Střední odborná škola stavební a Střední odborné učiliště stavební Rybitví Vzdělávací oblast: Český jazyk a literatura Název: Romantismus v české literatuře – K. H. Mácha: Máj Autor: Mgr. Eva Bartošová - Kotalová Datum, třída: 3.4.2012, 4.B-PS Stručná anotace: Slouží k výkladu o českém romantismu, zjm. K. H. Máchovi a jeho díle. Podrobněji je rozebrána skladba Máj. Tento materiál byl vytvořen v rámci projektu Inovace ve vzdělávání na naší škole V rámci OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost
Romantismus v české literatuře K. H. Mácha: Máj
Český romantismus (30. – 50. léta 19. stol.)
- III. fáze národního obrození, kultura dosáhla srovnatelnosti s kulturou zahraniční - romantismus se v české literatuře nestihl více rozvinout, protože literáti měli prvořadý úkol – vychovávat k vlastenectví (požadavek Tyla – organizátor společenského života) - výjimečnost například Máchova díla tak nebyla v jeho době vůbec pochopena - atmosféra doby: • zatímco Evropa bojuje proti absolutismu, v Rakousku ho policejním a cenzurním dohledem udržuje kancléř Metternich • vzniká veřejný český kulturní život – plesy, slavnosti, bály
- po roce 1848 - znovuzavedení cenzury a policejní režim -bachovský absolutismus - mnozí političtí a národní činitelé v žalářích nebo ve vyhnanství (Havlíček, Tyl, Sabina, Frič), další se věnovali vědeckému bádání (Palacký, Šafařík), jiní zemřeli (Kolár, Čelakovský, Tyl, Havlíček) - obrozenecké hnutí se stává celonárodní záležitost - literatura: • vytrácí se učenecký ráz • v popředí krásná literatura, nové slovesné formy, čeština prochází změnami • časopisectví a novinářství • významné události: vydání Erbenovy Kytice, Babičky B. Němcové a almanachu Máj
Karel Hynek Mácha (1810 – 1836) narodil se v Praze v chudé rodině – otec krupař; vystudoval práva čerpal v literatuře oporu pro své názory (hl. polská literatura) během studií psal básně, hrál divadlo, cestoval, byl pěšky v Itálii po studiích se stal advokátním praktikantem v Litoměřicích mužná osobnost, hrál v družině divadla Tyla, hrál milovníky Mácha miloval svou kolegyni v divadle, zidealizoval si jí, hrozně ji miloval, žárlil, měl s ní dítě • hranice mezi snem a realitou, hodně žárlil, měl s ní dítě •
vášeň k cestování (hlavně do přírody) – psal a kreslil si deník Máchova prozaická díla jsou většinou nedějová, jde o neprovázaný sled epizod, které doplňují úvahy, popisy a verše - Mácha zejména svou poémou Máj přesáhl normy tehdejšího národního básnictví a dobovou kritikou zůstal nepochopen (J. K. Chmelenským, J. K. Tylem) - zemřel na následky nemoci – pomoc při požáru, pohřben na Slavíně na Vyšehradě -
Dílo K. H. Máchy: • VEČER NA BEZDĚZU - povídka • MARINKA – próza, 1834, kompozice podle hudební skladby • CIKÁNI – próza, román, 1835 • POUŤ KRKONOŠSKÁ – próza, 1833 • OBRAZY ZE ŽIVOTA MÉHO – povídkový soubor
Máj (1836) – lyricko-epická skladba postihuje rozpor mezi životem a smrtí, Mácha musel knihu vydat na vlastní náklady, dílo bylo současníky nepochopeno, zdálo se jim, že odvádí pozornost od vlasteneckých a národních zájmů; je inspiračním zdrojem mnoha významných básníků (V. Holana nebo J. Hory) - tvoří 4 zpěvy a 2 intermezza, je inspirován byronovskou básnickou povídkou, vyniká překvapivou metaforičností, hudebností jazyka, je psán jambem ve vzestupných verších
Interpretace: - poukaz na vztah člověka a přírody - podstata básně, ale ne úplná, vyjadřoval i osudovou tragédii lidskou, ale v ní určil přírodě významné místo. Sám Mácha zmiňuje, že děj není to podstatné. První zpěv - obraz dvojí lásky - přírodní a lidské - jsou postaveny do protikladu. Jednotlivé prvky přírody se neustále přibližují, spojují, až s jakousi dávkou erotiky - např….. „objímá kol a kol“ …..“ šly vždy blíž a blíž“….. • Motivy vody a jezera jsou svázány s jakýmsi bolem a tajemstvím, s něčím výjimečným a také rušivým pro obraz přírody…. „zvučelo temně tajný bol“….dále sledujeme zrcadlení hvězd ve vodě a v slzách Jarmiliných, dále široká paleta barev….. „růžového večera“……….zeleně zakvítá“ • Proti lásce přírody je láska přírody něčím bolestným, disharmonickým, motivy zrcadlení. • I láska člověka je podřízena zákonům přírody, ale také se jim vymyká. Motiv přibližování je rozveden i v případě příjezdu člunu s plavcem. Přírodní přibližování končí splynutím, lidské končí záměnou, rozčarováním, ostrým projevem plavcovým a smrtí milenky. Obraz Jarmiliny smrti je podán jen v jemném náznaku, do jisté míry se jedná o splynutí s přírodním živlem.
