DOMOV PRO SENIORY
Zámecká 57, 664 52 Sokolnice
Zámecký zpravodaj Časopis Domova pro seniory Sokolnice
V. ročník
10. číslo 1
říjen 2015
Informace z domova Vážení kolegové a kolegyně. Několik postřehů z probíhajících a ukončených prací v 10/2015. - Probíhají a jsou dokončovány práce na „Rekonstrukci pokojů“ v 1.NP, smluvní termín dokončení 11/2015 - Byly dodány „Myčky podložních mís“ na 1. a 2. oddělení - Byla uzavřena smlouva na „Výměnu a opravu historických oken v hlavní budově“ - Průběžně provádíme podzimní práce, úklid listí, ošetření a zazimování růží. - Bude provedeno vykácení dvou uschlých stromů v zámecké zahradě - Byly ukončeny práce a zprovozněny zábrany u schodiště 1. a 2. oddělení - Byly ukončeny a předány práce na akci „Komunikační systém sestra-pacient“ na 1. a 2. Oddělení - Na Hájence chystáme osvětlení vstupu u altánu - Bylo vyhlášeno výběrové řízení na zabezpečení serveru - Chystáme výběrové řízení na opravu – výměnu hlavního rozvaděče hlavní budovy, opravu veřejného osvětlení kolem hlavní budovy a u chodníku v zámecké zahradě, opravu spínacích hodin venkovního osvětlení na přístupu k Hájence a opravu elektroinstalace sklepa pod 3. oddělením.
2
Zábrana u schodiště na 2. oddělení O dalších podrobnostech Vás budeme informovat v příštím zpravodaji. Milan Kulich vedoucí technicko-provozního úseku
.
Ohlédnutí za zářím Co se událo v měsíci září na I. oddělení? Letošní září bylo pokračováním krásného léta, které nás letos opravdu hodně potěšilo a zahřálo. Většina dní byla krásných slunečných, a přestože teploty již nebyly tak vysoké procházky po našem parku velice příjemné.
3
Na první středu v měsíci jsme si připravili práci s papírem. Někteří z nás to pojali pouze jako hru barev a vykreslovali si, někteří si z papíru vyráběli různé lodě a vlaštovky. Všichni jsme se těšili, až si na závěr společně výrobky pochválíme. Bylo to příjemně strávené dopoledne.
O týden později, ve středu 9. září, jsme se pustili do pečení z listového těsta. Již minule se osvědčil jablečný závin a tak jsme si ho připravili i tentokrát. Všem se sliny jen sbíhaly, když se celým domovem linula vůně při pečení. Samotná chuť byla ještě umocněna uvařenou kávou. Na středu 16. září jsme si připravili trochu „ relaxování a odpočinku“. Protáhli jsme si jak horní tak i dolní končetiny. Přidali jsme i pár dechových cvičení, takže tělo dostalo novou energii po všech
4
stránkách. Po cvičení jsme si uvařili jablečný pečený čaj, aby si na své přišly i chuťové buňky. Příští středa byla zasvěcena oblíbené keramice, kde si každý vyráběl z hlíny různé tvary podle nálady a momentálního rozpoložení. Čerstvě uvařená káva byla sladkou odměnou na konci naší společné práce. Na poslední středu máme ještě nachystané předčítání z denního tisku. Blížící se měsíc říjen má být ještě teplý a slunečný, říjnové paprsky však už bývají zrádné a hřející jen na oko. Tak budeme nejspíše naše společné aktivity užívat o to více a s radostí a chutí. Kolektiv I. oddělení
Co se událo v měsíci září na II. oddělení? Tak vás milí čtenáři Zámeckého zpravodaje, opět po měsíci srdečně zdravím. Září uteklo jako voda a vy jste opět usedli ke stránkám kvalitního čtiva Počasí v září se nám trošku posunulo jinam než tropické vedro, které některé z nás sužovalo poslední dva měsíce. Sice bylo pořád relativně teplo, ale už nám nesvítilo tolik sluníčka. Bohužel déšť na sebe nechává ještě stále čekat Co se týká aktivit na našem oddělení, tak jsme se opět věnovaly hlavně a především aktivitám pravidelným.
