Zaměstnatelnost žen po rodičovské dovolené

Filosofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Ústav pedagogických věd SOPP

Zaměstnatelnost žen po rodičovské dovolené (diplomová práce)

vedoucí práce:

vypracovala:

Mgr. Klára Šeďová, Ph.D.

Bc. Lenka Lakotová

Brno, 2007

Obsah: Obsah: .............................................................................................................................. 2 Úvod................................................................................................................................. 6 Teoretická část ................................................................................................................. 8 1. Proměny rodinného chování ........................................................................................ 8 1.1. Gender................................................................................................................. 10 1.2. Mateřství, determinace práce žen?...................................................................... 12 2. Zaměstnanost žen....................................................................................................... 16 2.1. Pracovní kapitál a ženská role............................................................................. 16 2.1.1. Rovné příležitosti ......................................................................................... 18 2.2. Historický vývoj zaměstnanosti žen ................................................................... 20 2.2.1. Zaměstnanost žen v českých zemích ........................................................... 22 2.2.2. Postoje k zaměstnanosti vdaných žen .......................................................... 24 2.2.3. Vítězství nekonzervativního postoje............................................................ 25 2.2.4. Současný stav: diferenciace rodinných modelů........................................... 25 2.3. Faktory ovlivňující zaměstna(tel)nost žen .......................................................... 27 2.4. Současný stav na trhu práce................................................................................ 29 2.4.1. Problémová skupina na trhu práce............................................................... 32 3. Výzkumy vztahující se k rovným příležitostem mužů a žen ..................................... 36 4. Politická podpora zaměstnatelnosti žen ..................................................................... 42 Praktická část ................................................................................................................. 48 5. Empirický výzkum..................................................................................................... 48 5.1. Cíl výzkumu........................................................................................................ 48 5.2. Metoda výzkumu ................................................................................................ 48 5.3. Prostředí výzkumu .............................................................................................. 51 5.4. Výzkumný vzorek............................................................................................... 51 6. Případová studie – Kurz aktivního rodičovství.......................................................... 53 6.1. Projekt: Podpora uplatnění žen s malými dětmi na trhu práce ........................... 53 6.2. Kurz aktivního rodičovství ................................................................................. 55 6.3. Historie kurzů...................................................................................................... 58 7. Výsledky individuálních kvalitativních rozhovorů.................................................... 61 7.1. Kurz aktivního rodičovství ................................................................................. 61 7.2. Prožívání doby na rodičovské dovolené ............................................................. 66 7.3. Sebevědomí......................................................................................................... 73 7.4. Zaměstnatelnost .................................................................................................. 78 7.5. Shrnutí................................................................................................................. 85 7.6. Diskuze ............................................................................................................... 86 8. Závěr .......................................................................................................................... 87 Použitá literatura ............................................................................................................ 90 Přílohy............................................................................................................................ 94 Seznam příloh ............................................................................................................ 95

2

Poděkování Ráda bych poděkovala Mgr. Kláře Šeďové za odborné vedení mé práce, cenné rady, kritické připomínky a příjemnou spolupráci.

Děkuji Centru pro rodinu a sociální péči v Brně za ochotu i spolupráci, díky níž jsem se mohla účastnit Kurzu aktivního rodičovství a za poskytnutí odborných materiálů. Děkuji Mgr. Ing. Marii Oujezdské z Národního centra pro rodinu za vypracování a poskytnutí zprávy o vývoji vzdělávacích kurzů pro ženy-matky. Dále patří můj dík všem respondentkám mého výzkumu. Poskytly mi velmi cenné informace, které jsem využila v analytické části své práce.

3

Prohlášení Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a použila jsem pouze pramenů uvedených v seznamu literatury. V Brně dne 29.4.2007

……………………………………

4

Anotace: Práce se zabývá tématem zaměstnatelnosti žen po rodičovské dovolené, coby problémové skupiny na trhu práce. Hlavním cílem diplomové práce je pomocí kvalitativní analýzy podat zprávu o efektivitě Kurzu aktivního rodičovství, který je součástí projektu: Podpora uplatnění žen s malými dětmi na trhu práce, na základě subjektivních výpovědí samotných účastnic zmiňovaného kurzu poskytnutých v individuálních semistrukturovaných rozhovorech.

Klíčová slova: celoživotní vzdělávání, demografický vývoj, dělba práce, děti, diskriminace, ekonomická aktivita, gender, kariéra, kvalifikace, lidský kapitál, lidské zdroje, manželství, mateřství, nezaměstnanost, práce, pracovní kapitál, profese, rekvalifikace, rodičovská dovolená, rodičovství, rodina, role ženy, role muže, rovné příležitosti, segregace trhu práce, trh práce, vzdělání, vzdělávací kurzy, zaměstnanost, zaměstnatelnost, zaměstnavatel, znevýhodnění, ženská role.

5

Úvod Ve své diplomové práci se zabývám tématem Zaměstnatelnost žen po rodičovské dovolené. Práce je rozdělena do dvou částí. V první části se zaměřuji na proměny rodinného chování. Způsob rozdělení rolí a povinností v rodině je důležitou skutečností, která významně formuje možnosti rodičů sladit profesní a rodinnou sféru, proto vymezím i pojem gender a dotknu se genderové problematiky. Nastíním i vzájemnou provázanost rodičovství a role matky s pracovní sférou, protože právě mateřství je vnímáno jako handicap na pracovním trhu. Stěžejním tématem je zaměstnanost žen, proto uvádím stručnou charakteristiku vývoje zaměstnanosti žen a současný stav na pracovním trhu, kde jsou ženy s malými dětmi vnímány jako problémová skupina. Vytváření rovných příležitostí pro ženy pracující v hospodářské sféře se stává jedním ze stěžejních úkolů 21. století. Objasním tedy koncept rovných příležitostí mužů a žen na trhu práce. Že se jedná o velmi důležité téma, dokládám i formou uvedených výzkumů vztahujících se k tématu rovných příležitostí. Nabídka ženské pracovní síly může být definována jako schopnost a motivace žen participovat na trhu práce. Důležitý je i indikátor lidského kapitálu, tedy získané formální vzdělání. Proto se na závěr teoretické části zmiňuji o důležitosti celoživotního vzdělávání, jehož cílem je podporovat zaměstnanost i zaměstnatelnost jedince. Hlavní část diplomové práce je věnována vzdělávacímu kurzu s názvem Kurz aktivního rodičovství, který je součástí projektu: Podpora uplatnění žen s malými dětmi na trhu práce. Díky empirickému výzkumu, ve kterém jsem použila kvalitativní techniku sběru dat v podobě individuálních rozhovorů a zúčastněného pozorování v kurzu, jsem zpracovala případovou studii, která přináší informace o efektivitě daného kurzu. Cílem bylo zhodnotit, zda absolvování vzdělávacího kurzu pomáhá jeho účastnicím zvyšovat zaměstnatelnost, přičemž nejde o objektivní posouzení šancí žen matek uplatnit se na trhu práce, nýbrž snahou je zjistit názor samotných účastnic na přínos kurzu. Výzkum přináší odpovědi na to, zda kurz měl nějaký vliv na změnu vnímání rodičovské dovolené a na vnímání vlastní zaměstnatelnosti. Vyjadřuje se i k otázkám sebevědomí žen na rodičovské dovolené a v neposlední řadě se vyslovuje k organizaci a podstatě samotného Kurzu aktivního rodičovství.

6

Přestože jde pouze o případovou studii jednoho modelu vzdělavacího kurzu na podporu zaměstnatelnosti žen po rodičovské dovolené, lze na základě výsledků studie efektivity kurzu vyvozovat, zda podobné aktivity mají smysl a pomáhají skutečně podporovat zaměstnatelnost této problémové skupiny na trhu práce.

7

Teoretická část 1. Proměny rodinného chování V této kapitole chci poukázat na okolnosti, které přispěly ke změně rodinného chování. Česká rodina prošla mnohými změnami. Doba, kdy křesťanství šířilo přísnou monogamii, zákaz sexu mimo manželství a výrazně odlišné, vzájemně se doplňující role muže a ženy, uplynula. Změnu iniciovalo několik vynálezů a postupný vývoj společnosti. Dnes již ochrana rodiny a domácnosti nezávisí pouze na síle, odvaze a bojovnosti mužských členů rodinného klanu. Tento úkol převzala profesionální policie a právní řád. Hospodářská moc státu se už výhradně neopírá o organizovanou sílu fyzicky namáhavé práce, pro kterou mají lepší fyzické předpoklady muži. Stále více se opírá o výkon v povoláních, kde je důležitější mít schopnost a dovednost jednat s lidmi. Důležitým prvkem se stává intelektuální zdatnost každého člověka. Těmito charakteristikami jsou muži i ženy vybaveni stejně (Možný, 2002). Dalším neméně důležitým prvkem je prodlužování lidského života. Téměř poloviční pravděpodobnost, že se alespoň jeden z rodičů nedožije dospělosti svých dětí, jak tomu bylo v tradičních společnostech, klesla na malé procento. I péče o domácnost vyžaduje díky mnoha vynálezům jen zlomek původní námahy. Již dávno se doma nepeče chleba a nedere peří. Nejvýznamnější změnu ovšem způsobil na konci 20. století vynález a všeobecné rozšíření spolehlivé antikoncepce. Příroda spojila reprodukci člověka se sexuální slastí. Tu nyní člověk může mít, aniž by za to platil péčí o příští generace (Možný, 2002). Řada problémů, kterým čelí dnešní postmoderní společnost, vyplývá z výrazné změny v demografickém a rodinném chování. „Zejména nízká míra fertility je identifikována jako hlavní příčina rostoucích výdajů sociálního státu na důchody, zdravotní péči a pečovatelské služby pro staré lidi, a proto i za pádný důvod pro systémovou změnu financování důchodových systémů a pro modernizaci systémů sociálního zabezpečení“ (Sirovátka, 2003, s.38). V dlouhodobém časovém plánování se ukazuje, že pouhé zásahy do financování systémů sociální ochrany nebudou stačit jako účinná odpověď na probíhající změny rodinného chování. Rozhodující se pravděpodobně stanou dva zcela jiné faktory. A to dostatečná úroveň porodnosti a dostatečná úroveň pracovní participace, zejména zapojení starších lidí a žen. Obecně se

8

zdá, že růst participace žen na trhu práce postupně roste ve všech zemích postmoderní společnosti. Ovšem vývoj porodnosti naproti tomu poklesl téměř všude pod úroveň prosté reprodukce populace (Sirovátka, 2003). Změny v rodinném a reprodukčním chování lze spojovat s proměnou postmoderní společnosti. Dochází k posunu směrem k individualizaci hodnot, životních stylů, člověk má možnost větší svobody i větší individuální volby. Na druhé straně bohužel přináší postmoderní doba i nové jistoty a rizika, jednou z nich je nejistota v rodinných vztazích. Protože ženy začaly mnohem více usilovat o zapojení do pracovního života, o celoživotní kariéru, získávají tak díky tomu větší osobní nezávislost. Vyplývá z toho mimo jiné i fakt, že uzavírání manželství se stává otázkou individuální volby, přestává být důležité pouze z důvodu ekonomické nezbytnosti a finanční zajištěnosti rodiny. Tato situace celkově vede k tomu, že se formují nové a méně stabilní rodinné způsoby soužití. Každá mladá generace vstupuje do věku zakládání rodiny v jiné společenské a ekonomické situaci. Mladý člověk si vytváří sám své vlastní představy o budoucnosti a životní plány, mezi které patří samozřejmě i představy o způsobu rodinného života, o partnerovi i o dětech. Každý jedinec je nicméně formován jinými vnějšími vlivy, jinou realitou každodenního života, proto si všichni musejí hledat v daných společenských podmínkách optimální způsob seberealizace. Velmi významnou roli v seberealizaci zpravidla hraje právě manželské soužití a rodinný život s dětmi. Někteří jej považují za hlavní životní náplň, někteří za zbytečný či okrajový způsob života, který nelze měřit a srovnávat s budováním osobní kariéry a rozvojem vlastní identity. Přesto pro většinu dnešních mladých lidí nadále zůstává úspěšné manželství a rodina jako základ jejich životního uspokojení a štěstí. Rodina jim poskytuje důležité sociální, morální a hlavně citové zázemí, umožňuje jim vytvářet vnitřně bohatý život, přestože se mohou setkat mnohdy i s nezdary, zklamáním či trápením. Mezi faktory, které omezují životní volby potencionálních rodičů se řadí zejména přímé náklady spojené s dětmi, obtíže vyplývající pro ženy z koordinace zaměstnání a péče o děti a neposlední řadě obtížnost životního startu mladých lidí (Sirovátka, 2003). Je jasné, že česká rodina se změnila a významně posunula. Právě zaměstnanost žen vtiskla ženám vlastní identitu a nabourala tradiční schéma: pracující otec-živitel a matka v domácnosti, která se stará o výchovu dětí a vykonává domácí práce. Současná rodina je někde na půl cesty k nové organizaci genderových rolí. Žena kombinuje práci

9

s rodinou, pracovní role s rodinnými. Muž nestojí stranou, je vtažen do nové struktury rodiny (Čermáková, 1997). V současné době je rodina a vzorce chování jejich jednotlivých členů vystavena výraznému vlivu financí. Peníze, příjem, růst majetku hrají v rodině nemalou roli. Na druhé straně dochází i k propadu životní úrovně, přičemž řada rodin se tak musí přizpůsobovat novým podmínkám. Zároveň se prohlubují sociálně ekonomické rozdíly. V rodině se díky tomu mění strategie a stereotypy, dochází k proměňování rolí mužů a žen (Šanderová, 2000). Globalizovaná ekonomika, která přináší vyšší možnosti ekonomického růstu a zvýšení příjmů rodin, přináší ale také více rizika a nejistot na trhu práce. „Pečovatelské závazky, jež rodiny, v prvé řadě ženy, přijímají, význam uvedených nejistot obvykle zvyšují. Nejistoty vycházející z rizik trhu práce a nestability rodinných svazků se překrývají, stávají se trvalými a do určité míry blokují možnosti individuálních voleb společenského a pracovního uplatnění, stejně jako blokují naplnění partnerských a rodičovských závazků. Volby lidí se stávají nesnadnými“ (Sirovátka, 2003, s. 39). Vzniká prostor k úvahám o možnostech ovlivnění rodinného chování intervencemi sociálního státu. Klíčové se stávají dvě otázky. Jak učinit rodičovství slučitelné s prací a kariérou? Jak vytvořit novou a více spravedlivou rovnováhu mezi životy mužů a žen, rovnost pohlaví? Uvažuje se nad tím, jak konkrétně napomoci realizaci preferencí pro založení rodin a zároveň pro účast na trhu práce (Sirovátka, 2003).

1.1. Gender Výše popsané otázky mě přivádějí k zamyšlení, zda je dnešní rodina sférou sociální rovnosti či nerovnosti? Pokud budu uvažovat v rovině partnerské, mají partneři rovnost v mnoha oblastech, například v životním stylu, životních šancích, hodnotových preferencích. Podle toho by byla rodina sférou sociální rovnosti. Ovšem zavedu-li do úvahy další proměnou, kterou je gender1, zjistím, že přes všechny rovnosti v různých oblastech je rovnost muže a ženy v rodině jedním ze sociálních mýtů. Gender v sobě 1

Gender: někdy je také nazýván sociálním pohlavím. Na rozdíl od pojmu pohlaví, který je chápán výhradně v biologickém smyslu, pojem gender označuje kulturně a historicky proměnlivé charakteristiky a modely přiřazované mužskému nebo ženskému biologickému pohlaví. Soubor mužských (maskulinních) či ženských (femininních) vlastností společnost všeobecně přijímá jako něco „přirozeného“ a „neměnného“. Tím se společensky ospravedlňuje jejich přímé či nepřímé vynucování. Žena, která se dostatečně nestará o domácí krb, nebo muž, který dostatečně finančně nezabezpečuje rodinu, nejsou považováni za „plnohodnotné“ ženy a muže (Problematika gender, 2007).

10

zahrnuje především sociální a společensky podmíněné kulturní rozdíly, očekávání, předsudky a specifika v postavení mužů a žen. „Rodina jako základní jednotka sociálního systému je strukturována a hierarchicky uspořádána právě na bázi jednotlivých pohlaví“ (Maříková, 2000, s. 10). Chlapci i dívky nebývají v rodinách stejně socializováni2. V rodině se objevuje i nerovnost partnerská. Podle Maříkové je partnerství a rovnost v manželství stále spíše ideálem než realitou (Maříková, 2000). Nerovnost mezi mužem a ženou rodině je reprezentována zejména nerovností, která se váže k dělbě práce v domácnosti, k dělbě práv a povinností, k dělbě rolí, k možnostem a šancím, které muž a žena díky rodině má či nemá. Pravděpodobně největším zdrojem nerovností mezi muži a ženami je problém harmonizace práce a rodiny, přičemž v souvislosti s genderovými stereotypy se jaksi předpokládá, že tento problém se týká primárně žen. Role žen a mužů se v současných společnostech i institucích zásadně liší. Hlavní ženská role v rodině, tedy role matky, je základem nerovného přístupu k ženám na trhu práce. I potenciální budoucí mateřství je důvodem diskriminace mladých bezdětných žen v pracovním světě. Na roli matky se totiž během vývoje rodiny nabaluje stále další objem povinností, práce a odpovědnosti za rodinu. Žena musí zvládnout řadu dílčích činností, obstarat chod domácnosti a výchovu dětí, snad proto jsou matky s dětmi označovány jako neschopné stoprocentního pracovního výkonu, protože musejí svoji pozornost dělit mezi práci a rodinu. U žen s odrostlými dětmi se zase předpokládá, že v důsledku přerušení kariéry u nich došlo ke ztrátě kvalifikace (již po čtyřech letech rodičovské dovolené) a žena, která už má děti dospělé a samostatné, případně již odešly z domova, je velmi často považována za neperspektivní z důvodu vysokého věku. Muži jsou ve stejném věku naopak považováni za pracovníky na vrcholu své kariéry. Přestože se rodičovství týká ve stejné míře muže i ženy, otcovství není považováno za překážku v pracovním výkonu. Naopak, je výhodou, neboť mužům, coby živitelům rodiny, zajišťuje vyšší příjem. Otec dětí je vnímán jako lepší pracovník, který si práce váží a nechce ji ztratit, právě proto, že musí finančně zabezpečit svoji rodinu (Problematika gender, 2007).

2

Genderová socializace: celoživotní proces, v němž se jedinec stává součástí určité společnosti a přisvojuje si její pravidla, hodnoty a normy chování včetně těch, které se týkají genderu (genderové role). Proces socializace působí v největší míře v raném období života. Probíhá buď vědomě na základě odměn a trestů, nebo skrytě prostřednictvím nenápadných signálů – výběrem dětského oblečení, knížek, hraček, her, činností a zájmů. Během socializace do genderových rolí jsou děti (ale i dospělí) vedeni k tomu, aby správně naplňovali genderová očekávání (Problematika gender, 2007).

11

Jak se zmiňuje Dudová, současné požadavky pracovního trhu a požadavky partnerského a rodinného života jsou ve své podstatě protichůdné (Dudová, 2007). Pracovní trh vyžaduje jedince, nejlépe bez jakýchkoliv závazků, který si bude organizovat život podle potřeb zaměstnavatelů, bude nadmíru časově flexibilní a nebude se omezovat svými osobními soukromými závazky. Zatímco tradiční rodinný model předpokládal soužití dvou lidí, z nichž jeden, zpravidla muž, podřizuje svůj život pracovnímu trhu a ten druhý, obvykle žena, se podřizuje požadavkům rodiny a domácnosti. Současná doba přináší změnu v tom, že obě pohlaví usilují o uplatnění na pracovním trhu. Od žen se ale nadále částečně vyžaduje, aby svoji profesionální dráhu podřídily rodinným a partnerským zájmům. Těžko si tak představit spokojený partnerský život a dokonalé rodinné zázemí za současných podmínek pracovního trhu v rodině, kde oba kladou své vlastní profesní zájmy na první místo. Gender tedy ovlivňuje a formuje individuální vlastnosti a schopnosti mužů i žen, stejně tak i jejich názory, postoje a chování směrem k tradiční a obvyklé normě pro jednotlivá pohlaví. Skutečnost, zda jsem muž či žena, velmi ovlivňuje hodnotové orientace, šance, životní strategie, perspektivy, individuální životní styl. Gender má vliv také na výběr a směr vzdělání, povolání či profese, bezesporu i na výši výdělku. Ovlivňuje, jakou pozici člověk získá v systému placené práce. Omezuje anebo naopak rozšiřuje pravomoci jedince v rodině i mimo ni. Gender je mocnější než pohlaví, které je biologicky dané. „Gender na nás vyvíjí větší tlak, působí silněji v našich životech, výrazněji než pohlaví nám „organizuje“ náš všední život“ (Maříková, 2000, s. 12).

1.2. Mateřství, determinace práce žen? Protože základem nerovného přístupu k ženám na trhu práce je právě role matky, chci se věnovat podrobněji rodičovství a naznačit vzájemnou propojenost rodičovské role a pracovního trhu. Dítě má od nepaměti svou hodnotu a význam jak pro společnost, rodinu i své rodiče, obzvláště pro ženu znamenalo donedávna základ jejího sociálního postavení. „Až do sedmdesátých let zůstávala sama instituce rodičovství sociologií víceméně skryta jako samozřejmé pozadí ostatních, problematičtějších aspektů rodinného života“ (Možný, 2006, s. 146) Dětství a dospívání bylo pouze předmětem zájmu vývojových psychologů.

12

V souvislosti s otázkami, které otevřelo feministické hnutí a statistikami, které přinášely zprávu o tom, že v sedmdesátých letech poprvé v historii naší civilizace poklesla (s výjimkou válek, epidemií, aj.) porodnost v průmyslových zemích pod reprodukční míru, se situace obrátila a začal se rozšiřovat zájem o zkoumání rodičovství. Právě klesající porodnost a tudíž ztráta samozřejmosti pokračování budoucích generací přináší nové výzvy a snahu o pochopení rodičovství a plánování dětí. Nesmírný vliv jistě přinesl i vynález antikoncepce, jež dává ženě do rukou rozhodnutí o tom, zda vůbec, kdy a kolik bude mít dětí. Rodičovství tak najednou přestávalo být přirozeným údělem, který mohl být účinně regulován pouze neplodností, celibátem či dobrovolnou abstinencí. Rozvoj zájmu o rodičovství přispěl i ke zviditelnění jeho zakotvení ve společnosti – od její ekonomie po správu, politiku i vědění. Změny ve vztahu k rodičovství, možnost je plánovat či vyloučit se promítly do sociálního makroprostoru, i dovnitř rodiny. Dochází k proměňování celé společnosti, protože společnost s nízkou porodností je jiná, už pouze tím, že se mění její věková struktura (Možný, 2006). Předpokladem pro rodičovství je spojení dvou jedinců, ženy a muže. Toto spojení bylo dříve založeno na mužské dominanci, která je charakterizovaná nejen větší fyzickou silou, ale i větší ekonomickou mocí. Fyzická síla ovšem pomalu začala ztrácet význam a převaha muže a závislost ženy se opřely o ekonomický a politický koncept. Míra ženiny závislosti se stala přímo úměrnou mnohočetnosti jejího mateřství. „Od nepaměti ženu spoutává její reprodukční funkce přes svou energetickou náročnost, které nemůže dostát, chybí-li v rodinném systému energie muže. Muž pak od nepaměti zajišťuje svou dominanci v páru tím, že plodí tolik dětí, aby byl k jejich zabezpečení nezbytný. Zvětší-li se ekonomická kapacita ženy kultivací její pracovní síly prostřednictvím kvalifikace natolik, že dokáže i sama udržet rodinný systém na akceptovatelném standartu za předpokladu omezeného počtu dětí, a je-li v jejích rukou prostředek a tedy i rozhodnutí omezující počet dětí, je poprvé v historii skutečně nezávislá, samostatná, rovnoprávná“ (Možný, 2006, s. 148). Ukazuje se tedy, že díky antikoncepci si žena sama určuje, zda chce mít děti, či nechce, případně jejich počet. Plánování dětí jde ruku v ruce s budováním kariéry a účastí na pracovním trhu. Díky vlastní zaměstnanosti, tím pádem i pravidelnému přijmu, se žena stává ekonomicky nezávislá na muži.

13

Dnes se u mateřství neuvažuje pouze o počtu dětí, ale i době a podmínkách, v nichž budou počaty a porozeny. Do rozvažování, zda mít či nemít dítě vstupují v různých společenských vrstvách různé důvody. Nejvýraznější rozdíly jsou v případě různého vzdělání žen, odlišnosti se projevují také v závislosti na rodinném stavu žen a na jejich pozici v sociální stratifikaci (Mareš, 2002). Se vzděláním roste význam dítěte jako prostředku seberealizace, ale současně roste také napětí mezi mateřskou a pracovní rolí ženy. „Ženy s vysokoškolským vzděláním na mateřskou roli nerezignují, ale mateřství a rodičovství vnímají více jako komplikaci své životní kariéry a partnerských vztahů“ 3 (Mareš, 2002, s. 173). Je jasné, že celou problematiku ovlivňují velmi slabě také tradice. Nelze spoléhat na to, že v proměnlivém světě si právě ženy na rozdíl od jiných subjektů budou nadále uchovávat svoji tradiční roli ochránkyně rodinných krbů. Ženám nelze vnucovat povinnost a odpovědnost za udržení lidského rodu, nelze výlučně apelovat na ženskou přirozenost a počítat s femininní socializací a stereotypy. „To, co se dříve jevilo určité generaci mužů a žen za přirozené, například finanční a statusová závislost na manželovi, je ve skutečnosti pouhým obrazem genderového kontaktu obou pohlaví v určitém čase a místě za určitých historických a sociálních podmínek“ (Čermáková, 1997, s. 402). Nemá to nic společného s biologickou přirozeností. Racionální volba ženy pro mateřství je individuální a soukromá, ale není zcela svobodná. A to ve dvou ohledech, které lze vyjádřit metaforami biologických a sociálních hodin. Biologická stránka odkazuje na přirozenost a genetické zakódování podnětu k mateřství. Mateřství nadále zůstává i v průmyslově vyspělých zemích většinou stále nedílnou součástí sociálního statusu a identity ženy. „Dítě je v naší kultuře chápáno jako zdroj skutečné vnitřní nenahraditelné radosti a podmínka úplnosti rodiny“ (Mareš, 2002, s. 163). Neustále ovšem roste svár mezi mateřskou a profesní rolí ženy. Prezentuje se obraz úspěšné „nové ženy“, v něm není mateřství oddělováno od postavení na trhu práce. Rodičovství zahrnuje jak mateřství, tak otcovství. Přestože naše společnost podceňuje a zlehčuje úlohu otce, neznamená to univerzálně, že o dítě pečuje žena.

3

„Je to situace odlišná od postoje žen, které mají pouze základní vzdělání, neboť zde je dítě stále osou života, největším posláním a potvrzením sociálního statusu ženy. Pro vyučené ženy není ani tak důležité dítě samo o sobě jako základ rodiny a osobního štěstí v ní, ženy se středoškolským vzděláním kladou větší důraz na dítě jako sociální investici a prostředek upevnění a potvrzení partnerských vztahů“ (Mareš, 2002, 173).

14

Pokud hovoříme o tom, že mateřství omezuje sociální a ekonomické role žen, může zrovna tak říci, že otcovství omezuje role mužů. Existují společnosti, v nichž se muži a ženy dělí víceméně stejným dílem o úkoly vyplývající z mateřství a porodu. Kojenci potřebují fyzickou péči, verbální i neverbální stimulaci a úzký citový vztah k jednomu člověku a zatím žádný odborník či vědec nikdy nedokázal, že tuto péči musí vykonávat matka spíše než otec, respektive žena spíše než muž (Killarová, 2007). Způsob rozdělení rolí a povinností v rodině je důležitou skutečností, která významně formuje možnosti rodičů sladit profesní a rodinnou sféru. Dělba rolí v rodině je do značné míry založena na sociálních stereotypech, v menší míře se zde projevují osobní preference aktérů a nové netradiční modely (Kuchařová, 2007). Žena se více věnuje rodině a dává jí většinou přednost před prací, muž naopak více než žena věnuje svou pozornost práci, případně i na úkor rodiny. Tradiční dělbu rolí mezi mužem a ženou podporují některá opatření sociální a rodinné politiky. Například trvající rozdíl mezi muži a ženami v nárocích na mateřskou dovolenou nebo absence otcovské dovolené. Častým argumentem proti přijetí ženy do zaměstnání je právě její mateřství. Jedním z důvodů je častá absence žen, neboť když děti onemocní, zůstává s nimi právě matka doma. Žena pečuje nejen o děti, ale i o domácnost. Všechny tyto činnosti zabírají spoustu času, který oproti ženě muž věnuje svému zaměstnání a kariéře, tudíž se žena nutně stává méně spolehlivým pracovníkem. Při naplňování politiky rovných příležitostí mužů a žen v zaměstnání se často usiluje o skloubení dvou významných priorit, a to snahy o efektivní využití lidských zdrojů, která je na prvním místě u zaměstnavatelů a podpory propopulační politiky a rodičovství, ke které by měl přispět především stát. Přijímaná opatření by tedy neměla na jednu stranu bránit ekonomickému zisku firem, ale zároveň by měla přispívat k vytvoření dobrého prostředí pro sladění profesionálních a rodinných potřeb a zájmů.

