PROLOG
Perran, ãerven 2012 Tanãila s nûk˘m jin˘m. Vypadala jinak. Ka‰tanové vlasy jí sponky drÏely tak vysoko, Ïe vlny, které jí obvykle padaly pod ramena, teì konãily hned pod její bradou. Jak se pohybovala po parketu, korálky na zelen˘ch ‰atech se pohupovaly. Zachytila jeho pohled a usmála se. Odhrnul si vlasy z oãí a bezmy‰lenkovitû se k ní protlaãil davem, dfiív neÏ ho zastaví strach. „Smím prosit?“ „UÏ jsem si myslela, Ïe se nikdy nezeptá‰,“ u‰klíbla se. Jednu ruku mu volnû poloÏila kolem pasu, druhá mu lehce spoãinula na rameni. Byli blízko u sebe, ale nedot˘kali se jako Amy a Matt, ktefií se k sobû tiskli tak, Ïe se spojovaly snad v‰echny ãtvereãní centimetry jejich kÛÏe. Connor si ji nûÏnû pfiitáhl a naklonil si její hlavu k rameni. Nadechl se jablkové vÛnû jejích vlasÛ. Tepla její pokoÏky. Slabounké vÛnû m˘dla, nebo moÏná parfému. V‰ude kolem nûj byla hudba, vífiící svûtla, dav lidí, ktefií tancovali a smáli se a pfiekfiikovali hudbu. On ale vnímal jen její hork˘ dech na svém krku, tlukot svého srdce, svou ruku, která jí sklouzla od pasu na zadeãek. „Connore?“ ozvala se ti‰e. 5
HELEN DOUGLASOVÁ
Sklopil oãi, pfiiblíÏil rty k jejímu krku a zaãal ji líbat lehounk˘mi drobn˘mi polibky. „Co to dûlá‰?“ „Nûco, co jsem mûl udûlat uÏ dávno.“ Putoval polibky z krku k jejím rtÛm. Tohle bylo ono. Ta chvíle, o které snil poslední dva roky. Chvíle, kdy koneãnû sebere odvahu políbit dívku, kterou vÏdycky miloval a bude milovat. Chvíle, kdy jí to poví. „PfiestaÀ!“ Její v˘kfiik se vznesl nad dunûní hudby. Connor strnul. Takhle to v jeho snech neprobíhalo. Koutkem oka vidûl, jak na nû nûkteré dvojice kolem zírají a ãekají, co bude dál. „Co je?“ zeptal se. „Connore, se‰ mÛj nejlep‰í kámo‰. Tohle k tobû necítím.“ „Ale ‰las na ples se mnou.“ „Myslela jsem, Ïe to chápe‰.“ Zesílila hlas, aby ji v dunûní hudby sly‰el, jenÏe jemu pfiipadalo, Ïe to rozhla‰uje celému svûtu. V oãích ho za‰típaly slzy. V Ïádném pfiípadû tady nemÛÏe zÛstat stát. Rozbreãet se pfiede v‰emi, které zná. Protlaãil se kolem ní a zamífiil ze sálu. Chtûl odejít, ale mezi ním a dvefimi stál jejich fyzikáfi pan Chinn. A to poslední, oã Connor stál, bylo poslouchat starostlivé dotazy uãitelÛ, jestli je v pofiádku. TakÏe zmûnil smûr.
