Zámecká 57, 664 52 Sokolnice
Časopis Domova pro seniory Sokolnice
Úvod Milí čtenáři, léto je pomalu za námi a blíží se nám podzim. Užíváme si ještě poslední teplé dny babího léta. Vinobraní je v plném proudu a i my, na zámku, jsme ochutnali alespoň kapku letošního burčáku. V tomto čísle, které je laděno do barev vína a podzimu, najdete naše tradiční rubriky věnované oslavencům, novým tvářím v našem domově, akcím v předcházejícím měsíci, pranostikám i jménům, se kterými se u nás potkáte. Nabídnu Vám tentokráte i něco málo z historie, podíváme se společně na slavkovský zámek a od tohoto čísla najdete ve zpravodaji také tzv. Pomerančovou stránku. Proč pomerančovou, se dočtete v dalších ze zajímavých článků. Dále v tomto čísle najdete i pokračování naší malé felinoterapie, něco z Vaší tvorby, kterou samozřejmě i nadále uvítám. Pokračuje naše rubrika „Víte, že…?“, kde se tentokrát dozvíte zajímavosti z nejrůznějších oblastí. Kdybyste měli nápad, co do této rubriky napsat příště, určitě se ozvěte. ☺ Děkuji za Vaše krásné příspěvky, přeji Vám klidný začátek podzimu a těsím se zase za měsíc.
Váš Zpravodaj
2
Ohlédnutí za srpnem A máme tu letní měsíc srpen… Skončil horký srpen, čas dovolených a prázdnin. Doufejme, že nám pěkné počasí ještě vydrží a sluníčko nás při pobytu v našem překrásném parku bude zahřívat. A jak jsme byli i přes tato tropická vedra v srpnu aktivní? Při ručních pracích ( 4.8. ) jsme společně vyráběli záložky do knih. Myslím, že se moc povedly. A ti, co jsou méně zruční, nebo nemohli vyrábět, přispěli alespoň radou. Stolní hry ( 10.8.) byly vždy plné veselí a smíchu, účast hojná, obzvláště proto, že jsme hráli venku, na čerstvém vzduchu. Ve čtvrtek 11.8. jsme někteří společně s paní Vlaďkou Sedlákovou vyrazili na výlet pořádaný aktivizačním úsekem pod vedením paní Evy Stiborové. Posezení u sokolnického rybníka ,,Balaton,, bylo příjemné, zmrzlina osvěžující. Kdo měl (16.8.) zájem, navštívil naše ,,letní kino“- promítání filmu ,,FANFÁN TULIPÁN“. Na den 17.8. byl na oddělení naplánován film na přání, ale pro nezájem se nekonal. Místo toho se konalo posezení u kávy v parku s besedou na Vámi zvolené téma. Ve stejném dni jste měli možnost zahrát si ,,BINGO“ ve společenské místnosti. 3
Nácvik písně našeho ,,pěveckého sboru“ pod vedením paní Stiborové se tentokrát konal na našem oddělení, takže kromě pravidelných účastníků se přidali i další. Hojná účast byla také při hraní paměťových her 24.8. Nejvíce se Vám líbila tzv.,,slovní kopaná“. Snad se Vám naše nabídka líbila a každý si něco vybral dle svého gusta. Kolektiv I. oddělení
Co se událo v srpnu na druhém oddělení… Měsíc srpen nám sice moc pěkného počasí nedopřál, ale my jsme se nenechaly odradit a i přes chladné počasí jsme se snažily nezahálet. Taneční odpoledne se nám vydařilo úžasně. S gramofonem, starými gramofonovými deskami a klientkami, které jsou pro každou legrac, jsme si zatančily i zazpívaly. Podařilo se nám splnit i přání naší klientky paní Šikutové a výlet do slavkovského zlatnictví byl příjemným zpestřením deštivého dne. Oblíbené promítání s popcornem se nám tenhle měsíc také podařilo uskutečnit. Při krásné pohádce „Dařbuján a Pandrhola“ jsme společně strávily příjemné chvíle. Výroba dekoračních předmětů ve formě látkových a papírových andělů se klientkám také líbila. I přes vtipné poznámky, že jsou ještě prázdniny a my už chceme něco tvořit, se do práce pustily s chutí a pílí sobě vlastní. Andělíčci se moc povedli a doufáme, že udělají radost i někomu dalšímu ☺
4
Koncem měsíce se naštěstí matka příroda alespoň trošku umoudřila a ukázala nám svou pravou letní tvář vonící dozrávajícími plody a pokoseným obilím. Toho jsme samozřejmě využily k procházkám do parku a nezapomínaly jsme ani na tolik důležité pokrývky hlavy a pitný režim. Prázdniny nám skončily a s nimi bude ubývat i krásných slunných dnů, ale nezalekneme se, a pokud to bude jen trošku možné, tak budeme vyjíždět do zámeckého parku. A když to nepůjde, tak věřte, že zahálet rozhodně nebudeme ☺ Kolektiv druhého oddělení
A jak jsme si užívali léta na III. oddělení? V srpnu si s námi léto tak trochu zahrávalo a dalo nám bohatě okusit svých rozmarů – vždy se však našel nějaký ten den, který jsme mohli strávit v příjemném prostředí parku, posedět na lavičce, či se trošku projít… A koncem měsíce jsme si dokonce mohli připadat jako někde v Karibiku, jen místo palem nám v tropickém žáru skýtaly životadárný stín k našemu odpočinku letité javory. 5
