DOMOV PRO SENIORY
Zámecká 57, 664 52 Sokolnice
Zámecký zpravodaj Časopis Domova pro seniory Sokolnice
V. ročník
9. číslo 1
září 2015
Informace z domova
Terapeutická zahrada v Domově pro seniory Sokolnice Terapeutická zahrada v Domově pro seniory Sokolnice neboli Zahrada paměti pro osoby s Alzheimerovou chorobou a ostatními typy paměťového deficitu bude slavnostně otevřena dne 11. 9. 2015 za přítomnosti náměstka hejtmana Jihomoravského kraje pana Mgr. Marka Šlapala, který převzal záštitu. Tato specifická zahrada je upravena tak, aby klient postižený ztrátou orientace vždy našel cestu ke vchodu. Proto jsou stezky komponovány tzv. do osmičky, díky čemuž po cestičkách klient dojde vždy do výchozího bodu, což je důležité proto, že takto postižené osoby se ztrácejí v prostoru a v čase. Do zahrady se vstupuje z nádvoří domova, přesněji z kantýny přes dlážděný vchod vedoucí k lávce přes úzký potůček, který napájí malé jezírko se zlatými rybkami. Hned vedle je umístěna prostorná voliéra, kde budou zpestřovat život a podívanou našim klientům zlatí bažanti a zpěvné a okrasné ptactvo. Tímto je vytvořen prostor pro zooterapii, jejíž součástí je také péče o ryby a bažanty, o které se budou starat také klienti. Péče o ptáky a rybičky alespoň některým jistě připomene 2
jejich malé hospodářství v původním domově. V bývalém skleníku je pro ptactvo vybudováno voliérové zázemí pro chladné dny. Za potůčkem, uprostřed vydlážděného kruhu, se nachází tzv. „smyslová pyramida“, což není nic jiného, než záhonek, který je vybudován z důvodu lepší dosažitelnosti pro klienty ve tvaru pyramidy. Rostou v něm aromatické byliny jako máta, bazalka, libeček, pažitka, levandule, mateřídouška apod. Dále byla část zahrady osázena různými druhy růží v návaznosti na historii daných prostor, neboť za hraběte Mittrowského zde existovala „Růžová zahrada.“ Tato zóna bude využívána v tzv. aromaterapii. Vydáme-li se od pyramidy doleva, uvidíme po pravé straně „dřevěné varhany“. U nich si klienti mohou připomenout zvuk dunícího dřeva a také hmatem ucítit dotek obyčejné větve, který je pro zdravého člověka úplnou samozřejmostí. Tento koutek bude doplněn větrníky, keramickými závěsy a hmatovým stromem, které mají za účel posilovat smysly jako sluch a hmat. Cesta dál povede „Růžovým tunelem“ k altánku, který je vybudován jako napodobenina původního altánku Mittrowských. K němu bude přiléhat malý výběh, v němž bude také v rámci zooterapie ustájena holandská minikozička. Jedná se o velmi společenské zvíře, které se snadno nechá ochočit a vyhledává společnost lidí. Vedle altánku stojí v důstojném zákoutí vesnická Boží muka s obrazem Madony. Toto místo nabízí klientům zastávku ke krátkému zamyšlení a rozjímání, příležitost při vzpomínce na blízké např. 3
zapálit svíčku. Cestička nás postupně dovede ke vchodu, odkud je možno pokračovat na druhou stranu. Vydáme-li se od vchodu doprava, mineme voliéru a pokračujeme kolem skleníku. Vpravo podél plotu rostou nádherné pestrobarevné růže, které kdysi daly zahradě jméno. V této části zahrady se nachází tzv. „hmyzí hotel“ a také jsou zde zavěšeny ptačí budky jako zázemí pro zpěvné ptactvo žijící v zámeckém parku. Na stěně skleníku jsou umístěny historické artefakty, které mají v rámci reminiscenční terapie připomenout klientům předměty, které bývaly kdysi nedílnou součástí jejich každodenního
života.
