OSTRAVSKÁ UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA
ZÁKLADY KOMERČNÍHO BANKOVNICTVÍ (Texty pro distanční studium)
Ing. DANA FORIŠKOVÁ, Ph.D.
OSTRAVA 2008
Učební text byl vypracován s finanční podporou Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. Je jedním z výstupů projektu Podnikatelská výchova v přípravě učitelů středních odborných škol, CZ.04.1.03/3.2.15.3/0405, řešeném na Ostravská univerzitě v Ostravě.
2
OBSAH 1
BANKOVNÍ SYSTÉM.......................................................................................... 1
1.1
Vymezení bankovního systému.............................................................................................................. 1
1.2
Uspořádání bankovního systému........................................................................................................... 1
1.3
Historie a současnost českého bankovního sektoru ............................................................................. 5
1.4
Hustota bankovní sítě v zahraničí a v České republice ....................................................................... 8
1.5
Trendy v bankovnictví............................................................................................................................ 9
2 2.1
CENTRÁLNÍ BANKA........................................................................................ 13 Postavení a funkce centrální banky ..................................................................................................... 13
2.1 Postavení a funkce centrální banky..................................................................................................... 13 2.1.1 Vznik centrálních bank ...................................................................................................................... 13 2.2
3
Hlavní cíle centrální banky (ČNB) ...................................................................................................... 14
KOMERČNÍ BANKY ......................................................................................... 17
3.1
Charakteristika banky ......................................................................................................................... 17
3.2
Vznik a zánik bankovní licence (Kriteria autorizace) ....................................................................... 18
3.3
Jednotná bankovní licence (JBL) - Bankovnictví
3.4
Organizační struktura banky a provozní požadavky ........................................................................ 23
3.5
Zásady bankovní činnosti..................................................................................................................... 24
3.6
Základní funkce bank........................................................................................................................... 25
jednotného trhu .............................................. 19
4
SYSTEMATIZACE BANKOVNÍCH PRODUKTŮ.............................................. 28
4.1
Systematizace bankovních produktů........................................................................................................ 28
4.1
Systematizace bankovních produktů .................................................................................................. 28
4.2
ÚROKOVÉ SAZBY ............................................................................................................................. 30
5.
PASIVNÍ BANKOVNÍ PRODUKTY BANKY ..................................................... 32 3
5.1
Pasivní bankovní obchody.................................................................................................................... 32
5.2
Druhy depozitních bankovních produktů........................................................................................... 37
5.3
Depozitní politika bank ........................................................................................................................ 46
6.
BANKOVNÍ ÚVĚROVÉ PRODUKTY................................................................ 48
6.1
Charakteristika aktivních bankovních obchodů................................................................................ 48
6.2
Členění bankovních úvěrových produktů........................................................................................... 49
6.3
Poskytování úvěrů ................................................................................................................................ 50
6.4
Úročení úvěrů........................................................................................................................................ 51
6.5
Splácení úvěrů....................................................................................................................................... 51
6.6
Systematizace úvěrových produktů..................................................................................................... 52
7.
PLATEBNÍ STYK .............................................................................................. 61
7.1
Charakteristika platebního styku........................................................................................................ 61
7.2
Hotovostní platební styk....................................................................................................................... 63
7.3
Šeky........................................................................................................................................................ 64
7.4
Platební karty........................................................................................................................................ 69
7.5
Bezhotovostní platební styk ................................................................................................................. 77
7.6
Nástroje bezhotovostního platebního styku........................................................................................ 78
7.7
Směnky .................................................................................................................................................. 80
7.8
Platební systémy.................................................................................................................................... 84
7.9
Finanční arbitr ...................................................................................................................................... 91
8.