Ve druhém zpěvu se obraz přírody mění, protiklad lhostejné přírodní harmonie rámcují metafyzické úvahy vězňovy. Příroda ztrácí svůj náboj, je jakýmsi obrazem - Vilémovým ztraceným dětstvím. Druhý zpěv je hlubokým prožitkem lineárního času, času věčnosti, který stojí v protikladu k definitivě lidského času i k cyklickému času stále se obrozující přírodě. I pád hvězdy je symbolem lineárního času. Obraz kleslé hvězdy je symbolem Vilémova pádu. • V této časti je rozveden děj. První intermezzo - navozeno dějištěm popravy, pokračuje přípravou duchů na pohřeb. Příroda chce připravit rituál, již ustupuje od lhostejnosti. Jistá pohádkovost, ale nesmazává dojem soucítění přírody s člověkem.
Třetí zpěv - obraz přírody je mnohostranný, barevně rozvedený - velká škála barev. Krása přírody znovu v kontrastu s osudem člověka. Odsouzence jímají elegické city, znovu se objevují motivy ztraceného dětství, příroda je mu nedostupná, ztracená. V posledních chvílích se mu příroda stává matkou, v kontrastu proti krutému otci, je zde uskutečněna i myšlenka možného návratu. Symbol přírody ve své dialektičnosti kolébka – hrob - vzdává tak přírodě hold, splynutí s přírodou je jediným východiskem z jeho žalu. Závěr tohoto zpěvu vyznívá jako marná elegie - hlavně ztracené dětství, četné metafory. Ztracené dětství jako něco nereálného, zbaveného svého tvůrce a nositele.
Druhé intermezzo - žalozpěv loupežníků nad mrtvým, jistá paralela k vězení… vůdce zhynul. Podle kontrastu zařadil Mácha noční intermezzo po denním výjevu. Závěrečný zpěv - vyvrcholení, citová a myšlenková bilance. Vstupuje lyrický subjekt, soucítící, nakonec dojde až ke ztotožnění. Paralela lyrického subjektu s mrtvým tělem a ztraceným dětstvím. • Motiv poutníka - čeká ho deziluze, v závěru se objevují stejné motivy, které se objevovaly ve Vilémových úvahách o nicotě a prázdnu posmrtného života.
dějová složka: • 1. zpěv: Jarmila čeká na Viléma, ten je ve vězení, bude popraven za vraždu svého otce, Jarmila se utopila kvůli Vilémovi v jezeře • 2. zpěv: Vilém chce vědět, jestli je jeho vina, že je takový, že je ve vězení (obžalovává společnost), uvažuje, co přijde po smrti, myslí si, že nebude nic (rebelská myšlenka popírající iluze a náboženství) • 3. zpěv: Viléma vedou na popraviště X kontrast – barvité líčení májové krajiny, Vilém naposledy vzpomíná na dětství, je vpleten do kola • 4. zpěv: o 7 let později projíždí místem popraviště poutník (sám Mácha) a ztotožňuje se s Vilémem, je mu ho líto
Mácha je tvůrcem nového básnického jazyka - ve zvukové stránce jazyka 1. eufonie (libozvučnost) = opakování např. hlásky OU; 2. kakofonie (nepříjemné zvuky) – např. při popisu popraviště v Máji, využívá zvukových hodnot hlásek k napodobení zvuku = 3. onomatopoie (zvukomalba) – „řetězů hřmot“ • obrazná vyjádření = metafora „poslední požár plál“ = západ slunce (přenesení pojmenování na základě podobnosti) • Máchovy metafory jsou nezvyklé, smělé, originální, nepomáhají jen lépe znázornit základní představu, ale působí samy o sobě velkým nábojem.
Použité zdroje LEHÁR, Jan a kol. Česká literatura od počátku k dnešku. Praha: NLN, 2008, ISBN 978-80-7106-963-8. KŘIVÁNEK,Vladimír. Karel Hynek Mácha. Praha: Horizont, 1986. MÁCHA, Karel Hynek. Máj. Praha: Státní nakladatelství dětské knihy, 1964.