6
KAPITOLA PRVNÍ
Perran, bfiezen 2012 Megan mûla zpoÏdûní. UÏ se ozvalo první zvonûní, pût minut do zaãátku vyuãování, a v‰ichni se hrnuli do sálu na ranní shromáÏdûní. Stála jsem u brány ‰koly a ãekala na ni. Bylo mrazivé bfieznové ráno s jasnû modrou oblohou. Vysoko nad ‰kolním dvorem krouÏila proti smûru hodinov˘ch ruãiãek dvû káÀata. KdyÏ jsem pfiimhoufiila oãi ve snaze zahlédnout v dálce Meganin rud˘ kabát, uvidûla jsem ho poprvé. Z oslÀujícího jasu se vynofiil vysok˘ kluk se svûtle hnûd˘mi vlasy, které v bledém zimním slunci stfiíbfiitû jiskfiily. Cestou k bránû si rozepnul koÏenou bundu, takÏe se objevil jeho svetr od uniformy s bílou ko‰ilí. Pfiehodil si kolem krku ‰kolní kravatu a volnû ji uvázal, jako by se tomuhle nepohodlí vyh˘bal aÏ do poslední moÏné chvíle. NeÏ ve‰el do hlavní budovy, podíval se na mû. Od brány ke vchodu mu to trvalo asi tfiicet vtefiin. Mnû staãilo mnohem míÀ ãasu, abych ho odhadla: úÏasn˘, sebevûdom˘, nedosaÏiteln˘. O polední pfiestávce to vypadalo, Ïe o novém klukovi mluví ve‰keré dívãí osazenstvo maturitního roãníku. KdyÏ jsem se vracela ze schÛzky s v˘chovnou poradkyní kvÛli 7
HELEN DOUGLASOVÁ
své budoucí profesi, celou cestu do jídelny ke mnû doléhaly útrÏky rozhovorÛ. „Je to Kanaìan.“ „Je z JiÏní Afriky.“ „Asi hraje dobfie fotbal. Tucker ho chce do druÏstva.“ „Má tetování.“ „Bydlí se svou holkou, dûsnû krásnou blond˘nou.“ „Jezdí ve stfiíbrn˘m sporÈáku.“ „Chloe Masonová ho chce pozvat na rande.“ SchÛzka s v˘chovnou poradkyní se protáhla, takÏe kdyÏ jsem dorazila do jídelny, uÏ se to tam dost vylidnilo. Ale u v˘dejního pultu pofiád je‰tû stála krátká fronta. Netrpûlivû jsem ãekala, aÏ pfiijdu na fiadu, a pfiehrávala si v hlavû konzultaci. Kanceláfi paní Mingleové, Ïeny ve stfiedním vûku s nápadn˘mi br˘lemi a zrzav˘mi afro kudrnkami, byla aÏ nahofie v administrativní budovû, daleko od tfiíd a laboratofií. „Tak, Eden,“ oslovila mû nad‰enû, kdyÏ jsme se obû usadily do kfiesílek, mezi kter˘mi se na stoliãce k˘valy dva hrníãky ãaje a talífi ãokoládov˘ch su‰enek. „Povûz mi, kde vidí‰ sama sebe v budoucnosti.“ Na budoucnost jsem moc nemyslela. AspoÀ na tu dlouhodobou. Nejdál jsem plánovala, Ïe teì v létû udûlám závûreãné zkou‰ky a na podzim pÛjdu na místní vy‰‰í ‰kolu. Pfies t˘den se budu hodnû uãit a o sobotách vyráÏet na mejdany. Ne na takové, které miluje Amy, kde holky pijí cider z levn˘ch plastov˘ch kelímkÛ a osahávají se v temn˘ch zákoutích s kluky z roãníku. Budu chodit na veãírky, kde se pije víno z opravdov˘ch skleniãek a lidi mluví o kníÏkách, politice a pokou‰ejí se zmûnit svût. „Pfiedstav si sebe jako devadesátiletou stafienku, Eden,“ 8