„Zelený
tunel“
tvořený
konstrukcí
s popínavými rostlinami nás přivede opět do středu zahrady k jezírku. Celý prostor je doplněn vydlážděným ohništěm s posezením, které může klientům připomínat letní pobyt v přírodě spojený s opékáním špekáčků. Vedení domova děkuje všem, kteří byli jakkoliv nápomocni při budování a tvorbě tohoto díla a velmi si váží jejich pomoci.
MVDr. Petr Nováček ředitel domova
4
.
Ohlédnutí za srpnem Co se událo v měsíci srpnu na I. oddělení? I měsíc srpen, stejně jako předešlý červenec, nás těšil slunečními paprsky a dopřával velmi teplé počasí. To nám dalo vydechnout až ve druhé polovině srpna, kdy přišel dlouho očekávaný déšť a ochlazení. Na první středu v měsíci jsme si připravili přátelské posezení, které tentokrát proběhlo v chladnějších prostorách našeho zámku. Na osvěžení a zahnání žízně jsme si připravili letní limonádu, která byla velmi jednoduchá. Základem byla vychlazená voda, citronová šťáva a to vše doplnila snítka máty citronové, která nápoji dodala jak lepší chuť, tak také krásnou vůni. Našim tématem bylo hlavně velmi teplé počasí letošního léta a také sucho. O týden později byla v plánu práce s papírem, ale na přání zúčastněných klientů se hrála oblíbená společenská hra „ Člověče, nezlob se“. Všichni přítomní byli hrou nadšení a právě každý z nich chtěl být tím vítězem. Na středu 19. srpna jsme si společně připravili lahodný zeleninový salát. Krájení a míchání nám šlo od ruky a tak se do oběda, kdy jsme chystali jeho ochutnávku, stačil ještě vychladit. Venku již nebylo to pravé letní parno, ale přesto jsme si na něm velice pochutnali. Byla to pro všechny příjemná změna. 5
Na poslední středu máme nachystanou výrobu keramiky.Všichni společně se těšíme na blížící se měsíc září, který bude jak plný procházek do zámeckého parku, tak i společných chvil při aktivitách. Kolektiv I. oddělení
Co se událo v měsíci srpnu na II. oddělení? Měsíc srpen nás opět krásně opékal žhavým slunečním kotoučem a teplotami okolo 40°C . Nedaly jsme se, ale omezily jsme pobyt venku na minimum a na pokojích jsme také pokud možno jen odpočívaly, protože každý pohyb navíc nás stál nemalé úsilí V půli měsíce se konečně dostavil tolik očekávaný déšť a tak jsme se mohly opět věnovat pravidelnému čtení Káji Maříka. 6
Klientky se také s chutí vrhly na keramiku, která jim šla velmi od ruky Z toho, co vzniklo pod jejich rukama, bude ve finále zvonkohra do terapeutické zahrady.
Koncem měsíce nás opět navštívil pan Jaroslav Volf a popovídal nám něco o dechovce a dechovkových kapelách. Klientky byly velmi spokojené a domlouvaly se s panem Volfem na další návštěvu To je za měsíc srpen tak asi vše a už se na vás těšíme v září Kolektiv II. oddělení
Co se událo v měsíci srpnu na III. oddělení? Měsíc srpen jsme zahájili účastí na folklorním setkání v areálu zámeckého parku. Toto setkání bylo spojeno s malým jarmarkem u příležitosti 210. výročí bitvy u Slavkova. Naši klienti se mohli občerstvit pivem, vínem nebo klobáskou. Našim klientům se nejvíce líbila hudba a pochod napoleonských vojáků v dobových kostýmech. 7
Velmi parné počasí, které k nám zavítalo, nepřálo příliš vycházkám na nádvoří ani posezení v parku. Letošní léto bylo velmi slunečné, úmorné a vyčerpávající. I přes horké počasí někteří klienti chtěli vyplnit svůj volný čas posezením ve stínu stromů zámeckého parku. Snažili jsme se klienty osvěžit alespoň chladivými obklady a zvýšeným příjmem tekutin. V těchto parných srpnových dnech si klientky s naší pomocí připravily zmrzlinové poháry, které podle své fantazie dozdobily ovocem. Společně sledujeme pokroky a dokončovací práce na terapeutické zahradě a těšíme se na její slavnostní otevření. Byli jsme se podívat do voliéry na ptactvo a k jezírku na barevné rybky. V odpoledních debatách při kávě se nyní věnujeme tématu první školní den a vzpomínkám našich klientů na tento významný den v životech jejich dětí, vnoučat a pravnoučat. Kolektiv III. oddělení 8
Nabídka aktivizací v září I. oddělení Každé pondělí
Paměťové hry
Každé úterý
Poslech hudby na přání - zpěv
Každý čtvrtek
Film na přání
Každý pátek
Reminiscenční dopoledne při kávě
Středa 2.9.