15

2. Zaměstnanost žen 2.1. Pracovní kapitál a ženská role Právo na práci a na svobodnou volbu povolání patří mezi základní lidská práva. Většina států přijímá a uznává pojetí a obsahové vymezení lidských práv, tak jak jsou zakotvena ve Všeobecné deklaraci lidských práv Organizace spojených národů z roku 1948 a na ni navazujících mezinárodních úmluv. Problémem v současné době je jejich konkrétní realizace v životě každého jednotlivého občana (Píchová, 1995). Proč je práce považována v životě člověka za tak důležitou? Ačkoliv je časově náročná, namáhavá a vyčerpávající? Práce zaujímá v životě člověka nezastupitelné postavení, je důležitou podmínkou důstojné existence, přináší nejen materiální prospěch, ale současně dává pocit seberealizace a společenské užitečnosti, podporuje osobnostní rozvoj, pocit uspokojení a životního smyslu. Každou pracovní činnost člověk vykonává v určitém společenství, tudíž práce jedince vřazuje do systému sociálních vztahů, kde může uspokojovat své potřeby ctižádosti a sebeuplatnění. Práce tedy neslouží pouze k výrobě statků nebo vykonávání služeb, ale vytváří sociální pole kontaktů s možností vést rozhovory, potkávat jiné lidi a uzavírat přátelství. Skupinová práce nabízí prostředí, ve kterém se člověk hodnotí a srovnává s ostatními. Při zvládání pracovních úkolů může jedinec získat odborné kompetence. V kontextu životní dráhy člověka práce určuje začátek i konec ekonomické aktivity. Práce má vliv i při výchově dětí, neboť jí ukazujeme dětem platné hodnoty a nabízíme jim tak možnost ztotožnění, nápodoby a osobního příkladu. Děti sice v dnešní době nevidí tak často rodiče pracovat, ale spoluprožívají jejich pracovní úspěchy i nezdary (Buchtová, 2002). „Pracovní kapitál vymezujeme v jeho základních rysech, jimiž jsou dosažené vzdělání, kvalifikace a pracovní či osobní kontakty, které posilují pracovní pozici“ (Čermáková, 2000, s. 95). Nedostatek pracovního kapitálu vytlačují ženu buď přímo z trhu práce, případně ji činí závislou na sociální podpoře. Čím více kapitálu žena má, tím vzrůstají její šance získat pracovní uplatnění. Obecně poskytuje pracovní kapitál ženám silnější pocit vlastní identity, autonomii, seberealizaci, nezávislost a kariéru. Pracovní sféra respektuje rodinné role zaměstnané ženy, mezi státem a pracovní sférou existují určitá pravidla a dohody. Čermáková o nich hovoří jako o velké genderové dohodě, která obsahuje (Čermáková, 2000, s. 96): •

garantovanou a nárokovou mateřskou dovolenou, 16

•

garantovanou a nárokovou rodičovskou dovolenou,

•

sociálně protekční opatření zaručená Zákoníkem práce. V souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě má žena nárok na mateřskou

dovolenou. „Její délka je 28 týdnů a jde-li o ženu osamělou, případně o ženu, která porodila více dětí je tato doba 37 týdnů. K prohloubení mateřské dovolené se ženě anebo muži (nebo oběma) poskytuje, pokud o to požádají, rodičovská dovolená až do 3 let věku dítěte. Od 1.1. 2001 je tato doba koncipována jako rodičovská dovolená, nárok na její uplatnění mají i muži. Po návratu ženy z mateřské dovolené nebo muže po skončení rodičovské dovolené v rozsahu doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, má žena nebo muž nárok na zařazení na původní práci a pracoviště. Není-li to možné proto, že práce odpadla nebo pracoviště bylo zrušeno, musí je zaměstnavatel zařadit na jinou práci odpovídající pracovní smlouvě“ (Martinková, 2005, s. 59). Doba strávená na mateřské a rodičovské dovolené se započítává do odpracované praxe a výpočtu důchodu. Čermáková popisuje i malou genderovou dohodu, která spočívá v nepsané úmluvě mezi pracovnicí a zaměstnavatelem. Podle ní se očekává, že si zaměstnankyně udrží svoji kvalifikaci během rodičovské dovolené a po návratu do práce bude schopná flexibility a vyrovná svá sociální omezení vzniklá přerušením pracovní dráhy (Čermáková, 2000). V zahraničí vznikají nástroje, které slouží zaměstnavatelům k posuzování neformálně získaných kompetencí v rodině během rodičovské dovolené.4 Ženy neztrácejí svůj pracovní kapitál z důvodu mateřské dovolené, ale jejich pracovní kredit klesá v porovnání s muži v těch profesích, kde se kariéra a postup odvíjí 4

Z projektu EU „Rovné příležitosti pro muže a ženy“ vznikl v Německu nástroj nazvaný „bilance kompetencí“, který slouží k rozpoznání a ohodnocení neformálně získaných kompetencí, u nichž je kladen důraz na činnosti v rodině. Bilance kompetencí je považována za nástroj moderní personální politiky. V tomto směru lze pozorovat posun zájmu zaměstnavatelů od kvalifikovaných ke kompetentním pracovníkům, protože cílem není mapovat pouze znalosti získané z formálního učení, ale například i sociální a osobnostní dovednosti, které jsou nezbytnou součástí kvalifikace. Cílovou skupinou pro použití nástroje jsou zaměstnané matky a otcové, pracovníci, kteří mají zájem na dalším vzdělávání, a ženy, které se vracejí na trh práce. Zájemci o „bilanci kompetencí“ jsou systematicky vedeni k tomu, aby svůj dosavadní život reflektovali jako proces získávání vědomostí a dovedností a aby považovali rodinu za místo vzdělávání. Na závěr projektu je vypracován osobnostní kompetenční profil, který slouží jak k sebepoznání pracovníka, tak může sloužit zaměstnavateli pro pracovní zařazení v organizaci. Také projekt „rodinné kompetence“ rakouského Spolkového ministerstva pro sociální jistoty, generace a ochranu spotřebitelů je nástrojem, který slouží ženám i jejich potenciálním zaměstnavatelům při přijímání do pracovního poměru . Na rozdíl od německé „bilance kompetencí“ zahrnuje možnost získání certifikátu na základě úspěšně absolvovaného speciálního testu. Tento certifikát je nejen společenským uznáním práce v rodině, ale dává i zaměstnavateli spolehlivou informaci o dovednostech uchazečky (Oujezdská, 2007).

17

od nepřerušované stabilní pracovní dráhy a konkurenceschopnosti. Muž i žena mají každý svoje individuální vlastní různé zájmy a strategie, každý z nich má odlišné pracovní zkušenosti. Ženská pracovní síla je chápána odlišně od mužské, a to v její vzdělanostní či kvalifikační charakteristice. Většinou se jedná o handicap, s nímž se ženy musejí vyrovnat, chtějí.li na trhu práce uspět (Čermáková, 2000). Žena orientovaná na pracovní kariéru se v okamžiku, kdy se rozhoduje pro mateřství a rodinu, ocitá ve složité situaci. Protože bude nucena kombinovat práci a rodinu a její kariérové šance budou velmi slabé nebo žádné. „Genderové dohody si jistí ženskou pracovní sílu, ale nic více. Pracovní systém má tendenci upřednostňovat muže, a když to jde, genderové dohody obcházet“ (Čermáková, 2000, s. 96). Zaměstnavatelé se snaží eliminovat ženy s dětmi z pracovního trhu. Ztížené postavení žen s dětmi se prohlubuje s nárůstem nezaměstnanosti a nedostatkem pracovních míst.

2.1.1. Rovné příležitosti Zastřešujícím konceptem je oblast vytváření rovných příležitostí mužů a žen na trhu práce, jež se stává jedním ze stěžejních úkolů 21. století. Zpravidla je to totiž právě péče o dítě, která zabraňuje ženě v profesním růstu. Při hledání pracovního uplatnění demotivuje ženy rovněž stereotypní přístup potenciálních zaměstnavatelů, kteří projevují značné neporozumění pro jejich situaci. To, že má žena děti, je vnímáno jako handicap, zatímco u mužů zvyšuje rodinné zázemí jejich osobní kredit. Problémem, který v poslední době nabývá značné závažnosti, a proto se začínají hledat různé cesty k jeho řešení, je vyloučení všech forem diskriminace. Jednou z oblastí, které je potřeba věnovat zvýšenou pozornost je rovnost mužů a žen na trhu práce a rovnost jejich mezd. „V březnu 2000 byl v Lisabonu schválen strategický cíl pro Evropskou unii – stát se do roku 2010 nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou, schopnou udržitelného růstu, s lepšími pracovními místy a s více posílenou sociální soudržností“ (Fischlová, 2007, s. 2). „Proto „nejvýznamnějším, skutečně zásadním úkolem je zvýšit míry zaměstnanosti a účasti na trhu práce, především pro zaměstnance vyššího věku, ale rovněž pro ženy...nejzřetelněji se jeví možnost zaměřit se na rozdíly mezi pohlavími, které jsou viditelné v mnoha členských státech“ (Fischlová, 2007, s. 2). Členské státy EU mají: „prostřednictvím integrovaného přístupu slučující genderový mainstreaming a specifické kroky politiky podpořit účast žen na trhu práce a do roku 2010 dosáhnout

18

podstatného zmenšení rozdílů mezi muži a ženami v míře zaměstnanosti, nezaměstnanosti a platu“ (Fischlová, 2007, s. 2). Snížení mzdového rozdílu by mělo být dosaženo: „mnohostranným přístupem orientovaným na zásadní faktory mzdového rozdílu, včetně segregace podle odvětví a povolání, vzdělání a přípravy, klasifikace práce a platových systémů, osvěty a průhlednosti“ (Fischlová, 2007, s. 2). Česká republika se přihlásila k závěrům čtvrté světové konference o ženách, konané v Pekingu v roce 1995. Vzala tím na sebe i závazky zabývat se a řešit otázky rovného postavení mužů a žen. V Pekingu byla přijata „Akční platforma“, program zaměřený na posílení práv žen, který má zlepšit možnosti žen využívat svá lidská práva. Hlavním cílem „Akční platformy“ je vytipovat a pojmenovat základní soubor problémových okruhů a navrhnout ke každému seznam příslušných prioritních opatření. Tento dokument charakterizuje a vysvětluje otázky současného postavení žen v rámci mezinárodních kontextů, dosavadních zkušeností a historického vývoje. Definuje celkem 12 kritických oblastí diskriminace žen a ke každé kritické oblasti zájmu jsou diagnostikovány dané problémy i navrženy strategické cíle spolu se strategickými opatřeními. Konkrétně cíl H.3. nese název "Vytvořit a rozšířit údaje a informace rozdělené podle pohlaví pro plánování a vyhodnocování“. Jako opatření k tomu je v dokumentu uveden požadavek na národní, regionální a mezinárodní statistické služby a příslušné vládní úřady ve spolupráci s výzkumnými a dokumentačními organizacemi. V této souvislosti se po vládách požaduje, aby zajistily pravidelné vydávání statistické publikace s genderovými údaji (Stručná historie, 2007). Česká vláda, díky přijatým mezinárodním závazkům, věnuje otázkám rovných příležitostí a rovnoprávného postavení obou pohlaví větší pozornost než dříve, a to se projevilo především přijetím vládního programu „Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen“. Od roku 1998 se zabývala problematikou rovnosti mužů a žen Rada vlády pro lidská práva, konkrétně její Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen, jakožto poradní orgán vlády (Stručná historie, 2007). Ve stejném roce vzniklo na Ministerstvu práce a sociálních věcí oddělení pro rovnost mužů a žen, které má v oblasti politiky genderu koncepční a koordinační roli. Řídí se při tom programovým dokumentem vlády Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen. MPSV ČR pak navíc, prostřednictvím koordinačního oprávnění, vede ostatní ministerstva k tomu, aby v rámci své politiky systematicky, cíleně a efektivně přispívala k rozvoji rovných příležitostí mužů a žen. Hlavním cílem

19

je zvýšit obecnou informovanost o podstatě principu rovnosti mužů a žen, o stavu provádění národní i mezinárodní politiky této oblasti lidských práv, o zásadních politických a právních dokumentech a o aktérech působících v této oblasti (Postavení MPSV, 2007). Od 1.1.2002 pracuje na každém ministerstvu minimálně jeden pracovník, do jehož pracovní náplně patří problematika rovnosti mužů a žen v oblasti věcné působnosti resortu. Dalším významným krokem bylo v roce 2001 zřízení poradního orgánu vlády Rady vlády pro rovné příležitosti mužů a žen.5 Od července 2002 pracuje Stálá komise Poslanecké sněmovny pro rodinu a rovné příležitosti (Stručná historie, 2007).

2.2. Historický vývoj zaměstnanosti žen Zaměstnanost žen ovlivňuje zásadním způsobem profesní systém, který tvoří osu sociální a třídní struktury dané společnosti. Změny ve struktuře profesí a povolání se potom zákonitě promítají do stratifikačního systému celé společnosti (Čermáková, 2000). Historické studie evropských společností dokládají, že v tradiční zemědělské usedlosti byly mužské a ženské práce rodově diferencovány. Na druhou stranu ale byly tyto práce vzájemně nepostradatelné a komplementární, takže nemohly být ani ty či ony podceňovány. (Možný, 2006). Zaměstnání, jako způsob produkce statků a obživy člověka a jeho rodiny, se vynořilo historicky poměrně nedávno. A jeho víceméně úplné ztotožnění s prací se stanovilo až nějaký čas po průmyslové revoluci. Toto ztotožnění ale zakrývá fakt, že podstatný díl práce se vykonává mimo zaměstnání a převážnou část této práce vykonávají ženy (Možný, 2006). Právě průmyslová revoluce měla velký dopad na rodinu a zejména na postavení žen v ní. Revoluce přinesla oddělení bydliště a pracoviště, hlavní zaměstnání člověka se 5

Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů (dále jen "Rada") je stálým poradním orgánem vlády v oblasti vytváření rovných příležitostí pro ženy a muže. Rada byla zřízena usnesením vlády ČR č. 1033 ze dne 10. října 2001. Rada připravuje návrhy směřující k prosazování a dosažení rovných příležitostí pro ženy a muže. Rada zejména: 1. projednává a doporučuje vládě základní koncepční směry postupu vlády při prosazování rovných příležitostí pro ženy a muže, 2. koordinuje základní směry resortních koncepcí v oblasti rovných příležitostí pro ženy a muže, 3. stanovuje okruh priorit pro projekty resortů na podporu realizace rovných příležitostí pro ženy a muže, 4. identifikuje ve společnosti aktuální problémy v rovných příležitostech pro ženy a muže, 5. hodnotí efektivitu naplňování principu rovnosti žen a mužů (Rada vlády, 2007).

20

již neodehrávalo doma na polích a v hospodářství, jedinec měl své zaměstnání v továrně. Všeobecně se sice pozvedla životní úroveň, ale masy žen se staly závislé na zaměstnání a finanční podpoře svých mužů. V této době také dochází k proměně domácnosti. „Vyvlastnění dovedností při vedení domácnosti šířící se průmyslovou výrobou – začalo to pečením chleba a pokračovalo až po prefabrikovanou večeři z mikrovlnky

- vzalo důstojnost domácím pracím: zůstala jen nepříjemná rutinní

lopota, vykonávaná v osamělosti“ (Možný, 2006, s. 177). Výrobci vyrábějící domácí spotřebiče propagovali myšlenku, že s jejich výrobky se domácí práce vlastně dělá sama. Podpořili tak iluzi, že to už žádná práce není. Oblast ženské zaměstnanosti a ženské pracovní síly je spjata s řadou předsudků a nejasností. Průběh zaměstnanosti byl ovlivňován poskytovanou délkou mateřské dovolené nebo výší finanční podpory v mateřství. Ve vyspělých zemích Evropy prošla zaměstnanost žen během posledních padesáti let různými změnami, přičemž po druhé světové válce měl vývoj ženské zaměstnanosti následující průběh: Po válce ženy odchází do domácností a rodin, vdávají se a zakládají rodiny. Prakticky jsou z pracovního trhu vytlačeny; stát i veřejné mínění tento trend podporuje. V 50. letech, v období politických změn a ekonomického růstu, se ženy opět vrací na pracovní trh, přestože je jim mnoho profesí uzavřeno a musejí se dělit o pracovní úvazky. Stávají se takovou rezervou pracovních sil. Obsazují nízkostatusové pozice v průmyslu a zemědělství. Pro 50. léta je typický obraz zaměstnané ženy dělnice v průmyslu. Během šedesátých let vstupují ženy stále ve větší míře do oblasti administrativy a služeb. „Obraz dělnice ustupuje modelu ženy, který sice za nízkou mzdu, ale zato v komfortnějším prostředí a bez těžké manuální práce má šanci zvýšit svůj status“ (Čermáková, 2000, s.85). V 70. a 80. letech využívají ženy expanze vzdělávacích příležitostí, což přináší novou vzdělanou pracovní sílu. Do práce tak vstupuje během sedmdesátých let generace středně a vysoce vzdělaných žen ve větším podílu než kdy před tím. Ženy se začínají prosazovat na pozicích odpovídajících jejich kvalifikaci. Do rodinného života se to pak promítá v tom, že stoupá podíl manželských svazků, kde muž i žena mají ukončené vysokoškolské vzdělání a objevují se první zkušenosti s déle trvajícím dvoukariérovým

manželstvím.

V osmdesátých

letech

vrcholí

nejvyšší

podíl

zaměstnaných žen v poválečném období, což s sebou přináší i nové okruhy problémů. Politický i sociální kontext se začíná obracet k otázkám sociální nerovnosti a

21

diskriminaci žen, což vedlo ke vzniku řady různých občanských a ženských hnutí a kampaní. Všechny tyto společenské změny v oblasti přístupu k ženské otázce vedly k přijetí různých legislativních úprav rovnoprávného postavení mužů a žen, jak v národním, tak i mezinárodním kontextu. Na počátku sedmdesátých let prožívá svůj velký rozmach feministické hnutí, které položilo důraz na ekonomickou nezávislost žen, prakticky spjatou s jejich zaměstnáním a vlastním příjmem. Feministické hnutí upozornilo také na fakt, že práce v domácnosti, ačkoliv je neplacená, je práce stejně významná a podobně náročná jako práce mužů v zaměstnání (Čermáková, 2000). V 90. letech se ženy ve vyspělých západních demokraciích začaly prosazovat do všech úrovní řízení. Pronikají i do profesí, které jim byly do té doby uzavřeny. Vstupují do oblasti podnikání, vysokých statusových pozic v ekonomice či politice. V této době ovšem dochází i k prvním zkušenostem s nezaměstnaností. Začíná se také objevovat orientace žen na výdělek jako podmínka pro udržení svého životního standardu nebo standardu rodiny. Všechny tyto trendy proměnily ženskou pracovní sílu. „Zatímco na začátku (v roce 1948) dominuje manuální pracovnice (rolnice a dělnice), dnes převažuje česká pracující žena v terciéru a ve službách a poskytuje velmi pestrý obraz různých profesních zařazení“ (Čermáková, 2000, s. 86).

2.2.1. Zaměstnanost žen v českých zemích Průběh zaměstnanosti v zemích vyspělé západní Evropy se samozřejmě velmi odlišoval od podmínek a charakteru vývoje zaměstnanosti žen u nás. Hlavní diferenciace od evropských trendů byla zejména v těchto rysech (Čermáková, 2000, s.83): •

legislativa a právní normy

•

přístup k významu ženské práce

•

odlišná struktura a dělba práce

•

odlišné pojetí pracovních a rodinných rolí

•

nepsané vzorce chování a jednání

•

aktivita či pasivita žen v úsilí o rovné příležitosti na trhu práce

•

časový průběh změn.

22

Roku 1948 v českých zemích proběhl revoluční převrat, který nás odřízl od západních společností. Přestože se nesl ve jménu rovnosti a osvobození, byl silně nepřátelský k rodině. „Rodinná soudržnost představuje pro kolektivní obětavost nebezpečnou konkurenční loajalitu“ (Možný, 2006, s.180). Během padesátých let byla česká společnost připravována na možnost nové války, proto se rozšiřoval zbrojní průmysl, stupňovala se totální mobilizace celé populace. Ženám bylo zaměstnání předloženo jako možnost dosažení rovnosti, jako cesta k jejich emancipaci. Přispívala k tomu jednak rovná účast v placeném zaměstnání, ale i program výstavby sítě školek a jeslí, které přijímaly dítě od tří měsíců a nabízely i celotýdenní péči. To, aby se ženy vracely co nejdříve po mateřské dovolené zpět na trh práce, podporovala i vědecká oblast. Podle medicíny bylo sušené mléko shledáno zdravější než mléko mateřské. Psychologové tvrdili, že dětský kolektiv v jeslích stimuluje rozvoj dítěte lépe než péče v rodině (Možný, 2006). Ženy tak byly postupně masově vtaženy na trh práce. Ovšem jeho segregace na základě pohlaví byla značná, objevovala se téměř všude, v odvětvích zaměstnání, profesích i platech. Ženy zaujímaly většinou podřízené a nenáročné pracovní profese, aby stačily zajistit časově náročnou práci v domácnosti a péči o své děti. „Značné zatížení žen neplacenou prací v domácnosti a zaměstnáním současně vedlo ke kumulaci porodů dětí do nízkého věku žen v kratších intervalech po sobě tak, aby děti tolik celkově neztěžovaly ženám možnost pracovní participace“ (Sirovátka, 2003, s. 42). Placená práce žen byla ekonomickou nutností, protože jeden pracovní příjem v rodině nestačil k zajištění základních životních potřeb rodiny. Po několika letech se začala vládní politika v otázkách zaměstnanosti žen obracet, protože se ukázaly ekonomické problémy, které totální mobilizace ženské pracovní síly přinášela. Onemocnělo-li malé dítě, zůstala s ním matka doma, a tím pádem chyběla mnohokrát v zaměstnání. Najednou tak byly náklady na jedno místo pro dítě v jeslích vyšší než nadhodnota práce zaměstnané ženy a stát musel shledat, že na krátkou mateřskou dovolenou a malé děti v jeslích těžce doplácí. Tato situace ale nemohla být vyřešena tak, že se matky jednoduše vrátí zpět do domácností, protože mzdy mužů byly sníženy natolik, že základní životní úroveň udržela jen rodina, kde byly zaměstnáni oba, muž i žena (Možný, 2006). Od poloviny šedesátých let se začíná hledat kompromis, začíná se prodlužovat mateřská dovolená. Objevuje se opět názor, že malé dítě potřebuje matku.

23

2.2.2. Postoje k zaměstnanosti vdaných žen Odborné disciplíny, sociologie, medicína i pedagogika dávaly v otázkách zaměstnanosti ženy-matky a v problému slučitelnosti mateřské a zaměstnanecké role po celou druhou polovinu minulého století odlišné odpovědi. Jinak odpovídaly v padesátých letech a jinak od počátku sedmdesátých let minulého století, přičemž vliv hrál i kontext společností, zda šlo o západní či komunistickou východní Evropu. Už v první polovině minulého století byly formulovány tři postoje k zaměstnanosti vdaných žen. Dodnes vyčerpávají možná východiska k posuzování této oblasti (Možný, 2006). Konzervativní stanovisko vychází ze zásady, že vdané ženy nemají pracovat, obzvláště ne matky. Podle vyhraněně konzervativního postoje nemá žádná žena pracovat mimo svoji domácnost, nemá tedy být zaměstnána. Pro rodinu je typická rozdílná výchova pro dcery a pro syny. Dcery mají pomáhat své matce, učí se postarat o domácnost, dokud se neprovdají. Poté se stanou samy matkami a začnou se věnovat domácnosti své vlastní. Synové mají naopak svoji rodnou domácnost opustit, vyrazit do světa, získat zaměstnání. Založit rodinu si mají, až jakmile dokáží uživit nejen sami sebe, ale i svoji ženu a případné děti. Muž je brán jako živitel rodiny. Toto stanovisko bylo zatlačeno mimo veřejný diskurs v druhé polovině minulého století. Dnes prakticky nemá žádný vliv. Neokonzervativní stanovisko považuje za samozřejmou jen práci bezdětných žen. Předpokládá, že žena získá kvalifikaci v nějakém zaměstnání, to poté vykonává i když se vdá, dokud se nestane matkou. Zaměstnání opouští, jakmile přijdou děti. Až děti dorůstají a nepotřebují již tolik její péči, vrací se zpět do zaměstnání. V sociologii byl tento postoj rozpracováván v polovině padesátých let minulého století v teorii „třífázového modelu“ ženského životního cyklu (Možný, 2006). Dodnes tento model neztratil svoji praktickou užitečnost. Egalitární přístup poukazuje na to, třífázový model způsobuje devalvaci ženské kvalifikace v době, kdy žena pečuje o děti. „Zejména pokud je mateřská fáze delší, žena kvalifikovanější a rozvoj jejího zaměstnání dynamičtější, ztratí výpadkem z profese kontakt s jeho dynamikou a je de facto odsouzena k méně kvalifikované práci v oboru, pokud z něho úplně nevypadne“ (Možný, 2006, s. 179). Tento přístup vychází z rovnosti životních šancí.

24

2.2.3. Vítězství nekonzervativního postoje V posledním půlstoletí se v celé Evropě postupně vyvinul model dvoupříjmové rodiny. Tuto rodinu tvoří pár, kde oba vykonávají nekariérové povolání. „Všeobecný vzestup zaměstnanosti žen transformoval postupně stále větší podíl rodin do tohoto typu: zaměstnání obou partnerů je v rodině zdrojem příjmu a garancí životní úrovně, není ale nutně po oba trvale primárním zdrojem osobní identity“ (Možný, 2006, s.187). Období péče o malé dítě překlenuje mateřská dovolená, po ní se matky vrací dříve či později ke svému zaměstnání. Začal převládat třífázový model, protože zaměstnání žen, i žen-matek, se stalo samozřejmostí. Ženy tak pracovaly před mateřstvím, poté zůstaly s malými dětmi většinou doma a až děti odrostly, vrátily se zpět na trh práce. Doma ovšem nezůstávaly tak dlouho, jak bylo obvyklé v minulé generaci. Stále více matek nacházelo způsob, jak smířit mateřství se zaměstnaností, protože si začaly považovat velmi své kvalifikace a nechtěly ji promarnit. Dbaly na to, aby mateřská dovolená nepřispěla k jejich dekvalifikaci. Na jednu stranu se zdůrazňuje, že mateřská péče je důležitá, ale od určitého věku dítěte se nevylučuje se zaměstnáním, udrží-li si matka s dítětem vřelý vztah. Trvale otevřenou a diskutovanou otázkou však zůstává, na jak dlouho musí být matka s dítětem doma, aby je to nepoškodilo. A od jakého věku a do jaké míry je nahraditelná jinou osobou.