navrhla mi paní Mingleová a namoãila si su‰enku do ãaje, „která se ohlíÏí za sv˘m Ïivotem. Jak˘ pfiíbûh bude‰ vyprávût?“ Zkusila jsem si pfiedstavit sama sebe jako starou Ïenu, ‰edivou, vrásãitou, která uÏ má Ïivot za sebou. A najednou jsem vûdûla, co chci. Ne do podrobností, ale obecnû. Chtûla jsem, aby se mÛj Ïivot podobal nûkteré z m˘ch oblíben˘ch knih. Velkému tlustému románu, kde je kaÏdá stránka pokrytá drobn˘m tiskem. Jako by se tolik Ïivota mohlo smûstnat na stránky, jen kdyÏ se pouÏije opravdu malé písmo. Chtûla jsem b˘t stateãná, riskovat, odli‰ovat se, zamilovat se. V tom pfiíbûhu by vystupovaly osobité postavy, odehrával by se v exotick˘ch krajích. Chtûla jsem proÏít strhující bestseller. Problém byl v tom, Ïe jsem neznala nikoho osobitého, nebyla jsem na Ïádném exotickém místû a odvaha mi chybûla. Jak jsem sedûla v kfiesílku v kanceláfii paní Mingleové, najednou mi do‰lo, Ïe pokud nad svou budoucností nezaãnu pfiem˘‰let, mÛj Ïivotní pfiíbûh skonãí jako napÛl popsan˘ notes, jedna prázdná stránka za druhou, jen s obãasn˘m nákupním seznamem nebo poznámkou, kdy pfiijde ãistiã oken. „Co to je?“ ozval se vedle mû hlubok˘ chlapeck˘ hlas. Vytrhla jsem se ze zamy‰lení. Byl to ten nov˘ kluk a mraãil se na specialitu dne. Pokrãila jsem rameny. „Taky jen hádám, ale podle mû to má b˘t kari.“ „A tohle?“ ukázal na pizzu. „To kulat˘ s tím ãerven˘m uprostfied?“ Jeho pfiízvuk ne‰el moc snadno zafiadit. Nûco mezi americk˘m a australsk˘m. „Myslí‰ pizzu?“ 9
HELEN DOUGLASOVÁ
Pfiik˘vl. „Co je to na ní?“ Pokrmy ve ‰kolní jídelnû b˘valy ãasto dûsivou smûsí neidentifikovateln˘ch pfiísad, ale pizza ‰la celkem snadno rozpoznat a vût‰inou pfiedstavovala bezpeãnou volbu. Podívala jsem se na nûj a hledala nûjakou známku toho, Ïe si dûlá legraci – moÏná mrknutí nebo pousmání. Ale on dál hledûl na dílky pizzy se soustfiedûnou vráskou mezi oboãím. „Prostû normální pizza. S rajãatovou omáãkou a s˘rem.“ Copak váÏnû neví, co je to? „Jo!“ vyhrknul a najednou se usmál. „Já to vûdûl.“ Vzala jsem si peãen˘ brambor, sladkou kukufiici a jablko. Ten kluk si nabral totéÏ. „Tohle vypadá líp,“ prohodil a pokrãil ramenem. Zaplatila jsem za jídlo a vydala se ke stolu, kde sedûli Megan a Connor. Byli jsme dost divná banda. V Perranu jsme nepatfiili k Ïádné hlavní klice, ani k surfafiÛm nebo skaterÛm, ani ke ãlenÛm pony klubu, ani k muzikantÛm. Jen jsme se ãas od ãasu pohybovali na okraji nûkter˘ch skupin. Megan krásnû zpívala a kamarádila se s pár muzikanty. Connor se uãil surfovat, i kdyÏ nepatfiil k surfafiÛm, a v pátek chodil do astronomického krouÏku, ale nebyl vûdeck˘ po‰uk do morku kostí. Pokud jde o mû, já chodila na pfiespolní bûh, ale vyh˘bala jsem se ostatním sportÛm i v‰emu, co s nimi souviselo. Vedle Connora a Megan sedûli ConnorÛv soused Matt a jeho holka Amy. Matt je fajn. Hraje na kytaru a je v pohodû. Amy miluje divadlo, pofiád si na nûco hraje, mûní svÛj vzhled, musí b˘t stfiedem pozornosti. Její poslední image je, jak se sama vyjádfiila, upírsk˘ ‰arm. Obarvila si svoje pfiírodní plavé vlasy na uhlovû ãernou, takÏe její pokoÏka vypadá skoro zelená. Je to ale jisté zlep‰ení proti její minulé po10