ELEKTRONICKÉ BANKOVNICTVÍ .................................................................. 93
8.1
Charakteristika elektronického bankovnictví.................................................................................... 93
8.2
Telefonní bankovnictví ......................................................................................................................... 94
8.3
Internetové bankovnictví ..................................................................................................................... 95
8.4
Bezpečnost ............................................................................................................................................. 96
8.5
Elektronické obchodování.................................................................................................................... 98
4
1 BANKOVNÍ SYSTÉM CÍL KAPITOLY: - bankovní systém a jeho struktura, - historie bankovnictví v ČR, - bankovní síť v ČR a ve světě, - směry vývoje bankovního sektoru. OSNOVA KAPITOLY: 1.1 Vymezení bankovního systému 1.2 Uspořádání bankovního systému 1.3 Historie a současnost českého bankovního sektoru 1.4 Hustota bankovní sítě v zahraničí a v České republice 1.5 Trendy v bankovnictví 1.1
VYMEZENÍ BANKOVNÍHO SYSTÉMU
Bankovní systém můžeme definovat jako souhrn všech bankovních institucí v daném státě, jejich vzájemné vztahy a vazby k okolí. V užším pojetí bankovní systém představuje pouze instituce, které se řídí zákonem o bankách, v širším pojetí se do tohoto systému zahrnují i další finanční instituce. Bankovní systém tvoří dvě vzájemně propojené složky: -
institucionální – představuje jednotlivé banky, které jsou zde členěny podle hlavní náplně své činnosti. Mohou zde patřit např. hypoteční banky, stavební spořitelny, rozvojové banky, spořitelní banky, zemědělské banky, městské a komunální banky, investiční banky a bankovní holdingové společnosti,
-
funkční
–
znamená
způsob
uspořádání
vztahů
mezi
jednotlivými bankami na daném území. V této souvislosti rozdělujeme
bankovní
systém
na
jednostupňový
a
dvoustupňový. 1.2
USPOŘÁDÁNÍ BANKOVNÍHO SYSTÉMU
Uspořádání bankovního systému můžeme provést dle těchto pravidel: 1) Podle
institucionálního
oddělení
centrální
banky,
se
svými
makroekonomickými funkcemi, od obchodních bank na jednostupňový nebo dvoustupňový bankovní systém.
1
2) Podle rozsahu oprávnění jednotlivých bank k provádění klasických obchodů komerčního bankovnictví nebo k provádění investičních bankovních obchodů na systém univerzálního, odděleného a smíšeného bankovnictví. 3) Podle možnosti uložení finančních prostředků klientem ve formě depozit – depozitní a nedepozitní finanční instituce. V jednostupňovém bankovním systému existuje pouze jediná banka, hovoří se o tzv. centrální bance. Historicky tento systém předchází systému dvoustupňovému. Působí zde i jiné banky, které jsou však specializované na předem velmi úzce vymezený rozsah činnosti a jsou závislé na rozhodnutí centrální banky, nemohou samy podnikat. V tomto systému se liší postavení bank, včetně centrální banky od postavení bank ve dvoustupňovém bankovním systému. Jednostupňové bankovní systémy se vyskytují v netržních ekonomikách, zejména v centrálně plánovaných ekonomikách. Tím, že existuje pouze jediná banka, bývá tento systém označován jako systém „monobanky“. V jednostupňovém bankovním systému se nachází velmi malý počet bank, nefunguje zde příliš velká konkurence. Cílem bank není dosažení zisku, ale pouze splnění ukazatelů, který jim stanovuje plán stanovený z centra a tudíž banky fungují bez