Zámecká 57, Sokolnice. Časopis Domova pro seniory Sokolnice

Zámecká 57, 664 52 Sokolnice

Časopis Domova pro seniory Sokolnice

Úvod Milí čtenáři, prosincové číslo je plné informací a zajímavých článků nejenom o všem, co se pojí s prosincem a nadcházejícími vánočními svátky, ale i o dění v našem domově v uplynulém roce. Proto nebudu zdržovat a rovnou si dovolím popřít Vám klidné Vánoce, mír, klid, pokoj a hlavně zdraví do nového roku 2012. Děkuji za Vaši přízeň a v roce 2012 se těším na shledanou.

Váš Zpravodaj

Informace z domova Vážení přátelé, rok se sešel s rokem a je potřeba bilancovat, co se nám podařilo v letošním roce udělat, a podívat se také na to, co nás čeká v příštím roce 2012. Nejprve se podíváme z hlediska technického, co se zvládlo udělat v letošním roce, jaký přínos bude mít hotové dílo pro uživatele, personál, obchodní partnery, ale i prosté návštěvníky našeho krásného zámku a jeho parku. a) bariérovost - plošina u kuchyně - výtah na III. odd. - skládací rampa do zasedací místnosti

2

b) cesty - most přes Zlatý potok - zpracování projektu na opravu cest v zámeckém parku a předzámčí a započetí realizace oprav cesty u Bílého domu a Hájovny - nové parkoviště u kuchyně - nové stání pro kontejnery c) autopark - výměna obou našich vozidel - oprava garáže – výměna vrat d) zeleň v zámeckém parku - vypracování projektu na revitalizaci zeleně a následné podání na MŽP v rámci ESF a započetí jeho realizace vykácením deseti nejrizikovějších stromů, zpracování znaleckého posudku a inventarizace stromů a keřového porostu s vyznačením dalších 47 dřevin k vykácení a návrhu nové dosadby, úprava zelených ploch e) odstranění bývalé ČOV - její přebudování na krásný odpočinkový altán vybavený dřevěným posezením, který bude jistě cílem Vašich procházek v zámeckém parku. Počítáme také s jeho využíváním při pořádání kulturních akcí např. koncertů, setkání s občany obce při ,,Dni otevřených dveří“, a také při oslavách výročí „Bitvy tří císařů“ atd. f) „menší opravy“ - oprava vstupního portálu zámecké kaple a topení - oprava střešní krytiny - modernizace kuchyně

3

- nádvoří – počátek realizace optického uzavření pro tzv. možný nekontrolovatelný pohyb uživatelů z III. oddělení - modernizace sesterny na I. a II. odd. - oprava podlah na III. odd. - vybudování hygienické smyčky v prádelně atd. atd. Snaha byla také o zkvalitnění bydlení, a to: a) vypracování návrhu projektu pro využití půdních prostor ve východním bloku zámecké budovy, které ale narazilo na nesouhlas Národního památkového ústavu a tak se realizovat nebude b) zpracování studie nového pavilonu, jehož výstavba by vyřešila spoustu problematických věcí jako např.: • odstranění 5,6,7 lůžkových pokojů • možnosti vybudování společenské místnosti na I. a II. oddělení • snížení počtu žádostí o přijetí do domova, zkvalitnění pobytu imobilních a těžce nemocných uživatelů • zkvalitnění rehabilitační péče • vyřešení nedostatku kancelářských prostor a spoustu dalších věcí, které by umožnily kvalitnější poskytování našich služeb. V současné době JMK realizuje výstavbu devíti nových pavilonů v jiných zařízeních za cca 2 miliardy korun z EIF. Také my budeme usilovat o získání finančních prostředků na realizaci našeho pavilonu a doufat, že se nám to v příštích letech podaří. Nemůžeme ještě zapomenout na další provozní věci, které se podařilo realizovat: - opravy uzamykatelnosti pokojů a instalace trezorů pro uživatele - dovybavení kuchyněk na oddělení dle kontroly hygieny

4

- pořízení mostku - další přechod Zlatého potoka u obory – možnost procházky kolem potoka - pořízení projektoru a projektového plátna a vybavení zasedací místnosti - čtečky do systému CYGNUS – evidování výkonů zdravotnického personálu - regulátor spotřeby plynu /fa - Teviko/ - kopírovací stroj, notebooky, počítače - oprava topení v kapli a vyhotovení smlouvy o výpůjčce - pořízení myčky nádobí na III. oddělení - keramická pec – aktivizace Nesmíme zapomínat také na investice do vzdělávání, které je také důležité pro zlepšení a zkvalitnění životních podmínek v domově a zapojení do soutěží o získání různých certifikátů kvality. Mohl bych ještě jmenovat mnoho dalších tzv. iniciativ, menších nákupů, oprav, úprav a provedených prací, ale to není zapotřebí, neboť jeho patrné, že personál poctivě celý rok pracoval. Důležité je, že se nám daří realizovat spoustu záležitostí, které všechny vedou ke zkvalitnění života všech v našem domově. Pokračovat ve zdárném díle budeme i nadále. A co nás dalšího čeká v roce 2012? a) dokončení bezbariérové cesty uvnitř domova - vybudování pojezdové plošiny z I. patra k jídelně - rekonstrukce výtahu v budově b) oprava cesty u vjezdu do areálu, cesta v předzámčí a část cest v zámeckém parku c) realizace části projektu revitalizace zeleně – vykácení nežádoucích dřevin a keřového porostu a dosadba nových dřevin a provádění péče po dobu tří let d) počátek oprav sklepních prostor - vypracování záměru využitelnosti, zpracování projektu, započetí jeho realizace e) zpracování kamerového systému venkovních prostor, předzámčí a parku z důvodu zabezpečení majetku 5

