Závěrečná práce. Studijní opora pro kurz Oceňování podniku v rámci projektu Inovace profesního vzdělávání ve vazbě na potřeby Jihočeského regionu

Inovace profesního vzdělávání ve vazbě na potřeby Jihočeského regionu CZ .1.07/3.2.08/03.0035

Závěrečná práce

Studijní opora pro kurz Oceňování podniku v rámci projektu Inovace profesního vzdělávání ve vazbě na potřeby Jihočeského regionu Aneta Hrušková Vojtěch Stehel

2013 České Budějovice


Obsah Průvodce studiem předmětu ....................................................................................................... 3 Základní okruhy studia ............................................................................................................... 4 Průběh studia, zakončení, komunikace ...................................................................................... 4 Kapitola 1: Zadání komplexního příkladu ................................................................................. 5 Kapitola 2: Formální úprava znaleckého posudku, jeho struktura. Postup při pracování znaleckého posudku. ................................................................................................................ 18 Kapitola 3: Formulace, verifikace a ověření hypotéz. ............................................................. 23 Kapitola 4: Metodika práce – metodologie, metodika, metoda. Vybrané vědecké metody. .... 31 Kapitola 5: Formální pravidla prezentace. Obhajoba závěrečné práce. ................................... 40 Použitá literatura ...................................................................................................................... 46


Průvodce studiem předmětu Tato učební opora je určena posluchačům kurzu Oceňování podniku vytvořeného v projektu Inovace profesního vzdělávání ve vazbě na potřeby Jihočeského regionu. Studijní opora je koncipována jako studijní pomůcka k předmětu Závěrečná práce. Výuka v předmětu probíhá ve formě konzultací dle pravidel stanovených akreditačními standardy pro výuku kurzů dalšího vzdělávání. Konzultace budou probíhat rovnoměrně v průběhu celého semestru. Opora bude tvořit výchozí materiál samostudia a bude podkladovým materiál pro jednotlivé konzultace. Ve výkladové části opory proto najdete pouze objasnění základní terminologie. Nejde o vyčerpávající výklad, ale shrnutí základních pojmů. Další potřebné poznatky získáte studiem základní a doporučené literatury. Cílem otázek, úkolů a podnětů k diskuzi je vést posluchače k samostatnému průběžnému studiu a osvojení žádoucích znalostí. Cílem předmětu je zpracování komplexního tematicky zaměřeného příkladu, ve kterém účastníci kurzu ocení konkrétní podniky. Po úspěšném absolvování předmětu budete umět: -

syntetizovat dosud získané dovednosti a znalosti z různých disciplín rozhodujících pro kvalitní průběh oceňování podniku (tj. z oblasti práva, financí, účetnictví, daní, oceňování majetku, oceňování podniku, a podnikové ekonomiky),

-

pracovat s výkazy účetní závěrky,

-

analyzovat podkladové materiály,

-

vybrat vhodnou metodu ocenění podniku,

-

aplikovat vhodnou metodu ocenění podniku na konkrétním, skutečném podniku,

-

předložit vyhotovený posudek ve formě a stavu, jež předepisuje zákon a prováděcí vyhláška.

3


Základní okruhy studia 1. Úvodní informace k předmětu. Zadání příkladu. 2. Formální úprava znaleckého posudku, jeho struktura. 3. Postup při zpracování znaleckého posudku. 4. Formulace, verifikace a ověření hypotéz. 5. Metodika práce – metodologie, metodika, metoda. 6. Vybrané vědecké metody. 7. Sběr dat, metody sběru dat. 8. Práce s vybranými informačními systémy. 9. Metody hodnocení dat. Interpretace výsledků. Formulace závěrů. 10. Specifika oceňovaná podniků ve vybraných odvětvích. 11. Případová studie I – výrobní podnik. 12. Případová studie II – obchodní podnik. 13. Formální pravidla prezentace. Obhajoba závěrečné práce.

Průběh studia, zakončení, komunikace Účastník kurzu zpracovává v průběhu semestru seminární práci ve zpracování komplexního příkladu na ocenění podniku. Výsledek předá účastník ve formě znaleckého posudku bez uvedení znalecké pečetě a znalecké doložky. Na příkladech posluchač dokládá schopnost zpracovat samostatně znalecký posudek. Na práci se hodnotí především věcná správnost (výběr vhodné oceňovací metody, její korektní aplikace, úplnost a správný výsledek) a formální úprava (dle zákona o oceňování a prováděcí vyhlášky k zákonu s výjimkou znalecké pečetě a doložky znalce). Následně posluchač vyhotovený znalecký posudek obhajuje. Obhajoba je připravena ve formě multimediální prezentace. Hodnotí se věcná správnost, schopnost reagovat na položené dotazy, formální úprava prezentace a dodržování pravidel prezentace (dodržování časového limitu, vystoupení účastníka kurzu). Kromě kontaktní výuky bude využívána zejména komunikace prostřednictvím e-mailu a Internetu. Každý vyučující i posluchač kurzu má zavedenu svoji e-mailovou adresu a další formy komunikace jsou možné i přes Informační systém VŠTE. 4


Kapitola 1: Zadání komplexního příkladu Klíčové pojmy: sběr dat, strategické analýzy, oceňování podniku, finanční plán podniku

Cíle kapitoly: -

pochopení komplexnosti zadání souvislého příkladu.

-

znalost jednotlivých fází zpracování posudku,

-

pochopení účelu zpracování znaleckého posudku.

Čas potřebný ke studiu kapitoly: 16 hodin Výklad: Posluchač již zná z kurzů absolvovaných před psaním závěrečné práce konkrétní postupy pro ocenění konkrétního podniku. Zná metody výnosové, majetkové i tržní. Tato kapitola mu má připomenout základní postup a pomoci syntetizovat již nabyté znalosti. Na rozdíl od předchozích kurzů, kde se účastník kurzu seznámil s jednotlivými metodami, tato kapitola určí možnosti postupu při ocenění podniku v praxi – tedy přípravnou a realizační fázi oceňování podniku. Postup ocenění podniku V obecné rovině definuje Mařík (2011a) tento postup: 1. Sběr vstupních dat 2. Analýza dat a. Strategická analýza, 5


b. Finanční analýza pro zjištění finančního zdraví podniku c. Rozdělení aktiv podniku na provozně nutná a nenutná d. Analýza a prognóza generátorů hodnoty e. Orientační ocenění na základě generátorů hodnoty 3. Sestavení finančního plánu 4. Ocenění a. Volba metody b. Ocenění zvolených metod c. Souhrnné ocenění Sběr dat Sběr vstupních dat přináší hodnotiteli informaci o situaci podniku, jeho potenciálu a samozřejmě veškerých skutečnostech určujících hodnotu a cenu podniku. Dle Maříka (201a) bychom se měli při oceňování podniku zajímat o tyto informace: 1. Základní data o podniku a. Data identifikující podnik b. Název, právní forma, IČ, DIČ c. Předmět podnikání (obchodní rejstřík, rejstřík živnostenského podnikání a další) d. Rozdělení majetkových podílů, případně další právní informace o podílech (jak z obchodního rejstříku, tak zatím pouze smluvně ošetřené) e. Základní řídící struktura podniku (informace může být dána obchodním rejstříkem, případně vnitřními normami podniku) f. Informace o historii podniku (změna vlastníků, změny ve vrcholných orgánech podniku, změny ve struktuře financování a další) 2. Finanční data a. Účetní výkazy za posledních alespoň 3 až 5 let b. Výroční zprávy c. Zprávy auditorů d. Podnikové plány (pokud existují a jsou k dispozici)