Zahráli jsme si opět i pétanque, hru s pestrobarevnými koulemi, která si mezi námi už našla své stálé příznivce, a vydali se znovu k sokolnickému „Balatonu“. A stejně jako k létu vždy patřily oblíbené výletní restaurace, patřívalo k němu za našich časů i letní kino. Proto řada z nás uvítala zámecké „letní kino“, připravené pro nás aktivizačním úsekem. Zhlédli jsme zábavné veselohry ze současnosti i romantické zamilované retro „Fanfán Tulipán“ s idolem ženských srdcí z našich mladých let Gerardem Philipem. A co ještě vždy patřilo a dodnes patří k horkému létu? No přece zmrzlina! Při zmrzlinovém mlsání, které pro nás připravily naše „sestřičky“, jsme si nejen opravdu pochutnali a příjemně se osvěžili v parném dni, ale nazdobené poháry lahodily i oku a duši. Jako kouzlem ocitli jsme se náhle v zemi mládí, v romantické cukrárničce se svojí první láskou. Vzpomínky přicházely samy… Jindy jsme zase procvičovali hbitost našich prstů při zábavném provlékání provázků. Radostný smích provázel naše úspěchy i neúspěchy. A od pestrých provázků se začaly odvíjet i vzpomínky – na háčkování, pletení, síťkování, drhání… 6
Několikrát nás navštívila Mgr. Eva Stiborová a s ní za námi vždy přišlo i sluníčko. Společně jsme si z plných plic a od srdce zazpívali. (Možná je to nácvik sborového zpěvu ke dni otevřených dveří, ale to je zatím ještě tajemství – i pro nás zpěvačky.) A do našeho zámku zavítal znovu i sympatický „gedeon“ s Biblí, aby se spolu s námi zamýšlel nad životem ve světle Evangelia. Zde nemůžeme než citovat Písmo: „Jak milý je příchod těch, kteří zvěstují dobro, kteří zvěstují Boží království.“ V měsíci srpnu oslavila také řada z nás své narozeniny. Paní Marie Vyvlečková a pan Jaroslav Matula oslavili v kruhu svých nejbližších krásnou devadesátku. (Paní Vyvlečková slavila dokonce po dvě neděle!) Vždy usměvavá klientka se dožila devadesátin v plné duševní svěžesti, dny tráví nad svými oblíbenými knihami a to ne ledajakými. Kupříkladu nad obsáhlým románem ze starověkého Egypta „Řeka bohů“. Nováček na našem oddělení pan Matula je dosud statný muž, který se ještě nedávno pečlivě staral o svou nemocnou manželku. Oběma přejeme ze srdce, aby ve stejné kondici oslavili s námi i tu stovku. Paní Stupková sice neslavila žádné životní jubileum, letos jí bylo 71 let, ale její narozeniny se proměnily v malou slavnost uprostřed květin, kterou jí připravily „sestřičky“ ve službě – Renata, Jitka a Hana. Jak je vidět, všichni stavíme výš a výš naši profesní laťku – anebo laťku našeho lidství? Tento měsíc se loučíme s dlouholetou pracovnicí našeho Domova pro seniory, zdravotní sestrou Dobromilou Ratičákovou z II. oddělení, která se rozhodla odejít na zasloužený odpočinek. Zároveň se kolektiv III. oddělení loučí se zdravotní sestrou Ivanou Holečkovou, která odchází oslabený kolektiv II. patra posílit. Děkujeme a přejeme hodně štěstí. 7
Ohlédnutí za srpnovými aktivitami Také druhý prázdninový měsíc utekl jako voda. I když začátek měsíce se moc nevyvedl, jeho druhá polovina byla letní se vším všudy. Byla ve znamení sluníčka, výletů a dovolených. Některé dny jsme museli i my polevit v naší zábavě a více odpočívat, protože teploty na sluníčku šplhaly až ke čtyřicítce. Přesto jsme se snažili alespoň dopoledne nějak se zabavit. Konaly se pravidelné akce jako „Biblické příběhy“, „Bingo“, „Pétanque“ a „Letní kino“, na které znovu zveme nejen všechny, kteří je dosud nenavštívili, ale také naše nové spolubydlící. Náš malý pěvecký sbor, který nacvičoval písně na dožínkovou slavnost, vytrvale zkoušel a zpíval pro radost nejen sobě, ale i prvnímu a druhému oddělení. Na přání jsme naše zpívání přesunuli ze společenské místnosti do prostor v prvním patře proto, aby si s námi mohli zazpívat i ti, kteří už do společenské místnosti z různých důvodů nechodí. Nakonec jsme naše písničky nacvičovali se sokolnickými dětmi, které předvedou taneční pásmo složené z lidových písniček také za našeho pěveckého doprovodu. Zatím naše zpívání moc umělecky nevypadá, ale sklidili jsme pochvalu od pořadatelů i maminek dětí. V neděli 11.09.2011, až nás bude na slavnosti doprovázet cimbálová muzika Donava, už budeme jako profesionálové. Vyprávění o naší pěvecké přípravě na slavnost bych chtěla zakončit poděkováním a pochvalou našim hlavním zpěvákům – paní Šikutové, paní Forejtníkové a paní Holoubkové ze II. oddělení, pánům Rapouchovi a Slaninovi z I. oddělení a také všem těm, kteří si k nám přisednou a zpívají s námi. Další velkou srpnovou událostí byl výlet k rybníku Balaton v Sokolnicích. Auto se muselo třikrát otočit, aby se dostalo na všechny. V dopoledních hodinách se na terásce zahradní restaurace pěkně sedělo a povídalo. Vzpomínali jsme na dovolené, kam kdo jezdíval, které země navštívil, kde se mu nejvíc líbilo…..Díky přítomnosti rekreantů - rybářů jsme se na chvilku mohli cítit jako na dovolené v kempu u vody.
