Úvod
Jestliže se česká literární věda od přelomu 20. a 21. století ubírá cestou, na níž se do
jejího
hlavního
proudu
vrací
–
spolu
se
strukturalistickým
(a
také
poststrukturalistickým) diskursem – pojímání literárního díla jako znaku, pak zároveň v související diskusi dochází k akcentování role čtenářského subjektu v rámci zkoumání estetiky recepce a účinku. Můžeme jen odhadovat nejzazší příčiny tohoto vývoje, ale v zásadě je pravděpodobně nalezneme ve dvou sférách. Jednak se tu zrcadlí obrat k jazyku jako jeden z hlavních rysů filosofie 20. a 21. století. Analýza jazyka je dnes hlavní náplní současného filosofického myšlení, jelikož zejména jejím prostřednictvím může – za dnešního rozvoje specializovaných věd – filosofie stále plnit svou bazální roli (Peregrin, 2008, s. 19 – 25.). A jednak se – v podmínkách propojenosti současného světa a v postmoderní kulturní atmosféře jeho euroamerické části – nebývale rozvíjí komunikativní, dialogický přístup ke skutečnosti obecně a k textové tvorbě zvláště. Patrně pod vlivem těchto dvojích okolností se čtenářská práce s textem zřetelně stává partnerskou interakcí v rovině čtenář – autor a jeho dílo. Odtud se významy textu – jímž na tomto místě rozumíme především beletrii – dotvářejí až v procesu sdělení, maximalizuje se diferenciace v dekódování textu a do hry vstupují i mimoliterární faktory, které jsou spojeny především se čtenářskou zkušeností individuální i společenskou a jež mají mnohotvárnější i hlubší povahu než tradičně zdůrazňované vlivy i vazby pouze kulturněhistorické, spatřované především v dichotomii i dialektice obsahu a formy. V souhrnu jde o emancipaci institutu čtenáře, jejímž uznáním můžeme bezesporu postihnout širší charakteristiky literárního – a nejen literárního – života (přehledně o této problematice např. Haman, 1999, zejm. s. 155 – 161, nebo Haman, 2012, s. 6 – 62, aj.). V této souvislosti se přirozeně objevuje potřeba ověřit na konkrétních příkladech, jak vztah mezi literaturou a čtenářem vzniká, existuje a vyvíjí se zároveň ve svém rámci estetickém i historickém. Pozornost současného českého literárněvědného bádání se často zaměřuje na situace, kdy proměny čtenářské recepce byly posíleny 3
vzniknuvší přehradou časovou či geografickou (například u českých autorů v exilu; viz Bauer /ed./, 2001; Papoušek, 2001.). Budeme-li však hledat naopak případ, kdy recepce zahraničního autora českou čtenářskou veřejností promluvila svým vícehlasem natolik pronikavě a ústy natolik výrazných osobností, že umožňuje komparaci hned několika odlišných čtenářských prostředí s konsekvencemi i vůči dnešku, nemůžeme přehlédnout vcelku vzácný případ spisovatele a publicisty, jenž byl sice celou svou tvorbou spjat s rodnou Anglií, ale který – možná více než kterýkoli z jeho krajanů a současníků – je již od svých literárních počátků vydatně přítomen v českém literárním prostředí díky včasným překladům, dostupným originálům svých knih i díky ozvěnám svých děl v české tvorbě. Je to Herbert George Wells (1866 – 1946), prostý a rozumný, zdravý, silný, velmi informovaný a velmi obyčejný ve všem, co toto slovo má dobrého a vitálního, jak píše jeho český přítel Karel Čapek (Čapek, 1947, s. 127.). H. G. Wells byl mimořádně plodný autor a svou tvorbou obsáhl půl století. Pro své čtenáře byl a zůstává autorem trojí tváře, za níž se skrývá: (1) jedna ze zakladatelských a nejvlivnějších osobností světové literatury science fiction, (2) autor společenských románů analyticky zobrazujících současnou Anglii a na jejím příkladu západní společnost vůbec a (3) politizující publicista se širokým záběrem od témat přírodovědných až po historická. Z českého pohledu jakoby se Wells neobyčejnou námětovou šíří svých textů již dopředu obrnil proti vichru zapomnění, jejž zpravidla přinášely dějinné turbulence českého kulturně-politického vývoje. A konečně, v současné době je český zájem o tohoto autora podnícen i vydáním (2012) českého překladu úspěšného polemického životopisu Výkvět mužství (A Man of Parts; 2011) od britského spisovatele Davida Lodge.