dobû, kdy si zesvûtlila vlasy na platinovou a zaãala pouÏívat afektované kalifornské v˘razy. „Podle mû bude party na pláÏi absolutnû boÏí, no ne?“ fiíkala zrovna Amy, kdyÏ jsem si pfiitáhla Ïidli. Megan se na mû podívala a nenápadnû protoãila panenky. Amy plánovala svoje ‰estnáctiny uÏ celé t˘dny. Megan mejdany na pláÏi nesná‰ela, ale já si pfiedstavila oheÀ ‰lehající k inkoustovû modré obloze plné hvûzd. S trochou ‰tûstí by mohl svítit i mûsíc. „Amy, je zaãátek bfiezna. Jak chce‰ dûlat v t˘hle dobû party na pláÏi? Je uprostfied zimy,“ upozornil ji Connor. „Vlastnû uÏ je jaro,“ opravila ho. „No tak prostû nebudeme v plavkách. Copak vy jste nikdy nebyli na mejdanu na pláÏi jindy neÏ v létû?“ „Ne,“ potvrdil Connor a pokrãil rameny. „Proã by nûkdo nûco takov˘ho dûlal?“ „ProtoÏe na pláÏi nejsou Ïádn˘ rodiãe. MÛÏu mít veãírek doma s mámou a tátou ve vedlej‰ím pokoji – urãitû nám budou rádi nosit limonádu a pizzu –, nebo mít veãírek na pláÏi bez rodiãÛ, kde budeme pít, na co budeme mít chuÈ.“ „To chápu,“ k˘vl Connor. „Ale bude hrozná zima.“ „Udûláme si táborák,“ namítla Amy. „Podle mû to bude bezva.“ Pfiestala jsem je poslouchat a rozfiízla si bramboru. Koutkem oka jsem vidûla toho nového kluka, jak sedí sám na Ïidli v rohu. Holky z niωího roãníku u sousedního stolu se hlasitû chichotaly, pohazovaly vlasy a zesilovaly pfii hovoru hlas. Nûco mi napovídalo, Ïe kluk nebude mít Ïádn˘ problém zapadnout, i kdyÏ k nám pfiestoupil tak pozdû po zaãátku ‰kolního roku. „Co myslí‰, Eden?“ zeptala se Amy. 11
HELEN DOUGLASOVÁ
„Eh?“ VÛbec jsem ji neposlouchala. „Jo, zní to super.“ Amy se otoãila a podívala se, kam koukám. Pak na mû mrkla. „Sleduje‰ toho nov˘ho?“ Connor zasténal. „Ty taky?“ ·Èouchl do mû. „Není boÏí ? Nerozbu‰ilo se ti z nûj srdce?“ „Sklapni, Connore.“ Dloubla jsem do nûj na oplátku. „Normálnû Ïárlí‰.“ Zakousla jsem se do jablka. Bylo mi trapnû, Ïe jsem se nechala pfiistihnout. „Je chytrej,“ prohodila Amy. „Ráno jsem s ním mûla fyziku.“ „Tak chytrej zase ne,“ namítl Matt. „Já s ním mûl dûjepis, a nemûl ani páru, kdo je Hitler. Pro Kristovy rány, kdo nikdy nesly‰el o Hitlerovi?“ „Nebo o pizze?“ zamumlala jsem si sama pro sebe. Nikdo mû nesly‰el. „KaÏdopádnû... o jeho mozek mi nejde,“ zahihÀala se Megan. „Já to nechápu.“ Connor zavrtûl hlavou. „Má snad nûco, co já nemám?“ „Svaly,“ spustila Megan. „Bezva lícní kosti. A...“ Connor znova zasténal. Megan si ho nev‰ímala. „A úÏasn˘ vlasy.“ „To si dûlበsrandu,“ obvinil ji Connor. „Trãej mu do v‰ech stran. Copak neví, k ãemu je hfieben?“ „¤íká ten, kdo Ïádnej hfieben nemá.“ Pocuchala jsem Connorovi jeho stfiapatou blond k‰tici. „MoÏná to tak letí v Americe, nebo odkud je,“ mínila Megan. Amy se zamraãila. „Podle mû není Ameriãan. Pfiipadá mi, Ïe mluví jako Australani.“ „Ne, to urãitû ne,“ namítla Megan. „Sly‰ím tam náznak nosovek. Bude to Kanaìan. Nebo Havajec.“ 12