2.2.4. Současný stav: diferenciace rodinných modelů Jak rostl počet kvalifikovaných žen, zrychloval se cyklus výroby nových technologií a neobnovované dovednosti rychleji zastarávaly, ztrácelo neokonzervativní stanovisko své stoupence a začal se prosazovat postoj egalitární. Změna postojů procházela vývojem od konzervativního přes neokonzervativní k egalitárnímu. Neprobíhala však ve všech kulturních společnostech souběžně a neprobíhala stejně ani v jedné společnosti v jejích různých sociálních vrstvách. Nelze ani jednoduše říci, že nakonec egalitární model zvítězil (Možný, 2006). Další vývoj zaměstnanosti žen je charakteristický hledáním slučitelnosti mateřství a zaměstnání a vede k diferenciaci životních drah a hledání různých řešení. Lidé se rozhodují rozdílně podle svých přirozených preferencí. Ženy, pro které je důležité jejich povolání a kariéra, se stále častěji rozhodují pro bezdětnost. Prakticky ve všech společnostech došlo k výraznému poklesu porodnosti, což lze považovat jako

25

výsledek hledání a zkoumání různých modelů a diferenciace strategií mladých párů. Prosazuje se názor, který formulovala například Mia Kellmer Pringleová už na počátku sedmdesátých let minulého století. „Ženy by se měly vymknout z dvojitého tlaku provdat se a mít děti a zároveň cítit, že ‚promarňují své vzdělání’ či se jinak ,nerealizují’, když se věnují celodenní péči o dítě. V minulosti byla rodina ženským údělem, dnes může být její volbou. Jenom ty, které se chtějí věnovat několik let svého života tomuto poslání, by o něm měly vážně uvažovat; pokud se pro ně rozhodnou, mělo by se jim dostat uznání za to, že se ujaly jednoho z nejvýznamnějších úkolů pro budoucnost (Možný, 2006, s.192).“ Politickou podporou této volby se stává diskuze o „mateřském platu“, která probíhá v osmdesátých letech v evropských zemích jako součást diskuze o dalším vývoji sociální solidarity. Rozvažovalo se i jiném způsobu zastoupení matky v domácnosti někým jiným. Ve Švédsku se objevuje v sedmdesátých letech idea, že by péči mohl převzít otec. Tím pádem by se rozložilo opatrování dětí mezi oba rodiče a ženě by se umožnil návrat do zaměstnání. Skandinávský model klade důraz na nahrazení mateřské dávky na dávky rodičovské, které může pobírat i otec. U nás došlo ke změně mateřské dovolené na rodičovskou dovolenou v roce 2001. Ovšem vesměs ji stále pobírají ženy. Protože otců čerpajících rodičovskou dovolenou, zatímco jejich žena chodí do zaměstnání, je u nás necelé jedno procento (Možný, 2006). Diskutovalo se i nad návrhem, aby stejně jako péči o děti bylo možné sdílet i místo v zaměstnání. Pokud má pár stejnou kvalifikaci, aby existovala možnost vystřídat se a vybrat si, kdo z dvojice bude právě chodit do zaměstnání. Možný uvádí příklad: jsou-li oba partneři učitelé matematiky, učí v určité třídě spolu jako manželé. Je pouze na jejich rozhodnutí, kdo z nich půjde do práce, do které hodiny či který den (Možný, 2006). Tento návrh se nepodařilo na rozdíl od rodičovských dávek legislativně zakotvit. „Jak ovšem začínal mít sociální stát i v těch nejbohatších zemích hloub a hloub do kapsy, naděje na institucionální řešení slábla“ (Možný, 2006, s. 193). Zvyšoval se podíl lidí v důchodovém věku, rostla nezaměstnanost, takže ani ti, co zůstávali zaměstnaní, nestačili pokrýt náklady na přerozdělování. Dnešní doba plná konkurence v podnikání, soutěže a tlaku na výkon v zaměstnání přivádí k opakovanému uznání výhod konzervativního modelu. Ženy, které si berou muže usilujícího o kariéru, počítají také s tím, že mu budou po řadu let pouze vytvářet poklidné rodinné zázemí. Budou svého partnera podporovat, aby byl 26

vrcholně a úspěšně profesionálně angažován. A svoji seberealizaci nachází při výchově dětí. Nové možnosti řešení slaďování rodiny a zaměstnání se objevují díky vzrůstajícímu podílu práce v netradičním prostředí, díky nabídce pružné pracovní doby, práce doma u počítače díky síťovému připojení na internet nebo práce na částečný úvazek. Obecně lze pozorovat, že rodinný cyklus ztratil svoji stereotypnost a rozhodnutí se stávají velmi individuální. Závisí na ženě, zda obětuje svoji profesi a kvalifikaci potřebám dětí, na muži, zda se hodlá podílet na rodinném životě či se bude orientovat pouze na budování svého profesního života. Individuální rozhodnutí se projevují i ve zvyšování průměrného věku prvorodiček. Ženy odkládají narození svého prvního dítěte, stále více žen si mateřství dovoluje až poté, co se získaly určité místo ve své profesi a dosáhly plánovaného úspěchu. „Historický pohled na zaměstnanost má i generační aspekt. Každá nová generace zaměstnaných žen se nějakým způsobem odlišila od generace svých matek“ (Čermáková, 2000, s. 88). Sociální čas běží rychle, ženy během let zlepšily svou vzdělanostní strukturu či kvalifikaci. Přizpůsobily pracovní prostor svým požadavkům, vymanily se téměř z patriarchálních rodinných struktur. Dnes již nikdo nepochybuje o kompetenci zaměstnané matky v rodině. Historicky nejdéle ženám trvalo najít optimální model zaměstnané matky malých dětí (Čermáková, 2000).

2.3. Faktory ovlivňující zaměstna(tel)nost žen Na schopnost ženy najít si zaměstnání se podílí celá řada faktorů. Vliv má věk ženy, její nejvyšší dosažené vzdělání, její etnická příslušnost, ale i současná rodinná situace. Do uvažování vstupují i statistiky průměrné míry nezaměstnanosti v regionu. Faktory, které ovlivňují ženy při vstupu na pracovní trh, lze klasifikovat asi takto (Valentová, 2006): 1. strukturální charakteristiky – vliv sociální politiky státu: Každý stát má svůj systém, který určuje to, jak jedinci slučují rodinný a profesní život. Tyto systémy korespondují s klasifikací sociálního státu Espinga – Andersena a Ferrery6. K těmto faktorům se řadí například sociální dávky, úlevy na daních, výše

6

Esping – Andersen:

27

rodičovského příspěvku. Podstatná je i situace na pracovním trhu, rovnováha pracovní nabídky a poptávky po ženské pracovní síle, podíl flexibilních forem zaměstnání (částečné úvazky, pružná pracovní doba7, sdílení místa aj.). Rovněž sem spadá nabídka a dostupnost státních zařízení, která zajišťují péči o děti. 2. společenské

charakteristiky

–

obecný

vliv

společenských

a

genderových norem Tento model se nazývá tzv. familiarismus, jde o hodnotový systém vyznávající tradiční dělbu práce mezi mužem a ženou. Muži jsou považováni za živitele rodin, vydělávají na finanční zabezpečení rodiny, o kterou v domácnosti pečuje žena. 3. rodinné charakteristiky Přístup ženy – matky na pracovní trh je významně ovlivněn také jejím rodinným zázemím a náboženskými a kulturními hodnotami, které jsou v rodině vyznávány. S tím souvisí skutečná dělba práce v domácnosti, počet dětí v rodině, péče o děti, délka rodičovské dovolené. Vliv hraje i to, zda se jedná o matku samoživitelku nebo matku žijící s partnerem. 4. individuální charakteristiky Vliv vzdělání, dosavadní praxe, pohlaví a sociálního původu.

Liberální model = systém s nerozvinutými univerzálními dávkami a sociálně pojistnými plány, sociální opatření založená na testování příjmu, sociální pomoc je orientována na sociálně nejslabší vrstvy. (VB) Korporativistický = orientace na rodinu a zachování její tradiční struktury, roli hraje pravidlo subsidiarity (pouze pokud rodina nezvládá pomoc svým členům nastupuje stát aj. instituce), sociální práva závisí na zaměstnaneckém statusu a výši příjmu. Velká generová segregace na trhu práce. (Rakousko, Německo, FR, IT) Sociálně-demokratický (skandinávský) = vysoká míra univerzalizmu, demodifikace (velkorysá opatření sociálního státu umožňují neparticipovat na trhu práce), propagace rovného přístupu k vysokému životnímu standardu založenému na principu solidarity a nezávislosti (Švédsko, Finsko, Dánsko) M. Ferrera přidává tzv. jižní (jihoevropský) model = fragment korporativistických sociálních opatření, plošně poskytovaná zdravotní péče, omezená kontrola státu nad sociálními opatřeními, podílí se státní i privátní sektor v rámci sociálního státu, klientelismus a významná role rodiny. (Itálie, Španělsko, Řecko, Portugalsko) (Valentová, 2006, s. 4) 7 „Pružnou pracovní dobou může zaměstnavatel zavést v zájmu lepšího využívání pracovní doby a zvýšení efektivnosti práce a v zájmu lepšího zabezpečení potřeb zaměstnanců.Pružná pracovní doba umožňuje zaměstnancům zbavovat se různých problémů (osobní starosti s péčí o děti, dojíždění do zaměstnání apod.) a naproti tomu zaměstnavatelům dovoluje snižovat administrativní náročnost, omezovat placené překážky v práci aj.“ (Martinková, 2005, s.24).

28

2.4. Současný stav na trhu práce Současný stav na trhu práce8 dokládá rozdíly mezi mužskou a ženskou zaměstnaností. „Pro Českou republiku je charakteristická výrazná segregace ženské a mužské pracovní síly podle hospodářských odvětví (činností); ženská pracovní síla na jedné straně a mužská na druhé straně se soustředí do určitých ekonomických segmentů; tato odvětvová koncentrace pracovní síly ovlivňuje i mzdové úrovně a vztahy“ (Fischlová, 2007, s. 4). Na genderové rozmístění pracovní síly do odvětví a mzdové poměry působí v ČR celý komplex souvislostí a vazeb, které se navzájem prolínají. Mezi ně patří historické faktory, požadavky na pracovní sílu a tržní konjunktura odvětví (Fischlová, 2007). Jednou ze základních charakteristik současného českého trhu je vysoká míra ekonomické aktivity žen (2005: ženy 50,6%, muži 68,7%) a jejich nerovné postavení ve srovnání s muži. Ekonomická aktivita mužů je ve všech věkových skupinách vyšší než u žen. Mezi ekonomicky aktivní obyvatelstvo (zaměstnané a nezaměstnané osoby) patří přibližně polovina obyvatel České republiky. Celkové počty ekonomicky aktivních se v posledních 10 letech výrazněji neměnily, a to ani odděleně u žen a mužů. V roce 2005 bylo celkem 2 892,2 tisíc ekonomicky aktivních mužů a 2 282 tisíc ekonomicky aktivních žen. U žen i mužů poklesly od roku 1993 míry ekonomické aktivity zejména u mladších ročníků, nejvíce ve skupině 15-19 let.9 Zatímco u mužů jsou míry ekonomické aktivity až do věkové skupiny 45-49 let vždy o trochu nižší než v odpovídajících věkových skupinách roce 1993, u žen došlo k mírnému nárůstu ve skupině 25-29 let a k výraznějšímu poklesu ve skupině 30-34 let, což je ovlivněno zvyšujícím se věkem matek na mateřských a rodičovských dovolených.

8

Data pocházejí z analýzy dat z publikace Zaostřeno na ženy a muže za rok 2006, kapitola 4 Práce a mzdy (Život žen a mužů, 2007). 9

U žen z 33,1 % v roce 1993 na 7,6 % v roce 2005, u mužů z 37,9 % v roce 1993 na 10,1 % v roce 2005 (Život žen a mužů, 2007).

29

Trend růstu je zaznamenán naopak ve věkových kategoriích 50-54 a 55-59 let. Ženy ve věkové skupině 50-54 let se mírou ekonomické aktivity přiblížily mužům. Nejvýraznější nárůst míry ekonomické aktivity nastal u obou pohlaví ve skupině 55-59 let, kde se u žen v důsledku zvyšování věku odchodu do penze téměř zdvojnásobila a u mužů stoupla ve stejném období ze 71,1 % na 82,8 %. Zatímco u mužů před třicátým rokem věku míra ekonomické aktivity roste a po třicítce dosahuje vrcholu, u žen je ovlivněna mateřstvím a rodičovskou dovolenou. Ačkoli po dvacátém roce věku ekonomicky aktivních žen přibývá, s blížícím se pětadvacátým rokem věku nastává výrazněji pomalejší růst ve srovnání s muži a ženy dosahují největší míry ekonomické aktivity až po 40. roce. Podle postavení v zaměstnání je téměř 90% zaměstnaných žen mezi zaměstnankyněmi, zaměstnavatelky ani pracující na vlastní účet dohromady netvoří ani 10 % žen v civilním sektoru. Muži se v postavení v zaměstnání odlišují od žen především výraznějším podílem podnikajících (15 % pracujících na vlastní účet a 5,1 % zaměstnavatelů). Zaměstnaní muži a zaměstnané ženy nejsou rovnoměrně rozděleni podle odvětví Odvětvími činností s nejvyššími počty pracovníků jsou pro ženy i muže zpracovatelský průmysl a obchod, opravy. Pořadí dalších odvětví podle počtu pracovníků je odlišné: ženy jsou výrazně zastoupeny ve zdravotnictví, vzdělávání a veřejné správě, zatímco muži v dopravě, skladování a spojích, veřejné správě a činnostech v oblasti nemovitostí a pronájmu. Odlišnosti ženské a mužské zaměstnanosti se nevyskytují pouze v odvětvích, také podle vykonávaných zaměstnání lze najít rozdíly, které svědčí o segregaci podle pohlaví na trhu práce. Typicky feminizovanou třídou jsou nižší administrativní pracovníci (úředníci), výraznou početní převahu mají ženy také ve službách a obchodě. Převaha žen mezi pomocnými a nekvalifikovanými profesemi je způsobena nižší kvalifikační úrovní u žen vyššího věku. Všeobecně známé je vysoké zastoupení žen u zdravotnického a pedagogického personálu. Mírná převaha žen je u vědeckých a duševních pracovníků, mezi něž jsou řazeni též odborní pedagogičtí pracovníci s vysokým zastoupením žen.

30

Nezaměstnanost více zažívají ženy, svědčí o tom i celkové počty nezaměstnaných v roce 2005. Míra nezaměstnanosti byla u žen 9,8 % a 6,5 % u mužů. Od roku 2001 se míra nezaměstnanosti obou pohlaví výrazněji nemění. Ovšem statistiky nezaměstnaných žen je nutné interpretovat s rezervou, jelikož se ženy uchylují k řadě strategií v tvrdých datech nezachycených (např. prodloužení rodičovské dovolené, zůstávání v domácnosti, práce „na černo“). Ženy mají nižší mzdy, obsazují ale jiné úseky na trhu práce. Rozdělení mezd je typickým příkladem, kdy je průměr výrazně zkreslován extrémními hodnotami. Muži sice dosahují vyšších mezd než ženy, ale nelze vyslovit jednoznačný závěr, že by za stejnou práci byli lépe ohodnoceni. Rozdíly přetrvávají v úrovni vzdělání a oborech, které muži i ženy častěji studují. Zaměstnanost a s ní související odměňování se podle pohlaví odlišuje v odvětvích, oborech, v postavení v zaměstnání, v počtu přesčasových hodin. V jednotlivých odvětvích se liší struktura obsazení pracovních míst, muži častěji obsazují vrcholné a nejlépe odměňované pozice. Tento tradiční vzorec je ovlivněn jednak menší ochotou žen obětovat rodinný život realizaci v kariéře, ale také mužským světem vrcholného managementu. Struktura ženské zaměstnanosti je provázána s pracovním trhem, jež je založen na tom, že ženskou pracovní sílu plně akceptuje, přičemž se operuje s těmito parametry (Čermáková, 1997): •

Současná faktická nenahraditelnost žen na trhu práce. Obzvláště v některých oborech a profesích, protože nemáme žádné další rezervy pracovních sil.

•

Dlouhodobý vývoj ženské zaměstnanosti v České republice způsobil, že pracovní systém se adaptoval na určitá specifika ženské pracovní síly. Výhodou ženské pracovní síly je fakt, že pracuje a je ochotna pracovat i za nižší mzdy a rekvalifikovat se.

•

Nové pracovní příležitosti, které se objevují na trhu práce jsou významně vázány na ženskou pracovní sílu – obchod, služby, banky, konzultační a poradenské služby, aj.

31

2.4.1. Problémová skupina na trhu práce Obecně ženy patří mezi problémové skupiny na trhu práce. Podle Haláskové do této skupiny patří: (Halásková, 2001, s. 22): •

osoby bez kvalifikace nebo s nízkou kvalifikací,

•

mladiství, kteří ukončili povinnou školní docházku, a kteří již dále nepokračují v přípravě na povolání,

•

absolventi učilišť, středních škol, vyšších a vysokých škol při svém prvním nástupu do zaměstnání,

•

občasné se změněnou pracovní schopností,

•

ženy a osoby pečující o dítě do 15 let věku nebo o dlouhodobě těžce postiženého člena rodiny,

•

osoby starší 50 let,

•

osoby společensky nepřizpůsobivé,

•

osoby Romské národnosti, osoby, které nemají zájem o práci,

•

osoby dlouhodobě nezaměstnané. Velmi často se ve světě práce setkáváme s častou diskriminací10 žen, které se

vracejí do zaměstnání po době, kdy se výlučně věnovaly výchově svých dětí. Ženy se tak ocitají ve skupině znevýhodněných osob na trhu práce. Znevýhodněna je žena ve skutečnosti hned dvakrát. Jednak proto, že společnost neoceňuje její práci pro rodinu a jednak proto, že nedoceňuje rodičovství ani finančně. Proto nelze v současnosti hovořit o možnosti svobodné volby mezi plnou péčí o děti a zaměstnáním, ale spíš o nutnosti „hrdinského rozhodnutí“ pro mateřství (Oujezdská, 2007). Znevýhodňování těchto žen, a tím i rodin, bývá důvodem, proč se ženy brání těhotenství. Prognózy hovoří o tom, že při současné míře porodnosti bude v roce 2030 10

Diskriminace na základě pohlaví: představuje různé formy znevýhodňování žen a mužů, resp. zamezování přístupu ke společenským zdrojům, možnostem a příležitostem na základě pohlaví bez přihlédnutí k individuálním schopnostem a osobnostnímu potenciálu. Objevuje se ve všech sférách a oblastech lidské činnosti – ekonomické, právní, rodinné, kulturní atd. Typickou formou přímé diskriminace na základě pohlaví je znevýhodňování žen při zaměstnávání, otevřené ponižování a znevažování žen na pracovišti či v rodině. Formy nepřímé diskriminace jsou obtížněji odhalitelné a dokazatelné. Rozumí se tím situace, kdy zákon, politika nebo praxe se jeví jako neutrální, ale ve výsledku mají negativní dopad na jedno nebo druhé pohlaví. Pojem diskriminace na základě pohlaví je v zásadě totožný s pojmem diskriminace na základě genderu, bez ohledu na významové odlišnosti kategorií gender a pohlaví (Problematika gender, 2007).

32

polovina našeho obyvatelstva starší 48 let a v roce 2050 bude 40 % obyvatelstva starší 60 let. Podle Analýzy demografické situace z roku 2000 bude v roce 2030 tak chybět asi 420 000 osob v produktivním věku na trhu práce (Oujezdska, 2007). Důvodů pro

nezaměstnanost žen

může

být

hned několik. Problém

nezaměstnanosti žen není jen otázka věku a vzdělání, ale jedná se o problém obecný. Žena musí zvládat současně dvě role – roli matky a roli pracovní. Tradičně se předpokládá, že žena bude kombinovat práci s rodinou. Řešení nalézá v práci na zkrácený pracovní úvazek, přijetím méně náročné práce nebo práce, která neodpovídá její kvalifikaci. Na trhu práce existuje prokazatelně diskriminace žen. Svědčí o tom rozdíly v odměňování i míře nezaměstnanosti. Zřetelným jevem je také segregace pohlaví v jednotlivých povoláních. Stále se ve značné míře setkáváme s mužskými a ženskými povoláními a též s rozdílnou úrovní mezd mužů a žen. Segregaci lze vysvětlit právě preferencemi, které jsou jak na straně žen, tak na straně zaměstnavatelů. Ženy mohou dávat přednost povolání s pružnou pracovní dobou, které jim poskytuje více času na péči o dítě nebo zaměstnání, jehož přerušení na dobu potřebnou k péči o dítě nemá vliv na další pracovní kariéru. Ze stejných důvodů mohou zaměstnavatelé při obsazování pracovních míst vyžadujících zkušenosti a plné nasazení dávat přednost mužům. Tato rozhodování jsou ovlivněna kulturními a sociálními hodnotami a rolemi, které tradičně ve společnosti hrají obě pohlaví. Tyto role se v různých společnostech liší a všude se vyvíjejí (Halásková, 2001). Především ženy s malými dětmi patří mezi skupinu, jež je značně znevýhodněna na trhu práce, protože žena po rodičovské dovolené zvažuje při volbě svého vhodného budoucího zaměstnání obzvláště to, zda jí například práce na směny či celodenní pracovní doba nezpůsobí řadu komplikací při zajišťování a organizování rodinného života. Z důvodu péče o domácnost a výchovy dítěte tak odmítá například služební cesty, práce v noci, flexibilní pracovní dobu apod. Zaměstnavateli jsou matky považovány také za osoby s vyšší absencí než muži, většinou jsou to totiž právě ženy, které pečují například o nemocné děti na úkor pracovního nasazení. Tato skutečnost vede velmi často k tomu, že zaměstnavatelé přijmou raději muže, může-li to stejné zaměstnání vykonávat muž či žena (Halásková, 2001). V poslední době ale úroveň dosaženého vzdělání žen roste a péče o domácnost se s rostoucí vzdělaností přesouvá na oba rodiče, což by se mělo projevit ve větším 33

zastoupením žen v některých povoláních a jejich vyšší účastí na řídících funkcích v organizacích než tomu bylo doposud. Pokud tomu tak není, je to pravděpodobně důsledkem diskriminace. Dochází také ke zvyšování počtu domácností, v nichž je pro ženu nutností, aby pracovala z důvodu ekonomického zabezpečení rodiny. Spolu s rostoucí emancipací žen to vede k tomu, že ženy získávají stále více nových zkušeností a dovedností, což by se mělo odrážet v odlišném rozdělení pracovních příležitostí, které se jim nabízí a v jejich vyšší účasti na trhu práce. Segregace v povolání však ustupuje mnohem pomaleji, přičemž v povoláních, kde jsou ženy dominantními, jsou v průměru nižší mzdy. Existuje vžitý názor, že ženy v průměru nabízejí na trhu práce (Halásková, 2001, s. 36): •

nižší úroveň vzdělání v méně požadovaných oborech,

•

nižší úroveň dovedností a praxe vzhledem k přestávkám a přerušení zaměstnání z důvodů těhotenství a péče o děti,

•

v důsledku péče o domácnost i nižší adaptabilitu na pracovní nároky, což v souhrnu vyústí v nižší produktivitu Ženy obecně patří mezi problémové skupiny, kterým je třeba věnovat zvýšenou

pozornost, zejména z důvodu obtížné umístitelnosti na trhu práce a časté ztráty zaměstnání. Rizikem může být i dlouhodobá nezaměstnanost, jež ovlivňuje nejen samotného uchazeče o zaměstnání, ale i jeho rodinu a okolí. Tento ekonomicky a sociálně nežádoucí jev má za následek změnu životní úrovně, sociálního statusu, finanční úpadek, zhoršení zdravotního stavu, ztrátu sociálních kontaktů v důsledku ztráty zaměstnání atd. To vše se prolíná i do fungování rodiny, kde může vypuknout i krize, právě v důsledku finanční ztráty a ztráty autority jedince. U dlouhodobě nezaměstnaného se proměňují sociálních vztahy, ale i navyklý způsob života. V souvislosti s dlouhodobou nezaměstnaností se objevují i patologické jevy (alkoholismus, kriminalita, atd.) a demotivace člověka hledat si nové pracovní místo na trhu práce. Přesto nemají na trhu práce všichni dlouhodobě nezaměstnaní uchazeči o zaměstnání stejné postavení. Někteří z nich mohou mít díky různým handicapům nebo i kumulací více handicapu (například nízká nebo žádná kvalifikace, zdravotní postižení,

34

vysoký nebo naopak příliš nízký věk) zhoršenou možnost uplatnit se na trhu práce (Halásková, 2001).

35

3. Výzkumy vztahující se k rovným příležitostem mužů a žen To, že se jedná o závažné téma, které se řeší i na vědecké půdě, bych chtěla doložit výzkumy, jež se touto problematikou zabývají, případně se jí nějakým způsobem dotýkají. Nejde o výčet všech existujících výzkumů k dané oblasti, pouze o vstupní pohled do problematiky a uvedení nejzajímavějších příkladů. Průzkumy demografického chování, dříve shrnované pod názvem výzkum manželství a rodiny nebo plánované rodičovství, mají u nás dlouholetou tradici. První byl proveden již v roce 1956. Téměř všechny průzkumy v socialistických zemích měly účelové zaměření. Zpravidla probíhaly v době, kdy docházelo ke změnám demografického chování, například v období poklesu počtu narozených dětí, což odporovalo ideologickým představám. Těžiště průzkumů leželo v otázkách o velikosti budoucí rodiny, antikoncepci a používaných metodách, jak bránit nechtěnému početí a názorech k umělému přerušení těhotenství. Zjišťovaly se skutečné situace rodin s dětmi. Příjmová a bytová otázka, zaměstnanost ženy, péče o děti v předškolních a školních zřízeních. Otázky se soustřeďovaly na faktory bránící příznivý populační vývoj, při němž by zůstala zachována rozšířená reprodukce obyvatelstva (v průměru alespoň dvoučlenná rodina). Problematika manželství, rodiny a dětí se v 70. a 80. letech ve výzkumech veřejného mínění neobjevovala. Teprve začátkem 90. let se těmto tématům věnovala větší pozornost, ale přesto se v nich změny reprodukčního chování neobjasňovaly. Často se zjišťovaly názory na postavení rodiny, na hodnotu rodinného života pro člověka a na velikost rodiny. Výjimečně se spojovaly vztahy s probíhajícími změnami demografického chování, které od poloviny 90. let výrazně mění skladbu české populace. Většinou se uvažovalo o postojích celé populace bez zřetele k věku respondentů. Až na výjimky zůstávaly stranou změny přístupu mladých lidí k manželství a rodičovství. Právě tyto důsledky byly a stále jsou vidět na poklesu sňatečnosti a porodnosti. Všechny průzkumy, sondy a ankety přinášely velmi málo informací potřebných pro vysvětlení širších společenských souvislostí. Přesto bylo v posledních letech uskutečněno několik průzkumů, které úzce souvisí s problematikou mladých lidí, manželství a rodičovství. Jde o výsledky obecných průzkumů rodiny, které uskutečnil Sociologický ústav Akademie věd České

36

republiky v letech 1994 a 1996 (Rodina 94, Rodina 96), dále průzkumů Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí: Populační klima 1996 a Formy rodinného života mladé generace 1996. Postoje k rodině jsou obsaženy pravidelně v šetřeních Institutu pro výzkum veřejného mínění. Problematice manželství a rodičovství se věnoval také rodinný modul mezinárodního výzkumu International Sociological Survey Programme (ISSP), který se uskutečnil v České republice pod garancí Sociologického ústavu Akademie věd ČR v roce 1994 a umožnil porovnat postoje našich občanů s názory a stanovisky obyvatel dalších evropských a mimoevropských zemí. Na plánování rodiny a reprodukční zdraví se zaměřoval výzkum s názvem Šetření reprodukce a zdraví žen, který v roce 1993 uskutečnil Český statistický úřad (Fialová aj., 2000). Ve srovnání s údaji demografické statistiky přinášejí výsledky průzkumů tzv. „měkká data“. Nejsou vyjádřením konkrétní reality, nýbrž souborem názorů, představ a plánů zjištěných jednotným standardizovaným způsobem u vybraného vzorku populace. Tím se umožňuje dospět ke značnému zobecnění, jak v rámci jednoho průzkumu, tak i ve srovnatelných průzkumech provedených v různé době a na různých výzkumných pracovištích (Fialová aj., 2000). Výzkum Mládež, děti, rodina v období transformace, realizovaný v roce 2003, byl podporován Ministerstvem školství a mládeže České republiky. Jeho předmětem jsou klíčové problémy současné společnosti v České republice, problémy biologické reprodukce rodiny a problémy sociální reprodukce rodiny. V pozadí nízké fertility jsou změny v individuálních reprodukčních strategiích spojené s proměnami podob konvenční rodiny a změnami v hodnotě dětí v životě člověka. Společnost přináší stále lákavější způsoby života, které se stávají konkurencí k tradiční mateřské či otcovské roli. Řada odborníků díky svým příspěvkům pomáhá objasnit změny chování v českých rodinách. Namátkou vybírám příspěvky, ze kterých čerpám sama ve své diplomové práci. Tomáš Sirovátka se ve své práci zabývá Rodinným chováním a rodinnou politikou v České republice. Zamýšlí se nad změnami, k nimž došlo v demografickém chování v České republice a hledá implikace státní politiky pro rodinné chování. Věra Kuchařová se ve svém příspěvku nazvaném Některé obsahové změny postojů k manželství a rodičovství zaměřila na fakt rapidního poklesu porodnosti a sňatečnosti v druhé polovině 90.let dvacátého století v souvislosti s podmínkami založení rodiny. Zabývá se také hodnotou mateřství a rodičovství v populaci České republiky. Marcel Tomášek se věnuje problematice Singles: ve světle měnících se