Recepce H. G. Wellse a jeho díla v českém literárním prostředí se nabízí jako téma pro studii, jež by alespoň zčásti umožnila shrnující nadhled nad několika generacemi čtenářských interakcí s britským autorem a jeho texty vnesenými do českého literárního diskursu, který byl a je v mnoha ohledech dosti odlišný od anglosaského. 4
Zároveň nelze přehlédnout, že ve světě v posledních letech zájem o H. G. Wellse stoupá, a je nasnadě, že to souvisí s přelomovým, a přitom stále v úplnosti neuchopeným charakterem společenských změn, k nimž na rozhraní 20. a 21. století dochází (tak se např. v r. 1995 konala v londýnské Imperial College „wellsovská“ konference The Time Machine: Past, Present, and Future). Současné „wellsologické“ bádání se soustřeďuje především kolem anglického Readingu. Patrick Parrinder, nyní profesor na University of Reading, je mj. editorem Wellsových děl vydávaných v ediční řadě Penguin Classics (nakladatelství Penguin Group), obsahující „kanonická“ díla světové literatury. Píše monografické publikace (H. G. Wells and the Social Novel, 1969; H. G. Wells, 1970; Science fiction: Its Criticism and Teaching, 1980; Shadows of the Future: H. G. Wells, Science Fiction, and Prophecy, 1995), je editorem souborných děl, v nichž se H. G. Wellsovi věnuje pečlivá pozornost (H. G. Wells: The Critical Heritage, 1972; H. G. Wells, 1972; Learning from Other Worlds: Estrangement, Cognition and the Politics of Science Fiction and Utopia, 2000), napsal stať Wells, Herbert George (1866 – 1946), novelist and social commentator do Oxford Dictionary of National Biography (2004). Historik John S. Partington (Thames Valley University, sídlicí mj. v Readingu, od 2010 součást The University of West London) publikoval knihy Building Cosmopolis: The Political Thought of H. G. Wells (2003), "The Wellsian": Selected Essays on H. G. Wells (2003), H. G. Wells's Fin-de-siecle: Twenty-first Century Reflections on the Early H. G. Wells. Selections from "The Wellsian" (2007) a H. G. Wells in "Nature", 1893-1946: A Reception Reader (2008). Oba autoři pak iniciovali a editorsky zpracovali publikaci The Reception of H. G. Wells in Europe (2005, 2013). Kapitolu A Welcome Guest: The Czech Reception of H. G. Wells (s. 165 – 174) napsal český anglista Bohuslav Mánek. Připomněl, že jestliže Wells vstoupil do literatury v 90. letech 19. století, byla to doba prudkého rozvoje české kultury, kdy česká literatura směřovala k tomu, aby držela krok se současnými trendy v evropské literatuře, a byla otevřená vůči nejrůznějším zahraničním impulsům (Mánek in Parrinder – Partington, 2005, s. 165.). Studie
5
přináší přehledné zmapování českých literárněkritických ohlasů na Wellsovo dílo a zmiňuje i Wellsovy osobní aktivity spojené s českým (československým) prostředím. Naším cílem bylo jednak prohloubit tento postup, jednak se ubírat trochu jinou cestou (Mánkova práce je určena především zahraničním čtenářům): kromě ohlasů kritických i publicistických detailněji prověřit také nakladatelské a vydavatelské přístupy k Wellsovu dílu a na několika příkladech (spíše „případových studiích“) naznačit možné recepční souvislosti směrem od Wellsovy tvorby k české literatuře. Takto vymezený poměrně široký rozsah našeho úkolu samozřejmě předpokládá, že naše práce bude ve vícero směrech chápána jen jako první, zahajovací etapa dlouhodobějšího a důkladnějšího badatelského zájmu. Vždyť žádná česká wellsovská monografie dosud nevznikla a ani naše práce ji nemůže suplovat.
