Narození:
Jakub Procházka Šárka Trojanová Tamara Sedláčková Johana Penzová Astrid Marázová Úmrtí:
Martin Vostal Růžena Pleschingerová Lubomír Krechler Lubomír Michálek Zdeněk Bulant Připravila Libuše Smejkalová
Zamyšlení Kamila Bártlová-Lampířová Za potůčkem ve stráni tam co se slunce sklání babička moje měla pohádkový les borovičky a smrčky rostou tam i dnes Byla jsem ještě malinká když se mnou moje maminka chodila v ten zapomenutý svět Kolik že tomu už je právě let
Toho dne když maminka vrátila se domů v náruči jak dítě nesla jeden z těch stromů jiný však určila mu osud ten stromek smrk roste zde dosud Není už jak býval les jeho domovem Do výše zvedá se nad mým rodným domem
A potom když čas pohnul časem šla se rozloučit s naším lesem Byl to poslední její podzim Dnes už to vím – dnes už to vím
Kdo má to štěstí vidět jak roste strom než se naděje větší už je než on Při každém pohledu v jeho kráse to na mne maminka usmívá se…
1
Úvodník Vážení čtenáři, horké léto je za námi, s jeho koncem dokonce i zapršelo, takže se příroda pomalu začíná vzpamatovávat. Doufejme, že se po několika letech dočkáme i pořádné zimy se spoustou sněhu, který zavlaží pole a louky, především ale doplní podzemní zásoby vody. Předtím nás ale ještě čeká podzim, který zbarví koruny stromů do žluta, oranžova či červena, aby prozářil zachmuřené dny plné mlhy a plískanic. A když bude venku hodně škaredě, bude lepší nevycházet a raději si v teple domova přečíst Zpravodaj. Letošní léto si nezaslouží přívlastek „horké“ jen díky počasí, ale především kvůli mezinárodnímu dění. Tématem, které plnilo televizní obrazovky, stránky novin i diskuze většiny občanů, se stala obrovská uprchlická vlna z Afriky a Středního východu. Během několika měsíců zaplavilo Evropu 600 – 800 tisíc uprchlíků (odhady se různí, protože neexistuje úplná evidence), další statisíce jsou připraveny vyrazit na cestu z Turecka či Libye. Situace, jakou jsme si ještě před rokem vůbec neuměli představit, odkryla v plné nahotě nedostatky evropské politiky, systému veřejné správy a v podstatě vůbec fungování naší společnosti. Více než půl roku trvalo, než se dokázala Evropská komise s národními vládami shodnout na tom, že je potřeba chránit hranice Unie – vybudovat zde záchytné tábory a již v nich začít posuzovat, zda mají uprchlíci nárok na azyl, přičemž ty ekonomické ihned začít vracet do jejich zemí. Toto ale mělo fungovat od začátku krize, protože již před deseti lety zřídila komise agenturu Frontex ke společné ochraně hranic. Bohužel dodnes nemá jasně vymezené kompetence ve vztahu k národním pohraničníkům, nemá dostatek lidí, techniky, ani finančních prostředků. Ochrana hranic tak zůstala jen na jižních zemích, které mají ekonomické problémy a situaci logicky nezvládají. Komise a ekonomicky silné země místo urychlené pomoci blahosklonně zavíraly oči nad porušováním pravidel schengenského prostoru a naopak zvaly do Evropy všechny uprchlíky. A k tomu kritizovaly Maďarsko, jedinou zemi, která se
řídila pravidly EU pro vstup do schengenského prostoru. Až v září konečně všichni pochopili, že je opravdu nutné migrační vlnu zastavit, rozdělit na lidi prchající před válkou, kteří získají azyl, a na ekonomické migranty, kteří jen chtějí využívat štědrý sociální systém. Co vidím jako největší problém uprchlické krize je to, že se řeší následky, ale nikdo se nezamýšlí nad příčinami, nehledá cesty k jejich odstranění. Jistě je pro přední evropské politiky těžké si přiznat, že mají svůj podíl na rozvratu Libye, když podpořili svržení Muammara Kaddafího, ale neměli připravený plán „na potom“. Západ se nejen nepoučil ze stejné situace v Iráku, ale naopak přispěl k rozvrácení další země regionu – Sýrie a tím nepřímo ke vzniku Islámského státu. Následkem toho se valí do Evropy statisíce Syřanů prchající před válkou přes Balkán a další statisíce Afričanů přepravují pašeráci z pobřeží nefungujícího státu Libye přes Středozemní moře. Jistě, Saddám Husajn, Kaddáfí nebo Asad byli a jsou diktátoři, jejichž režimy nebyly demokratické. Ale otázkou je, zda je v těchto zemích vůbec možná demokracie západního stylu. Předtím to byly sekulární státy s funkční státní správou, školstvím, zdravotnictvím, lidé se v nich měli na poměry regionu relativně dobře. Nyní tam nefunguje takřka nic. Někde mají několik „vlád“ (protože výsledky voleb poražení neuznávají) bojujících mezi sebou navzájem, všude roste islámský radikalismus, genocida náboženských menšin, terorismus s bombovými útoky, ekonomika je rozvrácená, šíří se nemoci… Nemůžeme se divit těm lidem, kteří z takových podmínek prchají. Musíme se ale divit tomu, že místo toho, aby se Evropa snažila tento stav změnit a pomohla jim žít lépe ve vlastní zemi, raději je všechny zve sem. Co jim může nabídnout? Práci? V situaci, kdy je v Evropě více než 20 milionů nezaměstnaných, kdy většina imigrantů neumí jazyk, nemá vzdělání? Nebo jen sociální dávky, které povedou k životu na okraji společnosti, frustraci a následné radikalizaci tak, jak to již dnes vidíme v Británii nebo Francii?
2
To je další slabina naší společnosti, k níž jsme došli za posledních několik desetiletí – zavírání očí před realitou, chybějící odvaha nazývat věci pravými jmény, politická korektnost. Evropa si nedokáže přiznat, že koncept multikulturalismu neuspěl, protože část imigrantů (především právě z islámských zemí) nemá zájem se integrovat. Chtějí si zachovat své náboženství, své zvyky a od státu brát peníze. A státní správa místo toho, aby trvala na tom, že zákony platí pro všechny, jim ustupuje. Logicky potom požadavky rostou – aby se ve školách nekonaly vánoční besídky, protože to uráží muslimské děti, aby lidé nevenčili psy, protože jsou nečistí, aby ženy nechodily v minisukních, aby se v učebnicích nepsalo o holocaustu či dokonce aby v muslimských čtvrtích neplatily zákony té které země, ale právo šaría. Opravdu někdo věří tomu, že tohle je obohacení naší civilizace, že tohle je ta pestrá multikulturní společnost? Snad jedině některé neziskovky, které žijí z peněz daňových poplatníků na začleňování imigrantů. Západní společnost se o otázku migrantů zásadně dělí, přičemž převládají – alespoň mediálně to tak vypadá – dva v podstatě extrémní názory. Jeden tvrdí, že musíme jako humánní společenství přijmout všechny, postarat se o ně, mít pochopení pro jejich zvyky a přizpůsobit se jim. Druhý naopak říká nepřijímat žádné migranty, ani ty z válečných oblastí, vracet je zpátky do zemí původu nebo dokonce lodě rovnou potápět. V diskuzích prakticky chybí střední cesta – pomáhat lidem prchajícím před válečnými hrůzami, ovšem nejlépe v jejich regionu, a pokud část z nich přijímat do Evropy, tak to podmínit respektováním našich „pravidel“. To znamená respektování toho, že jsme sekulární společnost, že náboženství je věcí každého člověka a nesmí se vnucovat, že ženy mají stejná práva jako muži, že každý musí dodržovat zákony země, ve které žije. Tak jako při získávání občanství v USA musí žadatel prokázat znalost ústavy a přísahat na ni, tak by měl každý azylant podepsat souhlas s těmito podmínkami. Dodržuješ-li je, můžeš tady žít. Porušíš-li je, potom půjdeš zpátky bez ohledu na to, jaká je situace ve tvé rodné zemi. Jedině jasná pravidla a důraz na jejich
