ZÁPAS O DUŠI 62. Pùjèuj, rozmnožuj, rozšiøuj! ØÍJEN 1999 OBSAH DNEŠNÍ ÈLOVÌK

ZÁPAS Pùjèuj, rozmnožuj, rozšiøuj!

O DUŠI 62 ØÍJEN

1999

"Zápas o duši" je otevøen autorùm rùzných denominací. Jejich výklad nemusí vždy vyjadøovat stanovisko redakce.

OBSAH

Dnešní èlovìk Køesan Køesané a komunikace Fóbie z absolutna Z církví Napsali jste nám Podvojné pøedurèení? Evangelium - moc Boží ne lidská Vztahy Hledání smyslu života Co stojí moje poslušnost? Vzpomínka Modlitba Pøíloha: uvnitø

DNEŠNÍ ÈLOVÌK

1 2

3 9 12 14 22 30 35 40 41 41 43

6OHGXMWHQiVQD,QWHUQHWX KWWSZZZKFMEF] KWWSZZZEEVDQHWVN]RG

Kdybych mohl, napsal bych glosu na zaneprázdnìného èlovìka. Nebo na èlovìka, který se zabývá sám sebou. Nebo na èlovìka, jenž se oprostil od ostatních. Nebo na èlovìka, který se nezabývá tím, èím by mìl. Na èlovìka, který ztratil schopnost objevit se v pravou chvíli. Na èlovìka, který rozmìlnil a ztratil schopnost utìšit a zachránit. Na èlovìka, u nìhož zplanìla ta krásná schopnost vnímat cizí bolest. Na èlovìka, který neví, co je láska. Na èlovìka, pro nìjž soucit je jen formalita, na èlovìka, který utopil starost o druhého v bohaprázdném žvanìní. Na èlovìka, který tone v rozpacích právì tehdy, když je tøeba jednat. Na èlovìka, který vlastnì obìtoval i sebe v okamžiku, kdy druhého ponechává jeho osudu... Ale cožpak jsme i my nepøibouchli alespoò jednou pøed nìkým dveøe kvùli podobným malièkostem? Cožpak jsme se i my neospravedlòovali podobnými; pøíèinami - a ne jednou - tolikrát? Cožpak jsme si to vyèítali, cožpak jsme na sebe nebyli dokonce hrdí, že jsme dali pøednost své práci, své rodinì, nìkterému ze svých kardinálních životních problémù? Cožpak jsme nikdy nepochopili, že se vyhýbáme tomu nejdùležitìjšímu, nejvážnìjšímu, nejhumánnìjšímu - pomoci èlovìku, aby se vymanil ze žalu, ze strachu, ze stresu? A nesáhl-li si nikdo z našich známých na život, znamená to, že nikdo z nich neprožil tìžké hodiny jenom kvùli naší krátkozrakosti? Zapomínáme svým známým poskytnout tu nejsnazší, tu témìø bezstarostnou oporu, jíž se nìkdy solidnì

2 ZÁPAS O DUŠI

øíká podání pomocné ruky. A naše zaneprázdnìní se náhle ukazuje být tím nejobyèejnìjším, nejbezohlednìjším, lhostejným chladem. Èlovìk mùže z  denního shonu tøeba i vyváznout, mùže zùstat naživu, ale naše srdeènost, dobrota, soucit, porozumìní druhému bezesporu hynou. Zaèínáme si ménì a ménì chybìt, obtížnìji se zaèínáme mít rádi, snadnìji se rozcházíme, ztrácíme se jeden druhému, zapomínáme na sebe. Jak k tomu došlo, že se s nìkým známe mimochodem, že na sebe mimochodem myslíme, o nìkoho se mimochodem obáváme, mimochodem se ptáme, jak se vám daøí? Jaký to v sobì máme sklon ospravedlòovat se prací, prací omlouvat svou duševní prázdnotu? Není to vulgární vinit práci z nedokonalosti svých citù? Myslíme to vážnì, když øíkáme, že práce nám brání být dobrými a dobrosrdeènými lidmi? A jestli pøesto existuje taková práce, znamená to, že se i ona musí léèit - až do chvíle, kdy pøestane èlovìku svazovat ruce, až do chvíle, kdy zaène èlovìka utváøet. A co to je životní temno? Co to je benzinová nuda? Co je to mlhovina našich televizních pokojù? Anebo to, èím jsme možná infikovali sebe a pro co ještì nemáme jméno? Vìøím v lidskou hodnotu svých vrstevníkù, vìøím svým pøátelùm, že tíhnou k dobru. Ale to zaneprázdnìní mì leká, ten sklon vyslechnout se jenom v nedìli, a nìkdy ani to ne. Protože lidský žal v rozporu se všemi romantickými pøedpovìïmi bude ještì dlouho pøetrvávat mezi námi, a dokud my budeme uvážlivì vyèkávat s dobrotou, budou si chirurgové peèlivì mýt ruce a hrobníci si budou utírat pot s èel. UDÌLEJTE SI ÈAS! Mìjte èas na velké malièkosti, na obrovské malé bolesti, nedùležité bezvýznamné radosti. Žijete na krok od svého bližního jenom na vás záleží, jestli vás ten krok bude spojovat, nebo rozdìlovat. PODEJTE mu ruku døíve, než mu budete nabízet svou krev. A øeknete-li mu

"Stojím za tebou", stùjte za ním! Mìjte èas! Navzdory všem závažným dùvodùm. Mìjte èas v pondìlí, v úterý, ve støedu, ve ètvrtek, v pátek. Mìjte èas v  SOBOTU i v NEDÌLI. V kalendáøi pøátelství jsou všechny dny týdne oznaèeny èervenì. Mìjte èas na ustaraného a zkroušeného, mìjte èas na èlovìka v tísni a v neštìstí. A nezapomínejte, že se na vaše dveøe bude o úèast klepat tak, jako se klepe o chléb nebo vodu. Pøes muèivé utajené úvahy, pøes vlastní nerozhodná pøání a trampoty, pøes vaše nesporné touhy a životní problémy jsem pøenesl dvì slova: "MÌJTE ÈAS!!!" Protože pro nìkoho èas mùže být záchrana. Protože pro nìkoho èas mùže být východisko. Protože pro nìkoho èas mùže být budoucnost... Navrhuji vám: MÌJTE ÈAS! A protože nám samota stále èastìji pøipomíná temné prostory nebytí a protože nám lhostejnost témìø pøesnì prozrazuje teplotu smrti a protože dobøe víme, jak bezútìšný dovede být nìkdy èlovìk, zapøísahám vás: "MÌJTE ÈAS!" Neznámý autor - zaslal zesnulý ètenáø - Jaromír Hanzelka -

KØESAN

Jistì jste si všimli, jak nevázanì se s podstatným jménem "køesan" v dnešní sekulární spoleènosti nakládá. Kontext, v nìmž je používáno, nemá témìø hranic. Zdá se, že mnozí, ne-li vìtšina, nepovažují za køesana ateistu, žida, muslima, hinduistu, buddhistu atd. Sekulární svìt také dìlí ty, na nìž odkazuje jako na køesany, do tìchto dvou skupin - "bìžní" a "znovuzrození". Ony "znovuzrozené" popisuje jako pravièáky, fanatiky nebo odpadlíky jako jakási neurèitá individua, která se neustále snaží vnucovat své morální hodnoty všem ostatním. Termín "znovuzrozen" je portrétován jako odznak neúcty a ignorance.

Odkud vùbec výraz "znovuzrozen" pochází? Lze jej nalézt v evangeliu Janovì, 3. kapitole a 3. verši. Mluvèím je sám Ježíš Kristus, který øíká: Amen, amen, pravím tobì, nenarodí-li se kdo znovu, nemùže spatøit království Boží. Všimnìme si, že neøekl: "Není-li èlovìk èlenem církve, nemùže spatøit království Boží." Neøekl ani: "Není-li èlovìk pokøtìn, konfirmován, biømován nebo neslíbí-li být dobrým a vždy poslouchat své svìdomí nebo neøídí-li se urèitým etickým kodexem, nemùže spatøit království Boží." Øekl, že neznovuzrozený èlovìk je v podstatì ztracen a má namíøeno do dimenze pekla! Køesanem tedy není ten, kdo si tento název svévolnì pøivlastòuje, ale spíše ten, v nìmž je zøetelná pøítomnost vzkøíšeného a živoucího Krista. F.A. Noble napsal: "Køesan je mysl, skrze kterou Kristus myslí, srdce, skrze které Kristus žije, hlas, skrze který Kristus promlouvá, a ruce, skrze které Kristus pomáhá." To je všechno velmi pravdivé, ale specificky - køesan je ten, kdo vìøí v Krista, kdo vìøí, že pøišel na zem jako dítì skrze Ducha svatého, v Krista, který žil, uèil, èinil zázraky a odpouštìl høíchy v lidské formì, abychom všichni mohli znát Boha z naší lidské pozice. Køesan je ten, kdo vìøí, že Ježíš byl vtìlený Bùh, který ochotnì a úèinnì zemøel na køíži skrze ruku høíšných lidí, aby tyto høíšníky spasil. Tam na køíži na sebe vzal høíchy celého svìta, obìtoval se za høíchy lidstva, aby ti, kdo v nìho uvìøí, mohli být spaseni a ne navždy zatraceni. Stal se Spasitelem všech, kdo mu budou dùvìøovat. Nìkdo se k  víøe vyjádøil docela pøesnì: "Èlovìk mùže být konfucianistou, aniž by znal Konfucia, muslimem, aniž by znal Mohameda, buddhistou, aniž by znal Buddhu - ale nikdo nemùže být køesanem, aniž by znal Krista!" ZnᚠJej i TY, milý pøíteli? - Tonda Uhlíø -

ZÁPAS O DUŠI 3

KØESANÉ A KOMUNIKACE

Židùm jsem byl židem, abych získal židy. Tìm, kteøí jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteøí jsou pod zákonem - i když sám pod zákonem nejsem. Tìm, kteøí jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteøí jsou bez zákona - i když pøed Bohem nejsem bez zákona, nebo mým zákonem je Kristus. Tìm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoò nìkteré. Všecko to dìlám pro evangelium, abych na nìm mìl podíl. (1. Korintským 9:20-23) Bibliètí køesané1 byli a prozatím jsou u každé národnostní skupiny spoleèenskou menšinou, by ona menšina pøedstavovala v urèitých historických etapách (rané køesanství, reformace) a geografických oblastech (USA, Anglie apod.) rùznì velké poèty. V dnešní moderní dobì je tato skuteènost výraznìjší. Z biblického hlediska jde o vìc zcela pøirozenou (Jr 42:2, Ez 12:16, Mt 7:4, Mt 9:37, Mt 22:14, Lk 18:8, Sk 17:34, 1 Pt 3:20, Zj 3:4), proè se nad touto otázkou vùbec pozastavovat. Ke køesanství nikdy nelnul dav, ale pouze jednotlivci. Nicménì tento aspekt reality nesnímá z církve (individuálních sborù a každého køesana) odpovìdnost hlásat evangelium, tedy zvìstovat zprávu o spáse v Kristu okolnímu svìtu - svìtu plnému rozmanitých názorù a filozofií. Abychom však tento svìt oslovovali srozumitelným zpùsobem, musíme jej znát, musíme znát formy jeho svìtového názoru. A jelikož je tento Pøívlastek "biblický" ke slovu køesan se mnohým zdá zcela zbyteèný. Chci tím pouze naznaèit, že ne každý, kdo se za køesana považuje èi vydává, køesanem skuteènì je. Køesana a køesanství definuje jenom Bible, ne filozofové, historikové èi sociologové. 1

4 ZÁPAS O DUŠI

názor šíøen skrze rùzné sféry poznání a èinnosti - filozofii, historii, politiku, ale také umìní, hudbu i všeobecnou kulturu, pak bychom je mìli do urèité míry ovládat. Do jaké míry, to je záležitost individuálních schopností a životních okolností. V žádném pøípadì bychom však k této stránce šíøení evangelia nemìli pøistupovat tak, že ji budeme ignorovat. A zde je tøeba apelovat na mnohé sbory, které se uchýlily k jakési "tradièní evangelizaci", k emocionální formì zvìstování spásy a pravdy. Tento "platonický" zpùsob evangelizace je pøíèinou oèividné reality - øada sborù stále èítá pouze desítky èlenù, demokracie nedemokracie. Tomuto smutnému pohledu však pøedcházel nebiblický ústup køesanù z pole intelektuálního (ne intelektuálského) vzdìlávání a poznávání. Proto dnes køesané chybí ve sféøe umìlecké, akademické, ekonomické a koneckoncù i politické. To, zda by byl køesan na dnešní politické scénì vùbec schopen vystupovat a jak, je vìc jiná. Humanistický diktát nám není výmluvou. Za sbory èítající desítky lidí nese velkou míru odpovìdnosti platonické chápání evangelia a biblické pravdy. Mnohým køesanùm schází schopnost komunikace s okolním svìtem, s moderním èlovìkem 20. století. A právì touto otázkou se budeme zabývat. Co vlastnì pojmem komunikace rozumíme? Slovník nám øíká, že jde o  podávání nebo výmìnu informací nebo také o umìní, schopnost vyjádøení idejí. Idea, pøedstava, kterou máme na mysli, prochází našimi ústy èi v  rùzných umìleckých formách a dosahuje vìdomí jiné osoby. Komunikace, aby byla komunikací, však musí být úèinná. To znamená, že ona idea, myšlenka, která dosáhne vìdomí pøíjemce, by mìla být v podstatì táž, jež opustila vìdomí dárce - komunikátora. Slova, která pøi komunikaci používáme, jsou pouze prostøedkem, nástrojem k pøekladu myšlenek. Komunikace tedy není jen

sdìlováním jakýchsi verbálních zvukù. A právì z tohoto dùvodu - snahy používat slov k pøenosu vlastních myšlenek èi pøedstav - se zde mohou vyskytovat urèité jazykové problémy. Ty nejzávažnìjší vyvstávají pøi støetu dvou rozdílných jazykových skupin. Chceme-li tedy hovoøit - komunikovat - s èlovìkem jiného národa, musíme se nejdøíve nauèit jeho jazyk. Další rozdíly a bariéry zpùsobuje èas, doba a vìk. V prùbìhu historie se jazyk významovì mìní, takže stejná slova èi jejich skladba dnes nemusí vyjadøovat totéž, co pøed 20 nebo 50 lety. Když pøed 50 lety øekl Jeník své Maøence, že je ´hodné dìvèe´, byla polichocena. Kdyby øekl totéž dnešní ´pankáè´ své modrovlasé ´šávì´, tedy že je ´hodné dìvèe´, znemožnil by se. Jazyk se tedy mìní s mìnícím se sociálním prostøedím. Jiný je jazyk intelektuálù, jiný hipíkù, podsvìtí ... U žádné z tìchto skupin se však jazykové problémy neøeší samy od sebe, automaticky. Chceme-li skuteènì komunikovat, musíme se nauèit jazyk tìch, kteøí nám mají naslouchat. Jedinì tak budou schopni pochopit to, co jim zamýšlíme sdìlit. To se v dnešní dobì týká pøedevším køesanù, kteøí tendenènì lnou k formì klasické biblické terminologie, tedy používají slova Bùh, Ježíš Kristus, høích, vina, spása apod. ve striktnì definovaném smyslu (ne ve vedlejším významu). Koncepty tìchto výrazù se totiž všeobecnì zmìnily. Slovem "B-ù-h" nemusí mnozí chápat Biblí pevnì definovaného Boha, který skuteènì existuje. Humanista (termín humanista nebo humanismus je zde používán v širším smyslu) je jednotlivec zastávající filozofii, která staví èlovìka do støedu veškerého poznání, èlovìk je mírou všeho, èlovìk je bùh. Humanista, racionalista v  užším slova smyslu (být humánní, uvažovat racionálnì by mìl každý køesan), nám mùže pøikyvovat, ale pøitom má na mysli "nìco tam nahoøe", pøírodu, energii atd. V tomto pøípadì

musíme buï nalézt synonyma, ovšem bez falešné konotace (vedlejšího významu s urèitým emocionálním zabarvením), anebo ona slova definovat do takové míry, aby dotyèný pochopil, co mu sdìlujeme. Je-li slovo nebo fráze, které ze zvyku používáme, jen ortodoxní evangelické klišé (používané mezi køesany), pak bychom se ho mìli radìji vzdát. To samozøejmì platí v okamžiku, kdy ze svého úzkého kruhu vystupujeme a hovoøíme s lidmi mimo nìj. Na druhé stranì, je-li to èi ono slovo v daném pøípadì nepostradatelné, jako napøíklad slovo Bùh, høích, pokání, pak bychom jej mìli nejdøíve vysvìtlit. Pokud tak neuèiníme, lidé mimo nᚠcírkevní kruh nemusí ony technické termíny vùbec pochopit a køesanské poselství jde vniveè. To mùže znamenat, že se jako církev stáváme introvertní, na sebe soustøedìnou, izolovanou jazykovou skupinou. Než zaèneme hovoøit o tom, jak komunikovat s èlovìkem konce 20. století, je tøeba zdùraznit, že nemùžeme aplikovat žádné mechanické pravidlo. Mùžeme stanovit urèité obecné principy, avšak žádná automatická aplikace zde neplatí. Na to bychom mìli pamatovat pøedevším. Vždy o  existenci unikátní lidské osobnosti hovoøí právì Bible. Z tohoto dùvodu s èlovìkem musíme jednat jako s individuální osobností, ne jako pouhým pøípadem. Dále musíme pamatovat, že každý èlovìk, i když je køesanství na míle vzdálen, je nositelem podoby - obrazu Božího. I pohan má z hlediska Božího stvoøení stále velký význam a hodnotu. Základem našeho pøístupu by tedy mìla být ryzí láska. Láska však není nic jednoduchého. Není to jen emocionální naléhavost, ale pøedevším pokus vžít se do situace toho druhého a snažit se pohlížet na problémy jeho oèima. Láska je opravdový zájem o jedince a jeho osobnost. Jak nám Ježíš Kristus pøipomíná - máme jej milovat jako sami sebe. Právì to by mìl být výchozí bod naší komunikace. Jestliže se ve zvìsto-

ZÁPAS O DUŠI 5

vání evangelia angažujeme z jakési povinnosti èi pod urèitým církevním tlakem, který na nás klade naše køesanská komunita, pak nám uniká celý smysl evangelizace. Komunikace na bázi lásky není nìjakým emocionálním projevem. Naopak, má svùj vysoce racionální dùvod: èlovìk, s nímž hovoøíme, je nositelem Boží podoby, je v  tomto svìtì jedineènou osobností. Èlovìk pøed námi patøí k našemu vlastnímu druhu. Bible uèí, že existuje dvojí humanita, dvojí lidství. O dvojím lidství hovoøíme v  tom smyslu, že jedni stojí v rebelii vùèi Bohu, kdežto druzí se k Nìmu skrze Ježíše Krista navrátili. To by nám nemìlo zastírat skuteènost, že Bùh "stvoøil z jednoho èlovìka všechno lidstvo, aby pøebývalo na povrchu zemì". To nám samozøejmì naznaèuje nejenom biologickou jednotnost (z  hlediska reprodukce jsme jedna rasa), ale pøedevším nᚠspoleèný pùvod - všichni pocházíme z Adama. A koneènì - uvažujeme-li o tom, jakým zpùsobem s moderním èlovìkem komunikovat, pak bychom mìli pamatovat, že k nìmu hovoøíme jako k celku. Nejednáme pouze s jeho duší, ale s  celým èlovìkem, s jeho psychickou i  fyzickou stránkou. Toto vìdomí by se mìlo odrážet jak v našich postojích, tak v komunikaci. Pokusme se nastínit urèité principy komunikace z hlediska rozhovoru s  èlovìkem moderní spoleènosti 20. století. Naprosto každý má svou životní filozofii, a to a je ji schopen analyzovat, nebo ne. Z každé filozofie lze vyvodit logické závìry. Bude-li èlovìk v rámci své filozofie logický, pak i závìry by mìly být logické. Filozofie èi svìtonázorový systém každé nekøesanské individuality èi spoleènosti odporuje nejenom logice, ale i praktickému životu. Dùvod je prostý - èlovìk musí žít v realitì. A èlovìk vìøí komukoli nebo èemukoli, danou realitu není schopen zmìnit. Proto každý, kdo køesanskou pravdu z hle-

6 ZÁPAS O DUŠI

diska své filozofie popírá (tedy pravdu, která je jako jediná vùèi realitì logická a objektivní), se musí zákonitì ocitnout na scestí, mimo skuteèný svìt. Snaží-li se svou filozofickou pozici obhajovat intelektuálnì a logickým zpùsobem a také podle ní žít, pak je nekøesan, bez ohledu na svou filozofii, v pasti. Nemùže si vytvoøit svùj vlastní svìt a souèasnì v nìm i žít. Èlovìk se nemùže vzepøít svému vlastnímu já a utéci mu. Bible øíká, že èlovìk nebude vùèi své nekøesanské filozofii logický ani v dimenzi "pekla": "...i když si ustelu v podsvìtí, také tam budeš" (Žalm 139:8). Nekøesan bude v podsvìtí oddìlen od spoleèenství s Bohem, ale nikdo si nebude moci zformovat svùj vlastní únikový svìt. Èlovìk zde na zemi, ale i tam v podsvìtí, bude stále existovat v systému stvoøeném Bohem. Stojíme-li tváøí v tváø modernímu èlovìku 20. století, a jde o univerzitního profesora èi negramotného chudáka, pak vidíme, že žije v tísni, napìtí. A právì toto napìtí, tato rozporuplnost, otevírá pøíležitost ke vzájemné komunikaci. Køesanští apologetové nestavìjí vzdušné zámky. Vycházejí z toho, kdo èlovìk skuteènì je - tedy jedineèná osobnost - a co o sobì a svìtì ví. Je-li èlovìk ztracen, pak je ztracen vùèi všemu a ve všem, co jest, vèetnì sama sebe. Bude-li jednou stát pøed Boží soudnou stolicí, pak Bohu k jeho obvinìní postaèí, když poukáže na to, co èlovìk vìdìl o stvoøení - o svìtì, který nás obklopuje a o své vlastní podstatì - jedineèném, ale padlém lidství posuzovaném mìøítkem individuálního svìdomí. Lidé rùzných kultur mají rùzné morální zásady. Není však èlovìka, který by je úplnì postrádal. To se týká i vrahù, zloèincù a maniakù. Každý, bez výjimky, má urèitou míru svìdomí. Pokud se týká morálky, nekøesan bude souzen podle morálního standardu, který si sám vytvoøil. Jak apoštol Pavel uvedl - èlovìk totiž neustále a svévolnì porušuje i svá morální pravidla, by jakkoli benevolentní.