37

typologií a definic. Iva Šmídová se ve stati Matkové soustředila na nové muže, ochotné přebírat v rodinném životě role považované za doménu žen. Podle výsledků vyplývá, že „demografické a rodinné chování je ovlivněno pohybem v hodnotových orientacích mladé generace v souvislosti s rozšířením dalších možností životního naplnění, ale je to i důsledkem jiných okolností ovlivňující životní volby: jsou to především obtíže sladit zaměstnání a péči o děti“ (Sirovátka, 2003, s. 57). Mladí lidé chtějí mít děti, dokonce více dětí než aktuálně mají. Dítě ovšem znamená značnou oběť v omezených příležitostech na trhu práce pro ženy-matky. Mít dítě také znamená pokles spotřebních příležitostí, menší příležitost k získání bydlení, obtížné pracovní starty. Na druhou stranu se v České republice vyskytují velmi malé možnosti usnadnění rodinám péče o dětí, například v podobě zkrácených pracovních úvazků. Zatím se zde také příliš neuplatňuje model péče o děti sdílené oběma rodiči a v podstatě přetrvává tradiční model dělby práce v rodině. Ani sociální politika zatím neformulovala přístupy, které by vycházely z potřeby koordinace aspirací členů rodiny v oblasti pracovního uplatnění s jejich rodinnými plány. Řeší se pouze akutní krátkodobé požadavky vycházející z potřeby kompenzovat příjmy skupin ohrožených chudobou. V sociální politice je stále reprodukován model „přerušené kariéry“, postavený na tradičním modelu rodiny, který nebere v potaz změněnou situaci a preference mladé generace. Rodiny pak přijímají strategie odkladu dětí a minimalizace počtu dětí (Sirovátka, 2003). Podle výsledků Kuchařové lze konstatovat, že postavení rodiny se v hodnotovém žebříčku v podstatě nemění. Mění se však obsah této hodnoty, tzn. představy o způsobech uzavírání manželství a zakládání rodiny, o časování těchto kroků v rámci individuálních životních drah. Rodina již tolik není v centru životních aspirací, což se v reálném chování projevuje ve snižování počtu dětí, zvyšováním věku snoubenců a rodičů prvorozených dětí. Další studií, ze které lze k danému tématu čerpat poznatky, je analýza české rodiny, pro jejíž podklady byly použity data z reprezentativního výzkumu s názvem Rodina 1994 – sociologický výzkum sociálních podmínek české rodiny, který realizoval Sociologický ústav AV ČR. Marie Čermáková výsledky shrnuje v textu s názvem: Rodina a měnící se gender role – sociální analýza české rodiny. Podle výsledků vyplývá, že muži i ženy pokládají za samozřejmé, že do rodinného rozpočtu přispívají oba partneři. V naprosté většině českých rodin je žena spoluživitelkou, což se

38

odráží i v genderových rolích, protože ve většině rodin rozhodují muži a ženy o rodinném rozpočtu společně. Pokud rozhoduje pouze jeden z partnerů, je to častěji žena. Současná dělba domácích prací uvnitř rodiny se stále podobá tradičnímu modelu, kdy jsou muži do domácích prací vtaženi velmi málo a nenesou odpovědnost za chod rodiny. Zajímavé zjištění je, že se ženy na své sociální role často dívají mužskou optikou. „Přijímají dominantní většinový názor na funkci rodiny v životě ženy. Své reprodukční schopnosti považují za překážku toho, aby mohly zaujmout tytéž pozice ve společnosti, které zaujímají muži“ (Čermáková, 1997, s. 73). O ženě se předpokládá, že obstojí v práci a přitom zvládne domácnost, rodinu a péči o děti. Zatímco o mužích se předpokládá, že nezastanou rodinný provoz. Stávající modely rodinného chování se mění velmi opatrně, neboť jsou podmíněny setrvačností stereotypů genderových rolí, které společnost akceptovala v průběhu historického vývoje (Čermáková, 1997). Další výzkum zabývající se postoji k rodině, manželství, nesezdanému soužití a otázkou hodnoty rodiny je Rodina 2001, jehož autorem je Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, STEM. Cílem bylo také zmapovat oblast chování – výchova dětí, náklady na výchovu dětí, dělba rolí v rodině, soužití generací, hospodaření domácností. Velmi podobnou tématikou se zabývá i výzkum Mladá generace 1997

11

a

Mladá generace 2002.12 Podle výsledků vyplývá, že dítě a rodičovství nepřestávají být vysoce uznávanou hodnotou, ale obtížněji se hledají cesty jejího naplnění. Obzvláště chtějí-li mladí lidé dosáhnout současně dalších žádoucích životních cílů, pro něž jsou v současnosti širší příležitosti, než tomu bývalo dříve. „Výzkumy ukázaly dva krajní typy motivace snižování zájmu o rození dětí. U hůře sociálně situovaných párů jsou důležité spíše ekonomické důvody snížení porodnosti (růst nákladů na děti, menší jistota zaměstnání při růstu nezaměstnanosti, snížená možnost podpory ze strany rodičů, aj.). U vzdělanějších a lépe situovaných mladých rodin lze považovat za rozhodující změny životního stylu a životních drah mladé generace podle módních vzorů a dostupných možností“ (Tuček a kol., 2003, 48). Prodlužuje se délka studia, 11

Mladá generace 1997 (MG97): autoři jsou Sociologický ústav AV ČR, pod vedením RNDr. Fialové, STEM. Stručná charakteristika výzkumu: rodinné a reprodukční chování mladých doposud svobodných lidí, postoje k manželství a rodičovství, objasnění vnějších podmínek, za kterých se mladí lidé rozhodují o uzavření manželství a narození dítěte, plány mladé generace týkající se demografického chování. 12

Mladá generace 2002 (MG02): Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. Stručná charakteristika výzkumu: Záměrem je částečně navázat na výzkumy uskutečněné v 2.polovině 90.let. Cílem výzkumu je zasadit rodinné události do kontextu dalších životních událostí.

39

klesá bezprostřední závislost na rodičích, profesní kariéra se stává dostupnější, ženy jsou vzdělanější a také proto samostatnější. Rodičovským plánům konkurují jiné alternativy seberealizace, které nabízí moderní společnost. V neposlední řadě je vidět i vliv měnících se hodnotových orientací. Rodičovství je hodnotou konfrontovanou s úsilím o dosažení úspěchu a společenského postavení, uplatnění individuálních schopností a vzdělání, dosažení kvality života. V České republice se touto tématikou rovných příležitostí zabývá Český statistický úřad. ČSÚ zprovoznil na svých webových stránkách webovou prezentaci genderové statistiky. Na jednom místě jsou tak shromážděna data, krátké komentáře, koncepce genderové statistiky i odkazy na publikace, které ČSÚ v této oblasti vydává. V prezentaci je možné nalézt i odkazy na hlavní publikace genderové statistiky, které vydává ČSÚ nejčastěji společně s Ministerstvem práce a sociálních věcí. Jedná se o česko-anglickou datovou publikaci Zaostřeno na ženy a muže, která vychází pravidelně již od roku 2000 a také brožurku pro širokou veřejnost Ženy a muži v datech (v české a anglické verzi), kterou ČSÚ společně s MPSV vydal naposledy v roce 2005. V roce 2007 poprvé vydali souhrnnou analýzu dat z datové publikace Zaostřeno na ženy a muže s názvem Život žen a mužů. Jedná se o první publikaci, která je obsahově velmi široce zaměřena a snaží se analyticky zmapovat celou oblast zajímavou z hlediska rovných příležitostí žen a mužů. Přináší poznatky z oblasti demografie, rodin a domácností, zdraví, vzdělávání, trhu práce, sociálního zabezpečení, soudnictví a kriminality, veřejného života a rozhodování, a také z oblasti vědy a informační společnosti. K genderové problematice na trhu práce se vztahuje i práce Drahomíry Fischlové: Analýza rozdílu pracovních příjmů mužů a žen (mzdová diskriminace dle pohlaví). Rozbor rozdílů v úrovni mezd mužů a žen v ČR prokázal, že ženy dosahují oproti mužům všeobecně jak v souhrnu hospodářství, tak v různých průřezech ekonomicky organizačních i pracovně-profesních nižší úroveň odměn za práci. Prokazuje se rozsah souvislostí mezi charakterem práce, historickými determinantami a mzdovou úrovní a pozicí zaměstnanců - mužů a žen v hlavních národohospodářských odvětvích. Rozdíly mezi pracovními příjmy mužů a žen v ČR jsou ovlivněny celou řadu faktorů, které mají jak své objektivní příčiny, tak těmi, které již nejsou platné, ale 40

které se ve společnosti reprodukují (zažité zvyky, normy společnosti). Z doporučení vyplývá, že by praktická politika měla podporovat faktory, které jsou spojeny nejen s trhem práce, spočívající ve zvyšování osobního kapitálu žen – vzděláním, praxí v netradičních povoláních, pomoci zkombinovat zaměstnanost a péči o domácnost prostřednictvím zajištění péče o děti, přizpůsobením pracovní doby aj. (Fischlová, 2007). Na podzim roku roku 2006 vyšla publikace výsledků výzkumů zaměřených na postavení žen a mužů na trhu práce v ČR s názvem Kariéra - rodina - rovné příležitosti. Analýzy byly provedeny v rámci projektu EU EQUAL „Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů“, který koordinuje Gender Studies, o.p.s., a který je spolufinancován Evropským sociálním fondem EU a státním rozpočtem ČR. V první studii Věra Kuchařová obrací svoji pozornost na zjišťování možností rodičů sladit péči o děti s uplatněním v zaměstnání a na případné limity či diskriminaci, které mohou situaci rodičů komplikovat. Zkoumán byl jak pohled matek na danou problematiku, tak i přístup zaměstnavatelů. Ohniskem zájmu bylo především čerpání podpory při ošetřování člena rodiny a uplatňování nároku na mateřskou/rodičovskou dovolenou. Jedná se o základní opatření umožňující rodičům slaďování osobního a profesního života. Jedním z hlavních zjištění je, že možnosti harmonizace rodiny a zaměstnání jsou v ČR využívány méně často než v naprosté většině západních zemí. Spektrum využívaných způsobů flexibilního pracovního uspořádání je užší a obvykle se koncentruje do tří forem: zkrácená pracovní doba, zkrácený pracovní úvazek a pohyblivá pracovní doba. V jejich nabídce obvykle není systém, nejsou součástí vnitropodnikových norem a jejich využití záleží pouze na individuální dohodě. Rozsáhlý výzkum, vedený Doc. Ing. Štěpánem Jurajdou, PhD. a Doc. Ing. Danielem Münichem, PhD., se soustředil na otázky související s identifikací odlišného postavení žen a mužů na trhu práce, především v kontextu analýzy platových rozdílů. Součástí bylo i srovnání s praxí v EU. Jde o ekonomickou analýzu. Poslední text je shrnutím výzkumu vedeného Mgr. Kateřinou Machovcovou z Gender Studies, o.p.s.. Cílem bylo zjistit potřeby personalistů, limitů a možností pro rozvoj rovných příležitostí pro ženy a muže v rámci firemních politik řízení lidských zdrojů.

41

4. Politická podpora zaměstnatelnosti žen „Rozvoj vzdělanosti, vědy a výzkumu i kultury života je mnohem důležitější než optimalizace bezprostřední produkce. Prioritu zde musí mít strukturální změny v technice, modernizace, racionalizace řízení a neposlední řadě i zásadní aktivizace lidských zdrojů. Věda a její rozmanité aplikace mnohem úžeji a bytostně souvisí s rozvojem osobnosti člověka než dřívější jednoduchá rutinní lidská práce. Stále více se ukazuje, že nejefektivnějším způsobem ovlivňování hospodářského růstu i celkové kultury života se stává přímo rozvoj člověka samotného, růst jeho aktivity, schopnosti i tvořivosti“ (Roubíček, 1998). V 90. letech vstoupil do politických debat podnět, jehož cílem bylo propagovat celoživotní učení s prioritním zájmem zlepšit zaměstnatelnost a adaptabilitu jednotlivců se ohledem k vysoké úrovni nezaměstnanosti, která postihla nejvíce právě osoby s nízkou kvalifikací. Potvrdila se tak skutečnost, že vzdělávání v průběhu celého života vede k udržování ekonomické konkurenceschopnosti a zaměstnatelnosti a současně, že je také nejlepší cestou k překonávání sociální exkluze. Zaměstnatelnost je sice výsledkem úspěšného učení, ale možnost sociální začlenění nespočívá výhradně v získání placeného zaměstnání. Přestože stále více lidí zůstává ve vzdělávání déle, dochází zároveň také k stále většímu prohlubování rozdílů mezi těmi, jimž kvalifikace umožňuje pohybovat se na trhu práce, a těmi, jejichž kvalifikace je nedostatečná. Proto se stává základem a prioritou celoživotního učení vysoce kvalitní základní vzdělávání pro všechny, přičemž míra a kvalita dosaženého vzdělání je jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících zaměstnatelnost každého jedince. Nabídka ženské pracovní síly může být definována jako schopnost a motivace žen participovat na trhu práce. Jednou z dimenzí ženské pracovní síly jsou indikátory lidského kapitálu 13. Žijeme v podmínkách velmi rychlého rozvoje informačních i jiných technologií, proto téměř všechny ekonomiky v současnosti procházejí velmi rozsáhlými a strukturálními změnami. Tyto okolnosti představují náročnou výzvu jak pro docílení a udržení zaměstnatelnosti, tak zároveň k posilování žádoucí míry zaměstnanosti. Důležité se stává to, aby příprava na zaměstnání předem počítala se změnami, které mohou jedince během jeho života potkat a ovlivňovat, velmi dobrým příkladem jsou 13

Pojem lidský kapitál je používán ve smyslu zásoby znalostí a dovedností ztělesněných v pracovní síle, jež jsou výsledkem vzdělání a praxe a pracovní sílu zhodnocují (Strategie, 2003).

42

rostoucí nároky zaměstnatelnosti, a zároveň aby další vzdělávání sloužilo jako nástroj udržování a obnovování zaměstnatelnosti. Jako problematické se bude stávat studium orientované na velmi úzké okruhy specializovaných pracovních míst. Jeden ze základních kvalifikačních požadavků se stane dovednost učit se a měnit svůj pracovní profil třeba i vícekrát během pracovní kariéry. Poroste význam kariérního poradenství, protože důležitým prvkem se stane vedení jedince od počátku jeho vzdělávání k tomu, aby sám myslel na svoji budoucí zaměstnatelnost při rozhodování o svém zaměření. Postoj každého člověka k zajištění své vlastní budoucí zaměstnatelnosti a ochota učit se novému a měnit profese bude rozhodující. Žijeme ve světě informací, ve společnosti znalostí a tudíž si nevystačíme během celého našeho života pouze se vzděláním, které získáme ve škole, podobně jako to měly generace předchozí, jimž stačilo těžit ze školního vzdělání prakticky po celou dobu svého ekonomicky aktivního života. Dnešní doba na každého z nás vyvíjí tlak, aby neustále zvyšovat svou kvalifikaci, upevňoval své současné znalosti tak, aby byly neustále aktuální v rychle se měnícím světě a současně neustále získával znalosti, dovednosti a kvalifikace nové. Na pozadí rychle se měnícího světa a technického pokroku se stále více zdůrazňuje potřeba celoživotního učení. Postoj k celoživotnímu učení vystihují i důležité dokumenty, jakým je např. Memorandum o celoživotním učení z roku 2000, které sleduje především linii ekonomickou a politiku zaměstnanosti. Komise a členské státy definovaly princip celoživotního učení jako „cílevědomou neustálou vzdělávací činnost, vykonávanou s cílem zlepšovat znalosti, dovednosti a kompetence.“ (Memorandum, 2000). Memorandum o celoživotním učení zdůrazňuje dva stejně důležité cíle pro celoživotní učení: •

podporovat aktivní občanství a

•

podporovat zaměstnatelnost Zaměstnatelnost je schopnost najít si a udržet zaměstnání, schopnost být

zaměstnán. Jde o souhrn kompetencí v konkrétních oblastech, vědomostí a dovedností dávajících šanci uspět na trhu práce. Zahrnuje i vůli, odolnost, podnikavost a touhu uspět, důvěru ve vlastní schopnosti, vědomí nezbytnosti odpovědných přístupů v zaměstnání.

43

Vědomosti a dovednosti, které se učíme v rodině či ve škole, nám pro celý život nevystačí. Celoživotní učení chápe veškeré učení jako součást nepřerušeného vývoje, jako součást nepřerušené kontinuity "od kolébky do hrobu" (Memorandum, 2000). Základem musí být kvalitní základní vzdělávání pro všechny. V memorandu se rozlišují tři základní kategorie účelové učební činnosti: formální, neformální a informální učení 14

(Memorandum, 2000). Vzdělávání může ovlivňovat šance lidí na to, zda se začlení do společnosti, zda

se jim tam bude se dařit a budou zlepšovat své postavení. Memorandum vymezuje základní dovednosti, které jsou důležité pro aktivní účast ve společnosti znalostí. Tyto dovednosti umožňují člověku nalézt vlastní identitu a stanovit si své životní cíle. Některé z nich jsou zcela nové, například digitální gramotnost, zatímco třeba znalost cizích jazyků se stává pouze důležitější než byla v minulosti. Sociální dovednosti, příkladem může být sebedůvěra či přejímání rizika, nabývají na významu, neboť se očekává, že lidé budou schopni chovat se samostatněji než dříve. Jako všeobecná dovednosti, kterou by měl získat každý, se stává učení se učit a přizpůsobit se změnám. Přičemž dobré ovládání těchto základních dovedností se stává klíčové pro každého, neboť nedostatek těchto dovedností je příčinnou nezaměstnanosti Trh práce požaduje jedince, který se schopen neustále měnit své profily dovedností a kvalifikací. Nestačí už spoléhat pouze na systémy formálního vzdělávání, ale do hry vstupují i neméně významné oblasti neformálního a informálního učení.

14

Formální vzdělávání je definováno institucionalizací, tzn. probíhá zpravidla ve školském zařízení. Jeho výsledkem je pak dosažení určitého stupně vzdělání.

Pro vzdělávání neformální je charakteristické takové získávání znalostí a dovedností, které zvyšují šance na uplatnění na trhu práce, prohloubení nebo získání osobních znalostí a dovedností. Ve většině případů probíhá neformální vzdělávání ve speciálním zařízení k tomu určeném, případně v zařízeních zaměstnavatele. Menší procento případů zahrnuje absolvování kurzů u soukromé osoby. Jedná se o kurzy jazykového vzdělávání, počítačové a řidičské kurzy, rekvalifikace pořádané úřady práce v rámci aktivní politiky zaměstnanosti a podobně. Nejdůležitějším kritériem není tedy vzdělávací instituce jako u předchozího typu, ale přítomnost učitele nebo odborníka, který vzdělávání poskytuje. Nejobtížněji se získávají data z oblasti vzdělávání informálního. Informální vzdělávání představuje jakýkoli druh získávání dovednosti, vědomosti nebo kompetence, který nelze zařadit do předchozích kategorií formálního a neformálního učení. Není zde přítomna osobnost učitele nebo odborníka a účastník tohoto typu vzdělávání nemá možnost zpětné vazby v tom smyslu, že neexistuje žádná okamžitá možnost prověřit a zkontrolovat dosažené výsledky (Memorandum, 2000).

44

Dalším významným dokumentem vyjadřující se k důležitosti vzdělávání je Strategie rozvoje lidských zdrojů pro Českou republiku 2003. 15 Strategie vytváří koncepční klima, které mělo vést k všestrannému zvýšení konkurenceschopnosti českého pracovního potenciálu s těmito základními cíli (Strategie, 2003): 1. Nastolit celoživotní učení jako běžnou praxi. 2. Připravit lidské zdroje16 v ČR na výzvy, které přináší informační a znalostní společnost, globální ekonomika, nezbytnost udržitelného rozvoje a blížící se členství v Evropské unii. 3. Zvýšit mezinárodní konkurenceschopnost české ekonomiky a její přitažlivost pro investory. 4. Zvýšit zaměstnatelnost17 pracovních sil a tím pozitivně ovlivnit zaměstnanost.18 5. Zlepšit využívání omezených zdrojů a mobilizaci nutných prostředků pro vzdělávání a rozvoj lidských zdrojů V tomto smyslu je kvalifikace pojímána jako soustava schopností (vědomostí, dovedností, návyků, zkušeností) potřebných k získání oficiálně potvrzené způsobilosti (většinou uznávané státem) k výkonu určité činnosti (povolání, funkce). 15

Dokument Strategie rozvoje lidských zdrojů v České republice, který přijala vláda svým usnesením č. 210 dne 3.3.2003. Materiál za podpory PHARE zpracoval Národní vzdělávací fond za účasti řady odborníků již v roce 2000. Na popud plenární schůze Rady hospodářské a sociální dohody byl v roce 2003 přepracován jako materiál pro vládu. Byl vypracován i materiál Implementace strategie rozvoje lidských zdrojů a metodika pro krajskou úroveň. Následně svým usnesením 733 jmenovala vláda i vládní radu pro rozvoj lidských zdrojů (Strategie, 2003). 16

Termín rozvoj lidských zdrojů je používán a podle strategie RLZ pojímán v souladu s mezinárodní praxí, která jím rozumí celoživotní vzdělávání a učení (formální i neformální), včetně učení z praxe (informální), orientované zejména na lepší pracovní uplatnění, zvýšení kompetencí a výkonnosti jednotlivců i týmů, a zahrnuje pod tento pojem širokou škálu aktivit, příležitostí a stimulů ve vzdělávací soustavě, v hospodářské praxi, veřejné správě i jiných sektorech. Přesná a vědecky uznávaná definice k dispozici není; termín RLZ se v praxi používá velmi liberálně (Strategie, 2003). 17

„Zaměstnatelnost jako schopnost být zaměstnán. Souhrn kompetencí v konkrétních oblastech, vědomostí a dovedností dávajících šanci uspět na trhu práce. Zahrnuje i vůli spojenou s odolností, podnikavost a touhu uspět, důvěru ve vlastní schopnosti, vědomí nezbytnosti progresivních a odpovědných přístupů v zaměstnání“ (Strategie, 2003, s.4). 18

„Zaměstnanost jako aktivní účast práceschopného obyvatelstva na společenské hospodářské činnosti, přičemž práceschopné obyvatelstvo je obyvatelstvo ve věkovém rozmezí, ve kterém se uskutečňuje ekonomická aktivita. Politika zaměstnanosti je zaměřena na dosažení rovnováhy mezi nabídkou pracovních sil a poptávkou po nich, směřuje k produktivnímu využití zdrojů pracovních sil a k zabezpečení práva občanů na zaměstnání“ (Strategie, 2003, s.4).

45

Kompetence je (Strategie, 2003): •

souhrn pravomocí a odpovědností svěřených určitému pracovnímu místu či orgánu

•

schopnost vykonávat určitou funkci nebo soubor funkcí a dosahovat při tom určité úrovně výkonnosti. Takto chápanou kompetencí je i ochota přijímat rozhodovací riziko, osobní iniciativa, volní vlastnosti, motivovanost atd. Příprava lidí pro společnost znalostí by měla respektovat specifické potřeby

různých skupin podle věku, pohlaví, společenského postavení, místa působení, či fyzické a mentální kondice. Podle Strategie rozvoje lidských zdrojů patří ke specifickým oblastem právě celoživotní učení, vzdělávání dětí a mládeže, terciálního vzdělávání a vědy, také další vzdělávání. Další vzdělávání zahrnuje řadu vzdělávacích aktivit, které doplňují, rozšiřují a aktualizují školní vzdělání v souladu s praktickými potřebami jednotlivců a organizací, kde jsou zaměstnáni. Další vzdělávání je důležitý klíčový nástroj zaměstnatelnosti a adaptability jedinců na pracovním trhu (Strategie, 2003). Operační program Rozvoj lidských zdrojů (OP RLZ) Po vstupu ČR do Evropské unie je možné čerpat granty Evropského sociálního fondu, přičemž základem pro realizaci podpory v oblasti rozvoje lidských zdrojů v České republice na období 2004 – 2006 je právě OP RLZ. Jeho cílem je dosažení vysoké úrovně zaměstnanosti, která je založená na kvalifikované a flexibilní pracovní síle, na integraci sociálně vyloučených skupin obyvatelstva a konkurenceschopnosti podniků. Problematika rozvoje lidských zdrojů spadá do kompetence MPSV a MŠMT. ESF je zejména určen pro boj s nezaměstnaností, proto bylo řídícím orgánem vládou určeno MPSV. MŠMT bylo klíčovým partnerem MPSV při přípravě tohoto dokumentu. Operační program Rozvoj lidských zdrojů vymezuje oblasti na něž EU ve spolupráci s MŠMT poskytuje granty. Pro čerpání pomoci z tohoto grantu platí zásadní pravidlo: bez spolufinancování na české straně nelze čerpat pomoc z EU. Operační program Rozvoj lidských zdrojů vymezuje celkem 4 priority a 10 Opatření, které pokrývají následující oblasti: aktivní politiku zaměstnanosti, integraci specifických skupin ohrožených sociální exkluzí (sociálním vyloučením), rovnost

46

příležitostí pro muže a ženy na trhu práce, rozvoj celoživotního učení a zvýšení adaptability zaměstnanců a zaměstnavatelů na změny ekonomických a technologických podmínek (Co je OP RLZ, 2007). Rozdělení priorit a Opatření v programu OP RLZ zobrazuje Příloha č. 1. Opatření v programu OP RZL jsou zaměřené mimojiné i na skupinu, již tvoří matky s malými dětmi, matky samoživitelky, dlouhodobě nezaměstnané ženy, ženy ohrožené nezaměstnaností, ženy se základním vzděláním nebo bez vzdělání, ženy v předdůchodovém věku. O Operačním programu Rozvoji lidských zdrojů se zmiňuji také proto, že vzdělávací kurz, kterému se budu podrobněji věnovat v praktické části své diplomové práce, je součástí projektu: Podpora uplatnění žen s malými dětmi na trhu práce, jež je spolufinancován právě z Evropského sociálního fondu a OP RLZ.

47

Praktická část 5. Empirický výzkum Druhá část mé práce se věnuje empirického výzkumu19. Nejprve objasním cíl výzkumu a poté se zaměřím na charakteristiku výzkumného vzorku a metodologického postupu, metody výzkumu, prostředí výzkumu.

5.1. Cíl výzkumu Podnětem případové studie byla potřeba poskytnutí zpětné vazby o efektivitě projektu spolufinančním partnerům – Evropskému sociálnímu fondu a státnímu rozpočtu ČR – ale i organizátorům samotným, tedy Centru pro rodinu a sociální péči v Brně. Výzkum lze nazvat „Efektivita Kurzu aktivního rodičovství na podporu zaměstnatelnosti žen“ v rámci projektu „Podpora uplatnění žen s malými dětmi na trhu práce“ realizovaného Centrem pro rodinu a sociální péči. Mým cílem bylo zjistit, jak velký efekt mělo absolvování Kurzu aktivního rodičovství na život účastnic. Základní výzkumná otázka, kterou jsem se rozhodla empiricky zkoumat, zní: Jaká je efektivita Kurzu aktivního rodičovství z pohledu účastnic? Cílem tohoto výzkumu nebylo objektivní posouzení toho, zda tento kurz opravdu zvyšuje šanci žen uplatnit se na trhu práce, nýbrž snaha zjistit názor samotných účastnic na přínos kurzu.

5.2. Metoda výzkumu Ve výzkumném šetření používám kvalitativní techniku sběru dat v podobě individuálního semistrukturovaného rozhovoru. Další použitou výzkumnou technikou bylo pozorování, které rozhovorům předcházelo. Kvalitativní výzkum je nenumerické šetření

a interpretace sociální reality

(Gavora, 2000). „Jde o proces hledání porozumění založený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní, holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje

19

Podle Gavory je výzkum systematický způsob řešení problémů, kterým se rozšiřují hranice vědomostí lidstva. Výzkumem se potvrzují či vyvracejí dosavadní poznatky, anebo se získávají poznatky nové (Gavora, 2002).

