ZÁPAS O DUŠI 60. Pùjèuj, rozmnožuj, rozšiøuj! DUBEN 1999 OBSAH ÚVAHY O VZKØÍŠENÍ

ZÁPAS Pùjèuj, rozmnožuj, rozšiøuj!

O DUŠI 60 DUBEN

1999

"Zápas o duši" je otevøen autorùm rùzných denominací. Jejich výklad nemusí vždy nutnì souhlasit se stanoviskem redakce.

OBSAH

Úvahy o vzkøíšení Zastav se! Ženy matky Vztahy O zkaženosti èlovìka Ospravedlnìní vírou Naše vùle Živý Kristus Bohoslužba ve víru zmìn Ještì jednou hudba Instantní køesanství O neomylnosti Svìdectví o svìdcích Robinson Crusoe Je tøeba zabít Sekala Napsali jste nám Z Internetu Trendy Jak hospodaøíme?

1 3 4 6

10 18 18 20 21 27 28 29 30 37 38 40 42 42 43

ÚVAHY O VZKØ͊ENÍ

Pavel v 1. Korintským 15:3 píše, že pøedal "pøedevším” to, že "Kristus zemøel za naše høíchy, byl pohøben a  tøetího dne byl vzkøíšen podle Písem”.

Vzkøíšení má zásadní význam V kontextu následujícího pojednání o smyslu Církve jako Kristova tìla, o  darech proroctví, jazykù a o øádu spoleèných bohoslužeb je bezpodmíneènì nutné mít na pamìti, že nìkteré vìci mají zásadní, primární význam, zatímco jiné pouze sekundární. Prospìlo by nám, kdybychom na vìci sekundárního významu nahlíželi správným zpùsobem a nepodléhali pøevládající tendenci klást je na dùležitìjší místo, než jim náleží. "Odlišnosti” nebo rùzné priority by nemìly tìlo Kristovo rozdìlovat ani být dùvodem našeho vzájemného pohoršení (Øímanùm 14:1-13). Vzkøíšení urèuje výluènost našeho uèení Vzkøíšení je, jak øíká Pavel, skuteènost, na níž stojí naše víra. Uvìøili jsme na základì pravdy o vzkøíšení, která je pro nás otázkou života a smrti. Mnoho našich bratrù a sester to okusilo doslova na vlastní kùži. Taková oddanost v  našem životì vede ke stále vìtšímu a vìtšímu posvìcení a pevnému ukotvení v Písmu. Vzkøíšení dokládá pravdivost Písma Pavel píše, že Kristus "zemøel podle Písem” a tøetího dne vstal z mrtvých "podle Písem”. Smiøující smrt Ježíše Krista byla pøedpovìzena v Božím slovì (Izajᚠ53, Žalm 22) stejnì jako Jeho

2 ZÁPAS O DUŠI

vzkøíšení (Ž 16:10). Nikdy bychom nemìli zapomínat na to, že vzkøíšení je dùkazem božství zmrtvýchvstalého Krista (Ø 1:3-4) a  dokládá pravdivost a autoritu Písma. Vzkøíšení nebylo možné zatajit Verš ve Sk 1:3 doslovnì odkazuje na "spolehlivé dùkazy” o vzkøíšení. Mojžíšovu zákonu staèili na dosvìdèení nìjaké skuteènosti dva nebo tøi svìdci, ovšem zmrtvýchvstalého Krista vidìlo pøi více jak deseti pøíležitostech dokonce 500 až 525 svìdkù a pravdìpodobnì ještì více. Na vìtší poèet svìdkù se dá usuzovat, protože pokus Kristových odpùrcù nalézt Jeho tìlo skonèil zjevným neúspìchem. Hrob byl prázdný. Zavrženíhodná snaha knìží zatajit vzkøíšení skonèila fiaskem. Ani násilím nedonutil nikdo z pøedstavených žádného ze svìdkù odvolat, co vidìl. Životy mužù, a zvláštì Petra a Jakuba (Pánova bratra), z nichž oba pro svou víru zahynuli muèednickou smrtí, byly zmìnìny zpùsobem, na který by sami ani nepomysleli a po kterém ani netoužili. První Korintským 2:14 ukazuje, že nikdo nemùže uvìøit v Krista bez pøedchozího obživujícího pùsobení Ducha svatého. A proto ani nepøeberné množství pøedložených dùkazù nenahradí tuto pøedcházející milost. Ale my mùžeme plným právem èerpat povzbuzení z pravdy o  prázdném hrobì, protože vzkøíšení by obstálo u soudního dùkazového øízení. A  pokud ignorujeme tyto nezpochybnitelné dùkazy, èiníme tak ke své vlastní škodì. Vzkøíšení nám dává novou identitu Pavel, když pojednává o vzkøíšení, píše: ...milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi (Pán) prokázal, nebyla nadarmo... (1 K 15:10). Dále poznamenává, že vše, èeho dosáhl, bylo pouze z Boží milosti, která v  nìm pracovala. Díky vzkøíšení z  nás byla, stejnì jako z Pavla, sòata vina za høíchy (Ø 4:24-25). A naše identita je od základu urèována Boží milostí. Jestliže

jsme s ním sjednoceni v Jeho smrti, budeme s ním sjednoceni i v  Jeho zmrtvýchvstání (Ø 6:5). Vzkøíšení dává smysl utrpení Pokud tento svìt není koneènou stanicí, potud utrpení tohoto života se nemohou rovnat budoucí slávì (Ø 8:18), a pøetrvávající tìžkosti a obìti mají svùj smysl. Misionáø Jim Elliot, který zahynul muèednickou smrtí v  ekvádorské džungli, napsal: "Neprohloupí ten, kdo se vzdá toho, co nemùže udržet, aby získal to, co nemùže ztratit.” Ale na druhé stranì, pokud ke vzkøíšení ve skuteènosti nedošlo, upozoròuje Pavel, že pak "jsme nejubožejší ze všech lidí. Avšak Kristus vstal z  mrtvých” (1 K 15: 19-20), a proto také my vstaneme z mrtvých a dostaneme oslavená tìla, která ponesou podobu nebeského (1 K 15:49). Vzkøíšení vyzývá k trpìlivosti v  pronásledování Vzkøíšení dává dùvod k trpìlivosti v  pronásledování. Byl to dùvod, který motivoval Pavla v jeho boji s "šelmami v  Efezu”, jak je nazývá. A už se tento pojem vztahuje ke skuteèným dravým šelmám v arénì, jak øíká tradice, anebo k takovým lidem, jako byl kováø Alexandr (2 Tm 4:14) nebo zlatník Demetrios (Sk 19:23-28), Pavlovi bylo nadmíru jasné, co obnáší vytrvat tváøí v tváø krutému pronásledování. Vzkøíšení podnìcuje k vytrvalosti v práci V 1 K 15:58 nám Pavel pøipomíná, abychom pevnì stáli, nedali se zviklat a  stále více horlili pro dílo Pánì, protože víme, že díky vzkøíšení naše práce v Pánu není marná. Žádná životní krize, ztráta ani pronásledování by nemìlo otøást jistotou naší víry. Za každou práci vykonanou pro Krista bez myšlenky na vlastní slávu je pøipravena odmìna (Žd 6:10). Práce pro Pána nevyjde nazmar. Naprostá jistota o této odmìnì se rovná jistotì o vzkøíšení! - George Crawford - Grace Community Church, Calif. pøeložila MaS

ZASTAV SE!

... A ty se na chvíli zastav, ohlásím ti Boží slovo. (1. Samuelova 9,27) Ano, žijeme ve velmi uspìchané dobì. Kdykoliv mluvíme s lidmi vìøícími i  nevìøícími, slyšíme stále "spìchám, nemám èas". Ale právì v této uspìchané dobì mám pro tebe, drahý ètenáøi, slovo k  zamyšlení. Spìcháme, protože se chceme postarat o rodinu, dosáhnout nìjakého cíle, vìnovat se svým koníèkùm, sloužit Bohu, zvládnout to i ono. Nìkdy nás ke spìchu vede jenom naše marnivost, jindy pøehnané cíle, nìkdy cíle lidumilné a myslíme si, že i Bohu milé. Byl bych však velmi rád, abychom se právì teï, v této chvíli pozastavili. Drahý ètenáøi, až doèteš tento èlánek, zastav se a udìlej si èas k  zamyšlení. V dnešní dobì rodièe velmi èasto spìchají, protože jsou oba nìjakým zpùsobem angažováni v podnikání èi jiném zamìstnání, potøebují vydìlat peníze, protože mají dìti a chtìjí se o  nì postarat. Je skuteènì pravda, že Bùh naøídil rodièùm starat se o dìti. Neokrádᚠvšak náhodou právì spìchem svoje dítì o to nejvzácnìjší, co mu mùžeš dát - o obecenství s ním? Drahý bratøe, nenièíš své manželství tím, že ve snaze zajistit dostatek finanèních prostøedkù nemᚠèas slyšet a vnímat manželku? Drahý bratøe, drahá sestro, èasto si nièíš obecenství s Bohem tím, jak moc se ze své vlastní síly a své vlastní pøedstavy o tom, jak má služba Bohu vypadat, snažíš Bohu sloužit, získávat pro Nìj duše. Dìti by velmi èasto oželely mnohou drahou hraèku, kdyby mìly u  sebe rodièe, kteøí je mají rádi, naslouchají jim a vìnují jim pozornost. Stejnì tak manželský partner by rád mnohé vymìnil za pravé obecenství. Vrame se však k tomu nejdùležitìjšímu. Bible na jednom místì píše, že Bùh žárlivì touží po duchu, kterého do nás vložil. Mᚠèas se Mu vìnovat?

ZÁPAS O DUŠI 3

Mᚠèas naslouchat Duchu svatému, nebo pro samou službu Jemu, pro mnohé aktivity, nemᚠpro Nìj èas? Drahý bratøe, sestro, pøíteli, uvìdomuješ si, že Bùh mùže nazvat svévolníkem i èlovìka zabývajícího se tìmi nejušlechtilejšími cíli a zámìry? Na èem tedy Bohu záleží nejvíce? Na tobì samém, na obecenství s tebou. Mìli bychom si uvìdomit, jak velkou hodnotu má pro Boha právì to, zda si umíme na Nìj udìlat èas, vnímat, slyšet Ducha svatého. On je ten, kdo chce konat své dílo a použít si nás jako nástroje. Máme však na to èas? Vidìl jsem už mnoho lidí, kteøí pracovali do úmoru, ale bylo by tøeba se zeptat: Chce to Bùh? Chce Bùh to, co dìláš? Chce Bùh, abys stál právì tady na tomto místì a konal právì toto dílo? Ty se na chvíli zastav. Pøemýšlej, zvažuj a dovol Duchu svatému, aby se tì dotýkal. Je to Bùh, kterému na tobì záleží, který tì miluje, ale to hlavní, co od tebe chce, je mít s tebou obecenství. Ano, On chce, abys pracoval, ale On chce pracovat skrze tebe. Saul hledal oslice a našel království. I  my hledáme, chceme to nejlepší, i my toužíme jít, abychom našli to nejlepší. Chceme splnit úkoly, které nám byly svìøeny, jako chtìl Saul nalézt oslice svého otce. Prošel jednu zemi, druhou, tøetí, ale nikde nebyly. Byl vyèerpán, bez jídla a penìz. Možná si také pøipadᚠvyèerpán, bez všeho, ale pak je nejlepší èas zastavit se. Je tady Bùh, který se s  tebou chce setkat. Modlíme se za naše blízké, bojujeme za spasení našeho národa, ale my nikoho nespasíme. Snažíme se o šíøení evangelia, aktivnì pracujeme i  v  sociální oblasti, to vše je potøebné, ale nejdùležitìjším vždy znovu a znovu zùstává - a mᚠèas se zastavit? Eliᚠnásledoval Hospodina, byl vìrný, ale když se dostal do tìžké situace, utíkal pøed Jezábel, protože mu šlo o život. S Jezábel nebyly žerty. A  když uštván, unaven, znechucen chtìl zemøít, pøišel koneènì na Boží

4 ZÁPAS O DUŠI

horu Choréb a tam se ho Bùh zeptal: Co tu chceš, Eliáši? Jinak øeèeno, kde je tvé místo, kde tì chci mít?! A Eliᚠvysvìtloval Bohu, jak strašnì tìžká situace je v Izraeli. "Bože, už jenom já. Mᚠuž posledního èlovìka v Izraeli. Už zùstávám jenom já, víš to, Bože?" A jak zní Boží odpovìï? Vra se, tvé místo není na hoøe Choréb, ale v Izraeli. Tam uèiníš to, co ti teï øíkám, a na závìr - ještì jsem si zachoval sedm tisíc tìch, kteøí nesklonili kolena pøed Baalem. Eliáši, ty toho nevíš! Ano, i my se velmi èasto potøebujeme zastavit ve svém zápase a shonu, abychom se postavili pøed Hospodina, kde se najednou dozvídáme - ale ono to tak není, ono to vypadá jinak. Když se takto dokážeme postavit pøed Hospodina, dozvíme se, co je tøeba dále zaøídit a vykonat. - Vᚠbratr Rudek, Život v Kristu 9/98 -

ŽENY MATKY

Otázka: Jak se má zachovat žena - matka jako køesanka: má zùstat doma a peèovat o rodinu, nebo má jít do zamìstnání vydìlávat peníze a také se trochu realizovat? 6. ledna 1998 otiskl Tachovský deník výsledky prùzkumu na školách tachovského okresu. Ankety se zúèastnilo 4264 respondentù, dìti ze 3. až 9. tøíd základních škol. Výsledky ankety jsou alarmující. Dìti kouøí, pijí alkohol a berou drogy. Pøipomínám, že tachovský okres je pohranièní okres bez velkých mìstských aglomerací, jeho obyvatelé žijí v menších mìstech a na vesnicích. Pøesto jsou zde již 133 dìti, které okusily drogu, 42 dokonce vícekrát. Prùzkum objevil i další alarmující skuteènosti. 425 žákù pøiznalo, že ve škole šikanují spolužáky, objektem šikany se cítí 694 žákù. Takøka každé 10. dítì napsalo, že se cítí být nešastné. Tyto dìti uvedly, že v pøípadì velkých starostí se nemají na koho obrátit o  pomoc, pro-

tože nikoho nemají. Témìø 5% dìtí se nezapojuje do žádné mimoškolní èinnosti, nesportují, nehrají si s vrstevníky. Jsou to dìti, které uvedly, že "nedìlají nic". Pøed nìkolika dny ke mnì do Centra, v nìmž pracuji, pøišlo nìkolik deváákù. Byl jsem v jejich tøídì na pøednášce o humanitární pomoci. Na první pohled suverénní mládež, z níž na vás obèas jde strach. Moji noví pøátelé tráví vìtšinu èasu poflakováním po námìstí, kouøením, nìkteøí už zaèali se sexem. Jaké jsou jejich rodiny? U vìtšiny z nich rozvedené. Snad jen jedna dívka pochází z relativnì harmonického prostøedí. Všichni trpí nejistotou, že je jejich rodièe nemají rádi. Tyto dìti pocházejí z nevìøících rodin. Jsou na tom ale dìti z vìøících rodin lépe? Kdo si myslíte, že ano, dovolte mi otázku: Jak to víte? Z kontaktu s mnoha dìtmi z køesanských rodin vím, že se mnohdy nacházejí ve velmi tìžké situaci. Prožívají prakticky totéž, co jejich nevìøící vrstevníci, ale k  tomu jsou ještì zatíženi obrovskými výèitkami svìdomí, nebo vìdí, že mnoho z toho, co dìlají, je høích. Mladí lidé velmi èasto odcházejí z církve do svìta proto, že jsou pøesvìdèeni o tom, že je Bùh pro jejich høíšnost odmítá. V  církvi, ale hlavnì v rodinì, se nenajde nikdo, kdo by je v jejich zápasu podepøel. Mnohdy rodièe ani netuší, že jejich dospívající dítì prochází hlubokou a tìžkou krizí. Jak je to možné? Mezi rodièi a dìtmi existuje velmi èasto propast. Vázne komunikace, rodièe na dìti nemají èas. Tím se dostávám k jádru tohoto zamyšlení. Co vlastnì rodièe a hlavnì matky dìlají? Jak plní svùj hlavní úkol, který jim dal Bùh, jak o tom èteme v  Bibli? Pavel píše: Žena bude zachránìna skrze rození dìtí, setrvají-li ve víøe, lásce a  posvìcení spolu se støízlivostí. ( 1. Timoteovi 2,15). Jinými slovy: smysl života ženy je ve výchovì dìtí, v tom, že je pøivede

k Bohu. Zde nejde o záchranu èi spasení pro vìènost, ale o záchranu zde v  èase. Ve stejném listì mluví Pavel o  vdovách. Vysoce hodnotí tu, jejíž aktivní život vykazoval následující èinnosti: Je známá dobrými skutky, vychovala dìti, byla pohostinná, umývala nohy svatým, pomáhala lidem v tísni, šla za každým dobrým skutkem. (1. Timoteovi 5,10 Není zde ani slovo o tom, že udìlala kariéru, vystudovala vysokou školu a získala doktorát. Neèteme o spoleèenském úspìchu, o tom, kolik mìla majetku a pod. Øeè o výchovì dìtí zde však je. Emancipace - jak zvláštní slovo. Slovník øíká, že znamená osvobození, vymanìní, zrovnoprávnìní. K jak strašnému nedorozumìní v prùbìhu našeho století došlo! Ve jménu zrovnoprávnìní žen byly ženy zbavovány své role, role matek, strážkyní rodinného krbu, role stabilizujícího základu rodiny. Ženy odešly do zamìstnání, ale jejich role nikdo nepøevzal. Jesle a školky jsou spíš odkladištìm dìtí, nemohou nahradit pùsobení matek. Už slyším námitky - drahota, nezvládáme, nemáme peníze... Jistì, nìkdo je opravdu v tìžké situaci. Ale: L Co jíme? Vzpomínám na dìtskou písnièku: "Hrách a kroupy, to je hloupý, to my máme každý den, ale buchty s  povidlama jenom jednou za týden" Kdy jsme mìli naposled hrách a kroupy? Nejíme èastìji ty buchty "s povidlama"? A co salámky, šunèièky, sladkosti, lahùdky a rùzné jiné dobroty? Nestaly se pro nás samozøejmostí, a to do té míry, že abychom si udrželi standard v  jídle, odejde radìji matka od dìtí do zamìstnání? L Jaký je nᚠbyt ? K  èemu jsou nám obývací pokoje? Abychom se mìli kde dívat na televizi? Scházíme se jako rodina alespoò u stolu? Nasloucháme dìtem? Nejsou i naše požadavky na bydlení a  pøepych nìkdy zbyteèné? Je-li cenou za pìknì vybavený byt

ZÁPAS O DUŠI 5

zamìstnaná matka, je to cena pøíliš vysoká. L Kde ženy pracují ? Pracují skuteènì pouze nezbytnou dobu, aby pomohly domácímu rozpoètu? Není jejich práce nìkdy seberealizací, útìkem od plotny, køiku a kòourání dìtí? Promiòte, že tolik provokuji. Vím, že vìc není tak jednoduchá. Nechci ale dìlat nìjakou sociologickou analýzu jevu. Vlastnì jsem chtìl jen upozornit, že tento problém existuje a že odpovìdnost za jeho øešení nese každý z  nás - nejen ženy, ale pøedevším jejich muži. Vždy muž je hlavou ženy, on ji má podpírat a povzbuzovat, aby zvládala svou Bohem danou roli. Jak èasto ale právì v tom muži selhávají! Morálka a hodnotový systém dnešní mladé generace prochází hlubokou krizí. Za tento stav neseme ale odpovìdnost my, rodièe. Nevymlouvejme se na školu, kamarády, okolnosti, drahotu, zlou dobu. Ano, jsou rodiny, které žijí nadoraz. Muž je nezamìstnaný, rodinu živí žena. Rodina mùže být zatížena pùjèkou, protože i malý byt je drahý. Faktem ale zùstává, že i mnoho dìtí žije nadoraz. Chybí jim citové zázemí a jistota lásky rodièù, matky pøedevším. Ne v každé rodinì mùže žena zùstat s dìtmi doma. Pokud však chodí do práce, mìla by si uvìdomit, že je to nenormální stav, nebo normální je, aby peèovala o  dìti. A pøedevším by si to mìl uvìdomit její manžel. Kéž by bylo více žen, které budou schopny se naplno vìnovat rodinì a výchovì dìtí! Kéž by bylo více mužù, kteøí v tom budou své ženy povzbuzovat! Kéž by bylo více šastných a citovì vyrovnaných dìtí! - Petr Vaïura -

Ušlechtilá žena se drží cti, kdežto ukrutníci se drží bohatství. (Pøísloví 11,16)

6 ZÁPAS O DUŠI

VZTAHY -

NEJBOLAVÌJŠÍ ÚZEMÍ

Název této série snad ani nemusím obhajovat. Všichni to víme. Mezilidské vztahy jsou tím nejbolestnìjším místem v naší spoleènosti. Problémy jsou na všech úrovních. V manželství, v rodinì, na pracovišti, ve vládì, v církvi a hlavnì ve vztahu k Bohu. Proto v nìkolika pokraèováních probereme nejdùležitìjší podmínky vztahù a dùvody selhávání. Odpovìdi budeme hledat opìt jen v  Božím slovì. Vìøím, že skrze své slovo s námi bude Pán Ježíš jednat.

Úcta v manželství Bùh stvoøil èlovìka, aby byl jeho obrazem, stvoøil ho, aby byl obrazem Božím, muže a ženu je stvoøil. (Genesis 1,27) Naše vztahy mají odrážet obraz Božích vztahù a je pro lidstvo kritické. Skuteènost, že dnes je tomu jinak, nemùžeme popøít. Proè muž a žena, které stvoøil Bùh, aby byli jeho obrazem, jsou na konci 20. století obrazem kohokoliv jiného než svého Stvoøitele? Proè se víc než 50% manželství rozvádí? Proè vztahy tìch nejbližších mají tak daleko do Boží lásky? Proè spoleènost hledá øešení pro partnerský vztah homosexuálù? Kde se to všechno vzalo? Pøišlo to ze dne na den? Budeme-li hledat odpovìï v Písmu, musíme zaèít od základu. Písmo svìdèí o tom, že pùvodní muž i pùvodní žena byli dokonalí. Po jejich spoleèném pádu - neposlušnosti vùèi Božímu varování - dokonalost ztratili. V  této tragické situaci milující Bùh zasáhl tím, že muži i ženì urèil specifické poslání a skrze toto poslání zaslíbil i  budoucí pøíchod Spasitele (Gn 3, 14-19). Muž má v potu tváøe dobývat zemi, svìt. Neznamená to, že musí být jen zemìdìlcem, ale svou prací podmaòuje fyzický svìt. Znovuzrozený muž má svìt dobývat pro Boží království.

