaletu. Paní Stela si stále neumí uhlídat režim v docházení na toaletu, ani nezvládne hygienu po vykonání fyziologické potřeby, ale díky pravidelné a dlouhodobé podpoře pracovníků denního stacionáře nemusí celé dny trávit v inkontinentní pomůcce.

Paní Kateřina začala docházet do DS ve svých 32 letech, jelikož si přála trávit čas aktivně, naučit se nové věci a poznávat nové lidi. Před nástupem do denního stacionáře se pečující osoby setkávaly s tím, že paní Kateřina zažívala stavy, při kterých ničila nábytek, ubližovala sobě i svým blízkým. Po nástupu do denního stacionáře a aktivního vyplnění dne se tyto stavy u paní Kateřiny začaly vyskytovat v menším rozsahu a po několika letech se zcela minimalizovaly (cca na 3x ročně). Kateřina již využívá služeb DS 6 rokem a problematické chování se i v domácím prostředí vyskytuje minimálně (již jen několikrát do roka).

47

Mezi příklady dobré praxe patří i spolupráce denních stacionářů s dalšími institucemi. Často se tak setkáváme se spolupráci stacionářů se základními, středními i vysokými školami, se službami pro seniory i s různými kluby pro veřejnost, kdy je umožněno klientům denních stacionářů setkávat se se svými vrstevníky a trávit společně čas při různých aktivitách i mimo prostředí stacionáře. V rámci aktivit denního stacionáře jsou klienti podporováni ve využívání služeb a aktivit v okolí (návštěvy bazénu, solných jeskyní, přednášek, divadelních představení, kulturních akcí v městě, apod.). Pracovníci denních stacionářů jsou často aktivně zapojeni do komunitních plánu v městech a obcích, ze kterých k nim přichází klienti. A velmi dobrou praxí je spolupráce s dobrovolníky, kteří se mohou s klienty denních stacionářů setkávat i v době, kdy klient službu nevyužívá. V praxi se setkáváme s tím, že dobrovolník vyzvedne klienta v době po ukončení služby denního stacionáře a tráví s ním volný čas mimo prostředí stacionáře (procházky společné nakupování, návštěva kaváren či kulturních akcí, apod.). *v příbězích jsou použita nepravá jména, aby tak mohlo dojít k větší anonymizaci

48

2.16 Návrh rozvoje služby denní stacionář 

Zvyšování odbornosti a odborného zaměření denních stacionářů

V rámci rozvoje služeb navrhujeme zvyšovat odbornost jednotlivých denních stacionářů s ohledem na rozdílnost potřeb jednotlivých uživatelů a také na nutnost rozdílné práce s konkrétní cílovou skupinou (například vyšší specializace a odbornost pro možnost poskytovat služby lidem s poruchami autistického spektra, poruchami chování, Alzheimerovou chorobou atd.). Důležité je však dbát to, aby nedocházelo k umělé přílišné specializaci a následné „separaci“ jednotlivých cílových skupin uživatelů. 

Zvyšování kompetencí personálu denních stacionářů

Je důležité vzdělávat personál denních stacionářů ve specifických oblastech s ohledem na potřeby skupin uživatelů v denních stacionářích. Odborný, dostatečně proškolený a supervidovaný personál vnímáme jako významný bod rozvoje denních stacionářů, stejně jako vhodné a dostatečně vybavené prostory. V rámci rozvoje služeb denních stacionářů vnímáme jako důležité mimo výše zmíněné rozšíření okruhu pracovních pozic, na které bude možné čerpat finanční prostředky – např. pozice fyzioterapeuta, ergoterapeuta a další terapeutické odbornosti) Za důležité pro rozvoj služeb denních stacionářů považujeme také umožnění poskytovat prostřednictvím pracovníků v přímé péči neodborné zdravotnické úkony – např. orální podávání medikace, aplikace inzulínu, podávání stravy prostřednictvím sondy PEG, poskytnutí první pomoci při epileptickém či jiném záchvatu, apod. Samozřejmě za předpokladu, že budou dodrženy všechny parametry pro zajištění BEZPEČNÉHO poskytnutí těchto služeb. Tyto úkony jsou často zařazovány resortu zdravotnických úkonů realizované zdravotnickými pracovníky. Ve službě denních stacionářů by se ovšem mělo jednat o běžně zajišťovaný úkon pracovníky v sociálních službách v souvislosti s reagováním na potřeby cílové skupiny. Zákon o sociálních službách 108/2006 Sb. vymezuje role pracovníků v sociálních službách v § 116. V denních stacionářích se nejčastěji setkáváme s pracovníky vykonávajícími přímou obslužnou péči, výchovnou nepedagogickou činnost a činnosti pod dohledem sociálního pracovníka. Ve vymezení činností pracovníků v sociálních službách není vydefinována oblast neodborných zdravotnických úkonů 27.

27 Zákon 108/2006 Sb. § 116 Pracovníci v sociálních službách (1) Pracovníkem v sociálních službách je ten, kdo vykonává a) přímou obslužnou péči o osoby v ambulantních nebo pobytových zařízeních sociálních služeb spočívající v nácviku jednoduchých denních činností, pomoci při osobní hygieně a oblékaní, manipulaci s přístroji, pomůckami, prádlem, udržování čistoty a osobní hygieny, podporu soběstačnosti, posilování životní aktivizace, vytváření základních sociálních a společenských kontaktů a uspokojování psychosociálních potřeb, b) základní výchovnou nepedagogickou činnost spočívající v prohlubování a upevňování základních hygienických a společenských návyků, působení na vytváření a rozvíjení pracovních návyků, manuální zručnosti a pracovní aktivity, provádění volnočasových aktivit zaměřených na rozvíjení osobnosti, zájmů, znalostí a tvořivých schopností formou výtvarné, hudební a pohybové výchovy, zabezpečování zájmové a kulturní činnosti, d) pod dohledem sociálního pracovníka činnosti při základním sociálním poradenství, depistážní činnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, činnosti při zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, činnosti při poskytování pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

49