Závěrečná zpráva (pracovní skupina č. 8)
Sociální rehabilitace
projektu „Evaluace poskytování sociálních služeb v Moravskoslezském kraji“ reg. č. CZ.1.04/3.1.00/A9.00019
Zpracovatel: Moravskoslezský kraj Pracovní skupina č. 8 (sociální rehabilitace) Vedoucí skupiny: Mgr. Bohumil Bocviňok Garant skupiny: Ing. Hana Buříková
Datum: 31. 5. 2015 2
Obsah 1.
Úvod ................................................................................................................................................ 4
2.
Sociální rehabilitace......................................................................................................................... 6 2.1 Definice druhu služby dle zákona a vyhlášky ................................................................................ 6 2.1.1 Nesoulad ve službách sociální rehabilitace ............................................................................ 7 2.1.2 Vazba na jiné typy sociálních služeb....................................................................................... 8 2.2 Provozní doba .............................................................................................................................. 11 2.3 Pracovník v přímé práci ............................................................................................................... 11 2.4 Uživatelé služby sociální rehabilitace .......................................................................................... 12 2.4.1 Osoby s chronickým duševním onemocněním a osoby s mentálním postižením .............. 13 2.4.2 Osoby se zrakovým postižením ............................................................................................ 15 2.4.3 Osoby sociálně vyloučené, osoby v krizi a osoby bez přístřeší............................................. 16 2.5 Uživatelé podle místa bydliště .................................................................................................... 18 2.6 Zájemci o službu .......................................................................................................................... 19 2.7 Mapa poskytovatelů sociální rehabilitace v Moravskoslezském kraji ......................................... 21 2.8 Odkud uživatelé přicházejí .......................................................................................................... 23 2.9 Kam uživatelé odcházejí .............................................................................................................. 24 2.10 Potřeby uživatelů....................................................................................................................... 25 2.10.1 Potřeba práce a seberealizace ........................................................................................... 28 2.11 Činnosti a úkony služby sociální rehabilitace ............................................................................ 30 2.12 Personální zajištění služby ......................................................................................................... 40 2.13 Náklady na personální zajištění služby ...................................................................................... 44 2.14 Spoluúčast obcí na financování služby sociální rehabilitace ..................................................... 47 2.15 Model sociální rehabilitace v pobytovém zařízení .................................................................... 49 2.16 Příklady dobré praxe služby sociální rehabilitace ..................................................................... 51 Paní Iva .......................................................................................................................................... 51 Pan Petr ......................................................................................................................................... 51 2.17 Návrh rozvoje služby sociální rehabilitace - souhrn doporučení............................................... 53
3
1. Úvod Dlouhodobým záměrem Moravskoslezského kraje je dosáhnout transparentního a efektivního rozdělování finančních prostředků pro sociální služby a optimalizace sítě služeb z územního hlediska v návaznosti na proces střednědobého plánování rozvoje sociálních služeb. Odbor sociálních věcí krajského úřadu Moravskoslezského kraje připravil individuální projekt kraje s názvem „Evaluace poskytování sociálních služeb v Moravskoslezském kraji“, s registračním číslem CZ.1.04/3.1.00/A9.00019, který je podpořen z Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost. Cílem projektu je získat první nástroj pro transparentní a efektivní rozdělování finančních prostředků poskytovatelům sociálních služeb. V období června – září 2014 proběhla první klíčová aktivita projektu - dotazování v místě poskytování sociálních služeb, jejíž výstupy jsou nezbytným podkladem pro navazující klíčovou aktivitu 2. Data, získaná v klíčové aktivitě č. 1 byla zpracována do tabulek, grafů a map. Nicméně samotná data nemají vždy potřebnou vypovídací hodnotu, proto byly pracovními skupinami analyzovány a komentovány. Analyzována a okomentovaná data jsou podkladem pro zpracování této závěrečné zprávy. Každý druh sociální služby je popsán zvlášť.
Východiska pro zpracování Závěrečné zprávy:
Sociální služba by měla být poskytována jen tomu, kdo ji potřebuje a jen do takové míry do jaké ji člověk potřebuje.
Efektivní sociální služba nenahrazuje v rámci svého působení přirozené zdroje (školství, jiné veřejné služby, rodinu, neformální zdroje apod.), ale naopak vede a podporuje uživatele k tomu, aby je využíval (zprostředkovává jejich využití).
Předpokladem je, že sociální služby pomáhají řešit nepříznivou sociální situaci osob, ale nemohou ze své podstaty v plné šíři řešit jevy a situace, které k nepříznivé sociální situaci vedou. Sociální služby musí být součástí širšího systémového řešení nepříznivé sociální situace.
Závěrečná zpráva je prvním podkladem pro nastavení modelu sociální služby dle daného druhu sociální služby, s ohledem na potřeby uživatelů a realizaci činností za účelem jejich naplnění. To vše v návaznosti na efektivitu a personální zajištění. Závěrečná zpráva obsahuje mj. informace o specifikaci jednotlivých druhů sociálních služeb včetně popisu výjimek a okolností, které je nutné v daném kontextu (tj. financování personálního zajištění služby) zohlednit a nastavuje parametry personálního zajištění služeb v základním, krizovém a optimálním modelu.
4
Podklady pro zpracování závěrečné zprávy - počet služeb a dotazníků:
Sociální rehabilitace
Počet poskytovatelů ke dni 20. 6. 2014
Počet vyplněných dotazníků k 15. 9. 2014
28
27
Procentuální návratnost dotazníků 96,4 %
5
2. Sociální rehabilitace 2.1 Definice druhu služby dle zákona a vyhlášky Sociální rehabilitace je služba sociální prevence, které zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“): „Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů.“
Sociální rehabilitace § 70 zákona (1) Sociální rehabilitace je soubor specifických činností směřujících k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob, a to rozvojem jejich specifických schopností a dovedností, posilováním návyků a nácvikem výkonu běžných, pro samostatný život nezbytných činností alternativním způsobem využívajícím zachovaných schopností, potenciálů a kompetencí. Sociální rehabilitace se poskytuje formou terénních a ambulantních služeb nebo formou pobytových služeb poskytovaných v centrech sociálně rehabilitačních služeb. (2) Služba podle odstavce 1 poskytovaná formou terénních nebo ambulantních služeb obsahuje tyto základní činnosti: a. nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění, b. zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, c. výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, d. pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. (3) Služba podle odstavce 1 poskytovaná formou pobytových služeb v centrech sociálně rehabilitačních služeb obsahuje vedle základních činností, obsažených v odstavci 2 tyto základní činnosti: a. poskytnutí ubytování, b. poskytnutí stravy, c. pomoc osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu.
§ 35 vyhlášky (1) Základní činnosti při poskytování sociální rehabilitace se zajišťují v rozsahu těchto úkonů: a. nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začleňování: 1. nácvik obsluhy běžných zařízení a spotřebičů, 2. nácvik péče o domácnost, například péče o oděvy, úklid, drobné údržbářské práce, chod kuchyně, nakupování, 3. nácvik péče o děti nebo další členy domácnosti, 4. nácvik samostatného pohybu včetně orientace ve vnitřním i venkovním prostoru, 5. nácvik dovedností potřebných k úředním úkonům, například vlastnoručního podpisu, b. zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: 1. doprovázení dospělých do školy, školského zařízení, zaměstnání, k lékaři, na zájmové aktivity a doprovázení zpět, 2. nácvik schopnosti využívat dopravní prostředky,
6
3. nácvik chování v různých společenských situacích, 4. nácvik běžných a alternativních způsobů komunikace, kontaktu a práce s informacemi, c. výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti: upevňování získaných motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností, d. pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: 1. podávání informací o možnostech získávání rehabilitačních a kompenzačních pomůcek, 2. informační servis a zprostředkování služeb, e. poskytnutí ubytování, jde-li o pobytovou formu služby v centrech sociálně rehabilitačních služeb: 1. ubytování, 2. úklid, praní a drobné opravy ložního a osobního prádla a ošacení, žehlení, f. poskytnutí stravy, jde-li o pobytovou formu služby v centrech sociálně rehabilitačních služeb: 1. zajištění celodenní stravy odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietní stravy, minimálně v rozsahu 3 hlavních jídel, 2. pomoc při podávání jídla a pití, g. pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, jde-li o pobytovou formu služby v centrech sociálně rehabilitačních služeb: 1. pomoc při úkonech osobní hygieny, 2. pomoc při základní péči o vlasy a nehty, 3. pomoc při použití WC. (2) Maximální výše úhrady za poskytování sociálních služeb v centrech sociálně rehabilitačních služeb činí a. 210 Kč denně celkem za úkony uvedené v odstavci 1 písm. e), včetně provozních nákladů souvisejících s poskytnutím ubytování, b. za úkon uvedený v odstavci 1 písm. f) bodě 1 1. 170 Kč za celodenní stravu, 2. 75 Kč za oběd, včetně provozních nákladů souvisejících s přípravou stravy, c. 130 Kč za hodinu, podle skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění úkonů, za úkony uvedené v odstavci 1 písm. g); pokud poskytování těchto úkonů, včetně času nezbytného k jejich zajištění, netrvá celou hodinu, výše úhrady se poměrně krátí.
2.1.1 Nesoulad ve službách sociální rehabilitace Srovnání činnosti jednotlivých poskytovatelů, poskytovaných forem, metod práce se specifickými cílovými skupinami, ale i porovnání s příslušnou vyhláškou definovaných činností a cílových skupin v registracích poskytovatelů ukazuje na velké diferenciace v nabízených službách. Jedním z cílů pracovní skupiny je poukázat na důvody této roztříštěnosti a hledání řešení vedoucí k lepšímu zpřehlednění služeb sociální rehabilitace. Při pohledu zvenčí je pro pozorovatele náročné zorientovat se v systému sociální rehabilitace, případně posoudit rozsah a náročnost jednotlivých činností, resp. posoudit personální náročnost poskytovaných služeb. Některé z důvodů výše popsaného mohou být následující: Finanční zdroje (možnost využití individuálních projektů v příslušném období) – poskytovatelé byli motivováni k registraci služby sociální rehabilitace přesto, že hlavní činnosti poskytovaných služeb mohly být i nadále realizovány pod jinou registrovanou službou. 7
Definice cílových skupin v zákoně – někteří poskytovatelé přikročili k registraci sociální rehabilitace z důvodu, že nemohli využít stávající nebo jinou vhodnou registraci vzhledem k definici cílové skupiny, se kterou pracují. Definice základních činností dle vyhlášky - někteří poskytovatelé přikročili k registraci sociální rehabilitace z důvodu, že jimi vykonávané činnosti neumožnily registrovat jinou službu, přestože je k ní jejich poslání blíže než k sociální rehabilitaci. Absence služeb sociální rehabilitace pro osoby bez přístřeší – poskytovatelé pobytových služeb zaregistrovali službu sociální rehabilitace v návaznosti na aktivizační činnosti, které již s uživateli realizují. Doporučení č. 1: Pro zjednodušení celkové situace ve službách sociální rehabilitace je žádoucí nejenom mapování situace a porovnání činností aktuálních poskytovatelů této služby v rámci tohoto projektu, ale také prohloubení komunikace s poskytovateli jiných služeb, především pak se službami sociálně terapeutické dílny, chráněné bydlení, podpora samostatného bydlení, sociálně aktivizační činnosti pro rodiny s dětmi včetně vazeb na SPOD, terénní programy, pobytové služby typu azylové domy a domy na půl cesty, pečovatelské služby, osobní asistence, centra denních služeb a denní stacionáře a sociálně aktivizační služby pro seniory a pro osoby se zdravotním postižením.
2.1.2 Vazba na jiné typy sociálních služeb Poskytování sociální služby sociální rehabilitace je často v různých fázích vázáno na spolupráci s poskytovateli jiných registrovaných služeb. Spolupráce s ostatními poskytovateli a koordinace činností je v zájmu naplňování potřeb uživatelů velmi důležitá. Pohledy na provázanost jednotlivých služeb se někdy různí a je prospěšné tyto vazby uchopit a popsat. Na službu sociální rehabilitace lze nahlížet jako na základní identifikátor potřeb daných typů cílových skupin, tzv. „vstupní bránu“ do sítě služeb relevantních pro danou cílovou skupinu, kdy v procesu jednání se zájemcem o službu není vždy zřejmé a nelze ze strany poskytovatelů služeb předem předjímat, zda je zájemce o službu v důsledku své nepříznivé sociální situace, či zdravotního omezení, schopen objektivně měřitelného posunu- zlepšení svých schopností a dovedností potřebných k samostatnému životu. Indikátorem pro zjišťování potřebnosti návazných (účinných) služeb tak mohou být výstupy pravidelného vyhodnocování individuálních plánů. Na základě naplnění či nenaplnění cílů určených samotným klientem je možné vyhodnotit jeho aktuální situaci včetně případného doporučení na návaznou podporu či péči. Uvedeným přístupem lze dojít k objektivním zjištěním potřebnosti dalších sociálních a souvisejících služeb pro danou CS na daném území. Druhým efektem je eliminace možné závislosti klienta na službě sociální rehabilitace. Uvedený postup s sebou nese znaky naplňování standardů kvality sociálních služeb a definování prokazatelných potřeb klienta dále ukazuje na nutnost další spolupráce s poskytovateli jiných sociálních služeb a institucí.