„Nebo Jihoafriãan,“ navrhla Amy. „Tam se mluví podobnû jako v Austrálii.“ „Proã se ho prostû nezeptáte?“ ozval se uÏ trochu podráÏdûnû Connor. „Jde na‰ím smûrem, takÏe vás uÏ urãitû zbaví zoufalství z nevûdomosti.“ Byla to pravda. Kluk uÏ dojedl a vydal se kolem na‰eho stolu k v˘chodu. Dívala jsem se na svoje jablko a doufala, Ïe Connor neprohodí nûco trapného. KdyÏ tajemn˘ cizinec dorazil aÏ k nám, Connor se vztyãil a zastoupil mu cestu. „PromiÀ. Tak mû napadlo, jestli bys nám moh pomoct s tím, co tady fie‰íme.“ Kluk se obezfietnû usmál. „Pokud to zvládnu.“ „Holky se snaÏí urãit tvÛj pfiízvuk. Padly tady návrhy na Austrálii, Kanadu, Havaj a JiÏní Afriku.“ Kluk se pousmál trochu víc. „Jen tûsnû vedle. Amerika.“ „Amerika. Tak uÏ je to jasn˘. Díky za pomoc.“ Zazvonila pfiíprava na odpolední vyuãování a já si povzdychla. Dvouhodinová v˘tvarka s paní Linkovou. „Co mበteì za hodinu?“ zeptal se Connor kluka. „AspoÀ tû nasmûruju do správn˘ uãebny.“ Ameriãan mûl v ruce plánek ‰koly, na kterém bylo vidût, Ïe ho od rána pofiád rozkládá a skládá. „V˘tvarnou v˘chovu. Paní Linková.“ „Eden má teì v˘tvarku s Linkovou,“ ozvala se Megan a mrkla na mû. ·kubla jsem sebou. Proã to Megan musí dûlat tak nápadnû? Spolkla jsem sousto jablka, které jsem pfievalovala v puse, a zvedla svÛj tác. „MÛÏe‰ jít se mnou.“ „Eden. To je krásn˘ jméno,“ ozval se kluk, kdyÏ jsme spolu vykroãili k budovû nazvané Godrevy podle ostrova tady poblíÏ. „Dává se v Anglii hodnû?“ 13
HELEN DOUGLASOVÁ
„Ne. Vlastnû neznám nikoho jin˘ho, kdo by se tak jmenoval.“ „VáÏnû?“ Neodpovûdûla jsem. Nenapadalo mû nic, co bych mohla fiíct. ZamÏourala jsem na nûj koutkem oka. Pozoroval mû s pobaven˘m úsmûvem. Horko ve tváfiích mi napovídalo, Ïe jsem zrudla. Mám hnûdé vlasy s nádechem do zrzava a bílou pleÈ, která snadno a pronikavû rudne – zãervenám vÏdycky od hrudníku aÏ po ãelo. „Kde ses tady v Cornwallu vzal?“ zeptala jsem se koneãnû a podrÏela otevfiené dvefie. Zaváhal. „KvÛli práci. Teda, kvÛli tátovû práci.“ „Je to asi tûÏk˘, stûhovat se takhle uprostfied roku. KdyÏ jsou za chvíli zkou‰ky a tak.“ „Není to tak hrozn˘. V‰ichni se chovají tak pfiátelsky.“ Paní Linková uÏ byla ve tfiídû, zdravila nás a sledovala, jak vcházíme dovnitfi. Jako obvykle na sobû mûla neforemn˘ plá‰È, kter˘ zdÛrazÀoval její mohutné boky. Vonûla ofií‰kovou kávou, kterou vÏdycky pila. „Ty bude‰ jistû Ryan Westland,“ oslovila mého spoleãníka a záfiivû se usmála. „Tak kam tû posadíme? Eden zatím sedí sama, tak mÛÏe‰ k ní.“ Vklouzla jsem na svoje obvyklé místo a uhnula oãima, kdyÏ si Ryan sedal vedle mû. Sly‰ela jsem skfiípûní Ïidlí a ‰epot, jak se nûkteré dívky posouvaly, aby mûly lep‰í v˘hled. „TakÏe ty se‰ z Ameriky?“ zeptala jsem se po chvíli. „Jo.“ „Moje teta má americk˘ho pfiítele, ale jeho pfiízvuk zní jinak.“ „Je to velká zemû.“ „A ze kter˘ ãásti pochází‰ ty?“ 14