48

o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách“ (Hendl, 2005, s.50). Kvalitativní výzkum jsem zvolila proto, že je vhodný pro výzkum týkající se života lidí, jejich příběhů, chování, ale také chodu organizací, společenských hnutí nebo vzájemných vztahů (Strauss, Corbinová, 1999). Kvalitativní výzkum používá induktivní logiku. Na začátku výzkumného procesu je pozorování - sběr dat. Poté pátrání po pravidelnostech v těchto datech, formulace předběžných závěrů, přičemž výstupem mohou být nově formulované hypotézy, nové porozumění nebo nové teorie. V kvalitativním výzkumu se snažíme sesbírat „všechna fakta“ a nalézt struktury a pravidelnosti, které v nich existují (Disman, 2002). Analýza byla prováděna na principu případové studie, která usiluje o prozkoumání

jednoho

případu

prostřednictvím

detailního,

hloubkového

a

mnohazdrojového sběru informací. „V případové studii jde o zachycení složitosti případu, o popis vztahů v jejich celistvosti“ (Hendl, 2005, s.104). Sběr dat Cílem mého pozorování bylo obeznámení se s kurzem, jeho obsahem, bližší poznání účastnic, navázání kontaktů s respondentkami. V kurzu jsem působila jako studentka na praxi, zapojovala jsem se téměř do všech aktivit. K dalšímu sběru dat jsem použila techniku semistrukturovaných rozhovorů. Rozhovory byly nahrány na diktafon, poté doslovně přepisovány a analyzovány. Semistrukturovaný rozhovor je ze strany tazatele volně usměrňován podle předem připraveného návodu. Tím pádem má tazatel větší volnost ve způsobu i pořadí získávání informací, které mu pomohou problém odhalit (Hendl, 2005). Před každým rozhovorem jsem požádala o možnost nahrávání rozhovoru na diktafon a ubezpečila o anonymitě získaných dat. Sestavené schéma otázek k rozhovoru jsem používala pouze jako orientační, během rozhovoru jsem reagovala na odpovědi respondentek a pokládala doplňující otázky. Analýza rozhovorů Pro analýzu rozhovorů jsem použila otevřené kódování a kategorizaci. Kódování představuje operace, při nichž jsou údaje rozebírány, konceptualizovány a

49

opět složeny novými způsoby (Hendl, 2005). Text jako sekvence je rozbit na jednotky a těmto jednotkám jsou přidělena jména (kódy). Otevřené kódování je základní kódovací procedurou. Zahrnuje vytvoření pojmů označujících jednotky textu. Jednotkou textu může být věta, odstavec a myšlenkový celek. Kategorizace je seskupování pojmů příslušných k jednomu jevu. Jednotlivé kategorie jsou dány do souvislostí, vytvoří se příběh, který se následně popisuje ve výsledné zprávě. Schéma otázek k rozhovorům Základní výzkumná otázka, kterou jsem chtěla empiricky zkoumat, zní: Jaká je efektivita Kurzu aktivního rodičovství z pohledu účastnic? Tuto otázku jsem si blíže rozčlenila na dílčí, specifické otázky, na které jsem se chtěla ve svém výzkumu zaměřit. Připravené schéma rozhovoru (viz Příloha č. 2) obsahovalo dotazy vztahující se ke třem specifickým výzkumným otázkám: Jak ženy vnímají rodičovskou dovolenou po absolvování kurzu? Jakým způsobem změnil kurz sebehodnocení účastnic? Jakým způsobem ovlivnil kurz subjektivní vnímání zaměstnatelnosti účastnic? Otázku Jak ženy vnímají rodičovskou dovolenou po absolvování kurzu? jsem zvolila

proto, že základním cílem kurzu je uvědomit si význam mateřské role a

současně využít rodičovství k vlastnímu osobnostnímu růstu. Odpověď na otázku, zda kurz ovlivnil subjektivní vnímání zaměstnatelnosti účastnic jsem zjišťovala z toho důvodu, že Kurz aktivního rodičovství probíhá v rámci projektu „Podpora uplatnění žen s malými dětmi na trhu práce“, na podporu uplatnění matek na trhu práce a prosazování rovných příležitostí. Tyto otázky jsou zvolené proto, aby podaly zprávu o tom, zda kurz splňuje své cíle. Otázku na sebehodnocení jsem doplnila až po absolvování kurzu, během něhož jsem si uvědomila, že kurz přispívá především ke zvyšování sebevědomí účastnic. Respondentky byly dotazovány na způsob získání informací o kurzu, důvody pro přihlášení do kurzu, a vyjadřovaly se k celkovému zhodnocení kurzu (Kde jste se dověděla o Kurzu aktivního rodičovství? Proč jste se přihlásila do tohoto kurzu? Naučila/dozvěděla jste se něco, co jste od kurzu neočekávala? Co se Vám na kurzu líbilo/nelíbilo, co byste změnila?) Tyto volné a otevřené otázky jsem pokládala na začátku rozhovoru. Další otázky byly zaměřené na konkrétní životní situace (Jaké je to být ženou v domácnosti? Jak tuto dobu hodnotíte? Co doma děláte? Máte nějaký čas sama pro

50

sebe? Jaká je Vaše sebedůvěra? Dokázala byste vyjmenovat svoje schopnosti a dovednosti?) a následné zhodnocení vlivu kurzu na vnímání těchto životních situací (Nastala u Vás nějaká změna hodnocení svého pobytu na rodičovské dovolené po absolvování kurzu? Myslíte si, že na Vaše sebehodnocení měl tento kurz vliv? Případně pomohl Vám kurz v ujasnění si cílů, v tom, abyste dokázala své dovednosti lépe pojmenovat a veřejně je prezentovat?). V závěru rozhovoru jsem pokládala otázky týkající se identifikačních údajů, například: věk, rodinný stav, vzdělání. Chtěla bych vysvětlit, proč jsem nepokládala otázky vztahující se k péči o dítě, přestože kurz nese název: Kurz aktivního rodičovství. Kurz nesleduje strategii „vše pro dítě“, ale „vše pro rodiče“. Nevěnuje pozornost psychologickým potřebám dítěte, ale rodiče – včetně jeho budoucího profesního uplatnění. Jinými slovy nemusí jít vždy jen o řešení otázky „Kolik času potřebuje moje dítě strávit se mnou?“, ale „Kolik času já potřebuji být s dítětem“. Cílem je svobodná volba další životní cesty a práce na jejím uskutečnění. Prostřednictvím analýzy jsem výpovědi respondentek roztřídila do kategorií: prožívání doby na rodičovské dovolené; zaměstnatelnost, sebevědomí a kurz. V kapitole nazvané Případová studie se pokusím postupně popsat jejich obsah.

5.3. Prostředí výzkumu Pozorování probíhalo přímo v jednotlivých lekcích, v Kurzu aktivního rodičovství, který probíhal v Brně, v Centru pro rodinu na Josefské 1, v termínu 3.10.– 21.11.2006, každé úterý 8:30–11:30 hod. Individuální rozhovory jsem uskutečnila během měsíce ledna a února roku 2007. Protože respondentkami byly matky na rodičovské dovolené, konaly se rozhovory převážně v jejich domácnostech, za přítomnosti dětí. Dotazování trvalo obvykle jednu hodinu.

5.4. Výzkumný vzorek U kvalitativního výzkumu jde o výběr záměrný. Záměrný výběr je potřebný proto, aby vybrané osoby byly vhodné, tj. aby měly potřebné vědomosti a zkušenosti z daného prostředí (Gavora, 2000). Dopředu nelze říci, kolik bude mít výzkumný vzorek respondentů. Vzorek bývá nasycen, až již data nepřinášejí nic nového. (Hendl, 2005).

51

Výzkumný vzorek v mém výzkumu tvořilo šest žen (pro potřebu dalšího textu je budu nazývat: Hanka, Iveta, Lenka, Lucie, Markéta a Petra) mezi 27 a 33 roky. Čtyři respondentky mají ukončené vysokoškolské vzdělání, zbývající dvě získaly střední odborné vzdělání s maturitou. Pouze jedna žena má tři děti, dvě respondentky mají dvě děti a zbývající tři ženy mají v současné době jedno dítě. V době, kdy probíhaly rozhovory, byly všechny respondentky na rodičovské dovolené nejméně v délce 18 měsíců, nejdéle v délce 6 let. Výzkum je podložen také poznatky z pozorování, neboť jsem se zúčastnila Kurzu aktivního rodičovství. Zde jsem se také blíže seznámila s účastnicemi kurzu. Před koncem kurzu jsem oslovila účastnice s žádostí o poskytnutí rozhovoru. Velkou výhodou jistě bylo to, že jsem se kurzu zúčastnila a aktivně se podílela i na některých činnostech. Respondentky mě tak lépe poznaly. Při rozhovoru jsme tak hovořily o společném zážitku. I když si respondentka nevybavila jména lektorek, názvy lekcí a aktivit, stále měla pocit, že vím, o čem hovoří. Výzkumný vzorek je příliš malý na to, abych ho mohla zobecnit na všechny zúčastněné Kurzu aktivního rodičovství či celou populaci matek na rodičovské dovolené.

52

6. Případová studie – Kurz aktivního rodičovství Díky pozorování a studiu literatury jsem se blíže seznámila s Kurzem aktivního rodičovství, jeho historií, obsahem i cíly. Nejprve bych chtěla stručně uvést projekt, jehož součástí je právě Kurz aktivního rodičovství.

6.1. Projekt: Podpora uplatnění žen s malými dětmi na trhu práce Projekt je financovaný z ESF a Státního rozpočtu ČR, jehož žadatelem se stalo Národní centrum pro rodinu a partnery dalších 8 center pro rodinu. Obsahem projektu je zavedení vzdělávacího programu zaměřeného na nepřerušení profesního růstu během rodičovské fáze, vzdělávání žen motivačními programy, aktivity spojené s pracovním uplatněním cílové skupiny a aktivity zaměřené na odbourávání genderových stereotypů. Projekt svými aktivitami přispívá k posilování aktivního přístupu k vlastní zaměstnanosti jednotlivce a k prosazování rovných příležitostí žen a mužů na trhu práce (Oujezdská, 2007). Tvůrci projektu byli inspirováni skutečností, v níž se ženy vracející se na trh práce

po

rodičovské

dovolené

často

setkávají

se

stereotypním

přístupem

zaměstnavatelů i okolí. Jsou tak demotivovány při hledání pro ně odpovídajícího pracovního

uplatnění.

Matky

po

rodičovské

dovolené

mají

problémy

se

sebehodnocením a nízkou úroveň důvěry ve vlastní schopnosti a dovednosti. Přestože péče o dítě vyžaduje značnou míru flexibility a kreativity, schopnost snášet zátěž, plánovat a organizovat čas, umět komunikovat a vyjednávat atd., tyto ženy vlivem často dlouhodobého pobytu doma nejsou schopny u sebe tyto vlastnosti a schopnosti plně rozeznat, rozvíjet a profesně je využít na trhu práce. Žena také není stimulována dostatečnou nabídkou odpovídajícího vzdělávání v tomto období, rezignuje na budování profesního života a na úroveň vlastní zaměstnatelnosti a dostává se do určité sociální izolace, která bývá nezřídka provázena rizikem chudoby. Při svém návratu na trh práce se v mnohých případech setkává s neporozuměním pro svoji situaci a přístup potenciálních zaměstnavatelů je často diskriminující, protože není založen na principu rovných příležitostí žen a mužů. Skutečnost, že žena má děti, je na trhu práce stereotypně interpretována jako handicap, zaměstnavatelé matku malého dítěte raději nezaměstnají. Z tohoto důvodu tvoří rizikovou skupinu na trhu práce.

53

Inovativnost projektu spočívá mimo jiné i v tom, že vzdělávací program, který je obsahem projektu, připravuje ženy tak, aby byly schopny dát pozitivní, své osobní situaci přiměřenou a pro zaměstnavatele přijatelnou, odpověď na otázku o své dosavadní profesní praxi a nehodnotily svoji dosavadní činnost obvyklou odpovědí, že v uplynulých letech „byly pouze doma“. Záměrem projektu je jak udržení a zvýšení zaměstnatelnosti těchto žen, tak i jejich vybavení pro budoucí práci a ulehčení jejich úspěšného návratu na trh práce. Realizace projektu má napomoci tomu, aby rodičovská dovolená nepřispívala ke ztrátě zaměstnatelnosti a tím nezpůsobovala nerovnost mužů a žen na trhu práce, nýbrž aby se na rodičovskou fázi pohlíželo jako na možnost specifického kariérního růstu. Hlavním cílem projektu je podpořit zaměstnatelnost a zvýšit zaměstnanost specifické skupiny občanů ohrožené sociálním vyloučením - žen a mužů vracejících se po rodičovské fázi na trh práce - osvojením inovativních přístupů k využívání existující nabídky možností harmonizace práce a rodinného života s důrazem na úspěšné zvládnutí návratu na trh práce. Projekt se skládá ze dvou vzdělávacích kurzů: Motivačního kurzu a Kurzu aktivního rodičovství. Tabulka ukazuje jejich hlavní rysy a rozdíly. Tabulka č. 1: Specifika kurzů (Oujezdská, 2006)

cílová skupina

těžiště

Kurz aktivního rodičovství rodiče, kteří jsou na počátku rodičovství nebo si nevědí rady s rodičovskou dovolenou uvědomit si význam rodičovské role a současně pracovat na osobnostním růstu

cíl

využít rodičovství k vlastnímu osobnostnímu růstu

realizace „svobodné volby“ délky kurzu

vědomé prožívání možností, které mateřství poskytuje k osobnostnímu růstu 32 hodin

54

Motivační kurz ženy před nástupem do zaměstnání zhodnotit dosavadní životní praxi a napomoci kontinuálnímu přechodu do nové životní etapy znát: vlastní získané dovednosti, vlastní očekávání od vstupu do zaměstnání potřebné informace o trhu práce volba správného okamžiku odchodu do zaměstnání 80 hodin (PC 40 hodin)

6.2. Kurz aktivního rodičovství Nyní bych se chtěla podrobněji zaměřit na Kurz aktivního rodičovství, kterému se věnuje podrobně empirická část mé diplomové práce. Kurz aktivního rodičovství se skládá z osmi lekcí. Každá lekce probíhá vždy jednou týdně dopoledne v čase od 8:30 do 11:30 v prostorách Centra pro rodinu a sociální péči. První tři dopoledne se dotýkají postavení rodiny a matky obecně, od pátého dopoledne se zaměřuje na jednotlivé „životní koncepty“. Čtvrté dopoledne je spojovací článek. Od 6. dopoledne se začíná obracet pozornost i k dalšímu profesnímu zaměření.

55

Tabulka č. 2 přibližuje stručný obsah jednotlivých lekcí Kurzu aktivního rodičovství (Oujezdská, 2007). Téma

1.

2.

3. 4.

5.

6.

Cíl náplň rolí v rodině není neměnná – muž a žena se mohou zastupovat, doplňovat, ale Zviditelňujeme naši práci v rodině ne si zcela role vyměnit hodnotu mojí práce lze vyjádřit i v Kč Projekt Rodinné kompetence: Práce v rodině je rovnocenná práci Co je to a jaký užitek přináší pro mne a v zaměstnání a jako taková přispívá (v budoucnu) pro mého šéfa? k mému osobnostnímu růstu, proto vše co Moje silné stránky pro práci v rodině a dělám doma mohu zhodnotit a využít v zaměstnání v zaměstnání V komunikaci rozlišuji jednotlivé významy a zdokonaluji svoje Copak mi tady nikdo nerozumí? komunikační schopnosti – učím se Komunikace v rodině vyjadřovat svoje úmysly – orientace na rodinu ne zaměstnání Rozumím sama sobě a rozlišuji úkoly Sama mezi dvěma ohni: Jak odejdu se podle priorit. Současnou fázi života chápu zdravou kůží? jako fázi, kterou lze pro mne K čemu jsem povolána? plnohodnotně využít. Orientace na Dnes – zítra – pozítří? zvládání sebe sama. Vyhodnocení světa minulosti a přítomnosti. Večer pro tatínky Stát se otcem není těžké – ale být otcem je těžší! paralelně s matkami Rodina, zaměstnání a já

7.

8.

Pracovní právo a penzijní pojištění: Kde jsou moje možnosti a kde moje rizika? Podniky příznivé rodině: jejich motivace Rodinná politika státu a kraje (včetně nabídky péče o dítě nerodičovskou osobou) Pracuji na svojí budoucnosti – (nejen) zaměstnání, ale i doma Cíle a možnosti: dnes a zítra

Moje uspokojení záleží na postoji k práci, která je rovnocenná práci v zaměstnání.Už teď mám právo předávat kompetence, abych měla čas pro sebe i pro svůj profesní život. Orientace na trhu práce i v sociálním zabezpečení Příklady dobré praxe z podniků příznivých rodině Reflexe dosavadního vývoje Tvorba první vize budoucnosti na základě vyhodnocení analýzy potenciálu

Cílem Kurzu aktivního rodičovství je motivovat ženu k postoji, který považuje mateřství za součást osobnostního růstu. Ukázat, že mateřství je přínos i pro profesní způsobilost. Žena je osobnost, jejíž důležitou stránkou je vedle soukromé sféry i sféra

56

profesní. Mateřství proniká do obou sfér a rozvíjí obě zároveň. Pozornost se obrací nejen k péči o dítě, ale i ke zrání osobnostních a sociálních dovedností rodiče, které lze nazvat rodinné kompetence. Právě rodinné kompetence v rozhodující míře napomáhají uskutečnit svobodnou volbu dalšího profesního uplatnění pečujícího rodiče – ve většině případů matky (Kurz aktivního rodičovství, 2006). Těžištěm lekcí jsou témata posilující zaměstnatelnost ženy. Zaměstnatelnost je chápána jako způsobilost k úspěšnému zapojení do trhu práce. „Cílem celého kurzu ovšem není umožnit ženě, aby se mohla po narození dítěte co nejrychleji vrátit na své původní pracoviště, ale aby si uvědomila, čím je pro její osobu mateřství a čím může být pro její profesní život“ (Kurz aktivního rodičovství, 2006, s.5). „Nástup do zaměstnání tak závisí na svobodné volbě ženy, s přihlédnutím k situaci na trhu práce“ (Kurz aktivního rodičovství, 2006, s. 1). Kurz je postaven na skupinové práci, zejména na zážitkových metodách, které podněcují aktivitu účastnic. Jednotlivé lekce vedou různé lektorky. Jsou to nejen odbornice na daná témata, ale tyto ženy jsou současně matkami se zkušenostmi dlouhodobější péče o vlastní děti. Vedle odborných lektorek je skupina účastnic doprovázena stálou organizátorkou (koordinátorkou projektu), která sleduje vývoj účastnic, poskytuje zpětnou vazbu lektorkám, zajišťuje organizační chod kurzu (Kurz aktivního rodičovství, 2006). Lektoři se snaží o to, aby si účastnice osvojovaly základní dovednosti, které jsou žádoucí na trhu práce (Kurz aktivního rodičovství, 2006, s. 1): •

sebeúctu,

•

soustředění se na práci i v přítomnosti dětí,

•

aktivitu,

•

schopnost naslouchat a vyjadřovat se,

•

učit se novým věcem,

•

svobodně se rozhodovat,

•

přemýšlet o strategii svého osobního rozvoje a ve vhodný čas ji realizovat.

V Příloze č. 3 uvádím stručný obsah jednotlivých lekcí. 57

6.3. Historie kurzů Oba kurzy, Kurz motivační i Kurz aktivního rodičovství, byly do České republiky přejaty ze zahraničí. Původním vzorem vzdělávacího programu se stala vídeňská vzdělávací iniciativa pro ženy Anima.20 V Centru pro rodinu a sociální péči byl vytvořen pod vlivem Animy první návrh programu Motivačních kurzů pro ženy před nástupem do zaměstnání. Stručně řečeno je celý vzdělávací program postaven na principech Animy, ale zaměřen na zaměstnanost a zaměstnatelnost žen. Anima tento specifický cíl nesleduje. V Animě byl důraz postaven na společenství žen se stejnými životními starostmi i radostmi. Nešlo pouze o poskytování informací. Ženě se nabízela možnost reflektovat svůj život, naučit se novým věcem, zlepšit komunikaci a stát se sama sebou a uskutečnit tzv. svobodnou volbu dalšího životního zaměření. První motivační kurz začal v lednu 2003. Východiskem kurzu se stala rodičovská zkušenost, že příchodem dítěte končí dosavadní svět rodičů a začíná nová etapa, často spojená s problémy. Dítě potřebuje mít intenzivní vztah od rodičů, v prvních měsících života je kladen největší nárok na matku. Dítě vyžaduje pravidelnost, stálé vztahy i stálé prostředí. Žena vnímá, že potřebuje pomoc, aby obstála v řešení nároků, které přináší všední den. Často matky propadají stereotypu. Po určité době cítí pečující rodič potřebu vrátit se, vzhledem k možnostem rodiny a dítěte možná zatím jen v mysli, do svého původního zaměstnání nebo se chce začít orientovat v současných nabídkách na trhu práce. Pro ženy je potřebné udržovat vztahy - s manželem, rodinou, ale i se společností, kde jsou jí pravděpodobně nejblíže ženy, které prožívají stejnou etapu života. Proto se motivační kurzy od počátku zaměřovaly na tyto hlavní cíle: pojmenovat svoji současnou situaci, uvědomit si svoje přání do budoucnosti a snažit se získat potřebné informace k jejich možné realizaci. Nosnou myšlenkou a prvořadým cílem bylo nabídnout ženě pozitivní pohled na smysl svého dosavadního snažení v rodině jako manželky a matky. Jeho nutnou součástí je poznání, že tato role má velikou hodnotu nejen pro její rodinu, ale pro celou společnost. A to hned ve dvojím smyslu: Každá fungující rodina je základem zdravé společnosti. A životem v rodině získává žena dispozice, které jí umožní lépe vykonávat 20

www.anima.or.at

58

svoje zaměstnání, než tomu bylo před odchodem na rodičovskou dovolenou (Oujezdská, 2007). Během roku 2003/2004, kdy se uskutečnilo několik běhů Motivačních kurzů, bylo stále zřejmější, že Motivační kurz přichází pro nemálo žen pozdě. Zdá se, že tyto ženy špatně odhadly svoji motivovanost pro práci a nejsou již schopny se úspěšně začlenit do zaměstnání. Ztratily svoji zaměstnatelnost. A právě v roce 2003 začíná v Rakousku nový kurz s názvem Kinderkram und Elternwirtschaft (volně přeloženo jako kurz s názvem Dětství a rodičovství), který je akreditovaný rakouským Spolkovým ministerstvem pro sociální jistotu, generace a ochranu spotřebitelů – neboli rakouským ministerstvem pro rodinu. Je určen matkám nejmenších dětí, s cílem nabídnout prostředky k udržení zaměstnatelnosti. Ve spolupráci obou center byla do podzimu 2005 vytvořena česká mutace rakouského kurzu s názvem Kurz aktivního rodičovství (KARO), který byl poprvé realizován od říjnu 2005. Jeho cílem je nabídnout změnu životní perspektivy. Všechny části kurzu jsou vedeny myšlenkou, že mateřství a otcovství je příležitostí k osobnostnímu růstu. Rodičovstvím prohlubuji a získávám četné schopnosti a vědomosti, které je možno využít i v dalším (profesním) životě. Rodičovství a dosavadní profesní zařazení nestojí proti sobě (pokud pociťujeme rozpor, jde o „konflikt“ mezi dosavadním a novým chápáním mé osobnosti) (Oujezdská, 2007). V současné době probíhá v Centru pro rodinu a sociální péči v Brně workshop s názvem Nové trendy uplatňování rovnosti žen a mužů v personální politice. Cílem je zhodnotit dosavadní vývoj Motivačního kurzu a částečně přeměnit jeho obsah. Dále vytvořit kurz nový, nástavbový. Důležitým momentem je snaha rozvinout dialog se zaměstnavateli. Díky workshopům s personalisty a manažery hledat odpovědi na potřeby zaměstnavatelů, překážkám bránícím zavádění opatření na podporu harmonizace rodiny a zaměstnání. Další plánovanou aktivitou je vytvoření nového kurzu pro ženy/absolventky, které jsou diskriminačně ohrožené též v souvislosti s „hypotetickým“ mateřstvím. Tabulka č. 3 ujasňuje zahraniční předlohy pro české kurzy.

59

Předloha kurzu

Česká modifikace

Anima

Motivační kurz

Kinderkram und Elternwirtschaft

Kurz aktivního rodičovství

60

7. Výsledky individuálních kvalitativních rozhovorů V další části své diplomové práce se budu věnovat analýze výsledků, které jsem získala díky individuálním rozhovorům s účastnicemi kurzu.21

7.1. Kurz aktivního rodičovství Respondentkám jsem během rozhovoru položila otázky týkají se samotného kurzu. Polovina absolventek se o existenci kurzu dozvěděla z internetu. Ostatní účastnice se s kurzem seznámily přímo v Centru pro rodinu, případně z časopisu Kamínky. Poněkud zarážející je, že dvě respondentky se v Kurzu aktivního rodičovství ocitly poněkud omylem. Jejich prvotním záměrem bylo navštěvovat Kurz efektivního rodičovství.22 Svůj omyl si uvědomily až v prvních hodinách na kurzu a rozhodly se v něm zůstat. „Tenhle ten se mi zalíbil, ale v podstatě jsem se asi spíš chtěla přihlásit na kurz efektivního rodičovství a asi jsem spletla to přihlašování, tak jsem se dostala na tenhle kurz, ale v podstatě jsem ráda, že jo.“ Pokud bychom hledali příčinu, zjistili bychom, že si respondentky spletly názvy. „Já jsem v tom neviděla prostě ten rozdíl, to slovíčkaření, tak to jsem asi nerozlišila.“ Zastavme se u samotného názvu kurzu: Kurz aktivního rodičovství. Žádná z matek si před kurzem neuměla představit, co se za tímto pojmem skrývá. Při přihlašování často ani netušily, co bude náplní. Paní Hanka prohlásila, že o kurzu vlastně nic nevěděla: „Ne, nevěděla, ono to taky nikde nebylo nějak konkrétně rozepsaný, čeho se to týká nebo alespoň nevím, já si to nevybavuju. Až potom ty témata,

21

Výpovědi respondentek, v textu odlišené kurzívou, jsou uváděny v autentické podobě, bez jazykové úpravy. 22

Centrum pro rodinu a sociální péči v Brně nabízí Kurz efektivního rodičovství, který poskytuje návody pro výchovu dětí. Pomocí nácviku modelových situací z běžného života si rodiče mohou osvojit základní metody výchovy, která usiluje o vztah rodič-dítě, založený na důvěře, respektu a vzájemné úctě. Kurz pomáhá lépe porozumět dítěti, správně komunikovat, řešit konflikty bez křiku. Nabízí návody, jak nabyté vědomosti procvičovat v domácím prostředí. Dodává sílu a chuť k plnění jedné z nejnáročnějších životních rolí a profesí – rodičovství (Centrum, 2006).

61

co nám byly poslaný domů, tak tam bylo název přednášky, co konkrétně bude daný téma, datum, ten den, obsahovat.“ Paní Iveta dokonce po přečtení nadpisů jednotlivých přednášek uvažovala, že se z kurzu přehlásí do Efektivního rodičovství, protože ji témata vůbec neoslovily. Nelze se tedy divit, že ženy neměly od kurzu žádná očekávání, protože vlastně vůbec netušily, o čem kurz bude, co bude jeho náplní. Proč se ženy tedy přihlašují do kurzu, o němž téměř nebo vůbec nic nevědí? Důvody najdeme u respondentek dva. Za prvé sem ženy přicházejí s pocitem, že by na sobě měly začít pracovat. Za druhé s cílem změnit prostředí a poznat nové lidi. Často to souvisí s tím, že dítě trošku povyroste a nepotřebuje již nepřetržitou péči matky. „No, já jsem byla v situaci, kdy jsem si říkala, no dítě má dva roky, dva roky jsem se mu věnovala, tak teď chci udělat něco pro sebe a v podstatě je mi jedno co.“ Nejedna matka uvedla při celkovém hodnocení kurzu to, že se jí velmi líbil právě proto, že ji vytrhl z denního stereotypu. Druhým důvodem, proč respondentky volí právě Kurz aktivního rodičovství, je možnost hlídání dětí a také doba, kdy kurz probíhá, tedy v dopoledních hodinách. „No a důležitá věc, bylo tam hlídání dětí, takže jsem mohla jít někam a nebyla jsem vázaná na to, abych musela shánět hlídání pro malého.“ Dokázaly si ženy tedy vůbec přestavit něco pod pojmem Aktivní rodičovství? Všechny respondentky se shodují na tom, že jde o aktivní prožívání rodičovské dovolené. Tedy umět se postarat o domácnost, o dítě a zároveň být aktivní ještě jiným způsobem. To, že se jedná o kurz zaměřený na podporu zaměstnatelnosti žen, respondentky zjišťovaly až během lekcí. Na počátku o tom žádná nevěděla. Rozhodně od kurzu neočekávaly, že se dozvědí, jak lze spojit rodinný a profesní život. A co všechno se ženám na Kurzu aktivního rodičovství líbilo? Připravenost celého kurzu i jednotlivých lekcí, jejich obsahová náplň. Ženy ocenily i to, že jim byly poskytnuty tištěné materiály k jednotlivým tématům, neboť tak mají možnost se k daným informacím zpětně vracet. Velmi si pochvalovaly učebnu, materiální vybavení, možnost občerstvení. V neposlední řadě také profesionalitu a přátelské chování všech lektorek.