Potřeby v oblasti bydlení – služby Podpora samostatného bydlení, Chráněné bydlení, Azylové domy, Domy na půl cesty, Domovy pro osoby se zdravotním postižením, Noclehárny, Terénní programy 8
Potřeby v oblasti zaměstnávání – služby a aktivity Sociálně terapeutické dílny, Chráněné dílny, Podporované zaměstnávání a Pracovní rehabilitace Potřeby v oblasti běžné péče při nedostatečné samostatnosti – Pečovatelská služba, Osobní asistence, Průvodcovské a předčitatelské služby Potřeby v oblasti volnočasových aktivit – Centra denních služeb, Denní stacionáře, Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením
Popis vazeb na vybrané typy sociálních služeb U jednotlivých služeb jsou uvedeny popisy dané služby dle zákona o sociálních službách a výčet činností definovaných příslušnou vyhláškou. Činnosti, které nejvíce ukazují na propojenost se službou sociální rehabilitace, jsou podtrženy. Podpora samostatného bydlení „Podpora samostatného bydlení je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jin é fyzické osoby.“ Základní činnosti při poskytování podpory samostatného bydlení se zajišťují v rozsahu těchto úkonů: a) pomoc při zajištění chodu domácnosti: 1. pomoc s úklidem a údržbou domácnosti a osobních věcí, 2. podpora při získávání návyků souvisejících se zajištěním chodu domácnosti, 3. pomoc při údržbě domácích spotřebičů, 4. pomoc se zajištěním stravy, 5. pomoc při zajištění velkého úklidu domácnosti, například sezonního úklidu, úklidu po malování, 6. podpora v hospodaření s penězi včetně pomoci s nákupy a běžnými pochůzkami, b) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti: 1. podpora při zvládání výchovy dětí v rodině, 2. pracovně výchovná činnost s dětmi, 3. nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností, 4. pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob, 5. podpora v oblasti partnerských vztahů, 6. podpora při získávání návyků souvisejících se zařazením do pracovního procesu, c) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: 1. doprovázení dětí do školy, školského zařízení, k lékaři, na zájmové a volnočasové aktivity a doprovázení zpět, 2. doprovázení dospělých do školy, školského zařízení, zaměstnání, k lékaři, na zájmové aktivity, na orgány veřejné moci a instituce poskytující veřejné služby a doprovázení zpět, 3. podpora při získávání návyků souvisejících se zařazením do běžného společenského prostředí včetně využívání běžně dostupných služeb a informačních zdrojů, d) sociálně terapeutické činnosti: socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob, e) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: 1. pomoc při komunikaci vedoucí k uplatňování práv a oprávněných zájmů, 2. pomoc při vyřizování běžných záležitostí. 9
Podpora samostatného bydlení je zařazena mezi služby sociální péče, je tedy službou hrazenou z příspěvku na péči. V praxi se věnuje služba obdobným činnostem a naplňování podobných potřeb v oblasti bydlení jako služba sociální rehabilitace, kterou ovšem uživatelé nemusí z příspěvku na péči hradit. Další důležitou poznámkou, která je zmíněna i na jiném místě závěrečné zprávy, je definovaná cílová skupina této služby (osoby, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění). Zkušenosti poskytovatelů ukazují na fakt, že službu by pro naplnění svých potřeb jistě využili také osoby sociálně vyloučené a osoby ohrožené sociálním vyloučením. Tyto osoby se následně z tohoto důvodu obracejí při řešení svých potřeb v oblasti bydlení na poskytovatele sociální rehabilitace. Sociálně terapeutické dílny „Sociálně terapeutické dílny jsou ambulantní služby poskytované osobám se sníženou soběstačností z důvodu zdravotního postižení, které nejsou z tohoto důvodu umístitelné na otevřeném ani chráněném trhu práce. Jejich účelem je dlouhodobá a pravidelná podpora zdokonalování pracovních návyků a dovedností prostřednictvím sociálně pracovní terapie.“ Základní činnosti při poskytování sociálních služeb v sociálně terapeutických dílnách se zajišťují v rozsahu těchto úkonů: a) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu: pomoc při běžných úkonech osobní hygieny, b) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy: 1. zajištění stravy přiměřené době poskytování služby a odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám dietního stravování, 2. pomoc při přípravě stravy přiměřené době poskytování služby, c) nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začleňování: 1. nácvik oblékání a svlékání včetně speciálních pomůcek, 2. nácvik přesunu na vozík a z vozíku, d) podpora vytváření a zdokonalování základních pracovních návyků a dovedností: 1. nácvik a upevňování motorických, psychických, sociálních a pracovních schopností a dovedností, 2. pomoc při obnovení nebo upevnění, zprostředkování kontaktu s přirozeným sociálním prostředím.
Provázanost v oblasti potřeby najít zaměstnání je zdánlivě hluboká, ve skutečnosti však definice tohoto typu služby jasně říká, že má jít o „dlouhodobou a pravidelnou podporu zdokonalování pracovních návyků“ a to u osob, které nejsou „umístitelné na otevřeném ani chráněném trhu práce“. Naproti tomu cílem sociální rehabilitace je rozvoj pracovních návyku do takové míry, aby k umístění uživatelů na trhu práce došlo. Migrace uživatelů může být v praxi obousměrná, poskytovatelé by svou činnost měli koordinovat. Doporučení č. 2: Ukazuje se, že v Moravskoslezském kraji chybí služby Sociálně terapeutické dílny pro jiné cílové skupiny než osoby s mentálním postižením – doporučujeme proto vejít do jednání se zadavateli služeb a učinit opatření pro rozvoj této služby i pro další cílové skupiny na základě zjištěných potřeb. 10
2.2 Provozní doba Služby sociální rehabilitace jsou poskytovány v různých formách, zahrnují služby ambulantní, terénní i pobytové, z čehož se odvíjí různorodost definované provozní doby. Provozní doba je stanovena tak, aby odpovídala potřebám uživatelů, ve velké míře se snaží kopírovat při ambulantní a terénní formě provozní dobu na úřadech tak, aby uživatelé mohli zařídit své osobní záležitosti najednou. Současně je provozní doba nastavena tak, aby služby mohli využívat i uživatelé, kteří kvůli zaměstnání mohou využívat služeb až v odpoledních hodinách. Poskytovatelé s pobytovou formou poskytování služby uvádějí nepřetržitou provozní dobu, ostatní poskytovatelé mají stanovenou provozní dobu v rozsahu od 30 do 40 hodin týdně.
2.3 Pracovník v přímé práci Pracovníky v přímé práci představují klíčoví pracovníci a další odborní pracovníci, kteří jsou v přímém a soustavném kontaktu s klienty služby a přímo se podílejí na sociální práci ve prospěch klienta prostřednictvím konkrétních aktivit realizovaných v daném zařízení. Aktivity a činnosti realizované těmito pracovníky korespondují s individuálními plány klienta na základě uzavřené smlouvy o poskytování sociální služby. Jedná se zejména o následující pracovní pozice: sociální pracovník (terapeut SR, vedoucí služby), pracovník v sociálních službách (terapeut SR, sociální a pracovní asistent), speciální pedagog, a další odborní pracovníci splňující odbornou způsobilost dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. U vedoucích pracovníků (vedoucí zařízení, služby, koordinátor, metodik, apod.), kteří současně částečně vykazují přímou práci s klienty (tuto mají stanovenu ve vymezení pracovního úvazku ve smlouvě), je nutné od přímé práce s klienty odečíst jinou odbornou práci (např. metodické vedení pracovníků, implementace standardů kvality, koordinaci služeb, projektové řízení, apod.). Do přímé práce s klienty se také nezapočítává zastupování pracovníka v přímé péči, pokud se nejedná o pravidelné zastupování (tj. zastupování opakující se každý měsíc po dobu min. 3 měsíců).
11
2.4 Uživatelé služby sociální rehabilitace Složení uživatelů služby sociální rehabilitace je velmi rozmanité stejně jako práce se zástupci jednotlivých cílových skupin. Poskytovatelé sociální rehabilitace pracují s těmito cílovými skupinami:
osoby s mentálním postižením osoby s chronickým duševním onemocněním osoby se zrakovým postižením osoby se zdravotním postižením osoby sociálně vyloučené a ohrožené sociálním vyloučením oběti trestných činů, osoby v krizi, osoby závislé na návykových látkách senioři děti (rodiny s dětmi)
Různorodost uživatelů služby sociální rehabilitace má za následek velké rozdíly v charakteristikách poskytovatelů co se týče aplikovaných postupů a metod sociální práce, personální náročnosti a složení personálu i počtu uživatelů. Jednotliví poskytovatelé pracují s mnohdy rozdílnými potřebami a i převažující činnosti pracovníků jsou velmi odlišné. Poslání a cíle jsou však v převažující míře shodné a odpovídají definici sociální rehabilitace ve vyhlášce – tzn., že činnost poskytovatelů je vždy zaměřená na „dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob, a to rozvojem jejich specifických schopností a dovedností, posilováním návyků a nácvikem výkonu běžných, pro samostatný život nezbytných činností alternativním způsobem využívajícím zachovaných schopností, potenciálů a kompetencí“. Jedním z cílů této zprávy je definování hlavních odlišností mezi poskytovateli, ale rovněž specifikace cílové skupiny, pro niž je služba sociální rehabilitace důležitá či naopak negativní vymezení cílové skupiny ve vazbě na možnosti využití jiných poskytovaných sociálních služeb. Z konkretizace cílové skupiny by měla být zřejmá nepříznivá životní situace osob a možnost jejího ovlivnění sociální rehabilitací. Dopad sociální rehabilitace by měl být zřejmý a v praxi by měl být definován již při nastavování reálných a dosažitelných cílů. Jednotlivé aktivity by měly vždy směřovat k obecnému poslání sociální rehabilitace – typickým příkladem je poskytování průvodcovství, kde je zřejmý rozdíl mezi průvodcovstvím v rámci pečovatelských služeb (pravidelné opakované poskytování s cílem pomoci uživateli dostat se na dané místo) a průvodcovstvím v rámci sociální rehabilitace (doprovod s cílem naučit uživatele dostat se na dané místo bez cizí pomoci). Největší počet poskytovatelů se věnuje následujícím cílovým skupinám: 1. osoby s mentálním postižením a osoby s chronickým duševním onemocněním 2. osoby se zrakovým postižením 3. osoby sociálně vyloučené a ohrožené sociálním vyloučením, osoby v krizi, osoby bez přístřeší Specifika těchto cílových skupin jsou popsána v následujících kapitolách.
12
Doporučení č. 3: Ke smysluplné transformaci sociální rehabilitace je nezbytně nutné nastavit také negativní vymezení cílové skupiny z důvodu efektivního naplňování účelu a cílů služby sociální rehabilitace, jak jsou definovány v zákonu, tzn., že realizované činnosti prokazatelně vedou, či zvyšují možnost osamostatnění uživatele. Z tohoto hlediska je třeba zamyslet se nad účelností sociální rehabilitace pro osoby s těžkým mentálním postižením, pro seniory nebo pro děti v rámci pobytové formy. Dále je potřebné pozastavit se nad konkrétními kazuistikami, ze kterých je zřejmé, že uživatel využívá jednu službu tři, čtyři či více let bez zřejmého posunu k samostatnosti a hledat hranice mezi efektivním poskytováním sociální rehabilitace a závislostí na službě. S tímto doporučením úzce souvisí potřeba existence vhodných navazujících služeb.
2.4.1 Osoby s chronickým duševním onemocněním a osoby s mentálním postižením Osoby s chronickým duševním onemocněním Psychické onemocnění zasahuje prakticky do všech oblastí života člověka. V průběhu života osoby s psychickým onemocněním bývá intenzita zdravotních obtíží různá a v důsledku psychického onemocnění dochází zpravidla k výraznému narušení psychických, sociálních a pracovních schopností. Psychické poruchy jsou nejčastější příčinou předčasných odchodů do důchodu a invalidních důchodů. Zhoršování zdravotního stavu následně vede k prohlubování sociální izolovanosti, ztrátě zaměstnání a s tím spojených sociálních problémů (ztráta bydlení, dluhová problematika, bezdomovectví). Možnost navazování, či obnovení přirozených vztahů s rodinou a okolím, včetně pracovního uplatnění komplikuje rovněž vysoká míra stigmatizace ze strany veřejnosti. Psychicky nemocní často mají dovednosti potřebné k návratu do běžného společenského a pracovního života, ale vlivem dlouhodobější sociální izolovanosti nejsou schopni je používat. Potřebují k tomu být motivováni, podporováni, potřebují získat sebedůvěru a schopnost překonat úzkost. Pravidelná docházka do aktivit v rámci základních činností sociální rehabilitace pomáhá psychicky nemocnému získat denní řád, strukturu, pravidelný režim, vést ho k aktivitě a podporovat jeho schopnosti a sebevědomí, díky čemuž se snižuje riziko možného opakovaného návratu akutní fáze nemoci s nutností hospitalizace v odborných zdravotnických zařízeních. Zhoršení zdravotního stavu a opakované hospitalizace vedou k následnému prohlubování nepříznivé sociální situace, která se u osob s chronickým duševním onemocněním častěji stává situací bezvýchodnou bezprostředně ohrožující život (sebevražedné pokusy, dokonané sebevraždy). Projevy psychického onemocnění, které přetrvávají i ve stabilizovaném stavu nemocného: • výrazné narušení kognitivních funkcí (paměť, pozornost, koncentrace, myšlení, logické uvažování, rychlost zpracování informací, vyjadřovací schopnosti, prostorová orientace a vnímání, exekutivní funkce – plánování, organizování, řešení problémů) •
obtíže při navazování vztahů a komunikaci se svým okolím 13
•
špatná odolnost vůči stresu - preferují klidnější prostředí, menší kolektivy
• slabá vůle a motivovanost k aktivitě – nutnost aktivizace, kontroly a vedení k pravidelnému režimu •
potíže s adaptabilitou, větší citlivost k zátěži a změnám
• zkreslené představy o svých schopnostech (především u psychotických pacientů a klientů, kteří onemocněli v období před dokončením soustavné přípravy na zaměstnání (SOU, SŠ, VŠ) •
snížená nebo naopak zvýšená míra sebekritičnosti a vztahovačnosti
•
větší míra unavitelnosti, problémy se soustředěním
• potíže s prezentací sebe sama (extrémy – velká uzavřenost sám do sebe x velká extravagance ve vyjadřování) Uvedená specifika následně ovlivňují způsob práce pracovníků přímé péče s klienty služby. Již jen skutečnost nového prostředí, osob a kolektivu je pro osobu s psychickým onemocněním náročné a vyžaduje delší dobu na adaptaci v zařízení. Pro práci s cílovou skupinou je důležité, aby pracovník přímé péče dokázal citlivě reagovat na potřeby klienta při sestavování individuálního rehabilitačního plánu a aktivit vedoucích k naplnění cílů klienta. Účinnou se praxí ukázala individuální práce s klientem ve více postupných krocích s větší mírou počáteční emoční podpory, povzbuzováním k vytrvalosti při zvládnutí stanoveného dílčího cíle a pravidelná docházka klienta. Práce s uvedenou cílovou skupinou je rovněž náročná pro samotné pracovníky přímé péče, vyžaduje nejen jejich odbornost a orientaci v problematice osob s duševním onemocněním, ale rovněž i jejich vysokou psychickou odolnost. Doporučení č. 4: Lepší propojení sítě sociálních služeb se zdravotní péčí, především pak prohloubení spolupráce se zdravotními službami v oblasti psychiatrie a s praktickými lékaři. Uvedené doporučení koresponduje s trendy v oblasti psychiatrické péče (psychosociální rehabilitace a koncept RECOVERY (zotavení)) a plánovanou transformací psychiatrické péče v ČR. Osoby s mentálním postižením Lidé s mentálním postižením přicházejí do sociální rehabilitace zejména s cílem získat dovednosti spojené se samostatným životem (např. v rámci přechodu z pobytových zařízení do samostatnější formy bydlení nebo v rámci odchodu z rodinného prostředí) a s uplatněním na trhu práce. Jedná se o dospělé osoby v produktivním věku, které vyžadují vysoce individualizovaný přístup s ohledem na jejich schopnosti a dovednosti a také s ohledem na způsob komunikace. V některých případech používají lidé s mentálním postižením alternativní způsoby komunikace, které by se měly projevit také v podpůrných materiálech využívaných pracovníkem sociální rehabilitace. Pracovníci podporují osobu v rozvoji komunikačních dovedností. Služba sociální rehabilitace je pro tuto cílovou skupinu velmi kreativním procesem.