ohledu na výsledky hospodaření, ale bankrot bank není možný. Proto jednostupňové bankovní systémy nefungují příliš efektivně. Státní sféra (podniky) požaduje úvěry bez ohledu na jejich návratnost, peníze jsou pouze zprostředkovatele hmotných toků a tím dochází k narušení peněžní rovnováhy v ekonomice. Jednostupňový bankovní systém fungoval i v československé ekonomice od roku 1950 do roku 1989, ale i v ostatních komunistických zemích. Dvoustupňový systém je založen na oddělení makroekonomické funkce, kterou zabezpečuje centrální banka a mikroekonomické funkce, která je doménou obchodních, nebo-li komerčních bank. Centrální banky neúvěrují podnikatelské subjekty a neřídí přímo činnost komerčních bank, pouze stanovují pravidla vstupu do bankovnictví a pravidla obezřetného chování. Komerční banky provádějí operace s finančními prostředky za účelem dosažení zisku a ve vymezeném prostředí, které je dáno bankovními regulacemi a pravidly obezřetného podnikání bank. V tomto systému se vyskytuje větší množství bank s různým zaměřením. Banky jsou zcela samostatné podnikatelské subjekty a existuje možnost krachu banky. Systém má oligopolní strukturu, tzn. že z hlediska podílu na trhu dominuje několik málo velkobank. Je to
2
moderní liberální bankovní systém. Tento bankovní systém funguje v rámci zemí EU a ČR. Dvoustupňové bankovní systémy se odlišují v několika směrech, přičemž v každé ekonomice mohou fungovat jiné systémy. První odlišností je možnost provádět operace s akciemi nebo emisními obchody. Podle tohoto kritéria rozlišujeme univerzální bankovní systém a specializovaný bankovní systém. V univerzálním bankovním systému banky provádějí operace jak investičního tak i obchodního bankovnictví. Univerzální bankovnictví je charakteristické oligopolní strukturou na bankovních trzích, k čemuž přispívá kapitálové propojení s menšími bankami. Předností univerzálního bankovního systému je poskytování rozmanitých bankovních služeb u jedné banky. Na jedné straně vzniká možnost dosahování úspor nákladů a času klientů, na straně druhé umožňuje diverzifikaci činností vedoucích ke snižování bankovního rizika a zvyšování rentability. Pro univerzální bankovnictví je typická hustá pobočková síť. Tento systém funguje i v ČR. Ve specializovaném bankovním systému je striktně odděleno investiční a obchodní bankovnictví. Komerční banky, které přijímají vklady od široké veřejnosti nesmějí provádět obchody s akciemi a naopak. Specializovaný bankovní systém umožňuje nabídnout svým klientům kvalitnější služby a rovněž vtahy ke klientům bývají na lepší úrovni než u univerzálního bankovního systému. Výhodou specializovaného bankovního systému mohou být bankovní náklady, které u specializované banky nejsou tak vysoké, jako u univerzálního bankovnictví. Nevýhodou tohoto systému je nižší konkurenceschopnost bank a výskyt větší možnosti odebrání bankovní licence. Banky se ve vyspělých ekonomikách více specializují na poskytování univerzálních bankovních služeb, přičemž v současné době bankám roste konkurence v podobě nebankovních institucí, které nabízejí specializované bankovní produkty. Druhou odlišností je otevřenost bankovního systému vůči zahraničním bankám. Na základě tohoto kritéria rozdělujeme dvoustupňový bankovní systém na vysoce otevřený a málo otevřený. V Evropské unii existují stejné podmínky pro zakládání bank a poboček bank z členských zemí na základě jednotné bankovní licence, přičemž v ČR v současné době funguje vysoce otevřený bankovní systém. Třetí odlišností dvoustupňového bankovního stému je uspořádání bank vycházející z tradic, zákonodárství a bankovních předpisů země. Může mít formu pobočkovou, unitární nebo 3