f) příprava realizace závorového systému vjezdů do areálu domova - přední vjezd, vjezd u Bílého domu, most přes řeku s navázáním na kamerový systém g) modernizace prádelny h) oprava Bílého domu a Hájovny – provedení odborného auditu, provedení odvodňovacích kanálů okolo domů a následně, pokud to bude zapotřebí, i jejich zateplení i) energetická agentura DEA s.r.o., provede dohled nad spotřebou energií v organizaci, úhrada této organizaci bude provedena z části energetických úspor – nízkonákladová opatření j) snaha o získání certifikátu kvality od APSS a firmy Hartman Rico a.s. k) oprava zámeckých vrat l) pořízení zahradního traktoru na úpravu ploch m)nová lůžka pro klienty n) zvedací židle a chodítka pro klienty o) smlouva o spolupráci s okolními domovy Sociální služby jsou především spojeny s vysokým podílem lidské práce a kvalita je posuzována právě zejména od způsobu provedené práce zaměstnanců. Naplňování standardů kvality změnilo způsob poskytování služby, změnil se přístup k uživateli, byl zvýrazněn důraz na jeho osobní práva a individuální potřeby. Proces zavádění kvality v sociálních službách je řízený, plánovaný a cílený proces, který vyžaduje velmi dobrou organizaci, ale také dostatek finančních prostředků k jeho realizaci. Cesta za kvalitou je velmi náročná, ale na jejím konci je, při dobře odvedená práci, zejména spokojený uživatel poskytovaných služeb. Jak je vidno, všichni se společně snažíme o zkvalitnění poskytovaných služeb. Pokud budeme společně pracovat i nadále, tak se bude jistě dílo dařit a Vám zde snadněji a lépe žít. Závěrem si ještě dovolujeme, jak všem uživatelům, tak i celému kolektivu pracovníků, popřát jen to nejlepší v novém roce 2012, co nejpevnější zdraví a hodně úsměvů ve tvářích. Dr. Petr Nováček a Bc. Naděžda Ustohalová 6

Ohlédnutí za listopadem Jak jsme prožili měsíc listopad na I. oddělení? Dlouho nás slunný a teplý podzim provázel v měsíci září a říjnu, ale listopad už přišel se svým typickým mlhavým, zamračeným a chladným počasím. S vycházkami do zámeckého parku jsme se pro letošní rok rozloučili a více se zaměřili na aktivity organizované na našem oddělení. Již v úterý 1. listopadu jsme s našimi sestřičkami společnými silami tvořili výrobky z keramiky. Práce nám šla dobře od ruky, vypili jsme si kávu a povídali si, kdo jak byl zručný a rád se bavil ručními pracemi. Společně jsme se sešli opět ve středu 9. listopadu, kdy jsme se již pomalu připravovali na blížící se advent, vánoce a konec roku. Vyráběli jsme se přáníčka, ozdůbky a andělíčky z papíru. Každý přidal ruku k dílu a práce nám pěkně ubíhala, zavzpomínali jsme si, co jsme doma mívali za ozdůbky připomínající vánoční období. Na 23. listopad jsme si nachystali keramickou hmotu na výrobu ozdob a také barevné papíry na vánoční řetězy. Blížící se doba vánoční už zapůsobila snad na každého z nás, a tak se promítala do každého rozhovoru, povídání. Všichni se shodli, že dnes je to pojato jako období hojnosti, to jejich vánoce bývaly chudobné.

7

Mimo tyto naše plánované, pravidelné akce se snažíme klientům věnovat i v ostatních dnech. Podle jejich přání a zájmů vybíráme aktivitu na každý den – oblíbené hraní stolních her, procvičování paměti, předčítaní nebo jen povídání na volné téma. Naši klienti se také zúčastnili ukázky taneční terapie, luštění křížovek, biblických příběhů, a také povídání o Chorvatsku, spojené s ochutnávkou místních specialit. Všem se nám zdá, že předvánoční čas běží jako voda, a tak také uběhl měsíc listopad. Už se všichni společně těšíme na poslední měsíc v roce PROSINEC a na naše společné akce, které se jistě ponesou v duchu nadcházejících vánoc. Za kolektiv 1. oddělení Kamila Burianová

Co se událo v listopadu na druhém oddělení… Předposlední měsíc v roce se moc nechtěl rozloučit s babím létem. Počasí, sice trošku dušičkové, ale přesto teplejší než bychom očekávali, nás provázelo celý měsíc. Na blížící se Vánoce to sice moc nevypadalo, ale my jsme se na ně i tak začali těšit a pochopitelně i řádně chystat.

8

Naše vánoční přípravy začaly výrobou keramiky. Opět nás navštívily děti ze ZŠ Sokolnice. Žáci 9. třídy pod vedením paní učitelky Dagmar Nečasové se s našimi klientkami pustili s chutí do práce. Byla radost se na ně dívat (jak na žáky, tak na klientky). Děti velmi ochotně pomáhaly s výrobou vánočních andělů, jmenovek na dárky a dalších krásných dekorativních předmětů. Touto cestou bychom dětem rádi poděkovali za jejich celoroční spolupráci a popřáli jim i jejich paní učitelce krásné, pohodové a spokojené Vánoce ☺ Další velmi příjemná aktivita bylo promítání DVD Randall a Hopkirk. Kolekci anglického seriálu budeme pouštět na oddělení na pokračování. ☺ Klientky se také zapojily do vánoční výzdoby našeho oddělení. Šití „sněhu“ klientky bavilo a jejich nezbytné rady co a kam pověsit a zavěsit, aby to u nás vypadalo co nejútulněji, nám velmi pomohly, a tak výzdoba oddělení probíhala v pohodovém a kamarádském duchu ☺ Listopad nám už skončil a my se začínáme těšit na prosinec s jeho Mikulášskou nadílkou a hlavně na úžasnou a nenapodobitelnou atmosféru vánočních 9

svátků. Všechny svátky v roce jsou něčím výjimečné, ale ruku na srdce, Vánoce jsou jen jedny, a proto bychom alespoň na tyto svátky měli zapomenout na všechny nesváry a nedorozumění, které nás za celý rok potkaly, a zkusit se na sebe navzájem víc usmívat a uvědomit si, že Vánoce nejsou o dárcích, ale hlavně a především o nádherné vánoční atmosféře. ☺ Kolektiv druhého oddělení

