Souhrnný výstup z realizovaného projektu. Evaluace poskytování sociálních služeb v Moravskoslezském kraji

Souhrnný výstup z realizovaného projektu „Evaluace poskytování sociálních služeb v Moravskoslezském kraji“

1

2

S využitím zpracovaných výstupů – Závěrečných zpráv a záznamů z diskusních fór realizovaných v projektu „Evaluace poskytování sociálních služeb v Moravskoslezském kraji“, CZ.1.04/3.1.00/A9.00019 Zpracovala: Mgr. Jaroslava Krömerová, odborný garant kvality, metodik projektu

3

4

Obsah Úvod aneb jak pracovat s údaji v Závěrečných zprávách I. Obce jako zadavatelé sociálních služeb v procesu komunitního plánování vs. výstupy z projektu 1.

Služby sociální péče

7 10 11

1.1 Pobytové sociální služby a další služby sociální péče související s bydlením

12

1.2 Ambulantní služby sociální péče a související ambulantní služby sociální prevence

17

1.3 Terénní služby sociální péče

20

2. Služby sociální prevence

25

2.1 Pobytové služby sociální prevence a další služby sociální prevence související s ubytováním

26

2.2 Ambulantní služby sociální prevence

28

2.3 Terénní služby sociální prevence

30

2.4 Krizová pomoc

34

2.5 Odborné sociální poradenství

36

II. Další důležitá zjištění a doporučení 1.

Sociální práce a její přesahy

40 40

1.1 Sociální práce na obcích

40

1.2 Sociální práce v rámci poskytování sociálních služeb

41

2.

Obce jako poskytovatelé sociálních služeb

42

3.

Další přesahová témata

43

5

6

Úvod aneb jak pracovat s údaji v Závěrečných zprávách Vážené kolegyně a kolegové, dostáváte do rukou souhrnný výstup, který by Vám měl nejen ozřejmit, ale také usnadnit práci s výstupy z realizovaného projektu „Evaluace poskytování sociálních služeb v Moravskoslezském kraji“. Dlouhodobým záměrem Moravskoslezského kraje je dosáhnout transparentního a efektivního rozdělování finančních prostředků pro sociální služby a optimalizace sítě služeb z územního hlediska v návaznosti na proces střednědobého plánování rozvoje sociálních služeb. Odbor sociálních věcí krajského úřadu Moravskoslezského kraje připravil individuální projekt kraje s názvem „Evaluace poskytování sociálních služeb v Moravskoslezském kraji“, s registračním číslem CZ.1.04/3.1.00/A9.00019, který byl podpořen z Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost. Cílem projektu bylo mj. získat první nástroj pro transparentní a efektivní rozdělování finančních prostředků poskytovatelům sociálních služeb. Zjišťování bylo zaměřeno především na oblast PERSONÁLNÍHO ZAJIŠTĚNÍ SLUŽEB, což je nezbytný předpoklad pro možnost kvalitně služby zajistit a současně se jedná o jednu z významných nákladových položek v rozpočtu jednotlivých sociálních služeb. V období června – září 2014 proběhla první klíčová aktivita projektu - dotazování v místě poskytování sociálních služeb, jejíž výstupy se staly jedním z podkladů pro navazující klíčovou aktivitu 2 – zpracování Závěrečných zpráv. Data, získaná v klíčové aktivitě č. 1 byla zpracována do tabulek, grafů a map. Nicméně je zde nutné uvést, že pouze samotná data nemají vždy potřebnou vypovídací hodnotu, proto byla pracovními skupinami dále analyzována a komentována (v období do poloviny roku 2015). Analyzovaná a okomentovaná data z let 2012 a 2013 se stala podkladem pro zpracování Závěrečných zpráv, kdy v jednotlivých zprávách je každý druh sociální služby popsán zvlášť1. To, co zcela jistě ovlivňuje validitu dat, je také skutečnost, že jsou většinou kvalifikovaným odhadem poskytovatelů za léta 2012 – 2013. Poskytovatelé do té doby nebyli připraveni na tento způsob dotazování a rovněž tato skutečnost může vnášet do některých výstupů zkreslení. Přes tato úskalí jsou data prvním krokem pro další práci na systémovém uchopení plánování sítě a financování sociálních služeb v Moravskoslezském kraji.

1 Závěrečné zprávy jsou CD přílohou této publikace. 7

Velmi důležitá byla při zpracovávání jednotlivých Závěrečných zpráv následující východiska: 1. Sociální služba by měla být poskytována jen tomu, kdo ji potřebuje a jen do takové míry do jaké ji člověk potřebuje. 2. Efektivní sociální služba nenahrazuje v  rámci svého působení přirozené zdroje (školství, jiné veřejné služby, rodinu, neformální zdroje apod.), ale naopak vede a podporuje uživatele k tomu, aby je využíval (zprostředkovává jejich využití). 3. Předpokladem je, že sociální služby pomáhají řešit nepříznivou sociální situaci osob, ale nemohou ze své podstaty v plné šíři řešit jevy a situace, které k nepříznivé sociální situaci vedou. Sociální služby musí být součástí širšího systémového řešení nepříznivé sociální situace. Závěrečné zprávy jsou prvním podkladem pro nastavení modelu sociální služby dle daného druhu sociální služby, s ohledem na potřeby uživatelů a realizaci činností za účelem jejich naplnění. To vše v návaznosti na efektivitu (tj. výsledek poskytování sociální služby) a personální zajištění. Dle daného modelu a příkladů dobré praxe lze dovolit, jak by měla konkrétní sociální služba „vypadat“. Závěrečné zprávy obsahují mj. informace o specifikaci jednotlivých druhů sociálních služeb včetně popisu výjimek a okolností, které je nutné v daném kontextu (tj. financování personálního zajištění služby) zohlednit a současně zprávy nastavují návrhy parametrů personálního zajištění služeb v základním, krizovém a optimálním modelu. V  jednotlivých Závěrečných zprávách najdete doporučení, které jednotlivé pracovní skupiny navrhly v rámci otevřené diskuse. Některé oblasti a zjištění, kterým se Zprávy věnují, byly následně diskutovány také na následných diskusních fórech. Diskusní fóra proběhla za účasti nejen poskytovatelů, ale také zadavatelů sociálních služeb a odborníků, současně byl při finalizaci zpráv dán prostor veřejným připomínkám v rámci veřejného připomínkového řízení. Předpokladem přitom je, že otevřená platforma diskusních fór bude pokračovat i v následujícím období tak, aby mohla být konkretizována, zpřesněna, nebo upravena témata vzešla z realizace projektu. Neoddiskutovatelným faktem zůstává, že prostřednictvím realizace jednotlivých klíčových aktivit projektu došlo v Moravskoslezském kraji k ojedinělému otevření ŠIROKÉ DISKUSE, která byla a stále je zaměřena na hledání společných východisek pro poskytování sociálních služeb. Otevřela se možnost aktivního zapojení poskytovatelů do procesu plánování prostřednictvím nastavování parametrů pro zajištění kvalitní a dostupné sítě sociálních služeb v kraji. Současně byly identifikovány a pojmenovány další oblasti, kterým bude potřebné se nadále věnovat, došlo k pojmenování dalších možností a přesahů, které s sebou poskytování sociálních služeb v našem kraji přináší, včetně přesahů směrem k OBCÍM, jako ZADAVATELŮM, ale i poskytovatelům sociálních služeb. 8

9

I Obce jako zadavatelé sociálních služeb v procesu komunitního plánování vs. výstupy z projektu V rámci této kapitoly jsou uvedena jednotlivá doporučení vzešlá v rámci realizace projektu. 1. Jednotlivé pracovní skupiny zdůrazňovaly nutnost reagovat na potřeby občanů, potřebu spolupráce, zvyšování dostupnosti podpory. Součástí tohoto procesu je skutečné zapojení a zvýraznění role uživatelů a osob pečujících o své blízké. 2.

Na financování sociálních služeb je potřebná spoluúčast obcí a měst. Ze strany obce by měly jít finance za člověkem = potvrzení podpory komunitního plánování. Sociální služba má řešit obtížnou sociální situaci jednotlivců tj. občanů měst a obcí; je prostředkem pro začleňování osob v nepříznivé sociální situaci, má zvyšovat jejich samostatnost a nezávislost. Pokud má být systém sociálních služeb i v následujících létech finančně udržitelný, potřebují sociální služby také podporu a finanční spoluúčast dalších subjektů, měst, obcí a dalších veřejných služeb.

3. Finanční podpora musí v budoucnosti zohledňovat potřebnost deklarovanou obcemi s  rozšířenou působností, měly by být podpořeny pouze ty rozvojové záměry služeb, které jsou v souladu se skutečně zjištěnými potřebami v daném území. 4. Mapování potřebnosti a plánování sociálních služeb má být výsledkem spolupráce a sdílení informací mezi obcemi, poskytovateli sociálních služeb, zástupci cílových skupin, krajem a dalšími aktéry, nikoli koordinací poskytovatelů na skupinách komunitního plánování. Komunitní plánování je vhodné otevřít - v  případě potřeby překračovat zavedené struktury, propojovat jednání pracovních skupin tam, kde je to relevantní, vytvářet společné platformy kolem témat (bydlení, bezpečnost, rodina ad.), nikoli jen podle cílových skupin, usilovat o účast aktérů s významnými informacemi (Úřady práce a další). 5. Doporučujeme, aby zadavatelé mapovali, analyzovali a sdíleli informace o podmínkách na svém správním území, a poskytovatelé měli prostor a kompetence zjišťovat nejen individuální situace svých klientů, ale také celkové dění v lokalitě. Právě výše uvedené výstupy z jednání pracovních skupin, dalších individuálních projektů realizovaných Moravskoslezským krajem a z diskusních fór ukazují, že pro příští období bude klíčové zaměření na KVALITU PROCESU PLÁNOVÁNÍ v jednotlivých obcích. Bude nutné dokázat odpovědět například na tyto otázky: Máme stanoveny parametry tvorby a správy sítě sociálních služeb (tzn., kdo tam patří, jak do sítě vstoupí a vystoupí z ní apod.)? Jsou 10

aktivními účastníky procesu plánování v  obci ti, kteří tam mají být s  ohledem na řešenou problematiku, nebo jsme se stali „ duálním systémem“ zadavatel – poskytovatel? Využíváme skutečně všechny možnosti a zdroje, které lze pro plánování využít (MAS, Mikroregiony ad..)? Je naše plánování cíleno napříč rezorty, pokud to řešená problematika vyžaduje? Jak dokážeme zapojit do plánování představitele samospráv a jsou vůbec členy našich týmů? Je plánování provázáno s  financováním sociálních služeb v  území, případně zahájili jsme alespoň částečně práci na tomto směru v procesu plánování? Pro koordinátory komunitního plánování v obcích Moravskoslezského kraje a týmy zapojené v plánování mohou být také tyto otázky výzvou.

1. Služby sociální péče2 V rámci realizace projektu byly na základě práce v pracovních skupinách, sdílením praxe poskytovatelů (mj. také obcí) a realizace diskusních fór směrem ke službám sociální péče identifikovány následující problematické oblasti poskytování služeb sociální péče v MSK: •

Nejasné vymezení hranic a možností některých druhů služeb

•

Nedostatečné pochopení charakteru služby, tj. komu a k čemu je služba určena

•

Nabízení „nadměrné“ péče na úkor sociální práce, neformální podpory, terénních služeb, meziresortní spolupráce ad.

•

Úskalí meziresortního přístupu a prolínání v některých oblastech, především na pomezí sociálně zdravotní péče a spolupráce se školstvím

•

Vysoká ekonomická náročnost provozování a rizika z toho plynoucí – pro poskytovatele, zadavatele, systém (otázka pružnosti, možnosti změn) a především uživatele; mj. například otázka spolufinancování služby tzv. „domovskou“ obcí uživatele (nastavení parametrů a vzájemných dohod)

•

Otázka bezpečného poskytování sociálních služeb pobytového charakteru: jsou často „domovem“ pro klienty v nepříznivé sociální situaci, kteří potřebují vysokou míru podpory; otázka bezpečí ve vztahu k lidem, kteří mají významně snížené možnosti uplatňování svých práv a jejich faktické ochrany

2 zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů je definuje takto: „Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Každý má právo na poskytování služeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí.“

11

1.1  Pobytové sociální služby a další služby sociální péče související s bydlením (domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, týdenní stacionáře, odlehčovací služby – pobytová forma, chráněné bydlení, podpora samostatného bydlení3) Obecná doporučení: •

Doporučujeme zadavatelům zaměřit se na propagaci jiných forem podpory, než v pobytové sociální službě.

•

Zdůrazňujeme zadavatelům a poskytovatelům povinnost informovat zájemce o službu o vhodné pobytové sociální službě nebo podpoře samostatného bydlení v návaznosti na jejich skutečné potřeby. Toto doporučení vychází ze zkušenosti zadavatelů i poskytovatelů, že zájemce žádá často o službu s vyšší mírou podpory, než skutečně potřebuje. Je přitom nutné zohlednit SKUTEČNOU SOCIÁLNÍ PRÁCI se zájemcem o službu – tj. nejen počet žádostí, ale OBJEKTIVNÍ počet potřebných občanů, kteří pobytovou sociální službu potřebují.