Při konstruování pozice, z níž se pokusíme vnímání Wellsovy tvorby v českém literárním kontextu nazírat, jsme se opírali o metodologii obsaženou v novějších pracích vzešlých z prostředí literárního strukturalismu. Základním vodítkem nám budou studie ve sborníku Čtenář jako výzva: Výbor z prací kostnické školy recepční estetiky (2001), které analyzují, jak přistupovat k literárním dílům nejen z hlediska objektivizující estetiky i historie, ale také a v rovnocenné míře z hlediska čtenářského účinku. Ačkoli se zde zpravidla rozumí tvorba beletristická (fikcionální), zaměříme se nejen na ni (v českých románových překladech se Wells objevuje již od samého počátku 20. století), ale budeme se věnovat i Wellsovým dílům pragmatickým, která v češtině vycházela především ve 20. letech (v souvislosti s profilací československé politické scény) a byla výběrově připomínána ještě ve 2. polovině 20. století (i Wellsovy věcné texty se vyznačují zřetelnými uměleckými kvalitami).
Vycházíme především ze sedmera Jaussových tezí (Hans Robert Jauss, Dějiny literatury jako výzva literární vědě, in Čtenář jako výzva, 2001, s. 7 – 38) o recepčním pojetí dějin literatury. Zároveň však zohledňujeme i přístupy obsažené v české literárněteoretické produkci starší (mj. F. X. Šalda, O tzv. nesmrtelnosti díla básnického, 1928, vyd. 1995, nebo Felix Vodička Literární historie, její problémy a 6
úkoly, 1942, in Struktura vývoje, 1998) i novější, např. v pracích Aleše Hamana Úvod do studia literatury a interpretace díla (1999) nebo Vladimíra Svatoně Román v souvislostech času (2009).
Jaussovy teze jsme v úplnosti mohli přirozeně aplikovat jen výběrově, na omezeném počtu děl. Zvolili jsme tři Wellsovy romány, které reprezentují tři polohy Wellsovy tvorby: 1. Ostrov doktora Moreaua (The Island of Doctor Moreau; 1896): román science fiction, jde o vůbec první český překlad některé Wellsovy knihy – vydal jej r. 1901 Hugo Kosterka, Wellsův vrstevník, od r. 1894 jeden z tvůrců Moderní revue a pozdější překladatel. 2. Anna Veronika (Ann Veronica; 1909): společenský román věnovaný ženské otázce (v souvislosti s bojem za všeobecné volební právo) vyšel česky r. 1928 a stal se předmětem sporu – nejen literárního – mezi T. G. Masarykem a F. X. Šaldou: Masaryk postavil Wellsův příběh mladé dívky proti Šaldovu románu Loutky i dělníci boží (1917). 3. Až spáč procitne (The Sleeper Awakes; 1899, přepracováno 1910): dystopie o světě budoucnosti vyšla česky třikrát (1910, 1927, 1937). V r. 1947 Ferdinand Peroutka publikoval pod názvem Tak nebo tak knižní soubor svých článků z let 1945 – 1947 a do jeho čela postavil esej s aluzivním názvem Když spáč procitne, v němž se zamýšlí nad možnostmi i perspektivami poválečné evropské levice; srovnání Wells – Peroutka nás přiblíží politizující stránce Wellsovy tvorby.