Jak jsme prožívali listopad na III. oddělení? Do našeho domova zavítal na supervizi věhlasný taneční mistr a lektor taneční terapie Dr. Petr Veleta M. A., PhD. z České alzheimerovské společnosti a celý zámek roztančil a rozzářil štěstím. Všechny ženy okouzlil svým šarmem a galantností, v jeho vzdušném objetí se cítily jak na prvním plese mladé, šťastné, půvabné, obletované… A štěstí dodávalo jejich pohybu při krásné hudbě neobvyklé ladnosti a grácie. Všichni, nejenom ženy, se už moc těší na další hodiny taneční terapie. To se zase budou cítit jako za mladých let s našimi půvabnými sestřičkami Lídou a Jitkou v objetí zejména pánové. Posledně jsme byli až překvapeni, jaká jiskra se v nich dosud skrývá. Naše aktivizační pracovnice Lída Vedrová byla začátkem měsíce nemocná, to však neznamená, že by veškerá činnost na oddělení usnula. Vždy se našel někdo, kdo pustil pěknou hudbu nebo film, anebo přečetl něco zajímavého z časopisu. Pravidelně nás navštěvoval také „westík“ „sestřičky“ Jany. Přátelský psík, který „plnými tlapkami“ rozdává radost a pohodu, by si pro četnost návštěv na 10

našem oddělení zasloužil titul dobrovolník roku, i když je to jen němá tvář – jeho city jsou víc než výmluvné. A hned první den, co se mezi nás „sestřička“ Lída vrátila, pustila se s klientkami do malování obrázků prsty, nové techniky, se kterou se seznámila v Domově pro seniory v Zastávce u Brna. Všechny tvořily s nesmírným zaujetím a nespoutanou fantazií. Vznikla pozoruhodná dílka v barvách moře, z nichž některá si příliš nezadala s obrazy abstraktních malířů a bez váhání by mohla být součástí kteréhokoliv současného interiéru. Dceru jedné z našich „umělkyň“ výtvor její maminky okouzlil natolik, že si jej okamžitě odvezla domů, kde bude ozdobou jejího moderního bytu. Ostatní rodiny dostanou svěží kreace jako malý dárek od maminky k Vánocům. Stálo by za úvahu nejhezčí obrázky nabídnout hezky zarámované v našem „krámečku“ spolu s ostatními výrobky klientů na příštím dni otevřených dveří, kde zcela určitě zaujmou nejednoho návštěvníka. V brzké době si tuto zajímavou činnost, jež si ihned získala mezi klientkami oblibu, opět zopakujeme. Tentokrát budeme tvořit v hřejivých barvách slunce a ohně. Zahráli jsme si také za všeobecného veselí a jásotu, jež obvykle takovéto akce provází, hru v kuželky. I když 11

chvílemi jsme se tak soustředili, že nám na úsměv už nezbývalo sil. Smích a vtipkování doprovázely až výsledky, ať už úspěchy, či totální neúspěchy. Přišly za námi rovněž oblíbené „psí slečny“, Lassie v malém vydání - pomazlit se a nechat se hezky učesat. Canisterapeutický tým je vždycky vítaný a netrpělivě očekávaný. A několik z nás se zúčastnilo nezapomenutelného celozámeckého „cestování po Chorvatsku“. Alespoň „virtuálně“ jsme se ocitli u azurového Jadranu, dotýkali se kamínků a mušlí na slunné pláži a v kouzelných zákoutích rybářských městeček při romantické hudbě popíjeli lahodné víno a mlsali granátová jablka… Jen neradi jsme se z letní pohody vraceli do pošmourného listopadového dne. Ale brzy nás prý čeká „cestování“ až někam na Blízký východ a potom do Karibiku a do And… A že si naše „cestování“ v pohodě užijeme a o navštívených zemích se toho hodně zajímavého dozvíme, za to ručí skvělá cestovní průvodkyně Eva. Za kolektiv III. oddělení Jarka Buchalová

Aktivity v domově v měsíci listopadu Měsíc listopad je předzvěstí blížící se zimy. V chladném počasí se krátí čas, který se dá využít k procházkám, či k pobytu venku. Proto jsme se také my zaměřili na činnosti, kterými se můžeme bavit v teple domova. V listopadu se konal celodomovní turnaj ve stolní hře „Člověče, nezlob se!“ Každé oddělení vyslalo své zástupce, kteří hráli mezi sebou. Vítězové z každého oddělení se potom utkali ve finále, ze kterého vzešel vítěz. Další společnou akcí bylo luštění křížovky o ceny pořádané společností Mareti. Každý luštitel obdržel křížovku, kterou jsme společně luštili za pomoci zvětšeného vzoru, podle kterého si každý mohl zkontrolovat svůj výsledek. Ukázalo se, že společné luštění je i výborným tréninkem paměti. Vyluštěné a 12

podepsané křížovky jsme odeslali na adresu pořadatele a teď už jen čekáme, budeme-li mít štěstí a někdo z našich luštitelů bude vylosován a získá pěknou odměnu. Pokračovalo i oblíbené čtení biblických příběhů, které se v zimním období přesunulo do koutku na I. oddělení. Díky tomu, že není potřeba se oblékat a přecházet do společenské místnosti, přišli se podívat i noví další posluchači. Proto jsme se rozhodli, že Biblické příběhy se budou konat tam a zveme tímto i další zájemce, aby přišli mezi nás. Oblíbené zpívání na I. oddělení, do kterého se zapojuje stále více zpěváků, se už stalo tradicí pátečního dopoledne. Novou aktivitou, kterou jsme pro všechny připravily, bylo odpoledne nazvané „Cestujeme po Chorvatsku“, které vzniklo na Vaše přání. Řekli jsme si, že se v těchto podzimních dnech trošku ohřejeme a zavzpomínáme na dovolenou u moře. Koupili jsme si občerstvení, které se vztahuje právě k této zemi – víno, oplatky, mandarinky a ochutnali jsme, někteří z nás poprvé v životě, 13

i granátové jablíčko, které právě v Chorvatsku roste. Prohlédli jsme si různé druhy mušlí, kamínků a nabrali do prstů heboučký mořský písek. Cestovali jsme po mapě, poslouchali jsme chorvatské písničky a vzpomínali, kde kdo z nás byl. Na závěr jsme si promítali krásné záběry chorvatského pobřeží a šumícího moře. Myslím, že se tato nová akce vydařila a už jsme si plánovali, do které země se podíváme příště. Srdečně zveme i další cestovatele, aby se k nám připojili.