•

V rámci procesu plánování rozvoje sociálních služeb v Moravskoslezském kraji pokračovat v podpoře aktivit vedoucích k transformaci poskytovaných sociálních služeb v domovech pro osoby se zdravotním postižením, včetně spolupráce s dalšími zadavateli a poskytovateli.

•

Doporučujeme poskytovatelům a zadavatelům zajišťovat dostatečnou informovanost veřejnosti a potencionálních zájemců o služby domova pro osoby se zdravotním postižením o možnostech podpory ze strany sociálních služeb v rámci komunity, či blízkého okolí - ve snaze o zachování přirozených vazeb.

•

Doporučujeme zadavatelům sociálních služeb sledovat kapacity odlehčovacích pobytových sociálních služeb na svém území a vyhodnocovat jejich vytížení, případně potřebnost navýšení kapacit. Tyto služby mohou významně podpořit osoby pečující o své blízké a umožňují tak lidem zůstat v jejich přirozeném prostředí.

•

Doporučujeme poskytovatelům a zadavatelům dostatečně informovat laickou i odbornou veřejnost (zdravotnická zařízení ad.)o možnostech odlehčovacích služeb.

•

V případě služby podpora samostatného bydlení, kdy uživatel bydlí ve svém bytě, na který má nájemní nebo podnájemní smlouvu, případně byt vlastní nebo spoluvlastní, by zde měl být přihlášen k trvalému pobytu a v uplatnění tohoto práva by mu neměl nikdo bránit. Považujeme za „normální“, aby měl člověk trvalé bydliště v bytě, kde bydlí a stal se tak právoplatným členem komuni-

3 Terénní služba sociální péče 12

ty, obce, ve které žije se všemi právy i povinnostmi (např. poplatek za odpady). Mimo jiné to znamená zkoumat podmínky poskytování služby podpora samostatného bydlen - tzn., jaký nájemní vztah má uživatel k bytu, ve kterém bydlí a kde je mu poskytována služba a zda může v bytě po ukončení poskytování služby zůstat či nikoliv, případně také kolik uživatelů bydlí na stejné adrese, to znamená - odpovídají-li podmínky poskytované služby principům normality. •

Doporučujeme zadavatelům, aby společně s poskytovateli a uživateli, nejlépe v procesu plánování rozvoje sociálních služeb (komunitní plánování), zkoumali potřebu rozvoje služby podpora samostatného bydlení a to s ohledem na potřeby cílových skupin a v kontextu místní a časové dostupnosti služby.

•

Doporučujeme zadavatelům, aby se společně s poskytovateli služeb podpory samostatného bydlení zabývali dostupností návazných služeb, zejména služeb v oblasti zaměstnávání - chráněná pracovní místa, sociální podniky, sociálně terapeutické dílny nebo sociální rehabilitace.

•

Doporučujeme zadavatelům, aby společně s poskytovateli a uživateli, nejlépe v procesu plánování rozvoje sociálních služeb (komunitní plánování), zkoumali potřebu rozvoje služby podpora samostatného bydlení a to s ohledem na potřeby cílových skupin a v kontextu místní a časové dostupnosti služby. Lze předpokládat, že část uživatelů chráněných bydlení bude připravena a bude mít zájem přejít do vlastního bydlení s podporou samostatného bydlení a kapacita této služby nebude dostatečná. Na toto poukázala již Souhrnná zpráva z procesu transformace v Moravskoslezském kraji (2013)4.

•

Doporučujeme zadavatelům sledovat vývoj místní potřebnosti zejména v návaznosti na proces transformace psychiatrické péče a zajistit dostupnost služeb pro potřebné lidi s duševním onemocněním, pro lidi s duální diagnózou5 a lidi s poruchami chování. Při plánování služeb pro lidi s těmito diagnózami důsledně zvážit, jaký typ služby a v jaké formě (skupinové nebo individuální) je pro ně vhodnější.

•

Doporučujeme zadavatelům a poskytovatelům sledovat vývoj místní potřebnosti a zájmu o službu chráněného bydlení po ukončení procesu transformace a hodnotit, zda vybudované kapacity chráněných bydlení v kraji budou odpovídající potřebám v daných oblastech.

•

Doporučujeme poskytovatelům a zadavatelům blíže se zabývat důvody, kvůli kterým odcházejí uživatelé z chráněných bydlení zpět do domovů pro osoby se zdravotním postižením. Souvisí-li tento přechod s důvody ekono-

4D  ostupné také na:http:/verejna-sprava.kr- moravskoslezsky.cz/assets/socialni_oblast/ souhrnna_zprava_o_procesu_transformace_msk.pdf 5 Za duální je v tomto případě považováno duševní onemocnění v kombinaci s mentálním postižením 13

mickými, s neposkytnutím 24 hodinové péče nebo neposkytnutím úkonů péče o osobu v chráněných bydleních (nejsou mezi základními činnostmi chráněného bydlení ve vyhlášce, vyjma pomoci při poskytnutí hygieny) a zda vyšší péči uživatelé skutečně potřebují nebo jsou důvody jiné, včetně schopnosti služby reagovat na měnící se potřeby uživatelů (např. zintenzivnění služby na určité období, práce s novými metodami apod.) •

Doporučujeme zadavatelům zabývat se oblastí kapacit sociální služby domovy pro seniory v městech, která nedisponují dostatečnou kapacitou služby.

•

Doporučujeme zadavatelům zjišťovat nejen počet neuspokojených zájemců v pobytových sociálních službách, který je deklarován počtem „žádostí o službu“, ale pracovat s počty osob, se kterými již proběhlo sociální šetření, a které splňují podmínky pro poskytnutí služby a přesto jim nemohla být z  různých zákonem daných důvodů poskytnuta. Vycházíme z předpokladu, že zájemce o službu může písemnou žádost o službu podat ve více službách (obcích) a dochází tak ke zkreslení aktuálního počtu skutečných zájemců o službu.

•

Doporučujeme zadavatelům ve spolupráci s poskytovateli dále diskutovat možnost PRAVIDELNÉ aktualizace přijatých žádostí a přenos informací z oblasti jednání se zájemcem o službu směrem k zadavatelům – a to napříč poskytovateli (NNO, FO, obec, kraj atd..)

•

Doporučujeme zadavatelům a poskytovatelům sledovat vývoj místní potřebnosti a zájmu o službu domova pro osoby se zdravotním postižením po ukončení procesu transformace a hodnotit, zda vybudované kapacity této služby jsou v kraji odpovídající.

Doporučení k financování: •

Doporučujeme zadavatelům (obcím) otevřít diskuzi týkající se odpovědnosti za finanční podporu na pobytovou sociální službu, kterou využívá jejich občan.

•

Ze zákona o obcích a také ze zákona o sociálních službách sice vyplývá obcím povinnost postarat se o svého občana, nejasná zůstává otázka dalšího přispívání na sociální službu v případě, že obec se o svého občana postará tak, že mu zajistí poskytnutí služby v jiné obci, o čemž se samozřejmě může uživatel rozhodnout sám.

Příklad: Občan potřebuje službu chráněného bydlení. Má trvalý pobyt v Kopřivnici. Ale má zájem o chráněné bydlení v Novém Jičíně. Nastěhuje se do chráněného bydlení v Novém Jičíně. Objevují se dvě otázky: Měl by si zde přihlásit trvalé bydliště? Která z obcí by měla přispívat na sociální službu, případně kolik dalších let? Vzhledem k výše uvedenému doporučujeme otevřít tuto diskusi na úrovni obcí (zadavatelů) a vzít v úvahu tyto skutečnosti: 14

-

Možnost ustanovení odpovědnosti „domovské obce“ (termín prvorepublikového práva, kdy obdobného právo je uplatňováno při určení odpovědnosti za občana např. ve Velké Británii).

-

Pouze obec, kde má občan trvalé bydliště, dostává ze státního rozpočtu příspěvek na občana formou rozpočtového určení daní.

-

Uživatel chráněného bydlení může v zařízení strávit i řadu let, na rozdíl např. od domova pro seniory, kde nám přijde nerozumné, aby zde měl uživatel této služby trvalé bydliště.

-

Uživatelé chráněného bydlení jsou v řadě případů omezeni ve svéprávnosti a mívají ustanoveného veřejného opatrovníka, kdy tuto funkci má povinnost vykonávat obec, kde má občan trvalé bydliště, není-li soudem určeno jinak.

-

V místě trvalého bydliště musí občan plnit své občanské povinnosti, např. hradit poplatek za odpady, v místě svého trvalého bydliště uplatňuje také svá občanská práva.

-

Uživatel má právo se rozhodnout pro život v jiném chráněném bydlení než v obci, kde má trvalé bydliště a která zřizuje chráněné bydlení. Sociální služba je povinna poskytnout službu osobě, která spadá do cílové skupiny služby bez ohledu na místo trvalého bydliště.

•

SPOLUÚČAST OBCÍ NA FINANCOVÁNÍ SLUŽEB DOMOVŮ PRO SENIORY A DOMOVŮ SE ZVLÁŠTNÍM REŽIMEM: Dlouhodobé neřešení této otázky vede k znevýhodňování a nerovnému přístupu jednotlivých obcí a občanů k problematice financování sociálních služeb a záleží na aktivitě poskytovatelů sociálních služeb, jak tyto neřešené oblasti řeší.

-

Souhrnně lze však říci, že počet poskytovatelů, kteří se obracejí na původně domovské obce svých uživatelů, narůstá.

-

Největším procentuálním přispěvatelem na financování sociálních služeb v MSK je Ostrava a její obvody (64% v roce 2012 a 66% v roce 2013).

-

Za pozornost stojí okomentovat i tu skutečnost, že větší aktivitu v získávání dalších finančních prostředků od obcí, měst vyvíjejí poskytovatelé z řad neziskových organizací a příspěvkových organizací, jejichž zřizovatelem není Ostrava.

-

S ohledem na charakter sociálních služeb, které jsou pobytovými službami, by měly patřit výše zmíněné otázky jako prioritní pro oblast financování sociálních služeb. 15

Územní doporučení:

16

•

Doporučujeme zadavatelům sociálních služeb v  okolí Bruntálu, Rýmařova, Krnova, Albrechtic v rámci zjišťování potřeb na svém území zjistit, zda existuje reálná potřebnost dalších odlehčovacích pobytových sociálních služeb, případně, zda jejich obyvatelé využívají tyto služby v jiných obcích.

•

Podle Registru poskytovatelů sociálních služeb se největší počet týdenních stacionářů nachází ve Středočeském kraji a naopak Moravskoslezský kraj má pravděpodobně nejméně těchto služeb. Tam, kde se vyskytují, jsou zřejmě již dlouho. Doporučujeme zadavatelům sociálních služeb v rámci vyhodnocování zjištěných potřeb na svém území zjistit, zda existuje reálná potřebnost tohoto druhu služby (týdenní stacionář) na jejich území.

•

NEDOSTUPNOST služeb podpory samostatného bydlení - v jihovýchodní oblasti kraje: Odry, Bílovec, Nový Jičín, Kopřivnice, Frýdlant nad Ostravicí, dále oblast severozápad : Rýmařov, Vrbno pod Pradědem, Město Albrechtice, Osoblaha a sever: Kravaře, Hlučín, Bohumín, Orlová, Karviná. Tato území jsou službou PODPORA SAMOSTATNÉHO BYDLENÍ zcela nepokryta. Některé regiony jsou pokryty pouze službou pro určitou cílovou skupinu. Návaznost pro služby - Ze znalostí členů pracovní skupiny vyplývá, že stávající služby podpory samostatného bydlení by velmi problematicky zajišťovaly územní nebo kapacitní dostupnost pro uživatele chráněných bydlení z obcí Bohumín, Litultovice, Moravice, Orlová, Frýdek - Místek, Velké Hoštice. Poskytovatelům a zadavatelům doporučujeme zajistit dostupnost služby tak, aby se za ní nemuseli zájemci stěhovat. Tady vnímáme zásadní roli procesů plánování rozvoje sociálních služeb na obcích a v regionech, které zjišťují a ověřují potřebnost služby včetně jejího územního působení.

•

Doporučujeme zadavatelům, aby se společně s poskytovateli služeb chráněného bydlení zabývali zajištěním dostupnosti služby podpora samostatného bydlení v návaznosti na chráněná bydlení v obcích Český Těšín, Havířov, Hlučín, Karviná, Kopřivnice, Nový Jičín, Bohumín, Litultovice, Moravice, Orlová, Frýdek - Místek, Velké Hoštice.

•

Doporučujeme zadavatelům a poskytovatelům zabývat se otázkou územní působnosti, pro které obce sociální služba chráněného bydlení zajišťuje služby.

1.2 Ambulantní služby sociální péče a související ambulantní služby sociální prevence6 (denní stacionáře, sociálně terapeutické dílny7, centra denních služeb) Obecná doporučení: •

Za klíčovou považujeme osvětu ve smyslu nezbytnosti sociální služby plánovat a v rámci malých obcí účelně spolupracovat.