62

Protože se jedná o matky dětí, velmi ocenily možnost hlídání svých dětí během přednášek. „I to hlídání dětí, že to pro mě bylo důležitý, že nemusím vozit děti rodičům nebo ještě někam jinam. Že oni si ty děti vzali a já měla pocit, že je o ně postaraný, což někdy bývá s tím hlídáním problém.“ Jako nezbytnou součást považují ženy přestávky. Je to prostor, kdy se ženy mohly lépe poznat, seznámit, navázat nová přátelství. V tomto čase si mohly nejen popovídat, ale i vyměnit rady a zkušenosti. Jde o skryté kurikulum, které je důležité. Ovšem nemělo by se stát stěžejním bodem. Cílem kurzu není to, aby sem ženy přicházely pouze hledat kontakty a porozumění, protože doma podléhají stereotypu. „Vždycky byla fajn ta přestávka, že, která jak tam někdo prohlásil je nejplodnější. Takže tam proběhlo takový to sblížení a otevření od těch ženskejch“. Nepostradatelným prvkem celého kurzu byly lektorky a koordinátorka. Od všech respondentek si vysloužily pochvalu. Vyzdvihovaly některá jména, Markéta Blaňková, Marie Oujezdská, Blanka Brabcová. Díky tomu, že lekcí bylo více a lektorky se střídaly, měly účastnice možnost srovnávat. Našly i lekce, které by podle nich potřebovaly větší přípravu. „Asi jednu lektorku, ono se jí ta hodiny moc nepovedla, už si nevzpomínám jméno. Byla taková příjemná, mluvila hrozně potichu, přišla taky později, byla taková rozhozená a možná i tím, ta hodina se jí prostě nepovedla. To bylo o těch cílech.“ „Ještě potom ta paní Milada, tak ta byla dobrá, ta byla rázná, tam to mělo švih, ale zase mě přišlo až moc. Že byla až hodně, že to tak hrnula.“ Rozhodně velký vliv na účastnice měla zkušenost lektorek z vlastní rodičovské dovolené. Lektorky při výkladu mohly čerpat ze své vlastní zkušenosti. Absolventkám to přinášelo pocity sdílení problému a upřímnosti výkladu. Pro ženy bylo důležité, že se mohly se svými lektorkami identifikovat, že jim byly pozitivním vzorem s podobnými zkušenostmi. Lektorky působily i jako motivační prvek. Slyšet slova: „Mně se taky nechtělo, ale takhle se to dá a jde to“ je pro účastnice povzbudivé. Mnohé lektorky mají více dětí, a přesto si dokázaly práci najít. „Nevím, mě se třeba líbilo, že to jde, že to jsou maminy, co byly dlouho doma, třeba víc než deset let. Tak na nich si viděla, co bych taky jednou někdy chtěla, abych se mohla jednou taky tak seberealizovat, že je to taková motivace, si myslím, víš.“ 63

Pro účastnice bylo také důležité, že si mohly své děti, v případě potřeby, ponechat přímo u sebe, na lekci, a nikomu to nevadilo a nepřekáželo. Protože ženy jsou na přítomnost dětí zvyklé. Na druhou stranu vnímaly i to, že se stanovily určité podmínky, které vymezily, že po dobu seminářů se budou věnovat sobě a nebudou se rozptylovat svým dítětem. „Říkala, dobře jsou tady ty miminka, ale teď se věnujeme samy sobě. Nebudeme dělat nějaký ťuťu ňuňu, teď budeme poslouchat, jsme tady kvůli sobě. To se mně hrozně líbilo, že to nebylo takový to obyčejný ťuťu ňuňu, jsou tady dětičky, ale bylo to fajn, všechny máme hrozně rády děti, ale teď se věnujeme sobě.“ Jediné, co by účastnice na kurzu změnily, by byla častější přítomnost muže lektora. „Že by bylo dobrý, kdyby to vedl častěji muž, lektor. Abychom i my ženský se dozvěděly ten pohled, ten chlapskej pohled na věc. Víš, co myslím? Takhle to vedly především ženy a my ženy si jedeme většinou do noty, ale jednou tam byl ten ředitel a to bylo hrozně zajímavý a bylo to hrozně krátkou dobu.“ Všechny respondentky měly z lekce, kterou vedl ředitel Centra pro rodinu a sociální péči, Vít Janků, úžasný zážitek. Matky chtějí znát názor muže, otce. Přály by si vědět, jak on hodnotí dobu rodičovství, jaké je pro něj být otcem. A bohužel se všechny shodují, že tyto otázky doma se svým mužem neprobírají. „Protože nikdy ti to ten manžel nebo otec dítěte neobjasní, když je nějakej problém, tak si o tom nepopovídáte, tak jak tady.“ Také od muže, coby odborníka, dokázaly lépe ženy přijmout kritiku. „Protože od toho manžela, to kolikrát člověk chápe jinak, nebo to nepřijme tak. Ale takhle když to tam tahle ti chlapi řekli a přitom to nebylo jako přímo tak že by se vás to týkalo, jo? Tak to se tomu člověk zasmál a já jsem sama pak zjistila že je několik věcí, který dělá můj manžel a mě to vždycky jako pilo krev a najednou jsem zjistila, že oni takoví jsou a že je to důležitý, takže jsem se pak zasmála i sobě, řekla jsem si, že to musím tolerovat a nemůžu chtít, aby ten muž byl jinačí.“ Proto účastnice jako další změnu navrhují vytvořit jedno setkání společné pro maminky i tatínky. Důvodem je možná i to, že na Večer tatínků, který se během kurzu pořádá, nemají jejich manželé odvahu samotní přijít. Ženy si zdůvodňují, že jejich protějšky tyto otázky nemají možnost jinde rozebírat. A proto je nerozebírají vůbec.

64

Doufají, že společnou lekcí, kde by se o těchto problémech hovořilo, by získali oba v páru nový pohled. Lépe by se jim začalo komunikovat o problémech rodičovství spolu doma. „Že si totiž nejsem jistá, že si chlapi v hospodě vyprávějí o tom, jaký to je být otcem, tak jako si maminky v mateřských centrech vyprávějí o tom, jaký to je být matkou. A tím pádem si nejsem jistá, jestli můj manžel, to jak to cítí, považuje za normální nebo je nenormální.“ Přínosem kurzu je tedy i to, že ženy získaly mužský pohled na roli matky a ženy v domácnosti, protože je patrné, že o něj velmi stojí. V téhle souvislosti bych chtěla uvést, že jako jednu z nejužitečnějších lekcí vnímají absolventky lekci o komunikaci. Uvědomily si, že velmi záleží na tom, jak člověk mluví, jak co říká. To, co se dozvěděly, hodlají nejčastěji využívat doma, ve své komunikaci s manželem a s dětmi. Lekci hodnotí jako velmi přínosnou pro svůj osobní život. Nelze se divit, že si matky neuvědomují na první pohled důležitost komunikace i v profesním životě, spojitost ze zaměstnatelností. Protože rodina je oblast, které se momentálně věnují naplno, a proto k ní také vše vztahují.

65

7.2. Prožívání doby na rodičovské dovolené Základní myšlenkou kurzu, která se neustále prolíná, je to, aby si ženy uvědomily význam mateřství. Na to se v pozdějších lekcích navazuje tím, že mateřství a profesní život nelze oddělit. Co všechno lze z mateřství čerpat při pozdějším návratu do práce. Pokud se dá vnímat nějaká změna pohledu na rodičovství, musela jsem se nejprve zeptat na aktuální stav a poté se zkusit dozvědět, zda měl na změnu pohledu vliv i právě absolvovaný kurz. Ptala jsem se na to, jak ženy vlastně svoji rodičovskou dovolenou vnímají, co pro ně znamená a jaká je její náplň. Chtěla jsem znát odpověď na otázku, co ženy doma dělají, když jsou na rodičovské dovolené. Cílem bylo, aby mi situaci lépe přiblížily, jelikož sama děti nemám a na rodičovské dovolené nejsem. Dostala jsem pokaždé stejnou odpověď. Výčet činností, které musí žena během jednoho dne zvládnout. Za všechny uvedu příklad paní Markéty: „Co dělám? Tak ráno vstaneme a než upravíte dítě do podoby, aby bylo se schopno takhle nějak pohybovat, než se nasnídáte, tak to uběhne tak hodina a půl. Uvařit, dítě, vyvenčit dítě, nakoupit, sníst oběd, uspat dítě, uklidit domácnost, probudit dítě, nasvačit dítě, vyvenčit dítě, udělat večeři, přivítat manžela, náležitě ho ocenit, zeptat se jak se měl v práci, nakrmit dítě, udělat večeři, nakrmit dítě, nakrmit manžela, nakrmit sebe, udělat hygienu večer. Všechno to tak nějak zpacifikovat, dát dítě spát, vyžehlit, vyprat, narvat nádobí do myčky, vyrvat nádobí z myčky. Přečíst si taky nějakej časopis, abych úplně nezakrněla a večer se podívat na svůj oblíbenej seriál a padnout do postele. A ráno zas znovu. Mezitím občas nějaké cvičení s Klárinkou a nějaká mimořádná akce, sem tam nějaký doktor, očkování.“ Pokud tento dlouhý seznam činností charakterizuje prožívání doby na rodičovské dovolené, nelze se divit, že ženy začnou propadat pocitům stereotypu, jednotvárnosti každého dne, a že si své práce přestanou vážit, přestože na příkladu paní Markéty vidíme, že práce žena na rodičovské dovolené zvládá hodně. Po tomto nekonečném výčtu činností se nelze divit, když ženy odpovídají, že jim zbývá velmi málo volného času pro sebe. Přesto všechny respondentky mají své koníčky. Mezi ně patří například pravidelné cvičení, jóga či kalanetika. Paní Petra navštěvuje pravidelně kurz anglického jazyka. Mezi další zábavu patří nejčastěji čtení, šití a internet. Ženy do svého volného času počítají i návštěvu kadeřníka či kosmetiky. Myslím, že ženy na mateřské dovolené si svého volného času velmi váží, protože ho

66

mají poskromnu, a proto se jej snaží aktivně naplnit. Paní Hanka to shrnuje slovy: „Fakt si to člověk nedokáže, ten kdo nemá dítě, představit, jakej to je přepych sedět jen tak, a je jedno zda tak sedíš hodinu nebo dvě, užiješ si to, cože teda potom s tím dítětem už tak není.“ A jak ženy tedy tuto dobu samy hodnotí? Na otázku, jaké je to být ženou v domácnosti, odpovídají ženy velmi mnohoznačně. Uvědomují si, že rodičovské dovolená přináší nejen krásné věci, ale i mnoho negativního. „Je to pěkné a hodně náročné “. „Jo, tak všechno má svoje pro a proti“. Přesto jsou všechny respondentky v současné době na rodičovské dovolené spokojené. „Já spokojená jsem, já jsem si to strašně přála, takže já se v tom tak nějak nacházím, svoje uplatnění, poslání“. „Rodičovství mě i docela naplňuje, protože mám děti ráda a těšila jsem se na to.“ Pokud to matka necítí přímo jako své poslání, dokáže si to pozitivně odůvodnit i jinak. Podobně jako paní Hanka: „Vzhledem k tomu, že to nedělám pro sebe, že to dělám pro někoho, koho strašně miluju, tak to hodnotím pozitivně“. Negativa rodičovské dovolené vidí respondetky především na počátku této fáze. Dalo by se říci, že to souvisí se všemi změnami, které prožívají. Za všechny respondetky bych uvedla slova paní Markéty: „Já si nestěžuju v podstatě, teď už si nestěžuju. Teď už je to dobrý. Prvních šest měsíců bylo strašných, první rok se nedal přežít, ale teď je to havaj“. Najednou má žena dítě, o které se musí celý den starat. Starosti tedy tvoří péče o dítě. „Ano, ve smyslu péče o dítě. A jste tady stále zavřená a nedostanete se, tam kde se nedostanete s kočárkem, tak tam nemůžete. Jste uvázaná na to, že každý dvě hodiny kojíte nebo každý tři hodiny a že musíte být doma, pokud vám teda zrovna nevadí, že kojíte na veřejnosti. Jezdíte s kočárkem za největšího vedra, za největší zimy. Jako já si nestěžuju, ale je to záhul“.

67

Další starosti mohou nastat i v partnerském vztahu. Manžel se v zájmu dostatečného finančního zabezpečení rodiny věnuje stále více práci. Žena prožívá pocity samoty a odcizení. „Ne, nebyla jsem spokojená. Když bylo dítě malý a nebylo to zrovna jednoduchý a byla jsem na to v podstatě sama, protože manžel jako chodil a chodí do práce a má přece jenom jiný starosti, tak vám zase tolik nepomůže, tak to nebylo jednoduchý“. Další změnou pro ženu je přerušení pracovního života. Ne každá žena se s tím lehce vyrovnává. Pro paní Lenku to bylo těžké: „Nejdřív to bylo těžký nebo nezvyklý být doma a nepracovat, chybělo mně to, dokonce jsem i šla pracovat na čtyři hodiny, na zkrácenej úvazek, ale to jsem dělala jenom měsíc, pak jsem si uvědomila, že to nestojí za to.“ Ženy doma vykonávají roli matky a pečovatelky o domácnost. Pokud respondentky mají manžela, který pracuje ve vzdáleném městě či mimo republiku, zastávají i roli otce. Podle názorů respondentek jim v běžných domácích pracích pomáhají i jejich manželé. Ovšem podle časových možností muže. Co se pod tím skrývá, lze pouze odhadovat. Například pokud má zaměstnaný muž čas jen jednou týdně uklidit umyté nádobí z myčky, žena to oceňuje jako pomoc, protože podle jejího názoru prostě manžel více času nemá. Co se týče partnera a muže v rodině, matky velmi podporují a oceňují, když jim pomáhá v péči o děti. Respondentky o tom hovoří především ve spojitosti se svým volným časem. Protože ten získávají jedině tehdy, když péči o malé dítě přebírá někdo jiný. A nejčastěji je to právě jejich otec. „V tomhle je naštěstí manžel tak fajn, že mu nedělá problém vzít si malou na celej den, klidně.“ „Ono s malým dítětem vám manžel moc nepomůže, protože malý dítě musíte vy kojit, on ho třeba občas přebalí, občas ho uspí, ale stejně jako s malým dítětem je to o něčem jiným. Teď už je to lepší. Teď už se třeba odpoledne sbalí a jedou na mašiny a já mám tady doma klid nebo můžu jít na angličtinu.“

Snažila jsem se popsat, jak vnímají účastnice kurzu rodičovství a rodičovskou roli. Přiznávají, že jim mateřství přineslo mnoho pozitivního i negativního. Na

68

rodičovské dovolené jsou v současné době spokojené. Ovšem začátky této etapy hodnotí jako velmi náročnou dobu ve smyslu nepřetržité péče o dítě. Stereotypní práce v domácnosti a nedostatek volného času vedou k tomu, že propadají pocitům promarněného času. Nyní bych se chtěla zaměřit na to, zda mělo absolvování kurzu nějaký vliv na změnu vnímání rodičovství samotnými účastnicemi. V první řadě se ženy ujistí, že mateřství má svoji velkou, nezaměnitelnou cenu. Že je to doba, kterou teď žijí a proto by si ji měly užívat. Kurz se snaží změnit přístup, který definuje paní Lucie: „Nejde to tak k tomu přistoupit: „Tak teď to nějak přečkám a pak teprve začnu znovu žít.“ Velmi s tím souvisí pocity, které ženy na rodičovské dovolené získávají, pocity bezradnosti, depresí ze stereotypu a pocity ztraceného času. Kurz aktivního rodičovství si dává za cíl vyvrátit ženám názor, že rodičovská dovolená je něco hrůzostrašného, co je nejlépe v tichosti a co nejrychleji přežít, abychom se mohly vrátit zpět do „normálního“ života. Důležitým sdělením pro matky je, že je to doba, která nám také něco dává, ze které lze čerpat v dalším životě. Tím pádem se ztratí pocity ztraceného a promarněného času. A na příkladu odpovědí můžeme konstatovat, že tohle se kurzu opravdu daří. „Víc mi přišel o tom, možná jsem si to já jen uvědomovala, možná to bylo to, co jsem jen já chtěla slyšet, že to bylo opravdu o tom, jak se nezbláznit, jak si to odůvodnit, no asi jo, jak si to odůvodnit, abych se na to podívala z jiného úhlu pohledu. To, že uklízím, vařím, peru, dělám absolutně nezáživný věci, který bohužel musím dělat, tak aspoň abych viděla, že to opravdu je potřeba a že na tom není nic špatného, že to není ten promarněnej čas, kterej jsem si vždycky myslela, že to je, padala jsem do depresí, myslela jsem si, že to špatně zvládám, jo? Není to o tom, a těch maminek je prostě moc, a není to prostě o tom, že jsem neschopná, že jsem si to neuměla zařídit.“ „Kdybych nechodila do toho kurzu, tak bych asi byla jako všechny maminky po tý mateřský dovolený, že bych si připadala že jsem ty dva nebo ty tři roky ztratila. A teď si nepřipadám, že jsem něco ztratila.“ Řada žen si uvědomí, že se chtějí po dobu své rodičovské dovolené řádně a naplno věnovat svému dítěti. Možnosti dalšího vzdělávání či kariérního růstu odloží až po skončení tohoto období.

69

„….že když je Jeníček ještě docela malej, tak se mu věnovat, když to dítě ještě potřebuje tu péči, ale potom to dítě od těch dva a půl do tří let už se dá něco vymýšlet. Takže věnovat tomu ten čas, kterej tomu patří a potom něco plánovat.“ Bohužel dnešní matky jsou nuceny řešit také finanční zabezpečení rodiny. Mnohé ženy uvažují, že by si měly, co nejdříve najít práci, alespoň na zkrácený úvazek, aby mohly přispět do „rodinné kasy“. „No, snažím se toho využívat, právě proto, že mám teďka ten čas, že se třeba nemusím honit jako s tou prací, tak jak nějaký maminky šílí a když má dítko rok nebo dva roky, tak už jdou do práce. Což si myslím, že by si to měly opravdu užít, že by si měly naučit užívat a využívat, to co je jim teď daný. Teď jsem na rodičovské dovolené, tak si to fakt užiju a nebudu bláznit prostě a hledat si hlídání a platit ópér, což si myslím, že by bylo úplně zcestný. Abych já si vydělala někde pět tisíc, zaplatila za ópér a stejně bych měla ty výčitky, že prostě nejsu s tím dítětem.“ Jak je vidět na příkladu paní Hanky, kurz pomáhá matkám nejen v ujasnění si cílů (o tom více v části o sebevědomí), ale především dává ženám zpětnou vazbu, že rodičovská dovolená a péče o děti má velký smysl, který nelze zaměňovat za práci a peníze. Hovoří se o tom, že práce ženy v domácnosti je „práce na vztazích“. Výpověď paní Ivety to potvrzuje: „No, já to myslím, že je to povzbuzení a že si člověk tak nějak uvědomuje tu svoji cenu, že se plně věnuje rodině a vztahům v té rodině, tak že to je dost. Že potom ta rodina bude stát zbytek života nebo tak bych to řekla, že to je hodně důležitý.“ Je ovšem pro každou ženu rodina, péče o děti a domácnost životní prioritou? Pokud to tak žena necítí, může se dostat do velkého tlaku. Proto kurz nabízí výhradně možnost, že rodičovská dovolená je natolik významnou dobou, kterou si žena má užít a najít v ní svůj smysl. Ale co když má žena jiné cíle? Chce se vrátit do zaměstnání, studovat nebo si vyměnit rodičovskou dovolenou se svým partnerem? A co teprve když se ocitla v takové životní situaci, že nejde o svobodnou volbu, ale například do práce nastoupit kvůli finančním prostředkům musí? Je tedy dobré si položit otázku, zda všechny účastnice na kurzu vidí svoji prioritu a úděl ženy právě v mateřství a ve svém životě doma s dětmi, na rodičovské dovolené. Odpoví-li si negativně, nemůže u nich kurzu ve své stávající podobě dosáhnout plně pozitivního efektu.

70

Každý člověk má svůj volný čas. Ženě na rodičovské dovolené ho ovšem moc nezbývá, protože je neustále nějak zaměstnána starostí o domácnost. Ovšem po absolvování kurzu si ženy začínají stále více prosazovat „právo na svůj díl“ volného času. „Málo, ale jo, mám. Ale musím si to prostě prosadit, tak jak jsem se teďka naučila na kurzu, že si musím udělat čas a dát ostatním najevo, že nejsu jenom já, není to dítě jenom moje.“ Se získáním volného času souvisí i větší míra zapojení dalších členů rodiny do péče o děti. Matky se snaží zapojovat do výchovy dětí i své muže a partnery. I v kurzu se ženy navzájem podporovaly, že není nic neobvyklého dát děti na hlídání otci. Zde je vidět, jak je pro matky velmi důležité společenství, v němž vzdělávací kurz absolvují. Sdílejí-li stejné problémy a starosti, dokáží si navzájem lépe poradit. Tyto rady pak vnímají jako vyzkoušené a praktické. Panuje následující všeobecný názor: pokud se to podaří u kamarádky, tak bych to mohla zkusit zavést v domácnosti i já. Nesmírně důležitá je pro ně zpětná vazba, názor okolí. Potřebují se navzájem podpořit. Že to, co doma dělají, není divné a nenormální. Například, když svěří děti na celý den otci, nejsou to „krkavčí“ matky, které se o své potomky nestarají. Že je to běžné i v ostatních rodinách. „Já jsem si vždycky myslela, co mě ten manžel pomůže s tak malým dítětem, ale tatínci hodně pomůžou a měly bysme je v tom podporovat, aby se nebáli se starat o děti.“ „Já jim říkám: „Proč, však kdyby se něco stalo, tak je tady otec a zvládne to“, myslím si, že by se ty maminky neměly bát. Zbytečně se obávají, že to ten táta nezvládne se postarat o to dítě.“ Smyslem Kurzu aktivního rodičovství je motivovat ženu k postoji, který považuje mateřství za součást osobnostního růstu. Neustále se zdůrazňuje, že nelze odlišovat profesní a soukromý život ženy. Vychází z toho, že žena i v domácnosti může získat řadu osobnostních a sociálních dovedností (v kurzu jsou nazývány rodinné kompetence), které lze v pozdějším profesním životě využít. Ovšem nelze mít hned všechno. Typickou chybou žen je, že se snaží dělat mnoho věcí zároveň. A to nejen v běžných činnostech. Nejprve by si měly užít mateřství a rodičovskou dovolenou, až

71

poté volně navázat na profesní růst (více se budu oblasti práce a profese věnovat v části Zaměstnatelnost). „Což teda nám říkali na tom kurzu, že to velice jako, že to není dobrý, když se to odděluje ten profesní život a ta rodina. Že to nejde. Bylo období, kdy jsem ještě chtěla všechno stíhat a potom člověk nedělá pořádně nic.“ Jak tedy změnil Kurz aktivního rodičovství pohled žen na rodičovskou dovolenou? Především si respondentky uvědomily význam a smysl mateřství. Částečně se i díky názorům ostatních účastnic utvrdily v tom, že není neobvyklé prosazovat si nárok na svůj volný čas a svěřovat děti na hlídání jejich otci.