Mgr. Eva Stiborová

Nabídka aktivizačních činností v prosinci I. oddělení Každé pondělí

Paměťové a stolní hry

Každé úterý

Hudební návraty – poslech hudby na přání, zpěv

Každý čtvrtek

Reminiscenční dopoledne – vzpomínání a povídání si u kávy

Každý pátek

Filmové návraty

Středa 7. 12. „PEČEME“ - upečeme si nějakou dobrotu z plundrového těsta Středa 14. 12. ,, …A ZASE TO PEČENÍ“ - tentokrát si něco upečeme z lineckého těsta ,, AROMATERAPIE“ ,,POSLECH VÁNOČNÍCH KOLED“

14

Středa 21. 12. ,,ZDOBENÍ VÁNOČNÍHO STROMKU“ - společně budeme při zdobení vánočního stromku poslouchat koledy Středa 28. 12. ,,ROZLOUČENÍ SE STARÝM ROKEM“ - posezení u vánočního stromu, popíjení svařeného vína nebo punče, povídání, poslech hudby Začínáme kolem 9.30 hod. Srdečně všechny zve kolektiv 1. oddělení.

II. oddělení Čtvrtek a pátek 1. a 2.12.

„VYTVÁŘENÍ VÁNOČNÍ VÝZDOBY“

Pondělí 5.12.

„MOŽNÁ PŘIJDE I MIKULÁŠ“

Středa 14.12.

„PEČENÍ ZÁZVOREK“

Čtvrtek 22.12.

„VAŘENÍ VÁNOČNÍHO PUNČE“

Dále budeme předčítat imobilním klientům o Vánočních zvycích. ☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺

III. oddělení Pondělí 5.12. „MIKULÁŠSKÉ POSEZENÍ“ - přijde za námi Mikuláš, čert i anděl Pondělí 12.12.

„TANEČNÍ TERAPIE“ 15

Úterý 20.12.

„MALOVÁNÍ PRSTY“

Pátek 23.12. „VÁNOČNÍ POSEZENÍ“ - budeme si pouštět koledy, zazpíváme si a uděláme si vánoční pohodu u stromečku Přejeme všem klientům i jejich rodinám klidné a příjemně prožité svátky vánoční. Na Vaši účast se těší kolektiv III. oddělení. ☺

Nabídka aktivizačních činností v prosinci Pátek 02.12.

ZPÍVÁNKY

od 10:00 hodin na I. oddělení

Pondělí 14.12. MIKULÁŠSKÁ NADÍLKA NA ODDĚLENÍCH Čtvrtek 08.12. VÁNOČNÍ POSEZENÍ ZAMĚSTNANCŮ od 15:00 hodin v jídelně Pátek 09.12.

ZPÍVÁNKY

od 10:00 hodin na I. oddělení

Pondělí 12.12. BIBLICKÉ PŘÍBĚHY od 10:00 hodin ve společenské místnosti Středa 14.12.

ZPÍVÁME KOLEDY od 10:00 hodin na I. oddělení

Čtvrtek 15.12. SLANÉ PEČENÍ Pondělí 19.12. VÁNOČNÍ POSEZENÍ KLIENTŮ od 14:00 hodin v jídelně 16

Úterý 20.12.

PŘÁNÍ DĚTÍ ZŠ SOKOLNICE od 09:00 hodin na odděleních

Středa 21.12.

PŘÁNÍ DĚTÍ ZŠ DAMBOŘICE od 09:30 hodin na odděleních

V měsíci prosinci slaví své narozeniny Dušková Irena Fejtová Marie Hlobilová Marie Klementová Eva Schořová Ludmila Tyl Josef, Ing. Zichová Božena Baričáková Zuzana Černá Alena Konečná Irena Kořínková Jitka Kotoučková Ivana Mikulica Vlastimil Rusiňakova Jaroslava Sedláková Vladimíra 17

Nové tváře Dostálová Marie Dušková Irena Johnová Jiřina Odstrčilová Věra Pysaniuková Anna

III. oddělení III. oddělení I. oddělení II. oddělení III. oddělení

Vítejte mezi námi! Pomerančová stránka Nám, nám, narodil se! Římský císař vydal příkaz: každý, kdo žil v jeho říši, musel se dát zapsat ve městě, odkud pocházela jeho rodina. Tesař Josef pocházel z rodu krále Davida. Proto se musel vydat do Betléma, kde se kdysi král David narodil. Musel s sebou vzít také svou snoubenku Marii, která očekávala děťátko. Byla to dlouhá cesta horami po neschůdných, prašných cestách. V Betlémě bylo rušno, byla v něm spousta lidí. Hostinec byl už plný hostů, kteří se sem přišli také zapsat. Hostinskému bylo Marie

18

líto, ale jediné místo, které mu ještě zbývalo, byla stáj. Ale Maria si tu alespoň mohla odpočinout, když nebylo kde jinde. Ve světle malinké lampičky našla Panna Maria dřevěné jesle a spolu s Josefem je naplnili čistou slámou. Hluk města pomalu utichal. Jen Maria a Josef byli vzhůru a drželi se ve tmě za ruce. Dobytčata v sousedních stájích přežvykovala a odfrkovala. A Bůh a jeho andělé bděli nad potemnělým chlévem. Té noci se Mariino dítě narodilo. Zabalila ho do plenek a položila do jeslí. Byl to Štědrý večer. Na kopcích kolem města hlídali pastýři svá stáda. Noc byla temná a tichá. Náhle pastýři uviděli záři. Byla tak jasná a oslnivá, že si museli zaclonit oči. A z té záře zazníval hlas anděla: „Nebojte se, přináším vám radostnou novinu. Dnes se vám v Betlémě narodil Spasitel. Uvidíte dítě spící v jeslích…“ A hned uviděli pastýři velký zástup andělů. „Sláva na výsostech Bohu,“ zpívali andělé, „a na zemi pokoj všem, kdo milují Boha.“ Když andělé odešli a nebe přestalo zářit, vydali se pastýři do města. Tam našli Marii a Josefa a novorozeně, které leželo v jeslích. Poklonili se mu a pak se vrátili ke svým stádům. Každému, koho potkali, vyprávěli o dítěti a o andělské zvěsti. Byla to noc, na kterou nikdy v životě nezapomenou. Jarka Buchalová