Žena mu má být pomocnicí, ale zároveò i ona má svùj jedineèný úkol, a to je v bolesti pøivádìt na svìt novou generaci. V takové bolesti, jakou si muž nedovede ani pøedstavit (Gn 3. kap.). Samozøejmì nemám nic proti zmíròování tìhotenských i porodních bolestí, nicménì pøivádìt dìti na svìt, peèovat o nì a vychovávat je - to není jednoduchá záležitost. Proè Bùh dal lidem po pádu takové tìžké úkoly? Byl v tom nìjaký zámìr? Domnívám se, že ano. Bùh zná èlovìka až do posledního zákoutí jeho srdce. Od okamžiku, kdy høích vstoupil do života lidstva, muž i žena potøebují mít každý nìco nenapodobitelného, co zpùsobí, že i ve své høíšnosti budou na sebe odkázáni a budou si jeden druhého vážit. Úcta je základním prvkem dobrých vztahù. Úcta je forma lásky projevená obdivem a respektem, vìdomím, že na tohle sám nestaèím a potøebuji toho druhého. Žena má vidìt mužovy schopnosti, obdivovat je a vážit si jich. Naproti tomu muž, který je silnìjší než žena, ale dost tìžce snáší fyzickou bolest, nemá pøehlédnout, že pokraèování jeho života je možné jen pøes doèasné utrpení a krev jeho ženy. Tak to rozhodl Bùh. Muž a žena zhøešili a zaèali jeden druhého obviòovat. Bùh tedy zpùsobil, aby se navzájem potøebovali, a tím jim nabídl pøíležitost obnovovat opìt dennì vzájemnou úctu. My jako moderní lidstvo jsme Boží rovnováhu zcela narušili. Bystrá žena dosáhla všech možností, jak se vyrovnat muži. Není dnes snad už ani jedno povolání, které by žena nemohla vykonávat, pokud se pro nì rozhodne a vydá úsilí, aby toho dosáhla. Ale nejen to. Moderní vìda zpùsobila, že žena už ani otìhotnìt nemusí skrze fyzický styk s mužem. Dítì je možné poèít ze zkumavky a v Brnì se takto dìti poèínají prý jako na bìžícím pásu. Zatím kvùli neplodnosti (pøedevším neplodnosti mužù), ale co bude

dál? Zdá se, že žena nebude potøebovat muže vùbec k nièemu (nejvýš tak k otevøení konzervy). Žena se pokusila (samozøejmì s  jeho pomocí) muže dohnat a nahradit ho a podaøilo se jí to. Feministické hnutí na Západì je toho dokladem. Mužovo možné se stalo i  ženiným možným, a obìma najednou ubyl pùvodní pøirozený zdroj úcty. S mužem však je tomu jinak. Muž a dìlá, co dìlá, není schopen nechat si vložit do svého lùna ženské vajíèko a  porodit dítì. Není a nikdy nebude. To by pøestal být mužem. Zatímco ženina domýšlivost postavená na základì jejích úspìchù velice vzrostla, mužské sebevìdomí na základì ženských úspìchù znaènì pokleslo. Možná jste takto nikdy nepøemýšleli, ale svìt jde tímto smìrem. Èím víc je žena sobìstaènìjší, tím ménì úcty muži poskytuje, protože už k nìmu nepotøebuje vzhlížet. Muž jí to vrací, také on si ženy pøestává vážit, ale spolu s tím odkládá i zodpovìdnost, kterou za ženu pøed Bohem nese. Však ona si poradí sama. Protože muž potøebuje mít za nìkoho odpovìdnost, byl tak stvoøen, je ochoten navazovat hluboký vztah s mužem - "pøítelem". Ten ho alespoò neponižuje. Se ženou je to podobné. I ona si èasto daleko víc rozumí s  pøítelkyní než s protivným manželem. Právì o tomhle mluví první kapitola listu Øímanùm. Vymìnili jsme Boží pravdu za lež, klaníme se výmyslùm stvoøení místo Stvoøiteli, a proto nás Bùh nechává na pospas našim hanebným vášním (Ø 1,25). To se pak projevuje naprosto ve všech oblastech života a tímto smìrem pùjde svìt stále více. ALE NE MY! My nesmíme jít tímto smìrem: Hle, pøichází ten den hoøící jako pec, a všichni opovážlivci a všichni, kdo páchají svévolnosti, se stanou strništìm... (Malachiᚠ3,19) Projev úcty muže k ženì a ženy k muži je Pánùv pøíkaz. Není to jen nìjaký benevolentní návrh.

ZÁPAS O DUŠI 7

Stejnì tak i muži, když žijete se svými ženami, mìjte pro nì porozumìní, že jsou slabší, a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s  vámi dìdièkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic pøekážet (1. Petrùv 3,7) Jakmile muž pøestane vnímat, že žena je slabší (a ona je, když to øíká Boží slovo) a pøenechá jí vedoucí roli, automaticky se pøipravuje o ženinu úctu. On sám k ní také úctu ztrácí, ale navíc stojí pøekážka mezi ním a Bohem. Cítíš-li se, bratøe, slabý v modlitbách, v Duchu svatém, bez Jeho pomoci a bez valného životního úspìchu, zaèni sledovat svùj život tímto smìrem. Tady je zøejmì koøen tvé slabosti. A tak každý z vás bez výjimky a miluje svou ženu jako sebe sama a žena a má pøed mužem úctu (respekt - bázeò) (Ef 5,33). I my ženy máme pøíkaz Pánì pìstovat úctu, pøímo respekt vùèi manželovi. Pøíkaz je pøíkaz. Na pøíkaz nelze odpovìï jinak než oním: Rozkaz, Pane! a jít a pøíkaz plnit. Veškerá slabost køesanstva pramení z neposlušnosti Božích pøíkazù. Všechna Boží naøízení jsou krásná, jejich plnìní pøináší èlovìku radost a slast, ale z nìjakého nepochopitelného dùvodu i  my znovuzrození køesané nechceme Boží slovo poslouchat, jen diskutujeme a jsme z toho tak slabí, že se témìø vùbec nelišíme od nevìøících. Dávno nejsme solí zemì, ani svìtlem svìta a naopak v hnilobì, zápachu a  tmì, která se šíøí kolem nás, jsme schopni se témìø poztrácet. My, kteøí jsme byli vyvoleni, abychom konzervovali svým životem dìní kolem sebe, abychom svítili jako svìtlo, které odstraòuje tmu. Vrame se k Pánu! K  jeho pøíkazu úcty v manželství. Uèiòme pokání z manželské neúcty a úctu zaènìme žít. Jak praktikovat úctu? Nech partnera mluvit a domluvit! Naslouchej mu pozornì! Když kladeš otázky, nemají být provokativní, jízlivé, vyèítavé!

8 ZÁPAS O DUŠI

Úcta projevuje uznání slovy pøímo do oèí. Úcta projeví uznání i pøed cizími lidmi. Úcta nikdy nepomlouvá. Úcta projevuje péèi. Úcta se vždycky zastane. I kdyby byli všichni proti tvému partnerovi a i  kdyby mìli pravdu, stùj za ním. Jste jedno tìlo. Tato pravidla platí jak pro muže, tak pro ženu. Žij Boží slovo a zaèni úctou k  partnerovi.

Manželé - nejlepší spojenci ve spoleèném díle Když jsem pøi jednání parlamentu o  legalizaci homosexuálních a lesbických partnerských vztahù zoufale volala k Pánu Ježíši a ptala se ho, zda se poslanci doèista zbláznili a ztratili i  poslední zbytky zdravého selského rozumu, odpovìï jsem našla v Písmu prvotní pøíèina všech tìchto zmatkù je v  totálním nepochopení manželství. Apoštol Pavel sám mluví o jednotì manželství jako o tajemství, a toto tajemství vztahuje na Krista a církev. Tak jak silná je jednota Ježíše Krista s  jeho církví, tak silné je pouto mezi mužem a ženou, kteøí spojí svùj život. Jdi, jez svùj chléb s radostí a  popíjej své víno s dobrou myslí, nebo Bùh již dávno našel zalíbení v tvém díle. Tvé šaty a jsou v  každé dobì bílé a tvá hlava a nepostrádá vonný olej. Užívej života se svou ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny svého života. To je ti pod sluncem dáno po všechny dny tvé pomíjivosti, to je tvùj podíl v životì, pøi tvém klopotném pachtìní pod sluncem. (Kazatel 9,7-10) Božím zámìrem bylo vytvoøit silnou jednotu, odrážející Boží charakter. Jestliže dva mladí lidé, dokonce i nevìøící, jen trochu poslouchají vnitøní hlas srdce, to vnitøní chvìní jedineènosti, potom se zpravidla sejdou dva jedinci muž a žena, kteøí se navzájem doplòují.

Pokud bychom spojili tyto vlastnosti k jednomu dílu, byli bychom mocní. Místo toho tøíštíme své síly do rùzných zamìstnání a èinností. Zaèalo to technickou revolucí v  minulém století a u  nás to zpeèetil komunismus jako nìco nemìnného a  povinného. Každý den se umìle rozdìlujeme, abychom zastávali tìžké a  zodpovìdné funkce. My ženy pod touto prací padáme únavou, muži naopak musí zamìstnávat cizí ženy na vykonávání urèitých úkolù. Proè se vlastnì ženíme a vdáváme, když pak své síly nespojujeme? Spojujeme pouhé peníze a sex? Není to málo? Jen spojené síly pøinášejí hloubku vztahù i díla. To je jednota. Byli jsme umìle roztrženi, ale nemáme to pøijmout jako normální, protože všechno lze napravit, budeme-li chtít. Boží slovo øíká: Užívej života se svou ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny svého pomíjivého života.... My ve slovì "užívej" slyšíme chvíli lásky dennì a dva týdny dovolené za rok. Tak nás zotroèili. Bùh si naopak pøál, abychom se užili po všechny dny. Jako dva, které On spojil od svatby až do smrti. Ve dne v noci. Jsme spojeni ke spoleènému dílu, abychom prožívali potìšení a plnost vztahu. Jak krásné vìci nám nabízí nᚠPán. Jak nádherný podíl pod sluncem ve dnech naší pomíjivosti a  v  klopotném pachtìní. Za komunistù jsme nesmìli pracovat spoleènì jako manželé a pro mnohé to zaèalo být pohodlné, protože muž je pøirozenou korekcí vlastní ženy a žena korekcí vlastního muže. Když muž nechce odložit své slabosti, utíká od své ženy. Když žena nechce odložit své slabosti, prchá od manžela. Naše oddìlená pracovištì nám umožòují válet se ve svých høíších a  sobectví, a proto jsme tak slabí, nemocní a plní mdloby. Jak moc jsme oddìleni od sebe, tak moc jsme oddìleni od Nìho, od Pána Ježíše Krista. Je to tvrdé slovo a já se ho lekám. I  my s  manželem pracujeme spoustu hodin dennì každý jinde.

Vytváøení spoleèného díla prohlubuje lásku, upevòuje vztah a buduje úctu. Samozøejmì, že potøebujeme mít Ježíše Krista uprostøed našeho vztahu. A pak se trojitý provázek nepøetrhne. Prorazit bariéru po padesát let zajetých norem není vùbec jednoduché. My starší do toho musíme vložit veškerou energii i víru, ale mladá generace má velkou šanci. Chtìla bych velice povzbuzovat mladé lidi, mladá manželství, aby hledali spoleèný životní cíl ve všech oblastech. Jak v oblasti duchovní, ve službì, tak i v oblasti tìlesné a fyzické, vèetnì spoleèné práce. Samozøejmì, že rùzná životní období pøinášejí rùzné situace. Když jsou dìti malé, je situace jiná, než když dorùstají, dospívají nebo jsou dospìlé. Pokud jsou dìti malé, je úkolem mladé paní být èasto víc psychickou posilou manžela, než praktickou pomocnicí. Budováním rodinného zázemí žena pomáhá muži poznat, jak dùležité je jeho místo manžela, otce a knìze rodiny. Ale postupnì mùže a má dojít k úplnému splynutí i v praktické oblasti. Je to jistì ideál, ale proè se nepokusit naplnit právì ideál. Manželství a mají všichni v úctì a manželé a jsou si vìrni, nebo neøestné a nevìrné bude soudit Bùh. (Židùm 13,4) Nezapomeòme, že Pán Ježíš pøijde ještì jednou a otøese nebem i zemí. Ten den pøijde jako hoøící pec a my musíme být èistí, abychom obstáli. Podíváme-li se na kteroukoliv zprávu ve sdìlovacích prostøedcích, vidíme, že jsme na poèátku porodních bolestí. Jak dlouho ten porod bude trvat, není podstatné. Podstatné je, že porodní bolesti se stupòují a abychom je vydrželi, musíme žít jako žil Ježíš tady na zemi. Nemáme jinou možnost. Znamená to, že naše vztahy s bližními budou takové, jako byl Ježíšùv vztah s Otcem a s lidmi. V první øadì potøebujeme obnovit manželský a rodinný život i vèetnì rodinného podnikání. My neob-

ZÁPAS O DUŠI 9

novujeme tyto vztahy kvùli ziskuchtivosti, sobeckým vášním, modláøství a pýše. To dìlají pohané. My obnovujeme rodinu proto, abychom žili lásku podle pøíkazù Pána a byli rozumní, støízliví, stále pohotoví k modlitbám a mohli sloužit dary, které jsme pøijali. (1 P 4. kap) Svìt se bude manželství a rodinì stále víc vysmívat, kdežto Ježíšova nevìsta bude v manželství prožívat vztah Pána Ježíše s církví. Pokud se ovšem jako jednotlivci poddáme. Dokud nevytvoøíme silná manželství, nevytvoøíme ani harmonické rodiny, natožpak dobøe fungující obecenství køesanù. Opravdu pevná manželství stojí jen na lásce, oddanosti a úctì, která vyvìrá z lásky, oddanosti a úcty vùèi Ježíši Kristu. Abych se vrátila k pùvodní otázce vztahù. Zemì, povolující a uzákoòující jakékoliv formy homosexuálních a lesbických vztahù, jsou zemì s nejvíce narušeným manželským a rodinným životem. My køesané víme, že homosexualita je ve své podstatì následek odpadnutí od Boha. Jediným lékem proti všem nepravostem je návrat ke Kristu do všech dùsledkù. Tvé šaty a jsou v každé dobì bílé a tvá hlava a nepostrádá vonný olej. Užívej života se svou ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny svého pomíjivého života. (Kazatel 9,8-9) Návrat ke Kristu zaèíná v manželství a  pøes rodinu se dostává do celé spoleènosti. Budeme-li žít v silných a harmonicky krásných manželstvích, pevnì spojených Ježíšovou láskou, budeme pøirozeným zpùsobem, dokonce i bez peticí, vytlaèovat høích ze své zemì. Naopak, jsou-li naše manželství stejnì mdlá jako manželství svìta, mùžeme demonstrovat, ale høích bude dál vládnout. Nebojme se vrátit se k pùvodnímu Božímu plánu  užívání si života se svou ženou, což je nám dáno jako podíl nebeského království. Pøíští pokraèování o vztahu k dìtem - Marika Frydrychová -

10 ZÁPAS O DUŠI

O ZKAŽENOSTI ÈLOVÌKA

Pøed èasem jsem dostal dopis, v  nìmž mi pisatel vytýká nìkolik doktrín, týkající se problému "dìdièného høíchu" a høíšné podstaty èlovìka. Cituji: Zaèátek citace: Termín "høíšná podstata" se objevuje už v názvu èlánku, a je znaènì oblíbený u luteránù, zatímco odborníky na dìdièný høích jsou, pokud vím, katolíci. Autorovi èlánku jsou tyto termíny východiskem. Kromì "høíšné podstaty" a  z ní vyplývajícího "dìdièného høíchu" tak "obohatili" svìt napø. o pojem "transsubstanciace". S Biblí tyto myšlenkové konstrukce mají spoleèné téma, nikoliv však ducha." Konec citace. V dopise se dále píše, že køesané pøevzali "podstatu" a "nahodilost (pøípadek)" téže vìci od Aristotela. Jak jsem pochopil, snad se nemýlím, pisatel dopisu popírá, že by høíšná "podstata" - neodolatelné sklony høešit, pøecházela dìdiènì z rodièù na dìti. Jestliže má pisatel pravdu, potom se èlovìk rodí mravnì neutrální, a teprve život a prostøedí v nìmž uplatòuje svoji vùli a volbou dobra nebo zla z nìj vytváøí èlovìka dobrého nebo zlého. Víme, že komunikace je vždy nejvìtší pøekážkou dorozumìní. Velmi èasto, když dva øeknou totéž, mají na mysli nìco zcela jiného. Lidé rozumí stejným slovùm podle svého, a než si mohou vzájemnì upøesnit názvosloví, jejich emoce je rozladí natolik, že ztratí zájem o další dialog a  porozumìní. Nìkdo namítne, že je zbyteèné se o  takových vìcech dohadovat, že to není podstatné. Øíkají: "nám staèí jednoduchá víra". Jenže odpovìï na takové otázky mìní zásadnì pohled na Boha i èlovìka. Kromì toho, køesan by mìl pøemýšlet, rozjímat, zkoumat Bibli, aplikovat poznání a nechat se pøedevším vést Duchem svatým ke stále hlubší pravdì. Jen tak jsou Boží dìti

posvìcovány, rostou ve víøe a dospívají v poznání. Dopis ètenáøe pokraèuje, že èlovìk nedìdí specifické høíchy svého otce nebo matky. S tím souhlasím, a dodávám, že ani za nì nemùže nést odpovìdnost - jen jisté následky. Co je høích? Pùvodní význam má koøeny v lukostøelbì a znamená minout cíl - terè. Netrefit se také mùže znamenat nìco pokazit, zaèít a nedokonèit, zapomenout, ztratit, zabloudit aj. Pøedevším však míjíme cíl, ke kterému jsme byli stvoøeni - milovat svého Stvoøitele. Nemilujeme-li Boha z celého srdce, mysli a síly, a svého bližního jako sebe sama, míjíme všech deset pøikázání. Minout cíl, k nìmuž jsme byli stvoøeni, je naprostý duchovní propad. Vysvìtleme si tedy pojem "naprosté zkaženosti èlovìka" . Takové prohlášení zní negativisticky a odpudivì, obzvláštì, když za høíchem zkažené osobnosti dosadíme sami sebe a své nejbližší. Všichni jsme ochotni pøiznat si urèité charakterové nedostatky; ale úplnou zkaženost? Znamená to, že i  novorozeòata jsou dìdiènì postižena a mají v sobì vrozené zlo? Existuje vùbec lidské dobro? Jistì! Vždy, když pøijdu na návštìvu, vìøím, že mi hostitelka nenasype jed do kávy. Vìøím pilotovi, že má smysl pro odpovìdnost a nerozhodne se pøistát nìkde jinde než na letišti. Dùvìøuji lékaøùm a  odevzdám se do jejich péèe, protože jsem pøesvìdèen, že jsou to odpovìdní lidé a dobrý specialista mnì úmyslnì nepoškodí. Kdybychom nemìli na srdci jisté dobro, lidský rod by dávno vyhynul. Lidé konají dobré skutky, ale všechna dobrota, o  níž doposud hovoøíme, nepatøí do duchovní oblasti. Tuto èásteènou, neduchovní "dobrotu" ovládá svìdomí pøirozeného èlovìka, tedy i  toho, který není duchovnì znovuzrozen. Božím dítìtem se èlovìk stává teprve duchovním znovuzrozením. V otázce duchovního znovuzrození, které vede ke spasení, se køesané dìlí na dva tábory:

(1) První tábor (Arministé) vìøí, že pøirozený èlovìk není úplnì duchovnì mrtev. Proto na svém duchovním znovuzrození, na své regeneraci, mùže s  Bohem spolupracovat . V každém èlovìku zbývá trochu dobra - duchovního života, jenž umožní buï vírou pøijmout nebo nevírou odmítnout Bohem nabízenou milost. Ježíšova spásná zastupující smrt je tedy otevøená, nedokonaná, potenciální pro všechny, protože její úèinnost je podmínìna pøijmutím nebo odmítnutím Boží obìti na køíži. Èlovìk vìøí proto, aby naplnil podmínku (víru), bez níž ho Bùh nepøijme. (2) Druhý tábor (Kalvinisté) vìøí, že høíšný èlovìk je duchovnì mrtev. Takový èlovìk duchovnì neexistuje. Proto na svém znovuzrození, na své regeneraci, nemùže spolupracovat. Duchovní vìci se dají pochopit jen duchem, který duchovnì mrtvému úplnì chybí. Èlovìk nemùže pochopit, ani pøijmout nebo odmítnout spásu, pokud není z Božího svrchovaného rozhodnutí, duchovnì znovuzrozen, regenerován, duchovnì vzkøíšen. Ježíšova spásná zastupující smrt je tedy uzavøena, dokonaná, plnì úèinná pro Jeho lid, nepodmínìna lidským rozhodnutím nebo naplnìním jakékoliv podmínky. Èlovìk vìøí, chápe a pøijímá obì Pána Ježíše Krista, protože už je Bohem znovuzrozen, duchovnì vzkøíšen. Co teï?! - dva zcela rozdílné náhledy! Nejsou vùbec nové. Bìhem posledních dvou tisíc let bylo na toto téma napsáno množství knih a stále je tato otázka s námi. V Holandsku z toho vznikla v 17. století málem válka. "Naprostá zkaženost èlovìka? " Odpovìï na tuto dùležitou otázku ovlivní nᚠdalší pohled na sebe, bližní, na køesany, na spásu, a pøevratnì rozšíøí naše chápání svatosti a svrchovanosti Boha. Když hovoøíme o naprosté zkaženosti, myslíme tím, že lidská povaha, charakter, pøirozenost - nevím, jak to nejlépe vystihnout - je porušená, zvrácená a zasažena høíchem.