„Nevyptávበse nûjak moc?“ Pochopila jsem a pfiitáhla si k sobû skicák. Zalistovala jsem stránkami, kde byly moje kresby z posledních hodin. Ruce, chodidla, oãi. V‰echno tak trapnû mizernû nakreslené. Zaklapla jsem blok ze strachu, aby do nûj Ryan nenakouknul. „Jsem z New Hampshire,“ ozval se ti‰e. Usmíval se. „Z jednoho mal˘ho mûsteãka.“ „Vezmi si taky skicák,“ pfieru‰ila nás paní Linková a podala Ryanovi blok. „Dneska budeme skicovat portréty. Obliãej a horní ãást trupu.“ Ucítila jsem, jak se mi svírá Ïaludek. To byla hrÛza. Budu muset naskicovat RyanÛv obliãej. Kreslení mi ne‰lo obecnû, ale zachytit lidi pro mû bylo ze v‰eho nejhor‰í. Paní Linková si vybrala kluka z první lavice, kter˘ mûl dûlat partnera jí, a pak nám pfiedvedla, jak máme k úkolu pfiistupovat. „KaÏd˘ máte tfiicet minut,“ oznámila nám. „Chce‰ mi nejdfiív dûlat modelku, nebo nejdfiív kreslit?“ zeptal se Ryan. Obû moÏnosti byly stejnû ‰patné. Ale napadlo mû, Ïe kdyÏ budu kreslit jako druhá, moÏná uÏ mu svÛj v˘tvor nebudu muset ukázat. „Budu ti sedût.“ Nevûdûla jsem, kam se koukat. Dívala jsem se z okna. Dívala jsem se na obrázky na stûnách. A na dvefie. „Myslí‰, Ïe bys mohla sedût klidnû?“ zeptal se Ryan. „PromiÀ. Je tak tûÏk˘ vÛbec se nehejbat.“ „Tfieba by sis mohla vybrat jednu vûc, na kterou se bude‰ koukat.“ Pokrãila jsem rameny a rozhlédla se po místnosti po nûãem zajímavém. „A kam chce‰, abych se dívala?“ „Tfieba na mû.“ Asi uvidûl to zdû‰ení v mé tváfii. Vûdû15
HELEN DOUGLASOVÁ
la jsem, Ïe s ním se na nûj nevydrÏím dívat bez zrudnutí. „Nebo z okna.“ Vybrala jsem si okno. Nebylo tam nic moc ke koukání, jenom palma, jejíÏ listí se pohupovalo ve vûtru, a cihlová zídka. Paní Linková nám pustila pomal˘ jazz, pfii kterém jsme se zfiejmû mûli uvolnit. SnaÏila jsem se myslet na nûco jiného. Na ten veãírek na pláÏi, kter˘ plánuje Amy. Na svou tetu Mirandu a jejího pfiítele Travise, do kterého je blázen. A pak jsem myslela na toho hezkého kluka proti mnû, kter˘ kreslí mÛj portrét. A cítila jsem, jak mi hofií tváfie. „Nechce‰ si sundat ten svetr?“ zeptal se po pár minutách Ryan. „Prosím?“ „Vypadá‰, jako by ti bylo horko. Není ti nic?“ „Ne, v pohodû,“ odpovûdûla jsem. „Jen je mi trochu teplo.“ Jeho pozornost to v‰echno je‰tû zhor‰ovala. „Tak si svlíkni svetr.“ „Nepokazí ti to skicu?“ Zavrtûl hlavou. „Dûlám je‰tû na obliãeji.“ Opatrnû jsem si stáhla pfies hlavu svetr a dávala pozor, abych s ním nevyhrnula i ‰kolní ko‰ili. Rozepnula jsem si pár knoflíkÛ u krku a povolila vázanku, i kdyÏ jsem dobfie vûdûla, Ïe tohle s mou barvou obliãeje ani nehne. „Takhle ãervená jsem pofiád,“ prohodila jsem. Ryan mi pfiejel oãima z hrudníku na tváfi a nakonec se zastavil u m˘ch oãí. Pak se usmál a pokraãoval v kreslení. SnaÏila jsem se soustfiedit na hudbu, jenÏe byla pomalá, bolestnû romantická, a mnû se hlava zaãala plnit smû‰n˘mi pfiedstavami, jak tanãím s Ryanem, oba jsme bosí a nad mofiem zapadá slunce, zatímco v pozadí 16