6


3. Relevantní trh a. Vymezení trhu, na kterém se oceňovaný podnik pohybuje, velikost a vývoj tohoto trhu, jeho potenciál (ideálně časové řady v Kč a v hmotných jednotkách) b. Segmentace trhu a cílové segmenty podniku c. Faktory atraktivity relevantního trhu d. Faktory vývoje trhu 4. Konkurenční struktura relevantního trhu a. Hlavní konkurenti a data o nich b. Možné substituty produktů oceňovaného podniku c. Bariéry vstupu do odvětví d. Poměr sil oceňovaného podniku k dodavatelům a odběratelům 5. Odbyt a marketing a. Data o struktuře odbytu v časových řadách z hlediska: i. Struktury výrobků ii. Struktury odběratelů iii. Územní struktury b. Hlavní produkty, jejich hodnocení a srovnání s konkurencí c. Ceny, cenová politika, porovnání cen s konkurencí d. Hlavní odbytové cesty a jejich hodnocení e. Reklama, velikost a struktura výdajů a jejich srovnání s konkurencí f. Výzkum, vývoj, inovace, hlavní výsledky, výdaje na výzkum a vývoj, srovnání s konkurencí 6. Výroba a dodavatelé a. Řízení kvality, certifikáty kvality b. Charakter výroby, úroveň technologie c. Kapacity a jejich využití d. Stav dlouhodobého majetku včetně všech druhů nehmotného majetku, investice prováděné v minulosti a investiční plány do budoucnosti s důrazem na dlouhodobé výhledy e. Dodavatelé – struktura dodávek a dodavatelů, míra závislosti oceňovaného podniku na dodavatelích, logistika a její úroveň, stav a struktura zásob

7


7. Pracovníci a. Struktura pracovníků, nároky provozu podniku na kvalifikaci pracovníků b. Situace na trhu práce c. Atmosféra na pracovištích, nálady mezi zaměstnanci, míra ztotožnění se s podnikem d. Fluktuace pracovníků e. Produktivita práce a její srovnání s konkurencí f. Personální náklady, jejich úroveň podle jednotlivých kategorií pracovníků. Strategická analýza Strategická analýza nám má dát odpověď na otázky týkající se: 1. Perspektiv podniku. 2. Vývoje trhu, konkurence, tržeb, případně cash flow. 3. Rizik spojených s existencí a budoucnosti podniku. Pokud se zaměříme na jednotlivé analýzy, můžeme jmenovat (blíže Váchal a kolektiv): 1. Podnik a vnější prostředí: a. STEP analýza b. Scénáře c. Analýza konkurence v odvětví – Porterův model d. Strategické mapy e. Analýza konkurentů f. Analýza atraktivity odvětví 2. Vnitřní prostředí podniku: a. Evaluace dosavadní strategie b. Analýza zdrojů a kompetencí c. Analýza zdrojů a kompetencí podle funkcionálních oblastí d. Analýza klíčových procesů e. Analýza portfolia f. Klíčové faktorů úspěchu g. Analýza konkurenceschopnosti h. SWOT analýza 8


Sestavení finančního plánu Finanční plán podniku se standardně odvíjí od marketingového plánu a predikce odbytu. Nejprve tedy hodnotíme a odvozujeme tržby podniku. K nim následně přiřazujeme adekvátní náklady (nejprve přímé náklady, později režijní). Dále se zabýváme potřebou majetku pro zabezpečení tržeb a plán zakončíme hledáním zdrojů pro financování majetku podniku. Úkolem finančního plánu je zajistit splnění cílů podniku a udržet jeho finanční rovnováhu. Ve finančních plánech se promítá veškerá činnost podniku, současně finanční plány působí zpětně na tyto činnosti tím, že je finančně zabezpečují. Dlouhodobé cíle podniku (především investiční projekty) zajišťují dlouhodobé finanční plány (rozpočty), krátkodobé (roční a kratší) cíle zabezpečují krátkodobé (roční, čtvrtletní, měsíční, denní) finanční plány (rozpočty). -

Součástí finančního plánování je: o Plánování výnosů, nákladů a zisku o Plánování aktiv a pasiv o Plánování peněžních příjmů a výdajů

Finanční plán vychází ze strategického plánu firmy a nedá se od něho odloučit. Strategický plán rozpracovává vize a poslání podniku tím, že stanovuje celopodnikové cíle na určité období. K realizaci strategického plánu slouží dále rozpracované dílčí plány. Mezi tyto plány řadíme např. plán odbytu, výroby, výzkumu a vývoje, finanční plán atd. Zásada, kterou je třeba dodržovat při tvoření těchto plánů, je jejich nekonfliktnost, tzn., plány na sebe musí navazovat, splnění jednoho vede k umožnění naplnění druhého, plány nesmějí být ve vzájemném rozporu. Důvodem pro plánování je především identifikace a připravenost na potenciální rizika. Vede k motivaci řídících pracovníků a zaměstnanců. V závislosti na stále se měnících podmínkách, na kterých je plán sestaven, dochází k jeho permanentní aktualizaci. Vlastnímu plánování předchází analýza finanční situace podniku – finanční analýza a odhalení silných a slabých stránek (blíže Vochozka – Metody komplexního hodnocení podniku). 9


Jak vhodnou a názornou metodu uvádí Vochozka (Metody komplexního hodnocení podniku). Jedná se EFC metodu (Executive Fruit Company). Model Executive Fruit Company je jednoduchým lineárním modelem plánování proforma finančních výkazů. (Braeley, Myers, Allen). Model rovnic EFC vypadá takto: 1. VÝN (Výnosy) = předpověď 2. NPZ (náklady na prodané zboží) = a1 * VÝN 3. ÚR (úrok) = a2 * D 4. DAŇ = a3 * (VÝN – NPZ – ÚR) 5. DŮCH (čistý důchod) = VÝN – NPZ – ÚR – DAŇ 6. ODP (odpisy) = a4 * FA (fixní aktiva) 7. PŮJ (výpůjčky) = Δ ČPK + INV + DIV – DŮCH – ODP – AKC (rozhodnutí o velikosti emise akcií) 8. AKC = hodnotu určí uživatel modelu 9. Δ ČPK = ČPK – ČPK (-1) 10. INV = ODP + FA – FA (-1) 11. DIV = a5 * DŮCH 12. ČPK = a6 * VÝN 13. FA = a7 * VÝN 14. D = PŮJ + D (-1) 15. J (Jmění) = J (-1) + DŮCH – DIV + AKC 10


Pravidla sestavení rovnic EFC: Rovnice 1, 8: stanovují výnosy a emise akcií dle hodnot zadaných uživatelem modelu Rovnice 2,12,13: definují náklady na prodané zboží, čistý pracovní kapitál a fixní aktiv jako pevné podíly z tržeb Rovnice 3: dává do vztahu úrok k vydanému dluhu Rovnice 4: dává do vztahu daně k důchodu Rovnice 6: dává do vztahu odpisy k fixním aktivům Rovnice 11: dává do vztahu dividendy k čistému důchodu Rovnice 5,7,9,10,14,15: jsou účetní identity, které zajišťují vazby ve finančních výkazech Jednotlivé konstanty modelu se určí tímto způsobem: a1: % nákladů na celkových výnosech a2: úroková sazba z dluhu a3: daňová sazba a4: % odpisů k fixním aktivům a5: výplatní poměr dividend a6: % čistého pracovního kapitálu k výnosům a7: % fixních aktiv k výnosům Ocenění podniku Pro shrnutí uvádí odborná literatura (např. Mařík) jednotlivé metody oceňování podniku takto: -