propojenou. Pobočkový bankovní systém znamená, že na daném území existuje málo bank a hodně poboček. Opakem je unitární systém, kde na daném území funguje hodně bank a málo poboček. Propojený bankovní systém představuje relativně hodně bank, které jsou propojeny vlastnickými vztahy. Fúze a akvizice vedou ke vzniku propojeného bankovního systému. Příkladem vlastnického propojování je ovládnutí německé bankovní dvojky HVB největší italskou bankou UniCredit, která již ovládá Živnobanku. UniCredit tím posílil pozice ve střední Evropě. V rámci historicky největší fúze dvou bank z různých zemí v hodnotě asi 20 miliard eur vznikne devátá největší evropská banka s tržní hodnotou okolo 49 miliard eur. Tabulka č. 1 představuje největší banky v Evropě dle hodnoty kapitálu Tier 11 a celkové velikosti aktiv. Tabulka č. 1: TOP 100 bank střední a východní Evropy (údaje k 31.12.2004 v mld.) Banka 1. National Saving§Comm.Bank, Maďarsko 2. Bank Pekaa, Polsko 3. PKO Bank Poslki 4. Česká spořitelna, ČR 5. Bank BPH, Polsko 6. Bank Handlovy w Warszawi, Polsko 7. ČSOB, ČR 8. Komerční banka, ČR 9. Banca Comerciala Romana, Rumunsko 10. Hansbank Group, Estonsko … 23. HVB Banka Czech Republic, ČR 25. GE Money Bank, ČR 32. Citibank, ČR 65. Živnostenská banka, ČR 68. Reiffeisenbank, ČR 89. BAWAG Bank CZ, ČR
Kapitál Tier 1 USD změna v % 2158 89,1 1938 -1,9 1865 14,3 1785 11,5 1865 14,3 1521 2,9 1421 -9,9 1312 5,8 1231 16,0 1037 21,5 505 469 303 128 119 79
6,3 20,9 15,1 8,8 9,8 0,2
pořadí 4 6 1 3 1 11 2 5 16 12 21 45 38 53 41 81
Velikost aktiv USD změna v % 23 087 18,5 19 841 -5,8 29 405 4,2 25 951 4,8 29 405 4,2 11 352 -0,3 27 421 1,1 20 580 0,8 8693 30,2 11 211 28,3 7393 2592 3393 2092 2826 946
10,0 0,3 8,5 -4,5 2,0 50,5
Zdroj: Bankovnictví č.12/2005
Finanční instituce působící v bankovním systému můžeme také členit na základě toho, zda umožňují svým klientům uložit volné finanční prostředky ve formě depozit na požádání, úsporných účtů nebo jim tuto možnost nenabízejí. Do depozitních finančních institucí zařazujeme i spořitelní a úvěrní družstva. V rámci širšího pojetí bankovní soustavy mohou na daném teritoriu působit i finanční instituce, které nejsou bankami a institucemi depozitního charakteru (pojišťovny, obchodníci s cennými papíry, investiční a penzijní fondy, leasingové společnosti). Ale i tyto instituce přijímají od klientů volné finanční zdroje, které jim zhodnocují, avšak neřídí se zákonem o bankách a úvěrových družstvech. 1
Specificky vymezená část kapitálu konsolidačního celku. Je tvořen splaceným základním kapitálem, splaceným emisním ážiem, povinnými a ostatními rezervními fondy, nerozděleným ziskem, atd.
4
1.3
HISTORIE A SOUČASNOST ČESKÉHO BANKOVNÍHO SEKTORU
První banky na území České republiky vznikaly na počátku 19. století. V roce 1824 byla založena Česká spořitelna v Praze a od tohoto data začaly postupně vznikat další nové banky. Úspěšný rozvoj byl poznamenán burzovním krachem ve Vídni v roce 1873, který samozřejmě zasáhl i pražský peněžní a kapitálový trh. Rok 1918 silně ovlivnil vývoj českého bankovního sektoru. Byly přijaty nové zákony o fungování nové měny, založení bank a založení centrální banky. V první republice patřila československá koruna k nejpevnějším měnám na světě a to zejména prozíravosti prvního ministra financí Aloise Rašína, který svou reformou zabránil útoku hyperinflační vlny, která po první světové válce zasáhla všechny okolní země. Dalším mezníkem ve vývoji české bankovní