Paprsky betlémské hvězdy Listopadový vítr odvál ze stromů poslední barevné listí a ztepilá borovice před zámkem opět září do noci své poselství. Je tu advent a brzy budou Vánoce. 19

Ten první advent, čekání na Vykupitele trval tisíce let. Ten dnešní, každoroční trvá čtyři týdny. A jako mudrci z východu putovali za hvězdou, tak i my putujeme za světlem, jež našim srdcím září z Betléma. Milníky na té cestě jsou nám svíce, jež rozsvěcujeme na adventním věnci, a průvodci svatí adventního času, Barbora, Mikuláš, Lucie – dvě mladé dívky, jež pro svou víru v Krista neváhaly obětovat svůj život, a biskup, proslulý svou štědrostí k chudým. Svátek sv. Lucie je u nás den jako každý jiný, ale v mrazivém, potemnělém severském Švédsku jakoby na tento den dopadl odlesk betlémské hvězdy. Jméno Lucie je odvozeno z latinského lux – světlo a její svátek je tam především oslavou světla. Zvyk vznikl na zemědělských usedlostech na jihu země, kde o svátku sv. Lucie mladé dívky roznášely na sousední statky cukroví, zejména dorty zvané „Luciiny kočky“ a na cestu si svítily svícemi. Tradici oživil ve 20. století největší švédský deník Stockholms Dagblad. Svátek se slaví ve školách i školkách, v kostelích a nemocnicích… Svou Lucii v bělostné říze a s korunou hořících svící zvolenou z nejhezčích dívek má každá vesnička i městečko. Stockholmská Lucie, ta nejkrásnější ze všech švédských Lucií, objede celé město na voze taženém koňmi, aby světlo roznesla do obchodů a továren, jídelen i hospiců. Tradičně chodí 13. prosince budit čerstvé laureáty Nobelovy ceny. A na slavnostech v katedrálách či na hokejových stadionech zpívá píseň Santa Lucia často i několik set zúčastněných, stovky svící září do tmy… Adventní pobožnosti, roráty, v našich kostelích jsou mnohem, mnohem skromnější. Ale jak se přibližují Vánoce, stále radostněji zaznívá: „… a bude v onen den světlo velké…“ A přichází Štědrý večer, na nebi vychází první hvězda… A my se shromažďujeme u svátečního stolu a u zářícího stromečku zpíváme: Nám, nám, narodil se! „Bůh úsměv v tvářích, v oknech světla a v nebi hvězdy rozsvítil.“ Blíží se půlnoc „a zvony zvoní, světla hoří – ó Vánoce, ó Vánoce!“ 20

Naše nitro jihne spolu s básníkem našeho dětství. V mnohých rodinách hoří i skutečné světlo Betléma, které se již po čtvrt století šíří z betlémského chrámu Narození Páně štafetou lásky do celé řady zemí. S pokorným srdcem pastýřů hledíme na děťátko v jesličkách a duši nám naplňuje světlo hvězdy nad Betlémem, láska, mír. Kéž si to světlo v sobě neseme do každého všedního dne nového roku, kéž se šíří štafetou od srdce k srdci jako to betlémské světlo v lucerničkách. Pokoj lidem dobré vůle. Jarka Buchalová

Bitva u Slavkova 2 prosinec roku 1805 se zapsal do dějin známou „Bitvou u Slavkova.“ Ve válečném poli proti sobě stály tisíce vojáků znepřátelených armád z Ruska, Rakouska a Francie. Na památku padlých v tomto boji se konají každoročně různé vzpomínkové akce po celém bojišti. K neznámějším místům patří Mohyla míru, Žuráň, Slavkov. Zajímavým dokumentem jsou příběhy kronikářů. I náš zámeček byl dokonce jedním z nejdůležitějších míst na jižním úseku bojiště. V prudkých bojích hájili zámek a bažantnici Rusové před útokem Francouzů. Na zdi obory jsou vyznačena palebná postavení šesti děl. Bitvu u Slavkova pamatuje řada němých svědků. V každé vesnici v krajině bitvy nám místní obyvatelé dodnes ukáží domy, pomníčky nebo krajinné dominanty, které v sobě uchovávají vzpomínky na 21

vojska tří armád. Proto se společně podíváme na některá z nich. Křenovice Známou poradu rusko-rakouského generálního štábu pamatují stěny starého hospodářského stavení, domu číslo 65, kde býval Spáčilův statek. Před bitvou v něm bydlel generál Kutuzov. V křenovickém kostele svatého Vavřince byli po bitvě shromážděni zajatí ruští vojáci. Újezd Při silnici k Újezdu stojí další zachovaný kamenný svědek slavkovské bitvy, boží muka z konce 18. století. Podle místního podání se u nich při obhlídce bitevního pole zastavil Napoleon. Krátce předtím, než si zajel odpočinout na telnickou faru, kde jak víme, ležel pouze na slámě. Na nízkém návrší nad Újezdem stojí kaple svatého Antonína Paduánského. Odtud byla slavkovská bitva zahájena výstřely rakouských děl směrem na Telnici. Odpoledne stál na tomto kopci sám Napoleon a sledoval překotný ústup spojenců od Telnice a Žatčan. A na další zajímavá místa slavkovské bitvy se podíváme v příštím čísle našeho Zpravodaje. Kolektiv I. oddělení 22

