DOMOV PRO SENIORY
Zámecká 57, 664 52 Sokolnice
Zámecký zpravodaj Časopis Domova pro seniory Sokolnice
II.ročník
4.číslo 1
duben 2012
Informace z domova Vážení přátelé, jak jste si už jistě všimli, podařilo se nám pro Vás obstarat nové auto. Naše stará červená dodávka bude ještě sloužit v jiném zařízení, my budeme využívat nový prostorný citroen, který budeme používat na výlety a přepravu Vás, našich klientů, na různé výlety. Provozní náklady na dopravu se tímto mění a za kilometr jízdného se bude účtovat 21,-Kč. Po zakoupení vozu jsme obdrželi od prodejce děkovný dopis, který přetiskujeme ve zkrácené podobě.
2
„Poděkování za nákup nového vozu značky Citroën
Vážený pane Nováčku, dne 12.3.2012 jste si převzal nový vůz Citroën Jumper, a proto mi dovolte, abych Vám touto
cestou poděkovala za
důvěru ke značce Citroën a v neposlední řadě i k naší společnosti C&K, a.s. - autosalon Vídeňská Brno. Pevně věřím, že jste s Vaším novým vozem Jumper zcela spokojen a také věřím, že Vám bude tento vůz přinášet naprostou spolehlivost a radost na Vašich cestách. Plně si uvědomuji, že nákup a převzetí nového vozu je vždy radostná
událost,
proto
připojuji
i
fotodokumentaci
pořízenou právě při slavnostním předávání Vašeho nového vozu.“ Vedení domova přejeme všem klientům pohodlné a spokojené cesty v novém autě. Vedení domova
Děkujeme Tento měsíc se s námi rozloučil další ze „staré gardy“ našich vrátných, p. Zdeněk Tichý. Přejeme mu, aby si léta zaslouženého odpočinku užíval podle svých nejkrásnějších představ. Jeho úsměv, kterým nás vždy vítal do práce, nám bude chybět… 3
Ohlédnutí za březnem Co se událo v měsíci březnu na I. oddělení? Po mrazivém a chladném měsíci únoru už jsme se všichni těšili na březen, který nás potěší již svými prvními slunečnými paprsky a příslibem blížícího se jara. Na vycházky do parku nám počasí ještě přát nebude, ale již sluníčko samo o sobě nám všem dodá dobrou náladu a energii do žil. Již ve středu 7. března jsme si v naší společné práci připomněli blížící se Velikonoce a vyráběli jsme předměty z keramiky, které použijeme na velikonoční výzdobu. Spolu s ruční prací klienti vzpomínali, jak trávili Velikonoce ať už jako děti nebo potom společně se svými rodinami.
4
O týden později, v úterý 13. března, jsme se společně začetli do denního tisku a časopisů, kde hlavním tématem opět byly blížící se Velikonoce s nabídkou různých receptů a návodů jak si vyzdobit byt či dům. Na čtvrtek 22. března si naše bylinkářky připravily aromaterapii a relaxační cvičení. Zapálila se aromatická lampa s již osvědčenou pomerančovou vůní, která při minulém posezení všem velice vyhovovala. Potom se pustila relaxační hudba a každý z klientů udělal pár relaxačních cviků, ať již na protažení těla či zklidnění mysli. Při krátkém odpočinku a pití kávy jsme si povídali o vůních, které kdo má rád a naopak, které nám nejsou příjemné. Ve středu 28. března jsme se pustili do malování velikonočních kraslic. Každý si zvolil barvu a motiv, který se mu líbil a byl mu něčím blízký. Sešla se spousta velikonočních kraslic, od žluté přes červenou až po zelenou. Při povídání o technikách malování kraslic, které používaly ještě naše babičky, nám práce šla pěkně od ruky. Mimo tyto aktivity si klienti mohli vybrat z nabídky, která se vztahuje na každý všední den. Pondělí je věnované paměťovým hrám, úterý je zaměřené na hudební návraty, čtvrtek na tradiční filmy na přání klientů a pátek vyplňuje reminiscenční dopoledne plné vzpomínek. Měsíc březen utekl jako voda a tak už se všichni těšíme na další jarní měsíc – duben, který nám snad již dovolí strávit pár chvil, za teplého počasí, v zámeckém parku a přinese již tolikrát vzpomínané svátky jara – Velikonoce.