14
V oblasti nácviku dovedností pro samostatný život či pracovního uplatnění je nutné postupovat v takovém tempu, které je individuálně přizpůsobené vnímání a porozumění osoby. Nácviky jsou realizovány v postupných drobných krocích a celý proces vyžaduje dostatek časového prostoru. Sociální rehabilitace tak může být dlouhodobější službou, která osobu provází v nácviku různorodých dovedností potřebných pro samostatný život, nejedná se zpravidla o velmi krátkodobou podporu zaměřenou na nácvik dovedností v jedné oblasti. Sociální rehabilitace pro osoby s mentálním postižením podporuje osoby také v oblasti orientace – v čase, v porozumění textu, v jednání s institucemi, v prostoru, a to zejména v neznámém nebo změněném prostředí, ale také v rámci nácviku pracovních dovedností, docházky na pracovní místo, nácviku zvládání úkolů přímo na pracovišti formou asistence na pracovišti apod. U osob s mentálním postižením se mohou objevovat další kombinace znevýhodnění – např. smyslové postižení, chronické duševní onemocnění, tělesné znevýhodnění, které vyžadují specifičtější přístupy ze strany podporujících pracovníků.
2.4.2 Osoby se zrakovým postižením Cílová skupina osob se zrakovým postižením má v oblasti využívání služby sociální rehabilitace velké zastoupení především z toho důvodu, že omezení způsobené zrakovou vadou lze ve značné míře použitím vhodných metod a postupů kompenzovat. Dovednosti a schopnosti potřebné k zařazení do běžného života lze nácvikem a použitím kompenzačních a rehabilitačních pomůcek obnovit a naplnit tak poslání poskytované služby. Tohle však nejde říci o zařazení do pracovního života. Tady sociální rehabilitace zaznamenává limity a nižší úspěchy. V oblasti pracovního začleňování musí být tato služba provázána s dalšími službami a činnostmi, jako je sociálně terapeutická dílna, chráněná dílna, pracovní rehabilitace a podporované zaměstnávání, aby byla podpora pracovního začleňování efektivnější. Přitom s nejčastější potřebou, se kterou se u těchto osob setkáváme je nalezení zaměstnání – činnosti vykonávané v rámci poskytované služby k naplnění tohoto cíle směřují, i když nemusí být zakončeny přímo pracovním zařazením na trh práce. Potřeba nalezení zaměstnání se týká především uživatelů v produktivním věku, jiné potřeby samozřejmě existují u osob ve věku postproduktivním. Lidé se zrakovým postižením v této věkové skupině řeší spíše otázky, jak se postarat sám o sebe, o svou rodinu, domácnost, jak překonat sociální izolaci atd. Poskytovatelé nabízející této cílové skupině službu sociální rehabilitace se věnují této škále činností, jejichž souhrn vede nejen ke zvýšení samostatnosti a soběstačnosti, ale také ke zvýšení šancí na získání zaměstnání: pomoc při výběru a získání kompenzačních pomůcek a nácvik práce s nimi (včetně pomůcek na bázi PC) pomoc při vyřizování osobních záležitostí a další pomoc při řešení nepříznivé sociální situace aktivizační činnosti, resp. zprostředkování kontaktu se společenským prostředím doprovody 15
nácvikové programy zaměřené na dosažení samostatnosti – nácvik sebeobsluhy (péče o domácnost, péče o vlastní osobu), nácvik samostatného pohybu, nácvik čtení a psaní Braillova písma, nácvik sociálních dovedností, nácvik psaní na klávesnici počítače, nácvik vlastnoručního podpisu pracovně-motivační kurzy, kurzy komunikačních dovedností, sociálních dovedností další vzdělávací kurzy podporující získání práce (PC kurzy, jazykové kurzy) Poskytovatelé jsou schopni zajistit služby široké škále uživatelů od věkové hranice 7 let, díky terénní formě poskytování služeb je dosah služeb celokrajský. Jednotliví poskytovatelé mezi sebou spolupracují, jejich činnost je ve velké míře specifická a k překrývání činnosti dochází pouze v omezené míře. Uživatelé mají možnost si na základě převažující potřeby a svého bydliště vybrat vhodného poskytovatele. Služba sociální rehabilitace je pro tuto cílovou skupinu často jedinou využívanou sociální službou – výjimku tvoří uživatelé některých pobytových služeb (např. domovy pro seniory) a uživatelé, kteří využívají pečovatelskou službu do doby, než dosáhnou osamostatnění. Vzhledem k možnostem znovunabytí většiny schopností potřebných k samostatnému životu dochází paradoxně k situaci, kdy může uživatel díky efektivní intervenci pracovníků v sociální rehabilitaci přijít o příspěvek na péči – tento však často nebyl využíván na hrazení služeb sociální péče a uživatelům je nutné v rámci poskytovaných služeb smysl příspěvku na péči opakovaně vysvětlovat. Jak už bylo zmíněno na začátku této kapitoly, pro zdárné pracovní začlenění je však nutná návaznost služby Sociální rehabilitace na služby podporovaného zaměstnávání a chráněné dílny. Tyto však pro osoby se zrakovým postižením v působnosti kraje chybí. Dále je nezanedbatelná skupina osob se zrakovým postižením, které není možné pracovně začlenit na otevřený a dokonce ani na chráněný trh práce. Důvody se dají shrnout do tří oblastí: buď je jejich potřeba v získání soběstačnosti a samostatnosti pouze ve spojitosti se zvládáním každodenního života bez potřeby pracovního začlenění, nebo z důvodu přidružených nemocí a dalšího zdravotního postižení nedokážou konkurovat a zvládnout tlak trhu práce. Třetí oblastí je absence pracovních míst vhodných pro osoby se zrakovým postižením. V těchto všech případech pak je důležitá také návaznost na sociálně terapeutické dílny a pracovní rehabilitace. Nepostradatelná je současně činnost zaměřená na zaměstnavatele s poradenstvím v oblasti úpravy pracovního prostředí, vybavení pracoviště vhodnými kompenzačními pomůckami apod.
2.4.3 Osoby sociálně vyloučené a osoby bez přístřeší Za osoby sociálně vyloučené považujeme osoby, které se ocitly na okraji společnosti a bývají zpravidla ohroženy nestejnými problémy, které vedly ke ztrátě bydlení. Cílovou skupinu tedy tvoří „lidé bez domova“, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci a pro nedostatek informací nebo osobních schopností nedokážou nebo nemohou tuto situaci sami řešit. Sociální rehabilitace pomáhá osobám sociálně vyloučeným a ohroženým sociálním vyloučením při řešení aktuální sociální situace ve službě, která se nejvíce přibližuje reálnému prostředí a tím i 16
nárokům reálného života. Největší předností je začlenění těchto osob do společnosti, posílení jejich praktických i fyzických dispozic. Dále služba nabízí těmto osobám možnost nácviku, získání, osvojení či rozvoj sociálních dovedností, podporu při hledání práce, podporu při řešení pohledávek a individuální konzultace s uživatelem. Sociální pracovníci cílové skupině v rámci poskytované služby zajišťují:
Poradenství Nácvik samostatnosti, orientace v přirozeném prostředí (např. orientaci na úřadě, u lékaře, cestování veřejnou dopravou) Nácvik obsluhy přístrojů běžně dostupných na veřejných místech i úřadech (automaty na jízdenky, bankomaty) Nácvik dodržování základní hygieny, péči o svou osobu i děti, péči o oděv i byt Nácvik hospodaření, nakládání s penězi i cennostmi, nácvik nakupování Nácvik vyplňování formulářů, jednání na úřadech (včetně nácviku telefonické komunikace s úřady nebo lékaři) Nácvik chování i jednání v běžných společenských situacích
17
2.5 Uživatelé podle místa bydliště 2012 Trvalé bydliště
2013 Počet Procenta
Trvalé bydliště
Počet Procenta
Ostrava
321
28% Ostrava
311
23%
Opava
142
12% Opava
324
24%
Karviná
117
10% Karviná
99
7%
Frýdek - Místek
102
9% Frýdek - Místek
77
6%
Český Těšín
35
3% Český Těšín
41
3%
Krnov
32
3% Krnov
34
3%
Havířov
31
3% Havířov
32
2%
Ostatní
319
391
29%
37
3%
1346
100%
Nezjistitelné Celkem
43 1142
28% ostatní 4% nezjistitelné 100% Celkem
Rozložení uživatelů do jednotlivých spádových měst je ovlivněno sídlem a působností jednotlivých poskytovatelů a výsledky tabulky tak ve velké míře korespondují s mapou poskytovatelů uvedenou v kapitole 2.7. Terénní forma poskytování sociální rehabilitace dává prostor k využívání služby i pro uživatele žijící mimo obce, ve kterých poskytovatelé sídlí a vzhledem k faktu, že uživatelé jsou v převažující míře osoby se zdravotním postižením a tudíž jsou možnosti jejich dojíždění za poskytovatelem omezeny, je tato forma velmi důležitá a měla by být i do budoucnosti nejvíce podporována. Mimo velká města uvedená v tabulce je více než čtvrtina uživatelů (28% v roce 2012, resp. 29% v roce 2013) z menších obcí a tedy často mimo dosah ambulantně poskytovaných služeb. V rámci větších obcí má cca ¼ uživatelů bydliště v Ostravě, velké procento uživatelů je také z Opavy – zde je ovšem rok 2013 hodně ovlivněn projektem podporovaným prostřednictvím Evropského sociálního fondu na roky 2013 a 2014, v rámci kterého jsou mezi uživatele zařazeni také pacienti Psychiatrické nemocnice v Opavě. Celkový počet uživatelů sociální rehabilitace dosáhl v roce 2013 hodnoty 1346. Dle zkušeností poskytovatelů bude celkový skutečný počet osob nižší z důvodu souběžného využívání služeb od více poskytovatelů. Přes navýšení způsobené zařazením pacientů Psychiatrické nemocnice v Opavě mezi uživatele sociální rehabilitace lze vyčíst mírný nárůst počtu uživatelů, vzrůstající tendenci potvrzují i zástupci jednotlivých poskytovatelů napříč cílovými skupinami. Zájem o služby sociální rehabilitace je zřejmý rovněž z nárůstu počtu zájemců o službu z důvodů naplněné kapacity – v roce 2012 činil tento počet 86 odmítnutých z kapacitních důvodů z celkového počtu 170 odmítnutých, v roce 2013 potom 143 odmítnutých z kapacitních důvodů z celkového počtu 231 odmítnutých. Z výsledků dotazníkového šetření můžeme konstatovat, že většina uživatelů této služby má trvalé bydliště na území Moravskoslezského kraje. Trvalé bydliště v jiném kraji ČR mělo v roce 2013 15 uživatelů služby, což je 1,1 % z celkového počtu. 18
2.6 Zájemci o službu
Důvody odmítnutí zájemců o službu jsou rozděleny dle zákona 108/2006 do pěti kategorií (A, B, C, D, E). Nejčastějším důvodem odmítnutí zájemců o službu je nedostatečná kapacita k poskytnutí sociální služby (67% v roce 2013). V roce 2013 je druhým hlavním důvodem pro odmítnutí zájemců o službu fakt, že poskytovatel neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá (16 %). Dalším důvodem je skutečnost, že zájemce nespadá do vymezeného okruhu osob v registru poskytovatelů sociálních služeb (12%) a že zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby (5 %). Ani jeden zájemce nebyl odmítnut z důvodu, že by mu 19
poskytovatel vypověděl v době kratší než 6 měsíců před touto žádostí smlouvu o poskytnutí téže sociální služby z důvodu porušování povinností vyplývajících ze smlouvy. Škála nabízených služeb jednotlivých poskytovatelů umožňuje v danou chvíli nabídnout zájemci jiný druh aktivity dané služby, než která vyplývá z prvotně definované potřeby uživatele – může tedy zájemce přijmout do služby ihned přesto, že konkrétní potřebu v danou chvíli nenaplní. S uživatelem začne pracovník, v případě že to situace umožňuje, pracovat na naplňování jiných potřeb až do chvíle, kdy se uvolní kapacita pro činnost, kterou si naplnění prvotní potřeby vykonávat vyžaduje.
Doporučení č. 5: Vzrůstající počet zájemců a zvlášť zájemců odmítnutých z kapacitních důvodů ukazuje na potřebu dalšího rozšiřování kapacit jednotlivých poskytovatelů, případně také na potřebu vzniku nových registrovaných služeb sociální rehabilitace a rozšíření cílových skupin, kterým může být dle registru služba poskytována. Z výsledků dotazníkového šetření nelze zjistit, nakolik se jednotliví zájemci objevují mezi odmítnutými opakovaně. Rovněž nelze zjistit, v jakém rozsahu jednotliví uživatelé dané cílové skupiny souběžně čerpají danou službu ve stejných aktivitách dvou či více poskytovatelů na jednom území, což se může odrážet na deklarovaných požadavcích na navýšení kapacity daného zařízení, přičemž může dojít ke zkreslení náhledu na skutečnou potřebnost navýšení kapacity služeb pro danou cílovou skupinu na daném území. Z podrobnějších výsledků dále vyplývá, že u služeb pobytového charakteru je procentuální podíl odmítnutých zájemců v průměru dvakrát vyšší než u ostatních poskytovatelů. Limity ubytovacích kapacit vytváří mezeru v poskytování služeb sociální rehabilitace pro cílovou skupinu osob sociálně vyloučených, resp. osob bez přístřeší. Doporučení č. 6: Problematika je řešena také v kapitole „Model sociální rehabilitace v pobytovém zařízení“, nicméně i zde je důležité zmínit potřebu řešení bytové otázky rozšířením počtu různých forem sociálních bytů – nástrojem může být například zvýšení tlaku na jednotlivé obce s požadavkem na zajištění nebo rozšíření možnosti bydlení v obecních bytech, případně hledáním možností důstojného sociálního bydlení např. formou „obecních ubytoven“.
20
2.7 Mapa poskytovatelů sociální rehabilitace v Moravskoslezském kraji
Zobrazená mapa ukazuje rozložení jednotlivých poskytovatelů v kraji. Na první pohled je zřejmé omezení počtu služeb na Bruntálsku a Krnovsku a naopak hustší síť poskytovatelů na ose Opava – Havířov. V roce 2012 ukončilo činnost 8 zařízení poskytujících sociální rehabilitaci, naopak 15 nových zařízení zahájilo v roce 2013 činnost. Přestože mapa poskytovatelů nezohledňuje formu poskytování služeb jednotlivých poskytovatelů a dosah jejich působnosti, vzhledem k dojezdové vzdálenosti do severozápadní části kraje v rámci terénních služeb a k nízkému počtu poskytovatelů v této oblasti se jeví jako důležité rozšířit síť poskytovatelů sociální rehabilitace v této oblasti. Je to současně oblast charakteristická velkým množstvím malých obcí s menším počtem obyvatel, kteří jsou nuceni vyřizovat i úřední záležitosti ve vzdálených spádových obcích. 21
Otázkou k zamyšlení zůstává, jak vysoká poptávka po službě sociální rehabilitace v tomto regionu je a nakolik jsou existující potřeby saturovány pomocí přirozených zdrojů. Doporučení č. 7: Při plánování rozvoje sociálních služeb na celokrajské úrovni je třeba podrobněji analyzovat dosah jednotlivých poskytovatelů do severozápadní části kraje a zhodnotit negativní dopad absence většího počtu poskytovatelů v této oblasti. Výsledná opatření musí být v souladu se zjištěnými potřebami v daném regionu. Řešení souvisí také s prohloubením spolupráce s obcemi a v provázání výsledků průzkumu s komunitními plány rozvoje sociálních služeb v těchto obcích. Současně se ukazuje, že je k řešení tohoto tématu nezbytné ve spolupráci s Olomouckým krajem identifikovat možné působení poskytovatelů z tohoto kraje.