Práce s papírem
Středa 9.9.
Pečeme z listového těsta
Středa 16.9.
Relaxační dopoledne
Středa 23.9.
Keramika
Středa 30.9.
Předčítání z denního tisku
II. oddělení Každé pondělí Bingo, deskové a karetní hry, domino atd. dle výběru od 10:00 Každé úterý - předčítání z knihy Kája Mařík od 13:00 Každá středa - Zuzka skupina od 10:00 Každý čtvrtek - předčítání z knihy Kája Mařík od 10:00 9
4.9.
Výlet na Balaton - od 10:00
11.9.
Hromadné Bingo - od 10:00
18.9.
Pečení z listového těsta – od 10:00
III. oddělení 8.9.
Stolní hry
16.9.
Poslech hudby na přání
23.9.
Cvičení s overbaly
30.9.
Promítání filmu na přání
Denně dle počasí individuální procházky na nádvoří, do parku a terapeutické zahrady.
Nabídka celodomovních aktivit v září lllednuprosinppropprosincikvětnu Čtvrtek 3.9. TURNAJ V KUŽELKÁCH v DPS LETOVICE odjezd 8:00 od vrátnice Pátek
4.9.
Úterý
8.9.
ZPÍVÁNKY
od 10:00 hodin na I. oddělení
ZVĚŘ NAŠICH LESŮ – přednáška o myslivosti od 10:00 hodin na I. oddělení
Čtvrtek 10.9. ZPÍVÁNKY
od 10:00 hodin na I. oddělení
10
Pátek 11.9.
SLAVNOSTNÍ OTEVŘENÍ TERAPEUTICKÉ ZAHRADY od 10:00 hodin
Pondělí 14.9.
BIBLICKÉ PŘÍBĚHY
Čtvrtek 17.9.
od 13:30 hodin na hřišti
PETANK
Pátek
18.9.
ZPÍVÁNKY
Úterý
22.9.
PETANK
od 10:00 hodin na I.oddělení
od 10:00 hodin na I. oddělení od 13:30 hodin na hřišti
Středa 23.9.
HRY SE SLOVY
od 10:00 hodin na I. oddělení
Pátek 25.9.
ZPÍVÁNKY
od 10:00 hodin na I. oddělení
Klienti budou včas upozorněni, pokud dojde ke změně termínu nebo aktivity z organizačních důvodů.
V měsíci září slaví své narozeniny Floriánová Jarmila Horáčková Ludmila Nosál František Ondráčková Františka Šrámek Miroslav
11
Naši zaměstnanci: Burianová Jana Jašková Jana Krbílek Oldřich Rábová Jiřina
Blahopřejeme!
Vítejte mezi námi! I. oddělení I. oddělení
Chlup Jan Koutná Marie
Rodinné centrum Sokolnice Rodinné Centrum Sokolnice - Příměstské tábory Spolek Rodinné Centrum Sokolnice pořádal pro děti v srpnu 2 týdny příměstských táborů. V rámci navázané spolupráce s Domovem pro seniory Sokolnice probíhali tábory v prostorách zámku. První táborový turnus byl inspirován pohádkovým životem na zámku a druhý přírodou a životem na farmě. Děti se postupně seznamovaly se zámkem i s jeho obyvateli. Na zámku se vyrábělo, jedlo i spalo. Díky pěknému počasí jsme většinu času mohli trávit venku - v zámeckém parku, v altánku, v místní oboře. Naše aktivity a dětské hry brzy upoutaly pozornost místních seniorů, kteří se zvědavě chodili dívat, cože se to na zámku 12
vlastně děje. Někteří byli rádi, že se můžou zapojit do našeho programu a užít si s dětmi trochu legrace.