soustavy byla druhá světová válka, která znamenala snížení počtu bank na Československém území. Tento vývoj pokračoval i po roce 1945, kdy došlo ke znárodnění bank. Na základě zákona č. 38/1948 Sb. byla zřízena Národní banka Československá, která měla za úkol vydávat bankovky a spravovat měnu. Tato banka operovala do roku 1950, kdy byla zrušena a na základě zákona č. 31/1950 Sb. byla založena Státní banka československá. Do roku 1990 existovalo na území ČSFR 5 bank (Státní banka Československá, Česká státní spořitelna, Československá obchodní banka, Investiční banka, Živnostenská banka). Změny v politicko-ekonomickém prostředí v druhé polovině 80. let dorazily do ČSFR velmi pozvolna a tudíž i změny v bankovním systému začaly být připravovány v socialistických zemích jako jedny z posledních. Přitom zákony o institucionálním oddělení centrálního a komerčního bankovnictví byly připraveny již dříve. K 1.1.1990 vstoupily v platnost zákony č. 130/1989 Sb. O státní bance československé a zákon č. 131/1989 Sb. O bankách a spořitelnách. Již v roce 1990 velmi liberální přístup státu umožnil vznik nových soukromých bank. V roce 1991 byl přijat nový zákon o Státní bance československé. Dalším významným mezníkem bylo rozdělení Československa k 1.1.1993, kdy po tomto datu došlo ke vzniku dvou nových centrálních bank - České národní banky a Národní banky Slovenska. Hned na počátku transformace se české bankovnictví muselo potýkat s celou řadou finančních závazků, které vznikly v centrálně plánované ekonomice. Mezi podstatné problémy bank bylo možné zařadit následující:
5
-
nedostatečná konkurence bankovního sektoru a pomalá privatizace v prvopočátcích transformace,
-
podkapitalizace vznikajících bank,
-
neefektivní posuzování úvěrových projektů a nedokonalá legislativa, setrvačné úvěrování firem, které v nových podmínkách neobstály,
-
nezkušenost pracovníků bankovního sektoru z tržní ekonomiky,
-
narůstající počet klasifikovaných úvěrů, které způsobily nedostatečnou výhodnost českého bankovního sektoru, pokud jde o čistý zisk. Aby banky mohly fungovat v tržní ekonomice bez těchto závazků, byl přijat tzv. Konsolidační program I., v rámci něhož byly nedobytné pohledávky převedeny do banky k tomuto účelu založené - Konsolidační banky. Na základě tohoto kroku a pak ještě dalšími formami nepřímé pomoci, byly všechny banky oddluženy a rekapitalizovány. Postupně se začaly objevovat problémy malých, nově vzniklých bank, které musela ČNB řešit. Byla přijata opatření, jejichž výsledkem bylo zavedení časově omezené nucené správy, přičemž mnoha bankám byly odebrány bankovní licence. Druhým opatřením byl vyhlášen Konsolidační program II., který byl zaměřen na malé banky. ČNB v rámci tohoto programu zapojila do řešení problémů akcionáře bank. Do tohoto programu bylo zapojeno 15 bank, 9 bank nepřežilo a byly prodány jinému investorovi, nebo jim byly odebrány bankovní licence. V roce 1997 byl vyhlášen tzv. Stabilizační program, který byl rovněž určen malým bankám, které mohly své nedobytné pohledávky převést do státní instituce Česká finanční, s.r.o. Program byl určen na dobu 7 let, kdy po této době měly banky povinnost pohledávky odkoupit zpět. Do tohoto programu vstoupilo 6 bank, ale žádná banka, která do něj vstoupila nepřežila a program byl předčasně ukončen. Koncem 90. let se začaly řešit problémy velkých bank, aby se mohlo přistoupit k jejich privatizaci. Nebonitní aktiva těchto bank byla převedena do Konsolidační banky a banky byly kapitálově posilněny. Tabulka č. 2 nám dokumentuje prodej státních podílů velkých bank.