dodržování mohou zajistit pokračování Evropy tak, jak ji známe, tedy otevřenou, solidární, demokratickou. V opačném případě jsou dvě možnosti – buď se za pár desetiletí staneme muslimským chalífátem, nebo se objeví silná osobnost a vyřeší problémy „ohněm a mečem“. To ale již nebude mít s demokracií nic společného… Smutné je, že podobně jako Evropská unie funguje i naše země. Také u nás se mnohdy bojíme nahlas označit věci tak, jak si je myslíme, také u nás často vítězí byrokracie nad zdravým rozumem, také u nás státní správa věci mnohdy spíš komplikuje, než řeší. Úředníci na ministerstvech se zabývají prkotinami, „buzerují“ podnikatele, občany i města a obce, ale to, co by mělo být jejich prací, tedy příprava dlouhodobých strategií rozvoje České republiky, to v mnoha oblastech chybí. Stále více jsem přesvědčený o tom, že je potřeba změnit systém veřejné správy, dát podstatně větší pravomoci „dolů“, kde známe problémy a víme, jak je řešit. Zrušit většinu dotací a peníze z nich převést do rozpočtového určení daní, ať si každá obec sama rozhodne, co je její prioritou. Potom nebudeme mít problém s vracením desítek nevyčerpaných miliard do Bruselu, protože o část dotací prostě nebyl zájem. Nebudou se stavět mnohdy nesmyslné a megalomanské projekty rozhleden, aquaparků apod., protože na ně byla dotace, zatímco jsou ve špatném stavu kanalizace, silnice a další zásadní infrastruktury, na které už bohužel nezbylo. Stále slyšíme, že je ve veřejném prostoru málo peněz kvůli korupci, a tak proti ní bojujeme např. zákonem o veřejných zakázkách. Jenže nastavení, kdy jediným kritériem je nejnižší cena, bylo špatné. Ani doma nekupujeme to nejlevnější, ale to, co má nejlepší poměr ceny a hodnoty. Mnoho obcí má zkušenosti s tím, že co ušetřili při stavbě, následně zaplatili dvakrát při opravách kvůli špatné kvalitě práce vítězné firmy. To se snad nyní s novelou zákona zlepší, ale osobně si myslím, že problém nedostatku financí je jinde – v naší mnohdy šílené legislativě, ve snaze pokrýt úplně všechna potenciální rizika, akceptovat všechny požadavky. Z mnohdy jednoduché stavby, která by se před dvaceti lety připravila a postavila za pár měsíců, se dnes stává nejprve velký administrativní boj
3
vedený někdy i roky a potom projekt, který kvůli všem možným požadavkům všech možných institucí stojí třikrát tolik. Nebo v horším případě nakonec zjistíte, že se vůbec stavět nebude, protože prostě nelze dát vzájemně do souladu všechny podmínky. Bohužel to vidíme i v Okříškách. Jedním z příkladů je již mnohokrát diskutovaný chodník do Cihelny, jehož příprava již trvá neskutečné tři roky. Aktuálně řešíme náklady na překládky sítí pro rekonstrukci parkoviště před správní budovou ZD. Jednoduché není splnit všechny požadavky u projektů rekonstrukce komunikací v okolí škol nebo bezbariérových chodníků. Někdy si člověk opravdu připadá jako v Potěmkinově vesnici. Ale musíme zatnout zuby, obrnit se trpělivostí, překonat potíže a dotáhnout projekty do vítězného konce. Všechny chmury a deprese potom zažene radost z hotového díla a spokojenost občanů. S blížícím se koncem roku začínají přípravy nového rozpočtu a programu výstavby. Hospodaření městyse je v dobré kondici, a proto i na příští rok bude relativně dostatek peněz na investice. Z toho důvodu, že potřeb je hodně a všechny najednou samozřejmě splnit nezvládneme, bychom byli rádi, abyste o tom, co se bude dělat, více rozhodovali i vy občané, proto chceme zkusit novinku – participativní rozpočtování. Jde o metodu odzkoušenou nejen v zahraničí, ale i v některých českých městech, spočívá v tom, že zastupitelstvo vyčlení část finančních prostředků z rozpočtu a veřejnost hlasováním vybere, na co budou peníze použité. O konkrétní podobě ještě budeme diskutovat, příležitost k tomu bude např. při Fóru Zdravého městyse. Osobně vidím jako priority pro příští rok stavbu již zmíněného chodníku do Cihelny, projekt rekultivace zeleně, rekonstrukci prostranství před Bílým domem, I. etapu úprav chodníků a silnic v okolí školy. S možností získání dotací souvisí rekonstrukce kanalizace a ČOV stejně jako bývalého úřadu městyse, zpracování analýzy rizik bývalé skládky průmyslových odpadů, obnova křížků a kapliček a uvidíme, jaké potřeby budou mít školy. Samozřejmě nesmím zapomenout na jednu z nejdůležitějších akcí – zahájení rekonstrukce bývalé hasičské zbrojnice na kulturní dům.
Na posledním zasedání zastupitelstva při debatě nad variantami dostavby malého sálu na místě garáží mě dost překvapila připomínka, že bychom měli nejprve otevřít diskuzi o tom, zda pro kulturní účely využívat hasičárnu nebo sokolovnu. Tato diskuze přece proběhla již před dvěma lety, kdy se zvažovalo odkoupení sokolovny od TJ Sokol, k čemuž však nedošlo a na základě toho padlo rozhodnutí postavit novou hasičskou zbrojnici a starou zrekonstruovat na kulturní dům. Stejně tak mě mrzí zpochybňování názorů veřejnosti v anketách k této věci. Jistě, můžeme ještě dále jednat s projektantem, můžeme se setkat se spolky a doplnit jejich připomínky, ale každá diskuze by měla směřovat k nějakému cíli v dohledném čase. Je jasné, že žádný projekt nebude dokonalý, nikdy nevychytáme všechny možnosti. Každý, kdo postavil rodinný dům, ví, že už po roce by některé věci změnil, protože se prostě na některé nedostatky přijde až při provozu. A stejné to bude u kulturního domu, zvláště když víme, že se i oblast kultury vyvíjí, objevují se nové trendy a jiné zanikají a podle toho se mění i požadavky na zázemí. Takže pojďme se sejít, prodiskutujme návrhy, výsledek předejme projektantovi k doplnění studie tak, aby byla do konce roku hotová a on mohl začít zpracovávat vlastní projektovou dokumentaci. Protože jinak se nám může stát, že budeme diskutovat ještě za pět let a na plese se stále budeme bát, jestli se někde neušpiníme nebo si neponičíme šaty o staré stoly či židle. Již tradičním tématem interpelací na zastupitelstvu bylo třídění odpadů, konkrétně kovy. Přestože náš systém nabízí dvě místa, kde mohou občané kovový odpad odložit, což splňuje požadavky zákona a navíc je to poměrně nadstandartní stav ve srovnání s jinými obcemi nebo i městy, stále jsme kritizovaní, že nechceme nakoupit kontejnery na kovy nebo tašky do domácností. Ne, opravdu nechceme, protože kontejnery by znamenaly výrazné zvýšení nákladů na systém odpadového hospodaření a ve svém důsledku by vedly ke zdražení poplatku za odpady, o tašky na kovový odpad ani není mezi občany zájem. Naposled nám byly za příklad dávané České dráhy, které na nádražích rozmisťují boxy pro třídění odpadů
4
včetně kovů. Už ale nezaznělo, že jde o projekt financovaný z evropských peněz a za 24,6 milionů korun, kdy se pořídí 1 855 boxů – docela drahý špás. Ale protože našim cílem je co nejlepší třídění odpadů, připravujeme projekt komplexní modernizace systému, abychom měli co nejlepší podklady, zeptáme se občanů na jejich názory a připomínky v anketě koncem roku. Zařadíme do ní i dotazy na kontejnery a tašky na kovový odpad, pokud o ně veřejnost projeví vážný zájem, pořídíme je. Jen mám obavu, aby to nedopadlo jako v jedné obci s bioodpadem. Jak říká její starosta (zároveň dlouholetý předseda Spolku pro obnovu venkova): „Na dědině je normální, že se třídí odpad. To se dělalo vždycky a nebyly k tomu potřeba žádné vyhlášky. Biologické odpady sežrala domácí zvířata nebo se daly na kompost. Bioodpady z obce vyvážíme na silážní plato, kde se pomocí kalifornských žížal přeměňují na krásný kompost. Ale ono to nestačí. Přišla vyhláška, která nařizuje, že musíme mít ještě místo, kde budeme vybírat bioodpad od občanů. Tak jsem jeden kontejner pořídil, ale jsou to vyhozené peníze, protože do něj nikdo nic nedává.“ A tím se tak nějak vracíme k tématu předpisů pro předpisy a chybějícího zdravého rozumu.
