Vzdělávání v artefiletice a arteterapii realizované v letech 2011/2012 (9. běh)
Závěrečná práce:
KRESBA V PŘEDŠKOLNÍM OBDOBÍ komentované příklady z praxe
Zpracovala: Martina Hladíková, DiS.
Úvod: Pro svou závěrečnou práci jsem si zvolila téma Kresba v předškolním období – jedná se o pro mě aktuální a zajímavé téma, s výtvarnými projevy dětí se setkávám jako učitelka Mateřské školy denně. Před zahájením této profesní činnosti jsem se snažila co nejvíce seznámit s tématem vývoje kresby. Výstupy z odborných publikací jsem shrnula v této práci, doplnila je o komentované praktické ukázky z vlastní praxe. Téma jsem volila také s cílem obohatit kolegy z kurzu, zejména pracemi takto starých dětí. V průběhu tvoření práce jsem se zamýšlela nad konkrétními pracemi žáků v kontextu teoretických poznatků. V práci popisuji kresby dětí tak, jak je vnímám v rámci své pedagogické činnosti, teorii shrnuji na nejpodstatnější fakta. Komentáře u obrázků vystihují můj pohled na dětské kresby – bez cíle hledat v nich skryté obsahy, pracuji s tím, co je zjevné, co od autora slyším, vypozoruji v průběhu tvorby a propojím se znalostmi o dítěti.
-2-
Kresba v předškolním období Dítě v předškolním období se projevuje autenticky – při reálné komunikaci, hlavně pak přeneseně při hře a tou je pro něj i kresba. Své prožitky, přání a postřehy zachycuje bez ostychu, většinou s nadšením a radostí z výsledku. Verbálně obtížně sdělitelné děje popíše kresbou jasně a je pro ně snadnější děj poté popsat. K tvorbě většinou není třeba dítě zvlášť motivovat, je to pro něj přirozená činnost. Pokud je poté pohlíženo na výsledek jejich činnosti – hotové kresby dětí, je třeba přihlížet k vývojovým specifikům dané etapy jejich ontogeneze. Neopomíjet jedinečnost dítěte, jeho aktuální životní podmínky, rodinné zázemí, fyzický i psychický stav. Kresba poté může sloužit jako prostředek komunikace s dítětem, k bližšímu poznání jeho aktuálního vyladění, prožitků a přání. Kresba prochází svým vývojem ruku v ruce s růstem jedince. Pokud chceme posuzovat adekvátnost vývoje, je třeba znát specifika vývoje v jednotlivých obdobích.
Od čáranice k hlavonožci Zdálo by se, že čáranice je prvním zaznamenaným kresebným projevem dítěte, ovšem to je omyl. Dítě již v kojeneckém období zanechává stopu – „skvrnu“. Ta bývá mnohdy přehlídnuta, dítě nemá většinou nabídnuty prostředky pro její vyjádření barvou, činí tak pomocí jemu dostupných prostředků – např. jídla, které se stane dokonalým výtvarným materiálem. Vstupním projevem předškolákovy kresby je až čáranice.
Čáranice Čmárání se objevuje u dětí od dvou do čtyř let. Dítě bývá poprvé seznámeno s tvorbou jako takovou, učí se ovládat tužku. Snaží se o nápodobu psaní, kreslení u starších blízkých. Čmárá spontánně, objevně, bez vědomého korigování činnosti. Zpočátku je pro něj zajímavý proces, postupně i obsah díla. Obrázek umí pojmenovat – názvy se mění v průběhu tvorby. Čmáranice mohou působit chaoticky, nesmyslně, pro dítě mají v rámci jeho vývoje ovšem velký smysl. Postupné ovládnutí čar znamená i ovládnutí sebe sama a následné přenesení od sebe k okolí.