5
I nadále se dočítáme, co provádí školák Kája Mařík. Středy stále patří pravidelnému skupinovému cvičení. Jiné aktivity se snad ani nedají pojmenovat jinak, než lidský přístup, umění se zastavit a najít si čas si s klientkami v klidu popovídat o tom co je trápí, po čem touží a jaké by měly splnitelné plány. To je z našeho oddělení vše a další aktivity si klientky užily mimo naše oddělení. Přejeme vám pohodový zbytek října a v listopadu se budeme těšit na shledanou . Kolektiv II. oddělení
6
Co se událo v měsíci září na III. oddělení? 1. září je den, kdy nám naše i vaše děti usedají nebo usedaly do školních lavic. A tento nám začal opravdu velmi teple. Naštěstí to byl poslední horký den v tomto roce a po něm se ochladilo na krásných 20 stupňů a tak jsme obnovili vycházky do parku. V pátek 11. září se za našimi okny slavnostně otevřela terapeutická zahrada. Někteří naši klienti se kochají pohledem na některé prvky v zahradě z okna a ostatní se jdou projít po cestičkách a podívat se na rybičky a ptáčky.
Pravidelně posloucháme televizní stanici Šlágr, u které si s radostí i zazpíváme. Někteří naši klienti se zúčastnili přednášky manžela naší klientky pana Macháčka, na téma Zvěř našich lesů. Odnesli si plno nových poznatků o lesní zvěři a dlouho si na toto téma po přednášce vykládali. 7
Každé pondělí nás navštěvuje pán, který nám předčítá biblické příběhy. Několik našich klientů se zúčastnilo jarmarku v Telnici, kde byl k ochutnání burčák, bramborové placky a spousta dalších dobrých věcí. Klienti byli spokojeni, počasí přálo a organizace byla skvělá. 23. září nám nastal první podzimní den a počasí je zatím skvělé. Uvidíme, čím nás překvapí říjen. Kolektiv III. oddělení
Nabídka aktivizací v říjnu I. oddělení Každé pondělí
Paměťové hry
Každé úterý
Hudební návraty -poslech hudby na přání - zpěv
Každý čtvrtek
Filmové návraty
Každý pátek
Reminiscenční dopoledne-vzpomínání při kávě
Středa 7.10.
Procvičování jemné motoriky
Středa 14.10.
Pečení, vaření –„ tentokrát si usmažíme palačinky „
Středa 21.10.
Keramika 8
II. oddělení Každé pondělí Bingo, deskové a karetní hry, domino atd. dle výběru od 10:00 Každé úterý - předčítání z knihy Kája Mařík od 13:00 Každá středa - Zuzka skupina od 10:00 Každý čtvrtek - předčítání z knihy Kája Mařík od 10:00 9.10.
výlet do cukrárny - od 10:00
16.10.
pečení z listového těsta - od 10:00
20.10.
pečení jablek – od 10:00
23.10.
kávový dýchánek s poslechem hudby dle výběru klientek – od 10:00
III. oddělení 1.10.
Procvičování jemné motoriky
8.10.
Film na přání
15.10. Práce s papírem 22.10. Vyřezávání dýní 29.10. Zamyšlení nad Svatodušními svátky
9
Nabídka celodomovních aktivit v říjnu lllednuprosinppropprosincikvětnu Čtvrtek 1.10. MEZINÁRODNÍ DEN SENIORŮ „POSEZENÍ S LIDOVOU PÍSNIČKOU“ od 13:30 jídelna Pátek 2.10.
ZPÍVÁNKY
od 10:00 hodin na I. oddělení
Pondělí 5.10.
Zahájení Týden sociálních služeb od 10:00 hodin naJMK.
Úterý 6. 10.
„DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ“ v DPS Sokolnice
Středa 7.10.
PETANK
Pátek 9.10.
ZPÍVÁNKY
od 9:00 do 16:00 hodin od13:30 hodin na hřišti od 10:00 hodin na I. oddělení
Pondělí 12.10. BIBLICKÉ PŘÍBĚHY
od 10:00 hodin na I.oddělení
Středa 14.10.
„NAD OBLAKY“ OLOMOUC- soutěž seniorů odjezd v 15:00 hodin
Pátek 16.10.
ZPÍVÁNKY
Úterý 20.10.