22
2.8 Odkud uživatelé přicházejí Pořadí A. B. C. D. 1 D. 2 E. F.
Odkud uživatelé přišli
2012
2013
Z jiných služeb poskytujících sociální rehabilitaci (s jiným registračním číslem) Z jiných sociálních služeb s jiným druhem sociální služby Z domácnosti (rodiny) – tzn. nespadá do A., B., D., E. Ze zdravotních služeb Z psychiatrické péče Ze speciálních školských zařízení
4%
4%
40% 35% 6% 9% 0%
37% 37% 5% 11% 0%
Jiné
5%
5%
100%
100%
CELKEM
Z výsledků provedeného výzkumu vyplývá, že největší zastoupení mají uživatelé, kteří přicházejí z domácnosti (tzn., že nepřišli z jiných sociálních služeb, ani ze zdravotnického zařízení) a uživatelé přicházející z jiných sociálních služeb. Dle zkušeností poskytovatelů jde většinou o uživatele pobytových služeb, jako jsou domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem nebo azylová zařízení. Poměrně vysoké číslo (11%) je také u uživatelů přicházejících z psychiatrické péče – u poskytovatelů poskytujících sociální rehabilitaci cílové skupině osoby s chronickým duševním onemocněním dosahuje toto číslo téměř 30%. Hodnota 4% uživatelů přicházejících z jiné služby poskytující sociální rehabilitace tak umožňuje udělat odhad hodnot migrace uživatelů, který činí cca 50 uživatelů.
23
2.9 Kam uživatelé odcházejí Pořadí A. B. C.1 C.2 C.3 D. 1 D. 2 E. F. G. H. I.
Kam uživatelé odešli Odchod do jiné sociální rehabilitace (s jiným registračním číslem) Odchod do sociálních služeb s jiným druhem sociální služby Do domácnosti (zpět do rodiny) Do nové vlastní domácnosti Do zaměstnání Do zdravotních služeb Psychiatrická nemocnice Do speciálních školských zařízení Úmrtí Ulice Jiné Nezjistitelné CELKEM
2012
2013
2%
1%
23% 35% 12% 6% 4% 1% 1% 5% 0% 6% 5%
22% 37% 10% 8% 2% 1% 0% 5% 0% 5% 8%
100%
100%
Podobně jako u předchozí otázky se objevuje nejvyšší hodnota u odpovědi „do domácnosti (zpět do rodiny)“. Jde pravděpodobně o stejnou skupinu uživatelů, kteří nevyužívají jiných sociálních služeb a ani není jejich potřebou posun do nové domácnosti. Je vysoce pravděpodobné, že v této skupině jsou zastoupeny také osoby, které přišly do služby sociální rehabilitace s cílem nalézt vhodné zaměstnání, ale tento cíl se nepodařilo naplnit. Poměrně vysoké procento (23%, resp. 22%) se objevuje u uživatelů, kteří odešli do jiné sociální služby, než je sociální rehabilitace. Tato hodnota může svědčit o efektivní spolupráci mezi jednotlivými poskytovateli a o dobré informovanosti o návazných službách. Důležitými výsledky jsou hodnoty 12%, resp. 10 % u odpovědi „do nové vlastní domácnosti“ a hodnoty 6%, resp. 8% u odpovědi „do zaměstnání“. Pokud budeme předpokládat, že byl tento posun v životě uživatelů podpořen také intervencemi v rámci poskytovaných služeb sociální rehabilitace, nejde jistě o nezanedbatelné číslo. Jedná se v přepočtu o cca 130 osob směřujících do nové domácnosti a o cca 90 osob, které získaly novou práci. Zvláště u počtu osob, které získaly zaměstnání, by byly pozitivním zjištěním ještě vyšší hodnoty, ale vzhledem k situaci na trhu práce v Moravskoslezském kraji je i toto zjištění pozitivní.
24
2.10 Potřeby uživatelů Které oblasti potřeb uživatelů služba řeší potřeba doprovodu Samostatný pohyb (mobilita a orientace)
získat dovednost samostatného pohybu orientovat se v možnostech dopravního systému orientovat se v místním prostředí využívat nové formy komunikace (elekt. komunikace, telefon) efektivně používat verbální komunikaci (běžná společenská)
Komunikace
využívat alternativní způsob komunikace umět interpretovat sdělený obsahu Verbální komunikace cílená (získání práce, jednání na úřadech… potřeba zajištění stravy a pomoc při podávání stravy (u pobytové formy)
Stravování
potřeba získání dovednosti přípravy stravy potřeba získání stravovacích návyků oblékání a obouvání
Zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu
tělesná hygiena výkon fyziologické potřeby péče o zdraví Potřeba pomoci při posílení vztahu s rodinou potřeba přátelství
Zajištění a kontakt se společenským prostředím
potřeba partnerských vztahů potřeba sdílení zkušeností potřeba změny prostředí Získat dovednost ovládat domácí spotřebiče potřeba čistoty (úklid, praní apod.) potřeba zvládat péči o děti
Péče o domácnost
potřeba dovednosti hospodaření s penězi potřeba úpravy domácího prostředí potřeba údržby domácnosti potřeba hospodárnosti v domácnosti potřeba získání rehabilitačních a kompenzačních pomůcek Potřeba pomoci s překonáním administrativních překážek při vyřizování osobních záležitostí
Potřeba pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů
Potřeba umět si zařídit a vyřídit potřebné dokumenty Potřeba být informován v oblasti legislativy týkající se osobních záležitostí Potřeba pomoci v řízení týkající se svéprávnosti
25
Potřeba bezpečí Bydlení
Potřeba najít si bydlení nebo návaznou pobytovou sociální službu Zajištění financí Potřeba zvýšení pracovních kompetencí (naučit se pracovat se stroji, nářadím, počítačem…) Potřeba naučit se pracovním návykům (ranní vstávání do práce, dodržování pracovní doby, přestávky…)
Práce a seberealizace
Potřeba díky soc. rehabilitaci si najít novou práci a udržet ji Být užitečný Potřeba udržení stabilizovaného stavu a kvality života Potřeba seberozvoje a vzdělávání
Nadefinované potřeby zahrnují celou škálu potřeb uživatelů sociální služby, jejich výčet vychází z potřeb, se kterými do služby uživatelé přicházejí. Skrze cílové skupiny je dle zkušeností poskytovatelů nejčastější potřebou potřeba práce a seberealizace, především pak potřeba nalézt si novou práci – ať už z finančních důvodů nebo z důvodu aktivního zapojení se do života společnosti. Jak ukazuje níže uvedená tabulka, výsledky dotazníkového šetření prokázaly, že s touto potřebou přicházelo v letech 2012 i 2013 téměř 40 % uživatelů. 2012
2013
Podíl %
Podíl %
Práce a seberealizace
37%
39%
Zajištění a kontakt se společenským prostředím
12%
12%
Potřeba pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů
12%
11%
Komunikace
11%
10%
Péče o domácnost
8%
9%
Samostatný pohyb (mobilita a orientace)
8%
7%
Bydlení
5%
6%
Stravování
4%
3%
Zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu
2%
2%
100%
100%
Oblasti potřeb uživatelů
CELKEM
Z ostatních potřeb jsou dle výsledků průzkumu na předních místech potřeba „zajištění a kontakt se společenským prostředím“, „potřeba pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů“ a „komunikace“. Všechny tyto potřeby vyplývají z nedostatečných sociálních kompetencí uživatelů služeb sociální rehabilitace, přičemž právě rozvoj těchto kompetencí je hlavním cílem poskytované 26
služby. Jednotlivé činnosti poskytovatelů a forma jejich realizace směřují k rozvoji potřebných schopností a dovedností uživatelů tak, aby postupně uvedené potřeby byly schopni saturovat vlastními silami. Srovnání jednotlivých cílových skupin neukazuje na velký rozdíl strukturu potřeb, rozdíl je následně spíše v používaných metodách práce s uživateli. Další skupinou potřeb jsou potřeby spojené se soběstačností v praktických životních dovednostech, jako je péče o domácnost (9%) a samostatný pohyb (7%). Především potřeba rozvoje dovedností samostatného pohybu se týká hlavně cílové skupiny osob se zrakovým postižením, kde patří rozvoj mobility k nejdůležitějším činnostem poskytovatelů. Potřeba bydlení se objevuje u 6 % uživatelů – ve skutečnosti je, dle praktických zkušeností poskytovatelů, tato potřeba mnohem rozšířenější, uživatelé ji však řeší s poskytovateli jiných služeb. Dle specifik jednotlivých cílových skupin v oblasti potřeb, lze klíčové potřeby rozdělit takto: Osoby s chronickým duševním onemocněním 1. práce a seberealizace z důvodu získání financí 2. bydlení 3. zajištění kontaktu se společenským prostředím Osoby s mentálním postižením 1. práce a seberealizace z důvodu získání pocitu užitečnosti a z důvodu získání financí 2. zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu a o domácnost 3. komunikace Osoby se zrakovým postižením 1. práce a seberealizace z důvodu získání financí a pocitu užitečnosti 2. soběstačnost (zvládání úkonů o vlastní osobu a o domácnost) 3. samostatný pohyb Osoby ohrožené sociálním vyloučením 1. práce a seberealizace 2. pomoc při uplatňování práv a oprávněných zájmů (včetně rozvoje finanční gramotnosti) 3. bydlení
Doporučení č. 8: Vzhledem k důležitosti naplňování potřeb uživatelů by součástí žádostí o dotace na financování sociálních služeb měla být i kapitola „potřeby, na které služba reaguje“. Při hodnocení žádostí by tak zadavatel měl možnost posoudit, zda daná služba spadá do sociální rehabilitace a zda reaguje na relevantní potřeby. 27
2.10.1 Potřeba práce a seberealizace Činnosti poskytovatelů jsou velmi často směřovány k uspokojování této potřeby, zaměstnání uživatele je většinou dovršením dlouhodobé systematické práce na rozvoji jednotlivých složek osobnosti uživatele. Potřeba práce a seberealizace primárně vyplývá z potřeby získání financí na uspokojování základních potřeb, jako je například zajištění bydlení, a rovněž z důvodu z potřeby cítit se užitečným a plnohodnotným členem společnosti. Překážky, které dosažení tohoto cíle komplikují, mají několik důvodů. Důvody mohou vyplývat z celkové negativní situace na trhu práce, nebo se postupem času prokáže, že daná osoba není schopna z důvodu svých zdravotních omezení, která mohou postupem času stupňovat svou intenzitu, což daná služba v daném období není schopna ovlivnit, dlouhodobě pracovní uplatnění udržet. Nezřídka je možné setkat se i s paradoxním jednáním uživatelů, kdy některé osoby deklarují svou motivaci k zaměstnání, avšak po nalezení pracovní příležitosti z různých důvodů práci odmítnou. Jako důvod odmítnutí práce tyto osoby uvádějí nedostatečnou finanční motivaci, kdy nabízený plat jen mírně převyšuje výši sociálních dávek a různých dalších příspěvků, nebo tyto osoby nejsou schopny dlouhodobě změnit životní styl a dlouholeté návyky. Úspěšné vyřešení této nejčastější potřeby vede ke snížení potřeby využívání sociálních služeb ze strany uživatelů, potažmo k uvolnění kapacit v sociálních službách a snížení finančních nákladů státu na pasivní politiku zaměstnanosti. Dále je nutné přihlédnout k faktu, že poměrně velkou část uživatelů služeb tvoří lidé v postproduktivním věku, kteří potřebu zaměstnávání neuvádějí jako prioritní. Důsledkem toho je skutečnost, že u ostatních uživatelů bude význam této potřeby procentuálně ještě vyšší. U osob v postproduktivním věku naopak vzroste význam potřeb, jako jsou potřeba zvýšení samostatnosti při vykonávání běžných činností, snížení závislosti na cizí pomoci (ať už se jedná o rodinu, blízké osoby, nebo služby sociální péče), omezení sociální izolace a začlenění do běžného života ve společnosti, nalezení možností, jak trávit svůj volný čas atd. Doporučení č. 9: Cestou k řešení problémů při saturaci potřeby práce a seberealizace je provázání služeb se státní správou, samosprávou a s poskytovateli nabízejícími jiné sociální služby, např. službu sociálně terapeutické dílny a dále organizacemi provozujícími chráněné dílny – zde v praxi často narážíme na odmítnutí uživatelů z důvodu nedostatečných kapacit, nebo z důvodu upřednostňování zaměstnanců z řad osob mimo síť sociálních služeb. Dalším z nezbytných kroků je prohloubení spolupráce s obcemi ve smyslu jejich systematičtějšího zapojení do zaměstnávání znevýhodněných osob např. formou vytvoření pracovních míst v oblastech, které jsou řešeny subdodávkou (úklid, technické služby, apod.) Nezbytným předpokladem je zlepšení komunikace mezi poskytovateli a obcemi – poskytovatelé mohou v podobných případech figurovat jako zdroj informací. Jejich zkušenosti s uživateli a s prací s cílovou skupinou mohou být v případě zapojení obcí velmi užitečné. Tam, kde je zaveden funkční systém komunitního plánování rozvoje sociálních služeb, jde již dnes vidět posun k lepšímu.
28
V neposlední řadě opatření je také podpora rozvoje sociálních podniků v regionech, bez kterých se situace v zaměstnanosti uživatelů sociální rehabilitace nezlepší. Příkladem dobré praxe je obec Odry, kde vzniklo několik sociálních firem. Tyto firmy pracují se svými zaměstnanci i na řešení jejich sociálních problémů, aktivní jsou rovněž v hledání možností ubytování pro pracovníky z jiných obcí.