•

Doporučujeme zadavatelům, aby se zabývali dostupností služeb v oblasti zaměstnanosti – chráněná pracovní místa, sociální podniky aj. a možnými způsoby podpory rozvoje tohoto segmentu.

•

Doporučujeme diskutovat a řešit ze strany obcí především v západní části MSK regionu dopravu – podílet se na nákladech na dopravu lidí s postižením do služeb denních stacionářů nebo sociálně terapeutických dílen o Zapojit do oblasti financování svozů klientů i obce, města, ze kterých klienti do zařízení dojíždějí o Doporučujeme zadavatelům vyhlašovat dotační řízení na oblasti fakultativních služeb směrem k terapeutickým aktivitám – např. canisterapie, hipoterapie atd. o Aniž bychom chtěli zasahovat do kompetencí příslušných pracovních skupin, vnímáme, že v případě pobytových služeb by bylo optimální, aby mohli jejich uživatelé trávit část dne v prostředí jiné vhodné ambulantní sociální služby. Sociálně terapeutické dílny považujeme za jednu z optimálních možností. Doporučujeme proto zadavatelům ve spolupráci s poskytovateli zabývat se tím, nakolik jsou v tomto ohledu možnosti spolupráce jednotlivých služeb reálné. •

Navrhujeme otevřít širokou diskusi zaměřenou na dostupnost služeb sociálně terapeutických dílen, ale také denních stacionářů a center denních služeb. Této diskusi by měla předcházet důsledná explorace a analýza skutečných potřeb obyvatel na území MSK dle jednotlivých území správních obvodů obcí s  rozšířenou působností. Diskuse musí být vedena v  kontextu kvality, bezpečí a přínosu pro uživatele služeb i celé místní společenství, ale zároveň také v  ekonomicko-politickém kontextu s  důrazem na dlouhodobou udržitelnost a transparentnost. Primární platformou by mělo být komunitní plánování obcí,

6V   projektu nebyly zapojeny služby tísňová péče, průvodcovské a předčitatelské služby s ohledem na malý počet poskytovatelů v MSK a předpokládanou nízkou validitu získaných dat 7 Služba sociální prevence 17

a to i s důrazem na oblasti možné a konkrétní vzájemné spolupráce (komparace jednotlivých komunitních plánů, oblasti vzájemných přesahů či průniků, atd.). V praxi dosud tento model dosud příliš nefunguje, často zůstává pouze na úrovni obecných proklamací. •

Primárním měřítkem pro přijetí zájemce do konkrétní služby musí vždy zůstat jeho skutečné potřeby, nikoliv diagnóza.

Doporučení k financování:

18

•

Obcím doporučujeme, aby při tvorbě komunitních plánů intenzivně spolupracovaly také mezi sebou navzájem a hledaly možnosti společného řešení při zajišťování ambulantních služeb či naopak eliminovaly případné zbytečné překrývání služeb. Naše doporučení směřuje také k tomu, aby byly nastaveny jednotkové ceny za službu, podle nichž by se pak přerozdělovaly finanční prostředky jednotlivým poskytovatelům. Vhodné by rovněž bylo přijímat spolu s  komunitními plány také odpovídající finanční strategie a rámce. Rovněž by měly být vymezeny podmínky, za kterých může do sítě vstoupit nová služba či poskytovatel. Jako jedna z nenásilných cest se naopak jeví projekty typu „Obce sobě“, kdy se obce v daném regionu zaváží a shodnou na jednotném způsobu financování sociálních služeb na svých územích. Do  samotného procesu jsou přitom zapojeni i poskytovatelé sociálních služeb a nastavení parametrů tak od počátku probíhá formou spolupráce mezi zadavateli a poskytovateli. Takto například aktuálně probíhá projekt na Hlučínsku. Více o celém projektu na www.obcesobe.cz.

•

Aby se celý systém služeb nadále stabilizoval, lze obcím doporučit, aby přistupovaly k víceletému financování (toto již u některých služeb realizuje Ostrava), které přinese potřebnou jistotu poskytovatelům a především uživatelům, tedy občanům těchto obcí.

•

Spoluúčast obcí na financování sociální služby denní stacionář pohledem průměrného příspěvku na zabezpečení péče o 1 klienta, tak můžeme konstatovat, že nejvyšší podíl na 1 klienta s trvalým bydlištěm v dané obci přispívá město Frýdek-Místek (2012-6 460 000Kč/33 uživatelů – 195 758 Kč na klienta). V roce 2012 byl průměrný finanční příspěvek ze strany samospráv na 1 uživatele 42 942 Kč (31  948  923 Kč/744 uživatelů), v  roce 2013 38  315 Kč (32  873  918 Kč/858 uživatelů). V absolutních číslech získaných z dotazníkového šetření vyplývá, že největší objem finančních prostředků vynakládá statutární město Havířov (více než 8 mil. Kč v roce 2012 a více než 7,5 mil. Kč v roce 2013) – toto město však zároveň vykazuje nedostatečnou kapacitu míst v sociálně terapeutických dílnách s ohledem na počet obyvatel a statisticky předpokládanou strukturu osob se zdravotním postižením.

Tato čísla nám dávají velmi jednoduchý a částečně zkreslený pohled na míru spolufinancování nákladů na provoz denních stacionářů ze strany obcí. Větší obce velmi často nesou na svých „rozpočtových bedrech“ náklady spojené se zabezpečením péče o občany z jiných obcí. Tuto skutečnost deklaruje fakt, že v roce 2012 se na financování provozu denních stacionářů podílelo 42 obcí a klienti pocházeli ze 108 obcí, v  roce 2013 se finančně podílelo 49 samospráv na zabezpečení uživatelů ze 128 obcí. Je tedy zřejmé, že zde existuje prostor pro aktivní vyjednávání s jednotlivými samosprávami, kde mají uživatelé denních stacionářů trvalé bydliště, tak, aby dostáli paragrafovému znění zákona 128/200 Sb., o obcích ve znění pozdějších přepisů (zejména §35, odst. 2, či §85 písm. B) a c)) a zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách v platném znění (§92 a §94). Výše spoluúčasti by měla být určena v souladu se schváleným Střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb v Moravskoslezském kraji na léta 2015 – 2020, v němž je popsána metodika financování soc. služeb. V případě denních stacionářů, které jsou poskytovány ambulantní formou, je zde stanovena minimální spoluúčast ze strany obce ve výši 25% z oprávněné provozní ztráty8. Územní doporučení: •

Doporučujeme zadavatelům, aby se společně s poskytovateli služeb chráněného bydlení zabývali zajištěním dostupnosti služby sociálně terapeutických dílen, případně sociální rehabilitace v návaznosti na chráněná bydlení v obcích Budišov nad Budišovkou, Havířov, Litultovice, Kopřivnice, Moravice a Vítkov

•

V západní části kraje není provozována sociální služba denních stacionářů pro osoby se zdravotním postižením. Na základě informací zjištěných z registru poskytovatelů sociálních služeb lze vyčíst, že v  daném území jsou provozovány sociální služby sociálně terapeutických dílen (2x Bruntál, Rýmařov, Osoblaha, Město Albrechtice). Lze předpokládat, že v daném území přitom žijí lidé, kteří potřebují nejvyšší míru podpory, tzn., že jsou odpovídající cílovou skupinou pro tyto služby (pozn. Otázka nedostupnost služby, chybějící dopravní obslužnost, lidé žijící dlouhodobě v péči blízkých v sociálním vyloučení atd??) o zahájit jednání se zástupci MSK se snahou o vyřešení situace a zasíťování území, v případě hraničních obcí zahájit spolupráci s Olomouckým krajem

8  Oprávněná provozní ztráta – rozdíl mezi celkovými rozpočtovanými náklady dané sociální

služby a rozpočtovanými úhradami uživatelů včetně rozpočtovaných jiných zdrojů (např. úhrady zdravotních pojišťoven, dotace úřadu práce, tržby z vlastní činnosti, dary, apod.) vyjma dotací ze státního rozpočtu poskytnutých dle zákona o sociálních službách, přičemž musí být zachována podmínka přiměřenosti a hospodárnosti rozpočtovaných nákladů sociální služby a jejich srovnatelnosti pro daný druh sociální služby v rámci příslušného území, vyplývající z Metodiky MPSV ČR

19

•

Na území města Havířova není realizována jediná sociální služba sociálně terapeutických dílen, které jsou provozovány bez úhrady uživatelů. Tato skutečnost je zarážející vzhledem k vysokému počtu uživatelů denních stacionářů (pozn. Denní stacionář je službou sociální péče určenou pro lidi, kteří potřebují vysokou míru podpory ve všech oblastech života, včetně specifických přístupů). Dle zkušenosti poskytovatelů by pro část stávající klientely byla spíše vhodná služba sociálně terapeutických dílen, která více odpovídá potřebám lidí, kteří potřebují střední nebo nízkou míru podpory.

•

Zahájit praktickou diskusi k územní dostupnosti služeb sociálně terapeutických dílen. Příkladem může být město Karviná, které je 15. nejlidnatějším městem ČR a nízký počet uživatelů je oproti mnohem menším městům či obcím markantní. Zároveň lze předpokládat, že uživatelé z lokalit, kde služba dostupná není (zde může být příkladem Havířov, který je dle statistiky 11. nejlidnatějším městem ČR!) nebo je dostupná hůře, mohou využívat jiných druhů sociálních služeb (např. stacionáře), a to i v případě, že služba sociálně terapeutických dílen by pro ně byla vhodnější a přínosnější. Naproti tomu ve velkých městech, např. v Havířově, kde žádná služba sociálně terapeutických dílen registrována není, by její zřízení nemělo být problém. U takto lidnatých měst je důvodný předpoklad, že zde potřeba skutečně existuje, a to především na základě statisticky doložitelných údajů o procentuálním zastoupení osob se zdravotním postižením v celkové populaci.

1.3 Terénní služby sociální péče (odlehčovací služby – terénní forma, osobní asistence, pečovatelská služba) Obecná doporučení:

20

•

Doporučujeme zadavatelům a poskytovatelům apelovat na posilování vazeb v rámci přirozené vztahové sítě, posilovat význam rodiny. Provázet rodinu v jejich nepříznivé životní situaci. Zachovávat charakter jednotlivých druhů služeb – terénní odlehčovací služby, osobní asistence, pečovatelská služba.

•

Doporučujeme poskytovatelům a zřizovatelům terénní formy odlehčovacích služeb, aby průběžně sledovali nastavení provozní doby služby tak, aby služba reagovala pružně na požadavky klienta a zadání správce sítě sociálních služeb (zadavatelé). S  výše uvedeným doporučením souvisí i podnět pro registrační orgán a zadavatele služeb, kteří by měli v rámci svých pravomocí umožnit poskytovatelům pružně a bez zbytečné administrativní zátěže reagovat na kolísání kapacity poptávky a řízení kapacity poskytovaných služeb.

•

Doporučujeme poskytovatelům a zadavatelům sociálních služeb systematicky sledovat a vyhodnocovat informace spojené se zjišťováním a zaznamenáním

nepříznivých sociálních situací jak v  rámci jednání se zájemci, tak v  průběhu poskytování služeb. Informace by měly obsahovat důvody využití odlehčovací služby tak, aby tato služba nebyla zaměňována za pečovatelskou službu nebo osobní asistenci a bylo možné vyhodnocovat efektivitu služeb jak v  každém okamžiku, tak za vybraná období. Zásadní informací pro vyhodnocování efektivity této služby je fakt, komu, z  jakého důvodu a na jak dlouho, popřípadě s jakou pravidelností či frekvencí opakování je realizací služby odlehčováno a jakého bylo dosaženo výsledku. •

Zadavatelům a zřizovatelům služeb doporučujeme podporovat poskytovatele v  oblasti rozvoje kompetencí vedoucích pracovníků, zvláště v  oblasti řízení a vedení služby, protože bez kompetentního vedení není možné zajistit všechny požadavky spojené s plněním parametrů efektivity, kvalitní lidské zdroje pro výkon sociální služby a validní výstupy ve formě vykazovaných dat, což potvrzuje i tento evaluační proces.

•

Zadavatelům doporučujeme nastavit takový systém požadavků na poskytovatele terénních odlehčovacích služeb, osobní asistence a pečovatelské služby v síti sociálních služeb, který by jasně deklaroval požadavek na optimalizaci a realizaci procesu řízení lidských zdrojů, jehož základy jsou již součástí zákonných požadavků Standardů kvality sociálních služeb9 číslo 9. a 10. Tyto standardy řeší provozní a personální zajištění sociální služby a profesní rozvoj zaměstnanců. Doporučení je opět spojeno s  nutností zvyšování kompetencí vedoucích pracovníků služeb, kteří mají personální zajištění služeb řešit v  souladu s těmito požadavky, zvláště pak s požadavkem standardu 9. a), který požaduje zajištění takového počtu pracovníků a odpovídající strukturu pracovních pozic, která je přiměřená druhu poskytované služby, její kapacitě a potřebám osob, kterým je služba poskytována.