PETANK
od 10:00 hodin na I. oddělení od13:30 hodin na hřišti
Pátek 23.10. ZPÍVÁNKY
od 10:00 hodin na I. oddělení
Pondělí 26.10. BIBLICKÉ PŘÍBĚHY
od 10:00 hodin na I.oddělení
Pátek 30.10.
ZPÍVÁNKY
od 10:00 hodin na I. oddělení 10
V měsíci říjnu slaví své narozeniny Bímová Marie Drahovzalová Helena Fajkusová Věra Gbelcová Marie Gregorová Miroslava Němcová Marie Naši zaměstnanci: Fazekašová Ludmila Baťková Leona Hofbauerová Drahomíra Ing. Ustohalová Naděžda
Blahopřejeme!
Vítejte mezi námi! II. oddělení II. oddělení II. oddělení
Cenková Věra Krajplová Libuše Vachalová Marie
11
Pomoc uprchlíkům Pomoc uprchlíkům na srbsko-chorvatských hranicích Vážení čtenáři a čtenářky, víme, jaké je v současné době v médiích a různých diskuzích hlavní téma. Uprchlíci. Bohužel tzv. mediální masáž z nich utváří anonymní a možná i nebezpečnou masu, která se k nám valí, a proti které je nutno se bránit. S tímto absolutně nesouhlasím. Začala jsem sledovat různé weby, facebookové skupiny zaměřené na pomoc uprchlíkům. Tyto skupiny založili dobrovolníci, kteří pomáhají uprchlíkům pohybujících se na chorvatských, srbských a maďarských hranicích. Rozhodla jsem se, že pojedu také. Zde je moje zkušenost.
22. 9. 2015 Odjíždíme po 6. hodině ráno z Brna. Jsme 4 – členná posádka tvořená řidičem Martinem, Lukášem (jede už podruhé), Maruškou a mnou. V kufru máme věci z materiální sbírky (deky, spacáky, boty, hygienické potřeby apod.). Vyrážíme směr Šid - Tovarnik na srbsko-chorvatských hranicích. U hranic jen vždy proběhla kontrola pasů a obličejů. Do prostoru mezi hranicemi Šid - Tovarnik přijíždíme mezi 2. a 3. odpoledne. Když jsme dorazili, uprchlíci (asi několik set až tisíc) se zrovna chystali na odjezd autobusy do asi 15 km vzdáleného tábora v Opatovači. Do autobusů nastupovali po 50 lidech, které postupně 12
odváděli policisti k chorvatskému hraničnímu přechodu. Kromě našich českých dobrovolníků (asi 20-25 lidí) zde byli ještě pracovníci Chorvatského červeného kříže, Lékaři bez hranic a rakouští dobrovolníci. Jelikož lidé odcházeli, začali jsme poklízet a skládat deky a stany. Pro těch několik set až tisíc lidí, kteří v prostoru mezi hranicemi nocovali, byl jeden velký kontejner a asi deset Toi Toi. Po odchodu lidí nastoupila četa uklízečů a začala prostor vyklízet. Náš vedoucí koordinátor Janek stále telefonoval a zjišťoval aktuální situaci a pohyb lidí. Dnes prý již nikdo nepřijde. Vypadá to, že hlavní vlna lidí bude v Opatovači v táboře s dostatkem dobrovolníků, takže tam nás nebude potřeba. Alespoň zatím. Kolem nás byla kukuřičná pole nebo jen holé pole, hřbitov a podél něho dál do pole vedla polní cesta. V dáli stálo policejní auto hlídající zřejmě tuto cestu. Janek dostal zprávu, že má dojít asi 60 nových uprchlíků, což není moc. Počkáme ale pro jistotu na další informace. V dáli na polní cestě kolem policejního auta se opravdu začaly objevovat skupiny lidí mířící směrem k nám. Bylo jich ale dvakrát tolik, než zněl předpoklad. Vzali jsme vody a bonbony pro děti a šli jim naproti k polní cestě. Většinou