Kolektiv I. oddělení
5
Co se událo v měsíci březnu na II. oddělení? Jaro letos přišlo brzy, ale vypadá to, že nás zatím jen navnadilo, abychom věděli, na co se máme těšit a potom nám ukázalo, že pranostiky nelžou, a že za těmi kamny máme opravdu ještě chvíli vydržet Abychom se ale nenudily, tak jsme na našem oddělení nezahálely a snažily jsme se, počasí nepočasí, udržet si dobrou náladu, optimismus a hlavně něco tvořit Jak už jsme psaly v předchozích článcích, tak máme harmonogram aktivit, aby klientky věděly co je který den pravidelně čeká. Pondělky a pátky jsme věnovaly hraní karetních a deskových her, středy imobilním klientkám a skupinovému cvičení, čtvrtky výrobkům (pokud si klientky nepřály zahrát si raději nějakou hru) a úterky promítání filmům na přání.
Tento měsíc jsme zhlédly filmy které si klientky vybraly sami a to: Drahé tety a já a Páté kolo u vozu. Další promítání se nekonalo z důvodů změny programu (Pálení Morany a potom klientky projevily zájem, že 6
by raději hrály Člověče, nezlob se ). V půli měsíce jsme si udělaly radost jarní a velikonoční výzdobou Kolektiv II. oddělení
Co se událo v měsíci březnu na III. oddělení? Jak jsme přivítali jaro na III. oddělení. Po letech jsme opět jaksepatří oslavili Mezinárodní den žen, oblíbený svátek „našich časů“, jenž vždy býval první předzvěstí příchodu jara. Na dlouhou dobu se nám kamsi ztratil, letos se k nám však k naší nemalé radosti se vším všudy opět vrátil. Harmonikář provázený sokolnickými prvňáčky obešel celý náš domov s veselými písničkami a malí gratulanti roznesli spolu se svěžími tulipány radost a pohodu po všech pokojích. (I když -
leckde ukápla mezi úsměvy i maličká
slzička dojetí.) „Sestřičky“ nám potom připravily malé sváteční pohoštění a zavzpomínaly si s námi na všechny ty dávno uplynulé svátky žen. A ti zdatnější z nás se zúčastnili i celozámecké oslavy při harmonice. Její jásavé tóny navodily tu správnou atmosféru a program, který pro nás připravili sokolničtí školáčci, jakoby nás vrátil o několik desítek let zpátky, kdy nám verše ke dni žen s láskou přednášely naše vlastní děti… Sokolnické děti, tentokrát ti nejmenší, z mateřské školky, vynesly z našeho domova i protivnou zimu, Moranu. O prvním jarním dni ji přišly utopit do Zlatého potoka, aby dokořán otevřely bránu toužebně 7
očekávané vesně. Na zámeckém nádvoří nám přednesly krásné pásmo říkanek a jejich svěží hlásky vnesly radostné jaro i do našich srdcí. Naši malí přátelé, děkujeme! Protože, i když nás navštěvují naše děti , už dávno dospělé a v letech, naše vnoučky, či spíše pravnoučky vídáme jen zřídkakdy. A těm z nás, co kvůli neúprosnému „Alzheimerovi“ zabloudili v čase, stále chybí po boku jejich děti coby školáci. Když za námi přijdete, je najednou svět právě takový, jak má být. Radost a pohodu nám pravidelně přinášel i westteriér Dex naší „canisterapeutky“, „sestřičky“ Jany. Bělostný krasavec, který už „zmužněl“, četností svých návštěv i spontánními projevy přátelství zcela zjevně usiluje i letos o titul dobrovolníka roku. Přinejmenším opravdu potvrzuje rčení, že pes je nejlepší přítel člověka. Ale abyste si nemysleli, že celý čas jenom pasívně čekáme, kdo nás přijde rozptýlit, a sami jen sedíme a koukáme do prázdna: Opět proběhlo naše oblíbené cvičení s pestrými overbaly, při němž si vždy rozhýbáme svaly v celém těle (včetně bránice od veselého smíchu) a důkladně procvičíme zejména ruce - jako když se hněte těsto na něco dobrého. Malá sladkost po dobře odvedeném díle nás už vždy čeká připravená na stole. Se „sestřičkou Lídou jsme besedovali o jaru, prvním jarním dni a o všem, co se k tomu pojí. Každý „přišel se svou troškou do mlýna“ a tak z našich vzpomínek vznikl velmi barvitý obraz jara v přírodě, hospodářství i tradičních, či netradičních zvyklostech. Znovu jsme si i 8
zatančili a zavýskali při naší oblíbené „muzice“ s elánem hodným omladiny. A jestli nám to nevěříte, přijďte se na nás příště podívat. Za kolektiv III. oddělení Jarka Buchalová
9
Nabídka aktivizací činností v dubnu I. oddělení Každé pondělí
Paměťové a stolní hry
Každé úterý
Hudební návraty – poslech hudby na přání, zpěv
Každý čtvrtek
Filmové návraty – film na přání
Každý pátek
Reminiscenční dopoledne – vzpomínání při kávě
Středa 4.4.