Výnosové metody: o Metoda diskontovaných peněžních toků (DCF) o Metoda kapitalizovaných čistých výnosů o Kombinované výnosové metody o Metoda ekonomické přidané hodnoty

11


-

Tržně srovnávací metody: o Ocenění na základě tržní kapitalizace o Ocenění na základě srovnatelných podniků o Ocenění na základě údajů o podnicích uváděných na burzu o Ocenění na základě srovnatelných transakcí o Ocenění na základě odvětvových multiplikátorů

-

Majetkové metody: o Účetní hodnota vlastního kapitálu na principu historický cen o Substanční hodnota na principu reprodukčních cen o Substanční hodnota na principu úspory nákladů o Likvidační hodnota o Majetkové ocenění na principu tržních hodnot

Zadání práce Zadání práce, tj. komplexního příkladu, bude obsahovat interní data podniku. Ostatní data, dostupná z veřejných zdrojů, si musí znalec obstarat sám. Míra dostupnosti dat je dána především velikostí podniku a komunikační politikou managementu podniku. Proto u velkých a otevřených podniků má hodnotitel, znalec dostupné všechny, nebo téměř všechny informace – počínaje informacemi k účetní závěrce a informace ke strategickému směřování konče. Pravděpodobně však ve všech případech nebudou dostupná data např. o jednotlivých majetkových složkách podniku. Mnohdy však získaná data nejsou kompletní. Tomu pak musí znalec přizpůsobit i zvolené metody. Co se týká rozsahu práce, musí odpovídat obsahově získaným datům, náročnosti posudku a cíli posudku. Minimální, ani maximálně rozsah posudku, ani závěrečné práce není dán. Primárně je požadována věcná a formální správnost posudku.

12


Studijní materiály: Základní literatura: BREALEY, Richard A, Stewart C MYERS a Franklin ALLEN. Principles of corporate finance. 11th ed. New York: McGraw-Hill Irwin, c2014, 1 v. (various pagings). ISBN 00780-3476-0. Česká republika. Zákon o znalcích a tlumočnících. In: 36. 1967. (v aktuálním znění) Česká republika. Vyhláška k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. In: 37. 1967. (v aktuálním znění) Česká republika. Zákon o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). In: 151. 1997. (v aktuálním znění) Česká republika. Vyhláška ministerstva financí o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (oceňovací vyhláška). In: 3. 2008. (v aktuálním znění) MAŘÍK, Miloš. Metody oceňování podniku: proces ocenění - základní metody a postupy. 3. upr. a rozš. vyd. Praha: Ekopress, 2011a, s. 53-162. ISBN 978-80-86929-67-5. MAŘÍK, Miloš. Metody oceňování podniku pro pokročilé: hlubší pohled na vybrané problémy. 1. vyd. Praha: Ekopress, 2011b, ISBN 978-80-86929-80-4. VÁCHAL, Jan a Marek VOCHOZKA. Podnikové řízení. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, s. 391436. Finanční řízení. ISBN 978-80-247-4642-5. VOCHOZKA, Marek. Metody komplexního hodnocení podniku. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011, 246 s. Finance (Grada). ISBN 978-80-247-3647-1. VOCHOZKA, Marek a Petr MULAČ. Podniková ekonomika. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, s. 115-167. Finanční řízení. ISBN 978-80-247-4372-1.

13


Otázky a úkoly 1) Jaké fáze můžeme identifikovat v procesu oceňování podniku? 2) Vyjmenujte, jaká data identifikují podnik. 3) Co znamená relevantní trh pro podnik? 4) Jaká data potřebuje znát znalec o dodavatelích a odběratelích podniku? 5) Jak definujeme odbyt a marketing podniku, resp. jakými informacemi? 6) Jaké informace a dokumenty potřebujeme znát, abychom mohli zhodnotit finanční zdraví podniku? 7) Vyjmenujete základní strategické analýzy podnikového okolí. 8) Jak hodnotíme vnitřní prostředí podniku? 9) Jakou veličinu plánujeme jako první, když sestavujeme finanční plán? 10) Od jakého plánu odvodíme plán tržeb? 11) Vyjmenujte majetkové metody oceňování podniku. 12) Vyjmenujte výnosové metody oceňování podniku. 13) Vyjmenujte tržně srovnávací metody oceňování podniku.

Úkoly k zamyšlení a diskuzi 1) Diskutujte o vhodnosti použití jednotlivých metod oceňování podniku pro jednotlivé skupiny stakeholderů podniku. 2) Zamyslete se nad výhodami a nevýhodami jednotlivých metod oceňování podniku. 3) Zamyslete se nad významem marketingového plánu pro stanovení hodnoty podniku. 4) Diskutujte o hodnotě a významu jednotlivých informací pro stanovení hodnoty podniku. Jaké z těchto informací jsou nezbytně nutné a bez jakých se za konkrétní situace obejdeme? 14


Klíč k řešení otázek: 1) Standardně se jedná o: a) b) c) d)

Sběr vstupních dat Analýzu dat Sestavení finančního plánu Ocenění

2) Data identifikující podnik chápeme ve vztahu nejen k ocenění podniku takto: a) Data identifikující podnik b) Název, právní forma, IČ, DIČ c) Předmět podnikání (obchodní rejstřík, rejstřík živnostenského podnikání a další) d) Rozdělení majetkových podílů, případně další právní informace o podílech (jak z obchodního rejstříku, tak zatím pouze smluvně ošetřené) e) Základní řídící struktura podniku (informace může být dána obchodním rejstříkem, případně vnitřními normami podniku) f) Informace o historii podniku (změna vlastníků, změny ve vrcholných orgánech podniku, změny ve struktuře financování a další) 3) Jedná se o informace vycházející z těchto údajů: a) Vymezení trhu, na kterém se oceňovaný podnik pohybuje, velikost a vývoj tohoto trhu, jeho potenciál (ideálně časové řady v Kč a v hmotných jednotkách) b) Segmentace trhu a cílové segmenty podniku c) Faktory atraktivity relevantního trhu d) Faktory vývoje trhu 4) Znalec potřebuje znát tyto informace, aby mohl posoudit dodavatele a odběratele, případně výrobu podniku: a) Řízení kvality, certifikáty kvality 15


b) Charakter výroby, úroveň technologie c) Kapacity a jejich využití d) Stav dlouhodobého majetku včetně všech druhů nehmotného majetku, investice prováděné v minulosti a investiční plány do budoucnosti s důrazem na dlouhodobé výhledy e) Dodavatelé – struktura dodávek a dodavatelů, míra závislosti oceňovaného podniku na dodavatelích, logistika a její úroveň, stav a struktura zásob 5) Odbyt a marketing nám pomohou přiblížit tyto údaje: a) b) c) d) e) f)