Každý èlovìk, bez ohledu na èas, dobu èi okolnosti, musí èelit reálnému svìtu. Nejde o žádnou abstrakci, všichni jsme stvoøeni k Božímu obrazu, všichni máme vìdomí vlastní existence (by jakkoli omezené), všichni jsme souèástí reality a nemùžeme se od ní oddìlit (ani sebevraždou). Jsme skuteèné bytosti v reálném svìtì. Každý cítí dvojí pøitažlivost - pøitažlivost reálného svìta a pøitažlivost logiky svého svìtonázorového systému. Mùže nechat kyvadlo vychylovat sem a tam, ale nemùže být na obou místech souèasnì. Bude vždy nìkde mezi. Záleží na síle té èi oné pøitažlivosti v dané chvíli. Vybrat si jedno nebo druhé znamená pro èlovìka 20. století nejistotu a zoufalství. Èím je èlovìk zastávající nekøesanskou pozici vùèi své filozofii logiètìjší, tím více se vzdaluje reálnému svìtu, a èím blíže reálnému svìtu, tím více je vùèi své filozofii nelogický. Právì to je dilema moderního èlovìka - dilema každého nekøesana. Neuznáváme-li Boží øád, pak zákonitì žijeme ve stavu napìtí a èásteèné schizofrenie. Èlovìk moderní humanistické spoleènosti se snaží vysvìtlit svoji existenci tak, že je jen náhodnì naprogramovaný stroj v èase a prostoru. A  programy se mìní s dobou, s mìnící se spoleèností. Kdyby ale byl skuteènì tím, kým tvrdí, že je, tedy strojem, pak by nemìl s logickými závìry své existence nejmenší problém. Opak je však pravdou. Èlovìk není robot, aè to sám o sobì prohlašuje. A zde bychom mìli mít na pamìti, že s ním nelze jednat mechanicky. Mnozí køesané totiž zapomínají, že èlovìk, aè padlý a od Boha oddìlený, je stále stvoøen k obrazu Božímu. Budeme-li tuto skuteènost ignorovat, staneme se arogantními a naše vzájemná komunikace pøijde vniveè. Prvním krokem naší komunikace by tedy mìla být snaha nalézt ohnisko daného napìtí. Mnohdy zjistíme, že to není vùbec jednoduché, protože èlovìk èastokrát svoji Achillovu patu nikdy

neanalyzoval. Pádem je èlovìk rozpolcen, oddìlen od sebe sama. Je velmi složitý a má tendenci být ponoøen sám v sobì. Objevit jeho vnitøní rozpor stojí nejen èas, ale obì a pokoru. Budeme v tomto pøípadì hledat nìco, co on sám tøeba nikdy nehledal. U každého èlovìka-nekøesana lze nalézt místo k rozhovoru, s každým je možno navázat racionální konverzaci. Žádný totiž není tak dùsledný, aby svou filozofii dotáhl až k jejímu logickému závìru a souèasnì s tímto závìrem i žil. Tìm, kdo tvrdí "Bùh neexistuje" anebo "existuje, ale není definován", musí být pøece jasné, že nemohou existovat ani žádné absolutní a transcendentní morální hodnoty. To znamená, že v dùsledku toho není možno rozlišit klad a zápor, pravdu a lež, levé a pravé atd. Existence - realita sama, není schopna žádného soudu. K morálním hodnotám se nevyjadøuje. Mlèí. Co je, to je. To je logický závìr filozofie každého, kdo popírá existenci Boha nebo Jej odsouvá mimo naši realitu. Buï existuje nekoneèný, transcendentní Bùh, který sebe a svùj charakter (morálku) pevnì definoval, anebo neexistuje a my jsme nejztracenìjší a nejnesmyslnìjší bytosti tohoto vesmíru. A právì s tímto vìdomím (logickým závìrem své filozofie) není ateista, naturalista èi mystik schopen žít. Nejenom že volá po jakési spravedlnosti a morálce, ale domáhá se i urèitého øádu a organizace, protože bez nich nemùže existovat. Zkrátka volá po tom a žije v tom, co mohl dát pouze nekoneèný a osobní Bùh, a pøitom tohoto Boha popírá èi nahrazuje "bùžky" nebo abstraktní pøedstavou "nìèeho nahoøe". V tomto smyslu tedy mùžeme øíci, že každý èlovìk ve svém nitru touží po Bohu. Ti, kteøí se vzdali nadìje na spravedlivìjší uspoøádání svìta, odmítli morální hodnoty i sám život èlovìka jako nesmyslnou existenci, tedy byli vùèi své filozofii logiètí a sžili se s realitou bez Boha, ti skonèili jako Kafka, Nietzsche, Hemingway a další.

ZÁPAS O DUŠI 7

Typickým pøíkladem rozpolcenosti nekøesana je filozofie a život hudebního skladatele Johna Cage. Nedávno zesnulý John Cage byl prùkopníkem komponování "hudby náhody". K jeho avantgardním technikám patøil napøíklad mechanický dirigent, u kterého orchestr nikdy nevìdìl, co bude následovat. Jindy pøed orchestr umístil dva dirigenty a oddìlil je pøepážkou tak, aby se nemohli vzájemnì pozorovat. Cageovou filozofií byl koncept náhody - vše je náhoda, svìt je náhoda, život je náhoda. Podle toho se také snažil žít a komponovat. Výsledkem tohoto druhu jeho tvorby však nebylo nic jiného než zmatek a chaos. Orchestr èastokrát syèel, by mnozí jako nekøesané zastávali v  podstatì tutéž ideu. Cageova filozofie narazila na neproniknutelnou stìnu reálného svìta a reálného èlovìka. Oba mají formu a nejsou výsledkem náhody. Cage však vùèi své filozofii nebyl vùbec logický. Byl totiž vášnivým mykologem. Sám prohlásil: "Kdybych svou filozofii aplikoval pøi sbírání hub, nepøežil bych první sbìr." Jeho filozofický systém hudba náhody, byl ve vztahu k jeho mykologické vášni naprosto nepøimìøený. Pøesto svou filozofii vnucoval okolnímu svìtu. V praxi tedy mùžeme u každého èlovìka nalézt výchozí bod ke vzájemné komunikaci. Takový bod vždy existuje, protože všichni, bez ohledu na svùj filozofický systém, musíme žít ve svìtì, který byl stvoøen Bohem. Kdyby byl èlovìk vùèi své nekøesanské filozofii konzistentní, logický, pak by se oddìlil od reálného svìta, unikl by z nìj a komunikace by byla nemožná. Žádný èlovìk ale není schopen žít v totální iracionalitì èi absolutním nihilismu. Každý myslí i jedná podle Bohem daného "schématu" (antiteticky, èili pomocí protikladù). Je-li dobro, pak opakem dobra je zlo; je-li nìco pravdivého, pak protikladem je nìco lživého atd. Není-li tomu tak (není-li protikladem pravdy lež, apod.), pak vlastnì dobro a zlo, pravda a lež atd. pøestávají existovat.

8 ZÁPAS O DUŠI

Tyto pojmy úplnì pozbývají významu. Dovedeme si pøedstavit, co by se stalo, kdyby èlovìk na tuto praxi pøistoupil v  životì? A pøece nekøesané tvrdí, že pravda je relativní. To nás zavádí k onomu mýtu neutrality. Filozofické postoje nekøesanù nejsou nikdy neutrální. Filozoficky neutrální mùže být pouze neživá hmota. Je zde ještì jedna daleko závažnìjší skuteènost - køesanství, které je filozoficky stranné, nekompromisní, které deklaruje absolutní pravdu a absolutní morálku a které je jediné vnitønì konzistentní (bez rozporu) a logické. Je-li zde takový systém, filozofická neutralita je absurdní. Žádný èlovìk, žádný novináø ani média nejsou neutrální. Toho bychom si mìli být vìdomi pøedevším. Chceme-li hovoøit s moderním èlovìkem konce 20. století, musíme brát jeho nekøesanský svìtonázor v úvahu. To však neznamená, že budeme zaujímat jakýsi neutrální, kompromisní èi ekumenický postoj. Schopnost rozeznat jeho filozofii ve vztahu k povaze pravdy a metodì poznávání pravdy je v tomto bodì komunikace stìžejní. Odhalíme-li jednou ohnisko napìtí filozofie nekøesana, mìl by následovat další krok - dovést jej k logickému závìru jeho svìtového názoru. Nemìli bychom jej hned odvádìt od toho, co je ze své pozice on sám schopen vydedukovat, ale spíše jeho dedukce v jejich pøirozeném smìru následovat k logickému závìru, tam, kam jej dovedou. Mìjme však na pamìti, že nejde o žádnou filozoficko-rétorickou argumentaci. Chápat evangelizaci jako intelektuální cvièení je nesmírnì kruté a nenese to žádné duchovní výsledky. Jeví-li se naše komunikace èlovìku jako nicneøíkající abstrakce, pak si zákonitì pomyslí, že neuznáváme jeho osobnost, že jej nepovažujeme za svùj druh. Tlaèíme-li èlovìka k logickým závìrùm jeho nekøesanské filozofie, pak vìzme, že mu zpùsobujeme velkou psychickou bolest. Proto bychom nemìli tlaèit dále, než je nutno. V urèitém okamžiku ko-

munikace tedy pocítíme nutnost èlovìku sdìlit øešení jeho problémù ve formì slov samotného Boha. Než ale tak uèiníme, musíme si být jisti, že ví, o èem hovoøíme. Musí mu být jasné, že mluvíme o skuteèné absolutní pravdì a ne o nìjakém vágním náboženském konceptu pravdy èi pravdì psychologicky podmínìné. Dále by mìl chápat, že èlovìk je pøed Bohem opravdu vinen, že mu v  evangeliu nenabízíme pouhou možnost jednorázové úlevy od pocitù viny. A nakonec - musí mu být zcela jasno, že hovoøíme o skuteèné historii, že Kristova smrt a vykoupení není jen symbolem pro chudé, ale faktickou událostí v èase a prostoru v historii. Souèasnì by mìl rozumìt smyslu kreace a doslovného chápání Bible (tam, kde je doslovné chápání nasnadì). Dokud nekøesan toto vše nepovažuje za realitu, není pøipraven stát se uèedníkem. Nemylme se, emocionální vyznání víry nemusí znamenat plné pochopení evangelia a spásu. Køesanství není soubor imaginárních pocitù. Køesanství znamená fakta v èase a prostoru v historii. Mnozí køesané jsou èasto velmi naivní. Posluchaèovo první pøitakání v nich zažehne motor emocí a vzápìtí ho polijí proudem køesanských termínù o spáse. Výsledkem pak není jeho spása, ale posílení jeho výmluv "køesané to myslí dobøe, ale ne pro tento svìt" a podobnì. Problém mnoha vìøících není neznalost odpovìdí, ale spíše neznalost otázek nevìøících. Èlovìk má právo klást otázky. Vždy právì skrze otázky poznává Krista. Tìmto otázkám proto musíme dát volný prùbìh. Nemùžeme se náhle stáhnout a øíci: "Jen vìø, a..." Na druhé stranì oslovený èlovìk by mìl odpovídat i na naše otázky. Jedinì tak mùže být naše komunikace poctivá. Každý, kdo chce modernímu èlovìku 20. století sdìlit poselství evangelia, musí studovat svìt, v nìmž žije. Nezapomeòme, že i každý køesan si musel položit otázku: Je køesanství pravdivé?

Proè køesanství, a ne jiný náboženský smìr? Pokud tak neuèinil a nezná odpovìdi na rùzné varianty této otázky, pak není schopen s moderním èlovìkem dnešní doby hovoøit. Uvìdomme si, že Duch svatý je vždy soudobý, souèasný, tedy v urèitém smyslu moderní. I my tudíž, s Jeho pomocí, musíme být soudobí, souèasní, moderní. Musíme znát jazyk souèasného moderního èlovìka a myšlenkové formy konce tohoto století. Lidé okolní humanistické spoleènosti mají rùzné zájmy, rùzné profese. Proè èlovìka, kterého zajímá umìní, nedovést k logickým závìrùm jeho nekøesanské filozofie na poli umìní? Je-li jeho zájmem vìdecký výzkum, proè neuèinit totéž na poli vìdy? Mnozí okamžitì namítnou, že bychom museli mít znalosti všech oborù lidského poznání. Není tomu tak. Každý více èi ménì vzdìlaný èlovìk (ve smyslu biblické moudrosti) by mìl být schopen asociaèních úvah na poli rùzných oblastí lidského poznání. Abychom evolucionistu dovedli k logickému závìru evolucionismu, nemusíme znát detailní postupy radiometrického datování hornin. Abychom se o totéž snažili pøi konverzaci s malíøem-modernistou, nemusíme znát chemické složení barev èi techniku kubismu. Biblickou pravdu mùžeme smìle aplikovat v každé sféøe lidského poznání. Bible nabízí odpovìdi na otázky zásadní, nejpodstatnìjší, východiskové. A s tìmi se musí døíve èi pozdìji potýkat každý, bez ohledu na profesi èi obor. Tento princip samozøejmì nelze pøeceòovat - jisté znalosti a poznání jsou skuteènì tøeba. K poznávání nám ale Bible dává dostatek motivù. Koneckoncù, poznávání je funkèní vlastností naší (Bohem stvoøené) mysli. Moderní èlovìk si èasto uvìdomuje svou bezvýznamnost. Èasto uznává onu rozporuplnost mezi skuteèným svìtem a logikou své filozofie. Èasto cítí svou zoufalou pozici - "život je nesmyslný, a pøece žiji". Pøíèinu této neutìšené situace však není schopen defino-

ZÁPAS O DUŠI 9

vat. Mìli bychom mu oznámit, že jeho pocit odcizení má morální charakter (nejde o nìjakou "metafyzickou ztracenost"), a pøedložit mu Boží øešení. Buï na základì racionální úvahy svou høíšnost uzná a "vzdá Bohu èest", anebo ne a zùstane v daleko horším stavu, než byl pøedtím. Zní to velmi tvrdì a nemilosrdnì, ale nezapomeòme, že Bùh je ve svém milosrdenství také absolutnì spravedlivý. Nikdo se nemùže stát køesanem, aniž by chápal, co køesanství znamená, co øíká o tom, kdo je Ježíš Kristus. Úkolem køesana je zvìstovat evangelium v jazyce, jemuž okolní svìt a souèasná generace rozumí. Jedinì tak budeme hlásat nemìnnou pravdu mìnícímu se svìtu. Jedinì tak zpùsobíme v tomto padlém svìtì explozi explozi pravdy, lásky a spásy, která zasáhne každou otevøenou mysl, každé pøipravené srdce. Bùh nám k tomu pomáhej. - pb - redakènì upraveno -

FÓBIE Z ABSOLUTNA

je smrtonosná a na vzestupu Støedoškolský student napsal po pøeètení knihy "Lež: Evoluce" rozhoøèený dopis, kde mì obvinil, že dávám vinu evoluci za všechno zlo ve spoleènosti. Psal, že jeho profesor byl spravedlivý èlovìk, který studenty vyuèoval morálce, byl proti potratùm a pøesto vìøil v  evoluci. Student dále pokraèoval tvrzením, že neexistuje spojitost mezi evolucí a otázkou potratù. Takových a podobných komentáøù dostávám po léta celou øadu. Upøímnì øeèeno, lidé si neuvìdomují (nebo si ani uvìdomit nechtìjí!), že "evoluce" znamená mnohem více než jen Darwinem zpopularizovaná myšlenka "od molekuly k èlovìku". Evoluce je ve skuteènosti celý systém myšlení, postojù - je to životní filozofie, která vyznává, že èlovìk je nezávislý na Bohu a Jeho zjevení, tudíž sám urèuje pravdu. Jinými slovy: lidské

10 ZÁPAS O DUŠI

názory jsou základem pro urèování pravdy, protože ve skuteènosti neexistuje žádná nadøízená a absolutní autorita. Podívejme se napøíklad na otázku potratù. Souvislost mezi "evolucí" a potraty je následující: Pokud je základem životních postojù pøesvìdèení a víra, že neexistuje Stvoøitel a èlovìk si urèuje morálku sám, potom každý mùže rozhodovat sám za sebe, co je správné nebo špatné. Následnì, pokud si lidé myslí, že dítì v matèinì lùnì má stejnou kvalitu jako zárodeèná tkáò neurèitého života, parazitující v matèinì tìle, mùžeme ji jednoduše odstranit jako krèní mandle nebo slepé støevo, pokud spoleènost takové rozhodnutí toleruje. Jestliže o životì dítìte rozhoduje matka a lékaø, není divu, že se naše spoleènost zbavuje nenarozených dìtí jako pøebyteèných koat. Není v  tom rozdíl. Tento pøíklad samozøejmì neznamená, že každý, kdo vìøí v evoluci, potraty schvaluje, ale znamená to, že ti, kdo považují potrat za vìc osobního rozhodnutí, jsou v souladu s tím, jakou hodnotu sami pøikládají lidskému životu. Jedno z poselství, které z osvìtové práce kreacionistù vyplývá, je poznání, že èím více opouštíme základ absolutní autority Božího slova, tím více lidé opouštìjí absolutní hodnoty. Filozofie relativismu postupnì prostupuje celou spoleènost. A to je to, co dnes vidíme všude kolem sebe. V èervencovém èísle vydání U.S. News & World Report z roku 1997 se objevila znepokojující zpráva opírající se o dva èlánky z publikace Kronika vyššího vzdìlání (27. èerven 1997). Pedagogové, kteøí tyto èlánky napsali, vyjadøovali zdìšení z mravního relativismu svých studentù. Robert L. Simon (profesor filozofie na Hamiltonské univerzitì) uvádí reakce studentù na holocaust. Prohlásil, že "aèkoliv skupiny popírající holocaust vyvolaly ve spoleènosti kontroverzi, pozoruje v poslední dobì rostoucí

poèet studentù, kteøí ve svém postoji zaujímají témìø stejnì znepokojivý postoj. Pøijímají skuteènost holocaustu, ale jsou pøesvìdèeni, že nemohou nikoho morálnì odsoudit ani vyslovit jakýkoliv mravní soud. Studenti obvykle vysvìtlují, že sami litují holocaustu a podobných událostí, ale nemohou takové èiny posuzovat ani odsuzovat". Profesor Simon pokraèuje a øíká, že "v multikulturní spoleènosti není pøekvapením, že si mnoho studentù myslí, že kritika historických událostí, chování ostatních kultur a etnických zvláštností, je buï nemoudrá, nebo pøímo nevhodná. Považují odsouzení, kritiku a netoleranci takových èinù za vnucování kulturnì-civilizaèních norem ménì mocným spoleèenstvím." Autor tento bìžný postoj nazývá fóbie z absolutna. V dalším èlánku Key Haugaardová (uèitelka kreativního psaní na Passadenské universitì) vyjadøuje znepokojení nad myšlením studentù, kteøí èetli pøíbìh o lidské obìti (v níž jsou lidé rituálnì ukamenováni, aby byla zajištìna bohatá úroda). Haugaardová nemohla pochopit reakce svých studentù, když se jich ptala na jejich pohled na lidskou obì. Uvádí, že ani jeden ze tøídy dvaceti prokazatelnì inteligentních jedincù by neriskoval vystoupit proti obìtování lidí. Autor èlánku v U.S. News and World Report komentuje to, co øíkají mnozí další uèitelé. Postmoderní myšlení v  akademickém prostøedí popírá existenci jakékoliv objektivní pravdy. Autor uzavírá zamyšlení následujícím prohlášením: "Hodnoty se promítají v osobních názorech a prioritách ... Proto je obtížné hledat spoleèné normy, mající své koøeny ve slušnosti a ohledu na druhé, které by bylo možno vyuèovat ... Tato skuteènost by mìla posloužit jako podnìt k zamyšlení o potøebách zmìn vyuèování v souèasné morálnì zmatené kultuøe, kde ani univerzitní studenti nejsou ochotni zaujmout negativní postoj k hromadnému vyvražïování èi jinému násilí."

EVOLUCE A MRAVNOST Je smutné, že profesoøi a novináøi nevyjádøili podstatu problému, jímž je skuteènost, že nelze znát, co je v absolutním smyslu správné a špatné, pokud neexistuje absolutní autorita, pøed níž jsme všichni odpovìdni za motivy svých èinù. Pokud má èlovìk spoleèné pøedky se zvíøaty, jinými slovy je jenom vyvinuté zvíøe (což je zdùrazòováno bìhem celého vzdìlávacího procesu dìtí a mládeže jako skuteènost), proè by nemohli mít studenti názor, jaký chtìjí - pokud s ním v životì uspìjí? Sama vzdìlávací soustava zasela semínko destrukce morálky, protože opustila základ Božího slova. Nahradila ho evoluèním postojem k hodnotám lidského života, tj. stojí na základech názorù vycházejících z èlovìka . Stále více generací evolucí odchovaných studentù opouští školu a stává se souèástí vedoucích pozic v ekonomice, politice, v soudnictví, vzdìlávacím systému atd., a tak podporují šíøení mravního relativismu, který se stává spoleèenskou normou. Pøestože tito lidé tvrdí, že nemohou èinit mravní soudy o nìèí víøe, jsou stále více netolerantní ke køesanství - tj. k uèení, které na Božích absolutních hodnotách stojí. Ti, kdo jsou pøesvìdèeni, že lidé jsou posuzováni podle pravidel Stvoøitele, jsou oznaèováni za netolerantní a nebezpeènou skupinu. Tento kulturní posun na kdysi "køesanském" západì je pøesnì to, pøed èím jsme v knize "Lež: Evoluce" varovali. Otázka kreace versus evoluce je mnohem více než boj o zkamenìliny, opice, vývoj od molekul k èlovìku, stáøí Zemì atd. Jedná se o  bitvu mezi dvìma svìtonázory: køesanský pohled proti humanistickému.

PROMÌNA SRDCÍ Aèkoliv autor zamyšlení volá po konsenzu majícím své koøeny v obyèejné slušnosti a ohleduplnosti, nepøipouští, že to, co chce vyuèovat studenty, vychází z køesanské morálky. Ale vyuèovat køesanskou morálku bez

ZÁPAS O DUŠI 11

køesanství není možné. Køesanství bez Bible ztrácí svùj smysl i definici. Základem køesanské nauky je kniha Genesis a vše, co z Božího slova vyplývá. Co mùže zvrátit tento znepokojivý trend, kterého se dnešní pedagogové obávají? Pouze promìna srdce, zmìna postoje k Bohu všeho stvoøení, poznání autority Božího slova, podrobení se svému Stvoøiteli a poznání Jeho jako Pána. To je to, o èem Odpovìdi v Genesis celé jsou. Ken Ham, Answers in Genesis, leden 1999

UÈITEL SE SOUDÍ Uèitel se soudí poté, co byl pøeložen, za to, že upozornil na nesrovnalosti v evoluèní teorii. Faribault, Minnesota (Day Watch) Snem Roda LeVaka bylo vyuèovat biologii na støední škole. Pøed dvìma roky se stal uèitelem na faribaultské støední škole, ale nyní byl odvolán. Rod LeVake byl pøeøazen na vyuèování obecné vìdy. Není to proto, že by nebyl kvalifikovaný. Se svým akademickým titulem uèitele biologie patøí mezi odbornì kvalifikované uèitele. Místo neztratil proto, že by odmítal uèit evoluci. Jasnì naznaèil, že evoluci bude uèit. Také to nebylo proto, že by trval na vyuèování kreacionismu. Problém spoèíval podle školního okrsku v tom, že navíc k vyuèování evoluce podle školních osnov poukázal na nìkteré rozpory a nesrovnalosti. Školní inspektor Keith Dixon prohlásil: "Takový pøístup nemohu oznaèit za naplòující osnovy stanovené školní radou." Rod LeVake s inspektorem nesouhlasí a s  legální pomocí Amerického centra spravedlnosti a zákonnosti se soudnì domáhá navrácení svého pùvodního postavení. "V každé jiné oblasti je hlavní myšlenkou vzdìlávání zkoumat vìci z  rùzných stran a nauèit dìti kriticky pøemýšlet o tom, co bylo øeèeno," vysvìtluje LeVake. "Vùbec se mi nelíbí ideologie vzdìlávání. Nemohu vyuèovat evoluci jako jednou provždy nediskuto-

12 ZÁPAS O DUŠI

vatelnou skuteènost. Dìti potøebují slyšet, o èem evoluèní teorie je, ale také si myslím, že potøebují slyšet o nesrovnalostech a o vìdeckých dùkazech svìdèících proti ní." Žalobce žádá rozsudek, který prohlásí vyluèování uèitelù biologie, jejichž náboženská víra je v rozporu s ideologií evoluèní domnìnky, za protiústavní. LaVake dále žádá 50 tisíc dolarù jako odškodné a na pokrytí soudních výloh.