•

Zadavatelům a účastníkům procesů komunitního plánování rozvoje sociálních služeb v  jednotlivých obcích doporučujeme informovat veřejnost o možnostech využívání terénní formy odlehčovacích služeb, včetně zahájení diskuze a následné revize o jejich dostupnosti v daném území. Součástí diskuze by měly být i jasné příklady rozdílu mezi mnohdy zaměňovanými druhy služeb, kterými jsou v tomto případě pečovatelská služba a osobní asistence. Jedná se o velmi důležité téma, které souvisí, pokud je neřešeno, se zkreslováním informací o potřebnosti terénní odlehčovací služby a naopak.

•

Doporučujeme zadavatelům a dalším stranám odpovědným za nastavení pravidel a procesů plánování rozvoje sociálních služeb (sítě služeb), aby v rámci aktualizace a zlepšování metodiky tohoto procesu jednoznačně stanovili pravidla pro kontinuální sběr oprávněných potřeb v celém území a tuto inovaci v praxi realizovali v horizontu 1-2 let. Kontinuální sběr oprávněných potřeb by měl

9

Příloha č. 2 k Vyhlášce č. 505/2006 Sb. ZSS 21

být nejen kvalitativně, ale také kvantitativně vyhodnotitelný z pohledu požadované struktury podpory (jaké základní činnosti jsou od odlehčovací služby v území požadovány) a jejího množství (výkonová kapacita podpory). Toto doporučení je zcela zásadní pro další plánování opatření spojených s optimálním pokrytím území odlehčovacími službami. Bez zjištěných oprávněných potřeb nelze stanovit, zda rozložení terénních odlehčovacích služeb odpovídá těmto potřebám nebo například odpovídá spíše příležitostem získání finančních zdrojů na realizaci služeb (projektové výzvy, veřejné zakázky apod.).

22

•

Doporučujeme zadavatelům a poskytovatelům zapojeným v   procesu plánování rozvoje sítě sociálních služeb akcentovat ve svých agendách potřebu zachování charakteru terénní odlehčovací služby pro osoby pečující v přirozeném sociálním prostředí, které si potřebují odpočinout nebo si zařídit nutné záležitosti, aby mohli dále pokračovat v péči o svoji blízkou osobu v domácím prostředí. Terénní odlehčovací služba by neměla sloužit osobám přicházejícím ze zdravotnických zařízení, které čekají na uvolnění kapacity některé pobytové sociální služby. Tyto důvody doporučujeme ještě v následujících obdobích vyhodnotit a do budoucna řešit spíše pomocí pečovatelské služby, osobní asistence, popřípadě k tomuto účelu vymezenou rezervní kapacitou příslušných rezidenčních služeb.

•

Doporučujeme zadavatelům a poskytovatelům data pro příští vyhodnocení využívání následné podpory navázat na informace o vedení jednotlivých případových procesů (popis nepříznivé sociální situace, stanovení a plnění cílů spolupráce a souvisejících individuálních plánů vypovídajících o průběhu služby) a posuzovat, zda se jedná o poskytování služeb charakterem a účelem odpovídajících terénní odlehčovací službě. Primárním cílem této služby je odlehčení pečujícím na nezbytně nutnou dobu. Chtěným výsledkem zde musí být maximální možná míra návratnosti uživatelů domů a pokračování podpory blízkou pečující osobou. Z  tabulek uvedených v  Závěrečné zprávě č. 6 také vyplývá, že pokud poskytovatelé uvádějí jako důvod ukončení služby „úmrtí klienta“ (ve vysokém skóre 20% a 33% v obou uváděných letech), může to také signalizovat zaměňování cíle, smyslu a účelu služby s jinými druhy služeb (pečovatelská služba, osobní asistence).

•

Doporučujeme poskytovatelům a zadavatelům sociálních služeb systematicky sledovat a vyhodnocovat informace spojené se zjišťováním a zaznamenáním nepříznivých sociálních situací jak v  rámci jednání se zájemci, tak v  průběhu poskytování služeb. Informace by měly obsahovat specifické a jasně stanovené důvody a potřeby spojené s využitím služeb osobní asistence v takové míře, aby tato služba nebyla zaměňována za pečovatelskou službu nebo terénní odlehčovací službu.

•

Zadavatelům a zřizovatelům služeb terénních odlehčovacích služeb, osobní asistence a pečovatelské služby doporučujeme podporovat poskytovatele

v  oblasti rozvoje kompetencí vedoucích pracovníků, zvláště v  oblasti řízení a vedení služby, protože bez kompetentního vedení není možné zajistit všechny požadavky spojené s plněním parametrů efektivity, kvalitní lidské zdroje pro výkon sociální služby a validní výstupy ve formě vykazovaných dat, což potvrzuje i tento evaluační proces. •

Zadavatelům a účastníkům procesů komunitního plánování rozvoje sociálních služeb v jednotlivých obcích doporučujeme více informovat veřejnost o možnostech a účelu využívání služeb osobní asistence, včetně zahájení diskuze a následné revize o jejich dostupnosti v daném území. Součástí diskuze by měly být i jasné příklady rozdílu mezi mnohdy zaměňovanými druhy služeb, kterými jsou v tomto případě pečovatelská služba a terénní odlehčovací služba. Jedná se o velmi důležité téma, které souvisí, pokud je neřešeno, se zkreslováním informací o potřebnosti a dostupnosti tohoto druhu sociální služby a naopak.

•

Doporučujeme všem odpovědným stranám zajišťovat průběžnou informovanost o službách osobní asistence, zvláště pak o jejich smyslu, účelu garantované nabídce a limitech, v celé síti sociálních služeb. Doporučujeme klást důraz na informování laické i odborné veřejnosti, ale i stávajících či potenciálních uživatelů služeb a jejich blízkých osob.

•

Zadavatelům a poskytovatelům zapojeným v   procesu plánování rozvoje sítě sociálních služeb doporučujeme akcentovat ve svých agendách potřebu podpory tohoto typu služby pro osoby, které chtějí řešit svoji nepříznivou sociální situaci v  přirozeném domácím prostředí a umožnit jim v  tomto prostředí setrvat co nejdéle, bez nutnosti využití rezidenční sociální služby z toho důvodu, že by podpora služeb osobní asistence nebyla v území dostupná (samozřejmě vždy na základě skutečně zjištěných oprávněných potřeb).

•

Doporučujeme poskytovatelům a zřizovatelům pečovatelských služeb, aby průběžně sledovali nastavení provozní doby služby tak, aby služba reagovala pružně na požadavky klienta a zadání správce sítě sociálních služeb (zadavatelé).

•

Zadavatelům a účastníkům procesů komunitního plánování rozvoje sociálních služeb v jednotlivých městech a obcích doporučujeme informovat veřejnost o možnostech využívání pečovatelských služeb, včetně zahájení diskuze a následné revize o jejich dostupnosti v daném území. Součástí diskuze by měly být i jasné příklady rozdílu mezi mnohdy zaměňovanými druhy služeb, kterými jsou v tomto případě pečovatelská služba a osobní asistence. Jedná se o velmi důležité téma, které souvisí, pokud je neřešeno, se zkreslováním informací o potřebnosti pečovatelské služby a naopak. Doporučujeme zajišťovat průběžnou osvětu o dané službě laické i odborné veřejnosti.

•

Doporučujeme diskutovat o čase, kdy poskytovatel ukončuje smlouvu s uži23

vatelem pečovatelské služby, pokud tento službu dlouhodobě nevyužívá, tj. tzv. aktivní a neaktivní uživatelé a jejich poměr ve službě. Je nutné v rámci přehodnocování individuálních plánů (nepříznivých sociálních situací) sledovat, zda služba ještě plní svůj účel či nikoli. Uživatelé, kteří mají uzavřenou smlouvu a nevyužívají pečovatelskou službu, resp. služba již u nich neplní účel řešení jejich nepříznivé sociální situace, mohou výrazně zkreslovat výsledky zjišťování. Doporučení k financování: •

Doporučujeme zadavatelům ve spolupráci s poskytovateli (a dalšími dotčenými stranami) v  rámci sítě služeb aktualizovat strukturu zdrojů validních a aktuálních informací pro vyhodnocování dostupnosti, potřebnosti a nákladovosti terénních služeb sociální péče, např. výstupy ze zjišťování potřeb na úrovni obcí a měst, kraje, analýza zájemců o tento druh služby (žadatelů), sledování období nárůstu poptávky (dovolené, prázdniny atd.), které může mít za následek potřebu flexibilního nárůstu personálního zajištění v těchto obdobích.

•

Doporučujeme provést porovnání a stanovit nová pravidla pro závaznou spoluúčast obcí na financování služeb osobní asistence podle poměrového ukazatele – výše finanční spoluúčastí obce na jednotku času (např. 1 hodinu přímého výkonu) poskytované péče na daném území pro jejich občany. Toto doporučení souvisí s výše uvedeným doporučením stanovit nákladovost na 1 hodinu přímého výkonu, která může být podkladem k určení standardní výše % spoluúčasti každé obce dle její velikosti / typu obce.

Územní doporučení:

24

•

Při vyhodnocování zjištěných potřeb na území kraje, které není danou službou pokryto (Opava, Vítkov, Rýmařov, Bruntál, Odry, Krnov, Frenštát pod Radhoštěm a Frýdlant nad Ostravicí), zjišťovat, jak je zajištěna podpora lidem, kteří by eventuálně službu potřebovali a jaká je REÁLNÁ dostupnost terénních odlehčovacích služeb. Do zjišťování potřeb v rámci komunitního plánování v daném území aktivně zapojit osoby pečující.

•

Doporučujeme diskutovat se zástupci měst a obcí o dostupnosti pečovatelské služby na jejich území, společně s vysvětlením jejího účelu a významu v síti sociálních služeb. Vedou nás k tomu praktické zkušenosti, kdy některá města či obce sami nezřizují pečovatelskou službu, ani na ni nepřispívají a situace svých občanů řeší žádostmi do rezidenčních služeb, přestože řada těchto občanů v  nepříznivé sociální situaci vůbec nepotřebuje 24 hodinovou péči, ale často sociální intervenci a souběh terénních, popř. ambulantních služeb. Při vyhodnocování zjištěných potřeb na území kraje, které není danou službou pokryto, zjišťovat, jak je zajištěna podpora lidem, kteří by eventuálně službu potřebovali a jaká je REÁLNÁ dostupnost pečovatelských služeb. Do zjišťování potřeb v rámci komunitního plánování v daném území aktivně zapojit osoby pečující.

•

V souvislosti s výše uvedeným doporučením dále uvádíme, že pro sběr kontinuálních potřeb je nezbytné zapojit sociální pracovníky na městech a obcích a další zainteresované strany (Ospod, ÚP, školy, zdravotnická zařízení atd.). V této souvislosti doporučujeme zpracovat podpůrnou síť pro sběr oprávněných potřeb a metodiku jeho aplikace v rámci Moravskoslezského kraje.

•

Při vyhodnocování zjištěných potřeb na území kraje, které není pokryto službou osobní asistence (Vítkov, Bruntál, zejména okrajové části tohoto území, Bílovec, Odry a Staré Hamry), zjišťovat, jak je zajištěna podpora lidem, kteří by eventuálně službu potřebovali a jaké je REÁLNÁ dostupnost služby osobní asistence. Do zjišťování potřeb v rámci komunitního plánování v daném území aktivně zapojit i osoby pečující.

•

Při poptávce uživatelů po službě osobní asistence v  místech, kde služba momentálně nepůsobí, řešit tuto situaci vznikem nových služeb či vytvářením detašovaných pracovišť stávajících služeb až po zjištění skutečných oprávněných potřeb včetně kontinuity této potřebnosti na výše uvedeném území.

Služby sociální prevence10 V rámci realizace projektu byly na základě práce v pracovních skupinách, sdílením praxe poskytovatelů (mj. také obcí) a realizace diskusních fór směrem ke službám sociální prevence identifikovány následující problematické oblasti poskytování služeb sociální péče v MSK: •

Nejasné vymezení hranic a možností některých druhů služeb

•

Nedostatečné pochopení charakteru služby, tj. komu a k čemu je služba určena

•

Nabízení „nadměrné“ péče na úkor kvalitní sociální práce, která pracuje především s POTENCIÁLEM KLIENTA, mj. využívá neformální podporu, má potenciál realizovat meziresortní spolupráci ad.

•

Obecně nízká podpora službám prevence, nízká důvěra ze strany zadavatelů v to, že to „má smysl“, že služby sociální prevence plní preventivní funkci také směrem k veřejnosti

•

Úskalí meziresortního přístupu a prolínání v některých oblastech, především

10 zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů je definuje takto: „Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodněné prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů.“.

25

na pomezí sociálně zdravotní péče a spolupráce se školstvím (například ve službách sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, terénní programy atd…) •

Vysoká ekonomická náročnost provozování a rizika z  toho plynoucí – pro poskytovatele, zadavatele, systém (otázka pružnosti, možnosti změn) a především uživatele; mj. například otázka spolufinancování služby tzv. „domovskou“ obcí uživatele (nastavení parametrů a vzájemných dohod) – NÁROČNÉ JE NAPŘÍKLAD PŘEDVÍDAT KAPACITY v případě služeb sociální prevence (a následně časová náročnost schvalovacích procesů na obcích pokud se jedná o dofinancování atd.)