Děti si užili dva krásné týdny plné her, malování, zdobení, vytváření, ale také dobrodružných výletů, poznávání a získávání nových zkušeností. I místní senioři byli mile překvapeni a potěšeni pobytem dětí v zámku, někteří si s námi chodili pravidelně povídat a zajímali se o to, co děti právě dělají. Loučení bylo smutné na obou stranách. Tábory jsme zakončili cestou za pokladem, předali dětem drobné dárečky, sladkosti a medaile za účast. Pro místní babičky a dědečky jsme věnovali zámku několik dětských výrobků jako upomínku na toto krásné výjimečné léto. 13
Děkujeme personálu domova za spolupráci, ochotu a za vytvoření úžasného zázemí pro pobyt dětí v areálu zámku. Už teď se těšíme na příští rok. Rodinné Centrum Sokolnice
Dobrovolníkem na východní Ukrajině uKRAJINĚzamyšlení Zdravím všechny čtenáře
a
čtenářky. Chtěla bych se s vámi podělit o zkušenost s dobrovolnictvím na východní Ukrajině, kde jsem 3 týdny pomáhala lidem ohroženým válkou. 14
Jak jsem se k tomu dostala? Na jaře jsem se zúčastnila přednášek vedených dobrovolníkem Michalem, který již více jak půl roku žije a pracuje pro kostel Dobrá zpráva ve Sloviansku a který s kamarády v Brně založil spolek Chuť pomáhat. Michal mluvil o situaci ve válkou zasažené východní Ukrajině, o lidech přežívajících ve sklepích, lidech utíkajících před tímto konfliktem na západ země a o pomoci, kterou jim můžeme poskytnout. Spolek Chuť pomáhat organizoval materiální a finanční sbírku a nabízel možnost zapojit se přímo na Ukrajině rozdáváním chleba nebo nasbíraných věcí (např. hraček, dioptrických brýlí, hygienických potřeb, zdravotnických potřeb, kočárků a kol). Michalovo svědectví mě velmi zaujalo, rozhodla jsem se tedy zapojit do pomoci a poté i odjet na Ukrajinu do Sloviansku. Jela jsem ještě s jedním dobrovolníkem Karlem z Třebíče. Po příjezdu jsme se seznámili s Tomem, který pomáhal ve Sloviansku již třetím týdnem. Jaká byla naše práce? Naše první kroky vedly do dětského domova a azylového domu Parusa Naděžda (Plachta Naděje) na okraji města, který v době konfliktu ve městě sloužil jako vojenská základna a byl zničen nálety raket separatistů. Domov je již opraven a nyní v něm žijí matky s dětmi a děti, se kterými jsem strávila příjemné dopoledne plné her a skotačení po zahradě. Odpoledne jsme odklízeli a rovnali povrch kolem skladu na zahradě, kde se nacházelo spoustu jeho původních rozbitých částí a suti. Hlubokým zážitkem pro mě byly návštěvy města Popasna vzdáleném asi 4-5 km od fronty. Samotné město je vzdálené od Sloviansku tři hodiny drkotavé jízdy po neudržované hlavní silnici hlídané vojáky u tzv. blokpostů. Blokposty jsou kontrolní stanoviště postavené z betonových kvádrů a pytlů s viditelnými stopami po střelbě a se zátarasy přes silnici pro projetí jednoho auta. Kontrolující vojáci vyžadovali pasy a informace o cíli, účelu cesty a délky jejího trvání. Neminula nás ani prohlídka vnitřního prostoru auta. 15
Po příjezdu do Popasna jsme se seznámili s místním pastorem a jeho ženou, kteří ve městě působí a organizují modlitební setkání. Společně s misionáři poskytují duchovní podporu a roznášejí starším a nemocným lidem potravinové balíčky. V tomto městě jsme rozdávali chléb (zaplacený z české finanční sbírky), který patří mezi levnější potraviny, ale i tak na něj spoustu lidí převážně starších nemá. Měli jsme 500 pecnů a při jejich rozdávání jsme zjistili, že nám ho ještě hodně zbývá, i když každý dostal dva a mnozí si byli i víc jak dvakrát pro další dva pecny. Díky tomuto přebytku jsme se mohli přesunout do jiné části města a ještě i tam rozdávat. Při této druhé roznášce chleba nás lidé upozornili na starší