„PEČEME“ -již se stalo tradicí na našem oddělení pečení „jidášů“ z kynutého těsta
Středa 18.4.
„PŘEDČÍTÁNÍ“ – ještě něco o Velikonocích i na jiné téma
Středa 25.4.
„RUČNÍ PRÁCE“
Začínáme kolem 9.30 hod. za pěkného počasí venku (když to bude možné) Srdečně všechny zve kolektiv 1. oddělení
10
II. oddělení každé pondělí - Bingo, deskové a karetní hry, domino atd. dle výběru klientek od 10:00 hod. každé úterý - výroba dekoračních předmětů nebo vaření (dle výběru klientek) od 10:00 hod. každou středu - Zuzka skupina od 10:00 hod. - Dáša aktivizace imobilních klientek od 10:00 hod. každý čtvrtek - DVD dle výběru klientek od 10:00 hod. každý pátek - Bingo, deskové a karetní hry, domino atd. dle výběru klientek od 10:00 hod. Změny v programu jsou vyhrazeny s ohledem na plánované akce, na které jsou klientky upozorňovány vždy dopředu ústně a písemnou formou na nástěnce. Na všechny akce klientky srdečně zveme.
III. oddělení Čtvrtek 5.4.
„TANEČNÍ TERAPIE “
Úterý 10.4.
„MUZIKOTERAPIE“
Úterý 17.4.
„HRANÍ KUŽELEK V PARKU“
Pondělí 23.4.
„PROCVIČOVÁNÍ KOGNITIVCNÍCH FUNKCÍ“ 11
Všech akcí se zúčastní klienti 3.oddělení dle zájmu. Začátky akcí v 9.30h a dle harmonogramu práce. PO Pondělí až p ve 13.00h individuální nebo skupinové čtení. Za pěkného počasí půjdeme denně na sluníčko.
Nabídka celodomovních aktivit v dubnu Pondělí 2.4.
BIBLICKÉ PŘÍBĚHY od 10:00 hodin v koutku na I. oddělení
Úterý 3.4.
„ČÍTÁNKY“ – ROMÁN NA POKRAČOVÁNÍ od 13:00 hodin v koutku na I. oddělení „ZELENÉ PIVO“ od 13:00 v restauraci U Husara
Čtvrtek 5.4. Pátek 6.4. Úterý 10. 4.
Pátek 13.4.
KŘÍŽOVÁ CESTA V ZÁMECKÉM PARKU od 10:00 hodin u kaple „ČÍTÁNKY“ – ROMÁN NA POKRAČOVÁNÍ od 13:00 hodin v koutku na I. oddělení ZPÍVÁNKY
od 10:00 hodin na I. oddělení
Pondělí 16.4. BIBLICKÉ PŘÍBĚHY od 10:00 hodin ve společenské místnosti Úterý 17.4. Pátek 20.4.
„ČÍTÁNKY“ – ROMÁN NA POKRAČOVÁNÍ od 13:00 hodin v koutku na I. oddělení ZPÍVÁNKY od 10:00 hodin na I. oddělení 12
Úterý 24.4.
Úterý 24.4.