•

Otázka bezpečného poskytovaní sociálních služeb preventivního charakteru: zachování bezpečí ve vztahu k  lidem, kteří mají významně snížené možnosti uplatňování svých práv a jejich faktické ochrany – anonymita, podpůrná funkce sociální služby (pracuje s důvěrou a vztahem ke klientovi) vs. nařízený dohled a spolupráce všech zainteresovaných stran v  těchto situacích, riziko narušení anonymity v zájmu klienta vs. oprávněné zájmy obce vědět a znát, kam jdou finanční toky a další otázky související s bezpečím klientů

•

Nízká míra informovanosti občanů, ale i pracovníků státní správy, samospráv, odborníků o dostupnosti a skutečném, praktickém potenciálu služeb sociální prevence v daném území

2.1 Pobytové služby sociální prevence a další služby sociální prevence související s ubytováním (azylové domy, domy na půl cesty, noclehárny, služby následné péče – pobytová forma, sociální rehabilitace – pobytová forma, terapeutické komunity) Obecná doporučení: •

Doporučujeme poskytovatelům a zadavatelům v  rámci jednání komunitního plánování vést diskusi o důvodech odmítnutí zájemců o služby nocleháren – včetně sledování počtu a důvodu odmítnutých zájemců o službu. V návaznosti na zjištění spolupracovat při jednáních k možným změnám dostupných kapacit. o Důležitým aspektem pro možné využití těchto služeb je snižování architektonických barier, včetně snižování počtu lůžek na pokojích. Doporučujeme proto poskytovatelům ve spolupráci s donátory pracovat na změnách stávajícího stavu, aby mohl být zachován princip nízkoprahovosti služby pro cílovou skupinu uživatelů.

26

Doporučení k financování: •

Doporučujeme zadavatelům zabývat se případnou finanční spoluúčasti obcí – aktuální spoluúčast na financování terapeutické komunity je omezena pouze na město Ostravu. Vzhledem k  tomu, že byl provozovatel zřízen městem Ostrava, je také významně dotován program terapeutické komunity. Ostatní obce na provoz nepřispívají, přestože podíl uživatelů z Moravskoslezského kraje je 37%, z  čehož z  Ostravy bylo v  roce 2012 jen 10% a v  roce 2013 jen 13%. Vzhledem k  tomu, že uživatelé služby přicházejí i z  jiných obcí MSK viz. kapitola 4.7 Závěrečné zprávy PS č. 4, je na místě zvážit příspěvek i ostatních obcí MSK (vzhledem k  celorepublikové působnosti i dalších obcí ve vztahu k terapeutickým komunitám v příslušných krajích).

•

Doporučujeme zadavatelům a poskytovatelům v procesu plánování rozvoje sociálních služeb zohlednit následující parametry a okolnosti poskytování (především s ohledem na financování služeb): o Optimální varianta velikosti noclehárny je od 15 do 30 lůžek. Pouhý přepočet na jednoho uživatele nemůže zohlednit náročnost práce s cílovou skupinou a dynamikou změn, které se projevují v cílové skupině. o Současný stav nelze v současnosti pokládat za optimální variantu. o Případné snížení finančních prostředků ovlivní i služby propojené s touto službou (azylové domy a nízkoprahová denní centra).

Územní doporučení: •

Doporučujeme poskytovatelům a zadavatelům v  rámci jednání komunitního plánování sledovat a zjišťovat aktuální dostupnost služeb v návaznosti na zjištění k pokrytí území noclehárnami. Především v návaznosti na zjištění vztahující se k migraci uživatelů „za službou“ sledovat a vzájemně se informovat o kapacitách využívání uživateli (potencionálními uživateli) z Bruntálu, Rýmařova, Vítkova, Oder, Bílovce, Kopřivnice, Hlučína, Kravař.

27

2.2 Ambulantní 11služby sociální prevence (kontaktní centra, sociálně terapeutické dílny, centra denních služeb, sociální rehabilitace – ambulantní forma, služby následné péče – ambulantní forma, nízkoprahová denní centra) Obecná doporučení: •

Doporučujeme do budoucna ke zvážení podpořit propojení sociálních a zdravotních služeb v jednotlivých městech v souladu s koncepcí transformace psychiatrické péče tak, aby pro lidi s psychickým onemocněním byla dostupná jak odborná zdravotní (psychiatrická, psychologická), tak i sociální podpora v místě jejich bydliště.

•

Ukazuje se, že v Moravskoslezském kraji chybí služby Sociálně terapeutické dílny pro jiné cílové skupiny než osoby s mentálním postižením – doporučujeme proto otevřít k tomuto tématu diskusi a učinit opatření pro rozvoj této služby i pro další cílové skupiny na základě zjištěných potřeb.

•

Doporučujeme poskytovat služby nízkoprahových denních center pro osoby bez přístřeší 7 dnů v týdnu, minimálně 6 hodin denně. V případě zajištění nepřetržitého provozu v krizových obdobích spojených s mrazy je potřeba zajistit technologické přestávky umožňující úklid zařízení. o Zadavatelům spolu s poskytovateli doporučujeme s ohledem na výše uvedené diskutovat skutečnou potřebnost kapacit služeb v návaznosti na principy dostupnosti a nízkoprahovosti služeb – s ohledem na charakter služby, kdy cílem poskytování je uspokojování základních potřeb lidí bez přístřeší. Především se jedná o stabilizaci základních lidských potřeb prostřednictvím zajištění bezpečného prostředí, tepla, hygieny, čistého oblečení, stravy.

Doporučení k financování: •

Ve finanční podpoře stávajících sociálních služeb ze strany obcí se neodráží skutečný rozsah poskytovaných služeb jednotlivých poskytovatelů. Doporučujeme proto prohloubit spolupráci obcí s poskytovateli sociálních služeb a koncept financování budovat na základě prokazatelných potřeb uživatelů definovaných v komunitních plánech rozvoje sociálních služeb. o Pro budoucí období je nezbytné a žádoucí, aby data finančních hodnot uvedená v komunitních plánech obcí pro zajištění služeb v daném období korespondovala s plánováním výše finančních prostředků v dané kapitole rozpočtu obce na podporu sociálních služeb pro dané

11 Pro účely materiálu vycházíme z předpokladu převážně ambulantně poskytovaných služeb (přičemž zákon dává možnost poskytování i dalšími formami) 28

období, včetně rozpočtových výhledů. Tak lze reálně dosáhnout srovnatelného aktivního zapojení a převzetí odpovědnosti obcí při tvorbě a zajištění udržitelnosti sítě sociálních služeb na území MSK, případně následného zajištění povinné spoluúčasti obcí při financování sociálních služeb pro dané roční dotační období, nebo i pro víceleté financování vymezené např. obdobím realizace konkrétního komunitního plánu. •

Doporučujeme poskytovatelům zahájit jednání se zadavateli o možnostech zajištění kapacit nízkoprahových denních center s  ohledem na předpokládané využití služeb jejich občany – tj. nejen stávajících uživatelů z  jiných obcí, kteří čerpají služby v  jiných městech. Vzhledem k  nastavenému financování služeb je vhodné zahájit jednání o způsobu spolufinancování sociálních služeb občanů využívající služby v jiných obcích s rozšířenou působností a městech.

•

Doporučujeme Moravskoslezskému kraji a obcím jako zadavatelům služeb nízkoprahových denních center (ambulantní i terénní forma) zabývat se ve spolupráci s poskytovateli následujícími fakty a tato zohlednit v procesech plánování sítě a nastavování financování služeb:

-

Pouhý přepočet na jednoho uživatele nemůže zohlednit náročnost práce s cílovou skupinou a dynamikou změn, které se projevují v cílové skupině. V současnosti se v cílové skupině objevují lidé s různým psychickým omezením. Tato skutečnost vede poskytovatele ke zvyšování kvalifikace stávajících pracovníků – „specialistů“ zaměřených na adiktologii, psychologii apod., nebo zaměstnávání externích odborníků,

-

další oblast, která není systémově ošetřena, je oblast zdravotní péče o uživatele,

-

doporučujeme navýšit dotaci pro služby zajišťované na území města Ostravy, neboť tyto služby v současnosti zajišťují dvojnásobný počet uživatelů vzhledem k množství personálu. Prostředky jsou nezbytné také pro podporu zvyšování kompetencí u pracovníků v přímé práci a zvyšování úvazků sociálních pracovníků v pracovních týmech.

Územní doporučení: •

Doporučujeme v souvislosti s bodem č. 3.6 Závěrečné zprávy PS č. 3 - mapami pokrytí ambulantními službami následné péče pro osoby s psychickým onemocněním zvážit zřízení nových služeb následné péče ve Frýdku-Místku, Českém Těšíně nebo Třinci (upřednostnili bychom Třinec či Frýdek-Místek), Karviné, Havířově a v Kopřivnici nebo Novém Jičíně (upřednostnili bychom Nový Jičín). Je samozřejmě nezbytné, aby úvahy o zřízení nových služeb byly za29

sazeny do celkového kontextu včetně ekonomických souvislostí, přičemž pouze údaje z tohoto dotazníku nemohou takový kontext vytvořit. •

Z mapy i z diskusí pracovní skupiny č. 4 vyplývá, že všechny registrované služby následné péče pro osoby se závislostí jsou poskytovány ve větších městech a centrovány blízko sebe. Dostupnost služeb následné péče pro obyvatele kraje z  oblasti Opavska, Krnovska, Bruntálska je de facto nulová. Zřizovateli všech služeb následné péče jsou nestátní neziskové organizace, žádná z těchto služeb není příspěvkovou organizací obce ani kraje. Všechny dotčené služby jsou zapojeny do komunitního plánování rozvoje sociálních služeb obce, ve které působí. Dotace poskytnuté od měst a obcí tvoří významnou část v celkovém financování služeb. Doporučujeme proto intenzivní dialog jednotlivých poskytovatelů s  politickou reprezentací obce a rovněž podporu kraje v této oblasti (komunikace s jednotlivými obcemi v rámci Strategického plánování).

•

Dostupnost služeb sociální rehabilitace - doporučujeme podrobněji analyzovat dosah jednotlivých poskytovatelů do severozápadní části kraje a zhodnotit negativní dopad absence většího počtu poskytovatelů v této oblasti. Výsledná opatření musí být v souladu se zjištěnými potřebami v daném regionu. Řešení souvisí také s prohloubením spolupráce s obcemi a v provázání výsledků průzkumu s komunitními plány rozvoje sociálních služeb v těchto obcích. Současně se ukazuje, že je k řešení tohoto tématu nezbytné ve spolupráci s Olomouckým krajem identifikovat možné působení poskytovatelů z tohoto kraje.

•

Doporučujeme zadavatelům zaměřit se na zjišťování potřebnosti dostupnosti služeb nízkoprahových denních center na území těchto obcí s rozšířenou působností: Vítkov, Odry, Kravaře, Frýdlant nad Ostravicí a Frenštát pod Radhoštěm.

•

Doporučujeme poskytovatelům a zadavatelům zahájit společné vyjednávání o potřebnosti navýšení úvazků terénních pracovníků pro osoby bez přístřeší v území, kde je předpokládána nejvyšší míra potřebnosti – především v Ostravě a dalších větších městech.

2.3 Terénní 12služby sociální prevence (raná péče, sociálně aktivizační služby pro rodiny s  dětmi, terénní programy, sociální rehabilitace – terénní forma) 12 Pro účely materiálu vycházíme z předpokladu převážně terénně poskytovaných služeb (přičemž zákon dává možnost poskytování i dalšími formami) 30

Obecná doporučení: •

Diskutovat v  rámci komunitního plánování obcí spolu s  poskytovateli reálné možnosti a úskalí aktivního zapojení poskytovatelů s celokrajskou působností do procesu plánování sociálních služeb ve všech plánujících obcích (četnost setkání, personální zajištění účasti atp.)

•

Monitoring, jako sledování životních podmínek rodin s dětmi (pozn. Ale také dalších skupin občanů ohrožených sociálním vyloučením), jako cílené kontinuální mapování událostí, změn, atmosféry, rizik, které jsou významné pro život cílové skupiny a lokalitu jako takovou, je podstatný zejména pro služby komunitního typu, působící v místě13. Výstupy z monitoringu jsou mimo jiné významnou součástí zjišťování potřeb obyvatel, a tato práce poskytovatelů by měla být uznána legitimní součástí služby, přestože není primárně orientována na individuální zakázky.