KREACIONISTÉ A EVOLUCE Kreacionisté vyhráli soudní spor v Kansasu (RT) - Státní rada pro vzdìlávání v  Kansasu hlasovala 11. srpna 1999 v  pomìru 6:4 ve prospìch rozhodnutí, aby byla ze školních uèebnic odstranìna evoluèní tvrzení, která souvisí s Darwinovou teorií o tom, že se èlovìk vyvinul z nižších forem života. Otázky týkající se evoluce budou odstranìny ze státních testù, které jsou základem pro ovìøování vìdomostí studentù. Tato skuteènost mùže zpùsobit, že uèitelé již nebudou klást takový dùraz na vyuèování evoluce jako døíve. Státní smìrnice také požadují, aby byly z uèebnic odstranìny jakékoliv zmínky o teorii "velkého tøesku", podle níž vesmír vznikl bez pøíèiny explozí, což je v pøímém protikladu k biblickému pohledu na stvoøení svìta. Kreacionisté se pùvodnì snažili, aby kreaèní nauka byla souèástí školních osnov a vyuèovala se souèasnì s evoluèní teorií. Když Nejvyšší soud rozhodl, že výuka kreace by porušila pravidla separace církve a státu, soustøedili se na souèasné vìdecké poznatky a dùkazy, které evoluèní uèení zpochybòují. "Není dále udržitelné, aby se evoluce vyuèovala ve školách jako dokázaný fakt," øekl Steve Abrams, èlen Státní rady pro vzdìlávání, která urèuje osnovy a standard kansaského vzdìlání. Odstranìní zmínek o evoluci v kansaském systému vyuèování pøírodních vìd je považováno za dùležité vítìzství kreacionistù. Ti dosáhli nìkterých zmìn

v osnovách i v dalších státech - Alabama, New Mexiko a Nebraska. Texas, Ohio, Washington, New Hampshire a Tennessee tyto návrhy zvážily, ale zatím neprošly.

Z CÍRKVÍ

aneb pøeèetli jsme za vás: Výzva sborùm Pøelom milénia nás zasahuje v dobì srážek a prolínání rùzných kultur. Globalizace se nedá zadržet a hluboce se dotýká i života církve. Tato doba se v  mnohém velmi podobá prvnímu století dìjin církve. Pokud chceme zvìstovat a žít evangelium, musíme vìrnì vyznávat jedineènost spasitelného díla Pána Ježíše Krista. Nesmíme ale opomenout vyjádøit to, co dobøe znají evangelisté a misionáøi. Evangelium není a nesmí být bytostnì spojeno s  žádnou kulturou a formami tradice. ... Uniformita církve je vážným ohrožením evangelizaèní služby. Uème se oceòovat šíøi duchovních darù, projevù zbožnosti, zpùsobù vedení shromáždìní a služby. Žádná kultura a ani tradice nejsou samospasitelné. Rada CB vyjadøuje znepokojení nad - podle našeho vidìní - zbyteèným napìtím mezi rùznými formami služby v našich sborech. Za brzdu sborového života a misie považujeme napìtí ve formách vedení a  prùbìhu bohoslužeb a shromáždìní, evangelizace a diakonie. Bratrská rodina, Pastýøský dopis, str. 166, redakènì kráceno Koncepce práce Výkonného výboru BJB na období 1999-2003 b) Chci zásadnì upustit od konfrontaèních zpùsobù jednání, od jakési divné "soutìživosti" a namísto toho se pokusit naslouchat druhým, pøijímat jeden druhého a nacházet taková øešení, která by inspirovala k spoleènému úsilí a vzájemné podpoøe pøi plnìní spoleèných úkolù.

c) Nikdy se nechci dopustit toho, aby v podstatných otázkách našeho spoleèného života byl nìkdo pøedem vylouèen ze spoleèného rozhovoru. Už nikdy se nesmí stát, že bychom se setkali v dopisech VV sborùm s termínem nejmenovaný okruh bratøí se domluvil na tom èi onom. j) Podstatnou èást naší práce v  nejbližším období vidím v oblasti napravení pohledu na službu kazatelù, jejich postavení v naší BJB. To, že máme 10 sborù bez kazatele, což pøedstavuje témìø 40 % všech našich systematizovaných sborù, je nejvýmluvnìjším signálem upozoròujícím na hlubokou krizi v této oblasti. Obávám se toho, že na mnoha místech došlo k narušení vztahu sbor - kazatel takovým zpùsobem, že se to stává pøekážkou radostného a spontánního vstupu mladších obdarovaných bratøí do kazatelské služby. Obávám se, že sbory, které dnes již ani nechtìjí kazatele, také ani nechtìjí rozvíjet svoji duchovní službu. Kompas Zpravodaj BJB Zlín, 7/8 1999, citovány pouze 3 body projevu Kardinálovo slovo k situaci v církvi Biskupové ÈR na svých zasedáních již delší dobu hovoøí o situaci v katolické církvi, která je dána nejen legitimní pluralitou názorù ve spoleènosti a v  církvi. Tato pluralita se však v církvi zaèala v posledních letech vyhrocovat v  polaritu, nepøesnì øeèeno dva tábory, které je možné oznaèit termíny z jiných oblastí života jako tradicionalistické a pokrokové, nebo konzervativní a liberální. Tyto póly jsou zastoupeny urèitými skupinami lidí a také rùznými èasopisy. Bìhem ètyøicetileté doby komunismu nebylo možné v církvi (a nejen v ní) rozvinout otevøenost ("aggiorinamento") II. vatikánského koncilu, ani koncilem zdùraznìný a žádaný vnitrocírkevní dialog. Minulá doba byla dobou monologu. Po pádu komunismu nebylo možné ihned "naøídit" dialog. Je nutné se mu postupnì uèit. Je k tomu nutná

ZÁPAS O DUŠI 13

pøedevším skuteèná transformace srdce a mysli, ne jen nìjaká "reorganizace". To - jak dobøe víme - je tìžká vìc. Zda jsme zvláštì my, pøedstavitelé církve, v tom udìlali dost a dosti rychle, a posoudí Bùh a milosrdní odborníci, kteøí budou mít na zøeteli i situaci a  vývoj ve spoleènosti, v níž církev žije a z níž se samozøejmì nemùže vymanit. V polarizovaném spoleèenství církve je dialog velmi tìžký, ponìvadž oba póly ho brzdí, i když tvrdí opak. Vìtšinou každý z pólù má silné mesiánské, spasitelské tendence. Je pøesvìdèen, že pouze jeho cestou, podle jeho mínìní, bude církev zachránìna a mùže vstoupit do 3. tisíciletí. Lidové Noviny, Orientace, Miloslav Vlk, 31.8. 1999, redakènì krácená citace

Všechno je dovoleno, ale ne všechno prospívá Toto pøipomínej a pøed tváøí Boží zapøísahej bratry, aby se nepøeli o  slova. K nièemu to není, jen ke zkáze posluchaèù. (2. Timotejovi 2:14) Jako služebníku Božím slovem je mi všechno dovoleno - øekl bych si - mohu mluvit to, co mi pøijde na mysl, když si ètu Boží slovo. "Objevím" nový pohled na nìkteré slovo nebo verš z Písma a kážu ho jako nìco, co "mi zjevil Pán". Kolik bolestí mezi vykoupenými ve sborech už takový pøístup zpùsobil. K  èemu je to dobré? Je to užiteèné, abychom vyvolávali polemiku o slovech nebo pravdách Písma? Od roku 1990 jsme už prožili mnoho takových pokusù vykládat Písmo podle vlastního poznání, pøièemž pohledy vùdcù, kteøí nám vykládali Boží slovo v minulosti a stáli na poèátku díla Pánova v našich zemích byly vyhlášeny za mylné. Takový pøístup je spojen s pýchou èlovìka - já to vím daleko lépe, jako ti pøede mnou. Chce-li nìkdo stáhnout lidi za sebou, použije tuto metodu. Ale z Božího pohledu to není užiteèné a zpùsobí to zkázu. Potvrzují to dìjiny bratrského hnutí v zahranièí i u nás. Tady neplatí

14 ZÁPAS O DUŠI

"svoboda" - mohu sloužit jak chci, ale jsem vázán pohledem starších bratøí na daný biblický text anebo pøedmìt. Jestliže poruším tento biblický princip, zarmoutím nejen ty, kteøí mì poslouchají, ale pøedevším Pána Církve, nebo kdo se dotkne Jeho údù, i tìch nejmenších, dotýká se Hlavy. Poslouchejte své vùdce a buïte poddajní, nebo oni bdí nad vašimi dušemi jako ti, kdo budou vydávat poèet; a to mohou dìlat s radostí, a ne se vzdycháním, nebo to by vám nebylo k užitku. (Žd 13,17) Církev není organizace, ale organismus. Ve sboru nejsou "èlenové", kteøí by se nìjakým zpùsobem zavázali plnit nìjaký "domácí øád". Proto se stává, že nìkdo si vysvìtluje "svobodu v Kristu" svým zpùsobem, že vlastnì je mu dovoleno všechno. A pøece Boží slovo hovoøí o tom, aby každý vìøící èlovìk vìdìl, jak je tøeba se chovat v domì Božím (1Tm 3:15). Vždy sbor není lidské ustanovení, ale Boží. To Pán je Hlavou každého sboru a On pøidává k Církvi spasené. Vedením sboru povìøil starší bratry, které Duch Boží k této službì vystrojil. Oni nesou zodpovìdnost za sbor a za to, co se v nìm dìje. Oni jsou "dohližitelé", "vùdcové" a "pastýøi stáda". Pøitom ve sboru není tímto úkolem povìøen pouze jedinec, vždy šlo o dva nebo více starších. Miluji-li svého Pána a chci-li být poslušný Jeho slova, potom poslouchám starší jako své vùdce a ustupuji jim. Svoji "svobodu" nevyužívám k tomu, abych si ve sboru dìlal a øíkal, co chci. To by nebylo pro mì užiteèné. Rád pøijímám tuto podøízenost, nebo jde o  lásku k Pánu Ježíši Kristu a užiteènost ve sboru. Cestou života 1999, str. 108-9,112, 117 -výòatek Bourání církevní "berlínské" zdi Když okolní svìt nerozumí pøíliš církvi, je to nepøíjemné, ale vlastnì normální - vždy na neporozumìní, ba až nepøátelství Pán Ježíš své uèedníky

upozoròoval. Horší je, když církev nerozumí svìtu, do nìhož byla postavena. Doslova tragická je ale situace, když se svým nevìøícím bližním porozumìt ani nepokouší. Nejsem si zcela jist, zda se tento tøetí katastrofický scénáø netýká právì nás. Dnes je smìšné bojovat proti jiným zpùsobùm køesanské zbožnosti a je až trapné se neustále strašit "hrùzami" svìta kolem nás. To co nás skuteènì ohrožuje, nejsou ani tak jiné církve, ani jiné, svìtské názory a zpùsoby života. Opravdové ohrožení je mnohem nenápadnìjší a vypadá na první pohled dokonce velmi zbožnì: je jím mentalita ghetta, zpùsoby dobré, leè uzavøené v  kostelové spoleènosti, která se stará sama o sebe, o své dìti èi maximálnì o  ty, kdo sem tam uváznou v její síti. Bratrská rodina, èerven 1998, Porozumìt mladým, str. 180, výòatek

NAPSALI JSTE NÁM

Výše uvedené ukázky výzev a prohlášení rùzných církví nám mohou dobøe posloužit jako ilustrace rùznorodých problémù, které sužují témìø každé církevní spoleèenství. Mnozí vìøící nechtìjí vyboèovat z øady, studovat a pøemýšlet. Je to pøíliš namáhavé. Máme svobodu, ale neumíme dýchat svobodnìji, chybí nám radost a pevný krok. Ani èlánky "O zkaženosti èlovìka" v 60. èísle a "Boží vyvolení" v 61. èísle ZOD nezùstaly bez povšimnutí a následkù... Týmto listom si Vás dovo¾ujem požiada o vyradenie z evidence odberate¾ov Vami distribuovaného èasopisu "Zápas o dušu" a èasopis neposielali na adresu ... K tomuto rozhodnutiu dospelo staršovstvo sboru na svojej pravidelnej porade. Z dalšího jednání: Obsahovì posuv v obsahu, zejména v biblické oblasti - pøevzato uèení kalvinismu. Odchylky od našeho uèení jsou v oblasti:

je jen jeden Boží lid na zemi - nerozlišuje mezi Izraelem a církví opouští se uèení o vytržení církve a tedy i oèekávaného pøíchodu Pána pro vykoupené zdùrazòuje se predestinace (nejen ke spasení, ale i zatracení).

Další dopis: ... Tímto vším se s vámi nechci nijak dohadovat, prostì se ptám. Èlánek mi ukázal Boží velikost a naší malost a závislost, vedl mì k vdìènosti. Jsem vìøící osm a pùl roku, mé obrácení trvalo dlouho. Dodnes jsem se nevypoøádala s mnoha problémy své duše a  charakteru, s pochybnostmi, atd. Èlánek ve mnì probudil vdìènost, že patøím mezi vyvolené, na druhou stranu èlovìka napadá, proè tedy stále tolik klopýtá bez promìny. Takže dìkuji za tento èlánek i za celý ZOD. Vždy ho s manželem oèekáváme. - J.P. 1286 Obšírnìjší objasnìní a odpovìï Všichni víme, že dialog, dorozumìní a komunikace jsou nejdùležitìjší složky osobního, spoleèenského, hospodáøského i církevního života. V církvi existuje celá øada rùzných doktrín a zásad, které nás denominaènì rozdìlují. Nemusíme ve všem navzájem souhlasit, ale nesmíme se vzájemnì podezírat a  odcizovat. Hledejme Boží Pravdu spoleènì a zamýšlejme se nad pravdami, které vycházejí z našich øad a øad našich otcù. Mìli bychom dobøe chápat, co má na srdci a na mysli jedna i  druhá strana døíve, než vyslovíme svùj závìr a soud. Jinak se mùže stát, že vyslovíme i to, co druhé stranì ani na mysl nepøišlo, jako: "...opouští se uèení o vytržení církve a tedy i oèekávaného pøíchodu Pána pro vykoupené." Mojí modlitbou a touhou je, aby následující øádky vnesly svìtlo do šera, které se rozprostírá nad otázkou svrchovaného Božího vyvolení ke spasení i zatracení. Jako autor onìch èlánkù sdílím pohled Jonathana Edwardse, který v  pøedmluvì ke své dùležité knize

ZÁPAS O DUŠI 15

"Svoboda vùle" øekl: "Netvrdím, že je naprosto nevhodné, když jsem oznaèován jako kalvinista za úèelem rozlišení, ale úplnì odmítám závislost na Kalvínovi nebo víru v doktríny, kterých se držel on, protože jim vìøil on a on je uèil, takže nemohu být spravedlivì obvinìn z toho, že vìøím všemu pøesnì tak, jak uèil." Nepøedstavuji kalvinismus a arminianismus, abych za každou cenu obhajoval ten èi onen systém, ale proto, abychom tìmto systémùm lépe porozumìli. Jsme køesané vìøící Bibli a chceme stavìt Bibli nad všechny myšlenkové systémy. Bez pojmenování se však neobejdeme. Jak bychom se jinak domluvili? Kalvinismus versus arminianismus Oba pohledy byly zastávány teologickými giganty již pøed 17 stoletími. Na stranì reformovaného pohledu absolutní Boží svrchovanosti nalézáme jména jako Augustin, TomᚠAkvinský, Prosper, Hus, Luther, Kalvín, Jonathan Edwards, Spurgeon; v novìjší dobì Francis Schaeffer, Tozer, Van Til, u nás napø. autor Brouèkù Jan Karafiát a další. V opozici reformovanému pohledu, na stranì úèinné lidské vùle s rùznými odstíny, jsou jména jako Pelagius, Cassian, Arminius, tridentský koncil, de Molina, Melanchthon, Wesley, Finney; v novìjší dobì C.S. Lewis, Geisler, Billy Graham a další. Nejdøíve si musíme uvìdomit, že nemùžeme definovat pravdu tím, že se exkluzivnì odvoláme na ty èi ony teologicko-lidské argumenty. Pravdu urèuje Boží Písmo, ne církevní koncily, jednotlivé školy, rady starších èi zakladatelé denominací. I teologiètí velikáni, s nimiž se nikdo z nás nemùže srovnávat, se mohou mýlit. Všichni jsme jen lidé ovlivnìní Adamovým høíchem. Proto nemohu podceòovat ani jeden z tìchto dvou pohledù, protože jsme všichni jedno v Kristu. Musíme se vzájemnì respektovat, naslouchat si a hledat uspokojivé odpovìdi, které tento nepokoj v chápání vysvìtlí.

16 ZÁPAS O DUŠI

1. Kdybych v srdci znevažoval arminiánské chápání svobody lidské vùle, dopustil bych se høíchu, i kdyby mùj reformovaný pohled byl správný. Byl bych netolerantní vùèi bratøím, kteøí zápasí se stejným problémem, s  nímž jsem se sám potýkal šestnáct let svého køesanského života. Nevyuèoval bych trpìlivì tak, jak požaduje Písmo. 2. Kdyby mùj reformovaný pohled byl chybný, potom by se mùj høích jenom znásobil, protože bych stál proti Boží pravdì, a ostouzel bych bratry, kteøí ji šíøí. Reformovaný pohled se dnes nazývá kalvinismus, pohledu, který klade dùraz na úèinné lidské rozhodnutí, se jmenuje arminianismus. Ani Kalvín ani Arminius nebyli mezi živými, když si jejich zastánci vypùjèili jejich jména, aby obì uèení pojmenovali. To, co dnes nazýváme kalvínstvím, se mohlo také jmenovat luterství, protože Luther psal o Boží svrchované vùli a o bezpodmíneèném vyvolení døíve a dùraznìji než Kalvín. Nejdøíve trochu historie. V roce 1610, rok po smrti holandského profesora teologie Jakuba Arminia, se sešli jeho žáci a sepsali jeho uèení v pìti bodech. Tyto pøednesli holandskému státu ve formì "Remonstrace", což znamená protest. Arminiáni trvali na tom, aby byly "Belgické vyznání víry" a "Heidelberský katechismus" (oficiální dokumenty vyjadøující uèení holandských církví) zmìnìny v souladu s Remonstrací. Remonstrace obsahovala pìt èlánkù: 1. Bùh vyvolí nebo odmítne na základì pøedzvìdìné víry nebo nevíry. 2. Ježíš Kristus zemøel za všechny høíchy a za každého èlovìka, aèkoliv jen vìøící jsou spaseni. 3. Èlovìk je natolik mravnì zkažen, že k víøe a dobrému skutku je zapotøebí Boží milosti. 4. Boží milosti èlovìk mùže odolávat. 5. Zda všichni, kdo jsou opravdovì regenerováni, vytrvají ve víøe, je otázka, která vyžaduje další prozkoumání.

Pátý èlánek byl pozdìji upøesnìn, že vìøící nemá jistotu spasení a nemusí ve víøe vytrvat až do konce. V tomto bodì se arminiáni neshodují dodnes. Jedni vìøí, že opravdový vìøící mùže svoji spásu ztratit, druzí vìøí, že ve víøe vytrvá. Filozofické základy arminianismu Reformovaný teolog J.I. Packer ve svém rozboru remonstraèní myšlenky vyslovil názor, že teologie, kterou obsahuje a kterou dnes oznaèujeme jako arminianismus, vytryskla ze dvou filozofických principù: Boží svrchovanost není sluèitelná s  lidskou svobodou, proto ani s  lidskou odpovìdností. Protože se Bible dívá na víru jako na svobodné a zodpovìdné rozhodnutí, arminiáni dospìli k závìru, že víra není zapøíèinìna Bohem. Bùh èlovìka osloví, èlovìk rozhodne zda Boží nabídku pøijme nebo ne. Míra schopnosti vymezuje míru povinnosti. Protože se Bible dívá na víru jako na povinnost všech (kdo slyší evangelium) zaujmout postoj, arminiáni dospìli k závìru, že schopnost (ne potøebu) vìøit má každý. Proto musí být Boží Písmo vykládáno z pìti následujících hledisek: 1. Èlovìk není mravnì zkažen høíchem do té míry, aby nemohl uvìøit evangeliu, když jej uslyší. 2. Èlovìk není Bohem ovládán do takové míry, aby nemohl odmítnout evangelium. 3. Boží vyvolení ke spasení je podmínìno pøedzvìdìním tìch, kteøí uvìøí evangeliu z vnitøní potøeby a svobodného rozhodnutí. 4. Smrt Ježíše Krista nezabezpeèila zaruèené spasení nikomu, protože nikomu nezajistila dar víry (takový dar není). Smrt Ježíše Krista nabídla všem možnost spasení, jež se stává úèinným skrze víru èlovìka. 5. Záleží na samotných vìøících, zda si uchovají spásu vírou. Ti vìøící, kteøí selžou a odpadnou, spaseni nebudou.

Odmítnutí Remonstrace dortskou synodou, vznik pìti èlánkù kalvinismu. Padesát pìt let po Kalvínovì smrti a osm let po Remonstraci, v roce 1618, se sešla dortská synoda, aby prozkoumala uèení Arminia a remonstrátù ve svìdectví Písma. Mìla 84 èlenù, 18 svìtských zástupcù a 27 delegátù z  Nìmecka, Švýcarska a Anglie. Sto padesáté ètvrté zasedání se protáhlo na sedm mìsícù. Jak vidíme, nešlo o malé rokování. Z dortské synody vyšlo pìt bodù, které stály v pøímém protikladu k pìti

ZÁPAS O DUŠI 17

bodùm Remonstrace; potvrdily pøedremonstraèní pohled na Boží svrchovanost. Byly nazvány po francouzském reformátorovi Janu Kalvínovi. Dnes, kdy je uèení remonstrátù a  Arminia rozšíøeno ve všech denominacích a zemích, se nám mùže zdát verdikt dortské synody, jenž byl podpoøen pøevážnou vìtšinou protestantských teologù tehdejší doby, jako velmi netolerantní. Dortská synoda odmítla Remonstraci a oznaèila jejich pìt èlánkù za nesluèitelné s Písmem - tedy kacíøstvím. Porovnejme si nyní v následující tabulce vedle sebe oba pohledy.

PÌT BODÙ ARMINIANISMU V PROTIKLADU S PÌTI BODY KALVINISMU

ARMINIANISMUS Remonstráti pøedložili tìchto pìt bodù holandské církvi v r. 1610 a požadovali zásadní zmìny v otázce Boží svrchovanosti.