Čtvrtek 26.4.
Pátek 27.4.
ÚKLID ZÁMECKÉHO PARKU S DĚTMI Z MŠ ÚJEZD U BRNA sraz u vrátnice v 9:45 hodin „ZE ŽIVOTA KRÁLE DAVIDA“MAŇÁSKOVÉ DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ od 14:30 ve společenské místnosti „PÁLENÍ ČARODĚJNIC“ – POSEZENÍ S HUDBOU A OBČERSTVENÍM od 14:00 hodin na nádvoří zámku ZPÍVÁNKY od 10:00 hodin na I. oddělení
Pondělí 30.4. BIBLICKÉ PŘÍBĚHY od 10:00 hodin ve společenské místnosti
Knihy slaví svátek Není to žádná metafora, knihy doopravdy mají svůj svátek. 23. duben je z rozhodnutí OSN už téměř dvacet let Světovým dnem knihy, který se slaví ve více než sto zemích světa. Svátek má svůj prapůvod ve španělské Katalánii, v oslavě patrona Katalánska sv. Jiří, při které se místní zamilovaní obdarovávají růžemi – a také knihami. A 23. duben je pro literaturu vůbec symbolickým datem: v ten den se narodil (a také zemřel) anglický dramatik a básník William Shakespeare, je to i datum úmrtí Miguela de Cervantes, autora známého „Dona Quijota“, i řady dalších spisovatelů.
13
I v našem domově pro seniory slaví knihy svůj svátek a nejen23. dubna, ale po celý rok – to už je ale ovšem jen metafora. Jen na našem oddělení máme hned několik vášnivých čtenářek: některé čtou jen oddechovou literaturu, různé sešitky „červené knihovny“, jiné se však pouští i do obsáhlých a čtenářsky náročných knižních svazků. Zámeckou knihovnu má na starosti „sestřička“ Iva Kotoučková, sama zanícená čtenářka, tudíž pro všechny zájemce o četbu rádce z nejpovolanějších. Svoji novou funkci pojala velmi zodpovědně, pustila se do důkladné revize knižního fondu a jeho důsledné katalogizace. Občas si říkáme, zdali souběžně se zdravotní školou nestudovala i školu knihovnickou. Řada našich klientů se pozorně zúčastní i pravidelného předčítání příběhů z Knihy knih – Bible i nově vzniklých „čítánek“ pro milovníky starých časů a zamilovaných románů. O atmosféře těchto oblíbených posluchačských kroužků vám více napoví fotografie. Předčítání knih se zamilovanou tematikou se věnujeme i přímo na oddělení, pro naše klienty s Alzheimerovou nemocí. Zde však je kromě dramatického přednesu třeba i notná dávka intuice a empatie a také operativního rozhodování. Jednou je atmosféra velice živá, klientky zaujatě naslouchají a už domýšlejí, jak to asi dopadne… Jindy je atmosféra živá v docela jiném smyslu: všichni právě kamsi spěchají a mají něco neodkladného na práci a četbě naslouchá třeba jen jedna jediná posluchačka. I pro tu jedinou plně zaujatou má však smysl v četbě pokračovat. A někdy je třeba program pozměnit, projít se po oddělení nebo si zazpívat veselou písničku. Ten dar empatie a operativnosti však dostala naše aktivizační pracovnice Lída do vínku. Vždyť my tu nejsme pro to, aby se plnily nějaké předem naplánované programy, ale skutečná přání našich klientů. Jarka Buchalová
14
V měsíci dubnu slaví své narozeniny Bureš Rudolf Drápal Rudolf Kroupová Anna Matulová Anežka Plšková Věra Sobolová Anna Střítecká Věra Uhlíř Ladislav 15
Frýbortová Anna Majtnerová Jarmila Nováková Blažena Zejdová Jitka
Nové tváře Čáslavová Marie Knechtová Olga Opluštilová Josefa
I. oddělení II. oddělení II. oddělení
Vítejte mezi námi!