Data o struktuře odbytu v časových řadách z hlediska: Hlavní produkty, jejich hodnocení a srovnání s konkurencí Ceny, cenová politika, porovnání cen s konkurencí Hlavní odbytové cesty a jejich hodnocení Reklama, velikost a struktura výdajů a jejich srovnání s konkurencí Výzkum, vývoj, inovace, hlavní výsledky, výdaje na výzkum a vývoj, srovnání s konkurencí

6) Pro hodnocení finanční zdraví podniku je nutné mít k dispozici alespoň tyto informace: a) b) c) d)

Účetní výkazy za posledních alespoň 3 až 5 let Výroční zprávy Zprávy auditorů Podnikové plány (pokud existují a jsou k dispozici)

7) Podnikové okolí můžeme hodnotit mj. na základě těchto metod: a) b) c) d) e) f)

STEP analýza Scénáře Analýza konkurence v odvětví – Porterův model Strategické mapy Analýza konkurentů Analýza atraktivity odvětví

8) Podnikové prostředí můžeme hodnotit mj. na základě těchto metod: a) Evaluace dosavadní strategie 16


a) b) c) d) e) f) g)

Analýza zdrojů a kompetencí Analýza zdrojů a kompetencí podle funkcionálních oblastí Analýza klíčových procesů Analýza portfolia Klíčové faktorů úspěchu Analýza konkurenceschopnosti SWOT analýza

9) Finanční plán zahájíme predikcí tržeb podniku. 10) Finanční plán, resp. výši tržeb odvodíme z marketingového plánu, resp. plánu odbytu podniku.

11) Majetkové metody používáme tyto: a) b) c) d) e)

Účetní hodnota vlastního kapitálu na principu historický cen Substanční hodnota na principu reprodukčních cen Substanční hodnota na principu úspory nákladů Likvidační hodnota Majetkové ocenění na principu tržních hodnot

12) Výnosové metody standardně uváděné v odborné literatuře jsou: a) b) c) d)

Metoda diskontovaných peněžních toků (DCF) Metoda kapitalizovaných čistých výnosů Kombinované výnosové metody Metoda ekonomické přidané hodnoty

13) Jako tržně srovnávací metody můžeme použít následující metody: a) b) c) d) e)

Ocenění na základě tržní kapitalizace Ocenění na základě srovnatelných podniků Ocenění na základě údajů o podnicích uváděných na burzu Ocenění na základě srovnatelných transakcí Ocenění na základě odvětvových multiplikátorů

17


Kapitola 2: Formální úprava znaleckého posudku, jeho struktura. Postup při pracování znaleckého posudku.

Klíčové pojmy: znalecký posudek, znalec, náležitosti

Cíle kapitoly: -

pochopení pojmu posudek,

-

porozumění základním náležitostem posudku.

Čas potřebný ke studiu kapitoly: 4 hodin Výklad: Zákon o oceňování a jeho prováděcí vyhláška stanoví nejen věcná pravidla pro sestavení znaleckého posudku, ale i jeho formu. Obecně lze uplatnit zásadu, kdy nemá smysl, aby znalec řešil věcnou podstatu posudku, pokud nezvládne jeho formální stránku. Formální stránka je spíše mechanická, avšak tím spíše na ni prokáže znalec svou první kompetenci – dodržovat pravidla. Náležitosti znaleckého posudku Posudku jako takovému se věnují především dva předpisy, konkrétně zákon o soudních znalcích a tlumočnících (zákon č. 36/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a prováděcí vyhláška (č. 37/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů). 18


Pokud budeme konkrétní, zákon zmiňuje znalecký posudek v několika souvislostech. Náležitosti posudku jako takového však řeší konkrétně § 13: „Podává-li znalec posudek písemně, je povinen každé jeho vyhotovení podepsat a připojit otisk pečeti.“ Dále už se náležitostem věnuje pouze oceňovací vyhláška. Konkrétně se tak činí rovněž v § 13: (1) Příslušný orgán, který v řízení ustanovil znalce, vymezí ve svém opatření jeho úkol, podle okolností případu též formou otázek tak, aby se znalec zabýval jen takovými skutečnostmi, k jejichž posouzení je třeba jeho odborných znalostí. (2) V posudku uvede znalec popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel (nález), a výčet otázek, na které má odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky (posudek). (3) Písemný znalecký posudek musí být sešit, jednotlivé strany očíslovány, sešívací šňůra připevněna k poslední straně posudku a přetištěna znaleckou pečetí. (4) Na poslední straně písemného posudku připojí znalec znaleckou doložku, která obsahuje označení seznamu, v němž je znalec zapsán, označení oboru, v němž je oprávněn podávat posudky, a číslo položky, pod kterou je úkon zapsán ve znaleckém deníku. (5) Znalec je povinen písemný posudek na požádání státního orgánu osobně stvrdit, doplnit nebo jeho obsah blíže vysvětlit. (6) Při ústním posudku podaném do protokolu uvedou se též údaje, které jsou předmětem znalecké doložky.

19


Studijní materiály: Základní literatura: Česká republika. Zákon o znalcích a tlumočnících. In: 36. 1967. (v aktuálním znění) Česká republika. Vyhláška k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. In: 37. 1967. (v aktuálním znění) Česká republika. Zákon o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). In: 151. 1997. (v aktuálním znění) Česká republika. Vyhláška ministerstva financí o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (oceňovací vyhláška). In: 3. 2008. (v aktuálním znění) MAŘÍK, Miloš. Metody oceňování podniku: proces ocenění - základní metody a postupy. 3. upr. a rozš. vyd. Praha: Ekopress, 2011a, ISBN 978-80-86929-67-5. MAŘÍK, Miloš. Metody oceňování podniku pro pokročilé: hlubší pohled na vybrané problémy. 1. vyd. Praha: Ekopress, 2011b, ISBN 978-80-86929-80-4.

Otázky a úkoly 1) Jak má vypadat písemný znalecký posudek? Jaké jsou jeho náležitosti? 2) Jaké jsou náležitosti při ústním posudku podaném do protokolu? 3) Co se nachází na poslední straně písemného znaleckého posudku? 4) Jaká je povinnost orgánu, který pro řízení ustanovil soudního znalce?

20


Úkoly k zamyšlení a diskuzi 1) Proč je nutné, aby byl v posudku uveden výčet otázek, na něž má soudní znalec ve svém posudku odpovědět? 2) Existuje zásadní rozdíl mezi písemným znaleckým posudkem a ústním posudkem uvedeným do protokolu?