hraje tahle písniãka. Zvedla jsem svÛj skicák a zamávala si s ním pfied obliãejem, abych se ochladila. „Máte tady ve ‰kole fyzikální krouÏek?“ zeptal se Ryan. „Jenom douãovací – pro ty, co nezvládají prolézt do dal‰ího roãníku.“ Ryan se zamraãil. „A jinak? Nûco pro ty, koho baví pfiírodní vûdy?“ „Vlastnû ne. Pokud nepoãítበastronomii. Tam chodí mÛj kámo‰ Connor.“ Ryan odloÏil tuÏku a podíval se na mû. „Connor?“ „Mluvili jste spolu na obûdû. Ten blonìák, co tû zastavil a ptal se tû na tvÛj pfiízvuk.“ „To zní dobfie,“ pfiik˘vl Ryan. „Kdy se to koná?“ „V pátek odpoledne. Vede ho pan Chinn. Connor by ti o tom povûdûl víc.“ Ryan se na mû upfienû zadíval. „Pfiesnû nûco takov˘ho jsem hledal. Jak se Connor jmenuje pfiíjmením? Potfiebuju to s ním probrat.“ „Penrose. Je to mÛj dobrej kámo‰, pfiedstavím vás.“ „Díky.“ Vzal si zase skicák a zaãal pohybovat tuÏkou po papífie, a já se zadívala na palmu. VÛnû ofií‰kové kávy mi napovûdûla, Ïe se k nám blíÏí paní Linková. „V˘bornû, Ryane,“ pochválila mého souseda. „Krásnû jsi zachytil její v˘raz.“ Po pÛlhodinû nesnesiteln˘ch rozpakÛ koneãnû zavelela, Ïe si máme prohodit role. Nevûdûla jsem, jestli mám cítit úlevu, nebo se zaãít stydût. „Jak mû chce‰?“ zeptal se Ryan a ‰kádlivû na mû mrknul. „To je jedno.“ Nevûdûla jsem, jak zaãít. Zadívala jsem se mu do oãí. 17
HELEN DOUGLASOVÁ
Hnûdé. Ne blátivû hnûdé, ani ãokoládovû nebo ‰pinavû. Jeho oãi mûly barvu hnûdého podzimního listí. Blízko panenek byly sytû ka‰tanové, dál k okraji temnû mûdûné. PoblíÏ bûlma skoro zlaté. Byly to ty nejkrásnûj‰í oãi, do jak˘ch jsem se kdy dívala, a pobavenû mû sledovaly. „Asi by bylo lep‰í, kdyby ses koukal z okna,“ hlesla jsem. „Na ten strom?“ „To by bylo fajn.“ „Co to je za strom?“ „Prostû palma.“ Pokrãila jsem rameny. SnaÏila jsem se zachytit tvar Ryanov˘ch oãí. JenÏe to ne‰lo. Mûly tvar jako v‰echny oãi. Dokázala jsem popsat slovy, Ïe jsou upfiímné, vfielé, usmûvavé, ale na papír jsem ty úvahy pfienést nedokázala. Pokusila jsem se naskicovat jeho vlasy. Byly svûtle hnûdé, v tom sytû teplém odstínu. Kdybych mûla talent, vybrala bych si dvanáct rÛzn˘ch odstínÛ hnûdi a spojila je dohromady. Mûl je odhrnuté z ãela a trãely mu do v‰ech stran. SnaÏila jsem se tuÏkou zachytit v‰echny moÏné smûry, do kter˘ch mu padaly, ale v˘sledek na stránce skicáku vypadal chaoticky. Pokraãovala jsem typicky ováln˘m obliãejem a bylo mi jasné, Ïe prostû nedokáÏu zachytit nic, co by pfiipomínalo jeho lícní kosti a hranatou ãelist. Tváfi v mém bloku vypadala jako pokus osmiletého dítûte a já si pohrávala s my‰lenkou, Ïe cel˘ skicák roz‰kubu na cucky. V duchu jsem si povzdychla a pfiesunula se k jeho tûlu. Byl trochu zaklonûn˘ a díval se na osamûlou palmu za oknem. Svlékl si svetr a vyhrnul rukávy ko‰ile, takÏe jsem si v‰imla zlatav˘ch chloupkÛ na jeho pfiedloktí. PaÏe mûl lehce napjaté a ruce zaÈaté v pûsti. Svaly se mu r˘sovaly pod kÛÏí jako 18