skoro slepou paní Naděždu, kterou jsme navštívili s chleby a odnesli si její příběh o zázračném přežití dvojího zásahu střepin z rakety při ostřelování města. Na druhé návštěvě města jsme se zúčastnili modlitebního setkání s kapelou muzikantů objíždějících frontová města. Na této modlitbě byl dvakrát vyšší počet místních než obvykle (asi 80 lidí) a 13 z nich přišlo k pokání. V dětském koutku jsme si pohráli s dětmi a rozdali jim hračky, ze kterých měly velkou radost. Také jsme darovali většinu dioptrických brýlí považovaných zde za nedostatkové a drahé zboží. Oba dny byly naplněné příjemnými obohacujícími setkáními a pozitivní prosluněnou atmosférou, a to i přes dunění střel z nedaleko probíhajících bojů. Naší hlavní prací a prioritou byla však příprava Tábora bezpečí. Tento Tábor bezpečí, jak název napovídá, měl umožnit dětem z ostřelovaného města Krasnohorovka prožít 10 dnů opravdových prázdnin na bezpečném a klidném místě daleko od války, blízko přírodě a pod Boží ochranou. Tábor bezpečí je umístěn ve vesničce Jiskra vzdálené 100 km od fronty, takže pro tyto děti ideální a vhodné místo. Pro lepší představu je to obrovský pozemek s pěti domy, ve třech se spalo, jeden sloužil jako sklad a jeden jako kuchyně. Prostor 16
kolem nich tvořila velikánská louka se stromy, houpačkami, betonovým bazénem a schůdky vedoucími přes lesík k řece, ve které se dalo koupat i chytat ryby. Prostě perfektní místo pro děti, které doma téměř denně zažívaly ostřelování a schovávání ve sklepech, což není správné a takhle to nemá být. Tyto děti si zaslouží prožít alespoň deset dnů opravdových prázdnin nabitých hrami, koupáním, smíchem, dostatkem jídla a bezpečí. Toto všechno jim poskytl v Jiskře skvělý česko-ukrajinský tým dobrovolníků (včetně kuchařek, zdravotní sestry a pastora), kteří si pro děti připravili denní program plný her, biblických příběhů, malování, modelování, zpívání, procházek, koupání, mlsání i pečení chleba a dalších aktivit, které k táboru patří. Příprava takového tábora spočívala v úpravě samotného místa: uklízení domků pro děti, opravy sprch, zavedení vodního potrubí, zavedení elektřiny do kuchyně, úpravy zeleně, vytváření skladovacích prostor pro zásoby potravin, pro zásoby na potřeby programu (hlavně výtvarné potřeby), pro hygienické potřeby, lékárničku, pro deky a spacáky. Všechny tyto věci a potraviny jsme již předem chystali ve Skladu humanitární pomoci patřící kostelu Dobrá zpráva ve Sloviansku a většina z nich byla z české sbírky. Zmínila jsem misionáře, kteří poskytují duchovní podporu lidem a rozdávají potravinové balíčky. Misionářem se může stát kdokoliv, kdo se přihlásí do misionářské školy, která připravuje tyto dobrovolníky na jejich poslání ve frontových městech. Velice si těchto lidí považuji. Mnohé jsem měla tu čest poznat a u některých jsem byla opravdu šokována jejich mládím (i 20 let). Misionáři na mě opravdu zapůsobili svou statečností a vírou, se kterou se vydávají do nebezpečí a ohrožení života, aby mohli pomáhat jiným ohroženým lidem. 17
O Táboru bezpečí, rozdávání chleba a dění v ostřelovaných městech se můžete dozvědět více na Facebooku na stránce Válka na Ukrajině aneb Chuť pomáhat včetně fotek anebo na stránkách www.chutpomahat.cz. Zde také naleznete více informací o možnosti zapojení se do pomoci, protože válka bohužel neskončila. Znovu se rozbouřila a zasáhla obyvatele měst, ničí jejich domovy, v nichž se bude v zimě jen těžko přežívat. Mgr. Kateřina Uhlířová, DiS. sociální pracovnice
Oslava vína a života Miluji podzim. Miluji září. Miluji keř révy vinné plný hroznů, plný zlatých bobulek, jež odrážejí zlaté paprsky podzimního slunce.