8
Poslední srpnový den jsme si užili zase trošku jinak. Přijel za námi náš známý pan Doubek ze Žatčan se svou kobylkou Quinny zapřaženou v kočáře a dopřál nám opět malou projížďku parkem. V parku na sluníčku už na něj čekalo plno zájemců o vyjížďku. Podařilo se nám do kočáru vysadit každého, kdo měl zájem se svézt, a to, že seděl na vozíčku, pro nás nebyl žádný problém. O koníka jsme se taky pěkně postarali. V přestávkách mezi jízdami ho ti odvážnější z nás i krmili jablky a mrkví, které se svými pomocnicemi z II. oddělení nasbírala paní Zuzana Knápková, za což jim děkujeme určitě i jménem koníka. Teď už se těšíme, co nám přichystá teplé babí léto. Mgr. Eva Stiborová Sociálně-aktivizační úsek
Ohlédnutí za srpnovými aktivitami I. oddělení Středa 07.09.
„STOLNÍ HRY“ - Člověče nezlob se, karty, pexeso, domino
Středa 14. 9.
,,RUČNÍ PRÁCE“ - příprava a výroba upomínkových předmětů 9
Středa 21. 9.
,, PAMĚŤOVÉ HRY“ - cvičení pro tělo i paměť - za pěkného počasí v parku Začínáme kolem 9.30 hod. Srdečně všechny zve kolektiv 1. oddělení.
II. oddělení Každé úterý výroba dekoračních předmětů na den otevřených dveří Každou středu rekondiční cvičení relaxační cvičení trénink paměti a komunikačních dovedností reminiscenční terapie diskuse o přírodním léčitelství, předávání zkušeností (byliny, recepty) Po dohodě s klientkami se budou promítat DVD dle výběru klientek a za hezkého počasí budeme i nadále chodit na vycházky do zámeckého parku a jeho okolí. Budeme pokračovat ve velmi oblíbené aromaterapii na pokojícha chodbách.
III. oddělení Pátek 09.09.
TANEČNÍ TERAPIE - tanec v sedě
Pondělí 12.09. POUŠTĚNÍ HUDBY NA PŘÁNÍ 10
Středa 21.09. CVIČENÍ S OVERBALY A MÍČKY Čtvrtek 29.09. PAMĚŤOVÉ HRY Pondělí - Pátek ve 13:00 skupinové i individuální čtení.
Za pěkného počasí posezení na nádvoří nebo procházka do parku. Na Vaši účast se těší kolektiv III. oddělení☺
Nabídka aktivizačních činností v září Pátek 02.09.
NÁCVIK ZPĚVU NA DOŽÍNKY od 10:00 hodin na I. oddělení
Pondělí 05.09. BIBLICKÉ PŘÍBĚHY od 10:00 hodin ve společenské místnosti Úterý 06.09.
VÝLET NA PERNŠTĚJN A DO KUNŠTÁTU odjezd v 07:00 hodin od zámku
Pátek 09.09.
NÁCVIK ZPĚVU NA DOŽÍNKY od 10:00 hodin na I. oddělení
Neděle 11.09.
DOŽÍNKY A DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ od 14:00 hodin na nádvoří
Pondělí 12.09. SPORTUJEME SPOLEČNĚ od 09:30 hodin v zámeckém parku 11
Středa 14.09
PŘEDNÁŠKA POLICIE ČR od 10:00 hodin ve společenské místnosti
Čtvrtek 15.09. STARÝ ZÁKON od 10:00 hodin ve společenské místnosti Pátek 16.09.