Pomerančová stránka Vzkříšení Slavnost Kristova zmrtvýchvstání je pro křesťany největším svátkem. V noci na velikonoční neděli se před kostelem rozhoří oheň. Lidé se u něj shromáždí a rozsvítí velikonoční svíci. Pak vejdou do tmavého kostela. Od velikonoční svíce se postupně zapaluje víc a víc svíček. Lidé je nesou v rukou a noc se od nich rozjasní. Na tvářích lidí září radost. Kristovo světlo přemáhá tmu v srdci člověka. 16
Když Pán Ježíš zemřel na kříži, uložili učedníci jeho mrtvé tělo do hrobu. Před vchod přivalili velký kámen. V neděli ráno se šla Marie Magdaléna podívat ke hrobu. Měla Ježíše opravdu ráda, a když viděla, jak umřel, velmi truchlila. Nesla vonné masti, aby pomazala jeho mrtvé tělo. Našla však hrob prázdný. Zmateně se otočila – a stál tam živý Ježíš. Vlídně ji oslovil: „Marie…“ Naplnila ji veliká radost: On žije! Ježíš ji, dojatou a plnou naděje, poslal za svými učedníky. Utíkala, aby jim pověděla: „Pán vstal! Tolik lidí zachránil od zla, nemocí a hříchu a teď přemohl i smrt! Už se nemusíme ničeho bát!“ To je poselství Velikonoc. Jarka Buchalová 17
Pascua de la Resurreccion
Velikonoce v Peru a Bolívii Velikonoce - to slovo má mnoho významů. Pro křesťany je to oslava Vzkříšení a velikonoční naděje, pro někoho je to vítané volno, jinak vidí Velikonoce milovníci tradic. Myslím, že pro ty starší je to také čas vzpomínek na předešlé svátky strávené se svými blízkými, rodiči, dětmi… Já vždy vzpomínám na rok 1998, kdy jsem prožívala Velikonoce daleko odtud - v Jižní Americe, přesněji řečeno v Peru a Bolívii. A tak se vracím zpět proti proudu času… Je Velký pátek 1998. Přijeli jsme odpoledne do města Puno, které leží na břehu jezera Titicaca, v nadmořské výšce 3.820 m. Po ubytování a jídle v restauraci, kde nás hned při vstupu upozornili, že dnes je velký půst, a proto nebude maso, jsme si šli v podvečer prohlédnout město. V úzkých ulicích se náhle objevila spousta lidí, všichni svátečně oblečení. Říkali že půjde „procesión“ – procesí, tak jsme se vydali stejným směrem, až jsme došli na náměstí Plaza de armas před katedrálu.Tam již čekalo množství lidí.
A už jdou… Vpředu důležitě kráčejí chlapci s plechovými řehtačkami. Za nimi pochoduje dechovka, vojáci peruánské armády v parádních uniformách – bílé rukavice a hrají jako o život! A pak již jde procesí, na dřevěných nosítkách trůní sochy z katedrály. Jsou velice realistické, s pravými vlasy, oděné do sametu vyšívaného zlatem. Nejprve vidíme sochu zmučeného Spasitele v životní velikosti 18
s téměř naturalistickými ranami po celém těle, nesou ji na ramenou „bomberos“ – hasiči ve slavnostních stejnokrojích. Bohatou girlandu žároviček napájí agregát, který veze jeden z hasičů na malém vozíčku. A už je tu další socha, tentokrát menší – nosítka spočívají na ramenou chlapců v šedých školních uniformách a vedle jdou děvčátka rovněž ve stejnokrojích. Následují další dvě sochy Ježíše Krista, které nesou svátečně odění muži. Pomalu se stmívá…V průvodu jsou lidé s rozžatými svícemi v rukou a chrání třepotavé plamínky papírovými stínidly nebo skleněnými baňkami. I chodníky jsou plné lidí – převládají ženy v krojích, které zřejmě přijely z okolních vesnic. S úctou smekají svoje černé buřinky. (To je označení vdaných žen, ty svobodné chodí prostovlasé.) Následuje poslední socha Panny Marie. Nuestra Seňora – Naše Paní je celá ukrytá v černých závojích, jsou vidět jen její sepjaté ruce. Kolem sebe vidím dojaté snědé tváře, mladé i ty vrásčité, občas zalité i slzami. Peru je křesťanská země, kde se většina obyvatel hlásí k římskokatolické církvi. Myslím, že jsem tehdy byla jedna z mála „gringos“ – bělochů, která se procesí účastnila a je opravdu obtížné najít ta správná slova, co by vystihla atmosféru – zešeřelé ulice, průvod lidí, stovky rozžatých svící a nesmírné dojetí lidí kolem mě…..