ZÁPAS O DUŠI 11

Adamùv høích zapøíèinil zlo, které nelze spoutat lidskou silou. Rodíme se høíšní a høíšnými zùstáváme po celý život. Vzpoura je v nás, høešíme pøirozenì, bez nátlaku, a v souladu se svým chtìním. Ani jeden prvek viditelné i  neviditelné podstaty èlovìka, a všeho živého i neživého stvoøení, nezùstal ve své pùvodní dokonalé podobì. Napøíklad vše v mém oku je zasaženo, do posledního receptoru a nervového spoje, ale jen do urèité míry, protože stále ještì vidím. Naše tìlo a  mysl je také omezenì funkèní, ale vyznaèuje se rùzným stupnìm rozkladu, opotøebením, postupným slábnutím orgánù, celkovým stárnutím, což neodvratnì spìje k  tìlesné smrti. Urèující pøídavné jméno "naprostá" vystihuje extenzitu zkázy, tedy zkáza v celém rozsahu. Míra neboli intenzita zkázy pøirozeného èlovìka a stvoøení nemùže být úplná, to by nezbylo vùbec nic, vše by bylo nefunkèní. Co neexistuje, co je mrtvé a nefunkèní, kde je intenzita i extenzita zkázy úplná, je ztráta spojení s Bohem. Proto øíkáme, že se èlovìk rodí duchovnì mrtev. Následek pøerušeného spojení s  Bohem je duchovní oddìlenost nemohoucnost, což je duchovní padlost do té míry, že èlovìk je neschopen uèinit cokoliv, co se týká vlastní spásy. Pøirozený èlovìk nemá ani jeden smysl, kterým by s  Bohem mohl navázat kontakt. Spojení s Bohem je plnì závislé na Bohu, nikdy ne na èlovìku! Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás. (Jan 15,16) Definici "naprosté zkaženost èlovìka" musíme dobøe rozumìt, abychom mluvili o stejné vìci. Vùbec nepopírám, že všude kolem nás je mnoho lidí, kteøí mají spoustu ctností, jestliže na nì pohlížíme z pøirozené, tedy tìlesné a neduchovní existence. Dobøí lidé žijí všude kolem nás a není jich málo. Mìjme však na pamìti, že z Božího hlediska všichni pøicházíme na svìt duchovnì mrtvi, žijeme v zajetí høíchu, máme volnost sklízet jen to, co je

12 ZÁPAS O DUŠI

v  našem srdci. Pøirozený èlovìk nemá volnost ani možnost, aby své srdce naplnil Duchem Božím. Skuteèná spása èlovìka Bohem vyluèuje lidské zásluhy z pochopitelného dùvodu - aby se nikdo nechlubil. Èlovìk byl pøedurèen, aby oslavoval Boha, aby miloval bližního; poslušnì dodržoval Boží zákon, nekradl, nelhal, nezabíjel (ani nenávistí), nesmilnil, a  nedychtil (nezávidìl). Bùh stvoøil dokonalého èlovìka. Adam nebyl otrokem høíchu. Mohl pøirozenì setrvávat v  pøítomnosti Božího vedení, ale mohl také odmítnout. Adamovo rozhodnutí strhlo veškeré jeho potomstvo do duchovní oddìlenosti od Boha a pozvolného tìlesného umírání. Lidstvo ztratilo volnost rozhodnout se pro Boha, a  zùstala mu volnost jen v tom Zlém, v  nìmž se lidská vùle svobodnì rozhoduje jen proti Bohu. Pøirozený, z  ženy narozený a mužem zplozený èlovìk, nemùže poznat Boží pravdu, protože se rodí duchovnì hluchý a slepý, prostì mrtvý. Hospodin Bùh èlovìku pøikázal: Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z nìho pojedl, propadneš smrti. (Genesis 2:16-17) Bùh varoval Adama pøed nebezpeèím. V ráji nebylo nic, co by vypadalo odpudivì. Adam a Eva byli obklopeni dokonalostí, jakou nepoznal nikdo z lidí, ale Eva byla zvìdavá a nedbala Božího varování. Žena vidìla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oèi, strom slibující vševìdoucnost. Vzala tedy z  jeho plodù a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Obìma se otevøely oèi: poznali, že jsou nazí. (Genesis 3:6-7) Eva naslouchala svodùm hada, Adam naslouchal Evì a Bùh promluvil: Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z nìhož jsem ti zakázal jíst. Kvùli tobì nech je zemì prokleta; po celý svùj život z ní budeš jíst

v  trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváøe budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do zemì, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš. (Genesis 3:17-19) V Adamovi jsme ztratili i tìlesnou pøirozenost nestárnout a neumírat, protože pro každého z nás platí - mzdou høíchu je smrt. Dùsledek vrozené høíšné podstaty tedy je, že pøirozený èlovìk není schopen udìlat cokoliv, co by bylo duchovnì správné, tedy spravedlivé. Adamovým neuposlechnutím jsme všichni zhøešili, ztratili jsme volnost rozhodování v Božích osvìtlených mantinelech a sesunuli jsme se do "volnosti" rozhodování ve tmì, v mantinelech toho Zlého, což je otroctví. Buï po znovuzrození uplatòujeme svobodnou vùli v  Božím rámci, nebo pøirozenì v  rámci toho Zlého. Buï po nadpøirozené regeneraci posloucháme Boha, nebo pøirozenì toho Zlého. Objektivní pochopení podstaty naprosté lidské zkaženosti ovlivòuje nᚠpohled na spásu, znovuzrození, obøezání srdce, regeneraci, posvìcování køesanského života. Znovu máme pøed sebou dvì možnosti: 1. Pokud vìøíme, že naše duchovní zkaženost je jen èásteèná (Arministé), že nejsme naprosto duchovnì mrtvi, potom musíme vìøit, že naše duchovní znovuzrození, regenerace, duchovní vzkøíšení je dvoustranná práce, že to je synergické Boží "rozhodnutí", které je podmínìno našim "rozhodnutím". Skutek víry potvrzuje, že nejsme duchovnì bezmocní, nejsme naprosto zkažení a naše duchovní svébytnost je èásteènì zachována. Lidské osobní rozhodnutí podmiòuje Boha èlovìka spasit. Jinými slovy - protože máme v duchovní oblasti urèitou volnost, jsme schopni Boží nabídku pøijmout nebo odmítnout. Tento pohled v  rùzných variantách historicky zastávali: Pelagius, semi-pelagiáni, Cassian, Faustus, Tridentský koncil, Luis de Molina, Arminius, Finney, Chafer a další.

2. Jestliže ale vìøíme, že naše duchovní zkaženost je úplná (Kalvinisté), potom musíme vìøit, že naše duchovní znovuzrození, regenerace, duchovní vzkøíšení je z vùle (práce) Jednoho, že to je monergické, nepodmínìné Boží rozhodnutí z milosti, na nìmž nemáme žádnou zásluhu ani spoluodpovìdnost. Tak, jako nikdo nerozhoduje o své vùli zda a  kdy se tìlesnì narodí, podobnì se nikdo nemùže sám rozhodnout, zda a  kdy se duchovnì znovuzrodí. Obojí se dìje mimo nás. Jinými slovy - jsme, protože nás Bùh znal ještì pøed založením svìta, a vìøíme, protože nás Bùh bezpodmíneènì bez zásluh a z milosti vyvolil a znovuzrodil. Víra, posvìcování a spolupráce s Bohem jsou až projevy a dùsledky znovuzrození. Tento pohled historicky zastávali: Augustin, Prosper, Hus, Kalvín, Chemnitz, Jansen, Quesnel, Pascal, Luther, Edwards, Spurgeon a další. Z pøedešlého vyplývá: První vìøí, aby byli znovuzrozeni; druzí vìøí, právì proto, že už jsou znovuzrozeni. První vìøí, že jsou v høíchu jen duchovnì nemocní, tedy èásteènì živí, proto mají volnost se svobodnì rozhodnout pro nebo proti Bohu; druzí vìøí, že jsou v  høíchu duchovnì mrtví, stojí mimo, proto mají volnost se svobodnì rozhodnout jen proti Bohu, protože, jak øíká Písmo: není ani jeden, kdo by hledal Boha. Pochopení uèení o duchovní zkaženosti èlovìka, zda je úplná, nebo jen èásteèná, nutí vìøící vykládat stejné verše rùzným zpùsobem. Vidíme, že se nezabýváme teologickými zbyteènostmi, ale dùležitými otázkami, jež mìní pohled na Boha, èlovìka a zpùsob spásy. Pojïme dále a podívejme se na minulost každého dnešního køesana, kdy žil podle svého, tedy v høíchu: I vy jste byli mrtvi pro své viny a  høíchy, v nichž jste døíve žili podle bìhu tohoto svìta, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, pùsobícího dosud v tìch, kteøí vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patøili;

ZÁPAS O DUŠI 13

žili jsme sklonùm svého tìla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutnì propadli Božímu soudu tak jako ostatní. (Efezským 2:1-3) Žít sám sobì znamená propadnout Božímu soudu. Vzdorují všichni, bez znovuzrození totiž nemají ani nechtìjí mít jinou možnost. Proto se nikdo nemùže pro Spasitele Ježíše Krista rozhodnout. Nemùže a  nechce vìøit, protože svobodná volba vyvìrá ze srdce, které je duchovnì zkažené. Jediná záchrana vìzí ve výmìnì srdce. Kdo nebyl znovuzrozen z Ducha Božího, komu nebylo obøezáno srdce, komu nebyl do nitra vložen Boží Duch, ten zùstává vrozenì duchovnì mrtev. Když jste ještì byli mrtvi ve svých vinách a duchovnì neobøezáni, probudil nás k životu spolu s ním (tj. Kristem) a všechny viny nám odpustil. (Koloským 2:13) Probuzení k vìènému životu, znovuzrození, duchovní vzkøíšení, regenerace se tedy uskuteènilo ve stavu naší duchovní neexistence, kdy jsme byli oddìleni od Boha a duchovnì neobøezáni. Pøirozený èlovìk nemùže uvìøit, dokud není Duchem svatým oživen, probuzen, znovuzrozen. Naše ztracenost - nepravost je pøirozená, je nám vrozená od poèetí, pochází již z matèina lùna. Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v høíchu mì poèala matka. (Žalm 51,7) Zde David neøíká, že byl poèat høíchem, jako by manželské lože bylo høíšné, to je pøece svaté; a už vùbec nemá na mysli matèinu høíšnost. Mluví totiž o sobì, ne o svojí matce. David øíká, že byl høíšný již v  okamžiku poèetí. Èlovìk narozený z ženy má krátký vìk, avšak nepokoje do sytosti. (Jób 14,1) Pøirozený èlovìk umírá døíve než chce, žije v nepokoji a strachuje se o  svùj život. Smrt, strach ze smrti a nepokoj v  duši jsou následky vrozené høíšné podstaty. Mùžeme øíci, že èlovìk není zlý, protože koná zlé èiny; ale koná

14 ZÁPAS O DUŠI

zlo, protože je zlý . Proto bída ani bohatství nedìlá z lidí zlosyny; lidé už jsou zlosyny od poèetí: Svévolníci, ti se odrodili hned v  matèinì lùnì, z mateøského života se lháøi dali bludnou cestou. (Žalm 58,4) Èlovìk z muže a ženy již od svého poèetí, nepatøí do Božího království. Ježíš uèil, že pøirozený èlovìk se musí duchovnì narodit znovu, aby vešel do Božího Království. Amen, amen, pravím tobì, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemùže vejít do království Božího. Co se narodilo z tìla, je tìlo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti øekl: Musíte se narodit znovu. (Jan 3,5-7) Nikdo z nás si nemùže vybrat, zda se tìlesnì narodí. Nemùže si vybrat otce, matku, barvu pleti ani spoleèenské postavení, to vše je mu dáno; s  naším rozhodováním to nemá nic spoleèného. Podobnì jsme si sami nevybrali duchovního Otce; byli jsme duchovnì narozeni z Boží vùle, z Božího Ducha skrze Jeho nepomíjitelné Slovo: Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zùstalo; ... (Jan 15:16) Ano, neseme duchovní ovoce, ale jen proto, že nás Bùh vyvolil a znovuzrodil - bez našeho vìdomí, pøání a  zásluh. Pøirozený èlovìk nemùže duchovnì udìlat nic dobrého, protože lidská mysl je vrozenì zatemnìlá høíchem. To platí o celém Adamovì potomstvu. Bez Boží svrchované milosti se èlovìk nemùže k Bohu ani pøiblížit. Bùh má prvenství ve všem a køesanova sláva je viditelná jenom v Bohu. Naše pøirozená podstata je zkorumpována: Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, nadutost, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a  znesvìcuje èlovìka. (Mk 7:21-23)

Jestli nám tento výèet pøipomíná souèasný stav lidstva, neviòme dobu, v  níž žijeme, nesvádìjme nic na prostøedí nebo historii. Obojí pùsobí jen jako katalyzátor; na povrch vypluje jen to, co je v nás vrozenì skryto. Vina je v  našich srdcích a ta jsou pøíèinou špatných nebo totalitních režimù... Všichni lidé bez našeho Spasitele Pána Ježíše Krista, bez Jeho osvícení, chodí ve tmì: Soud pak je v tom, že svìtlo pøišlo na svìt, ale lidé si zamilovali více tmu než svìtlo, protože jejich skutky byly zlé. (Jan 3:19) Kdybychom byli duchovnì zkaženi jen èásteènì, potom Bùh nemusel posílat na zem svého Syna. Mohl jednoduše použít naši zbylou duchovní nezkaženost. My ale vìzíme od narození v  duchovní mrtvosti, jsme soustøedìni na sebe a odvráceni od Boha. Soustøedìní na sebe je Bohu nepøátelské, nebo se nechce ani nemùže podøídit Božímu zákonu. Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. (Ø  8:7-8) Nejvìtší duchovní podvod je lidská pýcha, "nadìje a víra", že mùžeme žít z  vlastních sil, že jsme duchovnì autonomní. Pøed znovuzrozením jsme naprosto nezpùsobilí pøijmout by tøeba jen èásteènou duchovní pravdu. Z pøirozenosti známe jen duchovní deformaci, která vyhovuje naší zdeformované svobodné vùli. Nikdo nemá vrozenou schopnost pochopit Boží pravdu: Pøirozený èlovìk nemùže pøijmout vìci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemùže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. (1. Korintským 2:14) Jen ten, koho Bùh znovuzrodí, dostane do svého nitra Božího Ducha a v souzvuku se svojí obrozenou volností se svobodnì a bez nátlaku rozhodne zodpovìdnì vìøit. Pavel nabádal køesany, aby nežili ve tmì jako pohané. Pohan nezná hranice své náruživosti. Pohané si nemohou pomoci, protože mají vrozenì zatvrzelé srdce.

To vám øíkám a dotvrzuji jménem Pánì: nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných pøedstav. Mají zatemnìlou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevìdomost a  zatvrzelé srdce. Otupìli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dìlají hanebné vìci. (Efezským 4:17-19) Jen Bùh svojí milostí promìòuje srdce pohanù. Všichni posvìcení svatí kdysi bez výjimky chodívali ve tmì: I vy jste kdysi byli tmou, ale nyní vás Pán uèinil svìtlem. (Efezským 5:8) Tìlesný, pøirozený èlovìk, který není Bohem uschopnìn znovuzrozením a naplòováním své víry se nemùže sám od sebe stát svìtlem, protože: Èistým je všechno èisté. Ale poskvrnìným a nevìøícím nic není èisté. Jak jejich rozum, tak jejich svìdomí jsou poskvrnìny. (Titovi 1:15) Bùh jedná jen s dvìma skupinami lidí: (1) dìtmi Božími, a (2) dìtmi tohoto svìta,  dìtmi toho Zlého . Tato èernobílá biblická optika nevidí žádný neutrální tøetí stav èlovìka. Každý se rodí jako otrok zla a poslouchá vládce nadzemských mocností. Zde je biblický dùkaz: I vy jste byli mrtvi pro své viny a høíchy, v nichž jste døíve žili podle bìhu tohoto svìta, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, pùsobícího dosud v tìch, kteøí vzdorují Bohu. (Efezským 2,1-2) Nepøedstavujme si ïábla jako nìjakého kozího mužíèka. Ïábel je nejvychytralejší svùdce. Umí se zalíbit, a ten, kdo Boha nezná, dopøává sluchu vábení svìta. Pøirozený èlovìk je obdivovatelem líbivých filosofických i teologických -ismù, které popírají Božství Ježíše Krista, existenci Boha i ïábla. Víme, že jsme z Boha, kdežto celý svìt je pod mocí Zlého. Víme, že Syn Boží pøišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bùh. A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bùh a  vìèný život. (1. Janùv 5,19-20)

ZÁPAS O DUŠI 15

Kdo tedy není v Ježíši Kristu, ten je ve svìtì, a celý svìt je v moci toho Zlého. Pán Ježíš øekl: Kdyby Bùh byl vᚠOtec, milovali byste mì, nebo jsem od Boha vyšel a od nìho pøicházím. Nepøišel jsem sám od sebe, ale on mì poslal. Proè mou øeè nechápete? Proto, že nemùžete snést mé slovo. Vᚠotec je ïábel a vy chcete dìlat, co on žádá. On byl vrah od poèátku a nestál v  pravdì, ponìvadž v nìm pravda není. Když mluví, nemùže jinak než lhát, protože je lháø a otec lži. (Jan 8:42-44) To je nepøíjemná zpráva. Apoštol Pavel píše svému uèedníkovi Timoteovi, jaký má být Kristùv služebník: Má vlídnì pouèovat odpùrce. Snad jim dá Bùh, že se obrátí, poznají pravdu a vzpamatují se z ïáblových nástrah, do kterých se dali polapit, když podlehli jeho vùli. (2. Timoteovi 2:25-26) Køesané se nemají pouštìt do hloupých sporù, mají se vlídnì podìlit o  Krista. Spása nespasených není v  jejich vùli, ale v Boží vùli. Èlovìk je otrokem høíchu. Otrok musí pracovat pro svého pána. Otrok se nemùže sám vykoupit. Puzen vlastní vùlí - poslouchá svého pána. Každý èlovìk høeší. I ti, kdo jsou již Božími dìtmi, mohou zhøešit, ale nejsou høíchem ani ïáblem zotroèeni jako kdysi, a mohou se ïáblu vzepøít: Vzepøete se mu, zakotveni ve víøe, a pamatujte, že vaši bratøí všude ve svìtì procházejí týmž utrpením jako vy. (1. Petrùv 5:9) Humanistické stanovisko tvrdí, že špatné prostøedí vytvoøí zlého èlovìka, proto koøen zla øeší nápravou spoleèenských vztahù. Biblické stanovisko tvrdí, že zlé lidské srdce vytvoøí špatné spoleèenské vztahy, proto koøen zla øeší nápravou lidského srdce. Jen ten, kdo si uvìdomí svoji zoufalou situaci, se bude bít v prsa a  volat k Bohu: Bože, slituj se nade mnou høíšným. Jiná cesta není, než cesta pokory. To už nám Bùh vymìnil srdce! Jestliže se nad

16 ZÁPAS O DUŠI

námi slitoval, potom služme Hospodinu s bázní a  jásejme s chvìním, a pamatujme si, že: Není na zemi èlovìka spravedlivého, aby konal dobro a nehøešil. (Kazatel 7:20) Stav veškerého lidstva popisuje Boží slovo jako zbloudilost: Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej (tj. Ježíše Krista) však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. (Izajᚠ53:6) Jak èteme, Pán Ježíš Kristus trpìl kvùli nám. Jediná nadìje je v Nìm a nikom jiném. Není jiné cesty, která by vedla ke spáse. On je Ten, kdo nám dává nové masité srdce, kdo nám jej obøezává, kdo nás nejprve duchovnì vzkøísil spolu se sebou k vìènému životu, kdo nás znovuzrodil, zregeneroval, pøevedl ze smrti do života ... Není to samo sebou, a  jistì ne naší zásluhou. Je to On, kdo svrchovanì rozhoduje. Proto Pavel napsal Filipským: ... s bázní a chvìním uvádìjte ve skutek své spasení. On je poèátek i  konec, On je celou abecedou mezi alfou a omegou, Bùh neurèuje jen cíle, On urèuje i cestu k cílùm, kterou uskuteèòujeme motivy našeho srdce, proto jsme zodpovìdni za každý èin. Nᚠobrat nebo pád je ponechán v  Jeho rukách. Nebylo nikoho, kdo by vzýval tvé jméno, kdo by procitl a pevnì se tì chopil, nebo jsi pøed námi ukryl svou tváø a nechal nás zmítat se pod mocí naší nepravosti. (Izajᚠ64:6) Jenom nepropadejme dojmu, že vlastnì za všechno mùže Bùh, když nás nechá zmítat se pod mocí naší nepravosti. Ano, jestliže to naplòuje Jeho zámìr, který vede ke koneènému svatému cíli. On se také mohl rozhodnout nechat všechny lidi ve vlastní nepravosti, a nespasit nikoho. I  to by byla naprosto spravedlivá alternativa. Uvìdomme si, že se zmítáme pod mocí vlastní nepravosti, a ne pod mocí nepravosti Boží.

... všichni, židé i pohané, jsou pod mocí høíchu, jak je psáno: Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by èinil dobro, není ani jeden. (Øímanùm 3,9-12) Ponìvadž neznáme pravidla Boží harmonie, nemáme volnost hrát v Jeho orchestru. Bez Boží intervence nejsme volní dìlat to, k èemu jsme byli pùvodnì stvoøeni a pøedurèeni. Jsme otroky svého høíchu - falešných bohù, lží, smilnìní, závisti, nenávisti, krádeží, ateismu, humanismu atd. Ve své neznalosti nazýváme opravdovou svobodu služby Bohu "otroctvím"; a otroctví høíchu "svobodou"- to však není svoboda, to je jen øinèení okovy høíchu. Nejjednodušší test, jak poznáme, že všichni lidé jsou pod mocí høíchu, je všímat si, co øíkají. Protože: ... jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu. (Jakubùv 3:8) Pravda, nìkdo umí krotit jazyk lépe, nìkdo hùøe. Pøesto jde vždy jen o  krocení šelmy skryté v srdci èlovìka: Nebo ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, køivá svìdectví, urážky. (Matouš 15:19) Ne co vchází do úst, znesvìcuje èlovìka, ale co z úst vychází, to èlovìka znesvìcuje." (Matouš 15:11) Podle mluvy a èinù poznáme srdce. Jazyk neumí zkrotit nikdo, protože každý èlovìk má od poèetí nezkrotné srdce. Kolik nenávisti a zloby se skrývá v srdcích lidí? Kdyby Bùh nekrotil vnitøního èlovìka, znièili bychom se navzájem. Pøesto je mnoho lidí pøesvìdèeno, že jsou dobøí a nehøeší: Øíkáme-li, že jsme bez høíchu, klameme sami sebe a pravda v  nás není. Øíkáme-li, že jsme nezhøešili, dìláme z nìho (Boha) lháøe a jeho slovo v nás není. (1. Janùv 1:8,10)

Høích je pro pøirozeného èlovìka droga. Všichni jsme propadli høíšné závislosti, zvrácenosti, která nás nièí. S  tím nemùžeme nic dìlat. Lidská duchovní nemohoucnost nevìzí v tom, že nejsme schopni svobodnì volit - to mùžeme; lidská neschopnost vìzí v  tom, že svobodnì, bez nátlaku, èlovìk nechce volit správné volby, k  nimž byl stvoøen. Èlovìk nechce volit volby, které by byly v souladu s Boží vùlí, protože je Bohu cizí rodem - ve své pøirozenosti je nepøítelem Boha. Být cizí Bohu znamená svobodnì volit zlo. Tak jako nikdo nechce být po vùli cizákovi, tak ani èlovìk nechce být po vùli Bohu. To vše probíhá v souladu s lidskou svobodnou vùlí. Proto èlovìk nese za své zlé rozhodnutí následky. Èlovìk má svobodnou vùli, proto høeší bez nátlaku, ale nemá volnost, protože se narodil jako otrok høíchu. Jinak øeèeno, protože jsem se narodil v bahništi padlého svìta, mohu si svobodnì, bez nátlaku a protože chci, vybrat jen místo a hloubku bahna sám. Kdo dokáže, aby èisté vzešlo z neèistého? Vùbec nikdo. (Jób 14:4) Absolutní neschopnost pøirozeného èlovìka rozhodnout se pro Boha, tj. èinit pokání a zmìnit své vlastní chování, vìzí v jeho svobodném rozhodnutí setrvávat v otroctví høíchu. Èlovìk je svobodný, ale není volný. Èlovìk se mùže snažit konat dobré skutky i bez Boha. Mùže peèovat o nuzné, mùže získat Nobelovu cenu míru, mùže dát své miliony chudým, ale ve svém pøirozeném srdci nemùže vyprodukovat sám od sebe ani trochu lásky k Bohu. My milujeme, protože Bùh napøed miloval nás. (1. Janùv 4:19) Jestliže si myslíme, že èlovìk mùže z vlastní svobodné vùle milovat Boha, protože je do urèité míry schopen svobodnì prokazovat lásku; potom si také mùžeme myslet, že voda poteèe do kopce, protože teèe pøirozenì z  kopce! Tak jako musí vodu do kopce vytlaèit èerpadlo; tak duchovní mrtvolu