Během interpelací jsme si vyslechli i kritiku na minulé číslo zpravodaje, respektive na vložený leták, na kterém jsme uvedli některá fakta k odpovědím pana MVDr. Komárka na anketní otázky. Musím uznat, že kritika byla oprávněná vůči způsobu zveřejnění. Za uvedenými fakty si stojíme, jsou pravdivá a veřejnost by je měla znát. Ale použitá forma letáku vloženého do časopisu byla nešťastná, protože zvýhodňuje radnici vůči opozici. Proto se za sebe i za radu městyse omlouvám panu MVDr. Komárkovi a vám čtenářům za nevhodnou prezentaci naší reakce, která se již nebude opakovat. Na závěr bych chtěl poděkovat všem občanům Okříšek za toleranci a trpělivost při realizaci některých letošních stavebních akcí, které je omezovaly. Především se jedná o výstavbu parkoviště před zdravotním střediskem a dále o rekonstrukci hřbitovní zdi. U té se zároveň Technické služby omlouvají za ušpinění některých pomníků během stavebních prací, nyní si již hroby přikrývají, aby vše bylo v pořádku. Věřím, že nové dlážděné parkoviště i mnohem kulturnější vzhled hřbitova za trochu omezení stály. Zdeněk Ryšavý, starosta
Zprávy z radnice VI. zasedání zastupitelstva městyse Okříšky - 17. září 2015 Starosta stručně shrnul hlavní záležitosti, kterými se rada v uplynulém období zabývala. Především to byly stavební akce – výstavba parkoviště v centru Okříšek, rekonstrukce podlah v obou školách, začátek rekonstrukce hřbitovní zdi a bývalé čekárny, zatrubnění potoka pod ulicí V Zahradách. Častým tématem byla skládka průmyslových odpadů, kde proběhly nové vrty a pokračování přípravy dopravního řešení. Z nových akcí probíhala příprava projektů dalších chodníků a parkovišť, dále žádostí o drobné dotační tituly a majetkové záležitosti. Díky elektronické aukci se podařilo snížit ceny el. energie o 18% a zemního plynu o 17,5%, což znamená úspory městyse cca 106 tisíc korun a TS 93 tisíc korun, jednáním s O2 jsme dosáhli nové smlouvy se slevou 16%, tj. cca 8 tisíc korun. Bohužel jsou i negativní, kterými jsou např. vandalské ničení majetku v srpnu nebo nekonečný boj s podomními prodejci. Komisi společenského života a místním spolkům patří poděkování za řadu akcí, díky nimž Okříšky žily i o prázdninách. Pan Hospůdka přednesl zprávu o činnosti finančního výboru. Zprávu o činnosti Technických služeb přednesl pan místostarosta Příhoda. Technické služby provedly přípravu techniky před zimou, a protože byla mírná, věnovaly se dalším činnostem – oprava bytu, likvidace plotu okolo skládky, půda na DChB, dále provedly opravu nádrže ve Staré osadě a natřely zábradlí, upravily chodník za prodejnou Albert
5
na bezbariérový, výsadbu květinových louček, zahájily opravy na hřbitově, potom se přesunuly na rekonstrukci čekárny na autobusovém nádraží. V létě se podílely na likvidaci šaten ve škole a pokládaly dlažbu v mateřské školce. Potom to byla řada drobných věcí jako úpravy terénu, nátěry laviček, zábradlí, opravy výtluků a další drobné opravy. Došlo také k rozdělení pracovníků tak, aby měli v kompetenci jednotlivé úseky činnosti, pan Doležal byl na ½ úvazku přesunutý na pečovatelskou službu, nyní si dělá kurz, abychom měli vyřešenou zastupitelnost. Vzhledem k tomu, že TS jsou ve ztrátě z minulých období, zabývali jsme se ekonomikou, přepočítali jsme ceník služeb, který byl podhodnocený, ceny se zvedly, na zájem o služby to nemělo vliv. Z analýzy vyšlo, že dovoz písku je ztrátový, takže se prodal vlek za stejné peníze, jako byl koupený. Písek nám vozí K-stav, vychází to ekonomicky lépe a není tak zatěžovaná LIAZka. Hospodaření vychází kladně a chceme začít odmazávat staré dluhy. Nebude to za jeden rok, víte, že dluhy jsou vysoké, takže vše postupně. Na kompostárnu se zakoupila bouda na techniku, nakoupilo se i nářadí na stavební činnosti, kterých přibývá. S tím souvisí i návrh na nákup topírny pro jejich zázemí. Zvažovalo se vybudování garáží a sociálního zázemí na Tanholcu, pan Rojka přišel s nápadem koupit topírnu – to se již dříve probíralo, ale nebyl ze strany TS zájem. Kdyby se koupila, mohla by se postupně opravovat. Pan Kuthan z K-stavu posoudil technický stav jako dobrý, krovy bez problémů, plech na střeše potřebuje natřít, ale jinak je také v pořádku. Vlhkost od cesty je řešitelná, místnosti jsou vyhovující, mohou si je Technické služby samy zrekonstruovat, takže navrhujeme odkoupení objektu. Zastupitelstvo městyse schválilo: Udělení ceny městyse „Za přínos pro rozvoj Okříšek“ za rok 2015 panu Jaroslavovi Bulantovi in memoriam. Zastupitelstvo městyse vzalo na vědomí: Informaci o připravovaných variantách rekonstrukce kulturního domu a ukládá radě městyse uspořádat setkání členů zastupitelstva se spolky a připravit návrh řešení do příštího zasedání zastupitelstva. Další podrobnosti ze zastupitelstva jsou k dispozici na stránkách http://www.okrisky.cz/. K. Dokulil
Kalendář Okříšek na rok 2016 Stolní kalendář Okříšek vyšel poprvé v roce 2014, zájem byl tehdy veliký a náklad se musel dotiskovat. Naopak u toho dalšího, tedy na rok 2015, nám několik desítek kalendářů zůstalo neprodaných. Co bylo možnou příčinou, nám ukazují odpovědi z ankety, v níž by si 66,3 % respondentů přálo stolní kalendář s historickými a současnými fotografiemi, které porovnávají vždy jedno místo v Okříškách – právě tak, jako to bylo v kalendáři na rok 2014. Celkově si pouze 13,7 % hlasujících kalendář nechce koupit, 10,5% by dalo přednost kalendáři nástěnnému, zbytek hlasoval pro kalendář stolní (75,8%) a z nich potom již zmíněná většina pro verzi porovnávající starou a současnou fotografii. Opět si tak budete moci během roku připomenout, jak vypadaly Okříšky v minulých desetiletích (v některých případech dokonce před 100 lety) a jak se od té doby změnily, nebo naopak v některých případech takřka nezměnily. V těchto dnech začíná grafická příprava kalendáře „Okříšky 2016 – Měnící se tvář městyse“, fotografie z historických archivů vybral a nové tradičně nafotil pan Karel Dokulil. Grafické zpracování a následný tisk opět zajistí firma Jakub Es z Polné do konce listopadu. Kalendář si tak budete moci koupit na adventním jarmarku třeba jako originální dárek pod stromeček. Cena bude 60,- Kč. Budeme rádi, když si ho objednáte dopředu, abychom mohli správně stanovit výši nákladu. Učinit tak můžete formou závazné objednávky prostřednictvím
6
e-mailu zaslaného na adresu
[email protected], SMS zprávou na telefonní číslo 724 287 708 nebo osobně na úřadu městyse. Objednávky jsou závazné! V. Jůzová
Květinové loučky Zlepšování stavu veřejných prostranství je občany velmi kvitováno, k lepšímu vzhledu městyse přispívá údržba zelených ploch, výsadba stromů, opravy chodníků, nový mobiliář a letos poprvé také květinové loučky. Jedna vznikla na místě trávníku naproti staré hasičské zbrojnici, druhá menší na ostrůvku před požární nádrží v parku. Jak už to bývá, když se něco dělá poprvé, naše Technické služby se teprve učily a postupovaly tak trochu metodou pokusu a omylu. Nicméně výsledek nakonec stál za to a rozkvetlé loučky se líbily místním i přespolním. Tím, že je v osevní směsi zastoupeno 13 druhů květin, se střídaly na obou plochách pestré barvy od června a ještě nyní jsou stále krásné, jak je vidět na fotografiích. Občané loučky nejen obdivovali a chválili, ale také se zajímali, zda
neplánujeme na příští rok další. Původně se jednalo o pokus, zda se vůbec výsev ujme a co z něj vzejde, výsledek je ještě lepší, než jsme doufali. Proto chceme i my pokračovat v tomto trendu, který jednak oživí veřejná prostranství a roztříští velké zelené plochy, jednak ušetří náklady Technických služeb na sečení trávy.
Stromy nám pomáhají – pojďme jim to vrátit! Stromy rostou všude kolem nás a mají pro nás přínos: snižují množství oxidu uhličitého v ovzduší (ne nadarmo se lesům říká zelené plíce planety), dávají nám ovoce, samozřejmě také dřevo pro řadu výrobků, zdobí veřejná prostranství, aleje okolo silnic nás chrání před prašností a zplodinami z výfuků. Někdy nás ale také obtěžují popadaným ovocem a listím či dokonce ohrožují pádem ulomených větví nebo celého stromu. Stromy na veřejných prostranstvích jsou majetkem městyse, vlastnictví ale znamená také odpovědnost za stav stromů. Proto se je snažíme udržovat, občas provést ozdravné řezy a v nejhorším případě musíme staré nemocné stromy pokácet. Na druhé straně zase nové stromy vysazujeme, aby jejich počet v Okříškách neklesal, a tak jich naopak spíše přibývalo. Vše se to ale děje tak trochu na amatérské úrovni. Na to, abychom platili zahradníka specialistu, zase není rozsah zeleně tak velký, takže zadáváme pouze