19
Velikonoční pondělí 1998 – to jsme byli již v Bolívii, ve městě La Paz – Mír. Chystali jsme se už k návratu do Peru, ale protože do našeho odjezdu zbývalo ještě několik hodin a v ulicích bylo dost chladno (La Paz leží v nadmořské výšce 3.632 m), šli jsme si prohlédnout katedrálu na náměstí. Je to impozantní stavba s bohatě zdobeným kamenným průčelím. Právě se konala slavnostní mše, a tak jsme tiše vklouzli dovnitř a usadili se v prázdné lavici u jednoho z bočních sloupů. I Bolívie patří k zemím, kde se naprostá většina obyvatel hlásí ke katolické víře (i když se do ní občas přimísí různé zvyklosti, které pocházejí ještě z dávných časů). Již probíhalo kázání. Moje znalost španělštiny sice není perfektní, ale tentokrát jsem rozuměla velice dobře. Kněz v hnědém řeholním hábitu, snědý a černovlasý, mluvil tak, aby mu rozuměli i ti nejprostší věřící. Tématem byla láska: láska rodičů k dětem a dětí k rodičům, láska k lidem i k Bohu, láska k zemi, kde žijí. Chrámová hudba byla jiná – zpěv mladých mužských hlasů se nesl ke klenbě katedrály a nebyl provázen velebnými tóny varhan, ale tradiční hudbou kytar a indiánských fléten „zampoňas“ a „quenas“ a byla to hudba krásná a opravdu důstojná. 20
Nenápadně jsem se rozhlížela kolem sebe, ale nikde nebylo vidět bílé turisty. Seděla jsem v lavici se dvěma svými peruánskými přáteli – a byla jsem velice potěšena a příjemně překvapena, když na knězovu výzvu, abychom si navzájem podali ruce, spěchali k nám snad všichni, kdo nás v našem zákoutí zahlédli. Srdečně se na mne usmívali a já si myslím, že moje přítomnost na mši nejen překvapila, ale snad i potěšila. Nikdo mi nedával najevo, že tu jsem cizinka a jejich upřímné prožívání mše bylo opravdu dojemné… Tento článek napsala speciálně pro náš Zpravodaj jeho pravidelná čtenářka paní Věra Kocmánková z Čejče, která pobývala v Latinské Americe se svými peruánskými přáteli. Jarka Buchalová
Malé zamyšlení o smyslu práce Jedna ruská povídka vypráví o mužikovi. Vleče po cestě těžký kámen, vypadá strhaně, je na něm vidět, že už nemůže. Autor se ho ptá, co dělá. Znechuceným hlasem odpoví: „Vleču tento kámen na stavbu sovětu. Už toho mám dost, těším se, až budu konečně doma.“ Druhý den autor potkává téhož mužika, který vleče kámen ještě větší a těžší. Ale po únavě není ani stopy a na tváři má úsměv. Spisovatel se ho opět ptá, co dělá, a muž odpovídá mladistvým hlasem: „Stavíme v naší vesnici chrám. Těším se, až bude postaven!“ Tento příběh nám ukazuje, že k práci může mít člověk různý vztah. Je-li práce nesmyslná, člověk ji koná nerad, s nechutí a brzy se unaví. Má-li však smysl, tak necítí únavu ani případné roky. A to platí o každé lidské práci. Je-li nesmyslná, je to pouze otročina, kterou jsme znechuceni. Má-li však práce smysl a cíl, stává se tvůrčí radostí. Těší 21
nás práce, která je užitečná pro druhé lidi – například práce zdravotnice či učitele, ale i zedníka, který staví byty a domy. I my bychom se měli snažit nalézt v práci něco krásného a užitečného – pak se z ní stane radost a ne pouze robota. I my usilujme o to, aby naše práce byla tvůrčí a tím i radostná. Vždyť čas strávený „na robotě“ se zdá nekonečný, minuty se vlečou jako hodiny., zatímco při tvůrčí práci naopak hodiny utíkají jako minuty. A to bych Vám čtenářům přál: stavějte „chrámy“, nikoliv nesmyslné „sověty“.