29
2.11 Činnosti a úkony služby sociální rehabilitace Následující tabulka byla součástí dotazníku pro poskytovatele sociální rehabilitace a specifikuje obsah jednotlivých činností definovaných příslušnou vyhláškou. Specifikace jednotlivých úkonů vychází z praxe poskytovatelů. Základní činnosti1
Úkony2 / specifikace úkonu Poskytnutí informace směřující k řešení nepříznivé sociální situace Poskytnutí informace o možnostech výběru druhu sociálních služeb a o jiných formách pomoci
Základní sociální poradenství Poskytnutí informace o základních právech a povinnostech osoby
Poskytnutí informace o možnostech podpory členů rodiny Nácvik obsluhy běžných zařízení a spotřebičů
Informace o tom, kde se obrátit, o co lze žádat a kde o to žádat, apod. a poskytnutí kontaktů Informace o druzích sociálních služeb, kontaktů na ně a možnosti volby mezi nimi (vč. předávání letáčků poskytovatelů sociálních služeb) Informace o jiných formách pomoci než jsou sociální služby (např. dávková agenda) a o návazných službách Informace o základních právech a povinnostech osoby v souvislosti s poskytováním služeb (možnost výběru služby, nestrannost, diskrétnost, ochrana osobních údajů, bezplatnost, práva uživatele v souvislosti se smlouvou o využívání služby apod.) Informace o běžně dostupných zdrojích pomoci a službách v místě bydliště a kontakty na ně (vzdělávací instituce, zdravotnické instituce, zájmové organizace,
Např. základní informace o příspěvku na péči
Nácvik obsluhy jednoduchých kompenzačních pomůcek Nácvik obsluhy technicky náročných pomůcek na bázi PC Nácvik obsluhy běžných zařízení a spotřebičů v domácnosti Nácvik praní a žehlení Nácvik úklidu domácnosti
Nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění
Nácvik péče o domácnost
Nácvik běžné údržby domácnosti Nácvik nakupování (sestavení nákupního seznamu, nákup, uložení prostoru…) Nácvik vedení domácího rozpočtu Nácvik přípravy pokrmů Poradenství v období těhotenství
Nácvik péče o děti nebo další členy domácnosti
Pomoc s přípravou prostředí pro péči o dítě Péče o dítě (nošení, stravování, hygiena, podávání léků) Specifika prostorové orientace při péči o dítě
Nácvik samostatného pohybu
1 2
Nácvik prostorové orientace a samostatného pohybu (nácvik tras)
dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů dle vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách
30
Nácvik používání výtahů a eskalátorů Nácvik vlastnoručního podpisu Nácvik dovedností potřebných k úředním výkonům (např. vlastnoruční podpis)
Nácvik dovednosti pro vyplňování úředních dokumentů, složenek, apod. Nácvik samostatného vyřizování korespondence (vč. elektronické) Nácvik jednání na úřadech (osobě i telefonicky) Doprovody na jednání do různých veřejných institucí (školy, úřady, lékaři, banky, …)
Doprovody (bez další intervence pracovníka)
Doprovody do zaměstnání Doprovody na kulturní akce Doprovody na akce pořádané přímo poskytovatelem
Nácvik schopností využívat dopravních prostředků
Nácvik orientace v systému veřejné dopravy Nácvik využívání dopravních prostředků Nácvik etikety a chování v různých společenských situacích
Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím
Nácvik chování v různých společenských situacích
Nácvik modelových životních situací (žádost o pomoc, sebeprezentace, reklamace, apod.) Nácvik asertivního chování, včetně řešení konfliktů Nácvik čtení a psaní Braillova písma Elektronická komunikace (skype, chat, e-mail, facebook…)
Nácvik běžných a alternativních způsobů komunikace, práce s informacemi
Nácvik práce s komunikačními tabulkami, piktogramy, apod. Nácvik znakové řeči Nácvik telefonické komunikace Nácvik verbální komunikace (schopnost vyjádřit se) Nácvik orientace v čase Zprostředkování absolvování kurzů aj. školení potřebných pro následné pracovní uplatnění
Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti
Upevňování získaných motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností
Upevňování komunikačních dovedností Trénink kognitivních funkcí Nácvik specifických pracovních dovedností dle individuálních potřeb uživatele (obsluha PC, spec. pomůcek, nástrojů a zařízení, apod.) Předvedení vhodné pomůcky
Podávání informací o získávání rehabilitačních a kompenzačních pomůcek
Doporučení pomůcky Pomoc se získáním pomůcky, včetně získání příspěvku Půjčovna pomůcek
Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních
Informační servis a zprostředkování služeb
Informace o zaměstnávání zdravotně postižených Informace o vhodných pracovních místech
31
záležitostí
(zaměstnávání) – týká se konkrétních uživatelů
Seznámení s pracovním prostředím Informace o rekvalifikacích a pracovní rehabilitaci Podpora při jednání uživatele na ÚP Podpora při jednání se zaměstnavatelem Vyřizování osobních dokladů
Poskytnutí ubytování (pobytová forma)
Informační servis a zprostředkování služeb (oblast sociální)
Informace o sociálních výhodách a příspěvcích a pomoc s jejich vyřízením
Poskytnutí ubytování
Zajištění ubytování
Úklid, praní a drobné opravy ložního a osobního prádla a ošacení, žehlení
Zajištění celodenní stravy Poskytnutí stravy (pobytová forma)
Pomoc při podávání jídla a pití
Informace o navazujících a alternativních službách a podpora při vstupu do těchto služeb
Nácvik zvládání péče o domácnost, včetně praní a žehlení
Zajištění úklidu a praní i žehlení osobního prádla Zajištění stravy v rozsahu min. 3 jídel denně Upevnění stravovacího režimu (kvalita a kvantita jídla) Pomoc s donáškou jídla na stůl Zajištění pravidelného pitného režimu Dohled při výměně oblečení
Pomoc při úkonech osobní hygieny Pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu (pobytová forma)
Dohled a pomoc při celkové hygieně Zajištění prostor pro osobní hygienu Dohled a pomoc při ranní hygieně
Pomoc při základní péči o vlasy a nehty
Pomoc při použití WC
Pomoc při stříhání vlasů a při holení Pomoc při úpravě nehtů Zajištění vybavení toalet kompenzačními pomůckami Pomoc při očistě po použití WC
Individuální plány, krizové plány, sociální anamnéza, mapování potřeb, smlouvy s uživatelem (tvorba, hodnocení …) Fakultativní služby Další specifické činnosti a úkony
32
Srovnání rozsahu jednotlivých činností znázorňuje následující tabulka: 2012
2013
Podíl %
Podíl %
3%
4%
3%
3%
4%
4%
Poskytnutí informace o možnostech podpory členů rodiny
1%
1%
Nácvik obsluhy běžných zařízení a spotřebičů
2%
1%
Nácvik péče o domácnost
7%
9%
Nácvik péče o děti nebo další členy domácnosti
1%
1%
Nácvik samostatného pohybu včetně orientace ve vnitřním i venkovním prostoru
2%
3%
Nácvik dovedností potřebných k úředním výkonům (např. vlastnoruční podpis)
3%
2%
Doprovázení dospělých
4%
5%
Nácvik schopností využívat dopravních prostředků
1%
1%
Nácvik chování v různých společenských situacích
5%
5%
Nácvik běžných a alternativních způsobů komunikace, kontaktu a práce s informacemi
5%
5%
22%
24%
Podávání informací o získávání rehabilitačních a kompenzačních pomůcek
2%
2%
Informační servis a zprostředkování služeb (zaměstnávání) – týká se konkrétních uživatelů
9%
8%
Informační servis a zprostředkování služeb (oblast sociální)
3%
3%
Poskytnutí ubytování (pobytová forma)
1%
1%
Poskytnutí stravy (pobytová forma)
1%
1%
1%
1%
11%
10%
Nespecifikovány
4%
2%
Propagace služby a osvěta (přednášky ve školách) Úkony ve prospěch klienta Terapeutické skupiny vzdělávání - příprava na budoucí povolání
7%
5%
Základní činnosti
Úkony
Poskytnutí informace směřující k řešení nepříznivé sociální situace Poskytnutí informace o možnostech výběru druhu sociálních Základní sociální poradenství (celkem služeb a o jiných formách pomoci 12 % v roce 2013) Poskytnutí informace o základních právech a povinnostech osoby
Nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění (celkem 16 % v roce 2013) Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím (celkem 16 % v roce 2013)
Výchovné, vzdělávací a Upevňování získaných motorických, psychických a sociálních aktivizační činnosti schopností a dovedností (celkem 24 % v roce 2013) Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí (celkem 13 % v roce 2013)
Pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu (pobytová forma) Individuální plány, krizové plány, sociální anamnéza, mapování potřeb, smlouvy s uživatelem (tvorba, hodnocení …) Fakultativní služby Další specifické činnosti a úkony
33
Největší podíl činností (24%) poskytovatelů se týká výchovných, vzdělávacích a aktivizačních činností, kam spadají následující úkony: Zprostředkování absolvování kurzů aj. školení potřebných pro následné pracovní uplatnění Upevňování komunikačních dovedností Trénink kognitivních funkcí Nácvik specifických pracovních dovedností dle individuálních potřeb uživatele (obsluha PC, speciálních pomůcek, nástrojů a zařízení, apod.)
Tato skupina činností ve velké míře směřuje k naplnění nejčastější potřeby, kterou je potřeba najít zaměstnání. Uživatelé jsou podporováni v rozvoji specifických dovedností, které jsou nezbytné pro zvýšení šancí na pracovní uplatnění. V rámci těchto činností bylo poskytnuto v roce 2013 celkem 1128 úkonů. Velký podíl (16%) na poskytovaných činnostech má také „Nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění“. Patří zde: Nácvik obsluhy jednoduchých kompenzačních pomůcek Nácvik obsluhy technicky náročných pomůcek na bázi PC Nácvik obsluhy běžných zařízení a spotřebičů v domácnosti Nácvik praní a žehlení Nácvik úklidu domácnosti Nácvik běžné údržby domácnosti Nácvik nakupování (sestavení nákupního seznamu, nákup, uložení prostoru…) Nácvik vedení domácího rozpočtu Nácvik přípravy pokrmů Poradenství v období těhotenství Pomoc s přípravou prostředí pro péči o dítě Péče o dítě (nošení, stravování, hygiena, podávání léků) Specifika prostorové orientace při péči o dítě Nácvik prostorové orientace a samostatného pohybu (nácvik tras) Nácvik používání výtahů a eskalátorů Nácvik vlastnoručního podpisu Nácvik dovednosti pro vyplňování úředních dokumentů, složenek, apod. Nácvik samostatného vyřizování korespondence (vč. elektronické) Nácvik jednání na úřadech (osobě i telefonicky)
34
Tato skupina činností poskytovatelů směřuje k rozvoji takových schopností a dovedností uživatelů, které jim umožní získat soběstačnost v praktických oblastech běžného života jako je péče o domácnost, péči o dítě, samostatný pohyb, ale i schopností samostatně jednat na úřadech a podobně. Počet úkonů, který byl realizován v rámci této skupiny, byl 2 595. 16% činností bylo zaměřeno rovněž na „Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím“. Sem patří tyto úkony: Doprovody na jednání do různých veřejných institucí (školy, úřady, lékaři, banky, …) Doprovody do zaměstnání Doprovody na kulturní akce Doprovody na akce pořádané přímo poskytovatelem Nácvik orientace v systému veřejné dopravy Nácvik využívání dopravních prostředků Nácvik etikety a chování v různých společenských situacích Nácvik modelových životních situací (žádost o pomoc, sebeprezentace, reklamace, apod.) Nácvik asertivního chování, včetně řešení konfliktů Nácvik čtení a psaní Braillova písma Elektronická komunikace (skype, chat, e-mail, facebook…) Nácvik práce s komunikačními tabulkami, piktogramy, apod. Nácvik znakové řeči Nácvik telefonické komunikace Nácvik verbální komunikace (schopnost vyjádřit se) Nácvik orientace v čase
Uvedené činnosti mají za cíl podpořit uživatele k soběstačnosti ve vztahu k širšímu společenskému prostředí formou doprovodů na různá jednání, ale i nácviku chování v konkrétních modelových situacích a rozvoji alternativních a nadstavbových komunikačních dovedností jako je například Braillovo písmo nebo využívání elektronické komunikace – právě v oblasti nácviku běžných a alternativních způsobů komunikace je největší počet poskytnutých úkonů - 844.
35
Počet úkonů v oblasti zprostředkování kontaktu se společenským prostředím
Doprovody (bez další intervence pracovníka)
Nácvik schopností využívat dopravních prostředků
634
844
597 726
Nácvik chování v různých společenských situacích
Nácvik běžných a alternativních způsobů komunikace, práce s informacemi
Další skupina činností patří do kategorie „Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí“. Patří zde: Předvedení vhodné pomůcky Doporučení pomůcky Pomoc se získáním pomůcky, včetně získání příspěvku Půjčovna pomůcek Informace o zaměstnávání zdravotně postižených Informace o vhodných pracovních místech Seznámení s pracovním prostředím Informace o rekvalifikacích a pracovní rehabilitaci Podpora při jednání uživatele na ÚP Podpora při jednání se zaměstnavatelem Vyřizování osobních dokladů Informace o sociálních výhodách a příspěvcích a pomoc s jejich vyřízením Informace o navazujících a alternativních službách a podpora při vstupu do těchto služeb
Činnosti v této skupině lze rozdělit na činnosti zaměřené na kompenzační pomůcky, činnosti zaměřené na zvýšení šance na nalezení zaměstnání a činnosti zaměřené na vyřizování administrativních záležitostí na úřadech. Výrazně nejvyšší počet úkonů – 1.337 byl zaměřen na 36
oblast Informační servis a zprostředkování služeb v oblasti zaměstnávání, což koresponduje s definováním hlavní potřeby uživatelů sociální rehabilitace. 12% činností poskytovatelů bylo směřováno na poskytování základního sociálního poradenství, jehož obsahem je především: Informace o tom, kde se obrátit, o co lze žádat a kde o to žádat, apod. a poskytnutí kontaktů Informace o druzích sociálních služeb, kontaktů na ně a možnosti volby mezi nimi (vč. předávání letáčků poskytovatelů sociálních služeb) Informace o jiných formách pomoci než jsou sociální služby (např. dávková agenda) a o návazných službách Informace o základních právech a povinnostech osoby v souvislosti s poskytováním služeb (možnost výběru služby, nestrannost, diskrétnost, ochrana osobních údajů, bezplatnost, práva uživatele v souvislosti se smlouvou o využívání služby apod.) Informace o běžně dostupných zdrojích pomoci a službách v místě bydliště a kontakty na ně (vzdělávací instituce, zdravotnické instituce, zájmové organizace,
Rozložení počtu konkrétních úkonů v této oblasti v roce 2013 ukazuje na nízký zájem o poskytnutí informací o možnostech podpory rodiny, v ostatních oblastech poradenství jsou úkony poskytovány rovnoměrně. Počet úkonů v oblasti základní sociální poradenství
Otázkou k diskuzi zůstává, zda obsah intervencí poskytnutých v rámci základního sociálního poradenství neukazuje na fakt, že sociální služby částečně suplují činnosti, které by měly být obsahem 37
povinností zaměstnanců státní správy (sociální pracovníci v obcích a sociální pracovníci na úřadech práce). Například zaměstnanci úřadu práce by sice měli klientům s vyplňování jednotlivých formulářů pomáhat, nicméně jejich časová vytíženost je však často taková, že jsou nuceni vyžadovat od klientů přicházet na jednání vždy s vyplněným formulářem. Specifické úkony realizované pouze poskytovateli s pobytovou formou sociální rehabilitace analýze nepodrobujeme s ohledem na klíčová doporučení související obecně s pobytovou formou sociální rehabilitace. Poměrně velký podíl na přímé práci s uživatelem má administrativa spojená s přípravou smluv a jejich dodatků, tvorba individuálních plánů a jejich hodnocení, ale i samotné zaznamenávání činnosti. U většiny poskytovatelů se podíl administrativy pohybuje mezi 20 až 40 %. Tato hodnota odpovídá i praktickým zkušenostem poskytovatelů. Kolik % na celkové přímé práci s uživateli tvořila administrativa spojená s poskytnutím služby přímo uživateli? 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 průměr
2012 6,00% 25,00% 25,00% 30,00% 34,00% 30,00% 25,00% 32,00% 25,00% 25,00% 20,00% 35,00% 25,00% 25,00% 95,00% 20,00% 45,00% 15,00% 18,00% 38,00% 25,00% 25,00% 18,00% 20,00% 40,00% 5,00% 30,00% 28%
2013 6,00% 25,00% 20,00% 35,00% 39,00% 25,00% 25,00% 35,00% 30,00% 25,00% 25,00% 40,00% 25,00% 30,00% 95,00% 25,00% 45,00% 17,00% 31,00% 38,00% 25,00% 25,00% 19,00% 30,00% 45,00% 5,00% 50,00% 31%
38
Doporučení č. 10: Provést analýzu obsahu úkonů zaměřených na základní sociální poradenství a srovnat s povinnostmi příslušných úřadů státní správy. V rámci spolupráce je třeba také zlepšit informovanost o poskytovaných službách sociální rehabilitace a jejich náplní. V rámci tohoto doporučení se ukazuje jako žádoucí, zamyslet se nad případnou možností posílení úřadů státní správy o sociální pracovníky, kteří by měli časové kapacity na vypisování formulářů s klienty.