některé odborné práce, jako jsou třeba prořezávky vzrostlých stromů. Nyní se naskytla příležitost provést kompletní revitalizaci stromů v obecním majetku s podporou evropských fondů. Projekt připravila specializovaná firma, která nejprve provedla dendrologický průzkum stromů, zhodnotila jejich stav a následně navrhla jejich ošetření, v některých případech skácení a samozřejmě také náhradní výsadbu. Dendrologický průzkum probíhal na jaře, pracovnice firmy posoudily stav 449 stromů, 65 skupin dřevin a 52 samostatných keřů. Zjistily přitom, že nejčastějším stromem v intravilánu Okříšek je lípa (107 kusů), následuje bříza (51 kusů) a javor mléč (40 kusů). Na základě průzkumu doporučily pokácení 75 stromů, 7 skupin dřevin a 13 keřů kvůli špatnému zdravotnímu stavu, u dalších 214 dřevin jsou navrženy různé stupně ošetření. Nová výsadba bude provedená v rozsahu 117 stromů, 12 samostatných keřů a 1731 keřů ve skupinách. Součástí projektu bude také
7
následná péče o novou výsadbu po dobu pěti let. Žádost o dotaci podáme v nejbližších dnech, pokud se nám ji podaří získat, proběhne realizace projektu v letech 2016 – 2017. Jednalo by se pravděpodobně
o největší akci v oblasti údržby zeleně v historii Okříšek, naše stromy si ji ale určitě zaslouží. Tak nám prosím držte palce, abychom byli úspěšní. Zdeněk Ryšavý, starosta
Otázky pro nově zvolené zastupitel Je třičtvrtě roku po volbách a ty jsi v nové funkci zastupitele. 1. Co tě na této práci za tu dobu nejvíce zaujalo? 2. Na co ses zaměřil, pracuješ v nějaké komisi, co bys chtěl v budoucnu vylepšit? 3. Jak hodnotíš atmosféru a vzájemné vztahy v zastupitelstvu? Rosťa Bacher 1. Zaujala mě možnost dostat se k informacím a celkovému dění v Okříškách. V zastupitelstvu jsem nováček, proto mě samotného překvapuje, kolik různých věcí se musí na jednáních rady nebo zastupitelstva projednat. Jsem rád, že můžu být u toho, když se o něčem rozhoduje. Začátek nebyl úplně jednoduchý, ale postupně se s problematikou seznamuji a snažím se plnit úkoly zastupitelstva. 2. Byl jsem zvolen předsedou kontrolního výboru. Na začátku roku jsem hodně spolupracoval se členem finančního výboru, panem MVDr. Komárkem, na kontrolních dnech výstavby nové hasičské zbrojnice. Jak už to u takhle velkých staveb bývá, vyskytly se i u té naší odchylky, nedostatky v projektu a drobné rozdíly ve fakturacích. Musím ale stavbyvedoucímu firmy Terni, s. r. o. (Jihlava) a stavebnímu dozoru poděkovat, že se tyto nedostatky po kontrolních dnech bez problému odstraňovaly. Díky městysi Okříšky a firmě Terni, s. r. o. (Jihlava) mají dnes okříšští hasiči profesionální zázemí, které jim mohou ostatní sbory jen závidět. Další body, které se doufám podaří dotáhnout do konce, jsou rekonstrukce staré hasičské zbrojnice na kulturní dům, dále pak rekonstrukce hřiště za sokolovnou a také oprava starého obecního úřadu na dům určený k sociálnímu bydlení a službám. Každý z nás by si určitě také přál zlepšení vzhledu na veřejných prostranstvích. To se již událo před zdravotním střediskem a budu se snažit prosazovat, aby i do budoucna toto zlepšení pokračovalo i na ostatních místech v Okříškách. 3. Mrzela mě situace před volbami do zastupitelstva a následně i po nich. Nečekal jsem, že i v našem městysi půjde o takové politikaření. Myslím si, že se tato situace do budoucna uklidní, celé zastupitelstvo najde společnou řeč a bude pro celé Okříšky přínosem. Radek Lukeš 1. Na této práci mě nejvíce zaujalo množství a rozmanitost informací, se kterými se jako zastupitel setkávám. Na každé zastupitelstvo dostáváme podklady, které podrobně studuji. Vždy se jedná minimálně o 20 stránek textů, tabulek a obrázků. 2. Jsem předsedou dopravní komise. A co bych si přál vylepšit? Je toho více, ale především dopravní situaci v Okříškách. Je mým velkým přáním, aby se zahájila stavba obchvatu Okříšek alespoň do konce volebního období. Věřím, že až opadnou prvotní emoce, najdeme s Petrovicemi společné řešení dopravy nejen v Okříškách. Velkým příkladem může být otevření
8
obchvatu Příseky. Nyní se cestuje mezi Třebíčí a Jihlavou mnohem lépe a občané Příseky netrpí tranzitní dopravou. 3. Atmosféra v zastupitelstvu by se dala někdy doslova krájet. Důležité ale je, že v zásadních rozhodnutích dokážeme věcně diskutovat a najít nejlepší řešení. Vztahy s ostatními zastupiteli mám stejné jako před zvolením do zastupitelstva, tedy myslím, že dobré.
Martin Hospudka 1. Je to možnost přenášet hlas občanů do rozhodovacího procesu za současného využití vlastních znalostí a zkušeností ku prospěchu obyvatel městyse. 2. Byl jsem zvolen předsedou finančního výboru, kde jsme se zaměřili na hospodárnost ve využívání finančních prostředků a efektivnost hospodaření s majetkem, a to jak ze strany městyse, tak i jeho příspěvkových organizací. Dále jsem členem komise životního prostředí, kde se snažíme o zlepšení vzhledu městyse doplněním vhodné zeleně, zabýváme se rovněž možnostmi zlepšení na úseku údržby a dosadby stromů a v neposlední řadě aktivně sledujeme situaci týkající se bývalé skládky sklářských kalů. 3. Rád bych, aby se situace uklidnila a abychom mohli konstruktivně pracovat ve prospěch městyse a jeho obyvatel.
Pastouška v Okříškách Dnes v Okříškách žije jen málo občanů, kteří si pamatují na domek č. p. 62. Ten se nacházel v dnešní Staré osadě za domem (č. p. 23) u potoka, jenž protékal přes splav Dolního rybníka. Domek patřil (podle pozemkové knihy Okříšek uložené v MZA v Brně C-17/9432) obci Okříšky již v roce 1805. Domek sloužil jako obydlí pro obecního pastýře.
Kolem roku 1820 v domku žil obecní pastýř Bartoloměj Krživánek se svou rodinou. Dle matriky zemřelých mu v roce 1823 zemřel sedmiletý syn Jakub a o rok později tříletý syn Johann. Dle „Popsání duší fary Heraltické, obce Okříšky“ z roku 1844 (OAT) je tento domek nadepsán „U Pastýře“ a jako uživatel je uveden obecní pastýř Václav Johann Vejmelka (narozen roku 1804 v Petrovicích), jeho manželka Maria Anna (narozena roku 1814) a 4 děti. V roce 1880 žil v domě pastýř
9
Josef Picmaus (narozen 1835 v Petrovicích), jeho manželka Kateřina, rozená Vejmelková (narozena 1833), a jejich 7 dětí. V roce 1890 se přistěhoval ještě Tomáš Doležal s rodinou. Další údaje jsou až z roku 1910. V „Soupise lidu, domů a zvířat 1910“ je uvedeno, že od roku 1907 obývala domek rodina Františka Kostky (narozen 1859 v Bělohradu, okr. Jičín), tedy včetně něj pak manželka Veronika (narozena 1864 ve Starči) a jejich 7 dětí. Fr. Kostka pracoval na parní pile v Okříškách. Spolubydlícím byl Jakub Hájek (narozen roku 1838 v Opatově). V roce 1910 se ještě přistěhovala rodina Václava Sedláka (narozeného 1864 v Okříškách) s manželkou Terezií (narozenou 1878 v Dolních Dubňanech) a dětmi Emanuelem, Stanislavem, Janem, Anežkou a Annou. Další spolubydlící byli Václav Hekrdla (narozený 1844 v Okříškách), pastýř a „almužnice“ Josefa Beranovská (narozená 1829 v Okříškách). Podle „Archu popisného“ žilo v roce 1910 v obecní pastoušce celkem 19 osob. Domek byl obývaný ještě za druhé světové války. Do obecního domu na Skalce (č. p. 5), který byl postaven kolem roku 1936, se část občanů přestěhovala. Zchátralý a opuštěný domek byl zbourán kolem roku 1947. Buhuslav Buďa
Z historie rodu Collaltů – pokračování Smrtí Leopolda Adolfa Rombalda připadl roku 1709 veškerý majetek mladší z italských větví, která se usadila v Brtnici, a to Antonínu Rombaldu I. Ten nechal Brtnici vyzdobit sochami od Davida Liparta a zámek obrazy Karla Františka Tepera. Po jeho smrti se ujal panství syn Tomáš, což se stalo v roce 1740. Tento majitel se zasloužil o značné rozšíření Collaltovského majetku. Po jeho smrtí (1768) se ujal panství jeho syn Jan Nepomuk, který zemřel bezdětný, a proto vše připadlo roku 1772 jeho strýci Františku Augustinovi. Jeho manželství bylo taktéž bezdětné, a proto se v roce 1779 po jeho smrti stal pokračovatelem brtnické větve Antonín Octávian z mladší italské větve rodu. V roce 1793 majetek zdědil jeho syn Eduard III., který se v roce 1822 dočkal povýšení do knížecího stavu. V období vlády Eduarda III. vznikla roku 1824 empírová hrobka rodu Collaltů v osadě Písečná. Je to asi 1 km severovýchodně od Nových Sadů. V roce 1833 se do čela této větve dostal jeho syn Antonín Octávián Jan. Za něj proběhla klasicistní přestavba brtnického zámku. V roce 1854 vše zdědil Edvard IV. Alfons, který měl za manželku Karolínu Aponyiovou. Tento Collalto měl i milenku, a to komornou na jeho majetcích Františku Flesarovou, se kterou měl syna Móřice (Riciho), jak jsem se zmiňoval v předchozích číslech Zpravodaje. V roce 1854 vše zdědil jeho syn Emanuel a též nevlastní bratr Móřice (Riciho). Emanuel Josef Antonín měl za manželku nešlechtičnu Irmu Bitnerovou. Tento Emanuel Collalto se zasloužil i o přestavbu kostela v Okříškách (1895 – 1898) a nesl tak náklady ve výši 6 tisíc zlatých. I toto manželství zůstalo bezdětné a jeho smrtí v roce 1924 vymírá jedna z mladších italských větví Collaltů. Pokračovatelem brtnické větve se tím stává potomek Edvardova bratra Alfons Manfréd, jenž v roce 1940 zemřel a posledním členem brtnické větve se stává Octávián Rombaldo. V roce 1945 mu byl veškerý majetek na území ČSR zkonfiskován a členové rodu se v roce 1947 vrátili na své rodové sídlo Castello di San Salvatore na sever od Benátek. Majetek Collatů se v roce 1945 rozprostíral podle starého členění v 5 okresech: okres Jihlava – obce Brtnice, Hrutov, Brodce, Jestřebí, Kněžice, Uhřínovice, Příseka, Panská Lhota, Arnolec okres Třebíč – obce Opatov a Okříšky okres Nové Město na Moravě – obce Bohdalov, Rudolec, Chrostov okres Velké Meziříčí – obec Černá okres Moravské Budějovice – obec Uherčice Ing. Ludvík Seichter Zdroje: Collaltové. In: Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. Červen 21, 2015. [cit. 2015-10-07]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Collaltov%C3%A9