Klíč k řešení otázek: 1) Odpověď lze vyčíst z § 13 zákona o soudních znalcích a tlumočnících a z odstavců 1 až 4 § 13 oceňovací vyhlášky. Podává-li znalec posudek písemně, je povinen každé jeho vyhotovení podepsat a připojit otisk pečeti. Příslušný orgán, který v řízení ustanovil znalce, vymezí ve svém opatření jeho úkol, podle okolností případu též formou otázek tak, aby se znalec zabýval jen takovými skutečnostmi, k jejichž posouzení je třeba jeho odborných znalostí. V posudku uvede znalec popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel (nález), a výčet otázek, na které má odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky (posudek). Písemný znalecký posudek musí být sešit, jednotlivé strany očíslovány, sešívací šňůra připevněna k poslední straně posudku a přetištěna znaleckou pečetí. Na poslední straně písemného posudku připojí znalec znaleckou doložku, která obsahuje označení seznamu, v němž je znalec zapsán, označení oboru, v němž je oprávněn podávat posudky, a číslo položky, pod kterou je úkon zapsán ve znaleckém deníku. 2) V tomto případě se nalézá odpověď pouze ve v oceňovací vyhlášce, konkrétně v odstavcích 1, 2 a 6 § 13. Příslušný orgán, který v řízení ustanovil znalce, vymezí ve svém opatření jeho úkol, podle okolností případu též formou otázek tak, aby se znalec zabýval jen takovými skutečnostmi, k jejichž posouzení je třeba jeho odborných znalostí. V posudku uvede znalec popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel (nález), a výčet otázek, na které má odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky (posudek). Při ústním posudku podaném do protokolu uvedou se též údaje, které jsou předmětem znalecké doložky. 3) Podle odstavce 4 § 13 oceňovací vyhlášky: „Na poslední straně písemného posudku připojí znalec znaleckou doložku, která obsahuje označení seznamu, v němž je znalec 21


zapsán, označení oboru, v němž je oprávněn podávat posudky, a číslo položky, pod kterou je úkon zapsán ve znaleckém deníku.“ 4) Podle odstavce 1 § 13 oceňovací vyhlášky: „Příslušný orgán, který v řízení ustanovil znalce, vymezí ve svém opatření jeho úkol, podle okolností případu též formou otázek tak, aby se znalec zabýval jen takovými skutečnostmi, k jejichž posouzení je třeba jeho odborných znalostí.“

22


Kapitola 3: Formulace, verifikace a ověření hypotéz. Klíčové pojmy: hypotéza, formulace hypotéz, verifikace hypotéz

Cíle kapitoly: -

pochopení pojmu hypotéza,

-

znalost metod formulace hypotéz,

-

znalost metod verifikace hypotéz.

Čas potřebný ke studiu kapitoly: 10 hodin Výklad: Otázka, nebo dokonce hypotézy předurčují, jakým způsobem bude posudek sestaven a celkově strukturu posudku. Znalec by se neměl odchylovat od předmětu posudku. Předmět a vlastně i cíl jsou blíže definovány otázkami, resp. hypotézami. Na rozdíl od otázek nám hypotézy pomáhají vypracovat posudek korektně a veškeré výsledky validovat. Hypotézy umožňují tvrzení statisticky, případně i jinak, ověřit s určitou mírou pravděpodobnosti, a to potvrdit či vyvrátit. Tím je umožněna i adekvátní a relevantní interpretace získaných výsledků. Hypotézu lze chápat jako: •

Předpoklad, soud položený jako základ k objasnění problému.

•

Celý úsudek, kterým docházíme k tomuto předpokladu.

•

Myšlenkový útvar zahrnující vytyčení předpokladu a jeho rozpracování v důsledky. 23


Hypotéza (hypo-thesis) je obvykle charakterizována jako vědecký zdůvodněný předpoklad možného stavu skutečnosti. Nestojí na počátku vědeckého poznání, tam je domněnka. Musí být podložena celou řadou faktů vytyčující další směr výzkumu. Vzniká, pátráme-li po nutné souvislosti mezi fakty. Musí být slučitelná se všemi fakty, jichž se týká. Můžeme-li na základě faktů vytyčit více hypotéz, upřednostňujeme tu hypotézu, která vysvětluje větší počet faktů. Platí pravidlo Occamovy břitvy, tzn., že jednodušší vysvětlení je pravděpodobnější. Zjistíme-li v průběhu ověřování hypotézy další fakta, musíme je do vysvětlení zahrnout, nebo hypotézu vyvrátit. Hypotézu nelze nikdy dokázat, pouze potvrdit nebo falzifikovat. Úloha hypotézy: •

Hypotéza je jedním z řešení, jak překlenout problém mezi teorií a empirií.

•

Je formulací, která vysvětlí naše pozorování.

•

Nemůžeme ji nikdy dokázat, jen potvrdit nebo falzifikovat.

•

Je nástrojem pro tvoření lepších výkladů, je formulovaná v takové podobě, v níž je testovatelná (formulace hypotézy je test, zda je daný jev možný).

•

Hypotézy nevysvětlují co „to“ je, ale jak „to“ poznat.

•

Falešná hypotéza je vytvořená tak, že experimenty se nemohou ani potvrdit ani vyvrátit.

•

Nerelevantní hypotéza je vytvořená tak, že nedochází k žádnému posunu řešení.

Kritéria hypotézy: •

Testovatelnost (musí být způsob, jak hypotézu falzifikovat).

•

Kompatibilita s dřívějšími hypotézami (kontinuita bádání).

•

Jednoduchost („nejsprávnější je ta, která je nejméně komplikovaná“).

•

Forma jistého tvrzení – pravidla hry.

24


•

Platón: pravidla relativizace – konfrontace mezi myšlením člověka a tím, kde vzniká nový teoretický jazyk.

•

Realistický způsob zachycení myšlení, myšlenka hypotézy vychází z myšlenky dialogu.

•

Stanovení pravidel výměny informací – „metodologický ideál“.

•

Nahraditelnost hypotézy.

•

Hypotéza má zdůvodňovat, nikoliv být sama zdůvodňována (snaha vzdát se toho, v čem spočívá vědecká racionalita).

Formulace hypotéz Formální znaky hypotéz •

Adekvátnost odpovědí na danou otázku nebo korelace závěrů (očekávaných závěrů předpokladů).

•

Pravděpodobnost, tzn. shoda s již známými poznatky z dané problematiky a také shoda nového výzkumu s obecnou společenskou teorií příslušného vědního oboru.

•

Formulace hypotéz takovým způsobem, aby dávaly možnost adekvátního ověření.

Podmínky fungování hypotéz •

Musí být prokázána slučitelnost s prověřenými fakty.

•

Objasňuje známá a předvídá nová fakta.

•

Neodpovídá-li těmto požadavkům, je nutno ji přeformulovat.

•

Nesmí být v rozporu s těmi oblastmi vědy, jejichž hodnověrnost byla již vědecky prokázána.

•

Musí být experimentálně a prakticky ověřitelná.

25


Druhy hypotéz •

Východiskové - zpravidla obsaženy v úvodní studii. Jejich skladebná struktura je složitá. Mají většinou poměrně obecnou a obtížně ověřitelnou formulaci.

•

Pracovní - charakteristické věcnějším obsahem, který se dá formulovat aplikací operacionalizovaných obecných pojmů. Vznikají bližším určením východiskových hypotéz. Lze je ověřovat (verifikovat) tak, že jsou testovány všechny znaky vyjádřené hypotézy v souvislostech mezi proměnnými.

•

Vědecké (reálné) hypotézy - vypracované na základě hlubšího teoretického poznání a v logicky přesné formě výpovědi s vyjádřením možnosti fungování vztahů a zákonitostí mezi jednotlivými jevy dané skutečnosti a vztahy mezi závisle a nezávisle proměnnou. Ve výzkumu je potřeba prověřit stupeň její objektivity a pravdivosti.

•

Statistické - specifický případ tzv. empirických hypotéz, jež budou ověřovány, nebo falzifikovány pomocí empirického materiálu.

Pracovní hypotézy Pracovní hypotézy hrají ve výzkumu několik důležitých rolí: •

Jejich formulace je testem, zda je výzkum vůbec možný. Ukáže, jak mnoho proměnných a ještě více analyzovaných vztahů mezi nimi potřebujeme pro řešení zdánlivě jednoduchých problémů.