ZPÍVÁNKY
od 10:00 hodin na I. oddělení
Neděle 18 .09. POHÁDKA O POPELCE od 10:00 hodin v jídelně - divadelní představení Pondělí 19.09. BIBLICKÉ PŘÍBĚHY od 10:00 hodin ve společenské místnosti Středa 21.09
VÝLET DO KOVÁRNY V TĚŠANECH odjezd v 09:30 hodin od zámku
Čtvrtek 22.09. LETNÍ KINO od 15:30 hodin ve společen. místnosti - film na pokračování Pátek 23.09.
ZPÍVÁNKY
od 10:00 hodin na I. oddělení
Pondělí 26.09. KVÍZOVÁNÍ od 13:00 hodin ve společen. místnosti Úterý 27.09.
PÉTANQUE
od 10:00 hodin v zámeckém parku
Čtvrtek 29.09. LETNÍ KINO od 15:30 hodin ve společen. místnosti - film na pokračování Pátek 30.09.
ZPÍVÁNKY
od 10:00 hodin na I. oddělení
12
Nové tváře Bobrovský Josef, Mgr. Sýkora František Uhlířová Antonie
Hájenka I. oddělení II. oddělení
Vítejte mezi námi! V měsíci září slaví své narozeniny Brabcová Marie Floriánová Jarmila Koláček Ivan Kolouchová Anděla Matulová Františka Moresová Anežka Ondráčková Františka Palečková Anna Putnová Božena Valenta Vlastimil Vinklárková Václavka
13
Burianová Jana Jašková Jana Krbílek Oldřich Rábová Jiřina
Ve znamení pomeranče Dne 21. září si celý svět připomíná Mezinárodní den Alzheimerovy nemoci. Tradice vznikla v roce 1994 a Česká alzheimerovská společnost se k ní připojila krátce po svém vzniku v roce 1997. Od r. 2001 si tento den připomínáme jako „Pomerančový den“. Motiv pomeranče byl zvolen podle básně, která popisuje průběh lidského života jako zrání pomeranče. A také pro všeobecnou rozšířenost tohoto oblíbeného ovoce, které už svou barvou navozuje pocity optimismu a pohody – znají je lidé zdraví i nemocní Alzheimerovou chorobou na celém světě. V celém světě trpí závažnou formou této nemoci na 35 miliónů lidí a její lehčí formou až 150 miliónů. Trpěla jí ve stáří i řada známých osobností, třeba bývalý americký prezident Ronald Reagan, francouzská herečka Annie Girardotová nebo američtí herci Petr Falk – proslulý komisař Columbo a Charles Bronson, jeden z filmových „Sedmi statečných“, který byl ve skutečném životě vyznamenán Purpurovým srdcem za statečnost ve 2. světové válce. V České republice je postiženo Alzheimerovou nemocí kolem 120.000 osob. Trpí jí i někteří z Vás. Projevuje se větším zapomínáním a horší soustředěností.
14
Pro všechny, kdo mají tyto potíže a statečně s nimi bojují, jsme vytvořili v našem Zpravodaji novou stránku – jako náš malý dárek k Mezinárodnímu dni Alzheimerovy nemoci. Bude se jmenovat Pomerančová stránka. V naší zemi se sice v několika posledních letech připomíná Pomerančový den 21. června (svátek v tento den slaví Alois) na počest lékaře Aloise Alzheimera, který jako první popsal tuto nemoc u své pacientky. A kolem tohoto data, v tzv. pomerančovém týdnu se soustřeďují veškeré aktivity a počiny ve prospěch nemocných. To, co je zde důležité, jsou však vždy lidé, nikoliv data a lokální patriotismus. A tak s naší iniciativou přicházíme tak, jak dozrála. Kdesi jsem četla krásnou myšlenku: Možná přicházíte kvůli Alzheimerově nemoci o své včerejšky, ale určitě ne o svůj dnešek a zítřek. Kéž jsou ty Vaše dnešky a zítřky naplněny pohodou, láskou a krásou. Jarka Buchalová
Pomerančová stránka O lvovi a myšce Odpočíval lev po lovu a v líném odpoledním vedru tvrdě usnul. Opodál se honily malé myšky, bylo jich celé hejno. V zápalu hry se nebezpečně přiblížily ke spícímu lvovi. Jedna neopatrná myška mu vběhla přímo mezi tlapy a vší silou do něj narazila. Lev se lekl, vyskočil a milou myšku chytil do drápů. Myška, celá ustrašená, prosila tenkým hláskem: „Ach, ty jsi tak velký a silný, k čemu ti bude jedna malá myška? Pusť mě, prosím!“ „Máš vlastně pravdu. Co bych si s tebou počal?“, pomyslil si lev a malou myšku pustil. Zanedlouho běhal lev po lese a najednou se chytil do nastražených sítí. Začal se zoufale bránit. Ale čím víc sebou trhal a házel, tím víc se 15
do sítí zaplétal. Vysílený lev počal nešťastně naříkat. Už se viděl v rukou nepřátelských lovců. Jeho mohutný řev zaslechla i malá myška. Rozběhla se za hlasem a, jak spatřila nebohého lva, hned věděla, co se stalo. „Počkej, přestaň naříkat, hned ti pomohu.“ „Jak bys mohla, taková malá myš?!“, zoufal si lev. „Hned uvidíš.“, pravilo chytré zvířátko. Myška oběhla spletené sítě a všechno si dobře prohlédla. Pak začala pomalu a trpělivě přehryzávat jedno oko za druhým. Netrvalo dlouho a lev byl volný. Zachráněný lev myšce pěkně poděkoval a pomyslil si: „Každý, i ten nejmenší, může nějak pomoci, když ví, jak na to.“ Z La Fontainových Bajek