•

Doporučení k fungování sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi (dále jen SAS) v MSK: o Provozní doba SAS by měla pracovníkům umožňovat dostatečný kontakt se školními dětmi a s pracujícími rodiči, tedy se neomezovat na dopolední hodiny. Služby s provozní dobou do 15-16 hodin v zásadě vylučují z  pravidelnější spolupráce rodiče v  jednosměnném provozu. To může komplikovat naplňování cílů zejména ve službách, které se v  intenzivní a dlouhodobé spolupráci zaměřují na dosažení hlubších změn ve fungování rodinného systému. o Má-li se skutečně jednat o sociální práci s rodinou (nikoli s jednotlivcem, s  rodičem či dítětem), je vhodné, aby se realizovala převážně v  domácnosti, kde má pracovník bezprostřední možnost poznat a porozumět prostředí, ve kterém rodina žije, jejím zvyklostem, režimu, vazbám, může mít kontakt s ostatními členy domácnosti, kteří by poradnu skupinově nenavštěvovali. Nejde-li o specifické formy SAS (např. Mediační centrum), měla by terénní forma představovat alespoň 60% z celkového objemu práce s klienty. o Někteří zadavatelé v  plánovacích procesech formulují potřeby v  lokalitě pouze označením deficitních služeb. Šíře možností a zaměření, které zákonné vymezení SAS umožňuje, však nezaručuje, že se očekávaný přínos pro cílovou skupinu a pro obec potká s pojetím služby konkrétního poskytovatele. Tak, jako je na jeho straně odpovědnost

13

srov. se službami, které mají klienty rozptýleny na území většího rozsahu. 31

za adaptaci služby na místní podmínky a potřeby cílové skupiny, měl by na straně druhé zadavatel vyjadřovat své představy ve smyslu popisu a kvantifikace problémů, na které je potřeba reagovat. Předpokladem je dobrá informovanost o tom, co je od SAS realistické a etické požadovat, a otevřená komunikace, spíše než rezignace, či odmítání podpory sociálních služeb, proto, že neplní očekávání. Realistické požadavky ke službám jsou při tom pouze takové, které respektují hodnotová a zákonná východiska a nezaměňují je s ukazňovacími opatřeními.14 Doporučení k financování:

14 15 32

•

Spolufinancování služeb rané péče – doporučujeme diskutovat toto téma v komunitním plánování jednotlivých obcí. Můžeme vycházet z ceny služby na jednoho uživatele, která byla v minulosti stanovena na základě výsledku jednání organizací sdružujících se v profesní organizaci Asociace pracovníků v rané péči15. Asociace uvádí „Optimální model služby raná péče“, kde hovoří o částce 40 000 Kč na jednoho uživatele/rodinu na rok (nutno dodat, že se jedná o cenu vypočtenou z neinvestičních nákladů na již zavedenou službu). V tomto případě by minimální příspěvek z obce na jednu rodinu byl 8 000 Kč/rok (20% z částky 40 000 Kč na rodinu a rok). Ze zkušeností poskytovatelů však vyplývá, že lidnatější obce dávají větší podíl na jednu rodinu a malé obce podíl menší nebo žádný (500 Kč – 5 000 Kč).

•

Doporučujeme znovu diskutovat v  komunitním plánování reálné možnosti změn v oblasti nároků kladených v čase na poskytovatele terénních služeb (pozn. s  působností na větším území) při zpracování a následné administraci mnoha žádostí o dotaci na daná města a obce. Je třeba se orientovat, kdy která obec a za jakých podmínek vypisuje dotační řízení na nadcházející rok. Dále poskytovatelé musí zohledňovat, kolika uživatelům v té dané obci právě poskytují nebo poskytnou služby. Klienti však vstupují do služby kdykoliv v průběhu kalendářního roku, bývají z různých míst (od největších měst po nejmenší obce v  kraji), přičemž nelze předpokládat, kolik osob v  daném období a na jakém místě služby využije. o Například v  případě služby rané péče je v  praxi problematické, když rodina z nějaké obce začne službu užívat např. od poloviny roku, poskytovatel obec o této skutečnosti informuje a žádá obec o spolufinancování. Obce však často takto pružně nereagují a finanční podporu neposkytnou, často zdůvodní vyčerpáním rozpočtu apod. Obce často nemají nastaveny mechanismy, kdy by mohl být finanční příspěvek poskytnut tzv. „pružně“, tzn. Mimo plánovaný rozpočet, s ohledem na potřebnost zajištění služby (plánované rezervy pro tuto oblast). Více k problému Závěrečná zpráva PS č. 13 Dostupné také: http://aprp.cz/dokumenty/optimalni_model_rane_pece.pdf

•

Doporučujeme zadavatelům a dalším aktérům komunitního plánování (tj. také uživatelům a osobám pečujícím) přehodnocovat a hledat schůdná řešení pro potřeby vykazování využití finančních prostředků ve vztahu k anonymitě uživatelů – rodin, které se vyrovnávají se zdravotním postižením svého dítěte. o Ve většině případů obce, a to i ty malé, vyžadují další informace k uživatelům služby. Ze zkušeností jde o podrobný popis poskytování služby, ale někdy i o osobní údaje rodin, kdy je potřeba si ověřit, zda jde o jejich obyvatele a také zda do obce poskytovatel skutečně dojíždí. Poskytovatelé v této souvislosti žádají rodiny o souhlas s předáním osobních údajů třetí osobě a v několika případech je tato situace vnímána ze strany rodin jako nátlak: „Tak já tedy ten souhlas dám, abyste ty peníze dostali a mohli k nám jezdit“. Jsou i případy, kdy rodina s předáním osobních údajů obci nesouhlasí a poskytovatel tedy finanční podporu obce neobdrží. Z tohoto hlediska se nabízí otázka k řešení, zda bude do budoucna nezbytné podmínit poskytování služby souhlasem rodiny k předávání osobních údajů třetí straně, v tomto případě obcím. o Další zkušeností jak pro poskytovatele, tak pro rodiny, je ze strany donátorů/obcí monitoring na  poskytovanou a pobíranou službu přímo v domácím prostředí uživatele. Lze jistě akceptovat snahu donátora (tj. obce) kontrolovat využití finančních prostředků. Na druhou stranu je však velmi těžce přijatelná skutečnost, že se jedná o kontrolu služby, která je poskytovaná v ryze soukromém prostředí a to na základě důvěry a respektu. Pro rodinu je tento fakt velmi nesnadný až ohrožující (zvláště například v menších obcích, kde je zachování soukromí náročnější). Klient je v tomto případě vystaven další „kontrole“, která není konána v jeho zájmu, protože klient z podstaty není ten, kdo odpovídá za finanční zajištění služby, která je ze zákona realizována bezplatně a on se rozhodl využívat ji dobrovolně. o Nabízí se zde prostor k zahájení diskuse k danému problému a hledání nastavení optimálních podmínek v této oblasti, a to napříč obcemi Moravskoslezského kraje.

Územní doporučení: •

Ze Závěrečné zprávy a diskusí pracovní skupiny č. 4 vyplývá, že v MSK jsou oblasti, které zatím nejsou pokryty službami terénních programů pro uživatele návykových látek, přestože je zde výskyt potřebných uživatelů. Jedná se o Osoblažsko, Rýmařovsko a pak také oblast Vítkovska. Jedná se o odlehlé lokality, do kterých je náročné zajistit terénní služby, přestože by obce měly mít o zajištění služeb zájem. Zajištění služeb v  těchto lokalitách se sebou přináší vysoké náklady na čas a dopravu pracovníků. 33

•

Další lokalitou, která postrádá dostatečné kapacity terénní služby pro uživatele návykových látek, přestože by zde byly na místě, je město Karviná. Bohužel, služby pro uživatele drog v této lokalitě nejsou dotovány ze strany města. Podle posledních poznatků v Karviné chybí jakékoli služby pro uživatele návykových látek.

2.4 Krizová pomoc Krizová pomoc je terénní, ambulantní nebo pobytová služba na přechodnou dobu poskytovaná osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života, kdy přechodně nemohou řešit svoji nepříznivou sociální situaci vlastními silami16. Pro potřeby tohoto materiálu byl službě krizové pomoci jako specifické službě sociální prevence (pozn. terénní, ambulantní i pobytová forma poskytování) věnován samostatný prostor. Doporučení nejsou v tomto případě dána strukturou doporučení výše, ale pro větší přehlednost a pochopení souvislostí jsou uvedena dohromady. Pracovní skupina č. 11 v  Závěrečné zprávě mj. uvádí, cit.: „Pohlédneme-li na charakteristiku Moravskoslezského kraje z  hlediska územní rozlehlosti, dopravní obslužnosti a dalších významných specifik, např. vysoká dlouhodobá nezaměstnanost, zadluženost, současně však nerovnoměrnost v  osídlení, je zřejmé, že služba krizová pomoc je ve všech svých formách službou s  nedostatečnou dostupností v  čase a místě. V tomto kontextu máme na mysli dostupnost v čase a místě, tj. kdy a kde ji klient skutečně potřebuje. Vzhledem k  rozlehlosti a různé míře dostupnosti jednotlivých regionů (chcete – li oblastí, bývalých okresů apod.) jeví se předání kontaktů na nejbližší zařízení poskytující krizovou pomoc v nepřetržitém provozu pro mnohé nedostupné. Jako příklad lze uvést instruování klienta, který dojel do Opavy z Osoblahy, že nejbližším zařízením, které může kdykoliv a bez omezení navštívit, sídlí ve městě Ostrava.“

•

Pokud se jedná o služby krizové pomoci, pak v Moravskoslezském kraji absentuje princip finanční spoluúčasti ze strany obcí, v jejichž místě nebo pro jejichž lidi, je služba v konečném důsledku daného roku realizována - Jako příklady lze uvést města Vratimov, Krnov, Havířov, Frýdek – Místek, Frenštát pod Radhoštěm, Bohumín a další. V těchto místech byla služba krizová pomoc realizována buďto terénní formou (kdy služba přišla za klienty) nebo ambulantní, kdy klienti navštívili krizové služby v sídlech poskytovatelů.

•

Doporučujeme poskytovatelům a zadavatelům  (města a obce) jednat o mož-

16 § 60 odst. 1, zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů 34

nostech pomoci jak finanční, tak v případě terénní služby formou nepřímé podpory, například poskytnutím zázemí pro pracovníky; zajištění kontaktních osob v čase živelných pohrom nebo tragédií; zajištění noclehů pro pracovníky, nebo prostor, kde by terénní pomoc mohla získat přechodné zázemí v  čase mimořádných, hromadných události nebo i v  rámci individuálních neštěstí v dané oblasti. •

Doporučujeme na základě každoročního přehledu míst, kde a pro koho byla služba krizové pomoci realizována, zajistit finanční plnění z odpovídajících obcí a měst.

•

Doporučujeme v  případě neplánovaných událostí, př. živelných pohrom, hromadných neštěstích, uvolnit ve spolupráci s  odpovědnými představiteli obcí a kraje finanční krytí nákladů spojených s realizací služby na místě i v sídle poskytovatele (posílení počtu sloužícího personálu, dojezdy do míst neštěstí aj.). Pracovat s tímto předpokladem při sestavování rozpočtu pro danou oblast (například prostřednictvím rezervního fondu)

•

Doporučujeme určit kontaktní osoby pro spolupráci v rámci řešení mimořádných událostí, např. starosta, krizový pracovník obce, velitel dobrovolných hasičů, jiná určená osoba obce.

•

Z  mapy obsažené v  Závěrečné zprávě PS č. 11 je zřejmé, že není dostatečně zajištěna služba KRIZOVÁ POMOC pro klienty z Bruntálu a jeho okolních měst, např. Osoblaha, Jindřichov, Město Albrechtice, Jeseník, Rýmařov, Vrbno pod Pradědem; z Nového Jičína a okolí, například Příbor, Frenštát pod Radhoštěm, Kopřivnice, Studénka, Odry, Fulnek, Vítkov; okolí Karviné, např. Orlová, okolí Českého Těšína; okolí Jablunkova, Třince, Bohumína a také okolí Frýdku – Místku.

•

Doporučujeme mapovat potřebnost služeb krizová pomoc jednotlivými poskytovateli a zadavateli. Společně tuto potřebnost vyhodnocovat. o Na základě mapování iniciovat společné aktivity stávajících poskytovatelů, které podpoří jejich vzájemnou spolupráci a participaci na jednáních se zadavateli sociálních služeb - s cílem zlepšení dostupnosti služeb krizové pomoci v kraji. o Zavést do praxe případový proces klienta, kdy na řešení jeho nepříznivé sociální situace kooperuje více subjektů. Identifikovat v rámci této spolupráce dobrou praxi.

•

Doporučujeme v  rámci Moravskoslezského kraje legitimně vyjednat s  aktéry střednědobého plánování na všech úrovních možné začlenění služby krizová pomoc specializované na rodiny s dětmi do sítě sociálních služeb. V rámci tohoto procesu se zaměřit na stanovení kapacit, úpravu provozních podmínek a zajiš35

tění personálního obsazení v souladu s krizovou pomocí. To vše v návaznosti na financování této služby tak, aby jednak plnila požadavky služby krizová pomoc a mohla pracovat s požadavky, specifiky a potřebami vyplývajícími z této cílové skupiny.