Miluji keř, tak jako mladou ženu, miluji hrozen tak, jako její ňadra, miluji bobulky plné čiré krve, tak jak její bradavky plné mléka.
18
Miluji obojí. Obojí je zázračný elixír života, jak raného, tak pozdějšího. Tato krev, tento mladý nový život nám přináší radost, zpěv, tanec i pohodu.
Při zrání nám však přináší i kruté chvíle, smutek i pád, který se budu snažit vyjádřit v několika následujících verších:
První pohár jako med, druhý pohár dáš si hned, třetí dobré chuti dodá, čtvrtému nik neodolá, pátým chválit nepostačíš, šestým žízeň neuhasíš, 19
po sedmém ti hlava klesá, po osmém si pleteš esa, po devátém zdvíháš kámen, po desátém už je ámen.
František Mahovský klient I. oddělení
Petr - hodinář V hodinách náboženství se setkáváme s různými dětmi. Sám jsem se tam setkal s mnoha vyloženě studentskými typy, z nichž někteří jsou dnes doktory či inženýry. Malý Petr však k těmto šťastlivcům nepatřil. Když se začal učit v 5. třídě tzv. zvláštní školy, tak bylo obtížné mu dát vhodnou otázku. Ptal jsem se ho např.“ Jestli byl Jidáš hodný nebo zlý? Jestli se první lidé podle Bible jmenovali Adam a Eva?“ A podobně, pro něj náročné otázky. Ke svému překvapení jsem zjistil, že Péťa v 5. třídě ještě nezná hodiny. Tak jsem si řekl, že když nebude vědět, jak se jmenoval Davidův otec, tak se nikdo smát nebude. Když ale nebude vědět kolik je hodin, tak se kluci i děvčata ve škole budou posmívat. 20
Nejdříve jsem si opatřil budík s arabskými číslicemi a vysvětlil jsem Péťovi, že hodiny mají dvě ručičky. Jedna z nich běží rychle a druhá se za tou první jen pomalu táhne. Péťovi bylo hrozně směšné, jak je ta malá ručička nešikovná. Zatímco velká oběhne tak velké kolo, ta malá se skoro ani nehne. Rozdělili jsme hodiny na čtyři díly a tím je vlastně rozdělili na čtvrt hodiny. Po třech hodinách učení došlo i na minutové dělení. Kluk se mnou zvládl to, co za několik let nezvládl ani se svými rodiči či učitelkou. Po čase se mi stále chlubil, že už hodiny umí a na konci posledního ročníku zvláštní školy za mnou přišel s otázkou:“ Hádejte, pane faráři, jakým řemeslem se budu učit? “ Chvíli jsem váhal a nakonec mi Petr s úsměvem oznámil, že bude přece hodinářem. Takže moje snažení, byť jen s jedním klukem, přineslo přece jen výsledky. Mgr. Josef Bobrovský, farář ČSCH klient I. oddělení 21
Koutek poezie Sestřičky Naše milé sestřičky jsou pilné jak včeličky. Mají svoji královnu, slítají se do úlu. Každé ráno královna uděluje rady, aby jejich klienti netrpěli hlady. Také dají žihadlo, rozdají nám léky a my jejich klienti přejeme vám díky. Také vám zdraví a pohodu, ať nemáte žádnou nehodu. Na svět se sestřičky dívejte vesele, ať se co chce, semele.