72

7.3. Sebevědomí V průběhu rozhovoru jsem pokládala ženám otázku, jaká je jejich sebedůvěra. Bohužel všechny matky odpověděly podobně. Uvádím odpověď paní Markéty: „Moje sebedůvěra je spíše nižší.“ Odpovědi mě přivedly k zamyšlení, proč je rodičovská dovolená dobou, kdy klesá u žen jejich sebedůvěra? Kdo a co to způsobuje? Vliv má zajisté nejen společnost, která mateřství velmi málo oceňuje, příkladem může být rodičovský příspěvek, který žena pobírá. I na trhu práce je rodičovství spíše handicapem. Ale na druhou stranu si to způsobuje i žena sama. Přestane-li chodit do zaměstnání a věnuje se pouze péči o potomka, vytváří si sama „svůj“ svět. Často se u žen proměňují hodnoty, mnohokrát se matky domnívají, že je potřebnější věnovat se celý den péči o domácnost než si udělat alespoň minimální čas pro sebe, své koníčky, své vzdělávání. Narození dítěte vede mnohdy ženu k přesvědčení, že na prvním místě je nyní dítě a vše by se mu mělo podřizovat. Tím začíná upadat zájem o sebe samu. Uvědomuji si, že péče o potomka vyžaduje velké fyzické i psychické nasazení. Matky vykonávají každodenně stejné činnosti po dlouhé roky, proto se nelze divit, že podléhají stereotypu. Ruku v ruce s tím jde sebevědomí. Ženy na rodičovské dovolené se dostávají do neviditelného kruhu, pohybují se stále ve stejném prostředí, mezi stejnými lidmi a řeší tytéž problémy. Paní Iveta má jako jediná pozitivní zmínku ke své sebedůvěře. „No, on člověk ví, že není dokonalej, takže já se pohybuju po takové té sinusoidě, jednou dole, jednou nahoře. A hodně mi pomáhají právě lidé kolem mě. Ti mi dodávají tu sebedůvěru.“ Vidíme, že na sebevědomí každého člověka působí jeho okolí. Všechny respondentky se shodují, že Kurz aktivního rodičovství jejich sebevědomí ovlivnil pozitivním směrem. Ženy si uvědomí, že jejich práce doma má smysl, není zbytečná a nelze ji považovat za samozřejmou. V kurzu slyší účastnice slova uznání a pochvaly. Paní Markéta to potvrzuje: „No, já už jsem to několikrát říkala, že člověk má pocit, že to nedělá úplně zbytečně, že to není, ono když zůstanete s malým dítětem doma a to dítě vám pořád řve, když jede v kočárku a ono vám řve, když jdete z nákupu a ono vám řve, když přijde manžel z práce a ono vám řve, tak to na vás nepůsobí zrovna jako povzbudivě na vaše sebevědomí. Takže třeba, když vám někdo řekne, že i když to dítě řve, tak vy jste dobrá a k něčemu, tak je to super.“

73

Pokud si člověk věří a má zdravou míru sebevědomí, odráží se to i na jeho chování a jednání. Umět sdělit vlastní názor, umět se vyjádřit, to vše si ženy zkouší v Kurzu aktivního rodičovství. Rozvíjí si tak dovednosti, které jsou významné nejen pro osobní život, ale i pro oblast profesní. Paní Hanka dokládá, co ji kurz naučil: „Když budeš zakřiknutá pipka, tak si tě fakt nikdo nevšimne a moc toho v životě, nikam tě to neposune, nikam tě to nepovede. Ale když se umíš ozvat, když seš jak se říká asertivní, když se fakt nebojíš říct ne, když se nebojíš říct svůj názor, říct, že tomu nerozumím, tak to je super. A myslím, že se to dá naučit, já jsem se to naučila.“ Je jasné, že každá žena si z jednotlivých lekcí vzala něco jiného. Nelze stručně a jednoznačně říci, že kurz zvedá sebevědomí matek na rodičovské dovolené na sto procent. Na to má jistě vliv i mnoho dalších věcí. Například paní Lucie kurz hodnotí: „Jo, to jo, mě to zvedlo sebevědomí, ale není to tak, že bych tam šla tak maličká a odešla jako že su hvězda a všecko zvládnu. To ne jako. Protože člověk chodil do toho kurzu, kde to všechno bylo parádní a teď se vrátil domů, kde to třeba zkoušel aplikovat, ale ta realita zůstávala. Ale přece jen přijde mi, že když na mě přijdou chmury, tak že se mám kde odpíchnout. Že mám něco, co mě to sebevědomí dodává a že to není špatné.“ Mohli bychom se pozastavit nad slovy paní Lucie, že v kurzu bylo všechno „parádní“. Vytváří se v kurzu opravdu ideální svět, ve kterém jsou matky „dokonalé“, mají spoustu schopností – rodinných kompetencí a získávají sebevědomí?Paní Lucie mi dovedla odpovědět i na tuto otázku. Své vypravování začíná slovy, že v dnešní době si nikdo práce matek neváží. Všichni považují za samozřejmé, že doma s dětmi zůstane žena, která se o ně bude pečlivě starat. Pokud zůstane doma, automaticky se z ní má stát dokonalá hospodyně. Matka doma vykonává řadu činností, které postupem času začne vnímat jako stereotypní. Musíme si uvědomit, že hovoříme o několika letech, které doma ženy tráví. „Ale když děláte třeba pět, šest let něco, co nikdo ani nevidí, nikdo ani neocení, tak je to opravdu deprimující a nemotivující.“ Stereotyp, žádné uznání a žádná pozitivní zpětná vazba vede k tomu, že matky začínají propadat pocitům sklíčenosti a úzkosti. I přestože výchova vlastních dětí přináší do života rodičů mnohá pozitiva. Musíme si uvědomit, že je péče o malé děti během rodičovské dovolené náročná i po časové stránce. Málokdy je žena přenechává na hlídání někomu jinému. Dalo by se říci, že v péči o malé děti jde o „dvaceti čtyř hodinové služby“. „Všechno vám přerůstá přes hlavu a ty děti nemůžete vypnout, že. Takže člověk je neustále ve strašným stresu a

74

napětí.“ Pokud se žena ocitá v takové situaci, oceňuje jakoukoliv pochvalu. Paní Lucie své pocity shrnuje slovy: „Třeba já jsem to potřebovala slyšet, že jako mám určitý dovednosti, o kterých ani nevím.“ Kurz nejen chválí, ale snaží se naučit účastnice, aby samy viděly pozitivní význam mateřství a své práce v domácnosti. „A když mě na tom kurzu řekli, že to sice společnost neoceňuje, ale ta práce tam je a že hlavně já o tom musím vědět a takhle na sebe nahlížet.“ Cílem tedy je, aby si matky uvědomily význam své rodičovské dovolené. Pokud v ní najdou smysl, budou stále sebevědomé. Tím pádem se budou i lépe prezentovat před okolním světem, což jim může pomoci například i při hledání nové práce (viz kapitola o Zaměstnatelnosti). „Takže základ je podle mě v tom, že nemusí nikomu říkat, že jsem na pracovišti jménem domácnost, ale vím, že doma všechno funguje, i když ty děti občas zlobí, tak nemám pocit nízkého sebevědomí a ke všemu se stavím tak nějak víc partnersky než z pozice, že jsem matka na mateřské a houby vím o okolním světě.“ Pokud bych si tedy měla odpovědět na otázku, zda je dobře, že kurz vytváří matkám jakýsi ideální svět, byla má odpověď kladná. Protože to má svůj smysl. I paní Lucie mou myšlenku potvrzuje: „Zase mě přijde, že v tom kurzu, i když vytváří jakoby ideálnější svět, tak mě to přispívá k pozitivnímu myšlení. A to není na škodu, protože toho negativního, negativních myšlenek, já teda mluvím za sebe, jo, ale jako matka na mateřské mám spousty.“ Pro účastnice je také velice motivující samotné absolvování kurzu. Sebevědomí si zvedají tím, že před svým okolím vypráví zážitky a zajímavosti z lekcí. Samy se tak prezentují jako ženy, které mají zájem o své sebevzdělávání. „Vnímám to pozitivně, protože hned prvního října půjdu za panem ředitelem, tam mu ten diplom plácnu na stůl a řeknu: „Podívejte se, jak jsem byla dobrá na tý mateřský, jak jsem něco dokázala, jak jsem něco dělala pro svoji zaměstnatelnost a že jsem ten čas nestrávila jen tak úplně ničím. Plesknu mu tam diplom a plesknu mu tam papír z jazykové školy a řeknu : „Podívejte se, jak mateřská mi něco dala, já jsem dělala to a to a to a nejsem z těch maminek, co by jen ležely a skuhraly, že ta mateřská je strašná a vysilující.“ Absolvování kurzu přineslo i vedlejší neočekávané efekty. Zajímavou připomínku k tématu sebedůvěry měla paní Hanka. Ta se zaměřila nejen na psychickou pohodu, ale i na fyzický vzhled. Z úvodní hodiny si zapamatovala slova paní

75

Oujezdské, která zdůraznila, že je důležité, aby matky o sebe dbaly i během rodičovské dovolené. Paní Hanka si všimla proměny účastnic. „Mně se třeba líbilo, když jsme se tam sešly poprvé, tak maminky, tam se fakt objevily maminky, chudery, prostě neměly čas, lítáš od toho děťátka, tak. Takže přišly, ty vlásky takový to. A první co bylo, tak ta paní Oujezdská říkala, že je důležitý, aby ta maminka na sebe dbala, i když je na té mateřské. Za týden, maminky jak vyměněný, tam ta byla u holiče, tam ta, že to si myslím, že bylo fakt důležitý. Aby si ta maminka uvědomila, že to, že jsu na mateřské je dobrý, ale nemusím to odchodit jenom v teplákách a v poblinkaným tričku. A že fakt i já su furt ženská, nejen maminka, která se chce líbit i sama sobě, nemusím, nemá to co společnýma třeba s chlapama a tak. Takže opravdu to bylo povznášející a v tom všem nám ten kurz pomohl.“ Přínosem je tedy jistě i to, že díky vzdělávacímu kurzu, který ženy pravidelně navštěvovaly, se začaly o sebe více starat a věnovat se samy sobě. Jakou má žena sebedůvěru, jsem se snažila poznat i díky otázkám zaměřeným na vyjmenování vlastních schopností, dovedností, zamyšlení se nad vlastními cíly. Proto jednou z mnoha otázek při rozhovoru byl dotaz, zda by ženy dokázaly vyjmenovat svoje schopnosti a zda se dovedou samy zamyslet nad svými cíli? Nad svými cíli se ženy zamyslet umějí a mají v nich jasno. Často zmiňují zlomové body, které teď v životě prožívají, a proto se také musejí více zamýšlet nad budoucností. Například zda jít do práce a dát dítě do školky nebo si pořídit dítě druhé. Zamyslet se nad svými schopnostmi byl pro ženy těžší úkol. Všechny respondentky zmiňují, že právě tohle si trénovaly v kurzu. Každá uvítala, že kurz jim v této oblasti velmi pomohl. Nejen v tom, aby o sobě více přemýšlely, ujasnily si své cíle a zamyslely se nad svými schopnostmi. „Ale pomohlo mi třeba i to sezení, že jsme se třeba nad tím takhle zamýšleli, jo. Ale když bych o tom měla začít povídat bez toho, že bych tohle měla za sebou, tak nevím, co bych měla říkat. Že bych si to teďka neuměla tak uvědomit.“ „Trošku ano a nejenom se nad tím zamyslet, ale rozšířit si ten slovník pojmů, co o sobě člověk může říct.“

76

Kurz měl vliv na zvýšení sebevědomí účastnic. Před kurzem hodnotí matky svoji sebedůvěru jako nižší. Lektorky dodaly účastnicím slova uznání a pochvaly. Matky si uvědomily význam své práce, smysl rodičovství. Měly možnost ujasnit si své cíle a zamyslet se nad svými dovednostmi a schopnostmi. I samotná účast na vzdělávacím kurzu přispěla k pozvednutí sebevědomí. Protože se díky tomu mohou účastnice kurzu prezentovat jako ženy mající zájem o své sebevzdělávání. V nespolední řadě si ženy uvědomily, že je důležité pečovat o svůj zevnějšek, i když většinu svého času tráví prací doma.

77

7.4. Zaměstnatelnost Protože je celý kurz zaměřen na podporu zaměstnatelnosti žen s malými dětmi, byla pro mě tato kategorie stěžejní. Zde se otázky více zaměřují do budoucnosti a na změnu vnímání po absolvování kurzu. Kurz aktivního rodičovství si klade za cíl ukázat, že mateřství je přínos i pro profesní způsobilost. Protože žena je osobnost, jejíž důležitou stránkou je vedle soukromé sféry i sféra profesní. Mateřství tak proniká jak do sféry osobní, tak i do sféry profesní a oboje rozvíjí. Pozornost se obrací nejen k péči o dítě, ale i ke zrání osobnostních a sociálních dovedností rodiče, které jsou v kurzu nazývány rodinné kompetence. Kurz je určen ženám na rodičovské dovolené. Přestože je Kurz aktivního rodičovství součástí projektu na podporu zaměstnatelnosti žen, není jeho hlavním cílem umožnit ženě, aby se mohla po narození dítěte co nejrychleji vrátit na své původní pracoviště. Hlavním cílem je uvědomění, čím je pro její osobu mateřství a čím může být pro její profesní život. V případě mých respondentek hodlá polovina z nich svoji rodičovskou dovolenou ukončit v nejbližší době a vrátit se zpět do zaměstnání. Vrací se k profesi, kterou vykonávaly před rodičovskou dovolenou, zaměstnavatel jim drží místo. Zbývající ženy plánují další dítě. Zatím svůj návrat na trh práce neřeší. Pokud se měly zabývat otázkou, jak zhodnotit své šance najít si opět práci po ukončení rodičovské dovolené, všechny odpovědi byly plné obav. Paní Lucie odpověděla: No, tak v pohodě to nebude určitě, po šesti letech nebo vlastně po víc. No, v pohodě to nebude, tak asi tak, on má člověk sebevědomí vždycky na nule. Obrovský strach má z konkurence, z mladších uchazečů. Také si uvědomuje, že její jazykové schopnosti nejsou dostačující. Je vidět, že si ženy uvědomují problémy přechodu ze světa domácnosti na trh práce. V současné době ovšem všechny tyto respondentky plánují další dítě. V souvislosti s početím dalšího dítěte je patrné, že ženy budoucí potomky plánují a promýšlí vhodnou dobu jejich početí. Do debaty vstupují témata jako je finanční zázemí, např. výše rodičovského příspěvku a různých dalších příspěvků. Ale i délka rodičovské dovolené. Ženy počítají s dobou, kdy jim zaměstnavatel drží pracovní místo a ony by se mohly vrátit zpět.

78

„A je fakt, že je dost dobře možný, že ještě bude jeden, přírustek. Možná je to hloupý, ale když jsem to viděla na tom kurzu, dneska jsou ty maminy hodně nuceny kalkulovat a špekulovat. Už co se třeba týkalo rodinejch přídavků, jak by jim to vyšlo časově. Jestli to dítě mít za dva roky nebo za tři roky, víš? Je to špatný, musí hodně plánovat, aby pořád měly nárok na tu práci. To si pak musí vypočítat, kdy na to skočí nebo co? Aby jim to vyšlo. Tak to se mně zdá celkem hrozný.“ Kurz aktivního rodičovství se snaží posilovat zaměstnatelnost žen po rodičovské dovolené zejména tím, že mění pohled žen na dobu strávenou s dítětem doma. Například i změnou slovníku. Aby ženy neříkaly: „Jsem doma, v domácnosti, na rodičovské, takže prakticky nedělám nic.“ V kurzu se objevuje nový termín: pracoviště jménem domácnost. Všem ženám se velmi zalíbil. Najednou mají termín, který vystihuje to, že jsou sice doma, ale zároveň pracují pro rodinu. „Je to pravda samozřejmě. Člověk je doma, ale není to tak, že tady odpočívá, ale opravdu doma pracuje. Takže práce pořád zůstává. Myslím, že je to hodně výstižné.“ Ovšem narážíme i na to, že matky jsou přesvědčeny o velmi malé použitelnosti výroku v okolním světě. „No, je to hezké, ale asi se to v praxi moc použít nedá.“ Poukazuje na to i fakt, že žádná respondentka by se takto sama nedokázala prezentovat například při pracovním pohovoru. Důvodem může být nejen to, že by to ženy nedokázaly samy o sobě říct, ale také, že mají strach, jak by reagoval budoucí zaměstnavatel. „Spíš nevím, jak on by se na mě potom díval. Ale asi bych byla nucena se takhle prezentovat, že. Protože on by se zeptal, co jste jako dělala? Já bych na to řekla, že jsem byla na rodičovské dovolené. A asi podle jeho reakce, jak by se tvářil. Možná asi bych byla nucena se takhle prezentovat. Ale jinak si myslím, že naše společnost na to ještě není připravená, tak jak to tam bylo řečeno, tak to málo kdo bere, protože ani ty samotný ženský to takhle neberou. Tak pak je těžký to chtít po někom jiným, když ani samy ty maminky si to neumí obhájit. Takhle se prezentovat.“ Právě paní Hanka poukazuje na fakt, že česká společnost nevnímá péči o děti za stejně důležitou jako profesní život. Zaměstnavatelé nejsou příznivě nakloněni zaměstnávání žen po rodičovské dovolené z řady důvodů. Je jasné, že nemůžeme náhle

79

změnit jejich přístup. Ovšem, jak zmiňuje právě paní Hanka, záleží rovněž na ženách, jak se budou samy prezentovat, jak si své mateřství dokáží obhájit. Práce pro rodinu trénuje a rozvíjí kompetence; kurz je pojmenovává jako rodinné kompetence. Jsou to schopnosti a dovednosti, které žena na rodičovské dovolené získává a rozvíjí. Kurz aktivního rodičovství se snaží probudit v ženách mínění, že všechny tyto dovednosti ovládají, tím pádem se jimi mohou před okolním světem chlubit. Vytváří se představa, že tyto kompetence mají obrovský význam pro pracovní trh. Pro zaměstnatelnost žen je důležité umět také vyjádřit potencionálnímu zaměstnavateli svoje schopnosti a dovednosti. Často matky podléhají iluzím, že péče o domácnost a výchova dětí vlastně není žádná činnost, kterou by se mohly chlubit a prezentovat ji jako smysluplnou aktivitu, z níž mnohé získávají. Cílem kurzu je nabídnout ženám jiný pohled na vnímání běžných činností. Umět je pojmenovat a prezentovat například při pracovním pohovoru. Samotné účastnice se shodují v tom, že by se uměly, po absolvování kurzu, při pohovoru lépe vyjadřovat o svém pobytu v domácnosti. Důležité je, že matky samotné pojmy z rodinných kompetencí při rozhovorech běžně používaly. Shodly se na tom, že na počátku pracovního pohovoru by se žádná z nich neprezentovala tím, že dosud byla na pracovišti jménem domácnost a získala a rozvinula tím řadu rodinných kompetencí. Ovšem pokud by o místo vážně usilovaly a pohovor se nevyvíjel nejlepším směrem, možná by se odvážily a začaly o sobě hovořit v jazyce, který si osvojily v kurzu. Uvedly by seznam rodinných kompetencí, zhodnotily, co vše jim rodičovská dovolená přinesla a čím vším zrovna ony, jako matky, mohou být pro zaměstnavatele přínosem. „Po tom kurze vím, že bych se mohla líp prodat. Že to, že tady dělám nákupy a vařím můžu prodat tím, že jsem zvyklá na tajm menežing, že jsem zvyklá organizovat, plánovat, že jsem schopná řídit, mít pod sebou lidi a řídit je a motivovat a aktivovat. Uměla bych se líp prodat.“ Pozitivní jistě je i fakt, že ženy dokáží po absolvování kurzu vyprávět o své rodičovské dovolené jako o době, která jim mnohé přinesla. Uvědomují si, že získaly spoustu nových dovedností. „Jo, umím si to představit. Taky na vlastním příkladě vidím, že mu mám co nabídnout. Že jsem na té mateřské trošinku vyrostla, jak jsem říkala svým kamarádkám, že jsem se naučila téměř nekonečnému sebeovládání, protože to se s dítětem naučíte, téměř nekonečné trpělivost, to se taky naučíte a v práci to taky využijete a naučila jsem 80

se bravurně zvládat pět věcí naráz, což v práci taky využijete. A přece jenom ty maminky mají něco do sebe.“ Díky pojmenování všech schopností, které běžně žena na rodičovské dovolené zvládá, a potvrzení si, že nejde pouze o dobu, kdy prakticky žena nedělá nic kromě starání se o dítě, se dokázaly všechny respondentky shodnout, že jako ženy po mateřské dovolené mají potencionálnímu zaměstnavateli „co nabídnout“. Ovšem opět záleží na zaměstnavateli, zda si sám uvědomí jejich přínos a bude ochoten je vyslechnout, což je nejen názor paní Ivety. „Já jsem si to samozřejmě za svobodna neuvědomovala, ale pravda je, že ta maminka od dětí má těch zkušeností daleko víc a že musí opravdu těch různých funkcí i s těma dětma řešit umět. Dobrá maminka se to s těma dětma doma předpokládám naučila, že, takže cenu větší má, ale taky záleží na tom jaká je to práce, že. A taky záleží na tom zaměstnavateli jestli to uznává.“ V téhle souvislosti vyvstala otázka, zda zaměstnavatel raději zaměstná ženu po rodičovské dovolené či absolventku. Během kurzu si matky mezi sebou stále potvrzovaly, že je mnohem výhodnější zaměstnat ženu po rodičovské než mladou absolventu, která děti ještě nemá. Zde je opět vidět vliv společenství, v němž se vzdělávací kurz odehrává. Ženy se dokáží semknout, vytvořit si sociální skupinu lidí se stejnými problémy a názory. A jako celek, tedy skupina matek na rodičovské dovolené, se snaží obhajovat svoji pozici. Například se chválit před mladými, svobodnými a bezdětnými studentkami, které se zúčastnily kurzu v rámci své praxe. Lépe se jim pak hledají charakteristiky, díky kterým by jim zaměstnavatel měl dát přednost před čerstvými absolventkami škol. „Jo, určitě, oproti té mladé je zodpovědnější, víc si váží toho pracovního místa, protože už nedělá takový blbosti, nebude zaspávat, nebude se flákat. Nebude dělat takový nějaký věci. Bude prostě zodpovědnější, dál nevím, jak bych to ještě řekla. Prostě bude se moct na ňu spolehnout, protože ona si bude vážit toho, že tu práci má, protože že jo od toho se pak řídí všechno ostatní. Bude si vážit toho, že ju ten zaměstnavatel nechá doma s tím dítětem, když bude třeba nemocný a ona si to nebude umět nějak zařídit, že pak bude mu hrozně vděčná, vstřícná, loajální, že to prostě ocení, tak si myslím, že by to mělo fungovat aspoň.“

81

Přes všechny pozitiva a dovednosti mají matky po rodičovské dovolené na pracovním trhu velký handicap, především co se týče pracovní doby. Většina žen si nemůže dovolit trávit celé dny v práci. Je potřeba zaopatřit dítě. Tento fakt mi potvrdily i respondentky, které by se nejraději zapojily do pracovního života nejprve jen na poloviční úvazek. „Ale třeba co by se mi líbilo, tak zkusit na začátek jen práci na 4 hodiny, na zkrácenej úvazek. To by se mi líbilo, než skočit hned na plnej úvazek.“ Na druhou stranu jsou si ženy vědomy, že těchto nabídek je na pracovním trhu velmi málo. V ideálním případě by rády alespoň půl roku či rok byly zaměstnané pouze na zkrácený pracovní úvazek, ovšem po uplynutí této doby by přešly na úvazek plný. Cílem mého dotazování bylo zjistit od respondentek i to, zda samy vnímaly celý kurz jako součást projektu na podporu návratu žen po rodičovské dovolené na trh práce. Zajímavé je jistě zjištění, že ženy nepovažují Kurz aktivního rodičovství za prvotně zaměřený na podporu zaměstnatelnosti. V této souvislosti zmiňují až kurz Motivační23. „Ale mně nepřišlo až tak, že by tenhle kurz byl zaměřenej na tu přípravu hledání si práce. To si myslím, že bude až ten Motivační kurz, pro ty maminky, co se pak už chystaj na ten trh práce.“ Případně považují Kurz aktivního rodičovství za přípravný kurz, předstupeň kurzu Motivačního. Názor na tyto kurzy vystihují nejlépe slova paní Markéty: „Takže zaměstnatelnost tam prolíná, ale je to jen první krok a ten Motivák je asi druhej. Bez toho druhého je to jenom polovina. Jako tohle vás jako trochu pošoupne jiným směrem, jako trošku začnete uvažovat jinak, ale, zaměstnatelnost, jo je to k zaměstnatelnosti. Vždyť vás tam naučí, jak se prodat. Já vím, že úplně ne, že potom ještě musí následovat ten Motivační, ale jo. Tam je to pak do hloubky. Napřed tohle, tak se trochu rozkoukat, možná i změnit a pak nastoupit na ten Motivační.“ Po hlubším zamyšlení dochází ženy k dalším zajímavým závěrům a vyjadřují se blíže k podpoře zaměstnatelnosti v kurzu. Pro ženy je to často první krok, kdy si začnou reálně uvědomovat návrat do světa práce a s ním spojené problémy.

23

Kurz na podporu zaměstnatelnosti žen. Je určen až pro ženy na konci rodičovské dovolené, těsně před vstupem na trh práce. Oba kurzy, Motivační i Kurz aktivního rodičovství, jsou součástí projetu: Podpora uplatnění žen s malými dětmi na trhu práce. Kurzy se liší se v cílových skupinách, částečně i v obsahu.

82

„Všude kam se budu hlásit o tu práci, tak se mě na to, co umím, můžou zeptat, tak na to musím být připravená. A to mě možná taky naučil ten kurz, že to musím umět pojmenovat. Když se mě zeptaj, jaký máte schopnosti a kvality a já tam budu deset minut sedět, tak to už je takový odrazující, že.“ Respondentky hovoří také o tom, že jim kurz dodal odvahu. Ve světě práce to může znamenat především to, že se ženy nebudou zbytečně podceňovat a budou si zkoušet hledat jakoukoliv práci. Přesněji to popisuje paní Lenka: „A i podle toho, jak ty ženské mluvily, tak jim to dalo, dalo jim to třeba větší odvahu do toho něco zkusit, zkusit i práce, které na papíře vypadají, že jsou strašně náročné a ono je to třeba jen normální sekretářka“. Paní Lucie shrnuje význam kurzu takto: „Ale teď to chápu, že ta matka na mateřské dovolené nemá usínat na vavřínech, ale když si to člověk dobře zorganizuje doma a drží řád, tak nevypadne z toho řádu a ten návrat do světa práce nebude takovej drastickej.“ Z jejích slov vyplývá, že se kurz snaží usnadnit ženám přechod mezi dvěma světy, mezi světem domácnosti a světem práce. V nejlepším případě by ženy měly zvládnout propojit profesní a soukromý život. Tím, že účastnice měly příležitost si ujasnit, jaké schopnosti by mohly zaměstnavatelům nabídnout, uvědomily si také svoje nedostatky v určitých oblastech. „Taky tím, že jsem se nad tím zamyslela, taky tím, že mám ty rezervy, že, kde bych mohla přidat v té které oblasti, že bych se mohl přihlásit zas na nějakej seminář, možná i studovat tu školu, kde se dochází jen jednou týdně a jinak studuju doma, že.“ Ženy si po absolvování kurzu uvědomily, že je potřeba být sama aktivní, sama na sobě pracovat a vzdělávat se. Podrobněji o tom hovoří paní Petra: „To jsme vlastně aji probírali na tom kurzu, že nestačí jenom doma sedět a užívat si to, ale že to chce, aby ta žena sledovala třeba svůj obor, zašla občas do práce za bývalýma kolegyněma, aby viděla jak to tam pokračuje. Je spousta nových věcí, jenom když je člověk obyčejnou prodavačkou, tak jsou nové materiály, trendy, výrobky, takže chcete trošku sledovat. Takže pokud se trošičku snaží a chce, tak ty šance má určitě dost velké.“ Velmi

pozitivním

efektem

Kurzu

respondentek k dalšímu vzdělávání.

83

aktivního

rodičovství

je

motivace

Polovina mých respondentek je již zapsána v dalších vzdělávacích kurzech. Mezi nimi je výuka angličtiny a kurz efektivního rodičovství, které nabízí Centrum pro rodinu a sociální péči. Paní Lucie se zúčastní semináře pevného objetí pod vedením Jiřiny Prokopové. Paní Hanka navštěvuje kurz Počítače a komunikace. Na závěr lze tedy shrnout, že účel kurzu je splněn. Protože Kurz aktivního rodičovství je součástí projektu na podporu zaměstnatelnosti žen s malými dětmi. Poněvadž cílovou skupinou tohoto kurzu jsou ženy, které jsou v současné době na rodičovské dovolené, těžko můžeme hovořit o práci a posuzovat jejich zaměstnatelnost. Ovšem v rámci celoživotního vzdělávání je důležité, že si ženy uvědomily, že na sobě mohou pracovat i ve fázi života, která je prioritně určena péči o malé dítě.

84

7.5. Shrnutí Popsala jsem jednotlivé kategorie: Kurz aktivního rodičovství, rodičovskou dovolenou, sebevědomí a zaměstnatelnost. Vrátím se k základní výzkumné otázce: Jaká je efektivita Kurzu aktivního rodičovství z pohledu účastnic? Kurz je pro účastnice nesmírnou motivující a podporující silou. Pokud se žena po rodičovské dovolené chystá zpět na trh práce, potřebuje nejen informace o tom, jak psát životopis a jak vystupovat na pracovním pohovoru. Důležitou složkou je také podpora sebevědomí, které během doby strávené doma péčí o děti klesá. Hlavní význam kurzu tedy vidím v pozvednutí sebedůvěry všech účastnic. Což se samozřejmě prolíná dále do jiných oblastí. Díky kurzu si ženy uvědomily smysl rodičovské dovolené. Začaly se prezentovat jinak. Jako ženy, které ve své práci v domácnosti nacházejí hodnotu a získávají z ní mnohé zkušenosti, které mohou uplatňovat i v profesním životě. Ujasnily si své schopnosti a dovednosti, které během rodičovské dovolené získávají a nadále rozvíjejí. Pokud má žena dostatečné sebevědomí, začíná se jinak prezentovat. Dokáže říct, co umí, dokáže formulovat svoje požadavky. Což může zvýšit její šanci na získání práce. Kurz dodal absolventkám odvahu, motivaci, nový pohled na vnímání sebe sama. Díky zvýšenému sebevědomí se matky tolik neobávají přestupu ze světa domácnosti na trh práce. Dostalo se jim povzbuzení, pochvaly. Načerpaly tím novou sílu, aby byly schopné obhájit před okolním světem svoje mateřství a pobyt na rodičovské dovolené. V neposlední řadě jim sebedůvěru zvedla i samotná účast na kurzu, neboť o sobě hovoří jako o ženách schopných sebevzdělávání. Vyzdvihnul se význam celoživotního vzdělávání. Celý přínos kurzu může shrnout následující schéma, kde v centru vnímání a prožívání žen na rodičovské dovolené stojí sebevědomí. To má vliv na všechny ostatní charakteristiky, na vnímání rodičovské dovolené i na posílení zaměstnatelnosti. A hlavní zásluhou kurzu bylo pozvednutí sebevědomí účastnic. Oboustranná šipka znázorňuje, že ženám sebedůvěru pozvedla i samotná účast na kurzu.