už si s sebou nesli nějakou vodu, takže mnozí s díky a úsměvem odmítali. Mnozí vypadali unaveně, ale přesto se při pozdravu usmáli. Viděla jsem dva muže nést každý za jedno ucho modrou Ikea tašku s věcmi, na kterých sedělo malé dítě, které se pohupovalo podle chůze mužů. Všichni si sedali na kraj silnice, ale policie jim ukazovala, ať jdou k přechodu čekat na autobusy. Za chvíli už nikdo nový nepřicházel, takže jsme se chystali k odjezdu směr Opatovač, kam 13
mířil velký zástup lidí dle informátorů přímo z místa. Předtím ale dorazila
rakouská
televize
a
natočila
několik
rozhovorů
s
dobrovolníky. Když jsme odjížděli, byla skoro tma a asi 50 uprchlíků stále čekalo na busy. Cestou jsme projížděli kolem tábora v Opatovači, podél kterého stálo asi 15 prázdných autobusů (proč nejedou pro ty, co chodí pěšky nebo stojí na hranicích a čekají dlouho na busy?). Tábor byl plný lidí a policistů. Při další jízdě jsme v protisměru potkávali desítky a stovky lidí jdoucích pěšky do tábora v Opatovači. Hodně rodin s dětmi, těhotné ženy, mladí muži, starší lidé, lidé na vozíku, s berlemi. Vejdou se tam všichni? Naše informátorka nás navigovala na místo, kde stála a poskytovala jídlo, vodu, boty a oblečení procházejícím lidem. Zastavili jsme asi 7 km od tábora na loučce u silnice u cedule Šarengrad, kde jsme vytáhli naše zásoby a začali rozdávat procházejícím. Bylo jich opravdu hodně a jídla a vody ubývalo. Někdo chtěl pouze spacák, deku, někdo boty, někdo bundu (začalo být opravdu chladno). V jednu chvíli se objevili u nás rakouští kluci s dodávkou a dovezli nějaké jídlo a pití. Pak se u nás několikrát ještě zastavili s banány, jablky, pitím. Těžko pochopit, kde to vše nabírali, protože již byl večer a vše bylo zavřeno. Byli úžasní. Díky nim bylo stále co nabízet. Několikrát se u nás zastavili policisti, kteří nejdříve nechtěli, abychom tam stáli, ale nakonec došlo k dohodě. Zakázali ale vozit uprchlíky autama. Absurdní. Samozřejmě jsme neposlechli. Dokonce jsme viděli občas i místní, jak vozili. 14
Lidé byli unavení, protože chodili kolem nás do tábora z nádraží. Museli ujít asi 15 km a s dětmi v náručí, batohem na zádech, taškama, bolavýma nohama a po kdovíjaké předchozí cestě. Udělali jsme proto odpočinkový koutek u plotu hned u silnice z dek, kam se mohli posadit a odpočinout si. Starší byli často vyčerpaní. Jedna paní byla tak unavená, že jí bylo až špatně. Po krátké poradě jsme se tedy rozhodli některé lidi odvážet do tábora. Hlavně starší lidi a rodiny s dětmi (s méně členy, aby nebyly rozdělovány. I tak se našim úžasným dobrovolníkům vešlo do auta i 10 členů rodiny.). Bylo pět aut, která pravidelně vyjížděla a jezdila skoro celou noc nebo do doby, než byl sám řidič schopný přes únavu jet bezpečně. Procházející uprchlíci se často ptali, kolik ještě je to kilometrů. Jeden mladík se mě zeptal, v jaké je zemi. Mnozí se ani nezastavili. Spěchali na místo. Hodně byla využívaná nosítka pro děti. Obrovské ulehčení pro rodiče. Lidi byli milí, děkovali, usmívali se, zdravili, mávali.