Z naší malé „felinoterapie“ pro pohlazení duše Vzorní rodiče Niňa a Niňo a jejich velká svorná rodina dokončení Už podvakrát jsme si vyprávěli o Niňovi a Nině a dnes se dozvíme, jak jejich život pokračoval dál. Niněčka stále kojila a kojila… Kocourci už byli větší než ona. Starší vrh kojila celých sedm měsíců, mladší čtyři měsíce. A určitě by v kojení ještě pokračovala, kdybych ji v obavě před další radostnou událostí nenechala vykastrovat. I po kastraci kojila ještě asi měsíc svou nejmilejší dcerušku Sněhurku. Ale s výchovou „sněhových kuliček“ jí pomáhal nejen „manžel“ Niňo a dobrák Čičutek, ale i nejstarší syn Milánek, opravdový miláček, který se o mladší sourozence od narození staral a střídal maminku v pelíšku, kdykoli si potřebovala na chvilku odběhnout. A to nikdy neudělal ani láskyplný Čiči ani starostlivý Niňo. Dolů z půdy jsme pozvali i nevlastní sestru zasloužilých rodičů Lízinku, osiřelou dceru Micinky, která černobílé sourozence odchovala. Jemná a něžná kočička vlastní koťátka v životě neměla, a tak se s radostí zúčastnila jejich her. Čas běžel, prožili jsme spolu krásných deset let plných mazlení a vzájemné lásky. Ty příběhy by vydaly na celou knihu. Početná Niňitina rodina dodnes svorně drží pospolu, i když jí přibyla spousta nových kamarádů. Niňa jako správná matka rodu na všechny nově příchozí zpočátku prskala, aby snad neublížili jejím „malým“ pětikilovým synáčkům. Ale běda, když se kocouří kolohnáti podle ní nějak proviní proti dobrým kočičím mravům, to jim bez rozmýšlení uštědří řádný výchovný políček, i když jsou to už „pánové v letech“. Niňo dodnes svolává hlasitým mňoukáním všechny k jídlu. S tím malým rozdílem, že nyní se do něho pustí sám první a nic se neohlížejíc na dětičky běhá od misky k misce, aby ulovil ty nejchutnější kousky. I ten nejlepší kočičí táta asi přece jen především zůstane oním příslovečným mlsným kocourem. Jinak je to ale dobrák 23

k pohledání, klidný, mírný a mazlivý. Když měl před několika lety potíže s močením (kocourkům, zvláště těm vykastrovaným se to občas stává a bez rychlé pomoci by zahynuli), nechal si bez uspání vymasírovat obsah obrovského močového měchýře o velikosti pomeranče a nezvedl tlapku, nezaprskal, jen žalostně naříkal. Byl by to býval ideální kočičí dárce krve, ale o tom, že se hledají, jsem se dozvěděla příliš pozdě, když už měl přes osm let. Rodinný kočičí klan se přátelí se všemi v domě, ale nejraději si lehnou společně a vzájemně se šlechtí: jeden druhého a druhý třetího a třetí střídavě oba dva… A Sněhurka je dodnes maminčin mazánek. Všichni sourozenci si zachovali svůj osobitý temperament. Kocourci Milánek a Čičánek jsou dobráci a velicí mazli po tatínkovi. Zvláště Milánek si hlazení náležitě užívá a nakrucuje se jak koketní slečinka. A ke všem je tak milý a hodný, to jméno si opravdu zaslouží. Čičánek rád strká svůj černý nosík do cizích misek s něčím dobrým, ale vždy při tom přátelsky přede: dej mi ochutnat, prosím… A věčně leží na pohovce s nožkama doširoka roztaženýma a svádí nás svým hebkým bříškem. Průbojná rozmazlená Miluška nám očesávala figurky ze stromečku a nakousala avokáda, co dozrávala v košíčku u kamen k svátečnímu stolu. Bylo to tehdy obrovské faux pas, když jsem je chtěla manželovi s náležitou pýchou naservírovat (v Peru je to jedna z nejoblíbenějších pochoutek) a vybalila je zpod jejich teplé „peřinky“. Rozverná šelmička se totiž domnívá, že každé jídlo je přece pro ni, pro Milušku! Jak říká anglické přísloví: „V kočičích očích celý svět patří kočkám.“ Rošťačka mi kolikrát ukradla balíček masa přímo z tašky. Na rozdíl od svého dobromyslného tatínka mi ho však odmítala vydat a ošklivě na mě vrčela. Kradla i antibiotika svým nemocným kamarádům, jen co jsem tabletku na okamžik položila na stůl. Ale pořád se ráda nosí v náručí nebo na rameni a v zimě mě v noci s oblibou zahřívá nohy. Běda však, když se chci otočit. To mi teď, co už je trochu v letech, moc škaredě nadává. 24

Snížeček, můj „malý hošík černovlasý“, je pořád líbezný, něžný kočičí stydlínek, jehož půvabná tvářička mě vítá hned při probuzení a jeho sestřička, „maluška“ Sněhulka je milá a laskavá kočička, která kdekoho umývá svým růžovým jazýčkem. Avšak běda všem rukavicím, ty kouše a škrábe a vyhazuje do výšky… Možná je považuje za nějaké podivné myši. Kousavá Sněhurka byla a je postrachem všech zvěrolékařů. Kupodivu mě při podávání tablet nikdy nekousla (Snad že mi chybí lékařský diplom.). Zato divoce rozškrábe každou roličku papírových utěrek, co se jí dostane pod tlapku. Ale oddaně miluje svou maminku a zdědila po ní i její mateřskou obětavost, i když vlastní koťátka nikdy neměla. (Však se dozvíte už příště.) Opakovala se i rodinná historie a Sněhurka s bratříčkem Snížkem prožili milostnou romanci. Tentokrát však bez následků – jak dospívali, všechny kočičky i kocourky jsem nechala vykastrovat. Aby nás doma nepřibývalo geometrickou řadou. Přesto něžná platonická láska Snížka a Sněhurky přetrvala léta. Snad právě proto, že zůstalo jen u mladistvého okouzlení. Niňa se občas chová k „manželovi“ a otci své početné rodiny jak svárlivá žena. Jen plachá kráska Barunka už tu s námi bohužel není. Spí pod šípkovým keřem. V osmi letech začala mít problémy s polykáním, potravu jsem jí musela mixovat a ve dne v noci ji krmila stříkačkou. Její rodina a všichni její kamarádi ji však s láskou dochovali. V košíčku, ve kterém převážně trávila své poslední týdny, jí vždycky někdo dělal společnost a růžovým jazýčkem jí dával najevo svou lásku. Opustila nás náhle i něžná Lízinka. V mém srdci však žijí dál. Barunka dál honí barevná peříčka a rolničky a pak se ke mně přitulí svou hebkou hlavičkou, jak tomu přišla na chuť až v letech dospělosti, a s láskou se mi dívá do očí, anebo ke mně laškovně vztahuje pacičky odněkud z vršku skříně. A Lízinka tichounce mňouká: pohlaď mě… Snad je jednou ještě pohladím – tam, za duhovým mostem, jak tomu věří milovníci koček. Světýlka na jejich hrobečcích jsou mi útěchou. A možná, že tu s námi stále jsou a drží ochrannou tlapku nad svými kamarády. Podle japonského bájesloví se totiž kočky po smrti proměňují v nadpřirozené bytosti Jarka Buchalová 25