Zejména u těchto tří děl – tedy u jejich českých překladů – budeme sledovat: 1. Povahu českého čtenářského očekávání (předporozumění) ve vztahu k Wellsovým textům; 2. Aktualizování Wellsových textů českými čtenáři a kritiky; 3. Distanci mezi horizontem očekávání a dílem jako základ pro určení estetické hodnoty textu viděno optikou českého literárního diskursu; 4. Hermeneutickou diferenci mezi britským a českým chápáním díla; 7
5. Místo díla v českém synchronním i diachronním literárním a společenském kontextu.
Tyto analýzy zasazujeme do rámce vytvářeného souhrnným pohledem na wellsovské téma v české literární produkci. V otázkách vnějšího a vnitřního přístupu ke zkoumání literatury jsme vycházeli ze souboru prací René Welleka a Austina Warrena (Teorie literatury, čes. 1996), v problematice literární komparatistiky nám byl oporou (zejména v tematice intertextuality) Claudio Guillén (Mezi jednotou a růzností; čes. 2008), proměny literárně-společenského paradigmatu v 1. čtvrtině 20. století a způsob práce s údaji o literární produkci čerpáme z Dějin nové moderny (Vladimír Papoušek et al., 2010), souhrnnou analýzu Anny Veroniky provedla Karola Edith Austová (Der Skandal um Ann Veronica: H. G. Wells und der Beginn des feministischen Romans in England; 1992). Pracovali jsme také s publikacemi zachycujícími širší souvislosti intelektuálního vývoje; na tomto místě chceme výběrově připomenout dvě, které přinášejí koncepčně nové pohledy: je to kniha Johna Wyona Burrowa Krize rozumu (Evropské myšlení 1848 – 1914) (čes. 2003) a sborník Česká literatura na předělu století (2. vyd. 2001). Orientaci ve „wellsologické“ publikační produkci nám usnadnila i webová stránka H. G. Wells Society (založené 1960; www.hgwellsusa.50megs.com).
Naším záměrem (nakonec naplněným) bylo fyzicky se potkat s každým wellsovským titulem vydaným v českém překladu. Z využitých literárněhistorických publikací a statí (viz Seznam použité literatury) bychom rádi na tomto místě ještě zmínili alespoň ty, které jsme použili pro úvodní vhled do problematiky našich „případových studií“. Do první z nich (Ostrov doktora Moreaua) jsme vstoupili s pomocí Encyklopedie literatury science fiction (1995; sestavili Ondřej Neff a Jaroslav Olša, jr.). Do druhé (Anna Veronika) jsme pronikli nejprve s pomocí společného vydání (1994) Masarykových statí Můj poměr k literatuře a Šaldův český román, přičemž navazující literaturu o T. G. M. jsme hledali podle bibliografie obsažené v práci Marie L. Neudorflové T. G. Masaryk – politický myslitel (2011); pro 8
analýzu oponentního postoje jsme využili monografii Ludvíka Svobody F. X. Šalda (1967) a ke spojení obou břehů jsme mj. uplatnili východiska obsažená v některých statích z knihy Pavla Kosatíka Česká inteligence (2011). Ke třetímu tématu (Až spáč procitne) jsme jako výchozí použili dvousvazkový soubor Peroutkových statí O věcech obecných (1991).
Součástí naší práce byly také dvě studijní návštěvy Londýna (2011 a 2012), kdy jsme – ve Wellsově rodišti – využili služeb Bromley Museum v Orpingtonu a Central Library v Bromley.
Celý text naší práce jsme rozdělili do několika hlavních oddílů. Nejprve shrnujeme Wellsův život a tvorbu: akcentujeme přitom ty rysy, které výrazněji souvisejí s díly překládanými do češtiny. Potom podáváme strukturovaný chronologický přehled veškerých českých překladů Wellsových knih. Další část je věnována explicitním zmínkám o Wellsovi v české literárněvědné a literárněhistorické literatuře (odkazy jsme čerpali z Mánkovy studie) a wellsologickým statím v encyklopedických dílech a v předmluvách, doslovech atd. Pak následuje již zmíněná trojice „případových studií“. A konečně se pokoušíme shrnout místo H. G. Wellse v českém literárním diskursu od počátku 20. století až do současnosti. Snažili jsme se v záležitostech faktografických dosáhnout maximální možné úplnosti, ale jsme si vědomi, že v záležitostech interpretačních jsme mohli většinou jen naznačit, a odkázat tak na badatelský zájem v budoucnu.
9