Dobrý král Václav Věřili byste tomu, že v daleké ostrovní Anglii zná našeho českého knížete sv. Václava už každé malé dítě? A že ho možná zná dokonce více anglických malých dětí než českých? Tady je důkaz – o Vánocích, na Štěpána se totiž ve všech tamních rodinách zpívá starobylá anglická koleda stejně, jako v těch našich zpíváme na Štědrý večer „Narodil se Kristus Pán“. Dobrý král Václav patří k tradičním anglickým Vánocům stejně jako voňavé větvičky cesmíny a věčně zelené jmelí. A dokonce i k těm americkým, v rodinách anglosaského původu. Zaposlouchejme se do slov koledy, ze kterých na nás ono kouzlo Vánoc dýchne spolu s teplem lidské dobroty:
16
Na Štěpána dobrý král Václav z okna hledí, všude, kam se podívá, závěje a ledy. Svítil měsíc a byl mráz, pálil jako divý, a v tom spatří chudáka, jak tam sbírá dříví. „Hola, páže“, pravil král, „podívej se honem. Odkud je ten sedláček, víš-li něco o něm?“ „Pane můj, ten sedláček bydlí tamhle kdesi u studánky, v chalupě pod samými lesy.“ „Přines maso, přines chléb a pár polen k tomu, Zanesem to ještě dnes sedláčkovi domů.“ A tak šli, král s pážetem, a tak vyrazili, i když venku vítr dul a vyl ze vší síly. „Pane můj, je hrozná tma a je hrozná zima. Sotva jdu, už nemůžu, strach mne z toho jímá.“ „Vkládej nohy do mých stop a pojď dál, můj hochu, za chvíli ti nebude zima ani trochu.“ Vkládal nohy krok co krok do stop po svém králi a kam vkročil svatý král, tam i sněhy hřály. Proto věřte křesťané, boháči i páni, ten, kdo cítí s chudými, dojde požehnání. Anglické děti a možná ani jejich rodiče asi nevědí, že Václav byl pouze údělný kníže, že stál u zrodu českého přemyslovského státu, že zemřel rukou vlastního bratra z mocenských důvodů. Dobrý král Václav, který v mrazu a vichru putuje zasněženým lesem, aby obdaroval chuďasa, se v jejich představách dost možná tak trochu řadí k dalším králům vánočního období – třem mudrcům z východu, nesoucím dary pro chudé betlémské děťátko. O to bližší je však jejich vnímavému dětskému srdci oproti pouhé historické postavě z učebnic dějepisu. Jak řekl 17
známý americký spisovatel a pastor unitářské církve Robert Fulghum: „Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost.“ A zcela určitě už malí ani velcí Angličané netuší, že stejně jako měl jejich legendární král Artuš své rytíře kruhového stolu, má i dobrý král Václav své blanické rytíře, ovšem právě z onoho tajemného světa legend a mýtů. Vojsko reků padlých v dávné bitvě spí prý v hoře Blaník a přijde v čele se svatým Václavem na pomoc české zemi, až bude nejhůře. Tehdy se zazelená uschlý dub, vytryskne vyschlý pramen a vojsko rytířů vyjede z hory. Tak předpověděl slepý mládenec. Tolikrát bylo české zemi těžko, že hůř už snad být ani nemůže – za husitských válek, za války třicetileté, za „heydrichiády“… Vojsko se však neukázalo. Kéž by tedy už navždy zůstalo spát uvnitř Blaníku ve svém světě krásných legend, daných nám pro potěchu a posilu srdce. A jedinými blanickými rytíři, které spatří náš svět, kéž by byli ti z Rudky, vytesaní do kamene lidovým umělcem, které každé léto zhlédnou zástupy šťastných, rozesmátých výletníků. A my… Kráčejme jako ono páže ve stopách dobrého krále Václava a teplem naší lásky a našeho úsměvu proměňujme zemi. Jak brutální byl polopohanský svět za časů prvních Přemyslovců – vladykové měli moc nad životem a smrtí nevolníků a bezohledně uplatňovali právo první noci u nevolných dívek. Následovníci sv. Václava jej proměnili do dnešní podoby. V dusivé atmosféře nastupujícího nacismu a mnichovské zrady píše Karel Čapek týden před smrtí: „… půjdeme s jinými lidmi a národy po hřejivých stopách, jež zanechal ve sněhu dobrý kníže Václav.“ A jaký bude svět zítra? To záleží i na nás. Pastor Fulghum pokračuje: „Věřím, že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že úsměv je jediným lékem na zármutek. A že láska je silnější než smrt.“