-3-
Čeho si všímat u čáranic:
Zaplnění prostoru a síla čar: odráží spokojenost dítěte. Silné, plné čáry zabírající většinu prostoru značí spokojené dítě. Děti, které jsou ve svém vývoji nevyrovnané, u činnosti nevydrží, prostor papíru nezaplní, barvy nebudou syté.
Barevnost: různé barvy jsou používány např. k oddělení různých dějů v rámci obrázku, volba barev je náhodná, záleží i na pohodlnosti úchopu dané tužky, výraznosti stopy, kterou zanechají. Sledovat nelze významovost barev.
Přechod vývojových fází čáranice, posun v úchopu tužky
Aktuální vyladění: neopomínat náladu dítěte při porovnání jeho prací – jinak bude pracovat spokojené, veselé, unavené, či smutné dítě.
Vývojové fáze čáranice: o Chaotická: kresba je pro dítě hrou, tužku drží celou rukou a pohyb vychází z ramene. Dítě si proces tvorby užívá, přináší mu pocit uspokojení. Čára vzniká mávnutím paže, dítě přitom vnímá i jiné podněty z prostředí, pozoruje, co se děje v jeho okolí, pak se pohledem ke kresbě vrací, či ji úplně opustí a věnuje se aktuálně zajímavějšímu podnětu. Často přesahuje formát, proto se vyplatí využívat větší.
Chlapec krátce po třetích narozeninách tvoří formou chaotické čmáranice, vybírá si tužky zanechávající silnou, výraznou stopu a pozoruje, co jeho činnost způsobuje na papíře. Celou aktivitu si užívá, je jí pohlcený, u papíru vydrží sedět, dokud není celý pokrytý čarami. Čáry přesahují plochu papíru, jsou syté a jasně vystupují z bílé plochy papíru – vyjadřují tak chlapcovu sebejistotu.
o Kontrolovaná: objeví se ve spojení se zvýšenou orientací dítěte v prostředí, v němž se pohybuje. Pohyb ruky začíná vycházet ze
-4-
zápěstí,
což
umožní
přesnější
zpracování
kresby.
Z původně
nesmyslných čar vystupují náznaky geometrických tvarů. Dítě postupně napodobí předkreslené tvary (čáru, křížek, kolečko, poté i trojúhelník, čtverec a obdélník). Při ovládání tvaru postupuje tak, že ho mnohokrát opakuje a celý proces zaujatě sleduje. Orientuje se i v prostoru předloženého formátu a přesahuje jej pouze ojediněle.
Chlapec ve věku dvou a půl let začíná svou kresbu již kontrolovat, z kresby je zřejmé, že usiluje o ztvárnění kola, tvar opakuje tolikrát, dokud si ho plně neosvojí. S výsledkem je velmi spokojený.
o Pojmenovaná: kresba začíná směřovat k věcem, které dítě zná. Tužku drží prsty, uplatňuje různě vypadající čáry. Dítě začne svoje dílo pojmenovávat. Postupně se název shoduje i s obsahem, ten pozná i pozorovatel.
Jednotlivé
prvky
jsou
umístěny
záměrně,
prostor
rovnoměrně zaplňuje. Čáranice už může být dítětem pojmenována jako osoba, vybírá si i kinetická témata (zde může dojít k navrácení k jednodušším čarám, dítě se učí téma ovládnout).
Tříletý chlapec nakreslil „jeřáb“, je zde patrné ovládnutí
čar
směrem
od
chaotického
ztvárňování: zachycuje téměř dokonalý kruh, strukturuje prostor tak, aby se mu do něj celý tvar vešel. Obsah je poznatelný i vnímavému pozorovateli.
Čáry
jsou
v případě
tohoto
chlapce jemnější, ty drobnější v kopii ani nejsou viditelné – autorem je introvertnější chlapec, který svůj temperament přenáší i na papír.