2.5 Odborné sociální poradenství Služby odborného sociálního poradenství v  Moravskoslezském kraji diskutovala na svých jednáních pracovní skupina č. 12. V Závěrečné zprávě této pracovní skupiny je mj. uvedeno: „Odborné sociální poradenství je zákonem o sociálních službách (§ 32) vymezeno jako jeden ze tří základních druhů sociálních služeb (spolu se službami sociální péče a službami sociální prevence). Zatímco ostatní dva druhy sociálních služeb jsou zákonem dále podrobněji děleny do jednotlivých typů služeb (zařízení sociálních služeb dle § 341) s přesným popisem cíle a obsahu těchto jednotlivých typů služeb, pro druh sociálního poradenství zákon o sociálních službách takové podrobné rozdělení nepřináší. Zákon pouze v § 37, odst. 3 ne zcela přesně nabízí vymezení, jakým cílovým skupinám by odborné sociální poradenství mělo být určeno. Toto vymezení však neodpovídá reálné situaci v poskytování odborného sociálního poradenství v ČR.“

Dále zpráva uvádí mj. následující důležité „vstupní“ informace: „Sociální poradenství je oproti ostatním druhům sociálních služeb naprosto odlišné způsobem realizování sociální práce, a to poskytováním poradenství (informací či rad). Obecným cílem odborného sociálního poradenství je podporovat funkční gramotnost uživatelů služby prostřednictvím poskytování informací, rad a odborné pomoci a tímto způsobem napomáhat předcházení jejich sociálnímu vyloučení. Dalším specifikem odborného sociálního poradenství je to, že může být nabízeno širokému spektru zájemců (bez nutného jednoznačného vymezení cílové skupiny). A také je možné nabídnout rozšiřující pohled na možnosti a roli odborného sociálního poradenství ve společnosti – nabízet širší nabídku pomoci (např. právní poradenství, psychoterapeutické činnosti či nácvik dovedností) a to těm uživatelům, jejichž finanční možnosti či místo bydliště neumožňují čerpat tyto služby u jiných poskytovatelů. U tohoto posledního specifika je důležité uvést, že je zatím uvažováno v hypotetické rovině, neboť současný zákon o sociálních službách (resp. vyhláška v § 4, odst. 1a)) umožňuje realizaci socioterapeutických činností pouze formou poskytování poradenství.“

Obecná doporučení: •

36

V současné době nejsou systémově dobře řešeny služby psychologického a psychoterapeutického poradenství či bezplatného právního poradenství. Pokud tyto služby existují, jsou pro zájemce/uživatele těžko dostupné, dá se říci,

že v praxi nedostupné. Proto by bylo žádoucí je mít začleněny ve službách odborného sociálního poradenství. Pracovní skupina navrhuje o tomto vést metodickou diskusi s poskytovateli, zadavateli či provést výzkum. •

Podporovat kombinovaný způsob poskytování odborného sociálního poradenství v přibližně stejném procentuálním zastoupení obou forem, kdy terénní forma tvoří přibližně 6 % z celkového objemu poskytování odborného sociálního poradenství.

•

Zajišťovat dostupné informování o poskytovatelích terénní formy odborného sociálního poradenství (zejména pro potenciální zájemce o tuto formu poskytování).

•

Pro posouzení nutnosti poskytování terénní formy poradenství volit kritéria: efektivnost a ekonomičnost poskytování – při zvažování tohoto kritéria neopomínat, že ekonomicky výhodné poskytování je takové, které zohledňuje celý kontext (viz např. komentář k terénnímu způsobu poskytování OSP); o odůvodněná/opodstatněná potřebnost na straně uživatelů služby důvodem pro poskytnutí terénní formy odborného sociálního poradenství může být například zdravotní stav (typicky omezená pohyblivost, smyslové postižení) či jiné důvody (např. psychické trauma či péče o děti bez možnosti zastoupení), pro které se zájemce o službu odborného sociálního poradenství nemůže osobně dostavit do ambulantní služby v situaci, a kdy zároveň není možno ke konzultaci využít prostředků pro dálkovou komunikaci (telefon, e -mail).

•

Pracovní skupina doporučuje podporovat změnu v současné praxi některých donátorů (vyžadování statistik dle místa pobytu nebo bydliště) směrem k respektování zásady zjišťování jen nezbytně nutných údajů; podporovat poskytování odborného sociálního poradenství v min. stejném rozsahu jako dosud (počet poskytovatelů); podpořit personální kapacitu (počet úvazků na přímou práci s uživateli) poskytovatelů pro zajištění dostatečné kapacity (a zejména kontinuální kvality) tohoto typu sociální služby.

•

Pracovní skupina doporučuje zaměřit se na vzájemnou informovanost mezi různými typy poskytovatelů (sociálních služeb, zdravotních služeb aj.); podporovat spolupráci obcí a poskytovatelů OSP směrem k významnějšímu objemu odkazování z obcí na poskytovatele OSP; podporovat účelné odkazování zájemců na služby odborného sociálního poradenství s cílem zefektivnění poradenského systému v rámci kraje (tzv. nedublování poradenských služeb poskytovaných různými subjekty).

•

Pracovní skupina doporučuje zřetelněji vydefinovat a srozumitelně popsat rozdíl mezi základním a odborným poradenstvím (včetně informování o jed37

notlivých poradenských úrovních u poskytovatelů odborného sociálního poradenství) s cílem podpořit efektivní odkazování a kvalitu poskytování těchto odlišných typů poradenství.

Doporučení k financování: •

Podporovat, aby poskytovatelé na poskytování odborného sociálního poradenství mimo území MSK žádali finanční podporu od územněsprávních celků, na jejichž území je tato služba realizována.

•

Pracovní skupina doporučuje zainteresovat obce na vyšší a rovnoměrné finanční podpoře poskytovatelů služeb OSP na svém území; finanční příspěvek na realizaci služby nevázat na typ zřizovatele a jeho vztah k poskytovateli služby (viz případy markantní podpory vlastních zařízení), ale na potřebnost a kvalitu služby; zpřehlednit a v systému financování zachovat i možnost nefinanční podpory poskytovatelů služeb OSP.

Územní doporučení:

38

•

Pracovní skupina doporučuje zvážit, zda podporovat poskytování odborného sociálního poradenství terénní formou pro uživatele mimo území MSK v případě, že tato služba není určena naprosto jedinečné cílové skupině.

•

Pracovní skupina doporučuje podpořit dostupnost služeb tak, aby služby byly poskytovány v každém správním obvodě, a to minimálně zajištěním obecného poradenství (tedy poradenství bez specifikování cílové skupiny); problematiku dostupnosti služeb rozšířit o pohled dopravní dostupnosti a dojezdových vzdáleností; podpořit rovnoměrnější zastoupení služeb OSP v regionu; podpořit poskytovatele v jednotlivých kategoriích služeb dle cílových skupin ke vzájemné spolupráci a dohodám o logickém územním pokrytí celého MSK specializovanými poradnami (pro jednotlivé typy cílových skupin).

•

Pracovní skupina doporučuje pozornost zaměřit zejména na ty typy poskytovatelů (dle cílové skupiny), které jsou v kraji zastoupeny nízkým počtem poboček a u kterých lze předpokládat nárůst velikosti cílové skupiny.

39

II. Další důležitá zjištění a doporučení V průběhu diskusí vedených v jednotlivých pracovních skupinách, při vzájemných diskusích širšího projektového týmu, na jednáních otevřených diskusních fór byla identifikována některá další zjištění a doporučení. Současně byla některá další zjištění obsažena přímo v závěrečných zprávách některých pracovních skupin.

1. Sociální práce a její přesahy 1.1 Sociální práce na obcích Primárním měřítkem pro přijetí zájemce do konkrétní sociální služby musí vždy zůstat jeho skutečné potřeby, nikoliv diagnóza, nebo zažitý „stereotyp“ řešení nepříznivé sociální situace. Zde spatřujeme výraznou úlohu sociálních pracovníků obcí, kteří by měli zájemcům o službu a občanům obecně orientaci v systému sociálních služeb usnadnit a zprostředkovat. Tato úloha obcí je zakotvena v legislativě, a to rámcově v § 35(2) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích v pozdějším znění: „Do samostatné působnosti obce patří zejména záležitosti uvedené v § 84, 85 a 102, s výjimkou vydávání nařízení obce. Obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku. “ Tato povinnost je ustanovena dosti vágně, což je v praxi potvrzováno při jednáních s představiteli jednotlivých místních obcí. Další legislativní povinnosti, a to již konkretizované, obsahuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách v aktuálním znění. Jedná se o Díl 4 – Působnost při zajišťování sociálních služeb. V § 92 jsou uvedeny povinnosti obecního úřadu obce s rozšířenou působností a v § 94 povinnosti ostatních obcí. Neoddiskutovatelnou slabinou však je praktická nevymahatelnost těchto povinností. Na základě našich praktických zkušeností se domníváme, že zejména v  menších, ale i středně velkých obcích, jsou sociální pracovnice pověřeny (a zahlceny) také celou řadou jiných agend. Skutečná sociální práce je tak závislá na vstřícnosti a pochopení konkrétního vedení obce. V tomto kontextu doporučujeme zaměřit se na objektivní analýzu obsahu úkonů zaměřených na základní sociální poradenství a srovnání s povinnostmi příslušných úřadů státní správy. V rámci spolupráce je třeba také zlepšit informovanost o poskytovaných sociálních službách a jejich náplni. V kontextu tohoto doporučení se 40

ukazuje jako žádoucí, zamyslet se nad případnou možností posílení úřadů státní správy o sociální pracovníky, kteří by měli větší časové kapacity a mohli tak PRAKTICKY naplňovat jednotlivé úkony sociální práce zaměřené na SKUTEČNOU PŘÍPADOVOU PRÁCI s klienty. Bezpochyby je rovněž žádoucí další vzdělávání a zvyšování kompetencí sociálních pracovníků na obcích, které bude reflektovat právě znalost sociálních služeb, problematiky sociálního začleňování, komunikační a další odborné kompetence potřebné pro praktické zvládání problematiky a její koordinace na obcích.

1.2 Sociální práce v rámci poskytování sociálních služeb Téma sociální práce a posílení role sociálního pracovníka bylo reflektováno napříč všemi pracovními skupinami v projektu. Přestože zákon o sociálních službách jasně stanoví rozsah činností, které by měl sociální pracovník vykonávat, praxe ukazuje například v  pobytových službách sociální péče (ale nejen tam!) poddimenzovanou výši úvazků těchto pracovníků. Mnohdy byla diskutována také praxe, kdy je sociální pracovník spíše administrativním pracovníkem, ekonomem apod., namísto toho, aby byl tím, kdo službu metodicky vede, podporuje týmy pracovníků v přímé práci, koordinuje aktivity směrem k veřejnosti apod. Dovolíme si zde citovat ze Závěrečné zprávy PS č. 2 (chráněné bydlení, podpora samostatného bydlení): „Role sociálního pracovníka je přímo spojená s výkonem činností zaměřených na osobní rozvoj uživatelů, pojmenovávání a analýzu jejich potřeb, identifikaci zdrojů a příležitostí, plánování a hodnocení rozsahu a průběhu poskytování služby, nácvik nových dovedností vedoucích k sociálnímu začleňování, podporu při uplatňování práv a oprávněných zájmů uživatelů, např. v otázkách svéprávnosti a jiné sociální poradenství. V evropských projektech pro služby prevence17 bylo stanoveno, že na 10 uživatelů by měl být v týmu minimálně 1 sociální pracovník, který má v rámci své náplně práce prostor poskytovat podporu při výše uvedených činnostech. ” Jedná se přitom pouze o příklad reflexe sociální práce. Podobně také v  dalších Závěrečných zprávách je možné nalézt podstatné informace z této oblasti, včetně přesahů k doporučením směrem k poskytovatelům, věnovat tomuto tématu pozornost. Je zřejmé, že rovněž zadavatelé mají být těmi, kdo s tématem pracují a je v jejich zájmu, aby služby poskytované v jejich území, byly zárukou skutečné SOCIÁLNÍ PRÁCE. Tedy nemají být volnočasovými aktivitami nebo naopak „historicky“ poskytovanými setrvačnými službami – bez potenciálu rozvoje a pružného reagování na potřeby v území. Z této oblasti jsou jistě zajímavá následující doporučení poskytovatelům, přičemž budou jistě inspirativní také pro zadavatele: • 17

Doporučujeme poskytovatelům zabývat se kompetencemi (ve smyslu dovedností) pracovníků a jejich zvyšováním v kontextu případové práce. DoporučuIndividuální projekty Moravskoslezského kraje realizované z prostředků ESF 41

jeme poskytovatelům i zadavatelům klást důraz na průběžné kvalitní vzdělávání pracovníků v přímé práci s cílem zkvalitňování poskytované služby uživatelům. •

Doporučujeme poskytovatelům zvážit roli sociálních pracovníků ve službě. Zhodnotit v jakém rozsahu se sociální pracovník věnuje činnostem případového procesu, metodika, odborníka na službu a cílovou skupinu a je-li tento rozsah dostatečný. Máme na mysli činnosti v oblasti osobního rozvoje uživatelů, objevování a analýzu jejich potřeb, identifikaci zdrojů a příležitostí v komunitě, plánování a hodnocení rozsahu a průběhu poskytování služby, nácvik nových dovedností vedoucích k sociálnímu začleňování, podporu při uplatňování práv a oprávněných zájmů uživatelů především v oblasti jeho občanských práv.