39
2.12 Personální zajištění služby Poskytovatelé služby sociální rehabilitace mají ve většině případů nízký počet úvazků pracovníků v přímé práci, 19 z nich má přepočtený počet úvazků pracovníků v přímé péči menší než tři.
Nízký počet přepočtených úvazků pracovníků v přímé práci je někdy způsoben dělením úvazků pracovníků mezi různé registrované služby poskytovatele, ve svém důsledku ale vždy pravděpodobně vede k vysoké vytíženosti pracovníků. Z uvedeného je zřejmá minimální možnost řešení nedostatku financí snižováním personálních kapacit poskytovatelů. Dalším faktorem ovlivňujícím efektivnost dané služby je také poměr přepočtených úvazků v nepřímé práci na jeden úvazek v přímé práci, který se například v roce 2013 pohyboval mezi hodnotami 0 až 1,6 (pomineme-li irelevantní hodnotu 4 u jednoho z poskytovatelů). Průměrnou hodnotou tak byla hodnota 0,33 přepočtených úvazků v nepřímé práci na jeden úvazek v přímé práci. Nízké hodnoty tohoto faktoru (blížící se nule) mohou být zapříčiněny evidováním úvazků v nepřímé práci v rámci jiné registrované služby nebo větší mírou využívání outsourcingu například v oblasti účetních a personálních služeb. Poměr přepočtených úvazků ostatních na 1 pracovníka v přímé péči 1 2 3 4 5 6
2012 0,07 0,33 0,51 0,12 0,15 0,33
2013 0,11 0,79 0,35 0,29 0,29 0,43 40
Poměr přepočtených úvazků ostatních na 1 pracovníka v přímé péči 7 8 9 10 11 12 13 14 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 průměr
2012 0,40 0,74 0,08 0,38 0,18 0,04 0,33 0,33 0,44 0,19 0,40 1,47 0,09 0,36 0,19 0,23 0,00 0,00 0,78 0,28 0,32
2013 0,67 0,65 0,10 0,35 0,18 0,05 0,43 0,20 0,34 0,19 0,59 1,60 0,12 0,61 0,15 0,15 0,00 0,00 0,39 0,30 0,33
Doporučení č. 11:
Návrh horního limitu poměru počtu přepočtených úvazků v nepřímé práci na 1 úvazek v přímé práci ve třech variantách
Optimální varianta Základní varianta Krizová varianta
max. 0,4 přepočtených úvazků v nepřímé práci na 1 v přímé práci max. 0,45 přepočtených úvazků v nepřímé práci na 1 v přímé práci max. 0,5 přepočtených úvazků v nepřímé práci na 1 v přímé práci
Vyšší hodnota uvedeného limitu při krizové variantě je vydefinovaná na základě předpokladu, že řešení finančního dopadu krizového scénáře bude mít za důsledek snížení úvazků pracovníků v přímé práci, čímž paradoxně hodnota tohoto kritéria stoupne. Dle zkušeností poskytovatelů jsou úvazky pracovníků v nepřímé práci většinou definovány takovým způsobem, který již neumožňuje jejich další snižování. Dopad podobného řešení krizové situace bude samozřejmě vyšší u menších organizací, kam většinu poskytovatelů služby sociální rehabilitace patří. Nejmenší dopad může mít krizová situace na poskytovatele, kteří jsou součástí větších organizací. Srovnávajícím faktorem je také počet uživatelů na 1 úvazek pracovníka v přímé péči. Hodnoty z roku 2013 jsou uvedeny v následující tabulce: 41
2013 číslo dotazníku
Počet uživatelů dle počtu uzavřených smluv
17 12 11 3 5 4 10 23 2 6 19 7 9 13 22 21 16 26 24 14 18 8 25 15 27 1 20
40 33 3 4 9 9 23 31 14 10 39 18 122 31 47 26 13 27 20 32 95 76 10 18 302 81 207
31,56 6,35 0,65 0,81 1,55 1,35 3,5 3,82 2,5 1,43 9,41 2,5 10 3,12 3,78 2,9 1,17 2,08 1,1 1,5 5,46 3,97 0,3 2,5 7,675 1,66 2,8
50
4,3
celkový průměr
Počet přepočtených úvazků za sociální službu celkem
Počet uživatelů na Počet přepočtených jednoho úvazků pracovníků v pracovníka v přímé přímé práci práci 26,5 1,51 6,07 5,44 0,55 5,45 0,6 6,67 1,2 7,50 1,05 8,57 2,6 8,85 3,33 9,31 1,4 10,00 1 10,00 3,62 10,77 1,5 12,00 9,08 13,44 2,18 14,22 3,28 14,33 1,8 14,44 0,87 14,94 1,5 18,00 1,1 18,18 1,25 25,60 3,43 27,70 2,4 31,67 0,3 33,33 0,5 36,00 5,9 51,19 1,5 54,00 2,5 82,80 3,2
20,2
Počet uživatelů na pracovníka v přímé práci má vypovídající hodnotu ve vztahu k personálním kapacitám poskytovatelů. Hodnoty v tabulce neodrážejí specifika činnosti jednotlivých poskytovatelů, nicméně lze výsledky brát v potaz pro určení průměrné a minimální hodnoty platné pro poskytovatele. Tři nejnižší hodnoty v tabulce jsou vykazovány poskytovateli s registrovanou pobytovou formou sociální rehabilitace, u kterých lze s ohledem na používané formy práce a provozní dobu nastavit odlišné limity. Průměrná hodnota u těchto poskytovatelů je 4,3 uživatelů na jednoho pracovníka v přímé práci.
42
Z vyplněných dotazníků od ostatních poskytovatelů vyplývá, že pod hodnotou deset uživatelů na jednoho pracovníka v přímé práci je pouze pět poskytovatelů SR, další tři poskytovatelé vykazují výraznou odchylku opačným směrem – 51, 54 a 82 uživatelů na jednoho pracovníka v přímé práci. Otázka kapacity poskytovatelů bude vždy velmi diskutovaná a pohledy na nastavení kapacit se budou vždy velmi lišit. Jeden z pohledů na nastavování kapacit vychází z výpočtu předpokládaného počtu hodin přímé práce s konkrétním uživatelem a plánování činnosti jednotlivých pracovníků skrze tyto plánované činnosti a jejich hodinových rozsahů tak, aby nepřekročily hodinové úvazky pracovníků. Při nastavování kapacit služby je třeba zohlednit fakt, že nastavené parametry vždy silně ovlivní činnost poskytovatelů a především vykazované skutečnosti. Z tohoto hlediska je důležité promyslet, v jaké podobě by šlo nastavit obecné parametry kvality služby, jako například procento uživatelů, kteří úspěšně dosáhli stanoveného cíle, tj. nalézt práci a podobně. Doporučení č. 12: Bez ohledu na cílové skupiny a zaměření činnosti poskytovatelů sociální rehabilitace lze stanovit jako minimální počet uživatelů na jeden úvazek pracovníka v přímé péči hodnotu 10. Hodnota v tomto případě znamená počet uživatelů, se kterými pracovník dlouhodobě pracuje na naplňování definovaných potřeb. U poskytovatelů s nižší hodnotou navrhuje pracovní skupina nízký počet uživatelů ve vztahu k úvazkům pracovníků v přímé péči řešit, a dále tuto hodnotu sledovat ze strany zadavatelů. Poskytovatelé s registrovanou pobytovou formou sociální rehabilitace by měli dosáhnout hodnoty 4 uživatelé na jednoho pracovníka v přímé práci. S ohledem na udržení kvality poskytovaných služeb a na administrativní zátěž pracovníků spojenou s každým jedním uživatelem se jeví jako v praxi udržitelné následující limity:
Návrh počtu uživatelů na 1 úvazek pracovníka v přímé práci (mimo pobytovou formu)
Optimální varianta Základní varianta Krizová varianta
10 až 15 uživatelů na 1 úvazek pracovníka v přímé práci 10 až 20 uživatelů na 1 úvazek pracovníka v přímé práci 10 až 30 uživatelů na 1 úvazek pracovníka v přímé práci
Pro zajištění srovnatelnosti tohoto výstupu ze strany jednotlivých poskytovatelů je nutné pro tyto účely upřesnit pojem „uživatel“ – v tomto případě se jedná o uživatele s nastavenými individuálními plány a písemnou smlouvu. Cílem tohoto upřesnění je minimalizovat možné zkreslení způsobené množstvím „jednorázových“ uživatelů s ústní smlouvou. Uživatel jako ukazatel kapacity služeb však není dostačující. Jak už bylo uvedeno, je nutné interní nastavení kapacity u jednotlivých poskytovatelů ve smyslu výpočtu předpokládaného počtu hodin přímé práce s uživateli, plánované činnosti s uživateli a úvazků pracovníků v přímé péči.
43
2.13 Náklady na personální zajištění služby Personální náklady jednotlivých poskytovatelů tvoří největší část celkových nákladů. Pohybují se od 55.000,- Kč až do 4.523.052,- Kč. Jakékoliv snížení příjmu se odrazí především v této rozpočtové kapitole. Důležitým srovnávacím kritériem je hodnota vyjadřující podíl nákladů na pracovníky v přímé péči k celkovým personálním nákladům. 1. Poměr pracovníků v přímé práci/průměrný počet přepočtených úvazků
2. Průměrné celkové personální náklady za rok na službu
3. Průměrné personální náklady na pracovníky v přímé práci na službu za rok
Podíl % (ř. 3/ř. 2 * 100)
2012 76%
1 045 785 Kč
763 875 Kč
71%
779 133 Kč
67%
2013 75%
1 110 124 Kč
Náklady na zajištění přímé práce v letech 2012 a 2013 představovaly 71 % a 67 % z celkových personálních nákladů, přičemž podíl úvazků činil v jednotlivých letech 76 % a 75 %. Tento pokles může být důsledkem zavádění nutných úspor na personálních nákladech, který je popsán v předchozí kapitole. Při bližším zkoumání dat od jednotlivých poskytovatelů jsme došli k závěru, že jeden z 27 dotázaných neuvedl v otázce personálních nákladů relevantní data, jelikož podíl nákladů pracovníků v přímé péči na celkových personálních nákladech je u nich 36 %, a přitom podíl úvazků činí 100 %. S daty z tohoto dotazníku jsme v následujících rozborech nepočítali. Personální náklady na jeden úvazek Poměrně rozdílné jsou průměrné náklady na 1 úvazek za měsíc. Zatímco v jedné ze služeb činily v roce 2012 náklady 8 680,- Kč na úvazek a měsíc, v jiné to bylo 44 248,- Kč. Náklady o rok později, tj. v roce 2013, pak byly nejnižší 10 129,- Kč a nejvyšší 36 165,- Kč. Průměrné měsíční náklady na 1 úvazek byly v roce 2013 24 634,- Kč (jedná se o super hrubou mzdu, což je cca 18 390 Kč hrubé mzdy). Tato hodnota vyjadřuje průměr za všechny pracovní pozice zahrnuté do personálních nákladů služby azylový dům, tedy i mzdy managementu. Personální náklady na pracovníky v přímé péči se pohybovaly v roce 2012 od 14 514,- Kč po 51 786,Kč na úvazek a měsíc. V roce 2013 se pak pohybovaly od 14 223,- Kč po 28 510,- Kč na úvazek a měsíc. Průměrné měsíční náklady na 1 úvazek pracovníka v přímé péči v roce 2013 byly 21 934,- Kč (což je cca 16 300 Kč hrubé mzdy).