-5-
Ztvárňování lidské postavy a dalších prvků U dětské kresby platí, že dítě kreslí to, co je pro něj zajímavé na dané věci, co o ní ví a tyto faktory přenese na papír. Plynulost přechodů v jednotlivých fázích pak svědčí o růstu identity jedince, jejímu odklonu od sebe k okolí (zahrnutí dalších postav a dějů). První postavy vystupují z čar, jsou často bez končetin. Postupně vzniká a objevuje se jejich první ztvárnění ve formě tzv. hlavonožce. Další grafické prvky jako strom či dům, slunce se s ním objevují ruku v ruce. Tyto prvky zpočátku působí všechny stejně. Objekt může působit disproporčně, nereálně, často je zpočátku pozorovatelem nepoznaný, na což děti reagují podrážděně, obsah je pro ně naprosto jasný, předpokládají jeho rozpoznání i u ostatních.
Hlavonožec Jejich první podobu lze spatřit mezi třetím a čtvrtým rokem dítěte. Dítě v něm odráží vlastní sebeobraz i postřehy získané při sledování osob ve svém okolí. K hlavě přidá postupně končetiny z ní vycházející (může začít nohama a později přidat ruce, či naopak, všechny končetiny většinou ztvární až postupem času), oči, které se mohou částečně překrývat, případně pusu. Tří a půlletý chlapec kreslí své
první
hlavonožce. mají
Prozatím
z hlavy
vycházející dolní končetiny, vlásky a
obličej
s očima,
pusou a nosem, ty jsou prohozené.
Hlavonožec
působí vesele, dominuje mu pro
chlapce
aktuálně
podstatná hlava, zvýrazněné jsou
vlasy.
Obrázek
pojmenoval „paní učitelka“.
Hlavonožec se postupně konkretizuje, přidány jsou detaily, které si dítě začne na svém těle uvědomovat (nos, vlasy, krk, tělo a z něj vycházející končetiny). Kresba postavy začne být odlišná od ztvárňování jiných prvků, okolím je rozpoznatelná.
-6-
Disproporčnost prvků je přirozená, dítě vyjadřuje kresbou, co je pro něj důležité: hlava jako prostředek komunikace, končetiny umožňující pohyb, sebeobsluhu, hru. Postupně i tělo a další prvky. Přidá i „krásné detaily“ jako knoflíky, sponky, vlásky, čepice, apod. .
Seskupení
veselých
hlavonožců
nakreslila
čtyřletá holčička na velký formát – jedná se o výjev z pohádky Broučci. Obrázku dominuje postava Broučínka kolem kterého se odehrává celý děj – ostatní postavičky kolem něj jakoby rotují. Právě takto zachycují děti děj v období kolem čtyř let, ještě neskládají postavy vedle sebe, nejprve zachytí dominantní prvek – sebe, pokud zbývá okolo prostor, zaplní ho dalšími postavami a jinými prvky.
Tříletý chlapec nakreslil postavičku Červené Karkulky, která si máchá nohy v potoce. Hlavonožec je již obohacený o tělo, hlava stále dominuje, po vysvětlení lze na obrázku snadno vidět i děj, který vyjadřuje. V okolí jsou zachyceny náznaky geometrických tvarů – stromy, potok, kytky. Obrázkem je krásně zaplněný celý papír, chlapec už jeho hranice nepřesahuje.
-7-
Čtyřletá holčička s oblibou ztvárňuje svou oblíbenou pohádkovou postavu „Lociku“, jde o vílu, která má dlouhé vlásky (tak kreslí i většinu postaviček – její hlavonožec má velkou hlavu, nepatrné tělo a končetiny, zbytek papíru zaplňují vlásky) – obr. vlevo. Vyjadřuje tak vlastní priority. Hlavu zdůraznila i použitím jiné barvy, vlasy občas protahuje i přes formát papíru. Další holčička stejného věku nakreslila Červenou Karkulku – zdůraznila hlavu, nos, oči, tělo, všechny končetiny, přidala i boty, košík a klobouček pro postavičku typický, okolí tvoří shluky čar – obr. vpravo.