10
Kvádr na stavbu točny lokomotiv v Okříškách Roku 1871-1872 se stavěla Severozápadní dráha z Vídně přes Znojmo, Moravské Budějovice, Okříšky a Jihlavu do Prahy. Na stavbě pracovali také Italové, kteří byli zkušenými kameníky a staviteli mostu. Kámen na stavbu vozili také od Ptáčova. U Ptáčova lámali kámen v kopci, kterému se dodnes říká „Taliánský kopec.“ Potřebovali také kvádr o velikosti 2 x 2 x 2 metry, tedy 8 m3 na stavbu točny lokomotiv
v Okříškách, kde se na tomto kameni otáčí lokomotivy. Takový kámen zde našli, opracovali a pak se již jednalo o jeho přepravě do Okříšek. Zde však nastala veliká potíž, poněvadž osm párů koní, které zapřáhli do nákladu, s tím nic nespravilo. Stavební společnost musela tedy objednat speciální firmu z Vídně, která byla na podobné přepravy zavedena. Ta si do Ptáčova poslala zvláštní vůz, kámen na něj naložili a místo koní zapřáhli šest párů volů. A ejhle! Těch šest párů volů kámen vytáhlo po poli a pak po cestě z Ptáčova dovezlo na silnici, po které pak pomalu sice, ale jistě dopravili až do Okříšek. Tímto činem ptáčovští voli dokázali, že je na ně větší spolehnutí než na potah koňský. Tehdy se tahalo většinou volským potahem a v každém selském stavení, i když měli koně, využívali k orbě a potahům voly. Karel Dokuli – Kronika Ptáčov
Školství, kultura a sport sportsport Den kola v základní škole Začátek října je v okříšské základní škole již několik let ve znamení cyklistického dne. Letos se konal ve čtvrtek 1. října a byl zaměřený na procvičení znalostí pravidel silničního provozu, seznámení se se základy údržby jízdního kola, nechyběla ani jízda zručnosti a základy první pomoci. Na rozdíl od minulých let neproběhla akce na tréninkovém hřišti pod Okříškami, ale škola využila svoje prostory, nádvoří a chodník okolo tělocvičny. V počítačové učebně pracovaly děti s testy podobnými těm v autoškole, program jim umožnil vyzkoušet si jízdu po městě včetně křižovatek a samozřejmě je ihned upozornil na chyby. Na dvoře probíhal výklad o složení jízdního kola, jak ho udržovat a jak v případě poruchy provést jednoduché opravy. V tělocvičně zase probíhala výuka první
pomoci. Tu žákům tradičně předváděli studenti střední zdravotnické školy z Třebíče. Letos to byli dvě dívky a jeden chlapec, kteří děti prozkoušeli z jejich znalostí a informovali je o novinkách. Praktickou částí byla ukázka srdeční masáže na figuríně. Vyvrcholením pro děti samozřejmě byla jízda zručnosti, při níž si vyzkoušely, jak umí kolo ovládat. Celá akce byla součástí programu Zdravého městyse, díky dotaci Kraje Vysočina na podporu principů místní Agendy 21 a Zdraví 21 obdrželi všichni prvňáčci sadu předního světla a zadní blikačky, aby byli v provozu dobře vidět. Věříme, že stejně jako škola vysvětlují pravidla bezpečné jízdy na kole dětem i rodiče, aby se neobjevily v policejních statistikách jako oběti dopravních nehod. Zdeněk Ryšavý
11
Vzpomínka na Jaroslava Bulanta Jen těžko bychom v širém okolí hledali obec o velikosti městyse Okříšek, jež by měla tak velkou a bohatou sportovní historii, jakou mají právě Okříšky. Organizovaně se sport začal rozvíjet po vzniku – SK Okříšky, který byl založen v roce 1930 za nelehkých podmínek. K fotbalovému oddílu se přidal oddíl odbíjené, v roce 1931 byla zahájena spolupráce s nově založeným hokejovým oddílem atd. Jedním, kdo po sportovní stránce Okříšky výrazně proslavil, byl Jaroslav Bulant, na něhož jsme letos vzpomněli. Letos by totiž oslavil 75. narozeniny. Jaroslav Bulant se narodil 20. 4. 1940 v Okříškách. Moje první setkání s Jardou bylo v roce 1949. To jsem začal navštěvovat školu v Okříškách a po vyučování jsem chodil k Pěškům (mým příbuzným) na oběd. Pan Pěška vyučoval hru na housle a Jarda pravidelně dojížděl na kole do vyučovacích hodin. Právě tam mě zaujal svými kousky při jízdě na kole. Jak hrál na housle, to jsem nedokázal posoudit, ale jeho jízda na kole bývala velmi bravurní až akrobatická. Později, to již Jarda nenavštěvoval hodiny hraní na housle, ale věnoval se více sportu, jsme my mladší chodili na hřiště za sokolovnou v době, kdy třída místní školy, kterou Jarda navštěvoval, měla hodinu tělocviku. V tu dobu byla sokolovna a přilehlé hřiště centrem sportu a kultury v Okříškách. Žáci okříšské školy zde měli hodiny tělesné výchovy, a to vždy jako poslední, aby se již nemuseli vracet do školy. Vynikající tělocvikář Karel Sláma dovedl vždy vytvořit vynikající program, aby svoje svěřence zaujal. Soutěžilo se v běhu, skoku dalekém, skoku vysokém a v jiných disciplínách. Jarda vše vyhrával a my jsme mu fandili.
Jarda byl také vynikající v kolektivních sportech. Za éry učitele Karla Slámy se v Okříškách pořádaly okresní turnaje žáků v české házené. Zde dominovaly školy z Třebíče. Okříšky byly pravidelně druhé, ale Jarda Bulant patřil vždy mezi nejlepší hráče turnaje. Také se v tu dobu každoročně hrávaly na kluzišti za sokolovnou okresní turnaje žáků v ledním hokeji. To je sport, který Okříšky po sportovní stránce proslavil nejvíce. V lednu 1954, to již Jarda chodil poslední rok do osmileté střední školy v Okříškách, se hrál zmíněný turnaj a Jarda byl kapitánem mužstva. V rozhodujícím zápase podlehli žáci Okříšek žákům z Valče 0:1 a skončili druzí. Na krajský turnaj do Žirovnice ale nakonec odjely Okříšky, protože se zjistilo, že za mužstvo Valče nastoupilo i několik starších žáků, a to pravidla nedovolovala. Krajský turnaj následně vyhrály Okříšky a staly se přeborníky Jihlavského kraje. Po absolvování povinné školní docházky v Okříškách začal Jarda Bulant studovat Vojenskou školu Jana Žižky v Opavě. Od nástupu do Opavy jsme ho v Okříškách viděli až o Vánocích 1954, kdy měl dovolenou a přijel ve slušivé vojenské uniformě. Příště přijel až na prázdniny v létě 1955 a již v civilu. Školu v Opavě opustil, patrně vojenský život nebyl pro Jardu to pravé. Intenzivně se začal věnovat hokeji. Okříšky měly vždy dobrý dorost a byly mnohokrát přeborníky Jihlavského kraje. Jarda hrál za dorost Okříšky dvě sezóny, a to 1955 – 1956 a 1956 – 1957. Obě sezóny byly velmi úspěšné. Opět se dorostenci stali dvakrát přeborníky kraje. V roce 1956 – 1957 ve skupině vyhráli nad Spartakem Třebíč 6:1 a ve finále porazili silnou Jiskru Havl. Brod 5:4. Ve vyřazovacím turnaji v Pardubicích již bohužel neuspěli. I tak se ale jednalo o vynikající úspěch mládežnického hokeje v Okříškách. Jarda jako perspektivní dorostenec hrával již v přátelských zápasech za vynikající divizní mužstvo dospělých Sokola Okříšky a byl ve výběru dorostu Jihlavského kraje, kde hrával s Jardou Holíkem a dalšími. V sezóně 1957 – 1958 byl ještě jako dorostenec zařazen do mužstva dospělých
12