44
Personální náklady pracovníků v přímé práci na jednoho klienta Průměrné personální náklady pracovníků v přímé práci na zabezpečení jednoho klienta byly v roce 2013 cca 24 450,- Kč, přičemž rozptyl je od 3 014,- Kč do 113 076,- Kč. V tomto zjištění se promítá různorodost služby sociální rehabilitace z hlediska forem služby (ambulantní, terénní či pobytové) i cílových skupin a s tím souvisejících potřeb, jež jednotlivé služby uspokojují. V důsledku toho průměrné náklady na jednoho klienta ztrácí vypovídací schopnost. Výše uvedené výsledky může zkreslovat fakt, že se opíráme o data, u nichž nemáme jistotu, že je poskytovatelé uvedli správně. Jedná se především o údaj „celkové personální náklady“, jež se zdá být u některých respondentů nepřiměřeně vysoký, a lze usuzovat, že se netýkají pouze předmětné sociální služby, ale poskytovatele samotného, jež může mít vícero registrovaných sociálních služeb. Dále může výsledky zkreslovat skutečnost, že nevíme, zda celkové personální náklady jednotlivých poskytovatelů obsahují i náklady na obslužné činnosti (jako je zpracování účetnictví, úklid apod.). Pokud jsou služby některým z poskytovatelů nakupovány a jiným nikoli, údaje pak nejsou porovnatelné. Ve výsledcích dotazníkového šetření se nachází šest poskytovatelů, jejichž počet přepočtených úvazků ostatních na jeden úvazek pracovníka v přímé práci činí méně než 0,12! Dva z nich dokonce 0,00. To by prakticky znamenalo, že se o službu „nikdo nestará“, koncepčně nepracuje, metodiky nevede. Z podrobného zjištění víme, že nula se objevuje u poskytovatelů, jež zabezpečují financování oněch ostatních činnosti ze zdrojů plynoucích z jiné sociální služby. Doporučení č. 13: Uvažujeme-li o definici poměru pracovníků v přímé práci k ostatním pracovníkům služby, musíme si prvotně definovat nezbytné činnosti, jež musí každý poskytovatel zajistit vedle přímé práce s klientem. Jedná se např. o tyto činnosti:
řízení organizace tvorba a revize metodik sociální práce a následné metodické vedení pracovníků tvorba a revize dalších vnitřních předpisů týkající se služby (související s naplňováním personálních a provozních standardů kvality) ekonomické, účetní a personální činnosti tvorba projektů za účelem zkvalitnění služby a získání finančních prostředků od donátorů a následné projektové řízení aktivity související s marketinkem a propagací služby, a s komunitním plánováním v jednotlivých obcích s působností poskytovatele úklid, opravy a údržby
Je logické, že objem činností v přímé práci musí převažovat nad těmi „ostatními“. Podle velikosti zařízení však některé činnosti budou nakupovány a jiné zajišťovány vlastními zaměstnanci. 45
Dostáváme se tak do roviny, že navrhujeme nedefinovat poměr úvazků přímé práce k úvazkům ostatních pracovníků, ale definovat poměr nákladů na nezbytné ostatní činnosti k personálním nákladům na pracovníky v přímé práci. Doporučujeme, aby náklady na nezbytné ostatní činnosti byly pokrývány ve výši:
krizová varianta – 30-50 % personálních nákladů připadajících na přímou práci. základní varianta – 50-70 % personálních nákladů připadajících na přímou práci. optimální varianta – 70-90 % personálních nákladů připadajících na přímou práci.
Pokud se procento pokrytí ostatních činností bude blížit k horní hranici, bude mít zařízení dostatek prostředků na zkvalitňování poskytované sociální služby.
46
2.14 Spoluúčast obcí na financování služby sociální rehabilitace 2012 obec Bruntál Český Těšín Frýdek-Místek Hlučín
částka v Kč
2013 kvantifikovaný odhad nepřímé podpory v Kč
115 832
31 900
79 558
47 000
325 000
56 250
6 000
Kopřivnice Krnov Nový Jičín
556 332
56 250
7 000
Horní Benešov Karviná
částka v Kč
kvantifikovaný odhad nepřímé podpory v Kč
2 000 216 000
305 640
199 000
305 640
14 000
33 000
14 000
5 000 100 000 30 000
50 000
Opava
1 429 000
163 860
925 255
163 860
Ostrava
2 085 000
432 749
890 633
437 749
Třinec CELKEM
80 000 4 471 390
146 000 972 499
2 888 120
977 499
V roce 2012 činila spoluúčast obcí MSK na financování služby sociální rehabilitace 5 443 889,- Kč, z toho 4 471 390,- Kč bylo formou peněžního plnění a 972 499,- Kč formou nepeněžního plnění. V roce 2013 činila spoluúčast obcí MSK na financování služby 3 865 619,- Kč, z toho 2 888 120,- Kč bylo formou peněžního plnění a 977 499,- formou nepeněžního plnění. Oproti roku 2012 došlo v roce 2013 k výraznému poklesu finančních prostředků vyčleněných z rozpočtu obcí ve prospěch uvedené služby. Vliv na toto měla především města Ostrava, Opava, Bruntál a Krnov, jež se podílela na propadu ve financování formou peněžního plnění celkovou částkou mínus 1 849 044,- Kč. Ke zmírnění výrazného propadu nepřispěla ani skutečnost, že některé obce (Frýdek-Místek, Třinec a Nový Jičín) naopak na podporu služby vyčlenili ze svého rozpočtu v roce 2013 více finančních prostředků než v roce 2012, a to v souhrnné výši plus 317 332,- Kč. Podíl nepeněžního plnění na celkovém financování ze strany obcí byl v roce 2012 ve výši 22 % a v roce 2013 ve výši 34 %. K nárůstu podílu došlo především v důsledku snížení finanční podpory službám ze strany obcí. Nepeněžní podpora ze strany obcí je především formou bezplatných nájmů a zvýhodněných nájmů nemovitostí, v nichž je služba poskytována.
47
Doporučení č. 14: Ve finanční podpoře stávajících sociálních služeb ze strany obcí se neodráží skutečný rozsah poskytovaných služeb jednotlivých poskytovatelů. Žádoucí je prohloubit spolupráci obcí s poskytovateli služeb sociální rehabilitace a koncept financování budovat na základě prokazatelných potřeb uživatelů definovaných v komunitních plánech rozvoje sociálních služeb. Pro budoucí období je nezbytné a žádoucí, aby data finančních hodnot uvedená v komunitních plánech obcí pro zajištění služeb v daném období korespondovala s plánováním výše finančních prostředků v dané kapitole rozpočtu obce na podporu sociálních služeb pro dané období, včetně rozpočtových výhledů. Tak lze reálně dosáhnout srovnatelného aktivního zapojení a převzetí odpovědnosti obcí při tvorbě a zajištění udržitelnosti sítě sociálních služeb na území MSK, případně následného zajištění povinné spoluúčasti obcí při financování sociálních služeb pro dané roční dotační období, nebo i pro víceleté financování vymezené např. obdobím realizace konkrétního komunitního plánu. Doporučení č. 15: Model, který by tok financí k poskytovatelům zefektivnil, by mohl spočívat ve financování těch sociálních služeb, jejichž poskytovatelé prokáží poskytnutí služby občanům dané obce za určené předcházející období. Nastavení podobného modelu nemusí být obtížné a určitě by zvýšilo prokazatelnou efektivitu a hospodárnost využívání obecních financí na poskytování sociálních služeb. Doporučení č. 16: Ke zpřehlednění finanční spoluúčasti obcí na financování sociálních služeb by přispělo rovněž nastavení pravidel pro vykazování nepřímé finanční podpory ze strany obcí (nejčastěji zvýhodněné nájmy). Ideálním řešením by byla úprava OK služeb tak, aby zadávání umožnilo zaznamenávat tuto nepřímou podporu.
48
2.15 Model sociální rehabilitace v pobytovém zařízení Jedním z problémů zmiňovaných výše je nejednotnost v poskytování sociální rehabilitace v rámci pobytových služeb či v pobytové formě. Způsob řešení této situace se v současné době diametrálně liší, a to především v poskytovaných činnostech a ve vykazování těchto činností. Sjednocení přístupu by usnadnilo srovnání výkonnosti jednotlivých poskytovatelů, podmínkou pro vyřešení je zapojení všech relevantních poskytovatelů i zadavatelů. Cílem je popsání modelového řešení poskytování služby sociální rehabilitace v pobytovém zařízení. V současné době je sociální rehabilitace s vazbou na pobytovou formu poskytována následujícím způsobem: 1. V rámci pobytové služby (např. azylový dům) je ubytovaným uživatelům poskytovaná také registrovaná služba sociální rehabilitace, která může mít svým obsahem přesah s činnostmi v rámci původní registrované služby. Některé organizace nenabízejí sociální rehabilitaci osobám, které nejsou ubytované v daném zařízení. 2. V jednom zařízení s registrací obou typů služeb jsou u části uživatelů poskytované činnosti evidovány pod službou azylový dům a u jiné části uživatelů pod službou sociální rehabilitace, přestože jde téměř o stejné činnosti. 3. Poskytovatel má registrovanou pouze službu sociální rehabilitace, v rámci které eviduje i činnosti spojené, či vázané na ubytovací formu (zajištění stravy atd.). Z výše uvedeného vyplývá, že srovnání činnosti podobných poskytovatelů je velmi obtížné a je třeba hledat postupy, jak situaci aktuálně řešit a jak vznik případných dalších situací tohoto typu ošetřit v budoucím období. Doporučení č. 17: Z jednání uvnitř pracovní skupiny i z jednání s jinými pracovními skupinami vyplynula následující doporučení k řešení: přehodnotit registrované formy sociální rehabilitace a vyjasnit poslání pobytových forem sociální rehabilitace u poskytovatelů s registrací služby azylové domy apod. přehodnotit, zda poskytované činnosti vyžadují registraci služby sociální rehabilitace nebo zda je lze zařadit pod činnosti vyhláškou stanovených u stávající služby (od poskytovatelů získat argumenty, proč museli registrovat sociální rehabilitaci – např. zda k tomu došlo z důvodu ve vyhlášce definovaných činností nebo definovaných cílových skupin u jednotlivých registrovaných služeb). Tito poskytovatelé by měli být metodicky i finančně podpořeni v rozvoji aktivizačních činností v rámci registrované pobytové služby u poskytovatelů, kteří chtějí mít vedle registrace služby azylový dům také registraci služby sociální rehabilitace, vyžadovat vytvoření podmínek pro otevření této služby také uživatelům, kteří v zařízení ubytovaní nejsou, a ve vytváření těchto podmínek poskytovatele finančně podpořit
49
vytvoření nových zařízení, která budou poskytovat službu sociální rehabilitace cílové skupině osoby sociálně vyloučené, resp. osoby bez přístřeší (ať už budou využívat pobytových forem služeb jiných poskytovatelů nebo ne) Doporučení č. 18: S výše uvedeným souvisí také definování cílové skupiny služby Podpora samostatného bydlení, které neumožňuje poskytovat tuto službu jiné cílové skupině než osobám se zdravotním postižením, včetně duševního onemocnění. Z praxe je však zřejmé, že tuto službu potřebují také osoby sociálně vyloučené a ohrožené sociálním vyloučením. Stojí rovněž za zvážení, zda uvedená služba spadající do služeb sociální péče, kde je vyžadována finanční spoluúčast klientů, je přijatelná pro CS osoby s chronickým duševním onemocněním, která se řadí mezi nízkopříjmové CS, často bez nároku na příspěvek na péči. Alternativou se stejným efektem pro klienta z uvedené CS se jeví sociální rehabilitace poskytovaná terénní formou. U klientů, pro jejich míru zdravotního postižení je nezbytná pravidelná péče, lze využít služeb osobní asistence.
50
2.16 Příklady dobré praxe služby sociální rehabilitace Paní Iva Paní Iva je ženou středního věku s lehkým mentálním postižením, která žila se svou rodinou. Službu sociální rehabilitace využívala s cílem zvýšit své dovednosti tak, aby si mohla najít a udržet pracovní uplatnění. V průběhu dvou let individuální podpory ze strany sociální rehabilitace pracovala na rozvoji svých dovedností směrem ke komunikaci, k nácviku pracovních návyků a dovedností a k samostatnosti. Následně měla možnost absolvovat několik cvičných praxí na běžných pracovištích. Poté se podařilo najít pracovní uplatnění v oblasti úklidu kancelářských prostor a paní Iva v této oblasti pracuje již řadu let. Zprvu využívala podpory pracovnice sociální rehabilitace a v současné době jí poskytuje přirozenou podporu kolegyně v týmu. Paní Iva ukončila poskytování služby sociální rehabilitace. Do služby se vrátila po několika letech na kratší dobu v souvislosti se změnou životní situace, kdy jí zemřel rodinný příslušník, se kterým žila v domácnosti a paní Iva se musela plně osamostatnit také v oblasti hospodaření s finančními prostředky a péči o domácnost. Paní Iva využila individuálních nácviků a konzultací v rámci služby sociální rehabilitace a v průběhu roku se plně osamostatnila. Nyní žije ve svém bytě, chodí do práce na 3 hodiny denně a žije plnohodnotný život v běžné společnosti. Využívání služby sociální rehabilitace ukončila.
Pan Petr Věk: 25 let Diagnóza: praktická slepota, krátkozrakost, tupozrakost, šeroslepota. Petr kontaktoval poprvé poskytovatele při nástupu do prvního ročníku střední školy prof. Zdeňka Matějčka, obor: zpracovatel přírodních pletiv (košíkář). Vzhledem ke své zrakové vadě ke studiu používal kamerovou stolní lupu a ruční lupu. Byl schopen pracovat s textem ve zvětšeném černotisku. Studium mu nečinilo zásadní obtíže Před nácvikem Petr orientaci v budově internátu a školy bezpečně nezvládal. V neznámém prostředí se pohyboval výhradně s průvodcem. V místě trvalého bydliště ho doprovázeli rodiče a na internátě Petrovi pomáhali spolužáci. Tato závislost však byla velmi na obtíž a ve chvíli, kdy se Petrovi začalo vidění zhoršovat, rozhodl se situaci řešit. Poskytovatele Petr kontaktoval z vlastní iniciativy, protože měl zájem o kurz prostorové orientace a samostatného pohybu, chtěl se do budoucna osamostatnit a pohybovat se zcela sám. S Petrem byl vytvořen individuální plán, vytýčeny cíle a to, primárně se naučit bezpečně pohybovat s bílou holí a zvládnout do začátku jednoduchou trasu. Vzhledem k Petrově zrakové vadě nácvik probíhal s využitím zbytků zraku, ale také v podmínkách simulujících naprostou tmu. Obsahem kurzu byl nácvik základních technik prostorové orientace a nácvik tras se zapojením všech kompenzačních smyslů. Za období pěti měsíců začal Petr aktivně používat bílou hůl při samostatném pohybu nejen v exteriéru, ale i v interiérech. 51
Dnes je Petr schopen samostatně a bez průvodce dojít do obchodu, navštívit zdravotnické středisko i městský úřad, kde si zvládne obstarat vše potřebné. Naučil se používat dopravní prostředky MHD a dojíždí na hodiny Shown downu (ping-pongu pro nevidomé) v centru Ostravy. Cíl individuálního plánu byl zcela naplněn. Petr je schopen samostatného pohybu i při zhoršených světelných podmínkách, ovládá potřebné trasy, orientuje se v prostorách školy, na úřadě, v prodejně potravin. Absolvování kurzu prostorové orientace mu pomohlo k větší samostatnosti a nezávislosti, k rozvoji vlastní soběstačnosti a ke zdárné přípravě na budoucí povolání. V současné době již Petr žije samostatně ve vlastním bytě a zaměřuje se na možnosti svého dalšího osobního rozvoje.