•

Obsahují základní informaci pro optimální rozhodnutí o technikách výzkumu.

•

Jsou základem pro odhad rozsahu výzkumu.

•

Pracovní hypotézy jsou důležitým výchozím bodem pro časové, ale ve větších výzkumech i finanční plánování výzkumu.

•

Správné stanovení hypotézy je nejdůležitějším krokem pro proces poznávání během celého výzkumu. (Bártlová - Hnilicová, 2000) 26


Studijní materiály: Základní literatura: BÁRTLOVÁ, Sylva a Helena Hnilicová. Vybrané metody a techniky výzkumu zjišťování spokojenosti pacientů. Vyd. 1. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2000. ISBN 978-807-0133-118. Česká republika. Zákon o znalcích a tlumočnících. In: 36. 1967. (v aktuálním znění) Česká republika. Vyhláška k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. In: 37. 1967. (v aktuálním znění) Česká republika. Zákon o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). In: 151. 1997. (v aktuálním znění) Česká republika. Vyhláška ministerstva financí o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (oceňovací vyhláška). In: 3. 2008. (v aktuálním znění) MAŘÍK, Miloš. Metody oceňování podniku: proces ocenění - základní metody a postupy. 3. upr. a rozš. vyd. Praha: Ekopress, 2011a, ISBN 978-80-86929-67-5. MAŘÍK, Miloš. Metody oceňování podniku pro pokročilé: hlubší pohled na vybrané problémy. 1. vyd. Praha: Ekopress, 2011b, ISBN 978-80-86929-80-4. VÁCHAL, Jan. VŠTE. Formulace, verifikace a ověření hypotéz: 8. přednáška předmětu MOP. České Budějovice, 2012. VOCHOZKA, Marek, Jan VÁCHAL a Pavel ROUSEK. Metodika psaní odborných prací na VŠTE. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, 2012, 1 CD-ROM. ISBN 978-80-7468-027-4.

27


Otázky a úkoly 1) Jakým způsobem definujeme hypotézu? 2) Zhodnoťte význam pracovních hypotéz. 3) Jaké znáte druhy hypotéz? Popište je. 4) Jaká je úloha hypotézy při řešení problému? 5) Popište formální znaky hypotéz.

Úkoly k zamyšlení a diskuzi 1) Vyslovte pět hypotéz a diskutujte ve skupině jejich správnost. 2) Zamyslete se nad významem hypotéz, či otázek pro vytvoření znaleckého posudku, resp. znaleckého posudku k určení hodnoty a ceny podniku.

Klíč k řešení otázek: 1) Hypotézu jako takovou definujeme trojím způsobem: a) Předpoklad, soud položený jako základ k objasnění problému. b) Celý úsudek, kterým docházíme k tomuto předpokladu. c) Myšlenkový útvar zahrnující vytyčení předpokladu a jeho rozpracování v důsledky. 2) Pracovní hypotézy jsou obvykle základním východiskem pro určení směru řešení konkrétního problému: a) Jejich formulace je testem, zda je výzkum vůbec možný. Ukáže, jak mnoho proměnných a ještě více analyzovaných vztahů mezi nimi potřebujeme pro řešení zdánlivě jednoduchých problémů. b) Obsahují základní informaci pro optimální rozhodnutí o technikách výzkumu.

28


c) Jsou základem pro odhad rozsahu výzkumu. d) Pracovní hypotézy jsou důležitým výchozím bodem pro časové, ale ve větších výzkumech i finanční plánování výzkumu. 3) V praxi rozeznáváme čtyři základní druhy hypotéz: a) Východiskové - zpravidla obsaženy v úvodní studii. Jejich skladebná struktura je složitá. Mají většinou poměrně obecnou a obtížně ověřitelnou formulaci. b) Pracovní - charakteristické věcnějším obsahem, který se dá formulovat aplikací operacionalizovaných obecných pojmů. Vznikají bližším určením východiskových hypotéz. Lze je ověřovat (verifikovat) tak, že jsou testovány všechny znaky vyjádřené hypotézy v souvislostech mezi proměnnými. c) Vědecké (reálné) hypotézy - vypracované na základě hlubšího teoretického poznání a v logicky přesné formě výpovědi s vyjádřením možnosti fungování vztahů a zákonitostí mezi jednotlivými jevy dané skutečnosti a vztahy mezi závisle a nezávisle proměnnou. d) Ve výzkumu je potřeba prověřit stupeň její objektivity a pravdivosti. e) Statistické - specifický případ tzv. empirických hypotéz, jež budou ověřovány, nebo falzifikovány pomocí empirického materiálu. 4) Úlohy hypotézy můžeme stručně popsat takto: a) Hypotéza je jedním z řešení, jak překlenout problém mezi teorií a empirií. b) Je formulací, která vysvětlí naše pozorování. c) Nemůžeme ji nikdy dokázat, jen potvrdit nebo falzifikovat. d) Je nástrojem pro tvoření lepších výkladů, je formulovaná v takové podobě, v níž je testovatelná (formulace hypotézy je test, zda je daný jev možný). e) Hypotézy nevysvětlují co „to“ je, ale jak „to“ poznat.

29


f) Falešná hypotéza je vytvořená tak, že experimenty se nemohou ani potvrdit ani vyvrátit. g) Nerelevantní hypotéza je vytvořená tak, že nedochází k žádnému posunu řešení. 5) Formální znaky hypotéz jsou: a) Adekvátnost odpovědí na danou otázku nebo korelace závěrů (očekávaných závěrů - předpokladů). a) Pravděpodobnost, tzn. shoda s již známými poznatky z dané problematiky a také shoda nového výzkumu s obecnou společenskou teorií příslušného vědního oboru. b) Formulace hypotéz takovým způsobem, aby dávaly možnost adekvátního ověření.

30


Kapitola 4: Metodika práce – metodologie, metodika, metoda. Vybrané vědecké metody.

Klíčové pojmy: metodologie, metodika, metoda, vědecké metody, matematicko-statistické metody, manažersko-ekonomické metody, data, výsledky

Cíle kapitoly: -

pochopení pojmů metodologie, metodika, metoda,

-

porozumění myšlenkové konstrukci budoucího postupu,

-

znalost použití jednotlivých metod sběru dat,

-

znalost použití jednotlivých metod zpracování dat,

-

znalost použití jednotlivých metod interpretace výsledků.

Čas potřebný ke studiu kapitoly: 16 hodin Výklad: Smyslem kapitoly je seznámit posluchače kurzu s jednotlivými vědeckými metodami a naučit jej vždy verifikovat a odborně podepřít posudek, který jako znalec vytváří. Každý posudek musí vycházet z objektivních dat, která musí být zpracována a interpretována objektivním způsobem. Každá myšlenka, každý výsledek musí být autor schopen dokázat. Metodika definuje postup autora posudku, a tedy dokladuje i jeho náhled na daný problém. Metodika předurčuje výsledky. Každý, kdo bude tvořit posudek stejného podniku jako hodnotitel a 31


použije jeho metodiku, musí získat shodné výsledky. Pokud tedy znalec udělá chybu, udělá ji v metodice. Ostatní součásti posudku jsou spíše výsledkem mechanické práce určené metodikou posudku. Definice pojmů: -

Metodologie = je věda o metodách

-

Metodika = ustálený postup řešení opakujícího se problému nebo aplikace metod v konkrétním případě

-

Metoda = promyšlený a objektivně správný způsob umožňující poznat daný objekt prostřednictvím nalezení zákonitostí či objasnění poznatků

Obecné zásady metodiky: -

Popisuje metody použité při tvorbě textu.