Jarka Buchalová
18
Zámek Slavkov u Brna A máme tu měsíc září. Pro školáky měsíc, kdy začíná školní rok, pro mnohé z nás ještě čas dlouho očekávané dovolené. Počasí tohoto léta moc nepřálo radovánkám u vody, a tak někteří z nás rádi navštívili některý hrad nebo zámek, ať už ve svém okolí nebo i vzdálenější. Pojďme společně alespoň na chvíli navštívit krásný zámek nedaleko Brna, který je od roku 2008 vyhlášen národní kulturní památkou. Vítejte ve Slavkově u Brna! Zámek patří k nejstarším dochovaným panským sídlům na Moravě. Historie dnešního barokního zámku však začíná ve 13. století, kdy zde byla vybudována komenda řádu německých rytířů. Koncem 16. století přešel zámek do vlastnictví moravského šlechtického rodu Kouniců a stal se na víc než čtyři století jejich majetkem. K zámku patřilo i celé slavkovské panství. V 17. století prošel renesanční zámek barokní přestavbou. Na dnešní podobě zámku má zásluhy Dominik Ondřej Kounic, který tímto úkolem pověřil italského architekta Domenica Martinelliho z Luccy. Při prohlídce se seznámíte s dobovým mobiliářem a částí obrazové sbírky šlechtického rodu Kouniců, Rubensovým sálem, Historickým sálem, který byl místem sjednání příměří po bitvě u Slavkova v roce 1805.
19
Podzemí zámku představuje unikátní prostory dvou pater zámeckých sklepů, systém spojovacích chodeb, schodišť, hospodářské zázemí s pekárnou a kuchyní. K vidění je také mučírna. Součástí prohlídky je krásná kaple sv. Kříže. Stavba prochází oběma nadzemními zámeckými patry. Dokončena byla jako poslední část zámku v roce 1769, kdy ji vymaloval Josef Pichler. Oltář se sochami andělů vytvořil F. X. Masseschmidt. Na oltáři jsou uloženy zlomky evangelií psané na pergamenu. Prostory kaple jsou využívány k církevním sňatkům a ke koncertům. V prostorách zámku se konají různé společenské akce – výstavy obrazů, Václavský jarmark, Zámecké dýňobraní, Hubertova jízda, koncerty atd. K zámku patří i rozsáhlý zámecký park, který má rozlohu šestnáct hektarů a patří k nejvýznamnějším zámeckým parkům na Moravě. Zdobí ho bohatá sochařská výzdoba od významného italského sochaře Giovanni Giulianiho. V současnosti, zejména v létě, se v parku konají významné regionální hudební, divadelní a filmové festivaly. Kolektiv I. oddělení
Z naší malé malé „felinoterapie“ pro pohlazení duše Vzorní rodiče Niňa a Niňo a jejich velká svorná rodina Koncem léta před jedenácti roky zaklepala u mě skupinka dětí a každé mělo v náručí jedno krásné černobílé koťátko. Prý jestli jim nenajdou nový domov, večer je rodiče všechna utopí. Poslala jsem je, 20
ať se poptají jinde, měla jsem svého milovaného kocourka Čičutka a neplánovala jsem žádný další „přírůstek do rodiny“. Když se ale zvečera děti s koťaty vrátily, že nikde nepořídily, co mně zbývalo, než nachystat košíček na spaní a misečku granulek s mlíčkem. Copak jsem mohla dopustit krutou smrt těch okatých, heboučkých stvořeníček? Kocourka s něžně růžovým nosíkem jsem nazvala Niňo (španělsky chlapeček), kočičky, které měly na nose černou skvrnku, jakoby malý knírek, dostaly jména Niňa (španělsky holčička) a Manchita (španělsky skvrnka). Na půdě u mě tehdy žila stará kočička Micka se svojí dcerou Lízinkou, kterou jedni sousedé „zapomněli“, když se stěhovali. Zkusila jsem jí kdysi nabídnout domov, ale bohužel se odmítala naučit chodit na kočičí záchodek. Léta již neměla koťata, i když bývala březí. Snad potratila, snad měla koťátka tak slabá, že nepřežila, snad je porodila někde, kde jim někdo ublížil. Jakmile Micinka trojčátka v chodbě zahlédla, suverénně vpochodovala do domu a začala je důkladně umývat. Nevím, jakým divem se jí spustilo mlíčko, ale milá Mici začala koťátka kojit. V prádelně ve dvoře nám tehdy jako každoročně hnízdily vlaštovky. Bylo to zvláštní – na zemi slastně předoucí kojící kočka a přímo nad ní vlaštovčí hnízdo plné vykukujících hlaviček. Vlaštovky bez bázně přilétaly a mláďátka krmily. Stačil by jediný kočičí skok a bylo by po idylce. Ale nad půvabnou scénerií jako by se rozprostíral onen biblický mír, kdy vlk se bude pást s beránkem. Micinka koťata odkojila a nedlouho poté jsem ji našla v klubíčku stulenou spát u své misečky na půdě – spala navždy. Snad dala malým strakáčkům své poslední síly… Ale vím, že byla šťastná, že po tolika letech marného čekání měla opět koťátka. 21