23. 9. Pracovali jsme na směny, abysme se alespoň pár hodin prospali a vystřídali. Kolem 5. ráno se opět se objevily zásoby banánů, jablek, plen a dalších věcí. Přibyli také dva dobrovolníci, kteří dovezli další zásoby. Kolem 7,30 ráno projelo kolem nás 19 autobusů naložených uprchlíky z nádraží do tábora. Aspoň že tak. Dle informací se tábor vylidňoval. Po krátké poradě co dál, jeli dobrovolníci autem prozkoumat
oblast u bývalého a nyní opět
otevřeného hraničního přechodu Bapska, kudy mají nyní uprchlíci 15
procházet. Přechod Šid – Tovarnik je pro uprchlíky zavřený a je průjezdný pouze pro dopravu. Další
dobrovolnice jely na jiný
přechod (Bačka Palanka), tam je ale vůbec nepustili a vyhrožovali, že je zavřou do vězení. Čekali jsme na informace, uklízeli, třídili nastřádané věci a jídlo. Janek stále telefonoval na všechny strany. Vypadalo to ale, že opravdu se uprchlíci soustřeďují na Bapske, ostatní přechody jsou pro ně uzavřené. Sklidili jsme, naskákali do aut a jeli směr Bapska ze srbské strany, ta chorvatská byla pro nás uzavřená. Podle informací našeho dobrovolníka, který tam již dorazil, je tento hraniční přechod v malém údolí obklopeném z jedné strany polem ohraničeném hustým houštím, z druhé plotem, kam lidé nesměli. Na kopci nad hranicemi byla kukuřičná pole a pár domků. Lidé přijížděli mnoha autobusy, které je vyklopily nahoře a oni chodili polní cestou podél kukuřičného pole k přechodu, který se plnil již velkým zástupem. Očekávalo se až 2500 lidí. Kromě nás tam ještě byli Lékaři bez hranic, UNHCR, Červený kříž, Diakonie. Byli tam také další dobrovolníci, kteří sami rozdávali vodu, banány a oplatky. Někdo jiný uprchlíkům rozdával teplé nápoje a něco jako pečené placky. Takto to vypadá na první pohled, že je vše zajištěno, ovšem na druhý je to zklamání. Každá organizace rozdávala v podstatě to stejné (my čekali až na večer) kromě UNHCR, která rozdávala deky, ale neměla lidi, takže jsme je pak rozdávali my. Viděli jsme, jak uprchlíci chodili s velkými krabicemi zabalenými jako 16
vánoční dárky. V krabicích bylo pár věcí, často si uprchlíci vybrali, co potřebovali a zbytek vyhodili. Nikde nebyly odpadkové koše. Žádné Toi Toi. Dobrovolníci z našeho českého týmu napsali s pomocí jedné uprchlice na karimatku uvítací řádky v arabštině a rozdávali předtištěné mapky, které mnozí z uprchlíků velmi ocenili. Když jsme šli dolů k hranicím v našich reflexních vestách, začali na nás policisti řvát, ať okamžitě odejdeme, že jsme tam nelegálně a že nás zavřou. A kdo bude rozdávat věci a jídlo potřebným? Za nějakou chvíli jim to asi došlo a mohli jsme za uprchlíky chodit, i přes ten zmíněný plot. Důležité bylo komunikovat s policisty, vysvětlovat a vyjednávat. Věděli jsme, že neradi vidí, jak přelézáme plot, ale museli uznat, že jsou mezi lidmi potřební. Janka vystřídal nový koordinátor Honza. Rozdělili jsme se do večerního a nočního týmu. Od UNHCR jsme dostali stan na zásoby a zázemí. Bohužel nad ránem začala bouřka a do stanu teklo ze všech stran. Rozdávali jsme lidem hlavně vodu, jídlo (sušenky, krekry, horalky, sendviče), deky, pak individuálně boty, ponožky, bundy, pleny a další. Většina uprchlíků uměla anglicky a předávala informace dál těm, kteří neuměli. Převážně jsme se zaměřovali na rodiny s dětmi. Večer začalo být chladno, ale naštěstí nebyla taková zima jako předešlou noc. Kromě zajištění jídla a pití jsme rozdávali úsměvy, salamalajkum (= mír s vámi), vlídné slovo a vysvětlovali, proč tak dlouho trvá, než budou moci odejít. Problém byl, že lidí přibývalo a policie hraniční přechod neotevírala moc často. Hodně lidí stálo v očekávání, že se 17