Mgr. Josef Bobrovský Farář CČH v. v.
Karneval v Benátkách Nádherné historické město na laguně – slavné a pověstmi opředené Benátky – se v posledních letech vždy začátkem roku stává monumentální kulisou ohromující podívané, která v této podobě nemá nikde na světě obdoby. Proslavený Benátský karneval do města každoročně přivádí stovky tisíc diváků. Název karneval se ustálil koncem jedenáctého století. V té době se v Benátkách každoročně konaly zábavy zvané carmen levare, což znamená zpívat, veselit se před následujícím postním obdobím. Těchto slavností se však účastnily pouze horní společenské vrstvy. Až koncem patnáctého století získávají italské karnevaly a především ten benátský novou tvář. Jeho hlavní součástí se staly masky. Původně šlo o takzvanou punčochovou slavnost, na níž se příslušníci střední třídy předváděli v pestrém reji v různobarevných punčochových kalhotách. Pak se přidaly opravdové masky. Zaručovaly anonymitu a 22
tím také neomezený flirt a sexuální dobrodružství. Nikdo nikoho nepoznal a vše bylo dovoleno. Na několik dní zmizely sociální rozdíly a Benátčané se věnovali nevázané zábavě. Podle některých výkladů má slovo maska původ v langobardském termínu (Langobardi dobyli severní Itálii v roce 572 a založili zde království Lombardie) a označuje duši zemřelého. Podle jiné verze se název maska odvozuje od arabského mascara, což znamená šprýmař nebo šašek. Období velkého rozkvětu zažíval benátský karneval v osmnáctém století, kdy se na něj do města sjížděly tisícové davy návštěvníků z celé Evropy podobně jako dnes. Koncem osmnáctého století v době úpadku Benátské republiky však zasáhl Vatikán. Zvláštním výnosem proti pokleslým mravům karnevaly zrušil. Na jejich obnovenou moderní premiéru si musely Benátky počkat až do konce osmdesátých let minulého století. Masky benátského karnevalu Benátský karneval je v Evropě nejslavnější. Karnevaly v Římě, ve Viareggio nedaleko Florencie, ve francouzské Nice či v různých německých městech se s ním nemohou srovnávat. V Benátkách nejde jen o veselí. Benátské masky mají historickou tradici. Jsou krásné, romantické a většina z nich něco vyjadřuje. Vracejí se do dob slávy Benátek a mnohé z nich jsou velmi cenné. Mezi ty klasické patří porcelánové masky a škrabošky a zlacené masky. Dále bautta skládající se z černé peleríny s kapucí, bílé nebo černé masky na obličej a třírohého klobouku. Převleky znázorňující benátská dóžata jsou často originály nedozírné ceny. Nejstarší kostýmy a masky, které jsou rodinným majetkem a mnohdy pocházejí ze sedmnáctého či osmnáctého století, často provází osobní strážce, který má zabránit jejich poničení veselým davem. Jejich hodnota dosahuje řádově desítek až stovek tisíc korun. Úvodní ceremoniál benátského karnevalu se vždy odehrává v srdci Benátek na náměstí svatého Marka. Z obrovské papírové holubice vzlétnou do vzduchu tisíce barevných papírků a konfet. Současný 23
karneval má v kostýmech i maskách naprostou volnost, a to i přes občasnou snahu organizátorů karneval „tematizovat“. Před několika lety to bylo například téma Vzpomínka na Marka Pola, rodáka z Benátek, nebo později oslava režiséra Federika Felliniho, který se ve svých filmech také zasloužil o slávu Benátek., Pokud nebudete mít masku, tak si je můžete nechat Benátkách namalovat přímo na obličej. Za pět až deset euro šikovní pouliční umělci masku na kůži vytvoří za několik minut.