Když koťata ztratila svou „maminku“, vrhla se s veškerou svou hravostí i sladkou mazlivostí na Čičutka. A já se nestačila divit, v jakého starostlivého „strýčka“ se ten mohutný kocour, léta rozmazlovaný jako jedináček, proměnil a co všechno si od rozpustilých koťat nechal líbit. Kočičky byly dvě malé rošťácké divošky a dávaly klidnému bratříčkovi i dobráckému Čičimu co proto. Kočičí kluk si to ale vynahrazoval u misky a bílé bříško měl po jídle vždycky jako balónek. Rostl z něho i malý zlodějíček, před kterým neobstála žádná taška. Brzy přibyl do rodiny i líbezný malý kocourek Šohajek, který se ke mně jednou přidal na cestě z práce a statečně šlapal z Kobylnic až do Prace. A na Mikuláše na mě po návratu ze zaměstnání čekalo ve dveřích roztomilé koťátko, které jakoby z oka vypadlo mým trojčátkům. Určitě to byl jejich bratříček z dalšího vrhu, kterého mi ony děti tentokrát pro jistotu tajně podstrčily. Pojmenovala jsem kocourka Mikulášek a můj dům se začal podobat kočičí školce. Po pokojích si na honěnou a schovávanou hrála koťata, mazlivě se nám otírala o nohy, rozvalovala se na podlaze slastně vystavujíc napapaná bříška k pošimrání… Museli jsme dávat pozor na každý krok, aby nedošlo k úrazu, ale bylo to krásné období. Nakonec jsem ale bohužel podlehla naléhání manžela a kolektivu v zaměstnání: Šohajek a Manchita se stali malými kamarády dvou chlapců, co přišli o milovanou kočičku, a maličký Mikulášek hravým společníkem invalidního pána upoutaného na vozíček. Doma s Čičutkem zůstali jen Niňo a Niňa. Rozloučení s koťátky, zvláště s přítulným Šohajkem, který si mě sám našel a vybral, mě však bolelo natolik, že jsem se zařekla, že v už v životě žádné zvířátko z domu nedám. A to jsem dodržela dodnes, proto naše kočičí rodinka čítá k dnešnímu dni 27 vousatých hlav. 22
Šohajek s Manchitou, přejmenovanou na Mančinku prožili jako milovaní mazlíčci krásný, bohužel poměrně krátký život. Tak jako mnohým jiným kočičkám se jim stala osudnou naprostá volnost ve věku kolem tří a čtyř let. Niňo a Niňa se letos ve zdraví dožili jedenácti roků, čili na lidský věk šedesátky, obklopeni svou početnou milující rodinou. A maličký bílý Mikulášek? Mohutný mazlivý kocour Mikuláš je dodnes věrným přítelem a společníkem invalidního pána. Příště se dozvíte, proč nazývám Niňu a Niňa vzorní rodiče a kdo do jejich rodiny patří. Jarka Buchalová
Víte, že......? Kočka má v každém uchu 32 svalů. Jediný pták, který umí létat pozpátku, je kolibřík. Pštrosi strkají hlavu do písku, protože hledají vodu. Netopýři vylétávají z jeskyně vždy doleva. Orel dokáže zabít mladého jelena a ještě s ním i odletět. Některé ústřice z Karibiku umí lézt na stromy. Emu a klokani jsou na uniformách australské armády proto, že neumějí couvat. Kudlanka nábožná je jediný hmyz, který umí otočit hlavu. Mládě červenky sní denně 4,256 metrů červů. Bernardýni nenosí a nikdy nenosili soudky s rumem. V knize "O hmyzu" přírodovědce Url N. Lanhama se dozvídáme, že reprodukční cyklus mšice je tak rychlý, že samičky se rodí již těhotné. Nejstarší akvarijní rybička se dožila 41 let. Jmenovala se Fred. Pohlaví želvy poznáte podle zvuku, který vydává. Samečci chrochtají a samičky syčí. Oči některých ptáků váží více než jejich mozky. 23
Kočičí moč v ultrafialovém světle svítí. Slon je jediný savec, který neumí skákat.
Z Vaší tvorby KDYŽ….. Když krása odchází mílovými kroky, Když život dělá z nás lidí cvoky, Když duše churaví a prášky nejsou na nic, Když lidská zloba nezná hranic, Když kytky rozkvetou a hned je spálí mráz, Když někdy zvítězí ta skrytá blbost v nás, Když mrtvých bojíme se víc než živých, Když někdy libujem si v slovech lživých, Když v zimě bláto je a v létě mrznou uši, Když hledáš doktora na nemocnou duši, Když ptáš se problémů, zda-li jsou v pořádku, Když už ti partner nestojí za hádku, Když lidská srdce pokryla se jíním, Když občas házím perly sviním, Když už si připadám jak sám voják v poli, Když jizva srůstává a přece bolí, Když naše dotyky jsou náhle vlažné, Pak ptám se života, zda-li to myslí vážně.