Máme otevřeno? Letošního 3. prosince si celý svět již potřicáté připomíná Mezinárodní den zdravotně postižených. Nějakým postižením, tělesným, smyslovým, duševním či mentálním trpí přibližně 10 % světové populace, což je na 650 miliónů osob. V české republice je to kolem jednoho miliónu našich spoluobčanů. Cílem Mezinárodního dne zdravotně postižených je podporovat začlenění handicapovaných lidí do běžného života společnosti – umožnit jim vzdělání, pracovní uplatnění a kulturní i sportovní vyžití a vzbudit pochopení pro jejich nelehkou situaci v nejširší veřejnosti. Ve světě byly základy pro plnou účast zdravotně postižených na životě společnosti položeny již v 60. letech minulého století. V 70. letech pak přijalo Valné shromáždění OSN „Deklaraci práv handicapovaných osob“ a „Deklaraci práv mentálně postižených osob“. Zejména posledně jmenovaní byli dříve většinou považováni za lidi „druhé kategorie“, často byli označováni za nevzdělavatelné a i v případě lehkého postižení trávili svůj život za zdmi ústavů. U nás tomu tak bylo ještě v době docela nedávné. Přitom například v Anglii jsou mentálně postižené děti běžně integrovány v základních i středních školách a dospělí lidé s Downovým syndromem pracují v obchodech, v luxusních restauracích, ba i v bankách. Avšak i v naší zemi se mnohé změnilo. Vznikají byty a domy s chráněným bydlením, mentálně postižení se účastní své olympiády, hrají divadlo… Byla vydaná knížka pohádek napsaná chlapcem s Downovým syndromem. Vznikla celá řada občanských sdružení zabývajících se integrací mentálně postižených a s nimi spojených 26

kaváren či čajoven. Jedno z nich, jež dalo název našemu článku, založila známá televizní hlasatelka Mirka Čejková a v kavárně Slunečnice nás s úsměvem obslouží mentálně postižení číšníci a číšnice. (Pro zajímavost – jedním z prvních sdružení na podporu mentálně postižených dětí byla Sněženka založená známým francouzským hercem, představitelem drsných chlapíků Lino Venturou.) Mentálně postižení obsluhují rovněž v plzeňské kavárně Kačaba a po roční praxi odtud odcházejí pracovat do běžných kaváren či restaurací. Citové bohatství a vnitřní krásu těchto lidí nám ukázal americký film „Rain Man“ a méně známý „Osmý den“, kde jednu ze dvou hlavních rolí ztvárnil skutečně mentálně postižený Pascal Duquenne a obdržel za ni Cenu za mužský herecký výkon na MFF v Cannes 1996. A že to nejsou jen filmové pohádky pro dospělé, nám dokazuje ještě mnohem silnější příběh ze skutečného života a z naší země. V r. 2008 vyznamenal prezident Václav Klaus Zlatým křížem za záchranu lidského života osmnáctiletou mentálně postiženou Adélku Strakovou. Postižená dívka našla při své procházce se psem na promrzlé zemi v opuštěném parku holčičku v bezvědomí, v náručí ji donesla domů a tam jí spolu s matkou poskytly první pomoc a přivolaly záchranku. Dítě se díky její duchapřítomnosti a včasné pomoci bez následků uzdravilo. V dnešní době rozvinuté prenatální diagnostiky se mnozí rodiče raději rozhodnou pro potrat než přivést na svět dítě s postižením. Zde se mnou možná mnozí nebudou souhlasit, ale prosím, zkuste se alespoň zamyslet nad slovy bratra Marcela Sladkowského z Církve československé husitské, který se spolu s manželkou stará o dítě postižené Edwardsovým syndromem (těžce tělesně a mentálně poškozené): „Dítě není zboží v obchodě, které můžete odmítnout, když se vám nelíbí nebo když má nějakou vadu. Je třeba ho přijmout takové, jaké je.“ O životě této rodiny byl natočen celovečerní

27

dokumentární film „Zachraňte Edwardse“, jež rozhodně stojí za zhlédnutí. I mezi námi, v našem domově žijí lidé s postižením. Třeba nejsou všichni zrovna ideální, v době svého dětství neměli podmínky, aby se mohli i přes své postižení rozvíjet, ale pod drsnou, občas až odpudivou slupkou se skrývá podivuhodně čisté jádro – někdy až zaskočí svým citem pro krásu či citlivostí k živému tvoru, květině… Máme otevřeno?! Otevřme jim svá srdce dokořán. Jarka Buchalová

Víte, že….? • Přestože je běžně rozšířeno přesvědčení, že datum Vánoc bylo zvoleno, aby zastínilo římskou pohanskou slavnost Vítězného slunce, a není skutečným datem Ježíšova narození, dle nejnovějšího bádání docenta Jeruzalémské univerzity Shemerjahu Talmona dokazují známé svitky od Mrtvého moře z Kumraanu, že datum 25. prosince opravdu odpovídá skutečnosti. Objevil v nich totiž posloupnost, v jaké se střídaly jednotlivé kněžské třídy v jeruzalémském chrámu, a tedy také kdy měla službu Abiášova třída, do které patřil otec Jana Křtitele Zachariáš. Prostým počítáním pak došel k datům, ve kterých církev po léta slaví události související s Ježíšovým narozením: početí Jana Křtitele 25. září, za šest měsíců poté, 25. března Zvěstování Páně, 24. září narození Jana Křtitele a 25. prosince Boží narození - Vánoce. • V naší zemi a v zemích našich nejbližších sousedů nosí dětem dárky Ježíšek a nikoliv Santa Claus, jako ve většině ostatního světa, díky evangelickému reformátorovi Martinu Lutherovi, jemuž byla proti mysli středověká úcta svatých, a zdůrazňoval, že veškeré dary dostáváme z Božích rukou. • Židé slaví ve vánočním období svátek světel – chanuku, na památku znovuzasvěcení zneuctěného jeruzalémského chrámu po vítězném makabejském povstání proti syrským okupantům. 28