Radostná tvorba Preschematického období Jak si dítě osvojuje kresbu, tak si i samotný proces čím dál víc užívá. Po čtvrtém roce si prohlubuje naučené prvky v kresbě, lépe ovládá prostor, techniku i jednotlivé prvky. Dítěti stačí dostatek pomůcek a další odborné vedení nepotřebuje. Začíná víc zapojovat fantazii. Zlepšuje se v zachycení geometrických tvarů. Rozmisťování předmětů v rámci prostoru je subjektivní, intuitivní, neřídí se odrazem reality. Dítě popisuje, co nakreslilo, z kresby to na počátku nemusí být jasně patrné, jednotlivé prvky k sobě jakoby logicky nepatří. Dítě je dokáže v rámci vyprávění propojit a jejich spojení obhájit. Obrysy jsou geometrické.
Typické prvky preschematického období
Využití prostoru: je většinou nahodilé, rozmístění prvků neodpovídá realitě. Dítě nejprve umísťuje sebe sama do centrální části papíru, ostatní prvky ho obklopují, vznáší se jakoby kolem něj. Odklon od sebe
-8-
k ostatním prvkům znamená reálný odklon dítěte od vlastního já k okolí – vnímání vztahovosti.
perspektiva, pořadí zakreslených figur: tzv. hierarchická – to co je pro dítě podstatné je zakresleno jako první a největší, nepropracovanější prvek kresby (mnohdy se v rámci jednoho obrázku objeví dva typy hlavonožců – poslední nakreslený bývá odbytý, dítě je při zachycení složitějšího děje unavené, nebo se tak projeví nedůležitost prvku. Ten může být zakreslen regresivně, jednodušeji než ostatní postavy).
průhlednost kresby: zachycení neviditelného obsahu na papír (vnitřek domu, auta apod.).
barevnost: stále neodpovídá realitě, dítě volí výrazné barvy, až postupně mu barvy slouží k zachycení reality, potom bývá puntičkářské a potřebuje širší škálu barev.
Čeho si všímat v preschematickém období
Výraz postavy: harmonicky vyhlížející postava svědčí o zdravém vývoji dítěte, nespokojenost, únava, úzkost dítěte se přenese i do výrazů zakreslených postav.
Velikost postavy: neúměrně velká postava svědčí o přeceňování vlastního
„já“,
povyšování,
či
kompenzaci
vlastního
pocitu
méněcennosti. Malinká postava vyjadřuje nesmělost, uzavřenost, či stydlivost autora.
Umístění postavy: sebejistota, zdravé sebepojetí se projeví umístěním figury na střed papíru, introvertní, úzkostné děti budou mít postavu umístěnou v rohu papíru.
Čára: silné, výrazné čáry mohou svědčit o sklonech k agresivitě, pokud nejsou zvládnuté, může dojít až k prodření papíru skrz. Introvertní dítě kreslí čárou jemnou, nepatrnou. Vyrovnané dítě kreslí s adekvátním tlakem, čáry má pod kontrolou, jsou vyvážené.
-9-
Čtyřletá holčička kreslí pojmenované hlavonožce, zachycuje dokonce i děj – maminka šije a bráška si hraje. Obrázek je veselý, optimistický, stejně jako povaha holčičky, postavy jsou zakresleny typicky pro toto období disproporčně, barvy slouží k oddělení dějů, lze podle nich poznat, které prvky v okolí postav patří matce a které bratrovi.
Při zachycení dramatického děje, kdy se setká Karkulka s vlkem se čtyřletý chlapec přenesl v kresbě zpět
do
počínající
vpravo Karkulka
čmáranice
–
vystupuje
naznačená
v podobě
hlavonožce.
Chlapec zachytil prožitek z příběhu, napětí je z nakumulených čar na větším formátu patrné.