Vladimíra Sedláková
24
25
Jaromíra
Václava
24.9.
28.9.
Hildegarda
Ženská podoba jména Jaromír - bujný, slavný, prudký, silný. Václav je české české jméno slovanského původu, pračesky Veceslav, znamená „více slavný“. Václava tedy „více slavná“.
české, slovenské
Svátek slaví Hildegarda podle estonského, německého a švédského kalendáře. V dnešní době se jméno příliš neužívá a vyskytuje se zřídka. Zkrácenou podobou je Hilda a jeho význam je bojovat, zápasit. Pravděpodobně nejznámější nositelkou tohoto jména byla abatyše Hildegarda von Bingen (1098–1179), německá léčitelka, přírodovědkyně, mystička a hlavně žena všestranných zájmů. Svůj život zasvětila práci pro chudé a nemocné. Hildegarda se stala patronkou přírodovědců, léčitelů a bylinářů. Její léčitelská a bylinářská doporučení patří k základům alternativního léčitelství i dnes.
Jméno staroslověnského původu. Vzniklo jako doslovný překlad řeckého Elpis (naděje), význam jména je tedy „naděje“.
Starší tvar jména „Lidmila“. Lidmila, Ludmila, staré slovanské jméno, znamená „lidu milá“.
české, slovenské
germánské
ruské
Naděžda
17.9.
slovanské
Ludmila
16.9.
egyptskohebrejské
Marie
Nejasného významu. Jeho základní hebrejské podobě Miriam (hebr. Mirjam) se často přisuzuje původ egyptský (z egyptského koptského „merit amm“) a vykládá se jako „milovaná Bohem“, z aramejské podoby Marjam se někdy odvozuje význam „kapka moře“.
12.9.
Historie jména
Původ jména
Jméno
Datum
Původ jmen našeho domova - září
Pranostiky na září Co srpen nedovařil, žáří nedosmaží. Začátek tohoto měsíce přináší lidem i hovadu zlé páry a mlhy. V září mnoho požárů bývá, proto se obloha rdívá. Teplé září - dobře se ovoci i vínu daří. Na dešti v září rolníků moc záleží. Zářijový déšť polím potrava, zářijové spršky pro víno otrava. Po hojných deštích v září osení zimní se podaří. Bouřky v druhé polovině září přinášejí mnoho větrů. Ozve-li se v září hrom, bude v zimě zavát každý strom. Bouřka v září - sníh v prosinci. Bouřky v září - na jaře mnoho sněhu. Teplé září - říjen se mračí. Září víno vaří a co nedovaří, říjen dopeče. Babí léto - léto na odchodě. Divoké husy na odletu - konec i babímu létu. Divoké husy svačinu odnášejí a zimu přinášejí. Pěkné růže v zahrádkách věští pěkný podzimek a pozdní zimu. Září jezdí na strakaté kobyle. Září, na léto jde stáří. 1. září Svatý Jiljí, své počasí drží. 26
2. září Na svatého Štěpána krále, je už zima namále. 8. září Jaké počasí na Narození Panny Marie, takové potrvá čtyři neděle. Neprší-li o Marie narození, bude suchý podzim. Panny Marie narození - vlaštoviček rozloučení. 10. září Neprší-li o Mikuláši, bude suchý podzim. 14. září Po svatém Kříži, podzim se blíží. Na povýšení svatého Kříže, odkud fouká vítr, odtud přijde drahota. 15. září Od Panny Marie Sedmibolestné teplota rychle poklesne 16. září Na Ludmily světice obouvej střevíce. 21. září Po svatém Matouši, čepici na uši. 22. září Je-li jasno na den svatého Mauricia, bude v zimě mnoho větrů. 26. září 27
Na svatého Cypriána, chladno bývá často z rána. 27. září Na Kosmu a Damiána, studeno bývá z rána. 28. září Kolem svatého Václava, nové léto nastává. Na svatého Václava, každá pláňka dozrává. Svatý Václav hady sklízí. 29. září Svatý Michal, všechno z polí spíchal. 30. září Svatý Jeroným, bez dřeva zatopil. Na svatého Jeronýma, stěhuje se k nám už zima. Chcete mít svůj Zámecký zpravodaj? Pokud ano, je možné si ho zakoupit za 30,- Kč. Zeptejte se Vašich sestřiček. Váš Zpravodaj Uzávěrka příštího čísla Zámeckého zpravodaje je 25.09.2011. Své příspěvky zasílejte v elektronické podobě na email
[email protected] nebo je v listinné podobě předejte pracovníkům Sociálně-aktivizačního úseku. Uzávěrka listopadového čísla bude 25.10.2011. Redakční rada: Mgr. Petra Bartáčková, Jaroslava Buchalová, MVDr. Petr Nováček, Dagmar Rábová, Jiřina Rábová, Vladimíra Sedláková. Technické zpracování: Mgr. Petra Bartáčková 28