zástup posune, ale když se to nedělo, začali si sedat, i lehat (blížila se noc). Jedna žena začala rodit. Přijela rychlá a odvezli ji. Mezi lidmi také chodili pracovníci Červeného kříže, další dobrovolníci rozdávali deky. Pohybovali se tam také novináři. Lidé přelézali ploty, za kterými bylo více místa, za což na ně policie křičela a mnohé vracela zpět. Nechávala jen matky s dětmi. Jedna dobrovolnice neustále přemlouvala policisty, aby se k sobě mohli vrátit členové rodiny (před plotem a za plotem). Byli jsme svědky toho, jak syn (asi 13 let) byl nahoře s otcem a chtěl donést deku matce, která byla níž u hranic za plotem. Naše dobrovolnice ho tam vzala. Bohužel policista ho vrátil zpět. Matka se bránila, že je její dítě, on ale odvětil, že není malé. Zastavil mě muž, který ležel u své těhotné ženy a žádal o pomoc. Myslela jsem, že jí není dobře. Šla jsem za policistou s prosbou o pomoc. Řekl, že mě vyhledá, jak sežene pomoc. Mezitím jsem zahlédla pracovníka Červeného kříže, který se mnou šel za mužem. Naštěstí jeho žena potřebovala deku navíc. Mezi uprchlíky byli i ti, kteří za námi chodili s tím, že také chtějí pomáhat (roznášet vodu, deky, sbírat odpadky). Obzvláště jeden byl velmi aktivní, moc ho to bavilo a pomáhal celou noc. Jmenoval se Mohamed. Při rozdávání jídla a vody, jsem se zastavila u skupinky mladých a vyjmenovávala, co máme v tašce, do níž nám svítil jiný uprchlík, abychom viděli na obsah. Když jsem skončila, zeptal se mě jeden mladík: A hamburger není? :) Při procházení mezi uprchlíky jsem musela jít ve stráni pod plotem, 18
kde také seděli. Jeden z nich – chlapec – mě najednou chytl za paži. Nejdříve jsem nechápala, proč to udělal, ale on se mi díval pod nohy, kam šlapu. Držel mě, abych nespadla, a držel tak pevně, až mě překvapilo, kde bere takovou sílu. Občas se z davu ozýval potlesk a volání (jako na fotbalovém utkání při gólu), a to vždy, když pouštěli skupinku lidí přes hranice. Bohužel se to ale nestávalo často. V jednu chvíli ale hranice otevřeli a ven se vyvalila velká vlna lidí, která za chvilku zmizela ve tmě za kopcem.
24. 9. Ve dvě ráno proběhla krátká porada a výměna směny, po ní jsem si šla lehnout na pár hodin do kouta velkého stanu. Nad ránem mě probudila bouřka a déšť. Ostatní šli rychle rozdávat pláštěnky. Nebylo jich ale stejně dost pro všechny. Jak se rozednělo, přestalo pršet a oteplilo se. Hodně uprchlíků bylo už pryč (hranice zůstávaly otevřené). Dobrovolníci sbírali deky, které by bylo možné použít pak ještě jednou. Vzali jsme nějaké jídlo (banány), které se tam opět objevilo, a šli rozdávat. Rozdávání jsme nakonec předali jednomu z uprchlíků, který nám pomohl nést krabici. Sami jsme se vrátili pro nějaké oblečení na výměnu za mokré. Šály byly hned pryč, sháňka byla také po kalhotách, svetrech a dětském oblečení. Zastavili jsme se u jedné rodiny s dětmi. Chlapeček si hrál s hračkou, kterou někde našel. Později jsem ho viděla na jiném místě, jak si nese další hračky. Na krátké poradě jsme se dohodli, co dál. Třídění oblečení, sbírání použitelných dek, jejich sušení na slunci, instalování odpadkových 19
košů, úklid odpadků. Na místě, kde stavěly busy předešlý den, se objevilo osm Toi Toi a jeden velký kontejner. Honza dostal zprávu, že se dnes očekává příjezd 3-8 tisíc uprchlíků. Hlavně klid, počkáme ještě na další informace. Vždy je moudřejší ještě vyčkat, protože vše se neustále mění ze dne na den a někdy i z hodiny na hodinu. Pod kopcem u hranic jsme začali sbírat znovu použitelné deky a rozvěšovat na onen plot, některé byly již poskládané na hromadě. Sbírali jsme i nerozbalené jídlo. Někdo z nás mluvil s vedoucím chorvatských policistů, který říkal, že bude posunuta zábrana o několik metrů od hranic blíže