KALVINISMUS Dortská synoda v r. 1619 odpovìdìla v pìti bodech a potvrdila historické uèení Boží svrchovanosti, èímž odmítla Remonstraci.

1. Svobodná vùle lidská schopnost Aèkoliv je lidská pøirozenost vážnì ovlivnìna pádem, èlovìk nebyl ponechán v naprosté duchovní nemohoucnosti. Bùh milostivì umožòuje každému, aby èinil pokání a vìøil. Bùh se nevmìšuje do lidské vùle. Každý høíšník má svobodnou vùli a jeho koneèný údìl závisí na tom, jak se sám rozhodne. Lidská svoboda zahrnuje schopnost zvolit si v duchovní oblasti dobro nad zlem; vùle není zcela zotroèena høíšnou povahou. Høíšník je schopen buï spolupracovat s  Božím Duchem a být regenerován, nebo se protivit Boží milosti a být zavržen. Høíšník potøebuje pomoc Božího Ducha, ale nemusí být Duchem regenerován (znovuzrozen) pøed tím, než uvìøí, protože víra je osobní rozhodnutí a pøedchází znovuzrození. Víra je høíšníkùv dar Bohu; je to lidský podíl na spasení.

1. Naprostá neschopnost úplná mravní zkáza Jako následek Adamova pádu je pøirozený èlovìk neschopen vlastní mocí pøijmout evangelium. Høíšník je k  Božím vìcem mrtvý, slepý a hluchý. Sám nemùže pøemoci vlastní zkaženost. Jeho vùle není svobodná, je otrokem své tìlesnosti, høíšné povahy, proto si v duchovní oblasti nezvolí - ve skuteènosti ani nemùže - dobro nad zlem. Jeho srdce je nejúskoènìjší a zoufale zkorumpované. Má-li být høíšník pøiveden ke Kristu, je zapotøebí o mnoho více než jen pomoci Božího Ducha - je zapotøebí regenerace (znovuzrození), Duch høíšníka duchovnì obživí a dá mu novou povahu. Víra není lidským podílem na spasení, je to dar a je nedílnou souèástí Božího spasení. Je to Boží dar høíšníkovi, není to høíšníkùv dar Bohu.

18 ZÁPAS O DUŠI

2. Podmínìné vyvolení Boží vyvolení urèitých jednotlivcù ke spasení pøed založením svìta je ovlivnìno pøedzvìdìním lidských reakcí na Jeho volání. On vyvolil pouze ty, o nichž vìdìl, že sami svobodnì uvìøí evangeliu. Vyvolení je proto ovlivnìno nebo podmínìno tím, jak se èlovìk rozhodne. Víra, kterou Bùh pøedzvìdìl a jíž opodstatnil Svoje vyvolení, nebyla høíšníkovi Bohem darována (nebyla stvoøena regenerující mocí Ducha svatého), nýbrž vyplynula z osobní iniciativy. Záleží jen na èlovìku zda uvìøí, a proto také kdo bude ke spasení vyvolen. Bùh vybral ty, o nichž vìdìl, že z vlastní svobodné vùle budou následovat Krista. Koneèná pøíèina spasení je høíšníkova volba, ne Boží vyvolení høíšníka.

2. Nepodmínìné vyvolení Boží výbìr vyvolených jednotlivcù ke spasení pøed založením svìta spoèíval pouze v  Jeho vlastní svrchované vùli. Jeho výbìr nìkterých høíšníkù nebyl ovlivnìn pøedzvìdìním jejich reakcí, jako je pokání, víra, atd. Právì naopak, Bùh udìluje víru a pokání každému jednotlivci, kterého vyvolil ještì pøed narozením. Tyto reakce (víra, pokání) jsou dùsledkem, ne pøíèinou Božího vyvolení. Proto vyvolení nebylo urèeno ani podmínìno žádnou ctností èlovìka nebo rozhodnutím pøedzvìdìného høíšníka. Ty, které Bùh vyvolil podle svého úradku, pøivede mocí Ducha k ochotnému pøijetí Krista. Koneènou pøíèinou spasení je Boží vyvolení høíšníka, ne høíšníkova volba Krista.

3. Všeobecné vykoupení neomezené usmíøení Boží obì smíøení umožnila každému, aby byl spasen, ale smrt Pána Ježíše Krista ve skuteènosti nikomu nezajistila spásu. Aèkoliv Kristus zemøel za všechny, pouze ti, kteøí v  Nìho vìøí, jsou spaseni. Høíšník je vyvolen na základì své víry. Kristova smrt umožnila Bohu, aby odpustil høíšníkùm pod podmínkou jejich víry, ale ve skuteènosti nikoho nezachraòuje. Vykoupení Kristem se stává úèinným pouze tehdy, jestliže jej èlovìk pøijme.

3. Èásteèné vykoupení omezené usmíøení Boží obì smíøení byla stanovena tak, aby zachránila pouze vyvolené a skuteènì jim zajistila spásu. Kristova smrt zrušila dluh našeho høíchu - utrpení za høích na místì høíšníkù, kteøí k tomu byli pøedurèeni. Kromì toho, že vykoupení Kristem odstranilo høích Jeho lidu, také zajistilo vše potøebné pro jejich spásu, vèetnì víry, která je v Nìm sjednocuje. Dar pevné víry, která zaruèuje spásu, je Duchem vložen do všech tìch, za nìž Kristus zemøel.

4. Duchu svatému se lze prakticky vzepøít Duch vnitønì povolává všechny ty, kteøí jsou zváni k evangeliu z vnìjšku. Udìlá vše, co mùže, aby pøivedl každého høíšníka ke spasení. Èlovìk je však natolik svobodný, že se mùže pùsobení Ducha úspìšnì vzepøít. Duch nemùže zregenerovat høíšníka, dokud neuvìøí; víra (je lidský podíl) pøedchází a umožòuje znovuzrození.

4. Úèinné povolání Duchem neodolatelná milost Kromì vnìjšího obecného pozvání ke spasení, jenž je nabídnuto každému, kdo slyší evangelium, Duch svatý poskytuje vyvoleným zvláštní uschopnìní, které je neodolatelnì pøivede ke spáse. Vnìjší pozvání (které je pro všechny bez rozdílu) mùže být, a èasto je, odmítnuto, zatímco vnitøní pozvání (které je

ZÁPAS O DUŠI 19 Èlovìk je vyvolen na základì víry. Svobodná lidská vùle mùže zamezit Duchu uplatnit Kristùv spásný èin. Duch svatý mùže pøivést ke Kristu jen ty, kteøí svolí, aby je vedl Svou cestou. Dokud høíšník neodpoví, Duch mu nemùže dát život. Boží milost není proto neodolatelná; mùže být, a èasto je, èlovìkem odmítána a maøena.

nabídnuto pouze vyvoleným) nemùže být odmítnuto - vždy povede k obrácení. Tímto zvláštním pozváním Duch neodolatelnì pøitahuje høíšníky ke Kristu. Pùsobení Ducha není možno odolat. Duch není omezován lidskou vùlí, Jeho úspìch není závislý na lidské spolupráci. Duch milostivì pùsobí, aby vyvolení høíšníci byli poslušní, spolupracovali, vìøili, èinili pokání, pøicházeli svobodnì a s radostí ke Kristu. Boží milost je neodolatelná, nikdy neselže, vždy konèí vítìzstvím tìch, kterým byla poskytnuta.

5. Odpadnutí od milosti Ti, kdo vìøí a jsou opravdovì spaseni, mohou ztratit svoje spasení, jestliže jejich víra selže. Ne všichni zastánci arminianismu v tomto bodì souhlasí.

5. Vytrvalost Svatých Všichni, kdo byli vyvoleni Bohem, vykoupeni Kristem a obdrželi víru od Ducha jsou vìènì spaseni. Jsou udržováni ve víøe mocí všemohoucího Boha, a proto vytrvají až do konce.

Podle arminianismu: Spasení je dosaženo spoleèným úsilím Boha (jenž pøevzal iniciativu) a  èlovìka (jenž musí odpovìdìt) lidská reakce je rozhodující èinitel. Bùh nabízí spasení každému, ale Jeho opatøení se stává úèinným jen pro ty, kteøí se prostøednictvím vlastní svobodné vùle rozhodnou s Ním spolupracovat a pøijmout Jeho nabízenou milost. V kritickém okamžiku hraje lidská vùle rozhodující roli. A  tak èlovìk, a ne Bùh, urèuje, kdo bude pøíjemcem daru spasení.

Podle kalvinismu : Spasení je dosaženo všemohoucí vùlí trojjediného Boha. Otec vyvolil Svùj lid, Syn Svoji smrtí vykoupil, Duch svatý uèinil Kristovu smrt úèinnou - pøivedl vyvolený lid k víøe a pokání, zpùsobil, že se Jeho lid ochotnì a s radostí podøizuje evangeliu. Celý prùbìh spasení (vyvolení, vykoupení, znovuzrození) je výhradnì Boží zásluha, darovaná pouze milostí. A tak Bùh, a ne èlovìk, urèuje, kdo bude pøíjemcem daru spasení.

Zamítnuto dortskou synodou Tento teologický systém byl obsažen v Remonstraci. Pùvodnì bylo tìchto pìt èlánkù v jiném poøadí. Remonstrace (protest) byla pøedložena arminiány holandské církvi v  roce 1610 k pøijetí. Byla však zamítnuta dortskou synodou roku 1619 jako nebiblická.

Potvrzeno dortskou synodou Tento teologický systém byl opìtovnì potvrzen dortskou synodou roku 1619 jako biblická doktrína spasení; byl tehdy poprvé formulován v pìti bodech jako odpovìï na pìt èlánkù Remonstrace a arminiánù. Od roku 1619 je znám jako pìt bodù kalvinismu.

20 ZÁPAS O DUŠI

Naše stanovisko ? Usilujeme, abychom se pravdì neustále blížili. Nedopusme, abychom se ukonejšili pøesvìdèením, že právì my jsme k pravdì plnì dospìli. Ten, kdo si myslí, že již dorazil, ten ztratil køesanský náboj a nikdy nekonèící dynamiku uèení Písma a stává se køesanem - statistou. Všech pìt bodù kalvinismu je sestaveno takovým zpùsobem, že jestliže pøijmeme jeden, platí všech pìt, a jestliže popøeme jeden, musíme popøít ètyøi zbývající. Zkuste si to promyslet. Být jedno, dvou, tøí, ètyø nebo ètyøi a pùl bodový kalvinista je nemožné. Buï jsme pìtibodoví kalvinisté, nebo nejsme kalvinisté vùbec. Polemika mezi Pelagiem a Augustinem Otázka, kterou se zabýváme, je o mnoho století starší než Kalvín (15091564) nebo Arminius (1560-1609). Základní prvky kalvinistického pohledu byly energicky obhajovány již Augustinem (354-430) v polemice s britským mnichem Pelagiem. Pelagius popíral prvotní høích - Adam byl jen špatný pøíklad. Dále uèil, že èlovìk mùže být ospravedlnìn, když sám od sebe uvìøí a dodrží zákon, jestliže bude vhodnì uplatòovat svoji absolutnì svobodnou vùli. Za toto byl Pelagius roku 416 zavržen katolickou církví jako kacíø. Pøedchùdce arministického pohledu myšlení mùžeme vystopovat až ke Klementovi Alexandrijskému. Ve 3. a 4. století byl zastáván mnoha církevními otci a do církve se vloudil skrze rozkladné humanistické filozofie. Augustin na druhé stranì uèil, že duchovní stránka povahy èlovìka utrpìla Adamovým pádem natolik, že nikdo není schopen dodržovat zákon, ani uvìøit evangeliu. Boží milostivý zásah regenerace je bezpodmíneènì nutný, aby byl èlovìk uschopnìn pochopit a pøijmout evangelium. Boží milost je darována pouze tìm, které Bùh pøedurèil k vìènému životu pøed založením svìta. Poèin víry tedy není založen na svobodné vùli èlovìka,

nýbrž na svobodné vùli Boha, jenž dává Svým vyvoleným nové srdce, které vìøí, èiní pokání a vytrvává až do konce. Semi-pelagianismus pøedchùdce arminianismu Arminius nesouhlasil s Pelagiem v  mnoha bodech, ale v uplatòování svobodné vùle se s Pelagiem nerozcházel. Polemika mezi Augustinem a Pelagiem byla tak prùkaznì pøesvìdèivá ve prospìch augustiniánské strany, že pelagianismus byl úplnì zpochybnìn a zhroutil se. Co však z pelagianismu dodnes žije, je svobodná vùle èlovìka v duchovní oblasti. Cassian (360-435) založil støední cestu, které se dnes øíká polo- nebo semi-pelagianismus. Semi-pelagianismus zachoval svobodnou vùli èlovìka v duchovní oblasti a z augustiniánského pohledu pøijal dìdiènost Adamova høíchu. Ti, kdo následovali Cassiana, vìøili, že prvotní hnutí vùle chtít vìøit vychází z pøirozenosti lidské mysli. Dále vìøili: "Mojí vìcí je chtít vìøit, Boží vìcí je, aby mi Jeho milost k víøe a spáse pomohla." Celý tento semi-pelagiánský pohled, založený Cassianem, se prakticky neliší od moderního arminianismu, tj. od pìti èlánkù Remonstrace. Kalvinismus - teologie reformace Vùdèí teologové protestantské reformace 16. století úplnì odmítli jak pelagianismus, tak semi-pelagianismus jako nebiblické uèení. Jak Augustin, tak reformátoøi vysoce cenili uèení o Boží svrchovanosti, naprosté mravní zkáze èlovìka a nepodmínìném vyvolení. Tyto doktríny byly šíøeny velikány jako byl Kalvín, Luther ("Otroctví vùle"), Zwingli, Melanchthon (který pozdìji pøestoupil do semi-pelagiánského tábora), Bullinger, Bucer a další. Reformace tkvìla také v klíèové otázce - zda je køesanství, co se týèe regenerace, náboženstvím naprosté závislosti na Bohu, nebo zda poèítá s lidským úsilím. Jinými slovy: Vìøíme, protože jsme znovuzrozeni, nebo abychom byli znovuzrozeni? Je Bùh pùvodcem pouze ospravedlnìní, nebo ospravedlnìní a víry?

Rozdíl mezi kalvinismem a arminianismem Nejdùležitìjší rozdíl je v chápání Boha a èlovìka. Kalvinista se dívá na Boha a èlovìka podstatnì jinak než arminián. Tyto pohledy se neliší v dùrazu na Boží nebo lidskou složku, pokud se regenerace (znovuzrození) týká, jak by se na první pohled zdálo, ale tyto pohledy se rozcházejí v obsahu. "K" pøedstavuje Boha, který regeneruje vyvolené høíšníky, "A" Boha, který umožòuje všem høíšníkùm, aby se svobodnì rozhodli, zda chtìjí, nebo nechtìjí být zachránìni a znovuzrozeni. "K" pøedstavuje tøi dokonalé a dokonané poèiny trojjediného Boha - Otec neodvolatelnì vyvolil pøedurèeného høíšníka, Syn definitivnì zajistil jeho vykoupení a Duch jej úèinnì a nezvratnì regeneruje - vymìní mu staré srdce za nové - høíšník je znovuzrozen. "A" pøedstavuje Otce, jehož objektem vykoupení je celé lidstvo, Syna, jenž všem lidem umožnil vykoupení, ale nikomu nezajistil, a Ducha, Jehož pozvání a volání se stává neúèinným, pokud ho lidé odmítnou. V "K" pohledu pracuje na znovuzrození jednostrannì (monergicky) jenom Bùh - nepodmínìným udìlením milosti; èlovìk nespolupracuje ani vírou, protože vìøí až po znovuzrození. V "A" pohledu spolupracují (synergicky) na znovuzrození Bùh - nabídkou znovuzrození, a pøirozený èlovìk vírou pøed znovuzrozením. V "K" pohledu všechna sláva náleží pouze Bohu, žádnému pøirozenému èlovìku: Pøirozený èlovìk nemùže pøijmout vìci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemùže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. (1. Korintským 2,14) V "A" pohledu sláva náleží Bohu, jenž inicioval možnost znovuzrození, a pøirozenému èlovìku, jenž tuto možnost realizoval svojí touhou po Bohu a vírou.

ZÁPAS O DUŠI 21

"K" vidí pøirozeného èlovìka duchovnì mrtvého, naprosto neschopného jakéhokoliv pøiblížení se Bohu. "A" vidí pøirozeného èlovìka jen duchovnì nemocného, deformovaného, ale ještì schopného k Bohu nìjak, i s pomocí Boží, volat a reagovat. "K" se dívá na lidskou vùli jako na otroka naprosto zvrácené tìlesné pøirozenosti èlovìka. Vùle mùže ze zvráceného srdce zvolit jen duchovní zlo, tj. úprk od Boha. "A" nevidí naprostou zvrácenost lidského pøirozeného srdce, proto vùle mùže ještì volit ze srdce buï duchovní dobro, tj. pøijmutí Krista, nebo zlo, tj. útìk od Krista. "K" uznává totální závislost pøirozeného èlovìka na Bohu. "A" vyznává jistý stupeò pøirozené lidské svébytnosti. Prosím, nedovolme, abychom byli citovì ovlivnìni teologickými pojmy, dovolme, abychom byli ovlivnìni biblickým uèením. Moje modlitba je s vámi, kdo toužíte po hlubším poznání Boží velikosti. Nejèastìjší pøedmìt mé modlitby je, abychom všichni správnì pochopili Písmo. V pøedešlých dvou èíslech ZODu jsme si obšírnì podložili biblickými verši první a druhý bod kalvinismu. V èísle 60 "O zkaženosti èlovìka" a v  èísle 61 to bylo "Boží vyvolení". V  následujících èíslech 63, 64 a 65 postupnì probereme a podložíme biblickými verši zbývající tøi body, viz tabulka. Poslední poznámka: Prosím, nezjednodušme reformovanou teologii pouze na tìchto pìt bodù kalvinismu, jež byly jen odpovìdí na pìt èlánkù Remonstrace. Reformovaná teologie, je mnohem obšírnìjší... Napsal a z rùzných materiálù sestavil -pstR.C. Sproul: "Willing to Believe", "Chosen by God", "Grace Unknown" D.N. Steele and C.C. Thomas: "The Five Points of Calvinism" "Webster's Dictionary"

22 ZÁPAS O DUŠI

PODVOJNÉ

PØEDURÈENÍ?

Toto pojednání odpovídá na jeden bod ze zápisu sejití bratøí, kde se mimo jiné probíral obsah "Zápasu o duši": Obsahovì posuv v obsahu, zejména v biblické oblasti - pøevzato uèení kalvinismu. Odchylky od našeho uèení jsou v oblasti: zdùrazòuje se predestinace (nejen ke spasení, ale i zatracení). Celých šestnáct èi sedmnáct let svého køesanského života jsem mìl problémy s pøedurèením a øešil jsem je velmi povrchnì - tedy vùbec. Dùvod byl jednoduchý. Pøipustím-li, že Bùh nìkoho pøedurèuje ke spasení, potom jiného pøedurèuje k zatracení - to je to, co nazýváme podvojné pøedurèení. Dlouho jsem na tuto nelehkou otázku hledal odpovìï. Teprve návrat k otcùm reformace mi pøinesl uspokojující odpovìï. Znal ji již Augustin ne pøed šestnácti lety, ale stoletími! Problém predestinace nevìzel v  Bohu, ale v mém antropocentrickém chápání evangelia. Predestinace nebo podvojné pøedurèení zní zlovìstnì. Pokud uvažujeme o pøedurèení k vìènému životu - to je ještì pøijatelné, ale pøedurèit kohokoliv k zatracení, to je nemyslitelné! Pøed takovým naøèením musíme Boha plného lásky ochránit a pøed takovou teologií varovat! Proto nìkdo radìji vìøí jen v pøedurèení ku spasení, jiný pøijímá arminiánské stanovisko, že všichni lidé mají šanci, když pozitivnì odpoví na láskyplné a nenásilné namlouvání Ducha svatého. Jestliže existuje pøedurèení ke spáse, a ne každý je spasen, potom se musíme podívat i na druhou stranu mince. Jestliže mluvíme o Jákobovi, potom nesmíme zapomenout na Ezaua. Následující øádky v žádném pøípadì nevyèerpávají problematiku podvojného pøedurèení. Je to pouze zjednodušený princip, náprstek živé vody nabraný z oceánu Božího tajemství.

Symetrické a nesymetrické pøedurèení Symetrický pohled je založen na principu symetrie. Bùh zasahuje aktivnì u vyvolených i zatracených. U vyvolených aktivnì tvoøí nová srdce, která kypøí, dodává jim živiny a oživeným srdcím skýtá rùst ovoci dobrých skutkù. V zatracených srdcích se stejným symetrickým úsilím èiní aktivnì opak. Srdce zatvrzuje, aby byla stále zatvrzelejší, aby kamenìla a nemohla pøinést úrodu ovoce Ducha svatého. Ve vyvolených z jakéhosi duchovnì neutrálního stavu aktivnì stvoøil víru, v zatracených ze stejné duchovní neutrality aktivnì stvoøil nevíru. Princip symetrického chápání pøedurèení vznikl na základì veršù, v nichž Bùh tvoøí pravému Izraeli nová masitá srdce, obøezává stará kamenná, ale i zatvrzuje (faraonovi) nebo, že stvoøil svévolníka ke svému cíli. Symetrickému pøedurèení se nesprávnì a hanlivì øíká hyperkalvinismus. Kalvín nikdy symetrické pøedurèení neuèil a symetrické pøedurèení nebylo nikdy uèením reformace. Kdyby symetrické pøedurèení bylo platné, potom by byl Bùh nad jakoukoliv pochybnost také autorem høíchu. V Bohu však není nejmenší tmy. Chápat pøedurèení ke spasení a zatracení jako symetrické poèiny Boha je antikalvinismus. To je hlavní dùvod, proè lidé úpornì odmítají biblické uèení o predestinaci. Cítí potøebu chránit Boha z naøèení, že je autorem høíchu. Kdyby bylo symetrické pøedurèení pravdivé, potom by Bùh vkládal zlo do srdcí jinak mravnì neutrálních a celkem slušných lidí. Naprostá vìtšina tìch, kdo chápou obì predestinace symetricky, obejme arminianismus; menšina pøijme symetrickou predestinaci, což je nepøedstavitelné - chápat Boha, který aktivnì zpùsobuje zlo zatvrzováním srdcí! Symetrie v podvojném pøedurèení je nesoudržná doktrína, kterou jsem sám, díky nepochopení, dlouhá léta odsouval do ztracena.

Podvojnému pøedurèení se ale nemùžeme vyhnout, protože jej Bible výslovnì uèí. Abychom pochopili reformovaný pohled na podvojnou predestinaci, která je, jak již tušíte, asymetrická, musíme nejprve pochopit kritický rozdíl mezi Božím pozitivním a negativním usnesením. Pozitivní Boží usnesení, naøízení, výnos, dekret, je, že Bùh aktivnì a pozitivnì zasahuje do lidských srdcí. Pozitivní Boží usnesení je Jeho zámìr pro zdar Božího království a Jeho dobrá práce. Vše dobré, co èlovìk dìlá, je Boží zásluha a sláva. Negativní Boží usnesení je skuteènost, kdy je Bùh pasivní, nezasahuje do lidských srdcí, pøechází je, a ponechává pøirozené lidi na pospas vlastní vùli. Dá jim více "svobody", což se projeví vyšším sebezotroèením a závislostí na zvrácených touhách. Bùh v jejich srdcích zlo nebo nevíru netvoøí, nikoho nenutí høešit.