ZÁPAS O DUŠI 17

mùže probudit k duchovnímu životu jenom Bùh. Obojí vyžaduje vnìjší zásah a fyzický, nebo duchovní. Opakujeme stále stejný princip: Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláèí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemùže nést špatné ovoce a špatný strom nemùže nést dobré ovoce. (Matouš 7,16-18) Duchovnì mrtvý èlovìk nemá volnost se správnì rozhodnout v duchovních vìcech, protože miluje nepravost. Negramotný èlovìk vidí Písmo stejnì dobøe jako gramotný, pøesto mu nedává smysl; neocení myšlenku, kterou písmo zprostøedkuje. Podobnì, vìdecké dùkazy potvrzující øád Božího stvoøení duchovnì mrtvému èlovìku nic neøeknou: Pøirozený èlovìk nemùže pøijmout vìci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemùže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. (1. Korintským 2:14) Všichni jsme se do svìta narodili jako cizinci. Èlovìk je Boží cizinec rodem a  høíšník volbou. Naturalizaèní osvìdèení nebeského obèanství mùže vystavit jenom Bùh: Nikdo nemùže pøijít ke mnì, jestliže ho nepøitáhne Otec, který mì poslal; a já ho vzkøísím v poslední den. (Jan 6:44) Další verš potvrzuje naší neschopnost rozhodnout se pro Boha. Rozhodnout se pro Boha by bylo pro pøirozeného èlovìka tím nejnepøirozenìjším rozhodnutím, jaké mùže být. A øekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mnì nemùže pøijít, není-li mu to dáno od Otce." (Jan 6:65) Duchovní znovuzrození, víra a spolehnutí se na Kristovu oèistnou práci na køíži, pokání, tj. obrácení se k  Bohu, intelektuální pochopení evangelia atd., to všechno pøichází najednou; jedno nepøedchází èasovì druhé. Duchovní znovuzrození, jež vychází ze svaté Boží vùle, a ne rozhodnutím naší vùle, je však logickou podmínkou naší spásy,

18 ZÁPAS O DUŠI

naší osobní víry, pokání a  intelektuálního pochopení evangelia. Co zbývá nám? Mùžeme jen "... s bázní a chvìním uvádìt ve skutek své spasení". Znovuzrození je jednosmìrná cesta od Boha k èlovìku. Naše zpùsobilost, tedy víra, pokání, chápání evangelia a duchovní rùst je svobodná a vìdomá spolupráce s Bohem, která je logicky podmínìna znovuzrozením. Nemùžeme totiž nechtít, naše okovy byly sejmuty a nacházíme se v mezích mantinelù Boží svobody. Naše svobodná vùle nalézá úplnì jiné uplatnìní; volí svobodnì dobro, ne zlo jako døíve. Závìrem mùžeme øíci, že vše máme od Boha. On je poèátek i konec. Kdo ti dal vyniknout? Mᚠnìco, co bys nebyl dostal? A když jsi to dostal, proè se chlubíš, jako bys to nebyl dostal? (1. Korintským 4:7) ´Kdo mu nìco dal, aby mu to on musel vrátit?´ Vždy z nìho a skrze nìho a pro nìho je všecko! Jemu buï sláva na vìky. Amen. (Øímanùm 11:35-36) Pokraèování pøíštì - pst -

OSPRAVEDLNÌNÍ VÍROU

Jestliže jsme my, Boží nepøátelé, byli s Bohem smíøeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smíøené zachrání jeho život (Øímanùm 5,10). Nejsem spasen vírou. Vírou pouze pøijímám skuteènost, že jsem spasen. Nejsem spasen ani pokáním. Pokání je pouze znamením toho, že jsem si uvìdomil, co pro mì Bùh udìlal v Ježíši Kristu. Èasto jsme v nebezpeèí zamìòovat dùsledek za pøíèinu. Ospravedlòuje mì snad u Boha moje poslušnost nebo oddanost? V žádném pøípadì! U  Boha jsem ospravedlnìn pøedevším proto, že Kristus zemøel. Když se k  Bohu obrátím a vírou pøijmu, co zjevuje, smíøení Kristova køíže okamžitì napraví mùj vztah k Bohu. Ospravedl-

nìn jsem v dùsledku nadpøirozeného zázraku Boží milosti, ne kvùli tomu, že lituji svých høíchù ani proto, že èiním pokání, ale kvùli tomu, co vykonal Ježíš. Boží Duch pøichází v záøivém svìtle s ospravedlnìním a já vím, že jsem spasen, i když nevím, jak se to stalo. Spasení od Boha se nezakládá na lidské logice, ale na obìtní smrti Ježíše Krista. Znovu se mùžeme narodit pouze díky smíøení v našem Pánu. Høíšní mužové a høíšné ženy mohou být promìnìni v nová stvoøení nikoli skrze pokání èi víru, nýbrž díky úžasnému Božímu dílu v Kristu Ježíši, které pøedchází každou naši zkušenost (viz 2. Korintským 5,17-19). Nepøekonatelnou jistotou ospravedlnìní a posvìcení je Bùh sám. Nemusíme se o tyto vìci snažit sami - staly se už skrze smíøení v  Kristovì køíži. Božím zázrakem se nám nadpøirozené stává pøirozeným a  uvìdomujeme si, co Ježíš vykonal: Dokonáno jest! (Jan 19,30). - Oswald Chambers To nejlepší pro Jeho slávu

NAŠE VÙLE

Je naše vùle znásilòována? Jako mladý køesan jsem èasto slýchal, že svrchovaný Bùh ponechává na èlovìku volbu, zda pøijmout, èi odmítnout Krista jako svého Pána a Spasitele. Dìje se to pravdìpodobnì proto, že Bùh prý netouží po robotech, kteøí by Ho milovali v dùsledku svrchovaného zásahu do jejich životù. Místo toho chce, aby Ho lidé milovali ze své vlastní vùle. Koneckoncù, byla by to skuteènì láska, pokud by byl nìkdo pøinucen nìkoho milovat proti své vùli? Jedna moje známá v nesouhlasu s  Boží svrchovaností ve spasení èlovìka mi nedávno položila tu samou otázku, i když trochu v jiné podobì. Zeptala se: “Kdybys jako otec mìl pilulku, která by zpùsobila, že tì tvé dìti budou milovat, dal bys jim ji? Proè ne?”

Skuteènost, že bych své dìti nikdy takto nezneužil, i kdybych takovou pilulku mìl, opomíjí skuteènou podstatu problému. Podobné otázky odrážejí obvyklé myšlení dnešních køesanù. Èasto a chybnì sklouzáváme k tomu, že si vytváøíme Boha dle svého vlastního obrazu, místo abychom uznali, že jsme byli stvoøeni k obrazu Božímu. Bible øíká, že Bùh není èlovìk (Nu 23:19) a že se mu nelíbí, jak èlovìk pøemýšlí (Iz 55:7-8). Pokud chceme doložit nìjaké teologické stanovisko otázkou, jak bychom za daných okolností odpovìdìli my, a potom pøedpokládáme, že Bùh by odpovìdìl stejnì, vìzíme v hlubokém omylu. Koneckoncù, který rodiè by se rozhodl nechat své dítì zemøít, a pøesto kolik takových rozhodnutí Bùh dìlá každý den? Je tøeba najít pøímìr odpovídající Bibli lépe než ten o rodièi pøimíchávajícím pilulku lásky do èokoládového mléka svého dítìte. “Co kdybyste byli v  místnosti s hromadou mrtvých tìl a  mìli s sebou sáèek pilulek, které by pøimìly všechny mrtvoly vás milovat? Dali byste jim je?” Nejdøíve musíme uznat, že takovýto obraz je veskrze smìšný, protože mrtví lidé nemají žádné city, emoce ani myšlenky. A pøesto, co kdybyste nìjakým zpùsobem, v momentálním záchvatu šílenství, naletìli šarlatánovi prodávajícímu tyto pilulky? Kromì toho, že by vám to dalo poøádnì zabrat nasoukat jednu jedinou pilulku do krku jedné jediné mrtvoly (nehledì na to, co se zbytkem pilulek a místností plnou dalších mrtvol), myslíte, že byste znásilnili vùli každého jednotlivého umrlce? Bránil by se vìdomì nìkterý z nich vašemu pokusu pozmìnit jejich dispozice s ohledem na jejich city vùèi vám? Ani jeden z nich by neprotestoval. Všichni jsou mrtví. “Co tím chcete øíct?” se bezpochyby nìkdo zeptá. “A kromì toho, vᚠpøímìr je úplnì nebiblický!” Skuteènì? Bible nás pøed znovuzrozením popisuje jako duchovnì

ZÁPAS O DUŠI 19

mrtvé: “Také vás vzkøísil, když jste byli mrtví pro svá pøestoupení a pro své høíchy” (Ef 2:1; Ef 2:5, Ko 2:13, Ju 12). I  když jsme byli fyzicky živí, nᚠduch byl mrtev (1 Tm 5:6), nebyli jsme schopni rozpoznat duchovní pravdy a  skuteènosti (Ø 8:7-8), a tyto vìci byly pro nás bláznovstvím (1 K 2:14). Scházel nám jakýkoliv smysl pro duchovní realitu, která nás obklopuje, vèetnì Boha, protože Bùh je Duch (J 4:24). Stejnì jako nenarozené dítì nemiluje, a ani ve skuteènosti nemùže milovat svou matku, ani my nemùžeme ve svém duchovnì mrtvém stavu milovat Boha. Narodili jsme se na tento svìt fyzicky živí, ale duchovnì nenarození. Na druhou stranu, živé dítì pøirozeným zpùsobem svou matku miluje. Matka nemusí svému dítìti dávat pilulku, která probouzí lásku, i kdyby taková hloupost existovala. Novorozené dìti pøirozenì milují své matky, protože tak je Bùh stvoøil. V souvislosti se stavem naší duchovní smrti, mùžeme se divit, že Ježíš øekl Nikodémovi, že pokud se èlovìk znovu nenarodí, nemùže vidìt království nebeské (J 3:3)? Když se narodí miminko, nutí mu matka svou vùli? Ne! Porod je pøirozeným dovršením vývoje dítìte v dìloze. Podobným zpùsobem Bùh znovuzrodí ty, kdo jsou duchovnì mrtví, nezmìní násilím jejich vùli o nic víc, než Ježíš zmìnil vùli Lazara, když mu pøikázal, aby vyšel z hrobu (J 11:43). Lazar byl mrtvý, takže Ježíš jeho vùli neznásilnil ani v nejmenším. Lazar neprotestoval: “Ale èlovìèe, radši bych byl mrtvý a  hnil!” Tento princip funguje tak, že kde je smrt, nemùže být ani násilná zmìna vùle. Nyní, když Bùh znovuzrodil muže èi ženu, jaká bude jeho èi její pøirozená reakce? Pavel øíká, že bude odrážet vztah dítìte ke svému rodièi, ”...nýbrž pøijali jste ducha synovství, v nìmž voláme: Abba, Otèe!” (Ø 8:15). Kdykoli Bùh vzkøísí nìkoho z duchovní smrti nebo, jinak øeèeno, zpùsobí jeho znovu-

20 ZÁPAS O DUŠI

zrození, bude onen èlovìk jako novorozenì hledat v lásce svého nebeského Otce. To není pouhá náhoda, že pøímìry k narození a k dìtem mají v  Bibli tak výsadní postavení, co se týèe nového života v Kristu. Ne, Bùh nechce roboty, a pøece je svrchovaný nade vším, vèetnì našeho spasení. Kdyby nebyl, stále bychom byli duchovnì nenarození v našich vinách a høíších. Když odmítáme uznat tuto pravdu, jednáme spíše jako automaty, které øíkají, co Bùh nechce, než jako milující dìti, jakými bychom mìli být. Nᚠúkol jako duchovních novorozeòat je rùst v poznání Boha (Ko 1:10, Ef 1:16-20, 1 P 2:2, Žd 5:11-6:2). Zaènìme vzdávat slávu svému nebeskému Otci, protože jedinì Jeho milostí jsme byli obživeni v Kristu Ježíši, když jsme ještì byli mrtví ve svých vinách a  høíších. - Patch Blakey, Credenda, agenda, vol. 10, Nu. 1, pøeložila - MaS -

ŽIVÝ KRISTUS

ŽIVÍ VÌØÍCÍ - ŽIVÁ CÍRKEV Ještì malou chvíli a svìt mne už neuzøí, vy však mì uzøíte, ponìvadž já jsem živ a také vy budete živi. (J 14,19 ) U Pána Ježíše je nejvýznamnìjší to, že žije. Stejnì tak èlovìka èiní køesanem pouze víra v živého Krista. On nestaví svoji víru na historickém proroku, který uèil pravdu, uzdravoval a nakonec hrdinsky zemøel, ale na tom, že Ježíš Kristus žije. Køesan následuje živého Krista. Jeho uèitel žije a uèí své následovníky i  dnes. Jeho myšlenky a rozhodnutí nejsou jen památkou, ale jsou výzvou! Byl jsem mrtev, a hle, jsem živý na vìky vìkù. (Zjevení 1:18) Tato víra je nepochopitelnou silou pro ty, kteøí ji neznají. Pro živého Krista snášeli Jeho vyznavaèi ta nejhorší muka a pronásledování. Ježíš Kristus

žije, Platón je mrtev, Michelangelo je mrtev, všichni politici z první poloviny našeho století jsou mrtví nebo odepsaní, Ježíš Kristus však žije a kraluje. On není pouze první, ale i poslední. Jako první jde pøed námi a ukazuje nám cestu k cíli. Jako poslední se stará o to, abychom došli do nebeského království. Nemusíme se proto bát, zda vytouženého cíle dosáhneme. Pán svojí mocí a láskou je zárukou, že cíle dosáhneme. Jako první jde v každé tìžkosti pøed námi, jako poslední zùstane s námi až do konce, dokud nás neprovede branou vìènosti. NᚠSpasitel je živý a Jeho vìrní následovníci mají v  Nìm život. Jen znovuzrozený køesan spojený vírou s Pánem Ježíšem je živým køesanem. Bez Pána je život jen živoøení a  zaostávání. Spoleènost potøebuje živé køesany a ne matrikové nebo formální vìøící. Živý vìøící se mùže opøít o svého Spasitele i v tìžkých chvílích života vírou se slovy: "Vím, že mùj Vykupitel žije." A tehdy jakoby v ozvìnì slyší milý Pánùv hlas: "Hle, já jsem živý na vìky vìkù" (Zj 1,18). Ano, my jsme od pøirozenosti porušení a potøebujeme živého Spasitele. Potøebujeme Nejvyššího knìze, který trvá na vìky, aby se za nás pøimlouval (Žd 7:24-25). Jen taková církev, sbor, rodina, kde má první místo živý Kristus, vzrùstá poètem i kvalitou jednotlivcù. Ne množství pasivních posluchaèù, ale aktivní spojení s živým Kristem mùže oživit a zachránit. Žel, naše doba svìdèí, že v  církvích je málo skuteènì živých, zapálených a k obìtování sebe schopných køesanù. Ve 20. století mnoho vyhaslo z toho, co bylo kdysi živé. Dnešní církev nejednou zápasí o bytí a  nebytí, protože mnozí køesané se neprojevují jako "živí køesané". Živý køesan je obìtavým služebníkem Pána Ježíše Krista a bližních. Snáší utrpení a ví, že vítìzství patøí vìrným, "živým" následovníkùm. Není formalistou a pokrytcem. Živí køesané mohou vykonat více než zástupy, které

nevede Ježíš Kristus, ale pouze pozemští vùdcové. Živá církev se buduje z živých kamenù (1 P 2,5). Tedy život, živý køesan, živá církev, to nejsou jen abstraktní pojmy, ale nìco, co roste, buduje se a  nakonec bude skvostnì záøit v plné slávì. Církev žije v souèasnosti na mnohých místech v ponížení a v ústraní, ale živá církev jednou vstane a bude záøit s Ježíšem Kristem, aby byla odevzdána Otci. (Ef 5:27, 1 K 15:28). Jsi živým údem živé církve, která má být pøedstavena jako nevìsta nebeskému Ženichovi? Bdi a modli se, aby tomu tak bylo. - Juraj Potúèek, Cestou svìtla -

BOHOSLUŽBA VE VÍRU ZMÌN

Je ”nová bohoslužba” sluèitelná s  tradièní bohoslužbou? Ale pøichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanìt Otci v  Duchu a pravdì; vždy sám Otec hledá takové ctitele. Bùh je duch, a  ti, kteøí se mu klanìjí, musí se mu klanìt v duchu a pravdì. (Jan 4,23-24) Je možné souèasný zpùsob køesanské bohoslužby (budeme ji nazývat "novou bohoslužbou") kombinovat s tradièní bohoslužbou? Chci se s velkou úctou obrátit na bratry kazatele a køesanské pracovníky, kteøí se pøiklánìjí, do urèité míry, k  pøijetí nového zpùsobu bohoslužby. V  žádném pøípadì se nechci stavìt nepøátelsky, jelikož existuje mnoho oddaných bratøí, kteøí jsou toho názoru, že nové bohoslužbì by se mìla dát šance. Nedìlají to z vlastního popudu, ale jiní je pøesvìdèili, že jejich výhrady jsou pouze otázkou vkusu èi kultury. A  proto, aby pøitáhli mladé lidi, dávají (èasto neochotnì) prostor novodobým chválám.

ZÁPAS O DUŠI 21

Tito pøátelé mají témìø vždy jisté obavy. Neztotožòují se úplnì s tímto novým trendem. Rozhodnì nesdílejí citovì manipulující motivy hlavních zastáncù nových chval. Stejnì tak nesdílejí ponìkud mystické pojetí obecenství s Bohem. Vlastnì je jim to velmi vzdálené, nicménì si myslí, že žijí v  nové kultuøe, a tak musí, i když s  obezøetností, pøijímat nové vìci. Tito pastoøi se ze všech sil snaží udržet tradièní formu uctívání vedle nové a dávají pozor, aby nová nepøevládla, ale aby také nebyla úplnì potlaèena. Velice dobøe rozumím tomu, že ten, kdo má srdce otevøené pro nastávající generaci a leží mu na srdci stav sboru, nebude chtít zabraòovat novým myšlenkám. Proto nemám tímto èlánkem v  úmyslu kritizovat ostatní køesanské pracovníky, kteøí se, by s  výhradami, pøizpùsobili novým formám. Ale chtìl bych v této bratrské polemice upozornit na nìkolik závažných zásad, které jsou nyní v ohrožení. Hlavním problémem je to, že tradièní a  nová forma pøedstavují naprosto odlišná pojetí uctívání a stojí vùèi sobì v protikladu. Nová bohoslužba neboli souèasná forma uctívání Boha má svùj poèátek v  Kalifornii konce šedesátých let, kdy se mnoho pøívržencù hnutí hippies obrátilo k Ježíši Kristu a stali se ”Ježíšovým lidem”. Uctívali Boha hudebním stylem, který znali už jako hippies. Na jeho podporu vzniklo mnoho hnutí, napøíklad známé Calvary chapels. Jednoøádkové refrény Nové chvály se vìtšinou skládaly z   jednoøádkových prostých refrénù, které se donekoneèna opakovaly. Slova byla jednoduchá, mnohem jednodušší než u  tradièních dìtských písní, a témata ta nejzákladnìjší. Jen zøídka se vyskytlo tøeba vyznání høíchu nebo nìjaké doktríny. A už byly mínìny jakkoli dobøe, nové chvály nebyly utvoøeny ani ovlivnìny žádným biblickým vzorem bohoslužby ani všeobecnou církevní praxí.

22 ZÁPAS O DUŠI

Byla to forma bohoslužby, která se zrodila v lùnì meditaèního mysticismu hippies, kdy stovky a tisíce hippies se zavøenýma oèima sedìly na kalifornských svazích a pohupovaly se v extatickém vytržení. Bývalí hippies si s sebou do svého nového køesanského vyznání pøinesli metodu vyhledávání emocionálního uvolnìní a vzruchù, na které byli zvyklí. Nikdo jim neukázal lepší cestu. Nová bohoslužba se bleskurychle rozšíøila a spojila se s dalším proudem nového stylu písní pocházejícím z pera tìch, kdo chtìli, aby chvály znìly jako svìtská rocková hudba. Jinými slovy, ti druzí si ve svìtském slova smyslu chtìli ”užít”. Musíme si být vìdomi toho, že nová bohoslužba vyrostla z tìchto dvou základù: mysticismu hnutí hippies a svìtského køesanství. Okamžitì se vèlenila do charismatického hnutí, odkud vìtšina nových chvalozpìvù pochází. ”Extatické uctívání” Nechci tím øíci, že tradièní køesané, kteøí pøijímají novou bohoslužbu, podporují tyto výchozí body. Ovšem tìžko mùžeme novou bohoslužbu posoudit, pokud nevezmeme v úvahu její pozadí a cíle. Musíme si uvìdomit, že nová bohoslužba má být extatickým uctíváním. Jinými slovy, hlavním cílem bohoslužby je probudit smysly a city. Biblický požadavek (jak brzy uvidíme) a tradiènì uznávaný køesanský pohled je ten, že Bùh musí být uctíván myslí a emoce jen podporují to, co uchopila mysl. Velký dùraz v tradièní bohoslužbì je kladen na význam - mysl inspiruje srdce. Extatická bohoslužba naopak øíká: ”Zjednodušme význam. Význam pøekáží a mate nás. Význam na nás chrlí fakta, a tak nemùžeme zároveò cítit. Hlavní je dosáhnout nìjakého pocitu.” Zpìvy a písnì, které pocházejí z  hnutí nové bohoslužby, jsou založeny na tomto zpùsobu uctívání. To není jen mùj názor, ale jasnì stanovený cíl zastáncù nové bohoslužby. Ovšem užívat

melodii nebo píseò jako prostøedek vzbuzení pocitù vytržení, exaltovaných citù a emocionální radosti je špatné. Øíkají: ”Musíme najít cestu, jak uvnitø sebe sama vzbudit tento pocit. Musíme se ”do toho dostat” pomocí hudby a  jakéhokoli jiného možného prostøedku, který naše nitro pomùže naladit na emocionální strunu.” To je samotný základ nové bohoslužby. Z jiného pohledu by se dalo øíci, že nová bohoslužba je mystická. Autoøi tìchto písní nemusí být vìdomì mystiky, ale vìtšinou zastávají názor, že pøímé spojení s Bohem je možné navázat chválou. (Extatické má co dìlat s  pocity, zatímco mystické se týká metody vnímání spojení s Bohem.) Jakýkoli pokus být v pøímém doteku èi spojení s Bohem prostøednictvím nìjaké techniky je forma mysticismu. Je to v protikladu k naší tradièní køesanské bohoslužbì, která øíká, že spojení s  Bohem je skrze víru založenou na poznání, a ne na citech. Vìøíme Bohu zjevenému v Písmu a dotýkáme se ho vírou. Mnoho chvalozpìvù nové bohoslužby mluví o dotýkání se Boha (nebo podobných výrazech), myšleno tak, že toho dosahujeme vzbuzením našich emocí. Nebezpeèí této filozofie není možné podceòovat. Mystické uctívání založené na emocích je klam, který rodí silnì emotivní a  subjektivní ctitele, pro které je hlavním cílem osobní potìšení. Z biblického pohledu se ovšem dotýkáme Boha, když uznáváme pravdu o Nìm a blížíme se k nìmu vírou. Hluboké pocity jsou toho dùsledkem. Další nesluèitelný bod mezi starou a  novou bohoslužbou spoèívá v tom, èemu se øíká estetický faktor. Tradièní bohoslužba, jak už jsme uvedli, øíká, že lidské bytosti mohou uctívat Boha pouze slovy a myšlenkami. Ale estetické pojetí (všeobecnì pøijímané šiøiteli nové bohoslužby) øíká, že Boha lze uctívat i lidskou tvoøivostí. Pokud hraji dobøe na nìjaký hudební nástroj, oprav-

dovì oslavuji Boha svou zruèností. Bùh pohlédne na krásu, kterou jsem vytvoøil, bude jí potìšen a pøijme ji jako právoplatnou chválu. Oslavil a potìšil jsem Boha svou dovedností. Jeden anglo-katolický chvalozpìv vyjadøuje tuto myšlenku, která je ovšem chybná: ”Dílo rukou èlovìka a kouzlo hudby souzní pro Tvé potìšení.” Velcí stavitelé katedrál mnoha minulých století vìøili, že samotné uspoøádání kamenù a dùmyslnost mozaikového skla byly chválou. Støídmé zacházení se slovy Samozøejmì, že Bùh je oslavován vším, co dìláme, ale pøímá køesanská bohoslužba se skládá pouze ze slov a  myšlenek, které plynou z upøímných a vážných srdcí. Pøi nové bohoslužbì se slova užívají velice støídmì, protože nemají takovou váhu. Tvoøivost a zruèná instrumentace se považují za více vzrušující a dojemnìjší pro èlovìka a  pøijatelnìjší pro Boha. Nová bohoslužba je tedy nesluèitelná se starou, protože stojí na jiných základech. Èetl jsem knihu Johna Framea z kalifornské koleje Westminsterského teologického semináøe, která má název Souèasná hudba pøi bohoslužbách: biblická obhajoba (Contemporary Worship Music: A  Biblical Defence). Autor, reformní teolog, se pøekvapivì staví na stranu nové bohoslužby. Jeden z mnoha neduhù tradièní bohoslužby je podle Framea její pøílišná složitost. Obsahuje pøíliš mnoho slov, je pøíliš uèená až vìdecká. Není pro obyèejné lidi. Vyléèení tohoto neduhu autor spatøuje v menším užívání slov. Racionalitu chce ponechat stranou a na stìžejní místo bohoslužby dosadit pocity. Tvrdí, že bohoslužba má také fyzický rozmìr, takže je zde místo pro tanec a další aktivity. Chce rozeznít pocity a city za úèelem doteku s Bohem. Na tuto knihu poukazuji právì v  tuto chvíli, abych ukázal, jak ”tradicionalisté”, kteøí pøijmou novou bohoslužbu, nakonec kapitulují pøed pocitovo-mystickoestetickou filozofií uctívání.