k Srbsku (tím se zmenší už tak malý prostor). Prostor od nové zábrany po hranice bude uklizen uklízecí četou. Kolem se ještě pohybovalo pár uprchlíků, kteří také pomáhali sbírat deky a další použitelné věci. Krátce po poledni začali znovu přijíždět uprchlíci a plnit prostor u zábrany. Kolem 3. odpoledne jsme odjížděli zpět. Závěr Jak by dopadli uprchlíci bez pomoci dobrovolníků a neziskovek? Nebýt jich, tak jim nikdo nerozdá deky, jídlo, vodu a neřekne jim žádné informace. Nikdo jim neřekl, co se děje, co se bude dít, kam pojedou s autobusy. Často se bojí, kam je dovezou. Nerozumí, proč jsou zavírané hranice, proč je nepustí a proč musí čekat tak dlouho (hodiny, celou noc). Jsou to lidé jako my, potřebují něco jíst, pít, spát, informace. Přesto i přes nedostatek těchto základních životních potřeb dokázali vtipkovat, chtěli pomáhat, uměli se usmívat a neustále 20
děkovali. Co museli vše projít? Utéct ze zničené země, opustit domov, práci, kamarády, i rodinu (pokud ještě je), dát se do rukou pašeráků, jít pěšky přes několik zemí bez dostatečného hygienického zázemí, bez pořádného jídla, vody, přístřeší, jen tak s pár taškama věcí, někdy jen s kabelkou, snášet změnu počasí, i klimatu, vyrovnat se s tím, že se nemají už kam vrátit, vyrovnat se s vlastními traumaty. A s čím se v Evropě setkají? S ploty, zavřenými hranicemi, xenofobním strachem, i nenávistí, ztrátou důstojnosti, zase pašeráky, dezinformací. A co je ještě čeká? Bezpečí, po kterém tolik touží? Obyčejný život plný obyčejných věcí jako práce, studium, rodina, přátelé? Nezapomeňme, že uprchlíci jsou lidé jako my. Jsou to ale lidé v obrovské nouzi, kteří riskují vlastní životy a zdraví, životy a zdraví vlastních dětí, aby se dostali pryč a do bezpečí. Anonymní masa budí možná strach a obavy, ale když se podíváte těm lidem do očí, anonymní „někdo“ se stane člověkem s vlastním příběhem. Více zkušeností ostatních dobrovolníků a informací naleznete na stránkách
www.videlijsme.cz,
www.pomocuprchlikum.cz,
www.musimesipomahat.cz Mgr. Kateřina Uhlířová, DiS. sociální pracovnice 21
Vznik Československé republiky Český státní svátek je dnem významným, ze zákona připomínaným. Zdá se mi však, že tyto dny stále častěji vnímáme jako dobrý důvod Na prodloužený víkend. Přitom mnozí často ani netuší, proč jim stát ten který den volna vůbec nadělil. Připomeňme si proto výročí vzniku samostatného Československa, které 28.10.1918 vyhlásil pětičlenný Národní výbor v Praze.„ Muži října“ byli Švehla, Rašín, Stříbrný, Šrobár a Soukup. Na prvním zasedání NS byl 14.10.1918 slavnostně zvolen prezidentem T. G. Masaryk, předsedou vlády Karel Kramář, ministrem zahraničí E.Beneš a ministrem vojenství Štefánik. Slavnostně byli sesazeni Habsburkové a došlo k přijetí ústavy. Němci ale neměli v parlamentu žádné zastoupení, protože se nedostavili. Československá republika se rozprostírala na území historických zemí Koruny české, to je na území Čech, Moravy a Slezska a části území Horních Uher, tedy Slovenska a Podkarpatské Rusi. Problémem nového státu byly velké hospodářské a sociální rozdíly mezi historickými zeměmi. Navíc se část Slováků, 3 miliony Němců a 800 tisíc Maďarů necítilo být rovnocennou součástí této republiky. Ale to už je příběh dalších dějin našeho nového státu.
22
https://www.google.com/search?site=&tbm=isch&source=hp&biw= František Mahovský klient I. oddělení
Sen starého Žida Starý Žid Kohn se vrací v roce 1945 zpět do Lipníka. Vzpomíná, jak se jeho rodnému městu lidé posmívali: Lipníku, Lipníku, ty židovský kurníku . Vzpomněl si také, jak kluci na něj v roce 1940 pokřikovali :
Nazdar šerife. Naráželi tím na jeho
šesticípou hvězdu, kterou museli Židé nosit.