nataÏené provazy. Klouzala jsem oãima vzhÛru po jeho tûle. Pod ko‰ilí byl zfietelnû vidût tvar jeho hrudníku. Vypadal pevn˘ a svalnat˘. „Posiluje‰?“ zeptala jsem se. „Ne,“ odpovûdûl trochu zmatenû. Vidûla jsem, Ïe si v‰iml, jak si prohlíÏím jeho hrudník. „Vypadá‰, Ïe mበpofiádn˘ svaly.“ Vyklouzlo mi to z pusy dfiív, neÏ mi to mÛj vnitfiní cenzor staãil rozmluvit. Ryan nakrãil oboãí. „A to je dobfie?“ Zrudla jsem. „To je fuk. NedokáÏu to nakreslit. V˘tvarka je moje slabá stránka.“ „MÛÏu se podívat, co tam má‰?“ „V Ïádn˘m pfiípadû.“ Minuty letûly aÏ moc rychle, a najednou tady byla poslední ãást hodiny, kdy jsme si mûli navzájem posoudit svoje v˘tvory. Paní Linková chtûla, abychom fiekli svému sousedovi, co se mu povedlo a na ãem by mûl zapracovat. „Tady to má‰,“ ozval se Ryan a pfiistrãil blok ke mnû. Bylo to dobré. Dívka na skice si kousala spodní ret a dívala se do dálky. Dlouhé vlnité vlasy mûla rozcuchané a pohled pronikav˘. Temné ‰rafování ve tváfiích naznaãovalo rozpaky. Byla jsem to já. Moje mnohem pfiitaÏlivûj‰í verze. „Tak co se mi povedlo?“ zeptal se Ryan s trochu kfiiv˘m úsmûvem. „Líbí se mi, jak jí spl˘vají vlasy,“ prohlásila jsem. „Tos zachytil moc dobfie.“ Usmál se a podûkoval mi. „A co mám zlep‰it?“ „Nevím. Vypadá aÏ moc dokonale. Nevypadá opravdovû.“ „Kreslil jsem, co vidím.“ 19
HELEN DOUGLASOVÁ
Kousla jsem se do rtu, protoÏe jsem nevûdûla, co na to odpovûdût. „Ráda bych vypadala tak dobfie,“ vysoukala jsem ze sebe nakonec, pokrãila rameny a usmála se – snad s trochou sebepodceÀující ironie. „Tak mi ukaÏ svÛj v˘tvor.“ Pfiistrãila jsem mu skicák. „Klidnû mluv jen o tom, co mám zlep‰it. Je mi jasn˘, Ïe se mi nepovedlo vÛbec nic.“ Ryan se mi usmál do oãí. „Oãividnû vypadám lidsky. Ale mûl bych si nûco udûlat s vlasama.“ „Pfií‰tí t˘den budeme pracovat v terénu,“ oznámila nám na konci hodiny paní Linková. „Vydáme se do Zahrad Eden kreslit rostliny. V‰ichni budete na cel˘ den omluveni z vyuãování. Vrátíme se tak, abyste odpoledne stihli autobusy v pÛl ãtvrté.“ „Co jsou Zahrady Eden?“ zeptal se mû Ryan. „Takov˘ kupole, nûco jako skleníky, postaven˘ v b˘val˘m lomu na tûÏbu hlíny v St. Austell. V kaÏd˘m jsou rostliny z jin˘ho podnebn˘ho pásma. Je to zajímav˘.“ „A jmenuje se to Eden?“ Pfiik˘vla jsem. „Jako rajsk˘ zahrady.“ „Jo, chápu.“ Zazvonilo. Zastrãila jsem skicák do ta‰ky. Ryan vstal rychle ze Ïidle a zamífiil ze tfiídy. U dvefií zaváhal a otoãil se na mû. „Díky, parÈaãko,“ prohodil s úsmûvem.
20