ZÁPAS O DUŠI 23

V duchu a v pravdì Abych podložil tradièní pohled na bohoslužbu, obrátím se k Janovi 4,24 ke slovùm Pána Ježíše: Bùh je Duch a  ti, kdo ho uctívají, mají tak èinit v  Duchu a v pravdì. Za prvé, v duchu znamená, že ho nemáme uctívat žádným fyzickým zpùsobem. V duchovním uctívání nejsou žádné fyzické prvky ani úkony s výjimkou køtu a Veèeøe Pánì, které Spasitel ustanovil výluènì jako obrazná pøirovnání. Kromì tìchto dvou nemá bohoslužba žádnou fyzickou souèást, snad možná ještì padání na zem v úctì pøed Pánem. Jelikož bohoslužba je v duchu, není fyzická, je tedy zøejmé, že nelze uctívat Boha tancem. Uctívání jako duchovní aktivita nemùže být pøinášeno Bohu melodií èi instrumentací. Hudební nástroje a hudba pouze napomáhají zpìvu smysluplné chvály. Varhany nebo klavír jsou velkou pomocí, ale vìtší význam nemají. Nelze vypustit èi minimalizovat slova a chválit místo toho hudbou. Hudba nemùže pøispìt k duchovní pøijatelnosti slov. Z biblického pohledu neexistuje uctívání, které by bylo ”oslavou slovy a  hudbou”. Pokud má hudba odpovídající ”náladu”, jistì mùže pøispìt k  soustøedìní, ale není možné jí Boha chválit. Chvála se nedìje melodií èi hudebními nástroji, ale vírou. Hudební nástroje nemají vìtší význam v bohoslužbì než mají radiátory, které dodávají teplo do budovy. Bùh spoléhá na to, že budeme takovýchto ”pomocníkù” užívat rozumnì, ale nikdy je nesmíme povýšit na formu chvály. Toto stanovisko je možné podpoøit i  tím, že Pán urèuje, že uctívání se má dít výhradnì ”v pravdì”. To samozøejmì znamená, že skuteèná bohoslužba proudí z opravdového, èestného a upøímného srdce. Také to znamená, že bohoslužba je smysluplná. NᚠPán øekl, že Otec hledá takové ctitele, kteøí ho budou ctít rozumovou schopností mysli èi rozumem. Tvrdí, že námìt chvály musí upoutat mysl a být pocho-

24 ZÁPAS O DUŠI

pen. Øíká nám, že toto je jediný platný zpùsob bohoslužby. ”V pravdì” znamená také, že bohoslužba má být v souladu s Pravdou, tedy jinými slovy, má být, jak je pøedepsáno v Božím slovì. (V patøiènou chvíli budeme uvažovat, zda nová bohoslužba je v souladu se zásadami Písma.) Mezi tradièní a novou bohoslužbou existuje moøe rozdílù. Pokud do písní pro dospìlé vneseme krátké a jednoduché refrény s jejich opakujícími se verši a mìlkostí pocitù, významnì potlaèujeme Pánùv požadavek po smysluplném porozumìní hlubokým a slavným pravdám. Øeèeno otøepaným zpùsobem, bohoslužba se stane triviální. Tradièní zpùsob bohoslužby je dále potvrzen ve Zjevení, v kapitolách 4 a 5. Tyto kapitoly pøedkládají vizi Boží vlády nad Církví a také její uctívání Boha. Ústøedním bodem této vize je úžasný Boží trùn, a pokud projdete tìmito kapitolami, najdete všechny tøi osoby Trojice pøítomné na tomto trùnì. Trùn, jeho drahé kameny a mocné úkazy symbolizující Boží atributy jsou popsány vznosným jazykem. Pøed trùnem jsou živé bytosti, které se obvykle oznaèují jako Boží cherubové spravedlnosti. Dále tam je køišálové moøe, jehož oblíbeným výkladem je to, že pøedstavuje smiøující zásluhy a spravedlnost Ježíše Krista jako jediného prostøedku k pøiblížení se ke trùnu. Bohoslužba všeobecné Církve Vnì a okolo køišálového moøe, èasto zobrazovaného jako široký okruh, je dvacet ètyøi starších, kteøí pøedstavují dvanáct patriarchù a dvanáct apoštolù. To je Církev ze židù i z pohanù, minulá, souèasná i budoucí, tedy celé spoleèenství vykoupených. Vnì tohoto kruhu je andìlský zástup. Je jich na tisíce a na statisíce. V této pasáži zjistíme, jak lidé a andìlé vzdávají chválu. Ve Zjevení 4,8 èteme: Všechny bytosti jedna jako druhá mìly po šesti køídlech a plno oèí hledících ven i dovnitø. A bez ustání

dnem i nocí volají: ‘Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bùh všemohoucí.’ Slovo, kterého bychom si mìli povšimnout, je ”volají”. Oni svou chválu volali, tedy užívali slova. V desátém a jedenáctém verši èteme: ...padá tìch ètyøiadvacet starcù na kolena pøed tím, který sedí na trùnu...pak položí své koruny pøed trùnem se slovy: ‘Jsi hoden, Pane a  Bože náš.’ Užili slov. V kapitole 5,8-9 èteme: A když tu knihu uchopil, ètyøi bytosti a ètyøiadvacet starcù padlo na kolena pøed Beránkem; každý mìl loutnu a zlatou nádobu naplnìnou vùní kadidla, což jsou modlitby Božího lidu. A zpívali novou píseò. Zpívali. Ve verších 11 a 12 je øeèeno: A vidìl jsem, jak kolem trùnu a tìch bytostí i starcù stojí množství andìlù - bylo jich na tisíce a na statisíce; slyšel jsem je mocným hlasem volat: ‘Hoden jest Beránek.’ Volali, tedy užili slov. Ve verši 13 záznam pokraèuje: A všechno stvoøení na nebi, na zemi a  pod zemí i v moøi, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: ‘Tomu, jenž sedí na trùnu, i Beránkovi dobroøeèení, èest, sláva i moc na vìky vìkù!’ V následujícím verši se dozvídáme, že ”ètyøi bytosti øekly”. To je oslava Boha na nebi i na zemi. Øekly, že zpívaly. V této vizi pravé bohoslužby vidíme, že uctívání jsou slova. Musíme to zdùraznit - uctívání jsou slova. Uctívání nejsou slova a  hudba. Hudba nám pomáhá, ale ta úèinná, ta platná složka jsou slova. Není jiný prostøedek chvály kromì slov. Mysl je sídlo bohoslužby. Oslavujeme vírou a láskou, ale musí to být ve slovech, a už myšlených, øeèených, nebo zpívaných. Je naprosto jisté, že pokud by tento èlánek byl napsán pøed 150 lety, mnoho nonkonformistù by ho pokládalo za natolik samozøejmý, že by bylo zbyteè-

né ho otisknout. Všichni to vìdìli. Pro nì to byla základní vìc, že bohoslužba jsou slova. Ale dnes už naneštìstí tento princip podlehl zkáze. Možná vás na tomto místì napadne: ”A co nevyslovitelné lkaní v Pavlovì listì Øímanùm, není to modlitba beze slov?” Nebeský jazyk Odpovìï zní: ne, a to z jednoduchého dùvodu. Nevyslovitelné lkaní není z  nás, ale z Ducha svatého. Modlíme se svými slovy a Duch svatý ve své moci a síle pøekládá tato slova do nebeského jazyka a pøináší je za nás pøed trùn. Nevíme, za co se modlit ani jak se modlit, ale Duch svatý naše váhavé pokusy zdokonaluje a zkrášluje a pøedkládá je Pánu. Nemìli bychom øíkat: ”Mohu se modlit jen pocitem, i když to nemohu vyjádøit slovy.” Mùže se stát, že vìøící pociuje nìco tak silného, že jeho pocity pøekraèují jeho mysl. Ale pokud by se ho nìkdo zeptal ”Za co jsi se právì modlil?”, byl by schopen odpovìdìt. Neexistuje pravá modlitba, která by neprošla myslí. Neexistuje modlitba, kterou není možné vyjádøit slovy. Jen tak mùžeme Boha opravdu chválit. Vše kromì toho je mystické a extatické uctívání. A proto klademe takový dùraz na mysl, zatímco zastánci nové bohoslužby chtìjí zdùrazòovat emoce. V mé ponìkud starší knize Healing Epidemic (Epidemie uzdravování) je kapitola nazvaná ‘Zákon rozvahy’. S  rozšiøující se novou bohoslužbou tato kapitola nabyla na aktuálnosti. Název kapitoly pochází z Pavlových slov Timoteovi: ”Nebo Bùh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy.” Je o ústøední dùležitosti rozvážné mysli. Nejhlubší pocity, jakých jsme schopni, by mìly být pøítomny v naší chvále, ale tak, aby podporovaly slova. Musíme vìci cítit, protože si je myslíme. Jestliže rozumíme tìm slovùm a myslíme je vážnì, pak se Duch svatý (který inspiruje veškerou opravdovou chválu) dotkne

ZÁPAS O DUŠI 25

naší mysli tak, že je vidíme mnohem jasnìji, a dotkne se i našeho srdce tak, že je i mnohem hloubìji cítíme. Systém emocí je systém podpory a odezvy. Není to primární hybatel v bohoslužbì. Nikdy emoce nesmí být probouzeny èi vytváøeny metodou hudby. Rozvážná mysl V pastorálních epištolách apoštol Pavel èasto nabádá k rozvážnosti. Vyžaduje neustálou rozumovou kontrolu. Trvá na tom, aby naše slova a myšlenky byly rozumné. Øíká, že rozum musí být stále zapnutý. Takovýmto nabádáním odsuzuje vytržení a èistì sentimentální bohoslužbu. Volá nás k opatrnosti. Všichni mají být bdìlí a ostražití. Všichni mají být ve svém pøístupu mírní, ale bystøí. Každé slovo chvalozpìvu musí nejprve projít rozumem, protože to je základní cesta chvály. Pavel stanovil, že rozum a mysl je na prvním místì. Toto téma je tak závažné, že Pavel vìnuje samostatné oddíly kazatelùm, starším mužùm, starším ženám, mladým mužùm a mladým ženám. Znovu a  znovu své nabádání opakuje a zvláštì to platí pro užívání rozumu v bohoslužbì. V 1. Korintským nám øíká, že se modlíme a zpíváme v duchu, ale také s  porozumìním. Pøi bohoslužbì myslíme a chápeme. Znalost a pochopení jsou základem. Ti uèitelé, kteøí pobízejí k opuštìní historické bohoslužby, odmítají základní zásadu, a to, že mysl je na prvním místì. Ale té se musíme držet. Nová bohoslužba se pohybuje od extrémnì zjednodušené bohoslužby až po èirý emocionalismus. Není to biblická bohoslužba. John Frame ve své knize øíká, že problém tradicionalistù je ten, že jsou snobové. Jsou to snobové, co se týèe hudby, jsou to snobové, co se týèe teologie! Nikdo z vìøících nechce být snob a nás takové obvinìní dìsí. Vrozená køesanská pokora nás nutí se tázat, jestli to obvinìní je pravdivé. Zaèneme si myslet, že máme proti nové boho-

26 ZÁPAS O DUŠI

službì pøedsudky pouze proto, že dáváme pøednost zpùsobu, na jaký jsme zvyklí. Ale mít se na pozoru pøed novou bohoslužbou není snobství, protože jsou ohroženy dùležité zásady. John Frame má rád opakující se refrény a krátké písnì. Øíká, že výhoda takových písní je v tom, že obsahují jen málo myšlenek. Vezme typický verš z  Wesleyeho chvalozpìvu a prohlásí ho za ménì hodnotný a ménì úèinný prostøedek komunikace než na první pohled plytký refrén! Na Wesleym, Wattsovi a dalších tradièních autorech chvalozpìvù mu vadí, že toho øíkají pøíliš mnoho. Pochopitelnì, že nikdo nemùže pochytit všechny jejich myšlenky, protože je jich pøíliš mnoho a jsou pøíliš složité. Miliony vìøících v prùbìhu staletí tedy podle jeho názoru pøi bohoslužbì trpìly závažným nedostatkem. Jaké asi místo, z hlediska jeho myšlení, pøi uctívání zaujímají žalmy? Jsou èasto dlouhé, složité a hluboké. Také ony musí být odmítnuty jako model pro naše chvalozpìvy? Sklièující ”biblické” pøíklady Frame se pokouší o jakési novátorské výklady Písma, aby ospravedlnil triviálnost nových chval. Poukazuje na Jóba, na jeho znamenité proslovy, kterými chtìl zahrnout Boha, až by vyvstala pøíležitost. Ale když Boha uvidìl, dal si ruku pøed ústa a vykoktal ta nejprostší slova. A jak øíká Frame tak to má být. To je rozdíl mezi tradièní a novou bohoslužbou. Tradièní jsou všechny znamenité Jóbovy proslovy a  nové je to, co mìl Job dìlat hned od zaèátku. Co nejménì slov a co nejsilnìjší pocity, to je to nejlepší. Používá také Mojžíše a Izajáše. Také oni pøed Pánem ztichli a mluvili jen málo. A to podle Johna Framea ospravedlòuje novodobou køesanskou bohoslužbu. Znovu a znovu opakuje, že v  tomto smìru musíme být bibliètí, ale on sám, když uvažuje, jakou podobu by mìly mít chvály, nebere v úvahu Pánovu vlastní knihu chvalozpìvù totiž Žalmy.

”Matematika” èi proporce žalmù jsou v tradièních zpìvnících vìrnì následovány, ale v nových chválách se úplnì opomíjí. Tradièní chvalozpìvy dostateènì sledují pomìr chválících a  prosebných písní a zaujímají celý rozsah námìtù jako v Žalmech. Refrén napøíklad nenachází v Žalmech žádné opodstatnìní. Hospodinùv zámìr Jsou tradièní chvalozpìvy pøíliš komplikované? Když Hospodin dával dohromady knihu chvalozpìvù pro zemìdìlský lid, z nìhož pravdìpodobnì 95 % bylo negramotných, nedal jim knihu refrénù, ale knihu Žalmù. G. H. Spurgeon jednou vyjádøil svou radost nad pøíchodem lidových národních novin, protože se dostaly do všech mìst i vesnic. Jelikož sám pocházel z  vesnického prostøedí, mohl velice dobøe vìdìt, jak je vesnický intelektuální život omezen. Paní Vomáèková byla prostoduchá, protože se svými pøítelkynìmi probírala jenom malicherné události a místní drby. Jakým zázraèným nástrojem, øekl, byly ty noviny k rozšíøení jejich obzorù, protože jim mohly ukázat mìsta a  zemì za hranicí jejich vesnice. Od dob Žalmù až po reformaci i po následující staletí byly chvalozpìvy Božímu lidu naprosto srozumitelné. Pozvedávaly ho duchovnì i intelektuálnì. Vyjadøovaly chválu a vyuèovaly velkým Božím pravdám. V první øadì Bible a v druhé øadì chvalozpìvy vysvobozovaly celé generace z nevzdìlanosti a naivity, protože vyuèovaly a  vyslovovaly smysluplnou chválu. A  dnes nová bohoslužba snižuje vìøící na úroveò, kterou ještì nepoznali. - Dr. Peter Masters Metropolitní Teologické studium pro kazatele, Londýn 1988 Sword & Trowel, 3/1988 - Pøeložila MaS Prošel tamìjší krajiny, vytrvale povzbuzoval bratry slovem Božím a pøišel do Øecka, (Skutky 20,2)

JEŠTÌ JEDNOU HUDBA Ohlasy ètenáøù

Milí v Pánu Ježíši Kristu, prvé dìkuji Pánu Bohu za Vaši práci. V  srpnovém èísle mì zaujal èlánek Ïábelská hudba. Autor v nìm jmenuje nìkolik skladatelù duchovní hudby. Uvádí, že jejich víra nebyla nic moc. Na základì takového rozboru mùže také nìkdo øíct, že Šalamoun uctíval molocha. Kdo byl na tom hùø? H. Berlioz, který bral drogy, nebo Šalamoun? Já všem tìmto skladatelùm pøipisuji jedno plus - každý skládal pro svùj národ. Rocková hudba je hudbou celosvìtovou a kolébku jejího úspìchu skuteènì kolébal ïábel. Skupina Black Sabbath se v r. 1969 zapøísahala v okultním køtu ïáblu. Podobnì skupina Rolling Stones. Satan po nás nežádá, abychom Pána Boha proklínali. Vždy on také vìøí. Tolik lidí bere jméno Pána Ježíše nadarmo, proè by tak nemohly èinit i  rockové skupiny? To má satan rád. Pokud to nìkteøí myslí upøímnì, urèitì je Pán Bùh nenechá bez požehnání. Já ètu a nìkolikrát jsem slyšel mluvit o  tichém Božím hlasu. Kdo jej uslyší pøi rockové hudbì? Každý, kdo ète Písmo, dobøe ví, kam až zašel Babylón na základì své velikosti a jednoty. Jestli tenkrát Pán Bùh øekl: "Sejdeme dolù a  popleteme jim jazyk", vìøím, že to má dnes stejný význam jako tenkrát. To, že každý èlovìk je stvoøen jako originál, má jasnou logiku. Nemohu své høíchy vyznávat jako Indián nebo Anglièan. Musím je vyznávat já Milan. Podìkování, vdìènost a chvála musí pramenit z  mého srdce. Pokud to dìlám jako nìkdo, i když sebe lépe, mùže ze mì být jen "jakokøesan". Jestli každý národ má od Pána Boha speciální poslání a  úkol, nikomu neuvìøím, že naším národním posláním je stále nìkoho napodobovat. Když má Pán Bùh schopnost slyšet i to, co jsem nevyslovil, má urèitì schopnost vyslechnout každou hudbu, která má

ZÁPAS O DUŠI 27

sloužit k Jeho chvále v originále. Od nás urèitì èeká, že Jej budeme chválit jako Èeši a Moravané. V køesanském vysílání poslouchám: Zahrají Kytaráci, Mravenci, Zrcadla... Jak svìtsky anonymní. Proè tato mládež natáèí anglicky mluvené kazety? Jaký to má pøínos na posílení víry? Ani jediný úd mého tìla nechce být jiný. Levá ruka je levá a nechce být pravou. Proè my, národ, úd tìla Církve Pána Ježíše, nejednáme také tak? Vždy všechny údy tìla Kristova ze všech národù spojuje ta jedna jediná krev. Vždy v rùznosti je plnost. Nebo nás má spojovat rocková hudba? Satan by se mìl! Jeden švédský misionáø vyprávìl o  svých zkušenostech v Kongu: "To bylo tleskání, dupání, poskakování. Byl to pro nás šok. Pokøtili jsme je. Pøijali Pána Ježíše a dnes sedí ve shromáždìní tiše." Pamatuji si, že i v dobì totality se k  nám v minulosti èas od èasu dostal nìkterý kazatel ze západních státù. Nejeden øekl, že je zde vidìt víru. Po revoluci jeden z tìchto kazatelù pøijel znovu a prohlásil: "Už je to tu jako u  nás." Církve usilují o to, aby pøibývalo èlenù. Jedni promítají film Ježíš, kde pøedstavitel emocionálnì naøíká. Pøitom tito lidé urèitì vìdí, že je psáno: Neuèiníš sobì rytiny ani podobenství. O Pánu Ježíši èteme v proroctví Izaiáše proroka: Byl jako ovce pøed tìmi, kteøí ji støíhají, onìmìl, aniž otevøel úst svých. Jiní si pozvou evangelistu ze zahranièí. Jak atraktivnì pohodlné! Já vìøím, že tou nejlepší evangelizací v souèasné dobì je: "Vezmi køíž svùj a následuj mne." Máme ve svých církvích a mìstech takovou hrstku lidí, pro které by byl Bùh ochoten zachránit Sodomu a Gomoru? Mladí mnohé zdùvodòují tím, že mají svobodu a že Bùh se dívá k srdci. Dobrá, ale naši nevìøící spoluobèané tuto schopnost nemají, ti jsou odkázáni jen na to, co vidí na nás. Jak splníme to, co øekl Pán Ježíš: "Budete mi svìd-

28 ZÁPAS O DUŠI

kové." Nebo to, co je psáno: "Vy jste chrám Ducha svatého." "Jste národ vyvolený, oddìlený." Jak jsme jiní? Když vidím ve shromáždìní dlouhé vlasy mládence, napadá mì vždy otázka: Je to svoboda, nebo otroctví módy, nebo modla? Pán Ježíš také jeho høíchy nesl na køíž a pro nìj je neúmìrnou obìtí zajít k holièi. Vím, není nikde naøízeno obleèení, je pouze napsáno: nesluší se. Pán Bùh oèekává, že za Jeho utrpení a darovanou milost, která nám otevøela cestu do nebeského domova, si mnohé zakážeme sami... Dopis è. 0073 Milan Nedìlka, Kadov

INSTANTNÍ KØESANSTVÍ

Nevím, jaký máte názor vy, ale mnì se instantní potraviny moc nezamlouvají. Jistì znáte to množství rùzných kaší a polévek, které jen vsypete do vody, necháte minutu stát a jíte. Ale ta chu! Je to prostì umìlé a èlovìk se z toho moc nenají. Vedle instantních potravin však existuje i instantní køesanství. Nesype se nic do vody, ale používá se také jakýchsi jednoduchých postupù na to, aby se nìco "uvaøilo". Na obalu takové potraviny pro vnitøního èlovìka naleznete návod, který øíká, že k vyøešení nìjakého problému èi k získání požehnání staèí vykonat nìjaký úkon (rukama, tìlem), pøípadnì staèí nìco øíci, nìjak se modlit apod. Je to jakási zkratka do nìkolika minut se s vámi má stát to, k èemu jiní dozrávají a dospívají léta. Konkrétnì to vypadá takto: Mᚠproblémy? Je zde žehnací modlitební polévka è. 1. Upadᚠdo sexuálních pokušení? Je tu postní a vyznávací polévka è. 2. Jsi nemocen? Pak je tu instantní vymítací kaše. Rozpustný nápoj rucevkladný s pøípadným upadnutím se hodí vždy pro celkové posilnìní køesanského imunitního systému.