ZÁPAS O DUŠI 23

Negativní Boží usnesení je také Jeho zámìr pro zdar Božího království a zlá práce lidí. Vše zlé, co èlovìk dìlá, je jeho vlastní vina, hanba a zodpovìdnost. V asymetrickém reformovaném nebo kalvinistickém chápání je Boží výnos spasení pozitivní, Boží výnos zavržení je ale negativní. Jinými slovy podvojné pøedurèení je pozitivní - negativní. Bùh je pro spasené aktivní v zámìrech i v akcích, tj. dobré skutky, vèetnì hledání a vykroèení k Božímu svìtlu, pøipravuje v èlovìku Bùh. Pro zavržené je také aktivní v zámìrech, ale pasivní v  akcích, tj. zlé akce a odmítání Boží milosti èiní èlovìk sám. V symetrickém antikalvinistickém chápání je Boží výnos spasení pozitivní, Boží výnos zavržení je také pozitivní. Podvojné pøedurèení je pozitivní pozitivní. Bùh je pro spasené i zavržené aktivní v zámìrech a vždy i v akcích, tj. dobré i zlé akce tvoøí v èlovìku Bùh.

PODVOJNÉ PØEDURÈENÍ REFORMOVANÝ KALVINISTICKÝ ASYMETRICKÝ POHLED

BOŽÍ ZÁMÌR

BOŽÍ PØEDURÈENÍ BOŽÍ AKCE

SPASENÍ

ZAVRŽENÍ

pozitivní aktivní, tvoøí víru a pøipravuje dobré skutky

aktivní

ARMINIÁNSKÝ ANTIKALVINISTICKÝ SYMETRICKÝ POHLED SPASENÍ

ZAVRŽENÍ

negativní

pozitivní

pozitivní

pasivní, ponechává høíšníky na pospas jejich zotroèené vùli

aktivní, tvoøí víru a pøipravuje dobré skutky

aktivní, tvoøí nevíru a pøipravuje zlé skutky

aktivní

aktivní

aktivní

24 ZÁPAS O DUŠI

Zatvrzení faraonova srdce Bible uèí, že Bùh zatvrzuje srdce. Typickým pøíkladem je stupòované zatvrzování faraonova srdce: Ty mu povíš všechno, co ti pøikážu, a  Áron, tvùj bratr, bude mluvit s  faraonem, aby propustil Izraelce ze své zemì. Já však zatvrdím faraonovo srdce a uèiním v egyptské zemi mnoho svých znamení a zázrakù. Farao vás neposlechne, ale já vložím na Egypt svou ruku. Vyvedu zástupy svého lidu, syny Izraele, z  egyptské zemì, ale ji postihnu velkými soudy. Egypané poznají, že já jsem Hospodin, až vztáhnu svou ruku na Egypt a vyvedu Izraelce z  jejich støedu. (Exodus 7:2-5) Bùh zatvrdil faraonovo srdce pro svoji slávu, jako znamení Egyptu i Izraeli, a  také proto, aby dosáhl záchranné akce, jež v konci koncù je dalším èlánkem øetìzce vedoucího k Jeho vìènému království. Jak ale mùže Bùh posléze trestat faraona za jeho zlé èiny, když to byl On sám, kdo mu nejprve zatvrdil srdce? Je to spravedlivé? Neèiní vlastnì ten, kdo vìøí, že Bùh zatvrzuje srdce, z Boha pùvodce zla? Tak to vidí každý, kdo se dívá na predestinaci symetricky (a se týká spasení, zatracení nebo jen skutkù, které k tìmto koneèným stavùm vedou). Pavel napsal køesanùm v  Øímì, kteøí smýšleli po lidsku, tedy symetricky: Jestliže však naše nepravost dává vyniknout spravedlnosti Boží, co k  tomu øekneme? Není Bùh, po lidsku øeèeno, nespravedlivý, když nás stíhá svým hnìvem? (Øímanùm 3:5) Klíè k odemknutí této "záhady" jsme si již výše pøipravili a pøiblížili. Vše záleží na tom, jak chápeme "zatvrzování". Existují jen dva zpùsoby, jak dosáhnout jakéhokoliv zámìru. Jde to buï aktivním, nebo pasivním zpùsobem. To platí i v našem každodenním životì. Nìèeho dosáhneme buï aktivnì, že se do vìci sami vložíme a zmìníme nežádoucí

stav, nebo, jak se lidovì øíká, necháme vìc "vyhnít", pøenecháme aktivitu jiným, když pøedpokládáme, že se vìc vyøeší v souladu s naším zámìrem. Aktivní Boží zatvrzování faraonova srdce by znamenalo, že by Bùh aktivnì pracoval v hlubokých komnatách jeho srdce a tvoøil by v nìm nové zlé zámìry, které by faraonova vùle nutnì uskuteèòovala, protože vùle je vždy vykonavatelkou tužeb srdce. Potom by autorem zlých "faraonových" poèinù byl bezesporu Bùh sám. Pasivní Boží zatvrzování je nìco úplnì jiného. Bùh nepøedpokládá jako my, jak se vìci budou vyvíjet, Bùh pøesnì zná høíšné touhy všech srdcí. Vše, co Bùh musí udìlat, aby pasivnì zatvrdil vybrané srdce, je, že ponechá volnost høíšníkovi. Ten již vykoná špinavou práci sám, ale ponese za ni odpovìdnost, i když jeho zlý èin naplnil Boží zámìr. Bible poskytuje nepøeberné množství pøíkladù, jež potvrzují koncepci pasivního Božího soudu. Boží obecná milost Abychom plnì pochopili pasivitu a  aktivitu Božích vyhlášení, musíme si nejprve vysvìtlit, co míníme pojmem "Boží obecná milost". To je ta milost, z  níž mají všichni lidé bez rozdílu, a vyvolení nebo zavržení, užitek. Obecná milost zùstává stále milostí. Není to ani Boží povinnost, ani nᚠnárok. Bùh ji uplatòuje, protože chce, ne proto, že by musel. Kdyby ji v tomto okamžiku odòal, vše by se zhroutilo, a pøesto by to byl spravedlivý soud. Bùh nás udržuje z milosti, pøestože si jeho "podržení" nezasluhuje ani jeden z nás. ...protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a d隝 posílá na spravedlivé i nespravedlivé. (Matouš 5:45) Proto i ti, kteøí se Bohu vysmívají, mají dostatek chleba, ošacení, støechu nad hlavou, zdraví, všemožné vìci pro potìšení, jsou nadáni rùznými talenty a  umìleckými sklony, zruèností, inte-

lektem, žijí v prostøedí, kde stromy okyslièují vzduch a prameny pitné vody vyvìrají ze zemì. To je jen èást "Boží obecné milosti", která více ménì slouží všem lidem bez rozdílu. Celý tento svìt je obrazem Boží obecné milosti - a jdeme do opery, zoologické zahrady, na operaci mozku, tìšíme se z pøátelství, nebo vidíme lásku v pohanské rodinì. Mùj lékaø o mne peèuje s porozumìním jen proto, že jej Bùh omývá Svou obecnou milostí. Vše dobré, co konáme, a jsme lidé pøirození nebo novìzrození, je Boží zásluha a Sláva. Nikdo, a Boha uznává nebo ne, se nemùže vychloubat vlastní dobrotou, dokonalostí nebo dokonce sobìstaèností! Nejdùležitìjší složku Boží obecné milosti si však uvìdomuje jen málokdo. Je to Bùh, kdo neustále udržuje lidské zlo na uzdì, aby nekontrolovanì neexplodovalo. Zajisté i hnìv èlovìka chváliti tì musí a ostatek zuøivosti zkrotíš. (Žalm 76:10) Z tohoto verše negativní pøedurèení k  záhubì nebo pasivní zatvrzování pøímo vystupuje. Pøirozený èlovìk je duchovnì mrtev, je duchovnì naprosto zruinován, proto je schopen každého zla. Prosím pøeètìte si èlánek "O zkaženosti èlovìka" v ZOD 60 na stranì 10. Naprostou duchovní zkaženost definovala dortská synoda takto: "Naprostá neschopnost - naprostá mravní zkáza: Z dùvodu lidského pádu je èlovìk neschopen vlastní silou pøijmout evangelium. Høíšník je mrtvý, slepý a hluchý k Božím vìcem. Jeho vùle není svobodná, je otrokem své høíšné povahy, proto si v duchovní oblasti nezvolí - ve skuteènosti ani nemùže - dobro nad zlem. Jeho srdce je nejúskoènìjší a zoufale zkorumpované. Má-li být høíšník pøiveden ke Kristu, je zapotøebí o mnoho více než jen pomoci Božího Ducha - je zapotøebí regenerace (znovuzrození), skrze niž Duch høíšníka duchovnì obživí a dá mu novou povahu. Víra není lidským podílem spasení, je to dar a je nedílnou souèástí

ZÁPAS O DUŠI 25

Božího spasení - je to Boží dar høíšníkovi, není to høíšníkùv pøíspìvek Bohu." Boží obecná milost, jež svazuje zlo, je zde pøedevším pro Boží Slávu a Jeho Království. Zlo, které na svìtì je, by mohlo být totiž nepøedstavitelnì horší než to, které dnes Bùh povoluje satanovi, démonùm a lidem. Bùh drží lidské zlo na uzdì. Proto ustanovil veškerou vládní moc: zákony, soudnictví, policii, která nenese meè nadarmo. Danì se platí vládcùm, aby vynucovali právo tøeba i meèem. Bible jasnì uèí, že danì se neplatí proto, aby se pøerozdìlovalo bohatství - nuzným máme dávat z lásky, ne z povinnosti. Vlády patøí do Boží obecné milosti. Èlovìk, protože je naprosto zkažen, musí mít nad sebou Bohem ustanovené vlády, které jej mají ochraòovat. Abychom nemohli nekontrolovanì a svobodnì vylít ze svých srdcí, co v nich skuteènì je, Bùh nás všechny svou obecnou milostí drží na co nejkratší uzdì. Jen díky tomu svìt není tak hrozný, jak by mohl být. Otázkou není, proè Bùh dopouští tolik zla; otázkou je, proè uplatòuje tolik trpìlivé obecné milosti, že v nás zbytek zuøivosti ještì krotí? Proè stále shovívavì snáší ty, kteøí stejnì propadli Jeho hnìvu? Proto, aby na spasených i zatracených ukázal svoji moc a slávu , která vede k Jeho vítìznému Království. ...Bùh snášel s velikou trpìlivostí nádoby hnìvu, pøipravené ke znièení, protože chtìl ukázat hnìv a oznámit svou moc. (Øímanùm 9:22) Kdyby Bùh povolil uzdu jen o nìco více, ale zdaleka ne úplnì, život na této zemi by byl nesnesitelný. Znièili bychom se navzájem. Všichni známe plno "dobrých" lidí. Jsou dobøí, protože je jejich podstata dobrá? Nebo proto, že je Bùh "omezuje" natolik, že nemohou "svobodnì" vylít ze srdce to, co v nìm skrývají? Jsme-li slušní lidé, tak to jenom proto, že Bùh drží každého z nás na krátké uzdì, jsme ponoøení v Boží obecné milosti. To, že vnímáme "dobro" pøirozenì høíšných lidí, není jejich, ale

26 ZÁPAS O DUŠI

Boží zásluha. Bùh i nevyvolené ve své obecné milosti stále udržuje od úplného propadu a okamžité zkázy. Mìjme biblickou perspektivu Boha a èlovìka: ... A se ukáže, že Bùh je pravdivý, ale 'každý èlovìk lháø', ... (Øímanùm 3:4) Jak vidí pøirozenou "dobrotu" lidí Písmo? A cokoli není z víry, je høích. (Øímanùm 14,23) To je krajní obvinìní všech "ctností" pøirozených lidí, které nepramení ze srdce, jež je pokorné a závislé na Boží milosti. Hrozné postavení lidského srdce nebude nikdy rozpoznáno lidmi, kteøí toto postavení vnímají pouze ve vztahu k druhým lidem. Výše uvedený verš dává jasnì najevo, že zkaženost je naše postavení pøedevším ve vztahu k Bohu a až na druhém místì ve vztahu k lidem. Pokud nezaèneme na tomto místì, nikdy nepochopíme úplnost naší pøirozené zkaženosti a bezmocnost. Vše, co Bùh udìlá, když má v zámìru zatvrdit èísi srdce, je to, že mu jen o  nìco povolí uzdu, dá mu vìtší prostor pùsobení a dotyèný se okamžitì rozbìhne smìrem pryè od Boha. Když Bùh pasivnì, ale kontrolovanì nìkomu zatvrzuje srdce, neomezí mu svobodu, naopak, dá mu více svobody. Takový èlovìk, protože je duchovnì mrtev, nemùže jinak než svobodnì poslouchat své srdce, jež je nejúskoènìjší. Kdopak je zná? První, kdo nezná vlastní srdce, jsem já sám. Naše modlitba - "ale zbav nás od Zlého", není bez obsahu. Jinými slovy øíká: Bože, nepovol - drž moji tìlesnou "svobodu" na uzdì. Se studem vzpomínám na dobu, kdy jsem øíkal nebo napsal, že jsem hledal a  rozhodl se pro Pána Ježíše Krista ze své svobodné vùle, døíve než mne znovuzrodil. Cožpak mùže tìlesný èlovìk chápat vìci Božího Ducha?! Svobodnì, "utržen" z Boží uzdy, poslouchaje své srdce zotroèené høíchem, bych tryskem uhánìl co nejdál od Pána až do úplného odlouèení - což je peklo. Peklo je naprostá ohnivá svoboda od Pána. Když Bùh pøirozeným lidem

povolí provaz, aby se svobodnì rozbìhli, tak se na nìm sami, bez nátlaku a svobodnì obìsí jako Jidᚠa nemohou vinit Boha, že jim dal svobodu! Bùh žádné zlo v lidských srdcích netvoøí. Chci, aby nám všem bylo jasno. Po regeneraci, po znovuzrození, Bùh již nikoho v duchovní oblasti nedrží milosrdnou silou obecné milosti na uzdì, ale ponechává plnou svobodu, protože znovuzrozený dostal nové srdce, které opravdovì touží po Bohu, a chce svobodnì zùstávat u Pána. Znovuzrozený pozná, když se klopýtnutím od Pána odchýlí. Bùh aktivnì, svou zvláštní (ne obecnou) milostí, pøipravuje nové dobré skutky v srdcích svých vyvolených. Oni jsou Jeho zvláštní lid, který si buduje pro sebe. Oni je s radostí uskuteèòují vùlí, protože ta nikdy nejde proti srdci. Obecná milost projevovaná pøirozeným lidem je pozitivní, protože Bùh omezuje zlo, neguje negativum. Ve skuteènosti Bùh obecnou milostí neustále udržuje jejich srdce ve zkrocené zuøivosti - jejich pravá povaha je nekontrolovaná zuøivost. Udìlení lidské "svobody" (omezení krocení zuøivosti) je Jeho spravedlnost a soud. Zvláštní milost je také pozitivní, protože tvoøí dobro, èiní pozitivum pozitivnìjším. Udìlení Boží svobody je Jeho zvláštní milost ke spasení. Bùh nekoná nic negativního. Jeho negativní zavržení je ve skuteènosti positivní akce, mínus krát minus je plus. Dìjiny, pøítomnost i budoucnost, jsou a musí být stanoveny Bohem. Kdyby je ustanovovaly svobodné vùle lidí, dávno by už bylo všechno v pekle a vyvolení by nikdy nedospìli do vìèného Božího království. Všichni lidé jsou urèeni skrze obecnou milost k užitku Kristova køíže. Bùh je ochráncem všech, Spasitelem jen vìøících. Proto se namáháme a zápasíme, že máme nadìji v živém Bohu, který je Spasitel (ochráncem NBK) všech lidí, zvláštì vìøících. (1. Timoteovi 4:10)

Bùh je opravdu jistým zpùsobem "Spasitelem" svìta. Všichni lidé tedy nejsou urèeni k dobrodiní plynoucí z Kristova køíže týmž zpùsobem. Všechno Boží milosrdenství - vycházejícím sluncem poèínaje, pøes omezování lidské zvrácené svobody, až po kázání evangelia po celém svìtì konèe - je možné jen kvùli køíži. Bùh vyvolil svùj lid kvùli Sobì. Kvùli vyvoleným byl Ježíš ukøižován, a kvùli vyvoleným udržuje celý svìt v obecné milosti než vejde plný poèet pohanù. Kvùli køíži a vyvoleným se tìší znaèné obecné milosti i ti, kteøí propadli Jeho hnìvu. Zámìrné pasivní Boží zatracení Podívejme se na nìkolik pøíkladù. Satan, démoni a pøirození lidé, ti všichni jsou zamìstnanci Boha. Èím vìtší svìtská moc jim byla dána, tím významnìjší Boží historii uskuteèòují. Øíká se, že moc korumpuje, a absolutní moc korumpuje absolutnì. Taková rèení mají svùj dùvod - historie nezná mnoho osvícených absolutních vládcù. A to byl Stalin, Hitler, Achašveróš nebo faraon. Tito neobyèejní smrtelníci mìli ve svých královstvích nesrovnatelnì volnìjší ruce než obyèejní smrtelníci. Rozhodovali o životì a smrti svých poddaných. Bùh zámìrnì uvolnil tlak své ruky, která tyto vládce udržuje v mezích. Jejich srdce zuøivì explodovalo, aby nevìdomky vyplnilo historii urèenou Bohem, která vede v konci koncù k Božímu království. O faraonovi jsme se již zmínili. Ten vykonal dobrou Boží vùli svojí zlou vùlí. Jako každý jiný èlovìk, byl v Božím zámìru, oslavil svým zlým konáním Boha, aniž by sám chtìl nebo o tom vìdìl. Vševìdoucí a Všemohoucí nemùže zùstat neoslaven jakýmkoli našim èinem, zlým nebo dobrým. Kdyby jen jeden èin nebo událost nebyl souèástí Jeho zámìru, nebyl by Bohem, protože by ztratil kontrolu nad vším co je. Další pøíklad je JidᚠAni satan, ani farizejové, ani Pilát, ani dav, ani Jidᚠneustanovili, že v historii, v èase a prostoru bude ukøižován Syn

ZÁPAS O DUŠI 27

Boží, druhá osoba Boží svaté trojjediné hlavy, jenž úèinnì vykoupil Svùj svatý lid. Jak by mravenèí stvoøení mohlo nìco takového uèinit? Ukøižování Stvoøitele ustanovil pøece Bùh Otec, jenž tento svatý lid vyvolil! Byl k tomu pøedem vyhlédnut pøed stvoøením svìta a pøišel kvùli vám na konci èasù. (1. Petr 1:20) Ukøižování Pána Ježíše Krista byl Boží zámìr, ne lidský. Bùh je vždy a bez výjimky aktivní v zámìrech v celé historii od posledního neutrina až po ukøižování svého Syna. Pøece si nepøejeme, aby se cokoliv pøihodilo bez Jeho dopuštìní. Když Bùh pasivnì zatvrzuje srdce, velmi èasto (ne-li vždy), používá k zprostøedkování této práce satana. Satan je bohem a otcem všech pøirozených lidí, i  tìch, kteøí jsou pøedurèeni ke spasení, ale nebyli ještì znovuzrozeni. I vyvolení spasení jej pøed svým duchovním znovuzrozením, ve své tìlesné pøirozenosti poslouchají. Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z poètu Dvanácti. Odešel, aby se domluvil s veleknìžími a veliteli stráže, že jim ho zradí. (Lukᚠ22:3-4) Satan ovlivnil svého syna Jidáše. Jidᚠuposlechl svého otce a pána nadzemských mocností. Bùh nezbavil Jidáše od Zlého, jak se máme modlit, ale dopustil, aby do Jidáše vstoupil. Bùh pasivnì zatvrzuje satana i Jidáše. Každý koná to, co v nìm již je. Bùh dá více svobody satanovi, ten dá tolik svobody, kolik mu je dovoleno Bohem, svým synùm a poddaným, a je to Jidáš, nebo Franta ze Lhoty. Všichni, kdo patøí svìtu, tedy celý svìt, leží v tom Zlém. Dìti Boží nejsou ze svìta, patøí Bohu a  Jeho království. Víme, že jsme z Boha, kdežto celý svìt je pod mocí Zlého. (1. Jan 5:19) Jidᚠmìl pøedurèený úkol, za který nese vìèné následky, protože zradil dobrovolnì. Bùh mu zradu do srdce nenaoèkoval, tu tam už mìl. Ani by o ní "nevìdìl", kdyby Bùh nedopustil, aby si

28 ZÁPAS O DUŠI

Jidᚠsvé vìrolomné srdce sám ohmatal. Bùh mu dal jenom více svobody, Bùh stáhl èást své obecné milosti, které se tìší všichni vèetnì satana. Bùh Jidáše pasivnì zatvrdil, negativnì zatratil (což je pozitivum) a souèasnì nad ním vykonal svùj spravedlivý neodvolatelný soud. Bùh Jidáše do nièeho nevmanipuloval, Jidᚠpo uvolnìní Boží obecné milosti vykonal svùj úkol - utíkal v souladu se svojí svobodnou vùlí od Boha (zradil Jej) ke svým tøiceti støíbrným... Vìdomí vlastní slabosti vidím ve slovech modlitby: neuveï nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého! Každý z  nás lidí by mohl stát na Jidášovì místì, kdyby nám Bùh odepøel jen trochu své obecné milosti. Jste spokojeni sami se sebou, považujete se za docela slušné a lidsky øeèeno dobré lidi? Dìkujte s pláèem a tøesením za Jeho obecnou milost, jež vás vyzvedla a udržuje bez vaší zásluhy vysoko nad dnem, protože On tomu tak chce, Jeho rada tak rozhodla kvùli Nìmu, ne kvùli vám! Hnìv èlovìka bez výjimky musí chválit Boha! Každý úkol je urèen, ale On vždy vítìzí! Jidᚠmìl pøedem urèený úkol. Kdyby Boží pasivní zatvrzení nebo zatracení Jidáše selhalo, kdyby se Bùh pøepoèítal v dávkování "svobody" v satanovì a Jidášovì srdci, celý zámìr spásy by se zhroutil, všichni pøedurèení by byli bez Spasitele a bùh by nebyl Bohem. Jidᚠbyl jen koleèkem, jen jedním z myriád èlánkù, které vedly k uskuteènìní Boží historie - k ukøižování Božího Syna. Ježíš mu odpovìdìl: "Pøíteli, konej svùj úkol!" Tu pøistoupili k Ježíšovi, vztáhli na nìho ruce a zmocnili se ho. (Matouš 26:50) Jidáš, tak jako každý jiný zlosyn, dal svým zlým èinem prùchod Boží slávì. Nikdy nebylo, aby Jidášùv specifický úkol nebyl Bohu znám: "Ale nìkteøí z vás nevìøí." Ježíš totiž od poèátku vìdìl, kteøí nevìøí i kdo je ten, který ho zradí. (Jan 6:64)

Bùh pasivnì uèinil a aktivnì stvoøil vše, co bylo Jeho zámìrem. Jeho konání nemá nejmenšího stínu zla, je jen dobré, spravedlivé a vždy k Jeho slávì: Hospodin všecko uèinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému. (Pøísloví 16:4) Každý, kdo je Božím dítìtem, není jím proto, že se svobodnì a lidsky rozhodl, ale proto, že si jej Bùh stvoøil a uhnìtl pro sebe a pro svoji slávu: ...každého, kdo se nazývá mým jménem a koho jsem stvoøil ke své slávì, koho jsem vytvoøil a uèinil. (Izajᚠ43:7) Pøíklad Jóba Biblický text nám názornì ukazuje, jak Bùh uvolòuje satana, jak mu poskytuje vìtší, pøesto však omezenou svobodu. Bùh povolil satanovi uzdu, aby se dotkl Jóbova zdraví, ale ne života. ... "Ale jen vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, hned ti bude do oèí zloøeèit." Hospodin na to satanovi odvìtil: "Nuže, mìj si ho v  moci, avšak ušetøi jeho život." (Jób 2:5-6) Satan má jen tolik svobody, kolik Bùh dopustí. Satan nemùže nikoho více svádìt ani nikomu více škodit, než Bùh dopustí. Každý pøirozený èlovìk podlehne satanovi jen natolik, kolik obecné milosti mu bylo Bohem vymìøeno. Jób vydržel jenom proto, že jej nemohla opustit Boží zvláštní spásná milost vyhrazená pro Boží lid, pøestože obecnou milost Bùh Jóbovi v jistých oblastech znaènì omezil - vždy vše ztratil, vèetnì dìtí. Bùh používá zlé, "osvobodí" je od Sebe Samého prostøednictvím satana, aby vykonali skrze svou vùli Jeho zámìr. Bùh ale nikomu zlo nevnucuje. Jeho akce je vždy v konci koncù spásná, vykupující a vítìzná nad zlem. Satanovo, démonské a lidské zlo nemùže omezit Boží svrchovanost, protože jejich zlo je v Božím poddanství - pracuje pro Boha, aniž by si to ti zlí uvìdomovali. Nakonec Bùh pøemùže smrt.