52
2.17 Návrh rozvoje služby sociální rehabilitace - souhrn doporučení Doporučení č. 1: Pro zjednodušení celkové situace ve službách sociální rehabilitace je žádoucí nejenom zmapování situace a porovnání činností aktuálních poskytovatelů této služby v rámci tohoto projektu, ale také prohloubení komunikace s poskytovateli jiných služeb, především pak se službami sociálně terapeutické dílny, chráněné bydlení, podpora samostatného bydlení, sociálně aktivizační činnosti pro rodiny s dětmi včetně vazeb na SPOD, terénní programy, pobytové služby typu azylové domy a domy na půl cesty, pečovatelské služby, osobní asistence, centra denních služeb a denní stacionáře a Sociálně aktivizační služby pro seniory a pro osoby se zdravotním postižením. Doporučení č. 2: Ukazuje se, že v Moravskoslezském kraji chybí služby Sociálně terapeutické dílny pro jiné cílové skupiny než osoby s mentálním postižením – doporučujeme proto učinit opatření pro rozvoj této služby i pro další cílové skupiny na základě zjištěných potřeb. Doporučení č. 3: Ke smysluplné transformaci sociální rehabilitace je nezbytně nutné nastavit také negativní vymezení cílové skupiny z důvodu efektivního naplňování účelu a cílů služby sociální rehabilitace, jak jsou definovány v zákonu, tzn., že realizované činnosti prokazatelně vedou, či zvyšují možnost osamostatnění uživatele. Z tohoto hlediska je třeba zamyslet se nad účelností sociální rehabilitace pro osoby s těžkým mentálním postižením, pro seniory nebo pro děti v rámci pobytové formy. Dále je potřebné pozastavit se nad konkrétními kazuistikami, ze kterých je zřejmé, že uživatel využívá jednu službu tři, čtyři či více let bez zřejmého posunu k samostatnosti a hledat hranice mezi efektivním poskytováním sociální rehabilitace a závislostí na službě. S tímto doporučením úzce souvisí potřeba existence vhodných navazujících služeb. Doporučení č. 4: Lepší propojení sítě sociálních služeb se zdravotní péčí, především pak prohloubení spolupráce se zdravotními službami v oblasti psychiatrie a s praktickými lékaři. Uvedené doporučení koresponduje s trendy v oblasti psychiatrické péče (psychosociální rehabilitace a koncept RECOVERY (zotavení)) a plánovanou transformací psychiatrické péče v ČR. Doporučení č. 5: Vzrůstající počet zájemců a zvlášť zájemců odmítnutých z kapacitních důvodů ukazuje na potřebu dalšího rozšiřování kapacit jednotlivých poskytovatelů, případně také na potřebu vzniku nových registrovaných služeb sociální rehabilitace a rozšíření cílových skupin, kterým může být dle registru služba poskytována. Z výsledků dotazníkového šetření nelze zjistit, nakolik se jednotliví zájemci objevují mezi odmítnutými opakovaně. Rovněž nelze zjistit, v jakém rozsahu jednotliví uživatelé dané cílové skupiny souběžně čerpají danou službu ve stejných aktivitách dvou či více poskytovatelů na jednom území, což se může odrážet na deklarovaných požadavcích na navýšení 53
kapacity daného zařízení, přičemž může dojít ke zkreslení náhledu na skutečnou potřebnost navýšení kapacity služeb pro danou cílovou skupinu na daném území. Doporučení č. 6: Problematika je řešena také v kapitole „Model sociální rehabilitace v pobytovém zařízení“, nicméně i zde je důležité zmínit potřebu řešení bytové otázky rozšířením počtu různých forem sociálních bytů – nástrojem může být například zvýšení tlaku na jednotlivé obce s požadavkem na zajištění nebo rozšíření možnosti bydlení v obecních bytech, případně hledáním možností důstojného sociálního bydlení např. formou „obecních ubytoven“. Doporučení č. 7: Při plánování rozvoje sociálních služeb na celokrajské úrovni je třeba podrobněji zanalyzovat dosah jednotlivých poskytovatelů do severozápadní části kraje a zhodnotit negativní dopad absence většího počtu poskytovatelů v této oblasti. Výsledná opatření musí být v souladu se zjištěnými potřebami v daném regionu. Řešení souvisí také s prohloubením spolupráce s obcemi a v provázání výsledků průzkumu s komunitními plány rozvoje sociálních služeb v těchto obcích. Současně se ukazuje, že je k řešení tohoto tématu nezbytné ve spolupráci s Olomouckým krajem identifikovat možné působení poskytovatelů z tohoto kraje. Doporučení č. 8: Vzhledem k důležitosti naplňování potřeb uživatelů by součástí žádostí o dotace na financování sociálních služeb měla být i kapitola „potřeby, na které služba reaguje“. Při hodnocení žádostí by tak zadavatel měl možnost posoudit, zda daná služba spadá do sociální rehabilitace a zda reaguje na relevantní potřeby. Doporučení č. 9: Cestou k řešení problémů při saturaci potřeby práce a seberealizace je provázání služeb se státní správou, samosprávou a s poskytovateli nabízejícími jiné sociální služby, např. službu sociálně terapeutické dílny a dále organizacemi provozujícími chráněné dílny – zde v praxi často narážíme na odmítnutí uživatelů z důvodu nedostatečných kapacit, nebo z důvodu upřednostňování zaměstnanců z řad osob mimo síť sociálních služeb. Dalším z nezbytných kroků je prohloubení spolupráce s obcemi ve smyslu jejich systematičtějšího zapojení do zaměstnávání znevýhodněných osob např. formou vytvoření pracovních míst v oblastech, které jsou řešeny subdodávkou (úklid, technické služby, apod.) Nezbytným předpokladem je zlepšení komunikace mezi poskytovateli a obcemi – poskytovatelé mohou v podobných případech figurovat jako zdroj informací. Jejich zkušenosti s uživateli a s prací s cílovou skupinou mohou být v případě zapojení obcí velmi užitečné. Tam, kde je zaveden funkční systém komunitního plánování rozvoje sociálních služeb, jde již dnes vidět posun k lepšímu. V neposlední řadě opatření je také podpora rozvoje sociálních podniků v regionech, bez kterých se situace v zaměstnanosti uživatelů sociální rehabilitace nezlepší. Příkladem dobré praxe je obec Odry, kde vzniklo několik sociálních firem. Tyto firmy pracují se svými zaměstnanci i na řešení jejich sociálních problémů, aktivní jsou rovněž v hledání možností ubytování pro pracovníky z jiných obcí. 54
Doporučení č. 10: Provést analýzu obsahu úkonů zaměřených na základní sociální poradenství a srovnat s povinnostmi příslušných úřadů státní správy. V rámci spolupráce je třeba také zlepšit informovanost o poskytovaných službách sociální rehabilitace a jejich náplní. V rámci tohoto doporučení se ukazuje jako žádoucí zamyslet se nad případnou možností posílení úřadů státní správy o sociální pracovníky, kteří by měli časové kapacity na vypisování formulářů s klienty. Doporučení č. 11:
Návrh horního limitu poměru počtu přepočtených úvazků v nepřímé práci na 1 úvazek v přímé práci ve třech variantách
Optimální varianta Základní varianta Krizová varianta
max. 0,4 přepočtených úvazků v nepřímé práci na 1 v přímé práci max. 0,45 přepočtených úvazků v nepřímé práci na 1 v přímé práci max. 0,5 přepočtených úvazků v nepřímé práci na 1 v přímé práci
Doporučení č. 12: Bez ohledu na cílové skupiny a zaměření činnosti poskytovatelů lze stanovit jako minimální počet uživatelů na jeden úvazek pracovníka v přímé péči hodnotu 10. Hodnota v tomto případě znamená počet uživatelů, se kterými pracovník dlouhodobě pracuje na naplňování definovaných potřeb. U poskytovatelů s nižší hodnotou navrhuji nízký počet uživatelů ve vztahu k úvazkům pracovníků v přímé péči řešit, a dále tuto hodnotu sledovat ze strany zadavatelů. Poskytovatelé s registrovanou pobytovou formou sociální rehabilitace by měli dosáhnout hodnoty 4 uživatelé na jednoho pracovníka v přímé práci. S ohledem na udržení kvality poskytovaných služeb a na administrativní zátěž pracovníků spojenou s každým jedním uživatelem se jeví jako v praxi udržitelné následující limity:
Návrh počtu uživatelů na 1 úvazek pracovníka v přímé práci (mimo pobytovou formu)
Optimální varianta Základní varianta Krizová varianta
10 až 15 uživatelů na 1 úvazek pracovníka v přímé práci 10 až 20 uživatelů na 1 úvazek pracovníka v přímé práci 10 až 30 uživatelů na 1 úvazek pracovníka v přímé práci
Pro zajištění srovnatelnosti tohoto výstupu ze strany jednotlivých poskytovatelů je nutné pro tyto účely upřesnit pojem „uživatel“ – v tomto případě se jedná o uživatele s nastavenými individuálními plány a písemnou smlouvu. Cílem tohoto upřesnění je minimalizovat možné zkreslení způsobené množstvím „jednorázových“ uživatelů s ústní smlouvou. Uživatel jako ukazatel kapacity služeb však není dostačující. Jak už bylo uvedeno, je nutné interní nastavení kapacity u jednotlivých poskytovatelů ve smyslu výpočtu předpokládaného počtu hodin přímé práce s uživateli, plánované činnosti s uživateli a úvazků pracovníků v přímé péči.
55
Doporučení č. 13: Uvažujeme-li o definici poměru pracovníků v přímé práci k ostatním pracovníkům služby, musíme si prvotně nadefinovat nezbytné činnosti, jež musí každý poskytovatel zajistit vedle přímé práce s klientem. Jedná se např. o tyto činnosti:
řízení organizace tvorba a revize metodik sociální práce a následné metodické vedení pracovníků tvorba a revize dalších vnitřních předpisů týkající se služby (související s naplňováním personálních a provozních standardů kvality) ekonomické, účetní a personální činnosti tvorba projektů za účelem zkvalitnění služby a získání finančních prostředků od donátorů a následné projektové řízení aktivity související s marketinkem a propagací služby, a s komunitním plánováním v jednotlivých obcích s působností poskytovatele úklid, opravy a údržby
Je logické, že objem činností v přímé práci musí převažovat nad těmi „ostatními“. Podle velikosti zařízení však některé činnosti budou nakupovány a jiné zajišťovány vlastními zaměstnanci. Dostáváme se tak do roviny, že navrhujeme nedefinovat poměr úvazků přímé práce k úvazkům ostatních pracovníků, ale definovat poměr nákladů na nezbytné ostatní činnosti k personálním nákladům na pracovníky v přímé práci. Doporučujeme, aby náklady na nezbytné ostatní činnosti byly pokrývány ve výši:
krizová varianta – 30-50 % personálních nákladů připadajících na přímou práci. základní varianta – 50-70 % personálních nákladů připadajících na přímou práci. optimální varianta – 70-90 % personálních nákladů připadajících na přímou práci.
Pokud se procento pokrytí ostatních činností bude blížit k horní hranici, bude mít zařízení dostatek prostředků na zkvalitňování poskytované sociální služby. Doporučení č. 14: Ve finanční podpoře stávajících sociálních služeb ze strany obcí se neodráží skutečný rozsah poskytovaných služeb jednotlivých poskytovatelů. Žádoucí je prohloubit spolupráci obcí s poskytovateli služeb sociální rehabilitace a koncept financování budovat na základě prokazatelných potřeb uživatelů definovaných v komunitních plánech rozvoje sociálních služeb. Pro budoucí období je nezbytné a žádoucí, aby data finančních hodnot uvedená v komunitních plánech obcí pro zajištění služeb v daném období korespondovala s plánováním výše finančních prostředků v dané kapitole rozpočtu obce na podporu sociálních služeb pro dané období, včetně rozpočtových výhledů. Tak lze reálně dosáhnout srovnatelného aktivního zapojení a převzetí odpovědnosti obcí při tvorbě a zajištění udržitelnosti sítě sociálních služeb na území MSK, případně následného zajištění povinné spoluúčasti obcí při financování sociálních služeb pro dané roční 56
dotační období, nebo i pro víceleté financování vymezené např. obdobím realizace konkrétního komunitního plánu. Doporučení č. 15: Model, který by tok financí k poskytovatelům zefektivnil, by mohl spočívat ve financování těch sociálních služeb, jejichž poskytovatelé prokáží poskytnutí služby občanům dané obce za určené předcházející období. Nastavení podobného modelu nemusí být obtížné a určitě by zvýšilo prokazatelnou efektivitu a hospodárnost využívání obecních financí na poskytování sociálních služeb. Doporučení č. 16: Ke zpřehlednění finanční spoluúčasti obcí na financování sociálních služeb by přispělo rovněž nastavení pravidel pro vykazování nepřímé finanční podpory ze strany obcí (nejčastěji zvýhodněné nájmy). Ideálním řešením by byla úprava OK služeb tak, aby zadávání umožnilo zaznamenávat tuto nepřímou podporu. Doporučení č. 17: Z jednání uvnitř pracovní skupiny i z jednání s jinými pracovními skupinami vyplynula následující doporučení k řešení: přehodnotit registrované formy sociální rehabilitace a vyjasnit poslání pobytových forem sociální rehabilitace u poskytovatelů s registrací služby azylové domy apod. přehodnotit, zda poskytované činnosti vyžadují registraci služby sociální rehabilitace nebo zda je lze zařadit pod činnosti vyhláškou stanovených u stávající služby (od poskytovatelů získat argumenty, proč museli registrovat sociální rehabilitaci – např. zda k tomu došlo z důvodu ve vyhlášce definovaných činností nebo definovaných cílových skupin u jednotlivých registrovaných služeb). Tito poskytovatelé by měli být metodicky i finančně podpořeni v rozvoji aktivizačních činností v rámci registrované pobytové služby u poskytovatelů, kteří chtějí mít vedle registrace služby azylový dům také registraci služby sociální rehabilitace, vyžadovat vytvoření podmínek pro otevření této služby také uživatelům, kteří v zařízení ubytovaní nejsou, a ve vytváření těchto podmínek poskytovatele finančně podpořit vytvoření nových zařízení, která budou poskytovat službu sociální rehabilitace cílové skupině osoby sociálně vyloučené, resp. osoby bez přístřeší (ať už budou využívat pobytových forem služeb jiných poskytovatelů nebo ne) Doporučení č. 18: S výše uvedeným souvisí také definování cílové skupiny služby Podpora samostatného bydlení, které neumožňuje poskytovat tuto službu jiné cílové skupině než osobám se zdravotním postižením, včetně duševního onemocnění. Z praxe je však zřejmé, že tuto službu potřebují také osoby sociálně vyloučené a ohrožené sociálním vyloučením. Stojí rovněž za zvážení, zda uvedená služba spadající do služeb sociální péče, kde je vyžadována finanční spoluúčast klientů, je přijatelná pro CS osoby s chronickým duševním 57
onemocněním, která se řadí mezi nízkopříjmové CS, často bez nároku na příspěvek na péči. Alternativou se stejným efektem pro klienta z uvedené CS se jeví sociální rehabilitace poskytovaná terénní formou. U klientů, pro jejich míru zdravotního postižení je nezbytná pravidelná péče, lze využít služeb osobní asistence.
58