V rámci služeb sociální prevence doporučujeme zadavatelům i poskytovatelům při posuzování ukazatele počet uživatelů na úvazek pracovníka v přímé práci posuzovat zároveň čas, který pracovník věnuje přímé práci s jedním uživatelem. Ukazatel počet uživatelů na úvazek pracovníka v přímé práci sám o sobě nemá dostatečnou vypovídající hodnotu.

2. Obce jako poskytovatelé sociálních služeb V průběhu diskusí v rámci fungování pracovních skupin, které se podílely na realizaci projektu, na diskusních fórech a při práci projektového týmu byla otevřena také problematika role obcí jako poskytovatelů sociálních služeb. Identifikovány byly následující oblasti, kterým by bylo vhodné věnovat v procesu plánování sociálních služeb pozornost:

42

-

Předcházení střetům zájmů v případě, že obec je zadavatelem a současně poskytovatelem sociálních služeb,

-

zvyšování kvality sociálních služeb zřizovaných obcemi například v souvislosti s průřezovými tématy danými aktuálně platným Střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb v Moravskoslezském kraji,

-

zaměření se na téma poskytování pečovatelské služby (viz. Závěrečná zpráva pracovní skupiny č. 6), které jsou ve velké míře poskytovány obcemi a nesou sebou některé „historické“ náhledy. Zaměřit se na práci s potřebami v této oblasti a možnými změnami náhledu na způsoby poskytování, cílovou skupinu ad., což se váže na potřebu vzdělávání managementu těchto služeb a následně také pracovníků v přímé péči,

-

zaměřit se na oblast jednání se zájemcem o službu a vstup člověka do sociálních služeb obecně. Sledovat důsledně princip práce s  potřebami v  území, vymezovat se vůči opačnému postupu, kdy sociální služba vzniká například jako řešení dalšího využití budov apod.

3. Další přesahová témata Tato doporučení vzešla z  diskusí pracovních skupin a diskusních fór, jsou zaznamenána v Závěrečných zprávách některých pracovních skupin a mají přesah směrem k obcím Moravskoslezského kraje. •

Doporučujeme prohloubení spolupráce s  obcemi ve smyslu jejich systematičtějšího zapojení do zaměstnávání znevýhodněných osob např. formou vytvoření pracovních míst v oblastech, které jsou řešeny subdodávkou (úklid, technické služby, apod.) Nezbytným předpokladem je zlepšení komunikace mezi poskytovateli a obcemi – poskytovatelé mohou v podobných případech figurovat jako zdroj informací. Jejich zkušenosti s  uživateli a s  prací s  cílovou skupinou mohou být v  případě zapojení obcí velmi užitečné. Tam, kde je zaveden funkční systém komunitního plánování rozvoje sociálních služeb, jde již dnes vidět posun k lepšímu.

V neposlední řadě opatření je také podpora rozvoje sociálních podniků v  regionech, bez kterých se situace v  zaměstnanosti uživatelů sociální rehabilitace nezlepší. Příkladem dobré praxe je obec Odry, kde vzniklo několik sociálních firem. Tyto firmy pracují se svými zaměstnanci i na řešení jejich sociálních problémů, aktivní jsou rovněž v hledání možností ubytování pro pracovníky z jiných obcí. •

Doporučujeme zabývat se potřebou řešení bytové otázky rozšířením počtu různých forem sociálních bytů – nástrojem může být například zvýšení tlaku na jednotlivé obce s požadavkem na zajištění nebo rozšíření možnosti bydlení v obecních bytech, případně hledáním možností důstojného sociálního bydlení.

Doporučujeme zabývat se a sledovat, jakým způsobem je realizovaná podpora v TERÉNNÍCH SLUŽBÁCH SOCIÁLNÍ PÉČE: Terénní odlehčovací služby: •

Doporučujeme specifikovat a komunikovat v rámci místní sítě služeb terénní odlehčovací službu ještě z pohledu výše uvedeného cíle, kterým je primárně odlehčení pečující osobě, smyslu jejího poskytování a četnosti, či intervalu jejího poskytování.

•

Terénní odlehčovací služba má zajistit, aby si pečující fyzická osoba mohla jednak odpočinout nebo si zařídit nutné záležitosti v takovém rozsahu, aby byla schopna v péči o svého blízkého pokračovat a nedošlo k nežádoucímu stavu, kdy je tento proces přerušen vlivem „vyčerpání nebo vyhoření pečující osoby“, popřípadě zhoršením ekonomického nebo sociálního postavení této osoby (ztráta zaměstnání, ztráta známých, zájmů apod.), což samo o sobě vede k pro43

hlubování sociálního vyloučení jak pečující fyzické osoby, tak osoby o kterou je pečováno. Důsledkem tohoto stavu pak může být i nutnost ukončení péče touto fyzickou osobou a přechod uživatele např. do pobytové sociální služby. •

Nutné je zohlednit, že terénní odlehčovací služba je sociální službou, která není primárně určena k tomu, aby její intervence byla pravidelná, například 3 x týdně 2 hodiny po dobu jednoho roku, pokud by ve výjimečných případech nebyl v popisu nepříznivé sociální situace uveden pádný a jedinečný důvod takovéhoto odlehčení. Terénní odlehčovací služba je druhem sociální služby, který má vždy v  rámci kontraktu uveden konkrétní a v  ten okamžik jedinečný důvod odlehčení. Pokud se důvod odlehčení opakuje, jde například o situace, kdy pečující osoba odjíždí pravidelně 1 x ročně na 14 dní do lázní apod. Důležité je také sledovat vedle četnosti odlehčení i délku odlehčení, která by měla být přiměřená tomuto druhu služby.

•

V  případě, že terénní odlehčovací služba vykazuje převážně kontrakty a intervence, které se opakují s  vyšší četností, jsou dlouhodobějšího charakteru a není zřejmý jedinečný důvod odlehčení, doporučujeme přezkoumávat, zda se nejedná spíše o služby, které by měla poskytovat pečovatelská služba nebo osobní asistence.

•

Dalším specifikem terénní odlehčovací služby je i cíl a nastavení individuálního plánu podpory uživatele. Zde jde primárně o to, aby na dobu nezbytně nutnou pro odlehčení, byly služby nastaveny s co nejvyšší možnou mírou tak, jak probíhá podpora uživatele pečující fyzickou osobou v jeho přirozeném prostředí. Není zde tedy cílem „udělat z uživatele za 14 dní jiného člověka“ a bezezbytku vyřešit jeho nepříznivou sociální situaci, či jej zahrnout např. aktivizačními službami, na které není zvyklý a ani nebyly předmětem samotné zakázky uživatele.

Osobní asistence: •

44

V souvislosti s definicí tohoto druhu služby doporučujeme akcentovat a v rámci sítě sociálních služeb jasně deklarovat smysl této služby s  ohledem na to, že se jedná o službu, která je časově neomezená a podporuje uživatele v  celém spektru základních činností a úkonů v jeho přirozeném prostředí. Z tohoto hlediska má služba uživatele podporovat maximálním možným způsobem tak, aby mu umožnila žít běžným způsobem života, který je srovnatelný s životními možnostmi jeho vrstevníka. Z hlediska praktických zkušeností s poskytováním tohoto druhu služby je zcela zásadní, aby se osobní asistence nezaměřovala pouze na asistenci ve školách, svozy uživatelů do školských zařízení apod. Profesionálně vykonávaná služba by měla, vedle základních podpůrných činností, ve velké míře podporovat uživatele ve využívání běžně dostupných veřejných a dalších služeb a v žádném případě je nesmí nahrazovat. V praxi to znamená jas-

né stanovení hranic mezi tím, co jsou služby garantované osobní asistencí a co jsou služby, které poskytují jiné resorty (školství, kultura, zdravotnictví apod.).

Pečovatelská služba: •

Charakter pečovatelské služby je zejména v  opakované podpoře a pomoci primárně v  terénu, tj. v domácnostech uživatelů a rovněž v opakované podpoře a pomoci ambulantní, tj. ve středisku osobní hygieny.

•

Výkon pečovatelské služby, jako služby sociální, nemá žádný vztah k  domům s pečovatelskou službou, s výjimkou toho, že v prostorách DPS služba často sídlí, popř. DPS provozuje organizace, která zřizuje rovněž tento druh sociální služby. Z pohledu uživatelů pečovatelské služby však není možné dělat rozdíl mezi jejím poskytnutím v DPS nebo v terénu a zaměňovat prostory DPS za rezidenční formu poskytování sociální služby.

•

Pečovatelská služba by měla být primárně dostupná na celém území Moravskoslezského kraje tak, aby byla zachována možnost co nejdelšího udržení osob v  nepříznivé sociální situaci v  domácím prostředí a nebyl tak ze stran obcí a měst, které tuto službu pro své občany nezajišťují, vyvíjen tlak na rezidenční služby, aby řešily situace jejich občanů a přijímali zájemce, jejichž potřeby neodpovídají poskytování 24 hodinové komplexní péče.

•

Poskytování pečovatelské služby se rovněž jako služby předchozí opírá o zjištění nepříznivé sociální situace zájemce a žadatele o službu a vyloučení dostupných přirozených zdrojů, které ji mohou v rámci osob blízkých, komunity a dostupných veřejných služeb řešit. Z tohoto důvodu nelze tuto službu zaměňovat např. za pouhý rozvoz obědů, v rámci kterého pracovník s odbornou způsobilostí uživatele služby ani osobně nevidí nebo za levnější úklidovou službu. Doporučujeme poskytovatelům a zadavatelům sociálních služeb systematicky sledovat a vyhodnocovat informace spojené se zjišťováním a zaznamenáním nepříznivých sociálních situací jak v rámci jednání se zájemci, tak v průběhu poskytování služeb.

S výše uvedeným doporučením souvisí i podnět na zvážení stanovení příslušného rozsahu výkonu pečovatelských služeb v krajské síti, a to jednak na základě zjištěných potřeb, jednak na základě diskuzí v pracovní skupině PS k síti sociálních služeb a pojmenování pečovatelské služby jako základní primární podpory ve městech a obcích, která umožňuje uživatelům setrvání v domácím prostředí, při zachování principu subsidiarity, sociálního začleňování a prevence sociálního vyloučení. Jedná se např. o stanovení níže uvedeného rozsahu dostupnosti PS.

45

Pečovatelská služba je dostupná: •

ve všech obcích a městech na území kraje,

•

v rozsahu pondělí až neděle,

•

11 hodin denně

Doporučujeme stanovovat a registrovat kapacitu přímého výkonu pečovatelské služby pouze v hodinách nikoli v osobách. Doporučujeme jak poskytovatelům, tak zadavatelům dále sledovat konkrétní důvody pro odmítnutí zájemců o služby, které by měly být uvedeny u každého zájemce v záznamu / popisu nepříznivé sociální situace. Záznam nepříznivé sociální situace by měl být zpracován jak u každého odmítnutého žadatele, tak u žadatele, s kterým je následně uzavřena smlouva o poskytnutí sociální služby. U každého žadatele o službu by měl být zřejmý a individuálně posouditelný důvod pro odmítnutí, a to i zpětně (pomocí záznamu nepříznivé sociální situace). Vzhledem k tomu, že záznamy o nepříznivých sociálních situacích v současné době neobsahují v plném rozsahu potřebné údaje, doporučujeme všem zainteresovaným stranám jasně metodicky stanovit, jak bude nepříznivá sociální situace zaznamenávána a aplikovat tento požadavek do praxe všech služeb. Následně doporučujeme provést novou evaluaci v této oblasti, a dle ní korigovat touto evaluací zjištěná fakta včetně stanovení odpovídajících opatření s dopadem na síť služeb v oblasti zjišťování oprávněných potřeb a z nich vyplývajících zadání pro účastníky sítě sociálních služeb, tedy poskytovatele. V případě pečovatelských služeb doporučujeme zásadně pracovat s popisem nepříznivých sociálních situací jednotlivých klientů, a to zejména v oblasti stravování. Historicky je pečovatelská služba v řadě míst v ČR považována veřejností za službu, zajišťující především dovoz obědů a úklidovou službu. Doporučujeme proto prezentovat pečovatelskou službu jako profesionální sociální službu, komunikovat garantované nabídky základních činností jak se zadavateli, tak s odbornou i laickou veřejností a důsledně pracovat s nenahrazováním veřejných služeb v místě dostupných úkony PS.

46

•

Zaměřit se u pečovatelských služeb na v praxi vykonávané činnosti, které nejsou výkonem základních činností pečovatelské služby, např. jídelny pro seniory, aktivizační služby v DPS, rozvoz obědů bez zjištění nepříznivých sociálních situací, velké úklidy sjednané na základě nižší ceny atd. a tyto činnosti poskytovat mimo pečovatelskou službu nebo vůbec.

•

Podporovat spolupráci sociálních pracovníků na městech a obcích se sociálními pracovníky pečovatelských služeb na řešení potřeb přesahujících nabídku základních činností pečovatelské služby.

•

Dále doporučujeme vytvářet místní sítě podpory přirozených zdrojů k  řešení nepříznivých sociálních situací občanů, ve kterých jsou zástupci pečovatelských služeb důležitou součástí.

47

48