Což se smí sekera holedbat nad toho, kdo jí seká? A pila povyšovat se nad toho, kdo jí øeže? Jako by metla mohla švihat toho, kdo ji zvedá, nebo hùl se vynášet, že není døevo." (Izajᚠ10:15) Znovu chci zdùraznit, aby nedošlo k nedorozumìní, že výše uvedený text musíme vidìt v souvislosti pasivního pøedurèení. Bùh pasivnì seká, øeže, švihá nebo zvedá hùl. Verše si nemohou protiøeèit. Bùh je Ten, kdo uvolòuje; negativnì aktivní jsou satan, démoni a  lidé. Devátá kapitola Øímanùm zasluhuje zvláštní pozornost Uveïme si nìkolik veršù zatím bez rozboru: (9) Slovo zaslíbení zní takto: ,V urèený èas pøijdu, a Sára bude mít syna.' (10) A nejen to: Také Rebeka mìla obì dìti z téhož muže, z našeho praotce Izáka; (11) ještì se jí nenarodily a nemohly uèinit nic dobrého ani zlého. Aby však zùstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo pøedem rozhodnuto (12) a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned øeèeno, že starší bude sloužit mladšímu. (13) Nebo je psáno: 'Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.' (14) Co tedy øekneme? Je Bùh nespravedlivý? Naprosto ne! (15) Mojžíšovi øekl: ,Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.' (16) Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává. (17) Písmo pøece øíká faraónovi: 'Vyzdvihl jsem tì, abych na tobì ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.' (18) Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, èiní zatvrzelým. (19) Snad mi øekneš: "Proè nás tedy Bùh ještì kárá? Mùže se vùbec nìkdo vzepøít jeho vùli?" (20) Èlovìèe, co vlastnì jsi, že odmlouvᚠBohu? Øekne snad výtvor svému tvùrci: "Proè jsi mì udìlal takto?" (21) Nemá snad hrnèíø hlínu

ZÁPAS O DUŠI 29

ve své moci, aby z téže hroudy udìlal jednu nádobu ke vznešeným úèelùm a druhou ke všedním? (22) Jestliže Bùh chtìl ukázat svùj hnìv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hnìvu a byli urèeni k záhubì, (23) stejnì chtìl ukázat bohatství své slávy na tìch, nad nimiž se smiloval a které pøipravil k slávì - (24) na nás, které povolal nejen ze židù, ale i  z  pohanských národù. (25) Jak je psáno u Ozeáše: Lid, který není mùj, povolám za svùj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou. Tyto verše zasluhují zvláštní pozornost. Jenom symetricky chápající mohou namítat: "Proè nás tedy Bùh ještì kárá? Mùže se vùbec nìkdo vzepøít jeho vùli?" Snad Bùh dá a v blízké budoucnosti se soustøedíme právì na pøedešlé verše. Závìr Ne každý èlovìk je pøedurèen ke spasení. Z toho vyplývá, že jsou nìkteøí vyvolení a jsou i ti, kdo nejsou vyvoleni. Pøedurèení je "podvojné". Musíme být nadmíru obezøetní, abychom nechápali pøedurèení symetricky. Bùh netvoøí høích v srdcích høíšníkù. Vyvolení obdrží milost, jež nepopírá spravedlnost; nevyvolení obdrží spravedlnost. (A nám ani na mysl nepøijde: Když nemohou obdržet milost všichni, tak a radìji nikdo!) S nikým Bùh nenaloží nespravedlivì. Boží pasivní zatvrzování srdcí je trest za høích, který je v srdci høíšníka skuteèností. (Kdo køivdí, a køivdí dál... Zj. 22:11) Boží volba vyvolených je naprosto svrchovaná, tj. nepodmínìná žádnou akcí (ani skutkem víry) duchovnì mrtvého èlovìka. Ani jedno Boží rozhodnutí však není nahodilé - je podmínìno Jeho svatou povahou, rozhodnutím Jeho trojjediné rady - co se Mu líbí, to uskuteèní! Ch. H. Spurgeon byl tøicet let pastorem sboru Metropolitan Tabernacle v Londý-

30 ZÁPAS O DUŠI

nì. Byl jedním z nejváženìjších pastorù své doby. Jeho kázání mìlo moc získávat duše pro Krista. Ale jaké bylo jeho evangelium, které drželo tisíce lidí v okouzlení každý týden a mnohé pøivedlo ke Spasiteli? "Podle mého názoru neexistuje žádné kázání Krista, toho ukøižovaného, pokud nekážeme to, co se v tìchto dnech (1897 pozn. pøekladatele) oznaèuje jako kalvinismus. Je to ale pouze pøezdívka; kalvinismus je evangelium a nic jiného. Nevìøím, že kážeme evangelium, pokud nekážeme Boží svrchovanost v udílení Jeho milosti a pokud nevyvyšujeme Hospodinovu vyvolující, nezmìnitelnou, vìènou, nezamìnitelnou a dobývající lásku. Rovnìž nevìøím, že mùžeme kázat evangelium, pokud ho nezaložíme na speciálním a omezeném vykoupení Jeho vyvolených a vybraných lidí, jež Kristus vydobyl na køíži, a také nemohu pøijmout evangelium, které nechá svaté odpadnout poté, co byli povoláni." (Autobiography. Vol. 1. Edinburgh, Banner of Truth Trust 1962, orig. 1897, str.168.) Pokud máme potíže pøijmout Boží podvojné pøedurèení, zøejmì nemáme v srdci zažitu naprostou neschopnost naprostou mravní zkázu a úpadek naprostou mrtvost èlovìka v duchovní oblasti, která mùže být pochopena jenom Duchem a skrze Ducha. Bùh nikoho do zatracení pøedurèovat nemusí - bez Jeho svrchované milosti už zatraceni jsme. Zatraceni jsme už ve chvíli poèetí. Adam nás všechny pøivedl ke zkáze, Kristus zastoupil své vybrané stádce pro spásu. Bùh pøedurèil vyvolené jen ku znovuzrození, ostatní ponechává na pospas "svobodì" jejich vùle. Pochopme, že se èlovìk nerodí mravnì neutrální, ale poznamenaný høíchem. Kdyby se èlovìk rodil mravnì neutrální, potom by byl protest proti podvojnému Božímu pøedurèení opodstatnìný, protože Bùh by musel pøedurèovat ke spáse i k zatracení symetricky. Lidský, lépe humanistický nebo antropocentrický, pohled nám namlouvá vrozenou

mravní neutrálnost èlovìka. Proto si chceme zachovat svobodu volby, být nezávislí a svobodnì rozhodovat, co je pro nás dobré, pøijatelné, a co ne. Proto lneme, jako já po sedmnáct let, k arminianistickému pohledu. Ten má filozofické koøeny mimo jiné ve vrozené mravní neutralitì èlovìka - jinak by nemohl chápat Boží podvojné pøedurèení symetricky. Moje modlitba je s vámi, kdo duchovnì bojujete. Jedno je hlásat Boží svrchovanost, a druhé ji dovést do  dùsledkù, které Boha nekoneènì umocòují. Èím vìtší je On, tím jsme nepatrnìjší. Vše, co existuje, je Jeho milost. Vše dobré, co èiníme, je Jeho zásluha: On novìzrozené aktivnì buduje, tvoøí, staví a vysazuje na horu dobra to vyžaduje Jeho práci. On pøirozené (nespasené) lidi Svojí obecnou milostí drží na uzdì, ochraòuje je od naprostého chtìného volného pádu na dno zla - to také vyžaduje Jeho práci. Vše zlé, co èiníme, je naše vina, a Jeho spravedlivý soud: Jeho soud vìzí v tom, že odejme èást Své udržující obecné milosti a pøirozený èlovìk se vždy rozbìhne od Nìho a  zaène se propadat. Pád nepotøebuje Boží asistenci, ani Jeho práci. Pøemýšlejme o tom. Inspirován knihou R.C. Sproula: "Chosen by God" pøipravil -pst-

EVANGELIUM - MOC BOŽÍ, NIKOLIV LIDSKÁ

Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo vìøí, pøednì pro Žida, ale také pro Øeka. (Ø 1,16) Zcela jistì je nᚠvelký a slavný Pán Bohem, který jako jediný má moc a schopnost zachránit èlovìka, a je Bohem, který pøesahuje naše omezené chápání. Právì tuto Jeho moc jsme i my sami zakusili ve svých životech. Hospodin nás zachránil z našich høíchù a my už neznáme v celém vesmíru nic

sladšího a pøíjemnìjšího než si každý den kleknout pøed ním a dìkovat mu za to, co pro nás uèinil na køíži ve svém Synu. Jako nové stvoøení už neznáme žádnou vìtší rozkoš než Jeho pøítomnost a poznání Jeho slávy. Všechno se zmìnilo a staré vìci pominuly. On sám je nyní koneèným cílem našeho života a  my ho toužíme milovat každý den víc a víc. To je nᚠceloživotní program, ba co víc, je to program na celou vìènost. Tak Bùh ze své vìènosti a se svou vìèností vstoupil do našich malièkých životù. Svìt stále pøichází se svou nabídkou, ale když zùstáváme v Boží pøítomnosti, žádná z návnad tohoto svìta, který celý leží ve zlém, už nemá tu moc, aby nás od Boha odtrhla. A i  když se stane, že se na chvíli odkloníme, nᚠdobrý Pán si nás vždy pøitáhne zpìt na ten správný kurz, protože podstatou Jeho charakteru, samotným jádrem Jeho existence, je Jeho vìrnost. Pøesnì tak, jak to èteme v Písmu: Jsme-li nevìrní, on zùstává vìrný, nebo nemùže zapøít sám sebe. (2. Timoteovi 2,13) Položme si hned na zaèátku nìkolik otázek o tom, co my, už znovuzrození køesané, vlastnì hledáme v køesanské službì. Nejprve, co hledat nemáme a nesmíme. Nehledáme, nesmíme hledat a nehledejme vlastní slávu. V evangeliu podle Jana 5,44 èteme nìco, co je mnohem dùležitìjší, než se mùže na první pohled zdát: Jak byste mohli uvìøit, když oslavujete sebe navzájem, ale slávu od samého Boha nehledáte! (Jan 5,44) Jak málo tomu rozumíme! Já jsem první z tìch, kteøí tomuto verši málo rozumí. Dozvídáme se jednu šokující vìc: pokud hledáme svou vlastní slávu v této službì, tedy to, aby naše jméno bylo známé, aby o nás lidé mluvili, abychom mìli dobrou povìst a všechny ty vìci, které naše pyšné srdce neustále vyplavuje na povrch, stává se to nepøekonatelnou pøekážkou ve víøe v Boha. Tyto dvì vìci se totiž vyluèují, protože Bible povoluje v životì køesana jen jeden

ZÁPAS O DUŠI 31

jediný objekt chvály: Pána Ježíše Krista (1K 1,31). Jakýkoliv jiný objekt chvály v životì Božího dítìte je úplnì nesprávný a høíšný. Chceme Bohu vìøit, že On je dost mocný na to, aby zachraòoval lidi na tomto místì a v tomto èase? Chceme vìøit, že Jeho paže je na to dost silná a že staèí jen to, aby vztáhl ruku a milostivì na nás pohlédl a svrchovanì zachraòoval ztracené høíšníky z jámy pekla? Opravdu to chceme? Pak se ale musíme zcela vzdát touhy po vlastní slávì a pokornì na kolenou pøijít pøed nìj a poprosit o odpuštìní, že tak èasto hledáme právì svou slávu, a hned po pøijetí tohoto odpuštìní ještì zùstat na kolenou a prosit o sílu hledat Jeho a jen Jeho a navždy jen Jeho slávu. Protože Jeho sláva je vìèná a pøesahuje úplnì všechno. Intenzivnì máme chtít a toužit po tom, co chtìl i prorok Izaiáš, když køièí a volá na Pána slávy: Kéž bys protrhl nebesa a sestoupil dolù, hory by se pøed tvou tváøí potácely. (Iz 63,20) To má být obsahem naší pokorné modlitby. To je to, co máme úpìnlivì hledat pøed tváøí Stvoøitele. Aby sestoupil na toto místo bídy, høíchu a lidské zkaženosti a aby se v Jeho pøítomnosti rozplynuly hory zatvrzelé pýchy, aby v  Jeho pøítomnosti lidé poznali, že jsou høíšní a že jen On je svatý, aby poznali, že jsou nazí, až ho uvidí obleèeného v  dùstojnosti Jeho slávy. Ano, aby v  Jeho pøítomnosti lidé tam, kde jsou, poznali, že jsou vinni a že jejich dluh je nekoneèný. Ano, aby Duch úèinnì pùsobil a usvìdèoval z høíchu. Modlit se, abychom my sami na sobì nesli Jeho slávu a Jeho spravedlnost a aby je naše životy usvìdèovaly vždy, když se s námi setkají. Nemylme se a ani nebuïme naivní ve své neznalosti. Pokud sám Pán nesestoupí na toto bídné místo, plné nepravosti a pýchy, všechna naše snaha, naše pozvání, naše kázání, naše rozhovory, to všechno bude marné a nepøinese ovoce. Jen On sám mùže zachránit èlovìka a my

32 ZÁPAS O DUŠI

nesmíme ani na chvíli zapomenout, že jsme jen hlinìné nádoby. Naše vlastní neschopnost vykonat cokoliv dobrého ze sebe už ani nemùže být v Bibli popsána víc. V èem spoèívá sláva nádoby? Nádoba je sama o sobì nièím. Slávou nádoby je její obsah. Co nebo lépe kdo je naším obsahem? Naším obsahem má být Hospodin. Obsahem našich životù. Pøinesme mu sami sebe. Nabídnìme se mu bezpodmíneènì jako nádoby na Jeho slávu. Nechme se formovat do podoby obrazu Jeho Syna. Pøinesme mu to, po èem tolik touží. Pøinesme mu absolutní poddání se. On je toho hoden a právem mu to náleží. Protože za mì nikdo jiný kromì nìj nezemøel. On dal sám sebe. Nyní mu my vydejme sebe. Ptám se tedy: Chceme to? Chceme to, a nás to stojí cokoliv? I když nás to bude stát všechny naše nejskrytìjší tužby a sny? Opravdu to chceme? Pokud je naší odpovìdí upøímné ano, pak jsme vykroèili správným smìrem. Nejsme-li však schopni øíci ano, pak padnìme na tváø a prosme o zmocnìní, hledejme svobodu od svého vlastního já. Hledejme, dokud to nenajdeme a prosme, dokud to nedostaneme. Držme se smìle Jeho zaslíbení, vždy nás k tomu On sám povolal. Tolik k tomu, co se týká vztahu s naším Králem, o tom, jaký tento vztah má být a jaký být nemá, o tom, co v tomto vztahu hledat, a co ne. K tomu však patøí ještì jedna vìc, a to je nᚠvztah k našim bratøím a sestrám a také nᚠvztah k lidem, kteøí jsou mimo. V témže Janovì evangeliu, o kousek dál, ve verši 6,26, èteme dùležité konstatování: Ježíš jim odpovìdìl: "Amen, amen, pravím vám, hledáte mne ne proto, že jste vidìli znamení, ale že jste jedli z tìch chlebù a nasytili jste se." Je tu vždy urèité nebezpeèí pro nᚠživot. Jaké nebezpeèí? Hrozba, že uprostøed samotné Boží pøítomnosti (Ježíš Kristus jako Bùh zjevený v tìle je blízko a uprostøed toho zástupu,

o nìmž mluví evangelista Jan) myslíme na svoje já, hrozba, že uprostøed všech divù a zázrakù, které takováto manifestace Boží pøítomnosti s sebou vždy pøinese (èteme, že Ježíš mezi nimi uèinil zázraky), hledáme uspokojení svých vlastních potøeb. Øíkáme: "Ano, Bože, chceme vidìt Tvou slávu" a jsme v tom celkem upøímní. Hned nato si však v  koutku svého srdce tiše pomyslíme: "Pane, co z toho budu mít já?" Mluvím teï hlavnì za sebe, protože to je to, co si právì v souvislosti s vlastní službou tolik uvìdomuji. Ten tichý, zákeøný hlas, který stále opakovanì øíká: "No dobøe, ty budeš sloužit Bohu a hledat Jeho slávu, ale co z toho budeš mít?" Je to hlas zákeøný a èasto ho v návalu dne ani nezpozorujeme. A potom veèer, když sami sedíme doma nebo ležíme v  posteli, se najednou ozve hlasitìji a do našeho srdce se vylijí potoky sebelítosti a hoøkosti. Biblická léèba je jednoduchá a pøímá. Naše já musí být ukøižováno a musí zemøít. Musíme naplno a osobnì prožít to, o èem mluví apoštol Pavel v Galatským 2,20: Jsem ukøižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mnì Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víøe v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. To je to, co tolik potøebujeme - aby už nežilo naše já. Nᚠnepøítel èíslo jedna, sebeláska, musí vykrvácet na køíži, aby v našem srdci mohla pøebývat skuteèná Kristova láska, o níž èteme v 1. Korintským 13. Tato pravá láska (øecky agapé) už ve svém slovníku nezná slova jako: já, moje, pro mì, sebe, mne atd. Místo toho má nový slovník, v nìmž nejèastìjší slova jsou: ty, on, ona, pro nìj, jemu, jim atd. Ptám se znovu: Chceme to? Chceme umøít sobì a svému já, abychom mohli žít pro druhé? Chceme opravdu sloužit lidem a zapomenout slovo já? Chceme smýšlet tak jako Kristus? V epištole Filipským èteme: V nièem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoøe pokládejte jeden druhého za pøednìjšího

než sebe; každý a má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nech je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Zpùsobem bytí byl roven Bohu, a pøece na své rovnosti nelpìl, nýbrž sám sebe zmaøil, vzal na sebe zpùsob služebníka, stal se jedním z lidí. (Fp 2,3-7) Chceme to? Je to opravdu touha našeho srdce? Chceme druhé pokládat za pøednìjší než sebe? Nebuïme naivní ani tentokrát. Tato služba nás bude nìco stát. Bude nás stát všechno sobectví, sebelásku, sebelítost, pýchu, povyšování se, hledání vlastního štìstí a všechny podobné já-høíchy, jimiž jsme od svého narození vinni pøed Bohem. Jsme ochotni? Pokud je naší odpovìdí upøímné ano, pak jsme vykroèili správnì. Pokud ale nejsme schopni odpovìdìt ano, pak padnìme na kolena a hledejme zmocnìní, hledejme svobodu od vlastního já. Hledejme to, dokud to nenajdeme, a prosme, dokud to nedostaneme. Vždy nᚠOtec nám nedá kámen, když budeme prosit o rybu. Víme pøece, jaký má nᚠOtec charakter, a už víme, že nemùže zapøít sám sebe. Položme si nyní ale druhou otázku. Co nabízíme, nebo lépe øeèeno chceme nabídnout, nespaseným lidem? Co je obsahem našeho poselství pro nì? Co jim pøinášíme? I tentokrát se musíme podívat do Bible, jediné autority pro naši víru. Podívejme se nejprve, proè Ježíš pøišel na tuto zem zemøít. Odpovìï najdeme u Matouše 1,21: Porodí syna a dᚠmu jméno JEŽÍŠ; nebo on vysvobodí svùj lid z jeho høíchù. Biblický text je jasný a srozumitelný. Boží Syn Ježíš se narodí jako syn èlovìka v lidském tìle, tedy vìèný Hospodin se stane skuteèným èlovìkem. Mohli bychom ještì dlouho mluvit o tom, že tento verš jednoznaènì dokazuje, že Ježíš je Hospodin, jenž se stal èlovìkem, ale to není tentokrát naším cílem. Tentokrát nás nezajímá ani tak to, jak pøišel, ale spíše proè a s jakým

ZÁPAS O DUŠI 33

cílem pøišel. Ježíš pøichází øešit skuteèný problém èlovìka - høích. Všechny ostatní problémy jsou podle Bible pouze pøímou nebo nepøímou formou následku tohoto hlavního problému, tedy høíchu. V tom si musíme nìkolik vìcí vysvìtlit a mít v nich jasno. Vidìli jsme, že Ježíš pøišel vysvobodit svùj lid od høíchu. Teèka. Nic víc a nic míò. Podívejme se nyní do knihy Skutkù na život první církve, kde ve verši 10,43 èteme: Jemu všichni proroci vydávají svìdectví, že pro jeho jméno budou odpuštìny høíchy každému, kdo v  nìho vìøí. Vidíme Petra, jak pøichází do domu pohana Kornélia a zvìstuje mu evangelium. A nyní pozor: Co Petr nabízí Kornéliovi? Co je obsahem evangelia zvìstovaného apoštolem Petrem? Je to skuteènost, že pokud Kornelius uvìøí v Ježíše, získá øešení všech problémù nebo nejkrásnìjší manželku nebo lepší spoleèenské postavení? Vùbec ne. Petr nabízí pouze jednu jedinou vìc: odpuštìní høíchù. Nic víc a nic míò. A my nemáme právo a nesmíme nabízet lidem nìco jiného. Jsou pro to dva zásadní dùvody. První je ten, že žádný vìtší dar než odpuštìní høíchù ani neexistuje, takže nabízet nìco jiného (napø. že Bùh danému mládenci vrátí vztah s dívkou, která ho opustila, nebo že mu Pán zabezpeèí byt, aby se mohl døíve odstìhovat od rodièù) vždy znamená nabízet ménì, než nabízí Pán. Žel to je to, co se dnes v církvi tak èasto nabízí. Jenže Bible nic takového netvrdí a my musíme poslouchat Boží slovo ve všem. Ten druhý dùvod je, že jiná nabídka nebude pravdivá a my budeme lidem lhát. Položím ti nyní jednu otázku. Byl jsi vždy šastný od té doby, co jsi Boží dítì? Samozøejmì, že ne. Mᚠi nyní problémy a zápasy? Jistìže ano. Nemùžeme tedy lidem nabídnout nìco, co Bùh nenabízí. Naše svìdectví musí být pravdivé. Samozøejmì že toto pravidlo má své výjimky a že nás Pán mùže