Proti instantnímu køesanství stojí køesanství biblické. Je daleko nároènìjší, vše v nìm trvá déle, èlovìk musí u nìj pøemýšlet. Všechna tato negativa však vyvažuje jedno pozitivum: vnitønímu èlovìku se v nìm daøí dobøe. Duchovní boj je oblastí, v níž instantní køesanství napáchalo mnoho škod a vytvoøilo mnoho nebezpeèných a falešných praktik. O to potøebnìjší je zabývat se tímto problémem z pozic biblického køesanství. Pokusil se o to ve své knize Síly temnoty Clinton Arnold. Když jsem zjistil, jaké téma autor zpracoval, myslel jsem si: "To si tedy troufáš! Nu uvidíme, jak ses s tím popral." Vždy skuteènì není v køesanské praxi jiná oblast, v níž by køesané více ztratili rozum, než je právì démonologie. Jedni zcela ignorují existenci duchovního svìta, jiní vymítají démony úplnì ze všeho. A protože autor knihy v  existenci démonù vìøí, hrozilo mu právì nebezpeèí onoho instantního pøístupu k vìci: zjednodušit vztah køesana k duchovnímu svìtu na nìkolik formulek a osvìdèených postupù. Nestalo se tak a díky tomu máme po dlouhé dobì k dispozici seriózní studii, která se neopírá o to, jak v Africe jistý misionáø zažil to a to, ale opírá se pøedevším o Bibli. Podtitul knihy zní: Mocnosti a síly v  listech apoštola Pavla. Autorovi se povedl moudrý tah. Tím, že hlavní pøedmìt zkoumání zúžil, vyhnul se povinnosti interpretovat mnohé velmi problematické texty Starého zákona a evangelií, v nichž je o duchovních mocnostech øeè. Pøesto v knize problematiku nezjednodušoval. Vždy celá kompozice studie je velmi široká a velkorysá. V  první èásti autor seznamuje ètenáøe s vírou ve zlé síly v prvním století, tedy v dobì života apoštola Pavla a v dobì vzniku jeho epištol. Postupnì za použití písemných pramenù a odborné literatury mapuje autor oblast magie a vìštìní, zkoumá zevrubnì øeckoøímská a orientální náboženství, snaží se ètenáøi

objasnit pohled Pavlovy doby na astrologii a speciální pozornost vìnuje víøe ve zlé síly v judaismu (rozborem písemných nebiblických památek té doby). Autor se dotýká také pohledu evangelií na síly temnoty, i když nedìlá nìjaký podrobný rozbor. Ve druhé èásti knihy se Arnold zabývá velmi peèlivì Pavlovým uèením o  silách temnoty. Tato èást knihy je velmi cenná, nebo autorova východiska jsou jednoznaènì v Bibli. Arnold je velmi opatrný i v interpretaci biblických textù a snaží se nepøidávat nic k tomu, co je psáno. Velmi cenná je èást zamìøená na identitu køesana jako souèást tìla Kristova. Na základì Pavlových epištol autor vyzdvihuje význam Kristovy obìti na køíži jako jediného a dokonalého prostøedku satanovy porážky. Ve tøetí èásti se Arnold snaží aplikovat biblické poznatky v praxi. Pokouší se vyrovnat s nìkterými souèasnými pohledy na problematiku, avšak v této èásti je nejménì dùsledný, takže mnohé otázky zùstávají bez odpovìdi. Autor se nevyrovnal se všemi tìmi instantními zpùsoby duchovního boje, které známe z praxe mnoha spoleèenství. Pozorný ètenáø si však mùže závìr uèinit sám pøedchozí kapitoly poskytují dostatek informací, na jejichž základì je možno rozpoznat, jaký zpùsob "boje" je v souèasném období církve na místì a jaký ne. Clinton Arnold je badatel. I v knize Síly temnoty se opírá o prameny i o odbornou literaturu a snaží se potlaèit svùj osobní pohled, takže ètenáø nepozná, zda autor pochází z prostøedí charismatického èi necharismatického. Tím je jeho studie cenná - je pøijatelná pro ètenáøe z jakéhokoli prostøedí, který je schopen potlaèit svou pøedpojatost a pøistoupit k tématu novì. Asi by se dalo diskutovat o tom, zda je autorùv zábìr zvláštì v první èásti knihy dostateènì široký a hluboký - spíš se zdá, že závìry jsou èinìny pouze z nemnoha vzorkù památek. Studie tohoto rozsahu by však asi vìtší zábìr nesnesla.

ZÁPAS O DUŠI 29

Mùj osobní podiv vzbudila skuteènost, že v seznamu literatury na konci knihy figurují spisy Johna Wimbera, které se podle mého soudu pohybují na hranici výše zmínìného instantního køesanství. Otazník kladu i nad skuteènost, že autor v textu použil k demonstraci toho, jak mùže vypadat duchovní boj, fikci Franka Perettiho Støetnutí. Ponìkud skeptiètìji èi konzervativnìji ladìného ètenáøe by tato ilustrace mohla odradit. Pøes tyto drobné nedostatky považuji vydání knihy Síly temnoty za velmi dobrý nakladatelský poèin Návratu domù. V souèasném svìtì, který tolik miluje instantní pokrmy, je tato kniha nejen osvìžením, ale i povzbuzením všem, kteøí berou Bibli jako Boží zjevení všeho, co potøebujeme vìdìt o Bohu, okolním svìtì i našem vlastním životì. Po dlouhé dobì tedy Návrat vydal seriózní biblickou studii. Kéž by nebyla poslední! Jen si musíme dát pozor, abychom ji nezaèali užívat instantním zpùsobem. I tuto duchovní stravu je totiž tøeba pøed požitím vaøit a potom ji také podle vlastní potøeby dochutit. Všem ètenáøùm pøeji dobrou chu! - Petr Vaïura -

O NEOMYLNOSTI

Na parkovišti pøed supermarketem stál starý pán. Opíral se o hùl a v ruce držel nìkolik èasopisù. Teplota na nule, sychravo, zataženo s nízkou inverzní oblaèností. Standardní podzimní poèasí. Jistì vás už napadlo, jaké èasopisy držel onen pán v ruce. Ano, nabízel náboženskou literaturu svìdkù Jehovových. Dìlal to ponìkud nesmìle a témìø nikoho nebyl schopen zastavit a  pøimìt k rozhovoru. Lidé pospíchali, byla sobota krátce pøed Vánoci, starosti byly spíše konzumní než duchovní. Zákazníci vesmìs postaršího kolportéra ignorovali. Bylo mi ho líto. Staré lidi by nemìl nikdo vyhánìt na mráz. Navíc mu chybìla veškerá odvaha a agresivní

30 ZÁPAS O DUŠI

suverénnost, charakteristická pro mnohé mladší svìdky pøi poulièním náboru. Dal jsem se s ním do øeèi. Vzal jsem si od nìho jeden z èasopisù. "Mùže se stát, že by tam mohlo být nìco v nepoøádku? Nìjaký omyl nebo nepøesnost?" Otázka ho uvedla do rozpakù. Potom rozvážnì prohlásil, že by to mìlo být všechno správnì, protože to stojí na biblickém základì. Øekl jsem mu, že nemohu sdílet jeho dùvìru v náboženské èasopisy. Taky mnohé z  nich ètu, sice jiné než z Brooklynu, a  pøedem k nim pøistupuji s jistou dávkou skepse. Nakonec jejich pøispìvatelé jsou jenom lidé, kteøí zdaleka nejsou neomylní. Ostatnì obèas do nich také pøispívám a o své neomylnosti mám vážné pochyby. Dále jsme se bìhem rozhovoru dostali až na samotné evangelium. Vysvìtlil mi spasení úplnì stejnými slovy, jako bych to udìlal i já. Nenechal jsem se tím zmást. Položil jsem mu jednu otázku takøíkajíc na tìlo. Podobnì se zeptal kdysi i  Johna Wesleye jeden z misionáøù tzv. moravských bratøí: "Znáte Ježíše Krista osobnì? Setkal jste se s ním?" Starý pán opìt upadl do rozpakù. Já však taky. Pøipadalo mi, jako bychom si vymìnili role. Asi jsem trochu pøipomínal jeho souvìrce v polní službì. Sebejistý, útoèný a arogantní. Nemìl bych to pøehánìt, øíkal jsem si. Pán s literaturou si mì lehce zmìøil. Asi uvažoval, s kým má tu èest. Nechal jsem ho chvíli vydechnout a pokraèoval jsem dál v  rozvíjení svých úvah. "Pokud známe Boha osobnì, nepotøebujeme, aby nás nìkdo vodil za nos. Obejdeme se bez lidských autorit, pokud by si èinily nárok na neomylnost. Nepotøebujeme pak èasopisy ani brooklynské ústøedí." Snažil jsem se mu vysvìtlit, že existuje úplnì zvláštní vztah - já a Bùh. Evidentnì tomu nerozumìl. Pro jistotu zaèal mluvit o nìèem jiném. Pak mi naznaèil, že naše diskuse je pøíliš akademická a že už se mnou ztratil hodnì èasu. Rozlouèil jsem se, pìkné Vánoce jsem mu nepopøál, na to si svìdkové moc nepotrpí, pøání k novému roku však ode

mne pøijal. Poradil jsem mu ještì, aby šel domù, že je zima. Bylo chøipkové období. Rozešli jsme se jako pøátelé. Doma jsem si nalistoval úryvek z  Deníku Johna Wesleye. John Wesley své setkání s moravskými bratry líèí takto: "Žádal jsem Spangerberga o  radu ohlednì svého života. Odpovìdìl, že mi napøed musí položit dvì nebo tøi otázky: "Znᚠsebe? Mᚠsvìdectví ve svém srdci? Osvìdèuje Duch Boží tvému duchu, že jsi synem Božím?" Byl jsem pøekvapen a nevìdìl jsem, co mám odpovìdìt. Spatøil mé rozpaky a  ptal se dále: "ZnᚠJežíše Krista?" Mlèel jsem a pak jsem øekl: "Vím, že je Spasitelem svìta." "Ano," odvìtil, "ale víš také, že spasil tebe?" Odpovìdìl jsem: "Doufám, že zemøel, aby spasil i  mne." Tu dodal: "Znᚠsebe?" Øekl jsem: "Ano." Bojím se však, že to byla jenom prázdná slova." Wesley si uvìdomil svou duchovní nouzi. Zrcadlí ji i  jeho známý výrok ze stejného období života: "Jel jsem do Ameriky obracet Indiány - ale kdo obrátí mne?!" Nakonec se mu však Bùh osobním zpùsobem zjevil. John Wesley se obrátil. Pøál bych to i tomu starému muži, který dosud spíše než Bohu slouží skvìle zaranžované firmì, která pod názvem Watchtower šíøí po celém svìtì svou náboženskou osvìtu a rozšiøuje tak svou odbìratelskou základnu. - M. Skoøepa -

SVÌDECTVÍ O SVÌDCÍCH

Amerika vytvoøila nìkolik kultù, jež svým èlenùm pøinesly smrt. Koncem sedmdesátých let v Jonestownu více než 900 lidí vypilo otrávený nápoj a spáchalo sebevraždu na rozkaz Jima Jonese. Pozdìji se nepodaøilo zabránit smrti více než 80 lidí v texaském Wacu, kteøí byli stoupenci Davida Koreshe. Pomìrnì nedávno se udála tragédie Heaven’s Gate, kde byl nalezen velký poèet mrtvých tìl v jednom ze sídel kalifornského San Diega.

Mladiství ‘muèedníci’ Avšak organizace, o níž tento èlánek pojednává - svìdkové Jehovovi - poslala na pøedèasnou smrt více lidí, než tyto skupiny dohromady. Na titulní stránce èasopisu Awake z 22. kvìtna 1994 se objevila fotografie 26 mladistvých. Nápis proklamuje: ‘Mladí, pro nìž byl Bùh na prvním místì’. Jsou to mladí lidé, kteøí zjevnì zemøeli v poslušnosti k  organizaci Watchtower; dodrželi její pokyny a odmítli transfuzi krve. A  doprovodný text deklaruje: ‘Tisíce mladých lidí v minulosti zemøely, aby oslavily Boha. A oslavují Jej i nyní, jenže nynìjší drama se odehrává v nemocnicích a v soudních síních. Pøedmìtem sporu jsou transfuze krve.’ Dùsledkem toho je, že v souèasnosti umírají tisíce lidí; pravdu nelze popøít. Statistika uvádí, že tisíce svìdkù Jehovových zemøely po odmítnutí transfuze krve, jež by jim mohla zachránit život. Zde je jeden názorný pøíklad: V  Dallas Morning News z 27. èervence 1993 se objevila zpráva o smrti svìdka Jehovova, pìtadvacetiletého Carltona Johnsona. Na dálnici v Texasu mìnil prasklou pneumatiku a byl sražen jiným autem. Vedoucí lékaø pohotovostního oddìlení nemocnice v Dallasu Dr. Robert Simonson konstatoval, že transfuzí krve mohl být mladíkùv život zachránìn. Jenže u Carltona se našel prùkaz znemožòující transfuzi, jímž byli doktoøi informováni, že mu nemají poskytovat transfuzi ani v pøípadì, kdyby byl nalezen v bezvìdomí, krvácel a byl blízko smrti. Lékaøi sice zranìnému poskytli bezkrevné náhražky, avšak bylo zapotøebí krevní plazmy s jejími srážlivými vlastnostmi k zastavení krvácení. Dr. Simonson prohlásil, že za 11 let své praxe na pohotovostním oddìlení sám zažil 20 pøípadù, kdy svìdkové Jehovovi odmítli krev. Tento jediný lékaø, v  jediné nemocnici, vidìl umírat více než deset svìdkù Jehovových, kteøí se zøekli možnosti transfuze. Kolik jich zemøelo a umírá jinde ve svìtì? Skuteèný poèet zná jen Watchtower Society.

ZÁPAS O DUŠI 31

Noviny o jejich smrti referují jen v pøípadech, pokud se stanou problémem právním, napøíklad když rodièe odmítají krev pro své dítì a úøady se snaží, aby transfuzi naøídil soud. Ve vìtšinì pøípadù je odmítnutí soukromým rozhodnutím pacienta, a jen málokdy se dostane na veøejnost. Organizace Watchtower obèas nìkteré ze skuteèností sama nechtìnì prozrazuje. Èasopis Awake z 22. záøí 1992 sdìluje, že soudní pøe na toto téma jsou na ‘denním poøádku’. Pokud se takové pøípady stávají pøedmìtem soudních sporù dennì, mùžeme poèet svìdkù, kteøí umøeli, aniž by o tom byla zpravena veøejnost, jen odhadovat. Pokud 14 milionù lidí zásadnì odmítá krev bìhem chirurgického zákroku, je patrné, že poèet zemøelých jde do stovek èi tisícù. Proè svìdkové pøesto krev odmítají? Pøeklad nového svìta Svatých písem svìdkù Jehovových v závìreèné èásti uvádí osnovy pro promluvy o rùzných tématech. Tyto jsou svìdky Jehovovými konzultovány, když chtìjí posoudit, co je o urèitém námìtu psáno v bibli (anebo jak jim v tomto bibli vykládá jejich organizace). Autorita nad biblí Když je pojednáváno o krvi, poskytují nìkolik biblických veršù se struèným komentáøem pro ponauèení. Pod zvýraznìným titulkem ‘Transfuze znesvìcují posvátnost krve’ je s odvoláním na 1. knihu Mojžíšovu 9:4,6 zdùraznìno, jak byl Noe zpraven o tom, že krev je tak posvátná jako sám život. S odkazem na 3. knihu Mojžíšovu 17:14 a 7:26-27 je navíc uvedeno, že ‘Smlouva zákona nepøipouští požívání krve’. A  s  poukazem na Skutky 15:28-29 a  21:15 je vyvozováno, že ‘Zákaz byl pøipomenut køesanùm’. Toto jsou pasáže, jimiž jsou svìdkové Jehovovi vedeni k odmítání transfuzí. Leè takové citáty nejsou tou pravou pøíèinou, proè svìdkové Jehovovi transfuze odmítají. Ve skuteènosti takto jednají z popudu organizace Watchto-

32 ZÁPAS O DUŠI

wer. Kdyby se organizace Watchtower prezentovala novým vydáním své bible, pøipouštìjícím transfuze, svìdkové by se jim nebránili. Oni se neøídí biblí, nýbrž oficiálním výkladem interpretovaným jejich organizací, jež pro nì pøedstavuje významnìjší autoritu než Písmo svaté. Výslech pøed právním výborem Jestliže svìdek Jehovùv pøijme transfuzi krve, èekají ho sankce. Jejich souèástí je formální výslech v organizaci pøed právním výborem, z nìhož je poøízen filmový záznam. Provinilec musí poèítat s vylouèením èi "oznaèením" (jako nehodný spoleèník). Ostatní svìdkové Jehovovi se musí takovému èlovìku vyhýbat, nezdravit ho na ulici a nesmí jej zvát k sobì domù. Pokud toto pøestoupí, pak jim samým hrozí výslech nebo i vylouèení. Vzpomínám si na jeden takovýto obzvláštì varovný pøípad, jenž se udál pøed nìkolika lety v Massachusetts, kde žiji. Život jednoho ze svìdkù již nešlo zachránit, ležel na smrtelné posteli. Avšak jeho rodina bydlela v Kalifornii. Vzdálenost vyluèovala, aby jej navštívili døíve, než zemøe. Doktor mu sdìlil, že transfuze krve by jej patrnì udržela pøi životì dostateènì dlouho, aby se mohl se svojí rodinou ještì setkat. A tak onen èlovìk s transfuzí souhlasil a tento zákrok jej zachoval pøi vìdomí dostateènì dlouho, aby se s  ním mohla jeho rodina rozlouèit. Jenže ho též udržela pøi životì dostateènì dlouho na to, aby jej v nemocnici navštívil právní výbor jako soudní komise svìdkù Jehovových. Uvelebila se kolem postele a  zaèala ho soudit. Na smrtelné posteli byl vylouèen z organizace. A když už dalším svìdkùm nezbývalo mnoho èasu na to, aby mu projevili svùj soucit, sbor vydal prohlášení, že kdokoli by mu šel na pohøeb, musí poèítat s tím, že bude vyslýchán právním výborem. Je-li svìdek Jehovùv vylouèen, mùže pøijít i o rodinné zázemí. V mnoha pøípadech vylouèený svìdek shledává,

že jej opustila žena i dìti. Svìdek zamìstnaný u jiného svìdka mùže být propuštìn z práce. Svìdek, který má od jiného svìdka pronajatý byt, mùže být soudnì vystìhován. Toto není žádné zvelièování. Vzpomínám si na svìdka Jehovova, který mi zavolal poté, co mne vidìl, jak jsem poblíž shromáždìní Watchtower demonstroval heslem: ‘Ètìte bibli, a ne Watchtower.’ Do telefonu se mi svìøil, že to, co jsem vyjádøil, poznal jako pravdu, ale že se jí nemùže øídit z nìkolika dùvodù. Oženil se se svìdkyní. Byl zamìstnán u svìdka. A  jeho pøíbytek byl pronajatý od svìdka. Vìdìl, že by tohle všechno ztratil, kdyby se za pravdu postavil. Byl pøíliš bojácný, aby to dokázal. Vylouèení je pevnì zavedenou, oficiální politikou organizace Watchtower. Nedávno jeden funkcionáø Watchtower vypovídal pøed Evropskou komisí pro lidská práva v tom smyslu, že tohle jejich politikou není. Organizace se na Evropskou komisi obrátila proto, že jí v  Bulharsku nebyl oficiálnì pøiznán náboženský status. V odpovìdi na tento apel bulharská vláda uvedla, že takovéto žádosti nemohla vyhovìt, protože (mimo jiné) svìdkové odmítají transfuze krve a ani neumožòují, aby je dostávaly jejich dìti, a tudíž ohrožují zdraví veøejnosti. Odcituji, jak organizace Watchtower pøed komisí vypovídala ve vìci transfuzí krve. (K dispozici komukoli, kdo se chce obrátit na tajemníka komise pro lidská práva ve Štrasburku.) ‘Co se týèe odmítnutí transfuze krve, spoleèenství coby žadatel uznává, že aèkoli toto je souèástí náboženské nauky svìdkù Jehovových, její pøijetí závisí na osobním rozhodnutí jednotlivce, kterého se týká. Svìdek Jehovùv, který se rozhodne pro pøijetí transfuze krve, nebývá postižen žádnými náboženskými sankcemi.’ Toto je zøejmá a naprostá lež. Svìdkové se o sankcích opakovanì zmiòovali ve své autoritativní literatuøe a  postihují jimi každého, kdo pøijal transfuzi krve. Jak mùže

náboženská organizace takto lhát? Vysvìtlení je prosté. Oni to za lež nepovažují. Domnívají se, že se jedná o ‘strategii teokratického boje’ a ta je souèástí jejich oficiální politiky. Svìdkové svoji organizaci posuzují jako prodloužení Božího království zde na Zemi. Oni vìøí, že v roce 1914 byl Ježíš dosazen na trùn jako "Král Božího nebeského Království" a tehdy také zaèala jeho pøítomnost v královské moci, a že jeho pozemským zjevením je organizace svìdkù Jehovových. Své teokratické školy pøipodobòují k  výchovné paži královské vlády. Právním výborùm pøièítají úlohu nezaujatého prostøedníka = to je ten "vìrný a rozvážný otrok" oné teokratické vlády, kterou považují za funkèní. Vládní systémy Anglie, Francie, USA, Bulharska èi jakékoli jiné zemì považují za nepøátelské. A když nìjaká vláda proti nim podnikne jakákoli opatøení, považují toto za projev nepøátelství, jako ve válce. Nerespektují vlastní výpovìï Ke svému oficiálnímu pojetí teokratického boje se bez obalu vyjadøují. V  jedné z publikací Watchtower dávají za pøíklad ženu, která pro jejich duchovní úøad slovy i skutky zastírala pravdu. Podle nich však nebyla lháøkou, nýbrž využívala strategie teokratické války. Nìkolik dalších èlánkù v publikacích Watchtower zachází do znaèných podrobností pøi vysvìtlování, že klamání nepøátelské vlády fakticky není lhaním, nýbrž strategií teokratického boje. Nedošlo k žádným zmìnám ohlednì pøetrvávajícího vyluèování tìch, kteøí se proviní, což je bìžnì pøiznáváno i pøi telefonických rozhovorech se svìdky o  výpovìdi pøed komisí pro lidská práva, dle které svìdkové Jehovovi, kteøí pøijmou krev, nebývají postiženi žádnými sankcemi. Výpovìï, kterou pøednesli pøímo pøed touto komisí pro lidská práva, tedy nepovažují za smìrodatnou. Tato skuteènost by mìla být svìdkùm pøipomínána. Svìdek mívá vážné

ZÁPAS O DUŠI 33

problémy s pochopením èehokoli, co odporuje uèení Watchtower. Spoleènost (Organizace SJ) má jejich myšlení tak pevnì pod kontrolou, že pokud zjistí, že nìjaká skuteènost uèení Watchtower vyvrací, tak ji nesmìjí uznat. Avšak pokud byste je upozornili na obdobná fakta, na nìž jsem poukázal já, a oni by si je mohli sami ovìøit (v tomto pøípadì z informaèních zdrojù Evropské komise pro lidská práva), budou rozrušeni a rozèílí se. Odmítnutí transfuze krve je prvním z pìti dogmat zasahujících ve znaèné míøe do jejich životù; tato dogmata vyèleníme, abychom dokázali jejich nesprávnost. Druhým je ‘nové svìtlo’. Je jím nìco, èemu svìdek døíve nevìøil. ‘Nové svìtlo’ pro vás mùže pøedstavovat neznámý pojem. Kdykoli se v èasopise Watchtower èi v jiné publikaci Watchtower objeví èerstvì schválené krédo, svìdek se na nì odvolává jako na ‘novou pravdu’. Nová pravda nìkdy popírá pravdu starou, a tehdy již stará pravda více pravdou není. Stává se lží. (Obèas organizace Watchtower sáhla zpìt do minulosti a oživila nìkterou z  onìch lží, vydávajíce ji za novou pravdu.) Nová pravda, o níž se zmiòuji v  souvislosti s dogmatem èíslo 2, vyšla najevo v èasopise Awake ze dne 22. èervna 1982. Pøed tímto datem svìdkové v tohle nevìøili. Bylo totiž oznámeno, že svìdkové Jehovovi sice nesmí pøijímat krev jako celek, avšak urèité její èásti ano. Mohou užívat složky, jež jsou obsaženy v lécích na hemofilii, Faktor VIII, imunoglobiny a albumin. Mohou též pøijímat svoji vlastní krev, jestliže opustila tìlo, cirkulovala v pøístroji pro èinnost srdce a plic a byla pøímo navrácena zpìt do vlastního tìla. Avšak onen èlánek je pouèuje, že musí odmítat leukocyty, erytrocyty, plazmu a  krevní destièky. A nesmí pøijmout ani svoji vlastní krev v tom pøípadì, že by opustila jejich tìlo a tøeba i jen po nìkolik vteøin zùstávala v krevním vaku.