v Okříškách, které hrály divizi. Vzpomínám na zápas Okříšek se Spartakem Hradec Králové hraném 2. února 1958. Hrál v 1. útoku spolu s okříšskými legendami Bedřichem Buličkou a Milanem Gregorem na postu levého útočníka. Okříšky sice prohrály 3:1, ale Jarda zanechal dobrý herní projev. Na tomto zápase v Okříškách nechyběli skauti ze Spartaku Třebíč, kteří měli Bulanta v hledáčku. Třebíč hrála také divizi, ale v jiné skupině a měla našlápnuto do 2. ligy. Jarda byl pro ně zajímavý a chtěli ho jako posilu do Třebíče. Také Jarda s přestupem souhlasil. Výhled zimního stadion v Třebíči před dokončením a hrát 2. ligu byla pro zdravě ctižádostivého Bulanta velká motivace. Ovšem tenkrát byl přestup bez souhlasu mateřského oddílu téměř nemožný. Po počátečních tahanicích zvítězil zdravý rozum a Jarda přestoupil v roce 1959 do Spartaku Třebíč. Byl to první přestup z Okříšek do Třebíče, když pomineme přestup Karla Bachra, ale Karel byl odchovanec Pokojovic. V sezóně 1946 – 1947 vybojovala totiž HPH Viktoria Pokojovice postup do divize, kterou následně odřekla z ekonomických i hráčských důvodů, a Bachr hrál určitý čas za SK Okříšky. Když začal Jaroslav hrát v Třebíči, jezdil jsem ho pravidelně povzbuzovat. On jezdil dříve, protože musel být již hodinu před zápasem v kabině, ale zpátky jsme jezdili společně a ve vlaku rozebírali zápas. Jednou, když jsem nastupoval do vlaku směr Třebíč, vystupovala z vagonu sympatická studentka jménem Libuše Březnová z Nových Petrovic. Vracela se z Jihlavy, kde studovala. Po pozdravu se zeptala, kam mám namířeno tak pozdě, dostala odpověď, že se jedu podívat do Třebíče na hokej a povzbudit Bulanta. Ještě se zeptala, kdy jedu příště. Já na to, že příští středu, o víkendu hrají venku. Příští středu, jako ostatně každou středu, jsem čekal na vlak do Třebíče a „náhodou“ potkal na nádraží Libu. Zase se zeptala, kam jedu a ani nečekala na odpověď a dala mi velkou čokoládu, abych ji předal jako doping Jardovi, což jsem slíbil. Čokoládu jsem ve vlaku předal a společně jsme ji s Jardou snědli. Při loučení mi Jarda říkal, ať vezmu příště Libu s sebou. A já konal dle příkazu. Do Třebíče jsme potom jezdili dva a zpátky tři. To byl počátek krásného
vztahu, který vydržel až do smrti. Po dvou sezónách odehraných v Třebíči nastoupil na vojenskou službu. Když odjížděl vlakem na Slovensko do přijímače, byl doprovázen Libou a jejím bratrem Tomášem. Po absolvování výcvikového střediska na Slovensku byl přeložen do Brna, kde hrál za Rudou hvězdu hokej. V roce 1962 se vrátil z vojny a pokračoval s hokejem v Třebíči. Hokejově vyzrával a patřil k nejlepším hráčům v mužstvu. V sezóně 1965 – 1966 se stal králem střelců. Za mimořádné zásluhy v třebíčském hokeji byl později zařazen do Síně slávy. V roce 1963 si s Libou řekli své ano a v roce 1964 se jim narodil syn, kterému dali jméno Jaroslav. Nejen jméno dostal po tátovi, ale také zdědil lásku ke sportu a řadu kladných vlastností. Jeho sportem byl tenis. Tenisově vyrostl na kurtu za sokolovnou, a jak říkají tenisté: „Jen ten to dobře pinká, kdo to pinká od malinka,“ a to byl malého Jarka případ. Začal s tátou hrát opravdu od malinka. Dosáhl v tenise velkých úspěchů. Vybojoval 2x titul mistra republiky a ve světových tabulkách se nacházel hodně vysoko. V roce 1970 se manželům Bulantovým narodila dcera Dita. Dceru také táta naučil hrát tenis, ale Dita nehraje na vrcholové úrovni. Tenis hraje spíš pro vlastní potěšení. Po ukončení hráčské kariéry v Třebíči se Jaroslav Bulant do rodných Okříšek jako hokejista nevrátil, ale dal se na dráhu hokejového rozhodčího. Propracoval se jako rozhodčí až do 1. ligy, což byla nejvyšší hokejová soutěž v Československu. Nejdřív jako čárový a později jako hlavní rozhodčí. Jaroslav Bulant byl všestranným sportovcem. V roce 1956 se pořádala na nedokončeném stadionu v Okříškách soutěž zručnosti na motorce. Jaroslav (ještě bez řidičského oprávnění) tuto soutěž vyhrál na vypůjčeném Manetu. V roce 1957 si udělal řidičský průkaz na motocykl a na tátově Jawě 250 pérák jezdil do Boroviny na fotbal a mě brával s sebou. Jiskra Borovina hrála v tu dobu nejlepší fotbal v Jihlavském kraji. Hráli divizi a bylo se na co dívat. Za Borovinu chytal František Pejzl, se kterým hrál Jarda hokej později v Třebíčí
13
a ještě později trénoval Spartak a byl Jardovým trenérem. Dále za Borovinu hrál Ivan Novák, který z Boroviny odešel na vojnu a hrál několik let za Duklu Praha. Jarda byl také výborným fotbalistou. Celou svoji kariéru však odehrál v Okříškách. Měla o něj zájem i Třebíč, ale on zůstal ve svém rodišti. Velice dobře hrál odbíjenou, ping pong, prostě vše, co se v Okříškách hrálo. Vedle sportu byl obětavým organizátorem. Měl velký podíl na vybudování tenisových kurtů na bývalém Dolním rybníce a byl u všeho, co se v tu dobu v Okříškách kolem sportu dělo. Měl mnoho vynikajících kamarádů, kterým nezištně pomáhal, kde bylo třeba.
Při všech Jardových úspěších a dalších bohatých aktivitách nelze nevzpomenout jeho manželku Libu. Byla mu v jeho bohaté činnosti oporou a vytvořila mu příznivé zázemí. Bohužel zcela neočekávaně onemocněl zákeřnou nemocí, se kterou srdnatě bojoval. Tentokrát však svůj boj prohrál a dne 9. června 2004 ve věku 64 let zemřel. V Okříškách Jaroslav Bulant zanechal nesmazatelnou stopu, a proto jsem velmi rád, že mu byla udělena in memoriam cena městyse „Za přínos pro rozvoj Okříšek“ za rok 2015. Na svého dobrého kamaráda zavzpomínal Jiří Veleba
Cesta časem do období první republiky Jestliže před rokem ovládly okříšský zámek středověké a strašidelné postavy, letos nás pomyslný stroj času přenesl o něco blíže současnosti – do 20. a 30. let. První republika bývá často označovaná za nejlepší období v historii našeho národa, snad i proto byl zájem o pouťový jarmark tak velký. Kulturní víkend ale začal již v sobotu, kdy se v podvečer na zámeckém nádvoří uskutečnilo divadelní představení Don Quijote de la Ancha. Komedie je nejhranější v Evropě, režijně ji upravil pro české scény Bolek Polívka a sehrál přední světový chůdoherec Lennoire Montaine s kolegy. Příjemným překvapením byla návštěva – zhlédnout představení přišlo asi sedmdesát diváků, řadu z nich herci zapojili i do dění na jevišti a na konci odměnili drobným dárečkem. Vystoupení, které bylo kvalitním kulturním zážitkem, se uskutečnilo v rámci projektu „COMENIUS 2015 – Podpora
kultury s EU“. V neděli se nádvoří začalo po ránu plnit stánky prodejců, většina z nich měla zboží rozložené na pultech před desátou hodinou, kdy pouťový jarmark začínal, zbývající potom vše rychle dovybalili, jakmile se objevili první návštěvníci. V nabídce byla jako vždy pestrá směs hraček, šperků, regionálních potravin, perníků a jiných pamlsků, řezbářského či pleteného zboží a originální módy, pouťovou atmosféru dokresloval kolotoč. Již dopoledne přišlo na zámecké
14
nádvoří poměrně hodně lidí, hlavní proud návštěvníků sem ale zamířil po obědě, kdy na ně čekal bohatý program. V zasedací místnosti zámku probíhala tradičně výstava, tentokrát samozřejmě plná předmětů z období první republiky. Rádia a gramofony, fotoaparáty, telefony, šicí stroje, dokonce kuchyňská kamna nebo ohřívač žehliček, fotografie a pohlednice, mapy, dokumenty, staré krásně zdobené faktury, knihy, časopisy a gramodesky, svatební šaty a hasičské uniformy, kuchyňské nádobí a také nářadí místních řemeslníků… Prostě všechno, co naši předkové denně používali při práci i zábavě, v domácnosti nebo na úřadech. Většina návštěvníků byla nadšená, zvláště starší lidé, z nichž si někteří oživili vzpomínky na dětství. O patro níž v obřadní síni byla připravena další zajímavá zastávka – biograf s filmem o Okříškách, samozřejmě opět o těch, jaké byly před zhruba devadesáti lety. Šestnáctiminutovou prezentaci připravili členové komise společenského života. Prezentace zachycovala dění v obci, rozvoj železnice, podnikatelské aktivity, činnost spolků, módu atd. Také nechyběly pozitivní ohlasy z řad diváků při jejich odchodu. Vyvrcholení nedělního programu čekalo na všechny návštěvníky venku na nádvoří. Během odpoledne se mezi nimi pohybovali pořadatelé v dobových kostýmech, ty měla i osádka stánku s občerstvením, prvorepublikovou atmosféru navodily písně Jaroslava Ježka a dalších skladatelů v podání hudební skupiny Flautae Ululatae. Po druhé hodině pozval starosta všechny k pódiu, na kterém předal mikrofon paní Haně Procházkové z Čechtína, majitelce módního salonu, která má jako hobby prvorepublikovou módu. Na jarmark zapůjčila několik desítek modelů dámských i panských šatů a dokonce i dámského spodního prádla, během přehlídky k nim potom podala zasvěcený výklad. Ve dvacátých a třicátých letech se objevila řada novinek, které provází módu až do dnešních dnů, jsou jimi např. kostýmy, krátké sukně, sportovní střihy, flitrové látky či šaty s odhalenými rameny. Každý model sklidil velký potlesk. Kvůli úspěchu se organizátoři rozhodli přehlídku ještě zopakovat a řada lidí neváhala zůstat a podívat se ještě jednou. Po čtvrté hodině se nádvoří začalo postupně vyprazdňovat, s odcházejícími lidmi začali balit i prodejci a okolo páté si mohli pořadatelé z komise společenského života odškrtnout další vydařenou akci. Během dne přišlo na jarmark odhadem sedm až osm stovek návštěvníků, kteří se dozvěděli spoustu zajímavých informací z historie Okříšek i Československé republiky, pobavili se v kině a na přehlídce a potom občerstvili chutnou klobásou nebo medovým pivem, potkali se a poklábosili se známými, prostě prožili příjemnou neděli, a to je největší odměna pro členy komise společenského života, kteří přípravě jarmarku věnovali desítky hodin. Za to jim patří velké poděkování stejně jako všem sponzorům, jejichž dary přispěly k zajištění akce. Z. Ryšavý