34 ZÁPAS O DUŠI

v jednotlivých pøípadech vést a ukázat nám, jak k lidem pøistoupit. To však nic nemìní na tom, že køesané jsou lidmi jediné nabídky. Nabízejí jen jednu vìc. Odpuštìní høíchù. Nyní prosím rozumìjte správnì. Copak je Bùh omezený? Vùbec ne. Copak Bùh nemùže uèinit v  životech lidí všechny tyto zázraky? Urèitì ano. Ale uèiní je podle svých podmínek a tehdy, kdy se sám rozhodne. A pokud se tak rozhodne, tak nám to dá zøetelnì vìdìt a my budeme vìdìt, že právì nyní a právì tam a tam k tomu bude pøíležitost. Co je tedy podle Bible evangelium? Odpovìï najdeme v 1K 15,1-5: Chci vám pøipomenout, bratøí, evangelium, které jsem vám zvìstoval, které jste pøijali, které je základem, na nìmž stojíte, a skrze nìž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvìstoval - vždy jste pøece neuvìøili nadarmo. Odevzdal jsem vám pøedevším, co jsem sám pøijal, že Kristus zemøel za naše høíchy podle Písem a byl pohøben; byl vzkøíšen tøetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti." Toto je biblické evangelium a je to i to, co budeme zvìstovat. Všechno ostatní jsou lidské pøídavky. Bible je úplnì jednoduchá a pøímá, když hovoøí o  evangeliu. Ptám se: Mùže Bùh tyto lidi uzdravit tìlesnì? Mùže. Toho, koho bude chtít, a kdy bude chtít. A my máme oèekávat, že Bùh bude konat všechny tyto vìci. Naše evangelium je ale to z 1. Korintským 15. Ptám se: nabízí Kristus život? Zajisté, vždy øekl v Janovi 14,6: Ježíš mu odpovìdìl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepøichází k Otci než skrze mne." Ale jaký je ten život, který nabízí Ježíš? Známý americký kazatel A.W. Tozer øíká: "My, co kážeme evangelium, o sobì nesmíme smýšlet jako o pracovnících pro styk s veøejností, kteøí jsou posláni ustanovit dobré vztahy mezi Kristem a svìtem. Nesmíme si sami sebe pøedstavovat jako ty, kteøí jsou povìøeni uèinit

Krista pøijatelným pro velké podnikání, zpravodajství, svìt sportu nebo moderní vzdìlání. Nejsme diplomaté, ale proroci, a naše poselství není kompromis, ale ultimátum. Bùh nabízí život, ale není to vylepšený starý život. Život, který nabízí On, je život skrze smrt. Tento život stojí na druhé stranì køíže. Každý, kdo si ho chce pøivlastnit, musí nejprve projít pod Jeho berlou. Musí se zøíci sebe sama a souhlasit s Božím spravedlivým výrokem proti sobì. A takový èlovìk nevyhledává dohadování se s Bohem, ale a radši hledá, jak sklonit svou hlavu pøed zásahem pøísné Boží nelibosti a vyzná, že je hoden smrti. Poté, co tak uèiní, a v prosté dùvìøe pohlédne na vzkøíšeného Spasitele - od nìj pøijde nový život, nové narození, oèištìní a moc. Køíž, který ukonèil pozemský život Ježíše Krista, zpùsobí konec i høíšníkovi, a moc, která vzkøísila Krista z mrtvých, nyní pozdvihne i jeho k novému životu spolu s Kristem." (A.W. Tozer: Starý a  nový køíž. V originále: The Old Cross and the New.) Aby nám bylo úplnì jasno. Naše poselství je poselstvím o køíži a musí jím také vždy zùstat. A se na nì pak díváme z jakékoliv strany, musí to být vždy poselství o køíži. Musíme si vìdomì pøedsevzít to, co si pøedsevzal apoštol Pavel, když pøišel poprvé do Korintu. O této jeho zkušenosti èteme v 1. Korintským 2,2: Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic jiného než Ježíše Krista, a to Krista ukøižovaného. Musíme být velmi dùslední v tom, co je obsahem našeho poselství a musíme lidem povìdìt celou pravdu. Pravdu o  tom, že pokud se rozhodnou pro Krista, tak na sebe berou Kristùv køíž, aby následovali svého Pána a aby se mu ve všem podobali. Umírají sobì a svému já, aby mohli žít tomu, který za nì zemøel. Kéž nám Pán dá milost zvìstovat celou Boží pravdu! V této souvislosti je tu ale ještì jedna dùležitá vìc. Evangelium je víc než jen slova. Vlastnì pokud jsou to jen

slova, pak je naše námaha zvìstovat pøesnì to, co zvìstovali apoštolové, marná. Opakuji ještì jednou: evangelium je nìco jiného než slova. V 1. Tesalonickým 1,5 je napsáno: Nebo naše evangelium k vám nepøišlo pouze v slovech, ale v moci Ducha svatého a v pøesvìdèivé plnosti. Víte, jak jsme si kvùli vám poèínali, když jsme byli u vás. (1. Tesalonickým 1,5) Dovídáme se, že evangelium není jen ve slovì, ale i v moci a v Duchu svatém. Jak moc toto potøebujeme pochopit! Je tu nìco, co musíme udìlat my - vìrnì a  pøesnì zvìstovat celé evangelium. Když to vykonáme, musíme øíci: Jsme jen neužiteèní služebníci, uèinili jsme to, co jsme byli povinni uèinit. (Lukᚠ17,10) A potom musíme na kolenou a v nadìji èekat, že Bùh navštíví toto místo. Ano, že On sám sestoupí a vylije svého Ducha. Jen On sám mùže usvìdèit lidi z høíchu, jen On sám je mùže k sobì pøitáhnout, nebo jen On sám mùže høíšníky ospravedlnit z víry a ze zkažených lidí uèinit nová stvoøení . Nikdo z nás to nedokáže. To patøí pouze do pùsobnosti nekoneèného Boha. My zvìstujeme evangelium a Hospodin zachraòuje èlovìka a dává mu novì se narodit. A tak až budeme mluvit s  lidmi, oèekávejme, že Bùh bude s  námi, oèekávejme, že On sám bude mocnì a úèinnì pùsobit, že On sám se bude oslavovat, aby lidé poznali, že jen On je Bùh a jiný už není. A jak se budeme umenšovat, nᚠPán poroste, aby byl vyvýšený a první ve všem. Vždy to je Jeho cílem: On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoøení, nebo v nìm bylo stvoøeno všechno na nebi i na zemi - svìt viditelný i neviditelný; jak nebeské trùny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvoøeno skrze nìho a pro nìho. On pøedchází všechno, všechno v  nìm spoèívá, On je hlavou tìla totiž církve. On je poèátek, prvoroze-

ZÁPAS O DUŠI 35

ný z mrtvých - takže je to On, jenž má prvenství ve všem." (Ko 1,15-18) První mùže být jen Jeden a Bùh nedá svou slávu nikomu jinému. A to je naše nadìje, že tak jako my budeme zvìstovat evangelium, tak bude Bùh kvùli sobì samému konat zázraky. Jaké? Zázrak znovuzrození, zázrak vykoupení, zázrak odpuštìní høíchù a nového stvoøení. Jen On sám to mùže uèinit. Potøebuje nás k tomu? Urèitì ne, vždy Hospodin nic nepotøebuje, protože jinak by nebyl Bùh. Chce nás použít? Urèitì ano. Tak se pokoøme a chtìjme být nièím, aby On mohl být všechno ve všem. Jemu patøí chvála, sláva a èest. Pøinesme mu sebe jako nehodné nádoby, které chtìjí být naplnìny Jeho pøítomností. Tužme hledìt jako prosté dìti víry na Jeho slávu. Pøed Jeho tváøí se nasytíme a v Jeho pravici nalezneme rozkoš. Nech je požehnáno jméno našeho Boha na vìky vìkù. A Vám Pán velmi požehná... - Ján Šichula -

VZTAHY -

NEJBOLAVÌJŠÍ ÚZEMÍ 3. pokraèování

Vztahy na pracovišti

Na Velký pátek ráno jsem stála na chodbì pøed dveømi shromažïovacího sálku ECM v Brnì a èekala jsem na ranní modlitební shromáždìní. Najednou slyším z pøízemí hluk vášnivého rozhovoru, ze kterého vynikal ostrý ženský hlas. Vzápìtí jsem spatøila na schodišti dva mladé lidi, kteøí si prudce vymìòovali názory. Obzvl᚝ dívka (asi dvacet šest) argumentovala tak divoce, že jsem nerozumìla jedinému slovu, jen bych to definovala, že øvala. (Promiòte mi ten výraz.) Mladý muž, který ji doprovázel, se pokoušel dostat ke slovu, ale naprosto marnì. Mé osoby si všimli, až když stáli metr pøede mnou, ale dívce to pomohlo snad jen k tomu, aby se nadechla k dalšímu vodopádu slov.

36 ZÁPAS O DUŠI

Prošli tìsnì kolem mne a zapadli za dveøe firmy Finanèního marketingu metr ode mne. Hned za dveømi vykøikla dívka: "Já si nepøeju, abys Hanku okamžitì propustil", kdežto muž zøejmì také ještì v pøedsíni køikl: "Já ji nepropouštím okamžitì, ale ztratil jsem k ní dùvìru." Potom se asi pøemístili do další místnosti, protože hluk byl ztlumen. Ano, drazí ètenáøi, všechno, co jsme si až dosud øíkali o vztazích, je pravda. Emoce, které jsme se nenauèili ovládat v rodinì, pøeneseme dál. Na pracovištì, do parlamentu, všude, kam šlápneme. Pøíklad, který nám dala matka nebo otec, je modelem jednání, které uplatòujeme potom sami. Vzdìlání nebo chytrost na tom mnoho nezmìní. Ta dívka a mladý muž byli asi spoleèníci firmy. Jistì byli vzdìlaní a chytøí. Jinak by tìžko mohli dìlat finanèní marketing. Ale v otázce vztahù mìli oba hluboké mezery, dívka ovšem zøejmì vìtší. O hnìvivosti už jsme mluvili, takže si jen pøipomeneme, že lidským hnìvem Boží spravedlnost neprosadíš (Jk 1, 20). Hoøkost, svárlivost a závist je lhaní proti pravdì, není to moudrost pocházející shùry, ale chytrost pøízemní, živoèišná, ïábelská. Kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. (Jk 3. kapitola) Jaký má být køesan? Sebevìdomý náfuka, mistr svìta, který v jistotì "své víry" pohrdá všemi kolem, nebo tichošlápek, co si stále jen mne ruce, každému se chce zalíbit, rozdává bonbóny a nikomu neublíží, ale také nikomu radìji nepomùže, aby si nezadal a s jiným si to nerozházel? Ne, ani jedno, ani druhé není obraz Krista v nás. NᚠPán je PRAVDA, takže naší první povinností je stát v PRAVDÌ. Zanechte lži a mluvte pravdu každý se svým bližním. (Ef 4,25) Mluvte neznamená køiète, hádejte se, ale mluvte. Správné mluvení je rychlé k naslouchání. Máme-li dobrý vztah s  Bohem a pozornì nasloucháme lidem, budeme schopni jednat moudøe ve styku s okolním svìtem a naše slovo

bude vždy laskavé, ale i urèité, abychom vìdìli, jak ke komu promluvit. (Ko 4,5-6) My Èeši se potýkáme s problémem mluvit pravdu. Neradi v pravdì chválíme a pøímo se dìsíme øíkat pravdu do oèí tomu, kdo nás mùže nìjak ohrozit. Vynahrazujeme si to pomlouvavým švejkovským jednáním hospodského typu nìkde po stranì. A možná také proto jednáme tak èasto v hnìvu. Když už se máme hájit, hnìv je pro nás jakýmsi obranným systémem, kterým chceme protivníka zlikvidovat, døív než on zlikviduje nás. Je to ovšem ïáblova obrana. Musíme vìdìt, že staletí historie našeho národa, kdy lidé byli za pravdu zabíjeni, v nás skuteènì zanechala tento strach mluvit pravdu. Tady nìkde zaèíná pravda. Ano, mám problém mluvit pravdu, když vím, že mì ta pravda mùže stát krk. Uznat pravdu i o sobì je nesmírnì osvobozující. Jestliže však s  tímto problémem pøijdu ke Kristu, nechám se oèistit jeho krví a nechám ho jednat, zaène se nìco dít. Samozøejmì, co nejdøív se dostanu do situace, kdy budu mít pøíležitost pravdu hájit a nebude to jednoduché. Budu-li však chtít stát v pravdì a lásce, Duch svatý ve mnì mi pomùže. Nezapomeòme, že skuteèná pravdivost vždycky souvisí s  láskou. Buïte pravdiví v lásce, a ve všem dorùstáte Krista. (Ef. 4,15) Pravda v lásce se pak projevuje do rùzných detailù. Napøíklad: Jakmile pøestanu lhát, musím pøestat i krást. Co je to krást? Krade ten, kdo zadržuje mzdu svému bližnímu, kdo neplatí faktury, kdo v pracovní dobì hraje poèítaèové hry, kdo odmítá platit danì. Stát v  pravdì znamená zastat se utištìného, ale i napomenout svévolníka. Máme-li být na pracovišti svìtlem nebo solí, musíme se zdržovat sobeckých vášní, protože v tomto svìtì jsme jen pøíchozí a cizinci (1Pt 2,11). Musíme si dát pozor, kterých vìcí se na pracovišti mùžeme zúèastnit a kterých ne. Ježíš za nás trpìl v tìle, proto my

nesmíme být oddaní lidským vášním, ale vùli Boží. (1 Pt 4,1- 4) Ano, køesanstvo dnešních dnù potøebuje povstat k pravdì. Nemusíme se bát. NᚠPán byl pøece zabit za pravdu, nejsme tedy jediní, kdo za pravdu kdy trpìli. Budeme-li stát v  pravdì, stojíme v charakteru svého Vykupitele. I na pracovišti, podobnì jako v církvi, mùžeme být ve dvou rolích. Buï jsme podøízení, a pak pro nás platí: ...poslouchejte své pozemské pány s uctivostí a pokorou a z  upøímného pøesvìdèení jako Krista. Nejen na oko, abyste se zalíbili lidem, ale jako služebníci Kristovi, kteøí rádi plní Boží vùli a lidem slouží ochotnì, jako by sloužili Pánu. Víte, že Pán odmìní každého, kdo nìco dobrého uèiní, a je to otrok, nebo svobodný. (Efezským 6,5-8) Nebo jsme v roli vedoucích a pak neseme zodpovìdnost nejen za svùj prospìch, ale i za prospívání podøízených: Vy páni, jednejte s otroky také tak a zanechte vyhrùžek. Víte pøece, že jejich i vᚠPán je v nebesích, a ten nikdy nikomu nestraní. (Ef 6,9) Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby. Koøenem všeho toho zla je láska k  penìzùm. Z touhy po nich nìkteøí lidé zbloudili z cesty víry a zpùsobili si mnoho trápení. (1. Tm 6,9-10) Obì skupiny, podøízené i nadøízené køesany, apoštol Pavel vyzývá: Cokoliv dìláte, dìlejte upøímnì, jako by to nebylo lidem, ale Pánu, s vìdomím, že jako jeho odmìnu dostanete podíl v Božím království. VᚠPán je Kristus, kterému sloužíte. (Ko 3,23-24) Toto je to hlavní: Nᚠnejvyšší Pán je Ježíš Kristus. Jemu se zodpovídáme za všechno. On nikomu nestraní. Kdo se dopouští

ZÁPAS O DUŠI 37

køivdy, dostane od nìho odplatu. A je šéf, pomocný dìlník, køesan nebo ateista. Nìkdy se mi zdá, že v dìní souèasného svìta i já zapomínám, že Kristus pøijde ještì jednou a otøese nebem i  zemí. Kvùli privatizaci, výdìlku na dùchod, placení daní a všech tìch pojištìní, které ze zákona být musí, zapomínám, že den Pánì je blízko. Nedìje se to i tobì? Ale ten den pøijde jako hoøící pec a   my musíme být èistí, abychom vydrželi. Proto máme žít rozumnì, støízlivì a být stále pohotoví k modlitbám. Drahé sestry, drazí bratøi, ruku na srdce, jde vám to spojit - jedním dechem se zalíbit tomuto svìtu, všem jeho finanèním požadavkùm, a druhým být pohotoví k  modlitbám? Mnì to nejde. Buï se snažím staèit tomu, èemu se øíká prosperita, a pak nemám èas na modlitby, anebo hledám Pána, a pak nemám èas honit prosperitu. A otevøeli jsme dveøe pøíštímu tématu. Všechno to, co jsme si až dosud povídali, mùžeme žít jedinì tehdy, máme-li hluboký vztah s Kristem. Mìlo to být snad první téma, ale úmyslnì jsem ho nechala naposled, abychom pochopili souvislosti. Kdo má Syna, má vìèný život, kdo nemá Syna Božího, nemá život. Proto pøíštì budeme mluvit o Nìm a o životì, který On dává. - závìr: Vztah s Ježíšem Kristem Nikdo nemá vìtší lásku než ten, kdo položí život za své pøátele. Vy jste moji pøátelé, èiníte-li, co vám pøikazuji. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co èiní jeho pán. Nazval jsem vás pøáteli, nebo jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zùstalo: a Otec vám dá, oè byste ho prosili v mém jménu. To vám pøikazuji, abyste jeden druhého milovali. (Jan 15,13-17)

38 ZÁPAS O DUŠI

Jak dobøe všichni tyto verše známe, ale pokusme se u nich zastavit, jako bychom je do dnešního dne nikdy neèetli ani neslyšeli. Pán Ježíš je øekl svým uèedníkùm, kteøí s ním po tøi roky chodili, pozorovali ho, naslouchali mu, napodobovali ho a také k vùli nìmu pøedtím úplnì všechno opustili. Petr asi i manželku. My, lidé konce dvacátého století, jsme Pána Ježíše na vlastní oèi nevidìli. A pøece tentýž Ježíš øekl Tomášovi po svém zmrtvýchvstání: "Že jsi mì vidìl, vìøíš. Blahoslavení, kteøí nevidìli a uvìøili." Na nás se vztahuje toto blahoslavenství. Jak úžasné. Mùžeme mít tedy i my stejný vztah s  Ježíšem, jako mìli jeho uèedníci? Mùžeme ho tak pozorovat, tak mu naslouchat, tak ho napodobovat? Vìøím, že ano. Ale tak jako první uèedníci s ním trávili všechen èas, i my s ním potøebujeme trávit všechen èas. Dokonce jestli to potøebovali ti, kteøí ho vidìli, potom my, co ho nevidíme, to potøebujeme ještì více. A tady mùže nastat podle mého názoru hlavní zádrhel. Slyš, mùj milý klepe. Svlékla jsem šaty, mám je zas oblékat? Umyla jsem si nohy, mám je zase zašpinit? (Pís. 5,2) Po znovuzrození jsme byli obmyti Ježíšovou krví, svlékli jsme starého èlovìka, pomalu jsme se nauèili žít nìjaký køesanský život a zaèalo nám být dobøe. Pak najednou pøichází milý a klepe, protože chce nìco nového, nìco, co nám dosud nesvìøil a neukázal. A tu nás napadá: Umyla jsem si nohy, mám si je zase zašpinit? Už mám pøece všechno, spasení, jistý vìèný život, dobrou teologii, teï se mám zase nìco nového uèit? Než jsem však svému milému otevøela, mùj milý odboèil jinam. (Pís. 5,6) Napadlo tì, nìkdy, drahý bratøe, sestro, že nᚠmilý mùže odboèit jinam? Život ze mne prchal, když ke mnì mluvil. Hledala jsem ho a nenalezla, volala jsem ho a neodpovìdìl mi... jsem nemocná láskou. (Pís. 5,6,8)

Když se tohle stane, když Pán Ježíš odboèí jinam, protože jsme vèas neotevøeli, je to, jako by z nás prchal život. Ano, on JE ŽIVOT, takže jestli odboèí, život z nás prchá. Nìkdy sama na sobì vidím, že jsem neporozumìla, co pro mì Ježíš udìlal. On za mì dal úplnì všechno. A protože za mì dal všechno, není nìjaký žebrající trubadúr, který kleèí u mých nohou a èeká, až já se milostivì rozhoupu. Ne, ne, on je Pán. On nemusí stát nekoneènì dlouho a prosit, abych otevøela. Je nebezpeèné neotevøít, když Král uká. Je to velmi nebezpeèné. Odboèí-li tento Král jinam, odchází s ním život. NᚠKristus Ježíš si pøeje mít s námi vztah. Tak jako muž chce mít vztah se ženou, žena s mužem, dìti s rodièi, rodièi s dìtmi, vìøící se svým pastorem a pastor by mìl chtít mít vztah se svými svìøenými køesany, tak intenzivnì si pøeje Kristus Ježíš mít vztah s tìmi, které si vyvolil a nazval svými pøáteli. My rádi èteme o tom, co velkého se dìje ve svìtové církvi, rádi o Bohu zpíváme, rádi o nìm pøemýšlíme a diskutujeme a to všechno je dobré, ale zároveò to mùže být totéž, jako když mluvím o manželovi, ètu o manželovi a píšu o manželovi, který bydlí nìkde na Kamèatce, kdežto já v Brnì. Ano, mùže se stát, že manžel odcestuje beze mne, ale kdyby tak mìlo fungovat celé naše manželství, zašlo by na úbytì. Byla by to jen formalita, ne manželství. NᚠPán není jen odstìhovaný v  nebi, nesedí jen na pravici Otce, ale svým duchem, Duchem svatým, je pøítomen tady. Duch svatý byl už dán, takže tady je. Otázka zní, jestli mì se chce vstát, když on uká. Na køesanství je fantastické, že Bùh Ježíš chce mít osobní vztah s každým jednotlivcem. Církev je živý organismus rùzných a pøesto milovaných, nenahraditelných údù - jednotlivcù. Každý je dùležitý. Nejenom pro církev. Nejenom proto, aby mìl kdo zpívat ve chvále nebo uklízet po shromáždìní. Dùležití jsme pøedevším pro našeho Pána,

nebo on si nás vykoupil svým životem. Mùj osobní vztah s Kristem Ježíšem mi nenahradí mùj kazatel. Ano, má-li mùj kazatel dobrý vztah s Pánem Ježíšem, mùže mì pošouchnout, abych se sebou nìco dìlala, ale nemùže mi vztah nahradit. Láska Ježíšova ke mnì je osobní a individuální, proto i moje láska k nìmu musí být osobní. Jak peèovat o tento vztah? Je to nìco mystického? Utíkání do duchovního abstraktna? Nemyslím. Úctu k partnerovi projevím hlavnì tím, že zmlknu, naslouchám, co druhý øíká a zaènu to brát vážnì. Podobné je to, podle mého názoru, i  s projevem úcty vùèi Bohu. Naslouchání Bohu není nìjaké bloudìní v  duchu nebo koncentrace typu východních meditací. Prostì, když pøistupuji k  Pánu, mám oèekávat, že také on bude chtít øíci pár slov. My povídavé ženy (jako jsem já) pøi modlitbì dáme prùchod své povídavosti. Zaèneme, spustíme, hodinu mluvíme bez pøestávky a po hodinì máme nádherný pocit, jaké jsme modlitebnice. A Pán Ježíš je tak úžasný, že je ochoten nám naslouchat. Dokonce i tehdy, když ostatní kolem nás mají už tìch našich øeèí dávno dost. Ale bylo pro mì velkým pøekvapením, když mi jednou dal najevo, že za totality jsem mìla bázeò, nebo bylo nebezpeèné se k nìmu hlásit a navíc jsem vìdìla, že ho moc neznám, takže jsem naslouchala pozornì a konzultovala s ním každý krok. A on vedl nejen mnì, ale celou naši rodinu a my jsme to dennì vidìli. Nyní vìøím teologii své církve a myslím, že on ty naše teologie musí následovat. Nemusí. Chce, abychom poslouchali a následovali my jeho. A protože je živý Bùh a život nám každý den pøináší nové starosti, potøebujeme naslouchat dennì. Nechci øíci, že nepotøebujeme teologii, ale znalost teologie nenahrazuje osobní vztah s Bohem.