23
Usedl na nejbližší lavičku a byl rád, že má u sebe také pistoli, kdyby se nějací antisemité zase objevili. Za chvíli na něj přišel spánek a zdál se mu sen. Viděl v něm téměř šedesátiletého Hitlera. Vytáhl pistoli a chtěl ho zastřelit, sen ale běžel dál……a Hitler mu před očima mládl. Tu uviděl vídeňského hejska, který se vítězoslavně rozhlížel po Vídni. Znovu vytáhl pistoli a řekl si: Tebe musím zprovodit ze světa - ale sen běží dále. Z hejska se stalo asi pětileté dítě, které důvěřivě na Kohna natahovalo ručičky. Sen ještě dále pokračoval. Běžela dlouhá léta a staletí…….Kohn stál před horou Oreb, kde právě Mojžíš přinesl Židům Desatero. Kohn to Desatero četl a náhle viděl, že je tam také napsáno přikázání – Nezabiješ. A náhle zase vidí toho malého chlapce a povídá: „Ty si běž hrát a poslouchej pohádky „. Pohladí ho a maličký Hitler odchází pryč. Žid povídá: „Tobě přece neublížím, snad z Tebe vyroste slušný člověk „. Tento příběh je krásnou ilustrací Kristových slov „ Nechte maličkých přijít ke mně a nebraňte jim „. A zároveň je výzvou pro nás, abychom v každém dítěti viděli potencionálně dobrého člověka. Mgr. Josef Bobrovský, farář ČSCH klient I. oddělení
24
Koutek poezie Vnoučata Za naší zahrádkou vede úzká cestička, chodila jsem po ni, když jsem byla maličká. Teče tam potůček, vesele bublá, rybičky si plavou od shora, dola. Dnes tam chodím se svými vnoučaty, za ručky je vodím. Sluníčko nám pěkně svítí na úzkou cestičku, na krásné kvítí. Sednem si k potůčku na pěknou lavičku, zpíváme písničku. Chytáme rybičky, máme se rádi pro život celičký. Anna Konečná klientka I. oddělení
25
Významné osobnosti Brněnska Herečka Vlasta Chramostová se narodila v Brně 17.listopadu 1926. Vystudovala konzervatoř v Brně. Svou hereckou kariéru započala v roce 1945 v Brně, pak působila v divadle v Olomouci a nakonec od roku 1950 v Praze. Nejdříve se objevila na prknech divadla na Vinohradech. Zde dostala mnoho velkých rolí jako Marie Stuartovna, Roxana ap. V roce 1969 však veřejně projevila své politické postoje a její herecká činnost byla tím značně omezena. Hrála ještě nějaký čas v divadle Za branou a hostovala v divadle v Chebu (např. v roli jako Matka kuráž). Když jí zakázali hrát úplně, hrála doma pro přátele v tzv. ,,bytovém divadle". Přesto do roku 1969 hrála v 25 filmech, mnoha inscenacích a seriálech ( ,,Až přijde kocour", ,,Past", ,,Komedie s klikou", ,,Bílá paní", ,,Spalovač mrtvol"...). V roce 1977 podepsala Chartu 77, v roce 1989 se zúčastnila aktu na památku Jana Palacha a za to byla podmínečně odsouzena k trestu odnětí svobody. Aktivní začala být v roce 1989 v Listopadové revoluci. V roce 1990 se stala členkou Národního divadla a začala hrát ve filmech ( ,,Je třeba zabít Sekala", ,,Kuře melancholik"...).
26
Byla navržena na cenu ,,Českého lva", dostala televizní cenu ,,Elsa", ,,cenu Thálie", v roce 1998 jí udělil prezident Václav Havel ,,Řád T. G. Masaryka". Vlasta Chramostová se v roce 1950 provdala za ředitele Československého rozhlasu Bohumila Paulince, po rozvodu žila nějaký čas s výtvarníkem Konrádem Babrojem. Měli spolu syna, ale ten ve čtyřech letech zemřel při autonehodě (auto řídila ona a byla při ní také zraněna). V roce 1971 si vzala kameramana Stanislava Milotu. 88 letá herečka Vlasta Chramostová žije se svým manželem dosud v Praze. Věra Mrkvicová staniční sestra, I. oddělení
27
Chcete mít svůj Zámecký zpravodaj? Pokud ano, je možné si ho zakoupit za 30,Kč. Zeptejte se Vašich sestřiček. váš Zpravodaj Uzávěrka příštího čísla Zámeckého zpravodaje je 31.10.2015. Své příspěvky zasílejte v elektronické podobě na email
[email protected] Redakční rada: MVDr. Petr Nováček, Mgr. Eva Stiborová.
28