Zprávy z Knihovny Okříšky Jako každoročně se i letos naše knihovna připojila k celostátní akci Týden knihoven. Motto letošního roku zní: „Zažijte knihovnu jinak.” Proto se v pondělí 5. října 2015 knihovna proměnila v minikino a využili jsme nabídky promítnutí dokumentárního filmu Svobodná Čína: Odvaha věřit. Dokument upozorňuje na dění v komunistické Číně. Poskytuje jedinečný pohled na pronásledování věřících v Číně a divákovi
pomáhá uvědomit si hodnotu svobody. Krátkou diskuzi po skončení projekce vedl žurnalista Jakub Šmíd, který diváky seznámil s aktuální situací kolem mučení lidí a odebírání orgánů v čínských věznicích. Někteří na místě podepsali petici za opravdové a nezávislé vyšetřování zločinů v čínských věznicích a pracovních táborech. Radka Malá
15
Stroj času na chatě v Opatově I v letošním roce, již po 33., jsme se sešli na sokolské chatě v Opatově v termínu 26. 7. – 8. 8. 2015. Po celoročním těšení jak dětí, tak vedoucích, jsme společně sestrojili STROJ ČASU, který nás hned první den přenesl na Divoký západ. Kromě setkání s kovboji nás během dalších 12 dnů čekalo setkání s Einsteinem a cestování a čtení v mapách s Marcem Polem. Po Noemově arše jsme se doplavili až do jihlavské zoo a další den nás stroj času přenesl do antického Řecka, kde jsme změřili síly na olympijských hrách. Nelehké období středověku jsme zažili společně s rytíři. Trochu odpočinku a pohody jsme si dopřáli při africké oslavě Velikonoc, na kterou jsme pozvali maminky, tatínky, sourozence, babičky, kamarády…
Stroj času nás také odvál do doby nelítostných a obávaných vikingských válečníků, ve které jsme bojovali o holé životy. Naopak klid a mír přišel s oslavou Štědrého dne, kdy nás v lese na začátku srpna navštívil Ježíšek. Do africké džungle jsme se přenesli, abychom poznali život osiřelého lidského mláděte Tarzana a pomohli mu s bojem s divokými šelmami. Jak používat kámen na rozdělání ohně jsme se naučili v době kamenné. Celé cestování strojem času jsme zakončili pobytem s egyptskou královnou Kleopatrou, kterou jsme společně s rodiči po celý večer bavili. Petra Sotolářová
16
Podzim a zima v MC Andílek Ani jsme se nenadáli a už tu máme zase podzim a v našem mateřském centru to zase po letní pauze pomalu ožívá. V září zahájilo mateřské centrum novou sezónu již třetí Burzou dětského oblečení. Tuto burzu hodnotíme velmi kladně, zjednodušili jsme si systém a jednotlivé oblečky jsme netřídili podle velikostí, ale nechali vše v krabicích podle jednotlivých prodejců. Maminkám, co přišly nakoupit, to zjevně nevadilo a my pořadatelky jsme si tím ušetřily spoustu práce a hlavně času. Po burze jsme opět navázali na dřívější nabídku kroužků a nabízíme pravidelný hudebně – pohybový kroužek Zpívánky (dříve
První krůčky k hudbě) pro rodiče s dětmi od 1,5 roku, dále dle zájmu 1 – 2x týdně volnou hernu pro všechny rodiče s dětmi zvanou Na kafíčko a nepravidelný kroužek Cvičení na míčích pro rodiče s dětmi.
Pravidelný program: Pondělí
16:00 – 17:30
Přednášky (dle aktuální nabídky)
Úterý
9:30 – 11:00
Na kafíčko – otevřeme dle zájmu
16:30 – 17:30
Kroužek „Zpívánky“
17:30 – 18:30
Na kafíčko
10:00 – 11:00
Kroužek „Cvičení rodičů s dětmi na míčích“ cca. 1x za 14 dní
Středa Čtvrtek
Budeme i nadále zařazovat také přednášky na různá zajímavá témata. Řešíte otázku, jak děti správně vychovat? Máme pro vás nabídku cyklu čtvero přednášek na téma Jak být dobrým rodičem. Lektorem cyklu přednášek je známá psycholožka s dlouholetou praxí Elen Sejrková z Velkého Meziříčí. Budeme se pravidelně setkávat, a to celkem 4x na těchto přednáškách: 1. díl 12. 10. 2015 Bezpodmínečná láska - základní pilíř výchovy 2. díl 09. 11. 2015 Co je to zlobení? 3. díl 07. 12. 2015 Vztahy mezi sourozenci 4. díl 11. 01. 2016 Vývojová stádia a výchova – pozor, zde se uvidíme už v novém roce! Potýkáte se s problémy s kojením? Chcete se dozvědět více o tom, co všechno s kojením souvisí? Jaké jsou jeho výhody a přínosy pro vaše dítě? V případě, že ano, připravujeme pro vás přednášku s třebíčskou laktační poradkyní.
17
Hledáte odpovědi, jak léčit běžné neduhy dětí a žen účinně, šetrně a navíc v souladu s přírodou? Plánujeme uspořádat (nejlépe ještě letos) přednášku s třebíčskou bylinkářkou Ludmilu Horákovou, která se bylinkami zabývá více jak 20 let a úspěšně s nimi léčí různé nemoci. Chtěli byste slyšet jiný názor na téma očkování dětí z úst odborníka? Chcete vědět, o čem se veřejně moc nemluví a co všechno může očkování způsobit? Věříme, že se nám podaří oslovit MUDr. Hofhanzlovou z Jihlavy, aby vás seznámila se svými zkušenostmi ohledně očkování dětí. Pomaloučku, polehoučku se blíží čas Vánoc. MC Andílek ve spolupráci s místní fotografkou Zdeňkou vám nabídne kvalitní profesionální fotografie s vánoční tématikou za rozumnou cenu. V rámci listopadu nabídneme také burzu Dětských knížek a hraček, abyste měli možnost prodat knížky či hračky po svých dětech, které zase druhým poslouží jako pěkný dáreček pod stromeček.
Na 6. prosince chystáme již 2. ročník Mikulášské besídky s dětskou diskotékou. Naši čertíci vaše děti strašit určitě nebudou, užijeme si společně s našimi dětmi odpoledne plné her, tanečků a dětských písniček. Zajímalo by vás, jak si připravit zdravější a lehčí varianty vašich jídel? Připravili jsme pro vás cyklus seminářů Zdravé vaření na téma: Připravujeme pro děti zdravé svačinky a domácí pribináčky. Ženy jistě uvítají zdravé varianty vánočního cukroví v dalším díle z cyklu Pečeme na Vánoce zdravě. Poslední letošní setkání budou věnovaná zdobení vánočních perníčků a tvoření vlastnoručních vánočních dekorací. Těšíme se na setkání v našem mateřském centru. Bližší informace a novinky sledujte na našich webových či facebookových stránkách: http://mcandilek-cz.webnode.cz/ https://www.facebook.com/materskecentrumandilek Za tým z MC Andílek – Zuzana Žatečková
18
SK Huhtamaki Okříšky Vážení spoluobčané, dovolte mi připomenout několik zajímavostí ze sportovního klubu (www.skokrisky.cz) z konce minulé fotbalové sezóny a začátku té nové. Revoluce se odehrála v prvním mužstvu, kde pro tuto sezónu již nejsou k dispozici: Marian Kotrba, Mirek Řezáč, Ondřej Jančok, Martin Řezáč (hostování Horní Újezd), Radek Tůma (Rakousko) a David Svoboda (ukončení hostování). Naopak se z hostování vrátil Michal Zeman a z HFK Třebíč mužstvo posílil na hostování Ondřej Benda. Rovněž realizační tým zaznamenal velké změny. Svoje angažmá ukončil po pěti letech PhDr. Tesfaye a vedoucí mužstva Pavel Františák. Všem odcházejícím patří velké poděkování, protože jsme i jejich zásluhou v krajském přeboru začali jedenáctou sezónu! Novým trenérem se stal Gustav Cabúk, jeho asistentem Martin Mašek a vedoucím mužstva Milan Tekal. Taktéž juniorka má nové vedení, a to trenéry Jana Dokulila a Zbyška Velce. Jistě víte, že jsme do juniorky museli „povolat“ fotbalisty, kteří hostovali v nižších soutěžích. Přál bych si, aby se nám začala dařit spolupráce mezi áčkem, juniorkou a dorostem. Doposud jsem v tomto směru zaznamenal pozitivní vývoj. Silné „dvoutisícovky“, s nimiž od přípravky pracují Dušan Koreš a Jožka
Novotný, nám již dorazily do dorostu. Máme sice nejmladší dorost v I. B třídě, přesto kluci dokázali polovinu svých zápasů dovést k vítězství! Tito borci mohou hrát ještě 4 roky soutěž dorostu, ale já věřím, že 2 – 3 z nich budou do dvou let v kádru áčka, jako tomu je v případě Petra Moláka. Nově nakukuje do kádru áčka také Štěpán Novotný. Jenom pro úplnost: pro tuto sezónu trénují dorost Milan Fila a Jožka Novotný. Obrovskou práci pro klub odvedl Dušan Koreš, když se mu podařilo do krajského přeboru postavit mužstvo starších žáků. Mužstvo povede spolu s Jiřím Trnkem, kterému také vděčíme za spolupráci se Starčí. Jinak do spolupracujícího uskupení Okříšky, Přibyslavice, Stařeč, Kouty přibyl díky Bohuslavu Vídeňskému nový klub Předín. U mladších žáků (hráči Okříšek a Přibyslavic) v krajském přeboru trénuje Marek Holešínský a Mirek Suchánek. Dva hráči Jiří Popelář a Vojtěch Jůza se objevili ve výběru OFS Třebíč. Obrovsky početnou enklávu fotbalistů představují mladší a starší přípravky. Trenérsky je budou zabezpečovat Kateřina Novotná, Čeněk Heralecký, Marian Kotrba, Pavel Bulant, František Brabec a Michal Pacholík. Nemalou radost nám letos dělá pod vedením Jiřího Paděry i družstvo žen, které si vede v Moravské divizi žen velmi dobře.