Pětiletá
dívka
Šmoulinku“. propracovanější,
nakreslila
„anděla
Hlavonožci anděl
má
a
jsou křídla,
postavy mají všechny končetiny, vlasy, zahnutý nos, tělo – u Šmoulinky typická průhlednost kresby – tělo s pupíkem je vidět pod šaty Šmoulinky, ta má i čepeček, na kresbě abnormálně velký, čímž autorka vyjadřuje jeho důležitost, barva vlásků odpovídá realitě. Kresba je doplněna podpisem.
- 10 -
Pětiletý
chlapec
kreslí
Vánoce
–
tatínek zdobí stromeček, vlevo jsou jedničky. Vyvedené jsou ozdoby na stromečku, tatínek má pro něj typické brýle. Jedničky dle chlapce dostal za to,
„že
Obrázek
vydělal už
hodně
působí
penízků“.
zdobně,
je
zasazený v rámu. Postava tatínka je veselá, spokojená, to
svědčí i o
pozitivním vyladění autora.
Jiný pětiletý chlapec zachycuje na obrázku výjev z divadelního představení – lišák jde vyloupit domek medvídků. Zručné vyvedení kresby, barvy odpovídající realitě, stejně jako zasazení prvků v rovině vypovídá o chlapcově postupujícím vývoji, odklonu od vlastního já, zvýšené vnímavosti k okolí. Zjevné je, že představení ho zaujalo – papíru se chopil hned po jeho skončení a zakreslil nejdramatičtější okamžik
děje.
Obrázku
dominuje
postava
lišáka,
ostatní prvky jsou zmenšené,
přesto
postava na obrázku netrčí, přirozeně,
působí stejně
tak funguje chlapec ve skupině.
Na dalším obrázku je zachycena vodovými barvami část pohádky O Červené
Karkulce.
Dívka
uplatnila
charakteristický
zde prvek
v kresbě preschematického období – sklápění prvků (rybníček). I při práci vodovými barvami zvládla děj zakreslit
poměrně
realisticky,
zvládla i těžší techniku než je práce s pastelkou.
- 11 -
Děti s oblibou kreslí i zvířátka – zde např. ptáček (vlevo) a kočička (vpravo). Autorkami obou jsou holčičky ve věku čtyř let. Je snadné poznat, co je na obrázku zakresleno, zvířata mají typicky lidské obličeje.
Složitý děj obsáhl pětiletý chlapec – jde o výjev z filmu, který ho velmi zaujal – do stromu udeřil blesk, ten se vzňal, ale sluníčko pomohlo a seslalo na něj déšť – chlapeček to celé s radostí pozoruje, má radost, že se problém vyřeší. Chlapec obrázek nakreslil velmi rychle, všechny prvky velmi zjednodušil – podstatné pro
něj
bylo
obsáhnout
děj,
ne
kvalitu
jednotlivých prvků. Barvitě poté popsal, co vytvořil.
Propracované je toto dílo pětiletého chlapce s komentářem: nakreslil jsem policejní dům, je tam výtah pro auto, vrtulník a traktor, sklad zbraní (za kulatým oknem). Policajti jsou všichni uvnitř a pracují v pokojích (nakreslil dojmy z návštěvy policejní stanice). Téma ho zjevně pohltilo – u obrázku strávil
dlouhý
čas,
jednotlivé
části
propracoval (klika na dveřích, tlačítka na výtahu apod.). Chlapec používá obrázky velmi rád jako prostředek sebevyjádření – je také autorem obrázku divadelního představení (viz. obrázek s liškou výše).
- 12 -
Kresba postavy Hlavonožec je propracovanější, postava se dívá na pozorovatele, má všechny končetiny, tělo, prsty, vlasy, objevuje se oblečení, další doplňky jako klobouky, knoflíky, atd. Osvojené geometrické tvary se objeví i v kresbě postavy – jednotlivé části těla jsou zakresleny jako tyto tvary. Odpoutání od „já“ k okolí, se projeví zahrnutím dalších figur do kresby. Na konci předškolního období se objevuje i kresba postavy z profilu.