Autorka, paní Anna Konečná báseň věnuje sestřičkám z 1.oddělení
Významné osobnosti Brněnska Nataša GOLLOVÁ vlastním jménem Nataša Hodáčová – narodila se 27. 2.1912 v Brně, které tehdy patřilo k Rakousku-Uhersku. Pocházela z bohaté rodiny, společensky uznávané. Otec- František Xaver Hodáč – generální tajemník Úředního svazu československých 22
průmyslníků. Matka Adéla Hodáčová-Gollová byla malířka. Dědeček z matčiny strany byl historik Jaroslav Goll. Rodiče se inspirovali oblíbenou knihou L.N.Tolstého ,,Vojna a mír“a svoji dceru pojmenovali Nataša. Měla jednoho bratra, staršího Ivana Hodáně, který byl důstojníkem v armádě a automobilovým závodníkem. Studovala u nás i v zahraničí, např. v Anglii. Zajímala se o literaturu, divadlo, hrála na klavír, věnovala se baletu. Mluvila několika jazykyfrancouzsky, anglicky, německy a rusky. Ve dvaceti letech se začala věnovat herectví. Prošla angažmá v divadle v Olomouci, Bratislavě, Praze. Ztvárnila mnoho rolí od vážných přes pohádky až po komedie. Od roku 1932 se objevuje i ve filmu. První roli dostala ve filmu „Kantor ideál“. Když vypukla 2. světová válka, byla na vrcholu slávy. Byla obsazována velmi často, stejně jako Adina Mandlová a Hana Vítová. V roce 1939 se objevila ve filmech ,,Eva tropí hlouposti“, ,,Studujeme za školou“, ,,Příklady táhnou“, ,,Kristian“. Velký úspěch zaznamenala společně se svým hereckým partnerem Oldřichem Novým. Objevuje se v komediích „Roztomilý člověk“, „Hotel Modrá hvězda“, „Pohádka Máje“, „Šťastnou cestu“ a dalších.
https://www.google.cz/search?q=nata%C5%A1a+gollov%C3%A1&biw=1280&bih=929&tbm=isch& tbo=u&source=univ&sa=X&ved=0CI8BEIkeahUKEwjbrfDj_vjHAhVHNxQKHa_oBd8 23
Když pobývala počátkem 30. let v Paříži, seznámila se zde se svým prvním životním partnerem (na krátkou dobu) – básníkem rumunského původu Tristanem Tzarou. Později žila 3 roky se svým hereckým kolegou Františkem Vnoučkem. Za války prožila románek s českým Němcem, antifašistou, producentem Willym Sohnelem. Tento vztah jí byl po válce na škodu, mnozí jí zazlívali vztah s Němcem, přestože nebyl fašizmu nakloněn a přestože ona na konci války pomáhala v Terezíně ošetřovat nemocné vězně. Zde se nakazila tyfem a dlouho se z něj zotavovala. Měla zákaz kdekoliv v Praze v divadle účinkovat, témě 2 roky byla bez práce. Začala vystupovat až v roce 1952 v divadle a postupně se vrátila i k filmu, takže máme v paměti její nezapomenutelné role v ,,Komedii s klikou“, ,,Fantom Morriswillu“, ,,Sňatky z rozumu“. ,,Hvězda“, komedii ,,Drahé tety a já“, ,,Konečná stanice“…… V roce 1961 ovdověla, bez dětí, přidaly se problémy s nemocnými klouby , tak začala své problémy řešit alkoholem. Tato výborná herečka, krásná, inteligentní a vzdělaná žena zemřela v osamocení a téměř zapomenuta ve věku 76 let. Je pohřbena v hrobce rodiny Hodačovy na Vyšehradském hřbitově. Věra Mrkvicová, I. oddělení
.
Chcete mít svůj Zámecký zpravodaj? Pokud ano, je možné si ho zakoupit za 30,Kč. Zeptejte se Vašich sestřiček. váš Zpravodaj Uzávěrka příštího čísla Zámeckého zpravodaje je 30.9.2015. Své příspěvky zasílejte v elektronické podobě na email
[email protected] Redakční rada: MVDr. Petr Nováček, Mgr. Eva Stiborová. 24