34 ZÁPAS O DUŠI

O pravdì rozhoduje vìtšina K takovémuto usnesení dospìl øídící orgán svìdkù Jehovových v Brooklynu, ve státì New York. Je nám známo, že bylo schváleno pøi hlasování dvoutøetinovou vìtšinou. Poèetnìjší èást øídícího orgánu mùže rozhodovat o tom, zda je urèitá doktrína pravdou, èi nikoli. Tøetím podivuhodným dogmatem uznávaným svìdky Jehovovými je, že není života po smrti . Pouèují, že duše je èlovìkem samým, a že s èlovìkem souèasnì umírá i ona. Duch je pouhou životní energií, jako elektøina. Co se svìdkù týèe, v duši není obsažena žádná osobitost ani podstata. Když zemøete, nezbude po vás vùbec nic. Oni vìøí v takové vzkøíšení, jež je pøetvoøením. Bùh vytváøí ještì jednu vaši kopii, duplikát. Ale fakticky to není vaše duše vložená do vzkøíšeného tìla; je to kopie. Pokud vám to pøipomíná klonování, tak jistá analogie tu je. Tudíž, oni skuteènì ve vzkøíšení nevìøí. Žádné vzkøíšení Takovýto plán samozøejmì nevychází z bible, ale svìdkové se budou pøít a  z  bible ‘pøedkládat dùkazy’. Kdybyste mi dovolili, abych si zahrál na svìdka Jehovova (kterým jsem po 13 let byl), pak bych se odvolával na Knihu Kazatel 9:5, a èetl (z Pøekladu nového svìta svìdkù) - ‘Nebo živí vìdí, že umøít mají, mrtví pak nevìdí nic.’ Pak bych nalistoval Ezechiele 18:4 - ‘Aj, všecky duše mé jsou [takto promlouvá Bùh], jakož duše otcova, tak i duše synovy mé jsou. Duše, kterហhøeší, ta umøe.’ Jako svìdek bych mìl pocit, že jsem ke svému tvrzení pøedložil dùkaz. Takovéto kritické tvrzení ale v jiném èlánku vyvrátím. Nyní uvedu ètvrté dogma svìdkù, jež budí pozornost. Oni vìøí, že pouze 144 000 z nich pøijde do nebe. Ostatní se tìší na život na Zemi. A vìøí, že jsou velkým zástupem, o nìmž (jak uvádìjí) je prorokováno v bibli, že bude pøebývat na Zemi navìky, a do nebe nepùjde. Když si prohlížíte knihy svìdkù Jehovových, díváte se na barevná znázornìní

pøekrásné Zemì; ráje, ve kterém si dìti hrají se lvy, tygry a hady. Právì tam mají svìdkové Jehovovi své místo. Do nebe se jich dostane jen 144 000. Soudce Rutherford, druhý prezident Watchtower, zavedl toto dogma v roce 1935. Jako kdyby toho roku otevøenou bránu do nebe s prásknutím zabouchl. Ti, kteøí se stali svìdky pøed rokem 1935 vìøí, že se do nebe dostanou, ale ti, kteøí se jimi stali pozdìji, vìøí, že autobus je obsazen a pøíležitost promarnìna. Aby toto mohli prokázat, odvolávají se napøíklad na Žalm 37:29. Zde èteme: ‘Ale spravedliví ujmou zemi dìdiènì, a na vìky v ní pøebývati budou.’ Poznamenávají, že se verš o  odchodu do nebe nezmiòuje. Pouze 144 000 z nich je Kristovou nevìstou. Jenom 144 000 se jich narodilo znovu. Tyto výsady pro každého na Zemi skonèily v roce 1935. Svìdkové pøijímají svátost jednou do roka. Služebníci pøedstoupí a podnos s  chlebem putuje mezi øadami; avšak nikdo jej nepozøe. Totéž se odehrává s  kalichem. Oni se nad ním pomodlí, aby poté dál putoval mezi øadami; nikdo se z nìj ovšem nenapije. Pokud je ve shromáždìní pøítomen natolik starý svìdek, že mohl být pokøtìn pøed rokem 1935, ten pøijímá, ale ostatní nikoli. Ve vìtšinì shromáždìní se však taková osoba nenachází, nebo z onìch 144 000, kteøí se dostanou do nebe, jich na Zemi zbývá ménì než 9 000. Vloni již žilo 8 756 (SV 1.1.1999) Ve svìtì existuje asi 80 000 až 90 000 sborù svìdkù Jehovových. To znamená, že na každý z deseti sborù pøijímá symboly Památné smlouvy nejvýše jeden pøíslušník z onìch 144 000. Tudíž, v devíti z  deseti sborù je svátost pøijímána bez pøijímání. Touto praxí se ještì budeme zaobírat v dalším èlánku, v  nìmž dokážeme její nesprávnost. ‘Ježíš byl andìl’ Svìdkové Jehovovi mimo jiné vìøí, že Ježíš byl andìlem . Oni tvrdí, že byl stvoøenou bytostí . Ve své bibli pozmìnili text ze sv. Jana 1:1 tak, že by Ježíš

nebyl Bohem, nýbrž nìjakým bohem. Duch svatý rovnìž není Bohem, ani ztìlesnìním. Duch svatý je silou , takže by se svìdkové mohli, ve stylu filmù o hvìzdných válkách, vyprovázet slovy: ‘Síla tì provázej.’ Všechna tato dogmata i veškerá další kréda svìdkù jsou odvislá od jednoho: že Watchtower Society je jedinou pravou organizací boží; jestliže toto vyvrátíte, když tedy mùžete prokázat, že takové tvrzení je nesprávné, pak mùžete vyvrátit všechna ostatní dogmata. Když nebudete øešit doktrináøskou pøedstavu, dle které je Watchtower zástupcem Boha, tak je nepøesvìdèíte, aby upustili od svých jakýchkoli jiných názorù. Mùžete citovat z Písma svatého, jenže tímto zpùsobem v nich zájem nevzbudíte. Pro nì je vždy podstatné, jaké stanovisko zastává Watchtower. Pakliže jste byli pøi setkáních se svìdky Jehovovými neúspìšní, nebuïte z toho nešastní. Oni nestudují bibli tak jako vy - s touhou pochopit, co pro vás zjevil Bùh. Po vìtšinu èasu vìnovaného studiu bible jsou motivováni pøemlouváním a obracením lidí na svoji víru. Každý ètvrtek se veèer koná dvouhodinové shromáždìní, bìhem nìhož nìkteøí hrají roli svìdkù u zápraží a jiní roli tìch, kteøí svìdky nejsou. Možná, že jste diskusi se svìdky Jehovovými podstoupili jako zaèáteèníci, jenže oni nìco podobného prodìlali mnohokrát. Oni taková støetnutí nacvièovali. Jsou instruováni, co øíci, aby vás uvedli v omyl, a uskuteèòují to i v praxi. Pøibližnì 5 hodin týdnì svìdkové tráví na schùzkách, pøi nichž vìtšinu èasu promarní pøi nácviku, jak dokázat nesprávnost jiných nauk, a jak se odvolávat na bibli, aby podepøeli svá tvrzení. V dùsledku toho mohou vzbuzovat dojem, jako by svoji bibli znali. Ale ve skuteènosti tomu tak nebývá. Ve sboru svìdkù Jehovových jsem pùsobil jako starší osm let. Èást této doby jsem odsloužil coby takzvaný pøedsedající dozorce sboru, tedy analo-

ZÁPAS O DUŠI 35

gicky jakoby církevní pastor. Mìl bych pøiznat, že poté, co jsem opustil svìdky a  èetl vùbec poprvé Øímanùm 8, jsem mìl pocit, jako kdybych se hroutil k  zemi. Do té doby mi nebylo známo, že toto je psáno v bibli. Svìdkové Jehovovi své bibli nerozumí. Byli zasvìceni do základù bible se zamìøením na vybrané klíèové verše, jež jim slouží jako podklad pro jejich podivné teorie. Takovéto verše bývají jedinými biblickými pasážemi, s nimiž se obeznámili. Tudíž, nebuïte z toho nešastní, když se pøi diskusi se svìdky dostanete do problémù. Zasvìcení do základù Bible Pùvodnì jsme pojednávali o doktrínì, jíž srdce vìtšiny svìdkù až pøekypuje: dle ní musí být transfuze krve odmítány. Nesmírnì by se rozèílili, kdybyste si dovolili v tomto bodì s nimi nesouhlasit. Jak jsme vypozorovali, oni se odvolávají na židovský zákon ze 3. knihy Mojžíšovy o potravì (3. kniha Mojžíšova 17:14 a 7:26-27) s  výstrahou, že se nepøipouští požívání krve. Avšak nalistujte 3. knihu Mojžíšovu 3:17, verš, jenž pøi svém zasvìcení do základù bible opomíjejí. Cituji opìt z  Pøekladu nového svìta svìdkù Jehovových, skýtaje takto vìrohodný náhled i pro svìdky samé. Ve 3. knize Mojžíšovì 3:17 stojí psáno: ‘Právem vìèným po rodech vašich, ve všech pøíbytcích vašich žádného tuku a žádné krve nebudete jísti.’ Jestliže na tento verš upozorníte svìdky, zjistíte, že s tímto dosud vùbec nebyli obeznámeni. Praví se v nìm, že se nemá požívat krev, a ani tuk. Tudíž se svìdka mùžete dotázat, zda dùslednì odmítá tuk právì tak, jako odmítá krev. Nebude vìdìt, jak odpovìdìt, nebo svìdkové si neuvìdomují, že vystøíhat se tuku je dle bible stejnì nezbytné, jako vystøíhat se krve. Oni vyèlenili èást ze židovského zákona o  potravì, pøekroutili ji tak, aby sloužila jejich zámìrùm, a pøeskoèili další verše. Až se vzpamatují z vašeho ‘nového’ verše, svìdkové prohlásí, že jejich víra

36 ZÁPAS O DUŠI

není založena toliko na jakémsi židovském zákonì o potravì, že nepožívat krev je v souladu s køesanským uèením, a poukáží na Skutky 15:29. Tam nám je ukládáno ‘vyvarovat se toho, co bylo obìtováno modlám, krve, masa z udušených zvíøat a smilstva. Budete-li se tìchto vìcí chránit, jednáte správnì. Buïte zdrávi.’ Pakliže vyèleníte tento jediný verš, mùže se zdát, že krev odmítat musíte. Avšak z celkového kontextu vyplývá, že se jednalo o  dobu, kdy do sborù židù, kteøí se obrátili na víru, byli pøijímáni pohané. Pøedstavte si napøíklad, co by se stalo, kdyby pøi spoleèné veèeøi nìkteøí vìøící jedli jen to, co je košer, a jiní vìøící by jedli cokoli. Prvotní køesané museli poèítat s pøípadným konfliktem mezi židokøesany a pohanokøesany. Ve Skutcích 15 je mimo jiné zaznamenáno opatøení, jež v té dobì apoštolové uèinili, aby odradili pohany obrácené na víru od pøeèinù proti židovským èlenùm sboru. Bylo to zøejmì opatøení jen doèasné, nebo je v nìm též zmínka o vyvarování se masitého jídla obìtovaného modlám, a pøesto apoštol pozdìji napsal, že se nemají starat, odkud jídlo pochází. Kdyby vám nìkdo øekl ‘Toto maso je poskvrnìno modláøským chrámem’, tak je nemusíte jíst, abyste se vyvarovali pohoršení žida obráceného na víru, který vás provází. Ovšem tohle nebyl všeobecný èi trvalý zákaz. Jak tomu ve vìtšinì inerpretací Watchtower bývá, i pro tuto je pøíznaènou snaha stanovit kontext verše. Obvykle vytrhávají verš ze souvislosti a  následnì mu pøisuzují nesprávný význam. Ta nejlepší odpovìï na otázku transfuze krve je svìdkovi dána Kristovým pøístupem k problému svìcení soboty, jak se mùžeme doèíst ve sv. Matouši 12. Podobnost mezi odmítáním transfuzí svìdky Jehovovými a  reakcí farizejù na skutky konané v  sobotu je dosti nápadná.

Milosrdenství, a ne obì Ve sv. Matouši 12:1 je psáno, že Ježíš šel v sobotu obilím. Jeho uèedníci zaèali trhat klasy a jíst. Farizejové namítali, že uèedníci dìlali, co se v  sobotu dìlat nesmí. Ježíš poukázal na to, co udìlal David, když mìl hlad on i jeho družina. Jak vešel do Božího chrámu a jedl posvátné chleby, které smìli jíst jen knìží. Ježíš také zdùraznil, že knìží nejednali dle zákona pøi pøípravì obìtí, a pøece jsou bez viny. Pak pravil: “Kdybyste vìdìli, co znamená ‘Milosrdenství chci, a ne ob읠’, neodsuzovali byste nevinné. Nebo Syn èlovìka je pánem nad sobotou.” Spasitel prohlásil, že Bùh chce milosrdenství, a ne obì. Brzy poté vstoupil do jejich synagogy a uvidìl tam èlovìka s ochrnutou rukou. Farizejové se jej dotázali, zda je dovoleno v  sobotu uzdravovat. Odpovìdìl jim: ‘Je nìkdo mezi vámi, kdyby mìl jedinou ovci a ta by mu v sobotu spadla do jámy, aby ji hned neuchopil a nevytáhl? A oè vìtší cenu má èlovìk než ovce. Proto je dovoleno v sobotu konat dobré skutky.’ Kristus pøikazuje milosrdenství Z toho by mìl svìdek vyvodit dùsledky. Jestliže vaše dítì potøebuje transfuzi krve, pak bez ohledu na to, jak si vysvìtlujete zákony o potravì, máte následovat Krista, který nám pøikázal, abychom ani v sobotu neponechávali ovci v jámì jejímu osudu. Øekli byste: ‘Nenechávej vykrvácet k smrti své dítì kvùli zákonu o potravì.’ Ovšem také se mùžete zmínit o  otázce krevních složek. Svìdkové urèité komponenty krve užívat smí, avšak ne všechny. Kdybyste svìdky požádali, aby otevøeli svou bibli a ukázali vám, kde je v ní psáno, že mohou užívat Faktor VIII a albumin, tak vám vyhovìt samozøejmì nemohou, nebo jakýsi doplòkový zákon vymyšlený vedením Watchtower v Brooklynu v ní zaznamenán není. Proto je dobré na tuto otázku poukázat.

Jakmile pøipustí, že žádná posvátná kniha takovéto usnesení neprosazuje, vyzvìte je, aby se obeznámili se sv. Matoušem 15:8-9. Tento verš je pro mne velice dùležitý, protože byl bezprostøední pøíèinou toho, že jsem organizaci Watchtower opustil. Pán rozmlouval se svými odpùrci, zákoníky a  farizeji. Uvádìl citaci z Izaiáše, promlouvaje: ‘Tento lid mì uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mì. Nadarmo mì však uctívají, když uèí naukám, které jsou lidskými ustanoveními.’ Jako staršímu svìdkù Jehovových mi tato slova opravdu pronikla až do srdce a zaèal jsem si uvìdomovat, že jsem vyuèoval spíše pøikázáním lidským, než pøikázáním Boha. Tento verš by mìl být svìdkovi pøipomenut, když padne zmínka o ustanoveních týkajících se komponentù krve, nebo tato jsou zjevnì pøikázáními lidskými. Ježíš pøece pravil, že ti, kteøí uèí naukám, jež jsou lidskými ustanoveními, jej uctívají nadarmo. David A. Reed - bývalý starší svìdkù Jehovových. Autor nejžádanìjších knih o Watchtower probírá osvìdèené metody pøístupu ke svìdkùm Jehovovým. Pøeložil - Kess - z èasopisu SWORD & TROWEL 3 / 1998

ROBINSON CRUSOE

- jen poutavé dobrodružství? Kdo by neèetl Robinsona, nebo alespoò nevìdìl o hlavní zápletce pøíbìhu? Dnes už nikdo pøesnì nespoèítá tisíce vydání, jež tato kniha v nejrùznìjších jazycích zaznamenala. Pøes tak ohromné rozšíøení i tak ohromnou popularitu, jíž se nespornì tìší, si dovolím tvrdit, že vìtšina lidí vùbec netuší, co vlastnì Daniel Defoe napsal. Jak to? Již od r. 1719, kdy dílo vyšlo, totiž také zaèala soubìžnì vycházet i  velice rozsáhlá øada zkrácených, upravených a pøepracovaných vydání. Tato se pøitom rovnìž pøekládala do cizích jazykù

ZÁPAS O DUŠI 37

a tam se jich chápali zase další úpravci a pøevypravovatelé, až se pùvodní Robinson Crusoe zmìnil mnohdy k  nepoznání. Èeští ètenáøi, kteøí nebyli vzdìláni v  cizích jazycích, si na první pøeklad do èeštiny museli poèkat do r. 1797. I  tak se ovšem nejednalo o pøeklad originálu, ale zvláštì rozšíøené úpravy Nìmce Campea. Po dlouhá léta všechna další vydání v Èechách vycházela z  Campeho. Na pøitažlivém námìtu mnozí vyzkoušeli své umìní. Za takové situace byl u nás pùvodní Robinson až do konce 19. století prakticky zcela neznámý! Je s podivem, že nikoho nenapadlo, aby se poohlédl po pùvodním textu. Uplynulo celých 175 let od vydání anglického originálu, než byl koneènì v  Praze r. 1894 poøízen èeský pøeklad Defoeova díla. Zároveò šlo o oba díly. (Pro úplnost nutno konstatovat, že pøeklad nebyl zcela kompletní a pøesný.) Opakované vydání následovalo už jen v  r. 1910. V r. 1920 vyšel první díl v  novém pøekladu do opravdu krásné èeštiny od A. Vyskoèila. Tento pak byl ještì samostatnì vydáván v letech 1926, 1959, 1964 a 1968. První a druhý díl vyšel znovu až r. 1933, pøièemž druhý díl pøeložil T. Vodièka (obdobnì krásnì, jako A. Vyskoèil díl první). Tato práce byla vydána ještì v r. 1975 a 1986 nakladatelstvím Odeon, a to v  knižní podobì zasluhující ocenìní. Shrnuto: První nezmìnìný díl se v  èeštinì vydal všeho všudy 10 krát (ve slovenštinì dvakrát) a druhý díl pouze 5 krát (na Slovensku jednou). Z více než stovky nejrùznìjších Robinsonù u nás kdy vydaných, to tedy není mnoho. Defoe však napsal ještì tøetí díl nazvaný "Vážné úvahy bìhem života Robinsona Crusoe". Jedná se o sérii moralistických a náboženských pojednání. Vážné úvahy jsou jak u nás, tak ve svìtì veøejnosti zcela neznámé. Pouze nìkteré partie pøeložil Bohuslav Hlinka do své knihy R. Crusoe - Mýtus a skuteènost (vyd. Práce 1983). Jinak se

38 ZÁPAS O DUŠI

s  nimi v èeštinì nesetkáte. Nebylo jednoduché dostat se k nìjakému výtisku v cizím jazyce (zøejmì jediný svazek v republice se nachází v Národní knihovnì a je z r. 1721, v nìmèinì). Je to myslím velká škoda, nebo z  výòatkù uvedených ve zmínìné knize je vidìt, že jsou to úvahy a eseje hodnotné a Defoe má co øíci. Je zde napø. kapitola pojednávající o nutnosti naslouchat hlasu Prozøetelnosti, esej o  poctivosti, o nemravnosti konverzace aj. Nedivím se, že kniha u vìtšiny ètenáøù neuspìla a byla jaksi smetena do propadlištì dìjin. Tím se dostávám ke zjištìní, které bych rád sdìlil (jistì pro nìkoho nové nebude): Nahlédl jsem také do oné krásné knihy z Odeonu z r. 1986, kterou mi pøed lety darovali moji milí rodièe k  Vánocùm. (Tenkrát jsem ale knihu odložil do police, protože Robinsona jsem už mìl pøeèteného - ovšem v  pøevyprávìní J. V. Plevy, 1956 - a ani se mne nikterak nezmocnila chu pøeèíst si alespoò pokraèování v druhém díle.) Až nyní jsem s pøekvapením objevil, že v  Defoeovì vypravování je Bùh na prvním místì a že jde o dílo ryze køesanské. Jedinì neuvìøitelná troufalost mohla umožnit snížení tohoto jedineèného svìdectví na pouhý dobrodružný román, ostatnì, sám Defoe o tom prorocky píše v pøedmluvì: " ... a proto ti, kdo zkracují toto dílo, si poèínají nejen urážlivì, nýbrž i darebácky a  smìšnì, uvážíme-li, že zkracujíce knihu, jako by snižovali její cenu, zbavujíce ji všech tìch úvah, náboženských i  morálních, které jsou nejen nejkrásnìjší z celé knihy, nýbrž jsou vypoèítány k  nesmírnému prospìchu ètenáøovu." Autor vìdìl, že vyjádøení neobyèejným zpùsobem pøivádìjící èlovìka k  jeho Stvoøiteli a za tím úèelem psané, bude nièeno tìmi, kdo ze své pýchy pomyšlení na Krista nesnesou. Pøi této pøíležitosti bych rád upozornil na další knihy D. Defoe, zejména "Deník morového roku".