-

Může se krátce vracet odkazem k rešerši – minulý čas

-

Převážně se věnuje aplikační části – budoucí čas

-

Jedná se o „kuchařku“ závěrečné (seminární práce) práce – jiná osoba by podle stejné metodiky měla dospět ke stejným nebo podobným výsledkům

Metodika by měla obsahovat: -

Zdroje informací: o Analýza dokumentů: Zkoumá materiály (tištěné, elektronické). Lze získat informaci samotnou nebo odkaz, kde je možné informace nalézt. Výhodou je téměř neomezená trvanlivost informace a zdroje. Nevýhody lze spatřovat ve skutečnosti, že získané informace mohou být neúplné nebo neaktuální. o Rozhovor: Je náročný na čas a dovednosti tazatele. Přepisy nebo nahrávky jsou součástí práce a uvádí se v přílohách. Umožňuje osobní kontakt tazatele s respondentem. Existují různé formy: 32




řízený rozhovor,



otevřený rozhovor,



skrytý rozhovor apod.

o Nevýhody: náročné na čas, náročné na dovednosti, možnost zkreslení informací směrem k ideálu. o Výhody: moderování rozhovoru, možnost okamžité reakce, možnost sledování neverbálních projevů.

o Dotazníkové šetření: Provádí se v rámci předem určeného okruhu respondentů. Důležitá je přesnost a jednoznačnost formulace otázek. K interpretaci se používají statistické metody. Pro účely kvalifikační práce je nedostatečné konstatování jaké procento respondentů na daný dotaz odpovědělo. Součástí přílohy kvalifikační práce by měl být dotazník a databáze odpovědí. o Existuje více druhů dotazníků: 

Náhodné,



cílené,



apod.

o Výhody: oslovení velkého počtu respondentů, nižší finanční náročnost, nižší časová náročnost. o Nevýhody: nízká návratnost dotazníků, nemožnost položení dodatečných dotazů, nemožnost dodatečného vysvětlení přesného významu otázek. o Pozorování: Jedná se o sledování určitých skutečností, které je: 

Cílevědomé 33


 

Plánovité

Systematické

Výsledkem je popis sledované skutečnosti. Audiovizuální záznam je uváděn se souhlasem pozorovaných v příloze. o Speciální příklady pozorování: 

Experiment: Kontrolované nebo přímo řízené podmínky.



Měření: Kvantitativního parametru zkoumaného objektu.

-

Postup získávání informací

-

Způsob a postup zpracování informací

-

Postup vyhodnocení informací

Vybrané metody: -

Komparace: Porovnání dvou či více různých souborů a hledání shodných a odlišných parametrů: o Věcně odlišné soubory. o Prostorově odlišné soubory. o Časově odlišné soubory.

-

Abstrakce: Jedna součást se zkoumá odděleně od ostatních. Eliminuje vliv méně podstatných faktorů jevu. Umožňuje proniknout k podstatě jevu. Používá se především v teoretických pracích.

-

Indukce: Zobecnění od specifických jevů z praxe k obecným teoretickým poznatkům o Všechny jevy -> jednoznačné závěry. 34


o Část jevů -> pravděpodobné závěry. -

Dedukce: Odvození z obecných teoretických poznatků. Teoretické závěry se ověřují na praktických příkladech.

-

Analýza: Rozdělení celku a zkoumání jednotlivých součástí. V praxi se uplatňují: o Klasifikační analýza o Vztahová analýza o Kauzální analýza o Systémová analýza

-

Syntéza: Skládání obrazu celku. Odhaluje vnitřní zákonitosti fungování a vývoje jevu.

-

Generalizace: Postup od jedinečného k obecnému. Musí korespondovat se skutečností. V běžném životě často probíhá nesprávná generalizace na základě osobní zkušenosti.

-

Modelování: Zjednodušuje složité reálné procesy na jednoduché modelové procesy, které pak zkoumá. Předpokládá užití metody abstrakce – model bez zanedbatelných vlivů. Používá určitých předpokladů.

-

Analogie: Odvození vlastností na základě podobnosti, na základě zjištění shody některých znaků dvou či více různých předmětů nebo jevů. Výsledkem jsou pouze hypotézy. Vyvstává tak potřeba ověření.

-

Matematicko-statistické metody: o Indexní analýza. o Regresní analýza. o Korelační analýza. o Analýza časových řad.

35


o Shluková analýza. o Metody redukce proměnných. o Faktorová analýza. o A další. -

Manažerské rozhodovací metody: o Pravidlo střední hodnoty. o Pravidlo střední hodnoty a rozptylu. o Pravidlo středního užitku. o Pravidlo minimaxu. o Pravidlo maximaxu. o Hurwitzovo pravidlo. o Laplaceovo pravidlo. o Savageovo pravidlo.

• -

Finanční metody: o Čistá současná hodnota o Vnitřní výnosové procento o Doba návratnosti investice o A další.

36


-

Metody operačního výzkumu: o Teorie grafů. o Teorie her. o Matematické programování. o Teorie hromadné obsluhy. o A další.

-

A další.

Studijní materiály: Základní literatura: Česká republika. Zákon o znalcích a tlumočnících. In: 36. 1967. (v aktuálním znění) Česká republika. Vyhláška k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. In: 37. 1967. (v aktuálním znění) Česká republika. Zákon o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). In: 151. 1997. (v aktuálním znění) Česká republika. Vyhláška ministerstva financí o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (oceňovací vyhláška). In: 3. 2008. (v aktuálním znění) VOCHOZKA, Marek, Jan VÁCHAL a Pavel ROUSEK. Metodika psaní odborných prací na VŠTE. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, 2012, 1 CD-ROM. ISBN 978-80-7468-027-4.

37


Otázky a úkoly 1) Vyjmenujte některé používané finanční metody. 2) Vyjmenujte některé manažerské rozhodovací metody. 3) Jaké znáte metody operačního výzkumu? 4) Co je smyslem těchto metod: syntézy, generalizace, modelování, analogie? 5) Co musí postihnout metodika při řešení problému?

Úkoly k zamyšlení a diskuzi 1) Diskutujte o vztahu metodiky a výsledků. 2) Zamyslete se nad tím, jak ovlivní metodika objektivitu dosažených výsledků.

Klíč k řešení otázek: 1) Mezi finanční metody se řadí například: a) Čistá současná hodnota b) Vnitřní výnosové procento c) Doba návratnosti investice 2) V textu byly použity tyto manažerské rozhodovací metody: a) Pravidlo střední hodnoty. b) Pravidlo střední hodnoty a rozptylu. c) Pravidlo středního užitku. d) Pravidlo minimaxu.