ZÁPAS O DUŠI 39

Jak se naslouchá Bohu, Duchu svatému? Já vìøím, že všechno jde pøes Boží slovo. Jeho Slovo je blízko, chce být v našich srdcích a ze srdcí potom pøichází i do úst. Abychom rozeznali Boží vnuknutí od cizích vnuknutí (která se o nás doslova perou), musíme všechno stále konfrontovat s Božím slovem. Díky Bohu za psanou BIBLI. Když slovo v našem srdci souhlasí s Ježíšovým slovem a jeho životem popsaným v Bibli, slyšíme Boží hlas. Když naše jednání souhlasí s Ježíšovým jednáním, následujeme ho. Není to složité a i ten nejprostší èlovìk toho dosahuje, dokud si nemyslí, že už všechno zná. Problém nastane, když zaèneme víc vìøit svým znalostem nebo zkušenostem, místo abychom se dál ptali a naslouchali. Mùže ïábel zneužít Boží slovo? Ano, mùže. I Ježíše pokoušel pokrouceným slovem vytrženým ze souvislosti. Ježíš ale souvislosti znal, protože znal Boží charakter a on sám byl Slovo a Pravda, takže okamžitì odhalil lež. I my budeme konfrontováni nepravdivým Božím slovem, a už vytrženým ze souvislosti, nebo všelijak pøekrouceným, abychom se nauèili stát v Pravdì, jako nᚠPán. Jak Boží slovo pracuje, vidíme na Pánu Ježíši. Znovu musím opakovat, že kdo tvrdí, že ho zná, musí žít jako on. (1 J 2,6) Víme, že až se zjeví, budeme mu podobni, protože ho spatøíme takového, jaký jest. Každý, kdo má tuto nadìji, usiluje být èistý, jako je èistý on. (1.J3,2-3) Poznané Boží slovo nás má vést k poslušnosti to slovo žít. Nejenom kázat, ale žít. A pak se naplòuje zaslíbení toho nejkrásnìjšího vztahu: Kdo mì miluje, bude zachovávat mé slovo, a mùj Otec ho bude milovat: a pøijdeme k nìmu a  uèiníme si u nìho pøíbytek. (J 14,23) Mùže být nìco víc v životì lidském? ZACHOVÁVEJME BOŽÍ SLOVO. - Marie Frydrychová -

40 ZÁPAS O DUŠI

HLEDÁNÍ SMYSLU ŽIVOTA

Karel Sandburg jednou napsal: "Život je jako cibule - loupeš slupku za slupkou, a nìkdy si pøitom zapláèeš." I když je to velice originální postøeh, mnozí by ho nepøijali jako úplné a koneèné vysvìtlení smyslu lidské existence. Žití musí být nìco více než jen lidské neštìstí. Marnì však hledáme všeobecnì pøijatelnou definici úèelu života. Víme, že jsme se narodili, a víme, že zemøeme, ale nevíme, co nás èeká mezi tím. I kdybychom nechali ateistùm a pøíznivcùm evoluèní teorie vysvìtlení o  vzniku života, odkud jsme pøišli, a teologùm výklad o tom, kam jdeme, zùstáváme tváøí v tváø neústupné skuteènosti, že jsme tady. Ale proè? Je èlovìk, homo sapiens, obìtí kruté kombinace nahodilých událostí? A považujeme za správnou odpovìï, tu èi onu, jedno je jisté. Nemùžeme se spoléhat na úsudek tìch, jejichž život žádný úèel neodráží. Vždy vìtšina lidí žije aniž by nìkdy objevila smysl života. Osobních a vìtšinou mylných názorù na úèel života existuje tolik, že by bylo nemožné je všechny vyjmenovat. Podívejme se na dva nejèastìjší pøíklady. Vezmìme napøíklad hromadìní VÌCÍ - bohatství, vlastnictví. Mohli bychom se domnívat, že by už každý mohl vìdìt, že materialismus je nepolepšitelný lháø, který ještì nikdy nesplnil své sliby. Ale nìco v lidském srdci to odmítá pochopit a pøijmout. V Matouši 6:24 Ježíš poukázal na nesluèitelnost služby dvìma pánùm - Bohu a mamonu. V  Lukáši 12:15 øekl, že život èlovìka nespoèívá v množství vìcí, které vlastní. Mnozí sledují zprávy finanèního trhu, aniž by se tøeba jen letmo podívali na úmrtní oznámení, a pokraèují v hromadìní majetku. Pøitom neutratí ani úroky z toho, co již vlastní. To je stará choroba, která vyžaduje více a více obìtí.

Jako rakovinové buòky napadá mysl, chování, morálku a ve skuteènosti celou bytost. Bohatství a touha po nìm je zlatem lemovaná pozvánka k vìèné ztrátì. Stejnì zhoubná je touha po významném postavení ve svìtì. Ti, kdo vìøí, že èlovìk je náhodná høíèka pøírody, øeknou, že život postrádá úèel. Na druhé stranì stojí ti, kdo vìøí, že èlovìk byl stvoøen, že má dùležité poslání. Stvoøení potvrzuje úèel. Ale jaký úèel? Proè Bùh umístil èlovìka do svìta a jaké má poslání? Toto je svìdectví, autorovo zamyšlení: "Otázka smyslu života mì zamìstnávala už v dobì mého dospívání. Vìdìl jsem, že jsem tady, ale otázka byla proè? Moje generace byla vychovávána tak, že je osobnì zodpovìdná Bohu a èlovìku za svoje chování. Mìl jsem dvì oèi, které byly schopny rozeznat dobré od špatného, dvì ruce, jimiž jsem mohl laènì sáhnout po osobním prospìchu, nebo je otevøít pro blaho bližního, a jazyk s neomezenými možnostmi artikulovat, který jsem mohl používat s vìdomím odpovìdnosti za slova, která øíkám. Jsem rád, že jsem upøímnì srovnával tyto otázky s vìdomím, že jsem nesmrtelná duše, schopná chtít nebo odmítnout, radovat se nebo trpìt, milovat nebo nenávidìt. Ale byla moje duše nesmrtelná? Vìdìl jsem, že Platón, Seneca, Konfucius a celá øada náboženských osob to øekla, ale daleko dùležitìjší pro mne bylo, že to øekl Ježíš. Mnoho lidí bylo svìdky Jeho zmrtvýchvstání, skuteènosti, která potvrdila Jeho Božské poslání. Uvìdomil jsem si, že vyhlídka na život po smrti je skuteèná, a uvìdomil jsem si, že pøíštích šedesát let bude pro mne rozhodující hlavnì v tom, zda se budu na vìky radovat nebo trpìt. Moje myšlenky se zaèaly zabývat nesmírnými možnostmi pro tento život. Ale ke komu bych se mìl obrátit pro informaci, na niž bych se mohl spolehnout? Jestliže byla ve vesmíru bytost moudrá a schopná provést mì bezpeè-

nì a šastnì tímto životem, potøeboval jsem ji najít a poznat. A kde myslíte, že jsem ji našel? V rodinné Bibli! V ní jsem si pøeèetl, že je Bùh a že pro Svého jednorozeného Syna ve mnì bude žít a  dá mi vìèný život. Pak jsem si øekl, že když mám maximálnì šedesát let na vykonání práce, kvùli které jsem sem byl poslán, mìl bych se do ní pustit radìji hned teï. A  to jsem udìlal. Nemohu vìdìt, zda Bùh má v úmyslu dát mi tolik let tady na zemi, ale jedno vím jistì, že biblický Bùh se mi stal vším, co jsem oèekával, i nìèím mnohem, mnohem víc! Neøíkám, že léta, která následovala, byla bez slz a zármutku, pokleskù a komplikací. Na své cestì životem jsem èasto tápal a tu a tam i  upadl. Udìlal jsem mnoho chyb, ale jsem si jist, že mùj život smìøoval kupøedu a vzhùru. V Jeho síle jsem pøekonával pokušení, která mnì pøemáhala, ale nejnádhernìjší ze všeho bylo to, že mi bylo odpuštìno. A tak mohu s jistotou øíci, že jestliže odejdu z tohoto svìta pøed zítøejším západem slunce, nebo budu žít ještì pìtadvacet let, mùj život zùstává vzrušující a odmìòuje mì. Nepøál bych si zmìnit žádné dosavadní dùležité rozhodnutí. Dìkuji dnes Bohu, že všechny dùležité problémy mého života byly vyøešeny v  Kristu! Ve chvíli, kdy jsem našel svoje místo v Boží vùli, hodnota mého života pøešla z mínusu do plusu." - JDJ -

CO STOJÍ MOJE POSLUŠNOST BOHU OSTATNÍ LIDI?

Když jej odvádìli, zastavili nìjakého Šimona z Kyrény... a vložili na nìho køíž, aby jej nesl za Ježíšem. (Lk 23,26) Posloucháme-li Boha, bude to stát ostatní lidi více než nás. Jestliže našeho

ZÁPAS O DUŠI 41

Pána milujeme, nestojí nás poslušnost nic - je potìšením. Ale ty, kdo našeho Pána nemilují, vyjde naše poslušnost draho. Posloucháme-li Boha, maøí to jejich plány. Budou nás zesmìšòovat, jako by chtìli øíci: "Tak tomuhle ty øíkᚠkøesanství?" Mohli bychom se podobnému trápení vyhnout, ale pøestali bychom Boha poslouchat. Musíme se s touto cenou smíøit. Když naše poslušnost zaèíná druhé nìco stát, objevuje se naše lidská pýcha a my øíkáme: "Od nikoho si nic nevezmu" Ale musíme, jinak Boha neposlechneme. Nemáme právo si myslet, že nᚠvztah k ostatním lidem by se mìl nìjak lišit od vztahu, který k nim mìl Pán (viz Lukᚠ8, 1-3) Snažíme-li se nést dùsledek poslušnosti sami, nᚠduchovní život se pøestane vyvíjet. Ve skuteènosti to ani nejde. Protože máme podíl na všeobsáhlých Božích zámìrech, vždy, když ho poslechneme, okamžitì to zasáhne i ostatní. Zùstaneme ve své poslušnosti Bohu vìrní, budeme ochotni strpìt pokoøení a odmítnout nezávislost? Nebo naopak øekneme: "Nechci být pøíèinou utrpení dalších lidí" a pøestaneme Boha poslouchat? Dostavila by se doèasná úleva, ale zarmoutili bychom našeho Pána. Pokud však Boha poslechneme, postará se o ty, kdo trpìli dùsledky naší poslušnosti. Musíme prostì poslechnout a ponechat všechny dùsledky Jemu. Dávejte si pozor, abyste nezaèali diktovat Bohu, jaké dùsledky vaší poslušnosti jsou pro vás ještì pøijatelné. - Oswald Chambers, To nejlepší pro Jeho slávu -

VZPOMÍNKA

na sestru Markétu Kroupovou , která odešla dne 25. bøezna 1999 ve vìku 83 let do nebeského domova. Málokdo ji znal, protože asi pøed 30 lety zcela oslepla a po onemocnìní a pozdìji smrti svého manžela nemohla na-

42 ZÁPAS O DUŠI

vštìvovat shromáždìní. Avšak kdo se s ní setkal v jejím domku na Pražské ulici v Tøebíèi, odnášel si nezapomenutelnou vzpomínku na slepotou a bolestmi trápenou sestru, ale pøesto tichou, trpìlivou, laskavou a stateènou ženu, která žila až do své smrti sama. V poslední dobì byl dùm stále otevøený, protože sestra už nemohla dojít otevøít peèovatelce, lékaøi, návštìvám apod. I ve své opuštìnosti nade vše milovala Pána Ježíše a Jeho slovo. Znala Bibli velmi dobøe. Ještì než oslepla, vypisovala citáty, aby si je vryla do pamìti. Její výborná pamì byla velkým Božím darem, který jí umožòoval až do smrti aby se živila Božím slovem, jež jí bylo posilou v dobách samoty a nemoci. Byla horlivou posluchaèkou TWR a vdìènou posluchaèkou kazet s nahranými službami bratøí z konferencí, shromáždìní, s texty z Bible, knihou a èasopisem Zápas o duši aj. Klára Steigerová o ní ve své knize Nenasytí se oko vidìním napsala: "Paní Markéta Kroupová má ty nejkrásnìjší modré oèi, jaké si dovedete pøedstavit. Nevidí, ale prostøednictvím vysílání a poøadù nahraných na kazetách mohla cestovat a poznávat s námi." Sestra byla nesmírnì vdìèná za každou návštìvu vìøících a tìšila se z  možnosti úèasti na Památce Pánì. Kdo mìl možnost slyšet ji, jak se modlí, poznal hloubku jejího vztahu k Pánu Ježíši. Byla vždy opravdová a vìrná poznané Boží pravì. V bolestných a èasto bezesných nocích jí byla modlitba posilou a útìchou, velmi prosila za svého syna a jeho rodinu, vìøící a církev. Žila skromnì, ale byla ochotnou dárkyní na potøeby církve a šíøení Božího slova. Kdo ji znal, nikdy nezapomene na její tichý a laskavý hlas, který každého vítal i vyprovázel. Život sestry Kroupové byl velmi tvrdý. Narodila se èeským rodièùm ve Vídni, kde žila do svých 9 let. Její tatínek byl velký vlastenec, a tak se pøestìhovali do Jihlavy. Zde pracoval jako øezník na jatkách, pozdìji ale zùstal bez

zamìstnání a rodina se živila pøíležitostnou prací. To vedlo k tomu, že se stal funkcionáøem v dìlnickém hnutí. M.K. s  ním sdílela touhu po odstranìní bezpráví, po svobodì a rovnosti, nebo poznala, jaké to je, když není co do úst. I když mìla ve škole dobrý prospìch, nemohla jako dcera socialisty najít místo, a tak šla sloužit. V Brnì se seznámila se svým budoucím manželem, který byl rolníkem v Rosicích u Brna. S  ním hospodaøila, i když vyznává, že do svatby nevidìla krávu. První semínka køesanské morálky zasévali do její citlivé duše èeští spisovatelé. Masarykovo heslo "Ježíš, ne Cézar" mìla za svùj vzor, aè mu tehdy ještì nerozumìla. S Biblí a køesanskými spisy se seznámila pùsobením èlenù Církve adventistù sedmého dne. Horlivì èetla Bibli a byla vyuèována. Chtìla se nechat pokøtít, ale pøi hospodáøství nebylo myslitelné v sobotu odjíždìt. Pak nastala éra združstevòování, s nímž se M.K. ztotožòovala. Proto se dostala do Boleslavi na dìlnickou pøípravku, pak pracovala v Brnì na KNV, kde zakládali buòku státní kontroly, pozdìji v Praze na ministerstvu státní kontroly. Tam si souèasnì s prací dodìlávala veèerní technickou školu na ministerstvu zemìdìlství. Pouze na nedìli pøijíždìla domù (v sobotu se pracovalo), kde vaøila, prala, uklízela apod. V Praze pracovala asi 10 let. Pán však zasáhl tak, že náhle oslepla na pravé oko. Od mládí byla slabozraká a na levém oku mìla 23 dioptrií, takže musela odejít do dùchodu. Znovu vzala Bibli do rukou a vrátila se k duchovním vìcem, tentokrát natrvalo. V roce 1971 byla s manželem pokøtìna v CASD. K adventistùm chodila s manželem, avšak Pán, jak sestra vyznala, jim nedal pokoj a zpùsobil, že ve sboru CASD nastala roztržka. Sestra Filipovièová, která byla jejich sousedkou, je pak pøivedla do shromáždìní Køesanských sborù - to bylo asi v roce 1980. Tam se setkala s novým výkladem Písma a byla uvedena do svobody Božích dìtí. Velmi ráda vzpomínala na

bratry, kteøí je vyuèovali - br. Krause, Al. Vlèka a brnìnské bratry. Sestra s vdìèností vzpomínala, jak jí Pán dal poznat život dìlnický, rolnický i úøednický, ale ten pravý život, svobodu a spravedlnost našla až pøijetím Pána Ježíše Krista jako svého Spasitele, Vykupitele a Pána. Podle záznamu osobního svìdectví (nahrávka sestry D. Zemanové) a podle poznatkù z osobních návštìv vzpomínala A. Vlèková z Velké Bíteše.

MODLITBA

STÁRNOUCÍHO

Když jsem pøed 18 lety slavila své padesátiny, prosila jsem syna, aby mi opsal na tvrdý papír modlitbu stárnoucího. Pøeèetla jsem si ji v nìkterém èasopise a velmi mne zaujala. Do dnešního dne se mnou putuje a mám ji vždy povìšenou na stìnì, abych se jí mohla øídit. Možná, že pomùže i Vám. Pane, cítím, že stárnu, tuším, že brzy budu patøit mezi staré. Ty to víš také. Uchraò mne pøedevším od toho, co èiní staré tak protivnými. Chraò mne pøed upovídaností. Nedovol mi, abych si myslel, že se musím vyjádøit ke každé pøíležitosti. Dej mi nahlédnout, že obèas také nemívám pravdu. Osvoboï mne od marné snahy chtít dávat do poøádku vìci bližních. Pøidej mi trpìlivosti, když si mi druzí stìžují na své bolesti. Ale zapeèe mé rty, kdykoliv bych se chtìl šíøit o svých rostoucích trápeních. A když už budu pøece o tom hovoøit, tak uèiò, aby tím nebyla zastínìna Tvá dobrota. Èiò mne ochotným pomáhat, ale ne se vmìšovat. Nakonec ale nedej, abych zùstal osamìlý. Potøebuji nìkolik dobrých pøátel, to také víš. Ale pøedevším potøebuji Tebe. Prosím, utváøej mne ve svùj obraz, nech mne zrát a tìšit se na vìènost. - D.B. -

ZÁPAS O DUŠI 43 Pane Ježíši Kriste, dìkujeme ti za církev, za bibli, za konfese, za své dobré církevní obyèeje - prosíme však, chraò nás pøed tím, abychom cokoliv z tìchto dobrých vìcí brali nekriticky s tou poslední dùvìrou a oddaností, se kterou se smíme pøicházet jen k tobì. Chraò nás pøed bohem našich pøedstav a našeho srdce. Dej nám tu milost, abychom nemìli jiných bohù pøed tebou ani vedle tebe a aby naše celé srdce bylo u tebe. Tyto vìci jsem vám povìdìl, abyste ve mnì mìli pokoj. Na svìtì budete mít soužení, ale buïte stateèní: já jsem pøemohl svìt." Jan 16, 33

- Sešli svìtlo své, kniha modliteb, Edice Kalich 1970 -

NOVÁ BIBLE KRALICKÁ

Upozoròujeme ètenáøe, že již v minulém roce byl vydán celý Nový zákon Nové Bible kralické (NBK). Jde o moderní revizi nejznámìjšího a nejoblíbenìjšího èeského pøekladu Písma, Bible kralické z roku 1613. Cílem tohoto nového pøekladu je zachovat sílu a krásu Kralické Bible a pøitom podat co nejširšímu okruhu ètenáøù moderní a srozumitelný text, vìrný øeckému originálu. Nový zákon je v provedení brožovaném za 99 Kè a vázaném za 129 Kè. Žádejte jej na adrese: Sdružení pro Novou Bibli kralickou, Rudolfovská 11, 37006 È. Budìjovice. tel: 038/635 54 96, fax: 038/635 51 77, E-mail: [email protected]

 Zde mùžete také získat informace o možnosti èlenství v Klubu NBK.

Pøipomínky, objednávky èasopisu, kazet s poøady HCJB "Dobrá novina" a další publikace adresujte: Èeské zemì

HCJB - ZoD Distribuce P. & K. Steiger Hošálkova 1,a 169 00 Praha 6 - Bøevnov

Slovensko

HCJB - ZoD Distribúcia M. & A. Zavilla Jiráskova 165/10 916 01 Stará Turá

Dobrovolné pøíspìvky mùžete poslat poukázkou Variabilní symbol je na Vaší etiketì

Název úètu:

Názov úètu:

Komerèní banka Brno 96538-621/0100

VUB Trenèín, exp. Stará Turá 49134-202/0200

ZOD - HCJB World Radio

Èíslo úètu:

HCJB Rádiosie ZOD Slovensko

Èíslo úètu:

Novinová zásilka poštovné hrazeno v hotovosti u pošty Velká Bíteš

HCJB - dennì z Ekvádoru , od 28.3 do 30.10. 1999

+&-% +&-%

:25/' :25/' 5$',2 5$',2

RÁNO: v létì v 7:30, v zimì v 6:30, tj. 5:30 UTC: 11 875 kHz - v pásmu 25 m. VEÈER: v létì ve 20:30, v zimì v 19:30, tj. 18:30 UTC:

17 795 a 21 470 kHz v pásmech 16 a 13 m.

Èeský rozhlas Plzeò pøipravujeme každou sobotu 7:00 - 8:00 a 21:00 - 22:00

Velmi krátké vlny (VKV/FM): 106,7 105,3 103,4 102,4 100,8 95,8 91,0 MHz

Proglas (Brno, Hostýn a Pradìd)

v sobotu od 7:15 do 8:30 (VKV): 107,5 90,6 a 93,3 MHz

KWWSZZZKFMEF]KWWSZZZEEVDQHWVN]RG

ZÁPAS O DUŠI vydává nakladatelství A-ALEF, Boøivojova 29, Ostrava Redaktoøi Ing. Pavel a Klára Steigerovi, Hošálkova 392/1a, 169 00 Praha 69 Jednatel Ing. Bohuslav Vlèek, U stadionu 379, 595 01 Velká Bíteš Tisknou OSTRAVSKÉ TISKÁRNY, Novináøská 7, Ostrava 1 Vychází ètyøikrát do roka. NEPRODEJNÉ ! Podávání novinových zásilek povoleno: Oblastní správou pošt Brno è.j. P/2 - 3121/94 ze dne 13.9.1994.