85

7.6. Diskuze Limitem mého výzkumu je fakt, že jsem s respondentkami nehovořila před jejich vstupem do kurzu. Přestože jsem se pokoušela v rozhovorech vystihnout situaci v domácnostech před kurzem, jsem si vědoma toho, že výpovědi dotazovaných žen byly již kurzem ovlivněny. Je tedy obtížné rozpoznat, které z názorů byly jejich původní, a které byly naopak kurzem ovlivněny. Rozhovory probíhaly během měsíce ledna a února. Přestože uplynula doba dvou měsíců od ukončení kurzu, byly respondentky stále ještě kurzem pohlceny. Hodnotily ho velmi pozitivně. Respondentky spatřují hlavní přínos v pozvednutí sebevědomí. Otázkou však zůstává, zda po dalších letech strávených na rodičovské dovolené opět neupadnou do stereotypu. Přes mnoho projektů, které se rozběhly na podporu zaměstnatelnosti specifických skupin obyvatelstva se zdá, že nezaměstnanost žen-matek se zatím výrazně nezměnila.24 Můžeme se tedy ptát: Jaké jsou skutečné překážky bránící ženám vstoupit na trh práce? Jakým způsobem by se projevilo zapojení mužů do domácích prací a péče o děti na postavení ženy v domácnosti i v očích společnosti. A na závěr (nikoliv však ve výčtu důležitosti): Jakou roli v tomto procesu hraje účast ženy na formálním či neformálním vzdělávání? Může jí skutečně pomoci? Jistě by bylo zajímavé prozkoumat výše uvedené otázky i na širším výzkumném vzorku. 24

Podle údajů českého statistického ústavu zůstává nezaměstnanost i neaktivita žen stále stejná; www.czso.cz

86

8. Závěr V druhé polovině 90. let dvacátého století dochází k výrazným změnám v demografického chování a rodinném chování. Klesá porodnost, roste věk snoubenců a věk při porodu prvního dítěte. Změny v rodinném a reprodukčním chování lze spojovat s proměnou postmoderní společnosti. Dochází k posunu směrem k individualizaci hodnot, životních stylů, je umožněna větší individuální volba a svoboda člověka. Na druhé straně přináší postmoderní doba i nové rizika, jednou z nich je nejistota v rodinných vztazích. Mění se rodinné strategie, stereotypy, proměňují se role mužů a žen. Mateřství přesto nadále zůstává i v průmyslově vyspělých zemích většinou nedílnou součástí sociálního statusu a identity ženy. Současně ovšem ženy usilují o osobní nezávislost a celoživotní kariéru, což vede k tomu, že stále více roste napětí mezi mateřskou a profesní rolí ženy. Prezentuje se nový obraz ženy, v němž není mateřství oddělováno od postavení na trhu práce. Bohužel je hlavní ženská rodinná role- role matky základem nerovného přístupu k ženám na trhu práce. Právě zaměstnanost žen vtiskla ženám vlastní identitu a nabourala tradiční schéma rodiny, kdy otec vystupuje v roli živitele a matka zabezpečuje výchovu dětí a péči o domácnost. Současná rodina se ocitá na půli cesty k nové organizaci genderových rolí. Žena kombinuje práci s rodinou, pracovní role s rodinnými. Muž nestojí stranou, je vtažen do nové struktury rodiny. Vše vede k hledání odpovědí na otázky slučitelnosti rodičovství s pracovním světem a kariérou. Hlavní prioritou politiky rovných příležitostí se stává odstraňování všech forem diskriminace, bohužel data analyzující současný trh práce stále dokládají segregaci trhu práce z hlediska pohlaví. Pořád se setkáváme s mužskými a ženskými povoláními a též s rozdílnou úrovní mezd mužů a žen. Ženy všeobecně patří do problémové skupiny na trhu práce. Obzvláště ženy s malými dětmi patří do skupiny, která je značně znevýhodněna. Na jednu stranu je to žena, která zvažuje při volbě svého zaměstnání po návratu z rodičovské dovolené především to, zda její pracovní doba nebude kolidovat s časovou organizací a zajištěním rodinného života. Zaměstnavatelé pak považují matky za osoby s vyšší absencí, kvůli hlídání nemocných dětí, než muže, cože má za následek to, že mnohokrát raději přijmou muže, pokud zaměstnání může vykonávat žena stejně jako muž.

87

Na schopnost ženy najít si zaměstnání má vliv velmi mnoho faktorů, zejména věk, vzdělání, etnická příslušnost a současná rodinné situace. Právě vzdělávání může mít vliv na šance lidí, zda se jim podaří začlenit se do společnosti a nadále v ní zlepšovat své postavení. I současný trh práce požaduje jedince, který má zájem zlepšovat své schopnosti a dovednosti. Klíčovou dovedností se stává učení se učit, přičemž nestačí spoléhat na vzdělání získané díky formálnímu vzdělání, ale rozšiřují se i oblasti neformálního a formálního vzdělávání. Prioritou pro každého jedince by mělo být rozšiřování svých dovedností a kompetencí, neboť jejich nedostatek je příčinnou nezaměstnanosti. Problematika rozvoje lidských zdrojů se stává stěžejním tématem pro 21. století. Jednotlivé země i nadnárodní společenství se snaží vytvářet opatření na posilování aktivní polity zaměstnanosti. Česká republika měla možnost žádat o finanční spoluúčast Evropský sociální fond v rámci Operačního programu Rozvoje lidských zdrojů, jehož prioritním cílem je dosažení vysoké úrovně zaměstnanost a tím zároveň podpořit integraci sociálně vyloučených skupin obyvatelstva, kam patří také matky malých dětí. Kurz aktivního rodičovství je součástí projektu Podpora uplatnění žen s malými dětmi na trhu práce. Tento projekt je financován Evropským sociálním fondem a ze Státního rozpočtu ČR, žadatelem se stalo Národní centrum pro rodinu. Díky empirickému výzkumu v mé diplomové práci, ve kterém jsem použila kvalitativní techniku sběru dat v podobě individuálních semistrukturovaných rozhovorů a zúčastněného pozorování v kurzu, jsem zpracovala případovou studii, která přináší informace o efektivitě daného kurzu. Mým cílem bylo zjistit, zda absolvování Kurzu aktivního rodičovství pomáhá jeho účastnicím zvyšovat zaměstnatelnost, přičemž nešlo o objektivní posouzení šancí těchto žen uplatnit se na trhu práce, nýbrž snahou bylo zjistit názor samotných účastnic na přínos kurzu. Zpráva, zpracovaná na základě individuálních rozhovorů s účastnicemi, přináší odpovědi na to, zda kurz měl nějaký vliv na změnu vnímání rodičovské dovolené a na vnímání vlastní zaměstnatelnosti. Vyjadřuje se i k otázkám sebevědomí žen na rodičovské dovolené a v neposlední řadě se vyslovuje k organizaci a podstatě samotného Kurzu aktivního rodičovství. Kurz dodal absolventkám odvahu, motivaci, nový pohled na vnímání sebe sama. Podle výpovědí respondentek byl hlavní význam kurzu v pozvednutí sebevědomí.

88

Právě podpora sebedůvěry se ukázala u matek jako prioritní, pravděpodobně proto, že během dlouhé doby strávené doma péčí o děti a o domácnost jim díky stereotypu sebedůvěra klesá. Pozvednutí sebevědomí se prolíná i do jiných oblastí. V kurzu se vychází z rodičovské dovolené, lektorky se snaží předat vlastní zkušenosti z této doby. Cílem je, aby si ženy uvědomily význam rodičovské dovolené, aby si ujasnily schopnosti, které si na rodičovské dovolené rozvíjí. Což se daří a absolventky o sobě začínají hovořit jako o ženách, které ve své práci v domácnosti nacházejí hodnotu a získávají z ní mnohé zkušenosti, které lze uplatňovat i v profesním životě. Pokud má žena dostatečné sebevědomí, začíná se také jinak prezentovat, nebojí se před zaměstnavatelem říci, že byla na rodičovské dovolené, dokáže sdělit, co umí, dokáže formulovat svoje požadavky. Což může zvýšit její šanci na získání práce. Již samotná účast kurzu měla vliv na pozvednutí sebedůvěry, neboť ženy se prezentují jako matky schopné sebevzdělávání, čímž se zdůraznil význam celoživotního vzdělávání. Na závěr lze shrnout, že aktivity na podporu rozvoje lidských zdrojů jsou potřebné, na konkrétním příkladu dokládám, že mají význam.

89

Použitá literatura Aktivizace lidských zdrojů pro rozvoj české republiky na přelomu tisíciletí. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 1998. 135 s. ISBN 80-7078-587-X Anima – Bildungsinitiative főr Frauen. [online] [cit.2007-04-15] Dostupný z < http://www.anima.or.at/index.html> BUCHTOVÁ, Božena. Nezaměstnanost jako psychologický, ekonomický a sociální problém. Praha: Grada Publishing, 2002. 240 s. ISBN 80-247-9006-8 Centrum pro rodinu a sociální péči. [online] [cit.2006-11-16] Dostupný z < http://www.crsp.cz/titul2.html> Co je OP RLZ. [online] [cit.2007-04-24] Dostupný z < http://www.esfcr.cz/clanek.php?lg=1&id=403> ČERMÁKOVÁ, Marie. Postavení žen na trhu práce. Sociologický časopis, 1997, roč. 33, č. 4, s. 389-404. ČERMÁKOVÁ, Marie. Rodina a měnící se gender role – sociální analýza české rodiny. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1997. 92 s. ISBN 80-85950-42-1 DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum, 2002. 374 s. ISBN 80-246-0139-7 DUDOVÁ, Radka. Partnerský život a slaďování práce a rodiny v páru u žena a mužů v manažerských pozicích. [online] [cit.2007-03-28] Dostupný z < http://www.genderonline.cz/view.php?cisloclanku=2007010609> FIALOVÁ, Ludmila, aj. Představy mladých lidí o manželství a rodičovství. Praha: Sociologické nakladatelství, 2000. 163 s. ISBN 80-85850-87-7 FISCHLOVÁ, Drahomíra. Analýza rozdílů pracovních příjmů mužů a žen (mzdová diskriminace dle pohlaví). [online] [cit.2007-04-02] Dostupný z < http://www.vupsv.cz/gender_gap.pdf> FORKOVÁ, Veronika. Po mateřské a dvě děti? Bereme! Podpora rodičů s dětmi se firmám vrací v loajalitě zaměstnanců. Brněnský deník ROVNOST, 2007, č. 58, s. 9. GAVORA, Petr. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 207 s. ISBN 80-85931-79-6

90

HALÁSKOVÁ, Renata. Trh práce a politika zaměstnanosti. Ostrava: Ostravská univerzita, 2001. 93 s. ISBN 80-7042-595-4 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. 408 s. ISBN 80-7367-040-2 HENDL, Jan. Přehled statistických metod zpracování dat. Praha: Portál, 2004. 583 s. ISBN 80-7178-820-1 HRABA, Josef, VEČERNÍK, Jiří, MCCUTCHEON, Allan. Životní šance mužů a žen v období transformace. Sociologický časopis, 1997, roč. 33, č. 4, s. 405-421. HUŇKOVÁ, Markéta, RYTÍŘOVÁ, Kristýna, NAVRÁTILOVÁ, Jolana. Rovné příležitosti žen a mužů v zaměstnání. Brno: Nesehnutí, 2003. 23 s. ISBN 80-903228-1-6 JURAJDA, Štěpán, MŐNICH, Daniel. Relativní postavení žen na trhu práce v České republice: shrnutí výzkumu. [online] [cit.2007-04-03] Dostupný z < http://www.rovneprilezitosti.cz/admin/upload/0a348316d1/8f72af1693.pdf> KILLAROVÁ, Michaela. Žena a práce. [online] [cit.2007-04-04] Dostupný z < http://zenskaprava.ecn.cz/> KUCHAŘOVÁ, Věra, a kol. Zaměstnání a péče o malé děti z perspektivy rodičů a zaměstnavatelů. [online] [cit.2007-04-03] Dostupný z < http://www.rovneprilezitosti.cz/admin/upload/0a348316d1/8f72af1693.pdf> Kurz aktivního rodičovství. Podpora uplatnění žen s dětmi na trhu práce – vzdělávací program. Brno: Národní centrum pro rodinu, 2006. 29 s. MACHOVCOVÁ, Kateřina. Výzkum potřeb personalistů, limitů a možností pro rozvoj rovných příležitostí pro muže a ženy. [online] [cit.2007-04-03] Dostupný z < http://www.rovneprilezitosti.cz/admin/upload/0a348316d1/8f72af1693.pdf> MAREŠ, Petr, POTOČNÝ, Tomáš. Modernizace a česká rodina. Brno: Barrister a Principal, 2003. 347 s. ISBN 80-86598-61-6 MARTINÍKOVÁ, Jana. Úvod do pracovního práva a problematiky zaměstnanosti. Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 2005. 82 s. ISBN 80-248-0087-X MAŘÍKOVÁ, Hana. Proměny současné české rodiny (Rodina – gender – stratifikace). Praha: Sociologické nakladatelství, 2000. 170 s. ISBN 80-85850-93-1

91

MAŘÍKOVÁ, Hana. Ženy ve vrcholových politických pozicích. Sociologický časopis, 1997, roč. 33, č. 4, s. 435-443. Memorandum o celoživotním učení. (2000). CD ROM: Česká vzdělávací politika v evropském kontextu (2004). Metody. [online] [cit.2007-03-21] Dostupný z MOŽNÝ, Ivo. Česká společnost. Praha: Portál, 2002. 207 s. ISBN 80-7178-624-1 MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. 312 s. ISBN 80-86429-584-X OUJEZDSKÁ, Marie. Geneze vzdělávacích kurzů pro ženy - matky. Brno: Národní centrum pro rodinu, 2006, 5 s. OUJEZDSKÁ, Marie. Rodinné kompetence a jak nám mohou být užitečné v zaměstnání. Kamínky pro rodinu, 2006, roč. 4, č. 17, s. 13-14. PALONCYOVÁ, Jana. Rodinné chování mladé generace závěrečná zpráva z „Biografického výzkumu mladé generace 2002“. VÚPSV, 2002. 101 s. PALONCYOVÁ, Jana. Změny české rodiny: mladá generace a demografický vývoj (1.část závěrečné zpráva z výzkumu „Rodina 2001“. VÚPSV, 2002. 48 s. PÍCHOVÁ, Irena. K některým aktuálním otázkám zaměstnanosti. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 32 s. ISBN 80-210-0906-3 PLAŇAVA, Ivo, PILÁT, Milan. Děti, mládež a rodiny v období transformace. Brno: Barrister a Principal, 2002. 289 s. ISBN 80-86598-36-5 Postavení MPSV při rozvoji rovných příležitostí žena a mužů. [online] [cit.2007-04-02] Dostupný z < http://www.mpsv.cz/cs/298> Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen v roce 1998. [online] [cit.2007-04-02] Dostupný z http://www.mpsv.cz/search.php Problematika gender. [online] [cit.2007-03-28] Dostupný z < http://www.ops.cz/index.php?akce=obcpor&kod=3&ids=7&table=obcanporadna> Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů. [online] [cit.2007-04-02] Dostupný z < http://www.mpsv.cz/clanek.php?lg=1&id=383>

92

Rodinné kompetence a jak nám mohou být užitečné v zaměstnání. Brno: Centrum pro rodinu a sociální péči, 2006. Rovné příležitosti v pedagogické praxi. [online] [cit.2007-03-28] Dostupný z < http://www.rppp.cz/photogalery/album.php?s=slovnik-pojmu> SOKAČOVÁ, Linda, MACHOVCOVÁ, Kateřina. Kariéra – rodina – rovné příležitosti. [online] [cit.2007-04-03] Dostupný z < http://www.rovneprilezitosti.cz/info.php?article=198> STRAUSS, Anselm, CORBINOVÁ, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert, 1999. 228 s. ISBN 80-85834-60-X Strategie rozvoje lidských zdrojů pro Českou republiku. (2003). CD ROM: Česká vzdělávací politika v evropském kontextu (2004). Stručná historie genderové problematiky v ČR. [online] [cit.2007-04-02] Dostupný z SURYNEK, Alois, KOMÁRKOVÁ, Růžena, KAŠPÁRKOVÁ, Eva. Základy sociologického výzkumu. Praha: Management Press, 2001. 160 s. ISBN 80-7261-038-4 TUČEK, Milan, a kol. Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. 428 s. ISBN 80-86429-22-9 VALENTOVÁ, Marie. Rovnováha mezi rodinným životem a pracovní kariérou v kontextu ženské zaměstnanosti. Praha: VÚPSV, 2004. 63 s. ISBN 80-239-4198-4 Život žen a mužů. Analýza dat z publikace zaostřeno na muže a ženy za rok 2006 . [online] [cit.2007-04-02] Dostupný z < http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/publ/1137-06-za_rok_2006>

93

Přílohy

94

Seznam příloh

1. Rozdělení priorit a Opatření v programu OP RLZ .............................................96 2. Schéma kvalitativního rozhovoru ........................................................................97 3. Náplně jednotlivých lekcí Kurzu aktivního rodičovství ......................................99

95

Rozdělení priorit a Opatření v programu OP RLZ (Co je OP RLZ, 2007)

96

Schéma kvalitativního rozhovoru Seznam otázek Kde jste se dověděla o Kurzu aktivního rodičovství? Proč jste se přihlásila do tohoto kurzu? Splnila se Vaše očekávání? Naučila/dozvěděla jste se něco, co jste od kurzu neočekávala? Co se Vám na kurzu líbilo/nelíbilo, co byste změnila? Jak hodnotíte organizační zázemí, koordinátorky, odborné pracovníky, hlídačky dětí? Měl pro Vás vliv i to, že přednášely ženy s vlastní zkušeností RD? Nebo byste uvítala i jiné pracovníky, případně více mužů? Co bylo na kurzu nejlepší? Jak hodnotíte kurz celkově? Změnilo se pro Vás po absolvování kurzu něco? Vidíte svoji budoucnost jinak než předtím? Hodláte se zapsat někdy znovu do nějakého vzdělávacího kurzu? Proč ano, proč ne? Pokud ano, do jakého? Máte ještě nějaké další připomínky? Doporučila byste jej dále?

Jak ženy vnímají rodičovskou dovolenou po absolvování kurzu? Jak dlouho jste na mateřské dovolené? Jaké je to být ženou v domácnosti? Jak tuto dobu hodnotíte? Jak jste spokojená? Co doma děláte? Jaká je Vaše role v domácnosti? Máte nějaký čas sama pro sebe? Nastala u Vás nějaká změna hodnocení svého pobytu na rodičovské dovolené po absolvování kurzu? Změnila se Vaše role po absolvování kurzu? Co si myslíte o výroku „Nejsem doma, ale na pracovišti jménem domácnost!“? Jakým způsobem ovlivnil kurz subjektivní vnímání zaměstnantelnosti účastnic? Jste v situaci, kdy si práci ještě nehledáte, ale můžete sama zhodnotit šance, které máte až skončíte svoji RD a budete si hledat práci? Změnil nebo ovlivnil KARO Váš pohled na tyto šance? Myslíte si, že žena po mateřské dovolené má zaměstnavateli co nabídnout?

97

Vnímáte Vy sama dobu na RD jako období, které lze zúročit a z kterého lze čerpat při pozdějším návratu do práce? Hodláte po ukončení své současné RD opět nastoupit do zaměstnání? Jak sama vnímáte to, že KARO je kurz podporující zaměstnatelnost žen? Jakým způsobem změnil kurz sebehodnocení účastnic? Jaká je Vaše sebedůvěra? Myslíte si, že na Vaše sebehodnocení měl vliv tento kurz? Dokázala byste vyjmenovat svoje schopnosti a dovednosti? Dokážete se zamyslet nad svými cíli? Jsou to oblasti, o kterých Vám nedělá problém hovořit? Případně pomohl Vám kurz v ujasnění si svých cílů, v tom, abyste dokázala své dovednosti lépe pojmenovat a veřejně je prezentovat? Myslíte si, že pro Vás byla důležitá i lekce o komunikaci? Proč?

98

Náplně jednotlivých lekcí Kurzu aktivního rodičovství Zviditelňujeme naši práci v rodině (1. dopoledne) Na první lekci se probírají organizační věci, uvítání v kurzu, vzájemné představení. Prvním odborným tématem je stručná historie vývoje rodiny. Srovnává se charakter práce v rodině před 500 lety, před 200 lety, dnes. Smyslem kurzu je neoddělovat práci pro rodinu od práce profesní. „Na ženu by mělo být pohlíženo jako na odbornici na pracovišti jménem domácnost, tedy ne jako na osobu, která si může jen díky částečnému pracovnímu úvazku zachovat svoji zaměstnatelnost“ (Kurz aktivního rodičovství, 2006, s. 1). Cílem lekce je ukázat, že i práce pro rodinu vytváří novou hodnotu, kterou lze vyjádřit v penězích. Ženy si mají uvědomit, jak velká je hodnota nově vytvořené práce pro rodinu i kolik času stráví rodina výchovou a péčí o domácnost. Rodinné kompetence: Co je to a jaký užitek to přináší pro mne a (v budoucnu) pro mého šéfa? (2. dopoledne) Cílem této lekce je uvědomit si, že práce v rodině je pro ženu velkým přínosem (v minulé lekci se vyzdvihovala práce v rodině jako přínos pro společnost). „Přínos práce vykonávané v rodině pro všeobecnou kvalifikaci může být přínosem do té míry, že je možné považovat práci pro rodinu za rovnocennou s prací v zaměstnání. Otázka „slučitelnosti“ tedy nespočívá pouze v řešení otázky: „Kdy a jak a na jak dlouho jít do práce, ale i v postoji, že se na rodičovské dovolené mění pouze charakter práce, ale dovednosti (pracovní návyky) jsou v podstatě stejné a je možné je zdokonalovat.“ (Kurz aktivního rodičovství, 2006, s. 6). Jakoukoliv práci lze posuzovat z hlediska vykonávané činnosti i z hlediska dovedností, které jsou pro danou práci potřebné. Je dobré si uvědomit, že dovednosti potřebné pro zdárný výkon v profesi se překrývají s dovednostmi nutnými pro zdárný chod rodinného života. Zvládnutí požadavků pracoviště domácnost předpokládá určité schopnosti, které lze nazvat rodinné kompetence (Kurz aktivního rodičovství, 2006).

99

Rodinné kompetence: Práce pro rodinu trénuje a rozvíjí kompetence, které mají pro pracovní svět velký význam. Patří k nim především (Rodinné kompetence, 2006): •

Komunikační dovednosti: Naslouchání členům rodiny, vytváření dalších sociálních kontaktů.

•

Organizační dovednosti: Rozdělení práce pro rodinu a domácnost a domácího rozpočtu. Rozlišování důležitých a nedůležitých projektů.

•

Umění rozhodovat (se): Práce pro rodinu znamená připravovat rozhodnutí a při respektu k různým názorům vybrat to pravé. Důležité je i podporovat vlastní motivovanost a umění přesvědčit druhé.

•

Flexibilita: Za častým požadavkem flexibility profesním světě se často rozumí pouze časová disponibilita. Tím ale nejsou pokryty požadavky bezodkladně a samostatně řešit nečekané události a se samozřejmostí zpracovávat nastalé změny.

•

Komplexní řešení problémů

•

Schopnost řešit konflikty

•

Iniciativnost

•

Schopnost učit se

•

Pedagogické dovednosti

•

Odolnost vůči stresu

•

Týmová práce a empatie

„Z rodinných kompetencí profituje žena – která nastoupí do zaměstnání – i její zaměstnavatel za předpokladu, že je ochotna v zaměstnání používat nabyté dovednosti stejně motivovaně jako v rodině“ (Rodinné kompetence, 2006, s. 8). Moje silné stránky pro práci v rodině a v zaměstnání (3. dopoledne) Úkolem této lekce je pojmenovat konkrétně získané dovednosti, uvědomit si, v čem se liší dovednosti na pracovišti domácnost s dovednostmi na profesním pracovišti. Cílem je naučit ženy, aby dokázaly své dovednosti pojmenovat, na veřejnosti prezentovat a vědomě rozvíjet. Důležité je budovat u žen postoj, který 100

překlenuje zdánlivou propast mezi rodinou a zaměstnáním: Nejsem doma, ale pracuji na pracovišti zvaném domácnost a rodina (Kurz aktivního rodičovství, 2006). Komunikace v rodině (4. dopoledne) „Cílem lekce je si uvědomit, že při péči o děti nemívá žena příležitost dostatečně vyjadřovat svoje potřeby, názory a zájmy. Ale rodina bude spokojená jen tehdy, když bude ona mít příležitost rozvíjet co možná nejvíc stránek své osobnosti. A osobnost se rozvíjí hlavně komunikací“ (Kurz aktivního rodičovství, 2006, s. 12). Každá žena by si měla uvědomit, co je pro ni v životě důležité, co si přeje a čím se řídí ve svém životě. Obsahem lekce je téma komunikace. Uvádějí se nejčastější chyby v komunikaci a procvičuje se „umění pečlivě naslouchat“. V komunikaci s dětmi může často docházet k tomu, že se i matky přizpůsobí jednoduchému dětskému vyjadřování a z jejího projevu se může zdát, že je většinu času v roli vychovatelky, což rozhodně nelze uplatňovat na pracovišti. Právě na to jsou ženy v kurzu upozorňovány. Zvládat komunikaci je velmi důležité pro partnerský život. Často jde o to nezranit partnera svým projevem. Lektorka doporučuje mluvit v komunikaci za sebe – používat „JÁ-jazyk“ a přidává další „rady“, jak nejlépe zvládnout partnerskou komunikaci: je třeba dávat partnerovi prostor a nechtít ho změnit, hledat na druhém to pozitivní, naučit se říkat komplimenty a umět je přijímat, umět správně kritizovat (Kurz aktivního rodičovství, 2006). Sama mezi dvěma ohni: Jak odejdu se zdravou kůží? K čemu jsem povolána? (5. dopoledne) „Cílem dopoledne je orientace na sebe sama, tzn. jak poznat a využít potenciál, který mi byl dán nebo k němuž jsem se během dosavadního života dopracovala“ (Kurz aktivního rodičovství, 2006, s. 17). Důležité je uvědomit si významné události a osoby, které měly a mají vliv na to, jak mám dnes uspořádaný život. Tedy zhodnotit svůj dosavadní vývoj a shrnout si odpověď na otázku „Z čeho vycházím?“ Poté se zaměřit na životní období, ve kterém se právě nacházím, tedy na přítomnost a otázku „Kde jsem“. Ženy na rodičovské dovolené by si měly odpovědět na otázky, jaké vlohy, schopnosti, dovednosti a zkušenosti jim právě rodičovská dovolená přináší. Poslední zamyšlení je nad tématem

101

budoucnost, „K čemu jsem povolána“. Každý člověk by se měl zamyslet nad svými cíli do budoucnosti, ať již nad krátkodobými, střednědobými nebo dlouhodobými (Kurz aktivního rodičovství, 2006). Rodina, zaměstnání a já (6. dopoledne) „Záměrem dopoledne je ukázat, že prioritní pro růst osobnosti není množství času, které se věnuje určitému typu práce, ale postoj k vykonávané práci a že práce v rodině a zaměstnání je rovnocenná. Cílem je přijmout roli pečujícího rodiče, reflektovat ji a zároveň se zaměřit na budoucnost – čím budu po rodičovské dovolené – a co pro to mohu udělat už dnes“ (Kurz aktivního rodičovství, 2006, s. 20). Aktivitou nazvaná: „Jak reflektuji svoje nynější postavení“ přináší zamyšlení nad sebeúctou. Na kom jsme závislí při sebehodnocení, jaké situace sebeúctu posilují, zmenšují a proč. Každý by měl zvládnout prezentovat to, čeho si na sobě nejvíce váží. Ženy na rodičovské dovolené by si měly uvědomit všechny svoje činnosti a položit si otázku, zda dělají něco jen samy pro sebe. Dílčím tématem je náplň rolí v rodině. Jaké jsou moje role, jsem s nimi spokojena? Co podle mě by měla splňovat role dobré matky (Kurz aktivního rodičovství, 2006). Rodinná politika státu a kraje. Pracovní právo a penzijní pojištění: kde jsou moje možnosti a moje rizika? Podniky příznivé rodině (7. dopoledne) Cílem lekce je seznámit ženy s možnostmi přivýdělku po dobu mateřské a rodičovské dovolené, dávkami sociálního zabezpečení a pojištěním po dobu MD a RD. V druhé části odpoledne probíhá zamyšlení nad očekáváními zaměstnance a zaměstnavatele. Důležité je umět si pojmenovat charakteristiky, které mohu zaměstnavateli nabídnout a které na mně může ocenit (Kurz aktivního rodičovství, 2006). Pracuji na své budoucnosti (nejen v zaměstnání, ale i doma). Cíle a možnosti: dnes i zítra (8.dopoledne) „Cílem poslední lekce je různými způsoby vyhodnotit jednak přínos kurzu pro maminky samotné, jednak zhodnotit kurz jako takový, což umožní pořadateli zpětnou vazbu a poskytne informace k vylepšení, zapracování připomínek do konkrétních témat apod.“ (Kurz aktivního rodičovství, 2006, s. 20).

102

Při aktivitě „Analýza osobního potenciálu“ si každá účastnice v kurzu vyjmenuje všechny své schopnosti a dovednosti v různých oblastech svého života, zamyslí si nad tím, co vše umí, dokáže a je schopna uplatnit (Kurz aktivního rodičovství, 2006).

103