38


e) Pravidlo maximaxu. f) Hurwitzovo pravidlo. g) Laplaceovo pravidlo. h) Savageovo pravidlo. 3) Mezi metody operačního výzkumu se řadí: a) Teorie grafů. b) Teorie her. c) Matematické programování. d) Teorie hromadné obsluhy. 4) Řešení otázky: Syntéza: Skládání obrazu celku. Odhaluje vnitřní zákonitosti fungování a vývoje jevu Generalizace: Postup od jedinečného k obecnému. Musí korespondovat se skutečností. V běžném životě často probíhá nesprávná generalizace na základě osobní zkušenosti. Modelování: Zjednodušuje složité reálné procesy na jednoduché modelové procesy, které pak zkoumá. Předpokládá užití metody abstrakce – model bez zanedbatelných vlivů. Používá určitých předpokladů. Analogie: Odvození vlastností na základě podobnosti na základě zjištění shody některých znaků dvou či více různých předmětů nebo jevů. Výsledkem jsou pouze hypotézy. Vyvstává tak potřeba ověření 5) Metodika musí zahrnovat sběr dat, jejich zpracování a interpretací výsledků. Metodika zajišťuje validitu výsledků.

39


Kapitola 5: Formální pravidla prezentace. Obhajoba závěrečné práce.

Klíčové pojmy: prezentace, vystoupení, přednes, forma, struktura, řečník

Cíle kapitoly: -

Znalost struktury a obsahu prezentace,

-

znalost formálních pravidel prezentace,

-

porozumění významu prezentace,

-

porozumění role řečníka.

Čas potřebný ke studiu kapitoly: 6 hodin Výklad: Aby byl znalec ve své profesi úspěšný, musí být schopen své myšlenky a svou práci prezentovat nejen v písemné podobě, ale rovněž v ústní – před soudcem nebo i před managementem, či vlastníky podniku. Před soudem obhajuje výsledek své práce ve struktuře určené oceňovací vyhláškou. Avšak mimo soud má možnosti prezentovat své výsledky větší. Je mu umožněno použít výpočetní techniku a multimediálních nástrojů prezentace. Může tak klást důraz na určité momenty a seznámit posluchače názorně se všemi aspekty posudku a jeho závěrů. 40


Pravidla pro podklady pro prezentaci: -

Čitelnost o Přirozené a kontrastní barvy o Velikost a typ písma

-

Přehlednost o Lepší než tabulky jsou grafy

-

Stručnost o Spíše hesla než celé věty

-

Grafická přiměřenost o Rozvážné užití obrázků o Minimální užívání efektů

Obsah prezentace: -

Možnosti o Dle podrobné, předem sestavené, písemné osnovy o Dle rámcové osnovy o Bez osnovy

-

Jednoznačné a jasné formulace

-

Užití spisovného jazyka

Struktura prezentace: -

Úvodní snímek 41


o Název práce o Jméno autora o U kvalifikačních prací jméno vedoucího práce -

Motivace a důvody k řešení daného problému

-

Cíl práce

-

Hypotézy

-

Použité metody

-

Dosažené výsledky a přínos práce

-

Stručné závěrečné zhodnocení

Stavba prezentace: -

Soustředěnost na základní myšlenky o Neodbíhat, nepřeskakovat

-

Základem známé poznatky o Ukazovat na spojitost s novými

-

Podávání informací v uspořádaných celcích

Styl: -

Cílem je, aby posluchač rozuměl a pochopil o Volba vhodných jazykových prostředků o Uspořádání do vhodných celků dle souvislostí

42


Vlastní vystoupení Časový rozsah: -

Seminární práce o Dle podmínek předmětu

-

Kvalifikační práce o 7 minut ± 1 minuta o Maximálně 10 minut

-

Obecná doporučení o Krátká prezentace napovídá o obsahově chudé práci o Překroční času vypovídá o tom, že účastník kurzu neumí vybrat nejdůležitější myšlenky a závěry

Vlastnosti projevu: -

Předem promyšlený

-

Připravený

-

Jazykově a terminologicky zvládnutý

Vlastnosti řečníka: -

Jistota

-

Vyrovnanost

-

Soustředěnost

-

Vnitřní přesvědčení o pravdivosti sdělovaného obsahu 43


Způsob přednesu: -

Přiměřený vzhled a oblečení

-

Postoj a držení těla

-

Vyvážená kombinace čtení a mluvení zpaměti

-

Oční kontakt s publikem

-

Kultivovaná řeč

Studijní materiály: Základní literatura: Česká republika. Zákon o znalcích a tlumočnících. In: 36. 1967. (v aktuálním znění) Česká republika. Vyhláška k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. In: 37. 1967. (v aktuálním znění) Česká republika. Zákon o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). In: 151. 1997. (v aktuálním znění) Česká republika. Vyhláška ministerstva financí o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (oceňovací vyhláška). In: 3. 2008. (v aktuálním znění) VOCHOZKA, Marek, Jan VÁCHAL a Pavel ROUSEK. Metodika psaní odborných prací na VŠTE. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, 2012, 1 CD-ROM. ISBN 978-80-7468-027-4.

44


Otázky a úkoly 1) Jaká je doporučená struktura prezentace?

Úkoly k zamyšlení a diskuzi 1) Diskutujte o významu prezentace. 2) Zamyslete se nad přínosem multimédií pro prezentace.

Klíč k řešení otázek: 1) Obvykle se doporučuje, aby struktura prezentace byla následující: a) Úvodní snímek b) Motivace a důvody k řešení daného problému c) Cíl práce d) Hypotézy e) Použité metody f) Dosažené výsledky a přínos práce g) Stručné závěrečné zhodnocení

45


Použitá literatura BÁRTLOVÁ, Sylva a Helena Hnilicová. Vybrané metody a techniky výzkumu zjišťování spokojenosti pacientů. Vyd. 1. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2000. ISBN 978-807-0133-118. BREALEY, Richard A, Stewart C MYERS a Franklin ALLEN. Principles of corporate finance. 11th ed. New York: McGraw-Hill Irwin, c2014, 1 v. (various pagings). ISBN 00780-3476-0. Česká republika. Zákon o znalcích a tlumočnících. In: 36. 1967. (v aktuálním znění) Česká republika. Vyhláška k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. In: 37. 1967. (v aktuálním znění) Česká republika. Zákon o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). In: 151. 1997. (v aktuálním znění) Česká republika. Vyhláška ministerstva financí o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (oceňovací vyhláška). In: 3. 2008. (v aktuálním znění) MAŘÍK, Miloš. Metody oceňování podniku: proces ocenění - základní metody a postupy. 3. upr. a rozš. vyd. Praha: Ekopress, 2011a. ISBN 978-80-86929-67-5. MAŘÍK, Miloš. Metody oceňování podniku pro pokročilé: hlubší pohled na vybrané problémy. 1. vyd. Praha: Ekopress, 2011b. ISBN 978-80-86929-80-4. VÁCHAL, Jan. VŠTE. Formulace, verifikace a ověření hypotéz: 8. přednáška předmětu MOP. České Budějovice, 2012. VÁCHAL, Jan a Marek VOCHOZKA. Podnikové řízení. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, Finanční řízení. ISBN 978-80-247-4642-5. VOCHOZKA, Marek. Metody komplexního hodnocení podniku. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011, 246 s. Finance (Grada). ISBN 978-80-247-3647-1.

46


VOCHOZKA, Marek, Jan VÁCHAL a Pavel ROUSEK. Metodika psaní odborných prací na VŠTE. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, 2012, 1 CD-ROM. ISBN 978-80-7468-027-4. VOCHOZKA, Marek a Petr MULAČ. Podniková ekonomika. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, Finanční řízení. ISBN 978-80-247-4372-1.

47

Závěrečná práce. Studijní opora pro kurz Oceňování podniku v rámci projektu Inovace profesního vzdělávání ve vazbě na potřeby Jihočeského regionu

Recommend Documents