19
Na nedostatek fotbaluchtivých dětí si opravdu stěžovat nemůžeme. Jenom to potvrzuje vizi projektu mládeže, že pokud bude zajištěn kvalitní tréninkový proces, který bude zajímavý pro kluky z Okříšek a okolí a pro ty, kteří se v dnešní tvrdé konkurenci prozatím rozhodli pro jiný sport či zálibu, nebudeme muset mít o budoucnost okříšské kopané starost. Někdy jsem dotazován coby předseda klubu, jaké soutěže si přeji, aby naše mužstva dosáhla. S trochou nadsázky odpovídám, že třetí liga by Okříškám slušela… Co se týče této otázky, není pro mne podstatná, ale jinak nejsou skutečně stanoveny hranice. Stojí za námi některé ekonomicky silné subjekty, ovšem ze zázemí chybí tréninkové hřiště s umělým povrchem, což by byla otázka podpory ze strany městyse. Je tu však mnohem důležitější výzva, a tou je částečná profesionalizace klubu. V době, která klade vysoké nároky na kvalitu poskytovaných služeb, vyznačuje se obrovskou konkurencí v každé oblasti a v níž není nic zadarmo, je překročení této mety nezbytné. Metodicky řídit tréninkový proces, vyžadovat od trenérů příslušné vzdělání, ukládat jim úkoly tréninkové přípravy a kontrolovat jejich výstupy, to vše na jedné straně, na druhé straně jim poskytovat odměnu za vedení tréninkové procesu.
Rovněž odborné a časové požadavky na funkcionáře neziskových organizací stoupají každým dnem: řešení právních otázek, uzavírání smluvních vztahů, zpracovávání žádostí do dotačních programů, řízení marketingu, vedení podvojného účetnictví, podávání daňových přiznání a účetních dokladů. Jako by se úřady domluvily, že si došlápnou na neziskový sektor… Mimo to tito lidé řídí sportovní činnost, organizují společenské akce a zajišťují finanční prostředky. Fotbal je ve společnosti přijímán jako lidová a laciná forma zábavy, ale to už dlouho nebude pravda. Jsem přesvědčen, že tyto otázky trápí všechny kluby výkonnostní kopané a hledají si svou cestu k přežití. Předkládám tyto věci k zamyšlení, protože se týkají širokého okolí klubu. Ve finále půjde zejména o úpravu vztahu klub – rodič, dále vztahu klub – místní samospráva, o ochotu regionálních podnikatelských subjektů přijmout společenskou odpovědnost a o jejím rozsahu, o realizaci ziskové podnikatelské činnosti apod. Vážení spoluobčané, závěrem mi dovolte poděkovat, že navštěvujete zápasy mužstev sportovního klubu. Váš zájem nás povzbuzuje v naší činnosti. Přeji vám v nové sezóně hodně zajímavých sportovních utkání. Ing. Petr Kolář Předseda SK Huhtamaki Okříšky, z. s.
Velký úspěch okříšského motorsportu David Komárek je absolutním mistrem ČR v závodech do vrchu za r. 2015 Nestává se příliš často, aby okříšský sportovec výrazně promluvil do celostátního žebříčku v dané sportovní disciplíně. O to větší je radostí, když se to podaří! A Davidovi Komárkovi z okříšského Komvet racing teamu se to letos podařilo skvěle. Stal se absolutním mistrem republiky v závodech automobilů do vrchu v motoristické disciplíně, která má i v kraji Vysočina dlouholetou tradici. Letošní Zámecký vrch 2015 v Náměšti nad Oslavou byl již 34. ročníkem. David je již v této disciplině osminásobným mistrem republiky pro jednotlivé skupiny, ale absolutní prvenství
v seriálu získal poprvé. Předcházel tomu dlouholetý a trpělivý sportovní růst a vývoj techniky a postupný přechod do kategorie sportovních vrchařských prototypů. Loni tým
20
zakoupil špičkový francouzský prototyp Norma M20FC, do kterého zabudoval vlastními silami vyvinutý přeplňovaný závodní motor Mitsubishi, což bylo vývojovým prvenstvím v Evropě. Projevila se pozitivně dlouholetá zkušenost v týmovém vývoji závodních motorů a odvaha nasadit tento motor proti světově osvědčeným atmosférickým značkám (Zytek, Osella). Je skutečně neuvěřitelné a svědčí to o opravdové šikovnosti českých rukou a celého týmu, že v poměrně skromných podmínkách může vzniknout technika, ze které začínají mít obavy v celé Evropě. A tak přibylo jen malé doplnění v názvu vozu Norma M20FC-EVO, jehož koncovka symbolizuje turbomotor Mitsubishi. Letošní sezóna už naplno ukázala potenciál vozu a v rukou Davida Komárka dovedla tým k zisku prvního absolutního titulu v mistrovství republiky. Je to samozřejmě i zásluha podporovatele týmu
což jsou dlouholetí patrioti z Okříšek a blízkého okolí v kraji Vysočina. Úspěch týmu je také velmi dobrou propagací našich Okříšek, protože tým poskytuje služby a pronájem závodních vozů pro řadu motoristických týmů v naší republice, na Slovensku a dalších zemích, klienti nás pravidelně navštěvují a o dění v Okříškách se zajímají. V tomto ohledu jsme rádi za růst kvality stravovacích a ubytovacích možností v posledním období přímo u nás v městysi, což nám zákazníci potvrzují a nás místní velice těší, že je zde více možností se kvalitně najíst a hosty ubytovat. V příštím roce by závodní tým chtěl potvrdit umístění v závodech do vrchu, chce více nasadit svůj vůz do některých závodů evropského mistrovství mimo republiku, což by mělo být to pravé sportovní škádlení evropské špičky. Celý tým se také těší na příští rok na zahájení výstavby nového
značky LIQUI MOLLY, v jejichž barvách areálu firmy Komvet v průmyslové zóně, již tým v letošním roce závodil, a také materiální bude závodní tým také po dokončení částečně podpory firmy KOMVET. V neposlední řadě využívat. i zásluha obětavé práce mechaniků z týmu, Výsledky a absolutní pořadí MMČR v závodech do vrchu 2015 – 11 podniků: JEZDEC TÝM VOZIDLO POČET BODŮ 1. Komárek David LM racing team Norma M20FC EVO 145 2. Špalek Jiří LM racing team Norma M20FC 127 3. Rybníček Marek LM racing team Mitsubishi Evo 600+ 121 Tisková zpráva Komvet racing
21
Bramborobraní na koupališti Občanské sdružení Osada koupaliště vzniklo na jaře roku 2013. Dne 3. října letošního roku uspořádalo první akci pro veřejnost. Stalo se to tedy asi po dvou a půl letech dlouhého budování zázemí. To je myslím slušný výkon, uvážíme-li, že členové téměř vše dělají svépomocí a ve svém volném čase. Celé Bramborobraní bylo určeno zejména dětem. Podle toho vypadal také program. I když i dospělí se mohli dobře pobavit. Soutěže pro děti začínaly už v 10:00 ráno a probíhaly po celý den. Děti si mohly vyzkoušet lanovku, skákání v pytli, aquazorb, vzduchovku, lukostřelbu a mnoho dalšího. Určitě pro ně bylo zajímavé a poučné vystoupení ornitologa pana Horáka s asi patnácti dravci. Dále se děti mohly svést na oslovi i koňském povozu. Byl pro ně
připraven kvíz o zvířatech i stánek zdravovědy, který určitě není na škodu.
Pro toho, kdo měl hlad, bylo připraveno bohaté pohoštění plné dobrot z brambor. Vše zakončilo zapálení vatry a opékání brambor v popelu. Díky Jankovi vyšlo počasí na jedničku, proto i účast na akci byla nad očekávání. Jenom se nám zdálo, že přespolních se zúčastnilo víc, než domácích. Ale celkově se akce zdařila. Doufám, že se všem líbila tak, jako nám! Rád bych poděkoval všem osadníkům, městysi Okříšky, sponzorům, všem, co nám pomáhají a fandí, a také všem, co se přišli podívat. Za rok se budeme vysoko posazenou laťku snažit překonat! Na shledanou! Za Osadu koupaliště Petr Líbal
Zpravodaj z Okříšek, číslo 4 / 2015 Vydávají Technické služby Okříšky, s. r. o., Jihlavská 1, 67521 Okříšky, IČ: 269525 99 Pro městys Okříšky – elektronická verze na www.okrisky.cz Registrační značka: MK ČR E 11636 Vychází: 5x ročně Místo a datum vydání: Okříšky, 31. 10. 2015 Počet výtisku: 800 Realizace: Tiskárna Amaprint – Kerndl, s. r. o., Třebíč Uzávěrka příštího čísla: 10. 12. 2015 Redakční rada: K. Dokulil, M. Vaverková, R. Malá, Z. Žatečková Fotografie: Karel Dokulil, Zdeněk Ryšavý, Zuzana Žatečková, archív Grafická úprava: Karel Dokulil, Amaprint
22