Za zpěvu písní rozsvěcují u vchodu domu nebo za oknem osmiramenný svícen – chanukiu, smaží koblížky a bramboráčky, děti dostávají dárky. Má se za to, že adventní svícny, které rozsvěcujeme za našimi okny, mají svůj původ právě v tomto osmiramenném svícnu. Obří chanukia stojí každoročně na Palachově náměstí v Praze. Chanuku slaví v Izraeli i Židé věřící v Ješuu – Ježíše. Svátek je osmidenní a letos připadá na 21. – 28. prosince. Jarka Buchalová

Perník Když se řekne perník, každého okamžitě napadne – Pardubice, stejně tak, jako když řekneme Pardubice, tak nám na mysli vyvstane perník. Ale málokdo ví, že prvním místem na našem území, kde se začal perník péct, byl Turnov. První zmínky se datují od roku 1335. Výroba perníku se rozmohla poté, co došlo k větší migraci obyvatel před husitskými válkami. Lidé sem přicházeli z Německa, hlavně z Norimberka, a právě tady byli největší mistři ve svém oboru. Tovaryši přicházeli a dál předávali své zkušenosti. Ovšem dnešní perník nemá mnoho společného s perníkem původním, jehož výroba se táhla i několik let. Těsto se zadělalo a poté se nechalo odležet. Čím delší byla doba mezi zaděláním a pečením, tím byly perníky lepší. Říkalo se, že nejlepší perníky na svatbu jsou ty, které se zadělávaly v den narození nevěsty. To si dnes, v naší uspěchané době, nedokážeme vůbec představit. Těsto na vánoční perníčky si děláme většinou několik dní předem. To aby se pořádně rozvinula chuť a hlavně vůně koření. Nejčastěji vykrajujeme z těsta různé tvary, které po upečení zdobíme bílkovou polevou. A zručné perníkářky dovedou 29

perníky nazdobit tak, že poleva vypadá jak krajkoví. Bez nich si Vánoce nedovedeme představit, peče je snad každá hospodyňka a za svoji oblíbenost vděčí i vysoké trvanlivosti. Tak tedy veselé Vánoce a dobrou chuť. Vlaďka Sedláková

Z Vaší tvorby Pardubice Jel jsem jednou do Pardubic, abych perník koupil, nechtěl jsem jít k ježibabě, abych jí ho loupil. Pardubice – pěkné město, perníkářů fůra, jak jsem oči otevíral, vlítla mi tam můra. Svalil jsem se di příkopu, zlomil v kole drát, ještě že jsem zůstal celý, to jsem teda rád. Na čele mi vyskočily celkem pěkný rohy, kolo jsem tam nechal ležet, ještě že mám nohy. V Pardubicích potkám holku, byla pěkná všude, já však spěchal za perníkem, jestli na mě zbude. Pardubice – špatné město, holka už mě nechce, perník máte taky tvrdej, a tak si ho snězte! Vlaďka Sedláková 30

Jméno

Blanka

Jitka

Květoslava

Lucie

Dagmar

Eva

Bohumila

Datum

2.12.

5.12.

8.12.

13.12.

20.12.

24.12.

28.12.

české

31

slovanský

hebrejské

Slovanské jméno, obdoba původem řeckého Teofila (ženský protějšek k Teofil), první složka jména je z řeckého theós „bůh“, druhá filos „milý“, význam jména je „milá bohu“.

Biblické symbolické jméno, jehož význam je „živá“, přeneseně potom „životodárná, matka života“, významem podobná jsou i řecké Zoé, ruské Zoja, slovanská varianta jména je Živa.

germánské

Obdoba latinského jména Flóra (Florentia), vykládá se jako „slavící květy“ nebo „květy (o)slavená“, obdobou je srbské Cavtislava, novější Cvetislava.

hebrejské

Zvuková obdoba slovanské Drahomíry, polabské Dargomiry, první složka dag se chápe jako „den“, druhá mar „slavný“, význam jména je tedy „slavný den“, popřípadě „denice“ nebo „Jitřenka“.

Jméno odvozené od jména náčelníka židovského kmene Jehúdá, biblický tvar Juda, původní význam jména je „za něhož se děkuje, velebený“, později se stalo základem pro „Žid“.

latinské

Doslovný význam v románských jazycích je „bílá“, domácí ekvivalent je nově Běla, obdobný význam má též Albína.

románské

Ženský tvar k Lucius, pochází od slova lux „světlo“, význam jména je tedy „světlý, zářící“, podobný význam má české Jasna s variantou Jasněna.

Historie jména

Původ jména

Původ jmen našeho domova - prosinec

ROBERT VLK fotograf Narodil se roku 1979 ve Strakonicích, odkud se ve třech letech s rodiči přestěhoval do Brna, kde žije dodnes. O fotografii se začal zajímat už od útlého mládí a tento zájem se pro něj stal nejenom celoživotním koníčkem, ale především posláním. Věnuje se hlavně psychologické fotografii, kdy se snaží zachytit silné a hluboce emočně vypjaté momenty. Svým dílem chce upozornit na drobné radosti i stíny lidského osudu. Svůj fotografický zájem také obrací k divadlu, kdy se stává příležitostným fotografem divadla Husa na Provázku a dalších brněnských i pražských divadel.

Chcete mít svůj Zámecký zpravodaj? Pokud ano, je možné si ho zakoupit za 30,- Kč. Zeptejte se Vašich sestřiček. Váš Zpravodaj

Uzávěrka příštího čísla Zámeckého zpravodaje je 25.12.2011. Své příspěvky zasílejte v elektronické podobě na email [email protected] nebo je v listinné podobě předejte pracovníkům Sociálně-aktivizačního úseku. Uzávěrka únorového čísla bude 25.01.2012. Redakční rada: Mgr. Petra Bartáčková, Jaroslava Buchalová, MVDr. Petr Nováček, Dagmar Rábová, Jiřina Rábová, Vladimíra Sedláková. Technické zpracování: Mgr. Petra Bartáčková

32