Když jsem s  èetbou dospìl k poslední tøetinì knihy, zapsal jsem si pøi noèním bdìní ve svém pokojíku následující: "Bùh mi odhalil a otevøel velké tajemství - dal mi poznat dílo zcela jedineèné - nádherné svìdectví a geniálnì vyvozovaná pouèení v knize Robinson Crusoe. Toto živé vyznání sepsal, jistì v blízkosti Boží, velký køesan a spisovatel D. Defoe. " Chtìl bych touto knihou obdarovávat pøátele a známé. Prošel jsem už skoro všechny pražské antikvariáty a  knihkupectví, ale sehnal jsem zatím jen dvì (u knihkupcù už dávno nejsou). Dál se vydává pouze Plevùv výtvor doporuèovaný pro školy. Ale buïme alespoò vdìèni za poèin Odeonu pøed lety. Budete-li tuto knihu èíst, vìøím, že vás èetba velmi posílí, pøivede blízko Bohu a dostane se vám mnoho poznání. - žel -

JE TØEBA ZABÍT SEKALA

Nejsem první ani poslední, kdo o  zmínìném filmu píše. Pøitom mi však nejde o posouzení, ale o ponauèení i  pro nás køesany. Vždy v nìm køesanská tématika (identita i konfrontace) vystupuje. Nejen v úloze pátera Flóry, jehož ztvárnil Jiøí Bartoška, ale i v rolích obou hlavních hrdinù: statkáøe zbohatlíka Ivana Sekala a kováøe Jury Barana, èeskobratrského evangelíka. Dìj filmu, který se odehrává bìhem 2. sv. války v  jedné vesnici na Hané, je vám možná znám, pøinejmenším z recenzí. Ivan Sekal, nemanželský syn, nutí své sousedy, pány v dùchodovém vìku, aby mu prodávali své statky. Daøí se mu to, protože to dìlá pod pohrùžkou udání Nìmcùm a je nelítostný a arogantní. Poèíná si sebejistì jako imperátor. Pro celou vesnici je to neskuteènì realistická (nejen) noèní mùra, kterou nelze zahnat. Obecní rada dochází k jedinému øešení, figurujícímu v názvu filmu:

"Je tøeba zabít Sekala." Ale kdo by to mìl provést? Ve vesnici není nikdo, kdo by se Sekalovi mohl postavit. Situaci "zachrání" cizinec Jura Baran, pøišedší odnìkud z Valašska. Ten naopak pøedstavuje ztìlesnìní dobra, i když se k  nìmu lidé nemají pøívìtivì, protože je "luterán". Obecní rada však Juru pøinutí, aby úkol pøijal, jinak jej udají, že pomáhal partyzánùm. Dojde k souboji, z  nìhož Jura vyjde coby dost zranìný vítìz. Místo odmìny a návštìvy lékaøe strýcové kováøe odvezou zpìt na místo souboje. Mají strach, aby na nì nepadlo pøi Jurovì ošetøování nìjaké podezøení. Jura Baran umírá vedle svého soka u  božích muk, na místì, kde film i  zaèíná. Snímek má vyobrazit støet zla a  dobra. Radikálního zla, které má reprezentovat Ivan Sekal. Ale pøi sledování filmu mne napadlo, že nebyl jediným viníkem. Sekal jen reagoval na to, že jím celá vesnice jako "parchantem" od dìtství pohrdala a odsuzovala ho, "vydìdila". A Sekala dlouhodobá etiketa jeho sousedù BOLELA, to lze z jeho chování vyèíst. Vždy za svùj pùvod nemohl! Jeho bezohledné jednání bylo jen ozvìnou z lesa na to, jak se do lesa volalo. Další stín padá na "bezradné" hospodáøe ve chvíli, když pøi jednání s  Jurou Baranem jednají vydìraèsky, úplnì v Sekalovì stylu. Posledním (a nejvìtším) høebem do duchovní rakve je jejich "záchranná akce". Pìkný povdìk èeského èlovìka.... Divákovým postojem už není podezøení, ale OBVINÌNÍ "dobrých" a "neškodných" strýcù, kteøí dokládají, že ono zlo není nakumulováno jen v Sekalovi, ale je ROZLOŽENO do lidí, do všech vesnièanù, a taktéž do èasového rozpìtí, mnohem delšího, než pouze nìkolik let války (èi mìsícù), kdy je Sekal doma, nebo samotného krátkého období, které zachycuje film. To probíhá už od Sekalova dìtství, kdy zaèal zažívat pøíkoøí a jednoznaèné odmítnutí ze strany svého okolí. A tak se mnì zdá, že hlavními hrdiny pøíbìhu (ne filmu) jsou ve skuteènosti ti "strýci",

ZÁPAS O DUŠI 39

kteøí všechno postupnì zosnovali. Ti stojí v  pozadí Sekalova i Baranova jednání. Kontrastní pak je, že aèkoliv oba protagonisté oplývají fyzickou pøevahou, vystupují na druhé stranì jako loutky v  režii obecních radních, kteøí je mají v  hrsti: z hlediska pohrdání nebo hrozby udáním. Úsudek si divák snadno vytvoøí sám.... Pantátové hospodáøi zakusili platnost pøísloví "Kdo seje vítr, sklidí bouøi". Stali se aktéry, a my svìdky, zcela jiné skliznì, než na jakou poukazují zábìry zralých plných klasù. Pøírodní zákonitosti nìkdy znázoròují zákonitosti duchovní. JAKÉ PONAUÈENÍ Z FILMU VYPLÝVÁ? Že je tøeba se ptát, jaký odraz najde mé nynìjší jednání v budoucnu. Jako by v každém našem kroku byl nìjaký skrytý pøevodový mechanismus (s  rùzným koeficientem zpoždìní). Že každé velké zlo a "velký" høích mívají své celkem nepatrné, ale i dlouhodobé, pøíèiny, jež pro nás mohou být v prvopoèátku dokonce pøíjemné a výhodné. Konce však bývají znièující pro nás i  pro okolí, a po stránce tìlesné, èi duchovní. A naopak poèátky setby dobra mohou být obtížné, možná se mohou zdát z úhlu pøítomnosti i nesmyslné, ale ovoce, jeho hodnota, hojnost a trvalost však nenechají nikoho na pochybách, že to byla správná cesta, viz život Ježíše Krista. Každý z  nás je èlánkem øetìzce nebo øetìzcù pøíèin, prùbìhu a následkù urèitého jednání. A na poèátku nìèí životní tragédie mùže stát skupina obyèejných "slušných" lidí. Možná Vám to pøipadá banální a jako moralismus - proti tomu se dnes brojí, je to moderní. Ale my èasto v tìch banálních a základních vìcech nejvíce chybujeme. A kdo ty chyby napraví? Kdo vrátí èas? - M.Ø. - PØÍTEL LIDU, øíjen 1998 Avšak zbabìlci, nevìrní, neèistí, vrahové, cizoložníci, zaklínaèi, modláøi a všichni lháøi najdou svùj údìl v jezeøe, kde hoøí oheò a síra. To je ta druhá smrt." (Zjevení 21,8)

40 ZÁPAS O DUŠI

NAPSALI JSTE NÁM

... Vždy se s manželem moc tìšíme na další èíslo èasopisu Zápas o duši. Vždy jej pøeèteme témìø najednou. Je pravda, že úplnì se vším, co v nìm píšete, nesouhlasím a na nìkteré vìci mám ponìkud jiný názor, ale to je myslím normální. Bùh nás všechny stvoøil jako originály - jedineèné, neopakovatelné bytosti s odlišnými schopnostmi a s  jiným poznáním. Každému dal jiný poèet høiven a podle toho, jak s nimi naložíme, budeme posuzováni. Pøesto musíme zkoumat a hledat až do konce života, protože lidské vnímání je dosud omezené a èasto se v mnohém mýlíme. Bùh nás však skrze svého Ducha povede, pokud se vést necháme. Dopis è. 119, J. Ch., Brno

... Chci Vám moc podìkovat, že tyto èasopisy vìnujete zdarma. V dnešní dobì je takový skutek jen ojedinìlý. Dìkuji Pánu Bohu za to, že Vám posílá do cesty i takové lidi, kteøí Vám mohou poskytnout finanèní dary. Já bych Vám také ráda pøispìla, ale nejsme na tom finanènì tak dobøe. Máme ètyøi holky, nejstarší je 12 let a nejmladší jeden a pùl roku. Máme se co ohánìt, tedy mùj manžel, protože on jediný vydìlává. Z  mé mateøské se nedá moc poøídit. Žijeme ve skromnosti, ale s Pánem Bohem v srdci a to si myslím, že je nejdùležitìjší. Rodina Š., Malenovice, dopis è. 263 ... velice mne zaujal èlánek "Domácí škola" v øíjnovém èísle Zápasu o duši. Mám bratra, který je žákem 5. tøídy ZŠ. Jedná se o dítì hyperaktivní, nervózní, nesoustøedivé. I když samotné uèení mu vìtší potíže nepùsobí, neustále se potýká s problémy kázeòského rázu. Pøi vyuèování vyžaduje individuální pøístup, jehož se mu ve škole dostává minimálnì. V dùsledku je èas strávený ve škole využit málo efektivnì a vlastní vyuèování prakticky probíhá doma.

Domnívám se, že domácí škola by byla vhodnou alternativou. K její realizaci mnì však chybí bližší informace a proto v  návaznosti na Vaši poznámku uvedenou pod èlánkem se na Vás obracím s prosbou o jejich poskytnutí. Dopis è. 1673, K. H. Milí pøátelé, jmenuji se Dáša D., je mi 33 let. Jsem v plném invalidním dùchodu. Postižená zrakovì, po operaci páteøe krèní, epileptik. Dìkuji, že dùchodcùm posíláte èasopis Zápas o duši zdarma. Byla bych ráda, kdyby se ve Vašem èasopise psalo, jak Bùh uzdravuje postižené lidi. Dìkuji Vám. Dopis è. 206, Dáša D., Proboštov

Milá sestro a milý bratøe, v posledních dvou èíslech èasopisu ZOD jste uveøejnili na pokraèování èlánek "Existují zázraky?". Podle mého soudu je to nejlepší èlánek v celé historii èasopisu a to právì pro jeho závìr. V  nìm autor s náležitou skromností pøipomíná, jak si mají navzájem sloužit jednotlivé denominace. Mìly by sloužit nejen samy sobì, ale pøedevším tìm, kteøí vidí v rùznorodosti køesanských církví a denominací závažnou pøekážku pro pøipojení se ke kterékoliv z nich. Zatímco celá øada èlánkù v ZOD svìdèí spíš o jisté pýše na urèitou interpretaci Písma, závìr jmenovaného èlánku svìdèí o nìèem docela opaèném. Napø. vìta "buïme vdìèni za všechny pøipomínky a kritiku" (zvýraznìno mnou) svìdèí o autorovì pokoøe pøed nevysvìtlitelnými jevy a tudíž zázraky stvoøení a spásy, pøed dlouho shovívavým a láskyplným Tvùrcem, Zachráncem a Udržovatelem. ... Výše uvedené a úvodník posledního èísla mne vede k návrhu, zda by nyní (po deseti letech) nemìl ZOD vycházet jako mìsíèník. To hlavnì proto, aby v  nìm bylo možné uveøejòovat více èlánkù ve stejném duchu, jako je èlánek "Existují zázraky?" Dopis è. 242, V.D., Olomouc

... dùležité je, jsme-li skuteènými køesany, to jest, je-li naším Pánem a Spasitelem Pán Ježíš Kristus. Všichni tito køesané jsou znovuzrozeni a bez rozdílu pøíslušnosti k té které denominaci tvoøí církve. Rozdíly, které mezi námi jsou v uèení, v chápání nìkterých oddílù Písma, pokud na nich nezávisí spasení, nás nemají rozdìlovat do té míry, že se spolu nemùžeme scházet a modlit se za ztracený svìt, že spolu nemùžeme komunikovat, že nejsme schopni spolu vycházet v lásce a porozumìní. ... tím více cítím potøebu, aby všichni znovuzrození køesané zanechali malicherných sporù a modlili se spoleènì za tento ztracený svìt. Co se týká èasopisu ZOD, uznávám, že je moc potøebný právì dnes. Prosím, pište dál, nebo èas je blízko a jediná cesta pro lidi je jen ukøižovaný a vzkøíšený Ježíš Kristus. Roman L., Pardubice

Vážení pøátelé, v jednom kostele jsem si vzal dva z nabízených letáèkù i "Party má svùj konec", kde na obrázcích jsou ti, kteøí si myslí, že jsou dobøí. Já jsem se nedávno opil a mìl jsem z toho výèitky. Nechtìl bych to více dìlat. Vaše knížka, kterou mi nabízíte mi jistì pomùže. Pøeji Vám v nastávajícím roce 1999 hodnì zdraví a úspìchù. Pøedem dìkuji. Dopis è. 1958, V.T., Nové Mìsto/Met. Vážení, 17.12. mi došel vᚠdopis è. 1704 spolu s nìkolika brožurkami. Pøedem Vás upozoròuji, že na takové bláboly nejsem vùbec zvìdavý a pokud mi je budete dále posílat, skonèí okamžitì bez ètení v popelnici mezi ostatním bordelem. Nepovažujte mì za nìjakého sprosáka, ale tohle mì doopravdy "vytoèilo". To, že nìkdo ještì poøád žije ve støedovìku a má temno v mozku neznamená, že takoví jsou všichni. A já se za poblouznilého fanatika opravdu nepovažuji. Dopis è. 1933, P.V., Brno

ZÁPAS O DUŠI 41

Tisková oprava:

V èísle 58 jsme v èlánku Transcendentální meditace nedopatøením uvedli zdroj citátu v odstavci "Z tiskového oznámení strany pøírodního zákona" jako PURIF, 1/98 namísto DINGIR 1/98 Vydavatelùm se omlouváme.

Vážení Steigerovi, velice dìkuji za Vᚠmilý dopis è. 1723 a zároveò za nabídku èasopisu "Zápas o duši". Byl jsem mile pøekvapen s jejím obsahem i provedením. Budu velice rád, když mi další vydání budete posílat na níže uvedenou adresu. Také se pokusím tento èasopis pùjèovat a o  jeho obsahu diskutovat. Finanèní pøíspìvky vyrovnám v 1. ètvrtletí. Za všechnu Vaši práci a snažení Pánu velice dìkuji a Vám vyprošuji požehnané vánoèní svátky a mnoho stateènosti, lásky a nadìje do pøíštího roku 1999. Dopis è. 1957, J.P., È. Kostelec

Slovo redakce:

Jak vidíte, nové adresy nám pøicházejí nejrùznìjším zpùsobem. Nìkteøí ètenáøi nám posílají adresy s žádostí, abychom na nì posílali Zápas o duši. Samozøejmì každé žádosti rádi vyhovíme. Pøestože se v úvodu každé zprostøedkované zásilky odvoláváme na jméno toho, kdo nám adresu poslal, dostáváme obèas nelichotivé dopisy nebo se nám zásilka vrátí zpìt neotevøená. Kolik jich skonèí v popelnici se nikdy nedovíme. Byli bychom velmi vdìèni všem, kteøí chtìjí oslovit své blízké a milé, aby tak nejprve uèinili sami osobním rozhovorem nebo pùjèením vlastního výtisku, popø. kopií nìkterého z èlánkù. Budete-li mít jistotu, že Vaši pøátelé o takovou èetbu stojí, pošlete nám jejich adresu a my jim rádi pošleme dopis s  nabídkou literatury a nìkolik starších èísel èasopisu ZOD zdarma.

42 ZÁPAS O DUŠI

Dìkujeme za pochopení a tìšíme se na každou plodnou spolupráci s našimi ètenáøi pøi šíøení zvìsti o spáse v Pánu Ježíši Kristu. - redakce -

Z INTERNETU

INFORMAÈNÍ TECHNOLOGIE DO ŠKOL

Informaèní technologie je v popøedí zájmu všech globálních spoleèností, vlád a armád. Aby bylo dost lidí, kteøí budou tuto technologii ovládat a používat, je tøeba zamìøit tímto smìrem výuku už na základních školách. Proto je dùležité mít v každé tøídì co nejvíce poèítaèù a pøístup na internet, což se pozvolna v australských školách dìje. Vláda ve Viktorii velkoryse nakupuje multimedia capable notebooks pro uèitele státních škol v cenì 100 milionù australských dolarù. To pøedstavuje 37 000 kvalitních poèítaèù. Má to být druhá nejvìtší objednávka poèítaèù na svìtì. 15 % poèítaèù bude znaèky APPLE a 85 % v cenì 67 milionù budou IBM compatible Acer Extensa 500T. Nejsou to žádné podøadné mašinky. Pro zasvìcené a znalé - konfigurace je: Intel Pentium 233MHz microprocessor with MMX a 512 MB L2 cache, 32 MB SDRAM, 3.2 GB pevný disk, 128-bit Neo Magicgraphic accelerator s 2 MB video RAM, 12,1“ HPA TFT display, internal 1,44 MB floppy drive, internal 20x CD-ROM, 16-bit Sound Blaster Pro - compatible sound card, twin HI-FI Crystal Sound speakers driven by Yamaha YMF715E audio chip with build-in synthesiser and 3D enhanced controller, Xircom Real Port 10/100 Ethernet card a internal 56 kb/sec fax/modem. Dvì NiMH baterie budou dodány s každým poèítaèem. Zbývá otázka, kolik uèitelù je skuteènì schopných tuto technologii zvládnout a hlavnì nauèit žáèky s ní zachá-

zet. Každopádnì ve Viktorii je politická vùle pøipravit mladou generaci na informaèní revoluci jedenadvacátého století.

Novinky

Ve zprávách nám øekli, že ceny místních telefonických hovorù pùjdou dolù z  25 centù za hovor na asi 15 a možná až na 10 centù za hovor. Stane se tak díky zrušení monopolu zdejšího Telecomu, který se tu jmenuje Telstra (Telecom Australia), na místní hovory. Dálkové hovory doznaly této zmìny už døíve a slevnily až o 50 %, podle toho, jakou spoleènost si uživatel vybere. Místní hovory tu nemají impulsy. Kdysi to chtìla Telstra zavést, ale díky masovým protestùm zákazníkù to vzdala. Takže teï budeme moci být na internetu skoro poøád. George Svehla Volnì zpracováno podle informací z  èasopisu Electronics Australia Neviditelný pes.

TRENDY

Náboženská svoboda v USA

Svoboda náboženského vyznání bývala ve Spojených státech pilíøem demokracie. V posledních letech se situace výraznì mìní: V r. 1997 støedoškolák na Floridì byl vylouèen ze školy za to, že mimo vyuèovací dobu rozdával náboženskou literaturu. Dva støedoškoláci v Texasu byli upozornìni øeditelem školy, že je nežádoucí, aby do školy nosili rùženec. Podle øeditele školy, rùženec je symbolem gangù, aèkoliv ani jeden ze studentù nepatøil k žádné takové skupinì. 1997 - Turisté, kteøí se modlili pøed rotundou Bílého domu ve Washingtonu, byli vyzváni policií, aby se pøestali modlit. 1996 - žák základní školy dostal nedostateènou za to, že téma jeho školní písemky byl Ježíš Kristus.

1997 - Federální soud rozhodl ve státì Alabama, že žádné náboženské znaky, ani desatero, nesmí být umístìno na veøejných místech ve školách a žáci se nesmí úèastnit ani dobrovolných modliteb. Tato skuteènost pøispìla ke vzniku více než 10 000 skupinek vìøících žákù, kteøí dnes mají biblické skupinky mimo vyuèovací dobu ve školách.

Islám

ZÁPAS O DUŠI 43 Kanada

Mark Harding, kanadský køesan, strávil tøi dny ve vìzení. Tam se dostal na základì stížnosti Muslima, který se cítil zneuctìn traktátem, které Harding rozdával na veøejnosti. Muslimové vyjádøili svùj ostrý protest "trestného èinu" za znevažování muslimské víry. Hardingùv pøípad je soudní test kanadské svobody øeèi a vyznání víry. - CRN Journal, 1997 -

Konvertité islámu v USA neustále pøibývají. Nová mešita je postavena v prùmìru každých osm až devìt dnù.

"Zápas o duši" na Internetu:

http://www.bb.sanet.sk/zod

JAK HOSPODAØÍME?

V lednu 1999 bylo hospodaøení Obèanského sdružení HCJB Zápas o duši podrobeno již tøetí kontrole finanèního úøadu. Opìt nebyly shledány žádné závady. Tímto dìkujeme br. Vlèkovi za vzorné vedení úètu. Jak mùžeme vyèíst z následující tabulky, jsme již po tøetí v mínusu. V roce 1998 nám chybìlo 54 504 Kè. Prosíme vìøící ètenáøe, kteøí mohou pøispìt jakýmkoli darem, aby udrželi nᚠspoleèný èasopis v obìhu pro ty, kdo ještì našeho Spasitele Pána Ježíše Krista osobnì neznají. Dìkujeme. ROK

KOLIK VÁS

1 990

138

1 991 1 992 1 993 1 994

PØISPÌLO 385 366 872 946

1 995

1 365

1 997

1 211

1 996 1 998

1 379 1 051

VAŠE

DARY

21 612

176 800 311 688 295 542 407 250 498 000 627 535 680 651 592 116

TISK, POŠTA

ROZDÍL

270 900

-94 100

322 571

-27 029

452 000

46 000

593 992

86 659

PØEKLADY

271 010 402 600 567 841 646 620

40 678 4 650

59 694 -54 504

Prosíme všechny dárce, aby na složenkách uvádìli svùj Variabilní symbol . Je uveden na etiketì nad vaší adresou. Bez nìj nemùžeme urèit dárce.

Pøipomínky, objednávky èasopisu, kazet s poøady HCJB - Dobrá novina, knihy "Zápas o duši" adresujte: Slovensko

Èeské zemì

HCJB - ZoD Distribúcia M. & A. Zavilla Jiráskova 165/10 916 01 Stará Turá

HCJB - ZoD Distribuce P. & K. Steiger Hošálkova 392 / 1a 169 00 Praha 6 - Bøevnov

Dobrovolné pøíspìvky mùžete poslat poukázkou Variabilní symbol je na Vaší etiketì

Název úètu:

Názov úètu:

Komerèní banka Brno 96538-621/0100

VUB Trenèín, exp. Stará Turá 49134-202/0200

ZOD - HCJB World Radio

HCJB Rádiosie ZOD Slovensko

Èíslo úètu:

Èíslo úètu:

Novinová zásilka poštovné hrazeno v hotovosti u pošty Velká Bíteš HCJB - Dobrou novinu dennì zachytíte z Ekvádoru

+&-% +&-%

:25/' :25/' 5$',2 5$',2

RÁNO: v létì v 7:30, v zimì v 6:30, tj. 5:30 UTC: 9 765 kHz - v pásmu 31 m. VEÈER: v létì ve 20:30, v zimì v 19:30, tj. 18:30 UTC:

12 025, 15 550 nebo 17 795 a 21 470 kHz v pásmech 25, 19, 16 a 13 m.

Èeský rozhlas Plzeò pøipravujeme každou sobotu 7:00 - 8:00 a 21:00 - 22:00

Velmi krátké vlny (VKV/FM): 106,7 105,3 103,4 102,4 100,8 95,8 91,0 MHz

Proglas (Brno, Hostýn a Pradìd)

v sobotu od 7:15 do 8:30 (VKV): 107,5 90,6 a 93,3 MHz

Zápas o duši na Internetu:

KWWSZZZEEVDQHWVN]RG

ZÁPAS O DUŠI vydává nakladatelství A-ALEF, Boøivojova 29, Ostrava Redaktoøi Ing. Pavel a Klára Steigerovi, Hošálkova 392/1a, 169 00 Praha 69 Jednatel Ing. Bohuslav Vlèek, U stadionu 379, 595 01 Velká Bíteš Tisknou OSTRAVSKÉ TISKÁRNY, Novináøská 7, Ostrava 1 Vychází ètyøikrát do roka. NEPRODEJNÉ ! Podávání novinových zásilek povoleno: Oblastní správou pošt Brno è.j. P/2 - 3121/94 ze dne 13.9.1994.