Ukázka
propracovanějšího
hlavonožce
–
ten
má
již
tělo,
propracovaný výraz obličeje, vlasy, boty. V rukou drží oblečení – jedná se totiž o maminku spolužačky ze školky, která bude oblékat svou dcerku. Autorem byl chlapec ve věku 5,5 let. Postava zaplňuje celý formát, působí radostně, stejnou povahu má i její autor.
Krásný příklad průhledné kresby – zde pětiletý chlapec nakreslil svou maminku s miminkem v bříšku, hlavonožce zjednodušil (např. chybějící prsty) – největší pozornost věnoval zakreslení miminka – usměvavý obličejík v bříšku, tělíčko prokreslil. Postava je krásně rozvržená na celém formátu papíru. Chlapec zde vyjádřil své přání mít sourozence, šlo o jedináčka. Maminku navíc ocenil korunkou, kterou má na hlavě.
Projektivní testy u předškolních dětí Projektivní testy se u dětí předškolního věku nedoporučují s ohledem na jejich nízkou vypovídací hodnotu. Lépe je na kresbu pohlížet z vývojového hlediska: „Kresba postavy odráží hlavně dosaženou úroveň psychomotorické koordinace a - 13 -
způsob nazírání na svět, na projektivní úrovni obsahuje nejčastěji jen postoje, zkušenosti nebo přání spojené s lidmi v nejbližším okolí.“1 Vývojově obsahuje informace, které umožní porovnat mentální a biologickou vyzrálost dítěte.
Kresba rodiny Doporučuje se až od šesti let. Dítě kreslí statické, téměř stejně zobrazené figury vedle sebe. Rozdíly lze spatřovat ve velikosti postav (ale i ty mohou být pouze náhodné – kdy např. díky špatnému odhadu při kresbě posledních postav nezbývá dostatek místa). Výrazně větší postavy jsou ty důležité, mocné ve srovnání s malými podřadnými, slabými. Takové zobrazení může odrážet realitu, často i pouhé přání dítěte. Důležité je pořadí zobrazování postav: první zobrazené postavy jsou pro dítě nejdůležitější, naopak poslední, či odbyté nebo nepřítomné postavy znamenají neoblíbenost daného jedince či dokonce negativní vztah k němu.
Tříletá holčička nakreslila obrázek své rodiny – na obrázku je její maminka, tatínek s její oblíbenou hračkou (plyšovým tučňákem), její bratr (dvojče) a ona sama. Přidala sluníčko. Obrázek působí harmonicky, všechny postavy se smějí, starší sestra se na obrázek nevešla, byla poté přikreslena z druhé strany papíru.
Dvojče autorky obrázku výše (tříletý chlapec) nakreslil svou babičku a dědečka – hlavonožec je velmi podobný tomu u jeho sestřičky, přesto lze spatřovat více detailů: jako jsou propracované vlásky, pupík, či prsty u rukou. Chlapeček přidal vysněného pejska. Na druhou stranu obrázku poté nakreslil svou pětičlennou rodinu. Postavy jsou opět usměvavé, velikostně srovnatelné. Rodina těchto dvojčat působí i v reálu harmonicky.