Věra Marková za kolektiv I. oddělení
Noc je mým světlem“ Na nebi plném hvězd září veliký jasný úplněk – první jarní. Je velikonoční noc. O minulé neděli jsme se snítkami bělostných jívových „kočiček“ doprovázeli Krista při jeho slavnostním vjezdu do Jeruzaléma. (Už jako dítěte se mne hluboce dotýkala slova evangelia: „Povězte dceři sionské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici…) Včera jsme Krista doprovodili při jeho bolestné křížové cestě a políbením uctili jeho rány. (Ve francouzské ekumenické komunitě v Taizé kladou podle krásného starého pravoslavného zvyku kříž na zem, aby každý mohl přijít, položit na něj čelo a svěřit Kristu své trápení a bolesti anebo utrpení druhých…) Po celý den jsme ho mohli navštívit, tiše odpočívajícího vprostřed květin v „Božím hrobu“. Teď je hrob prázdný. Na nebi září obrovský úplněk. „Dnes je slavnost veliké noci. To je ta noc, v níž Kristus pouta smrti rozlomil a jako vítěz vystoupil z hrobu,… ta noc, kdy jas ohnivého sloupu zahnal temnotu hříchu.“ 24
Zítra bude velikonoční jitro a zmrtvýchvstalý Kristus nám řekne: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás…“ Rozdávejme ze světla této veliké noci všem kolem nás. A vy, pro které patří křesťanské velikonoční poselství jen do světa mýtů a legend – Velikonoce jsou jedním z nejkrásnějších jarních svátků, plným radosti a slunce. Buďte také takovými malými sluníčky, díky kterým všude roztají ledy. Všem krásné a radostné Velikonoce! Jarka Buchalová
25
Víte, že…… Pomlázku, jaká je u nás tradicí na velikonoční pondělí znají jenom na Slovensku a v některých částech Polska? Velikonoční vajíčka, ať už slepičí nebo čokoládová, a velikonoční zajíček jsou však známí takřka celému světu. A často je to právě roztomilý zajíček, kdo velikonoční vajíčka přináší. Brazilské děti pro něho chystají večer na Bílou sobotu pelíšek, aby v něm čokoládová vejce našly o velikonočním ránu. I dospělí Brazilci si navzájem dávají vajíčka z čokolády - čím větší, tím lépe, nejraději velikosti vejce pštrosího. Australské děti zase dávají pro zajíčka do zahrady mrkvičku. Čokoládová vajíčka pak hledají v různých zákoutích, v trávě a pod keři. Rodiče často za zajíčka mrkev okoušou, aby iluze byla dokonalá a udělali svým ratolestem radost. A odkud se velikonoční zajíček vlastně vzal? Byl prý ukrytý ve skalní sluji Kristova hrobu a stal se jediným svědkem jeho zmrtvýchvstání, které pak zvěstoval všemu tvorstvu. Ve Francii zase padají čokoládoví zajíčci, vajíčka a sladkosti do trávy přímo z nebe, ztrácejí je totiž po cestě kostelní zvony, které se s jejich nákladem vracejí z Říma, kam na Zelený čtvrtek odlétly, stejně jako ty naše.
Jarka Buchalová
26
Z Vaší tvorby Veselé stáří Ctihodné stařenky, velební kmeti, je na nás vidět, jak ten čas letí. Jen ať si letí, jen ať si kluše, ač těla zchátralá, mladé jsme duše.
Za námi vidět jsou vnuci a děti, vlas máme stříbrný a zuby třetí. Nohy nám šmajdají, ruce se třesou, jen ať si šmajdají, jen když nás nesou.
Úspěch a peníze? dnes je vše rovno, když nejde o život, tak jde o úplnou banalitu.
Příspěvek naší klientky
27
Chcete mít svůj Zámecký zpravodaj? Pokud ano, je možné si ho zakoupit za 30,- Kč. Zeptejte se Vašich sestřiček. Váš Zpravodaj Uzávěrka příštího čísla Zámeckého zpravodaje je 30.04.2012. Své příspěvky zasílejte v elektronické podobě na email
[email protected] nebo je v listinné podobě předejte pracovníkům Sociálně-aktivizačního úseku. Redakční rada: MVDr. Petr Nováček, Mgr. Eva Stiborová, Jaroslava Buchalová, Dagmar Rábová, Věra Marková,Vladimíra Sedláková Technické zpracování: Mgr. Eva Stiborová, Jiřina Rábová
28