1
Studijní text Altman, Z.: Kresba postavy u dětí
- 14 -
Kresba rodiny čtyřleté holčičky je detailnější než u předešlých dvou obrázků – větší postava maminky má uši, oblečená je v šatech, viditelné je poprsí. Přestože se maminka
na
obrázku
usmívá,
holčička
v pozadí
(zakreslená jako hlava) má neurčitý výraz, je zakreslena zjednodušeně, tělo se na úkor postavy matky na papír nevejde, obličeji chybí detaily. Otec je na obrázku vyobrazen formou hodinek (kolo pod levou paží matky). Kresbu zaplňuje postava matky, která nedá prostor ostatním figurám – stejně tak je tomu i v reálu: pozorovat lze u této matky přecitlivělost, úzkostnost a vznětlivost. Model chování přejímá i dcera, která je kamarádská, ale potíž jí činí komunikace s dětmi i dospělými, je vznětlivá, výbušná, má sklony ke slovní agresi vůči okolí – to značí i neuspořádané, syté, rychle a náhodně kreslené čáry, vytvořené velkým tlakem. Začarovaná rodina z pohledu pětiletého kluka: typická je průhlednost kresby, kdy členy rodiny vidíme v jejich domě. Na obrázek se přenesla chlapcova
důvtipnost,
radost
z učení,
kdy
k jednotlivým postavám nakreslil stopy do bublin jako vodítka pro rozpoznání zvířat v která se proměnily. Síla čar a plnost prostoru značí chlapcovu
sebejistotu
inteligentního předností
chlapce,
využít
ve
–
jde
který svůj
skutečně
o
dokáže
svých
prospěch,
velmi
cílevědomého.
Další začarovanou rodinu nakreslil tříletý chlapec:
tatínek
je
hlavní
centrální
postava medvěda, vpravo od něj je maminka
jako
změněný
na
zebra, kytku,
vlevo
nad
ním
bráška znovu
maminka jako slunce, vlevo dole je ještě děda coby velryba. Sám sebe nakreslil vpravo nahoře v posteli a proč?: „Mě nezačaroval“. Chlapec zde uplatnil oblibu ve
zvířátkách
a
důvtip,
když
sebe
čarodějovu proutku uchránil. Jednotlivé prvky jsou vyvážené, medvěd zaujímá velkou část prostoru – kreslený byl první, ostatní obsadili zbývající místo.
- 15 -
5,5letá holčička nakreslila svou rodinu – na prvním obrázku jsou vidět velké postavy: ona sama a táta, vpravo dole spí její dvojče, nad ním zalévá zahradu matka, na starší sestru zapomněla, není prý zrovna doma. Postavy jsou vydařené, obsahují podstatné detaily (krk, prsty, boty, apod.). Na kresbě upoutá regrese ve ztvárnění matky, ta je zakreslena proporčně menší, jednodušší. Postavy jsou oblečené, bratr má robota na tričku. Na druhém obrázku nakresleném několik dní po prvním je vidět podobný obraz – dominuje velká postava otce na středu papíru, obklopují jej syn s dcerou. V pozadí je opět zjednodušená postava matky – společně jsou na zahradě, děti si hrají a rodiče pracují, je jim spolu dobře. V obsahu obrázků se může odrazit přání dcery mít otce víc ve své blízkosti, touha matku odsunout z jeho zorného pole, velikost postavy vyjadřuje jeho důležitost pro dceru. Ta se ho snaží zaujmout všemi prostředky – na prvním obrázku podle svých slov dělá stojky. Prostor je harmonicky zaplněný, čáry jsou jasné, jisté – to svědčí o vyrovnanosti vývoje dívky. Postavy působí spokojeně. Dívka do kresby zřejmě přenesla i přání trávit s otcem/rodiči více času – ti jsou totiž velmi zaměstnaní, s péčí o děti jim vypomáhá chůva, prarodiče, dětem schází jejich přítomnost.
- 16 -
Literatura
Publikace Mertin, V., Gillernová, I.: Psychologie pro učitelky mateřské školy, Portál 2003 Davido, R.: Kresba jako nástroj poznání dítěte, Portál 2001 Vágnerová, M.: Vývojová psychologie I. dětství a dospívání, Karolinum 2008
Studijní text Altman, Z.: Kresba postavy u dětí Lowenfeld, V.: Periodizace vývoje spontánního výtvarného vyjádření
- 17 -