6
Tabulka č. 2: Prodej státních podílů velkých bank Prodávaný Datum Banka Cena podíl smlouvy Investiční a poštovní 36,0 % 3 mld. Kč 8.3.1998 banka ČSOB
65,7 %
40 mld. Kč
24.6.1999
Česká spořitelna
52,0 %
19,4 mld. Kč
1.3.2000
Komerční banka
60,0 %
40,2 mld. Kč
12.7.2001
Nabyvatel státního podílu Nomura Europe plc. (Japonsko) KBC Bank (Belgie) Erste Bank (Rakousko) Société Générale (Francie)
Pramen: Hájek, J.: Ekonomická revue, 2005, str.74-89 Vývoj bankovního sektoru byl již v roce 2002 stabilní. Banky mohly začít podnikat v podmínkách tržního hospodářství jako svobodné podnikatelského subjekty. Tím, že se prodaly velké banky zahraničním subjektům. Došlo jednak ke zvýšení kvality práce, domácí banky byly kapitálově posíleny a dále se docílilo celkové efektivnosti bankovního sektoru. V České republice funguje dvoustupňový bankovní systém. Na jedné straně s Českou národní bankou, která má specifické postavení, a s obchodními (komerčními) bankami na straně druhé. Převládá model univerzálního bankovnictví. Český bankovní sektor je svým podílem na tvorbě HDP považován za nejvíce rozvinutý ze všech zemí střední a východní Evropy. V současné době v ČR existuje 37 aktivních bank, včetně poboček zahraničních bank. Tabulka č. 3 charakterizuje vývoj českého bankovního systému od roku 1990 do roku 2001. Tabulka č. 3: Bankovní sektor České republiky od roku 1990 do roku 2006 Aktivní banky Zavedení nucené Rok Udělené licence a pobočky správy zahraničních bank 1993 10 1 52 1994 4 1 55 1995 1 0 55 1996 2 6 53 1997 0 0 50 1998 1 0 45 1999 0 0 42 2000 0 1 40 2001 0 0 38 2002 1 0 37 2003 0 0 35 2004 0 0 35 2005 1 0 36 2006 1 0 37 Pramen: ČNB 1993-2006 7
1.4
HUSTOTA BANKOVNÍ SÍTĚ V ZAHRANIČÍ A V ČESKÉ REPUBLICE V každé zemi se nachází jiný počet peněžních ústavů. Např. na území USA v roce 1990 působilo 12 000 bank2, přičemž pouze čtvrtina z nich mohla působit jen na území jednoho státu Unie. Jiná situace byla v Evropě, kde v roce 1995 působilo 10 000 bank. Česká republika se přibližuje počtem bank takovým státům, jako je Švédsko, Řecko a Irsko, ale zaostává za zeměmi jako jsou např. Rakousko, Finsko. Český bankovní sektor disponoval v roce 1996 asi 3 200 bankovními místy, k tomu musíme připočítat i bankovní místa, která jsou otevřená na poštách. Udržování husté pobočkové sítě je velmi nákladné a v zemi, kde je tato síť dostatečně rozvinutá, je pro zahraniční konkurenty obtížné proniknout do maloobchodních bankovních operací a proto probíhá konkurenční boj pouze mezi tuzemskými bankami. V roce 1996 Česká národní banka umožnila vstup zahraničního kapitálu do české bankovní soustavy a tím umožnila zesílení konkurenčního boje mezi bankami. Tabulka č. 4 uvádí počet bankovních subjektů, podnikajících v České republice. Výčet dílčích peněžních ústavů3 uvádí poznámka pod čarou.
2
Mervart, J.: České banky v kontextu světového vývoje, str. 47 Seznam bank a poboček zahraničních bank v ČR (k 31.03.2006) I. Centrální banka 1. Česká národní banka II. Banky s převážně (více než 50 %) českou účastí na základním kapitálu 1. Česká exportní banka, a.s. 2. Českomoravská stavební spořitelna, a.s. 3. Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s. 4. eBanka, a.s. 5. HYPO stavební spořitelna a.s. 6. Hypoteční banka, a.s. 7. Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s. 8. PPF banka a.s 9. Stavební spořitelna České spořitelny, a.s. III. Banky s převážně (více než 50 %) zahraniční účastí na základním kapitálu 1. BAWAG Bank CZ a.s. 2. Citibank a.s. 3. Česká spořitelna, a.s. 4. Československá obchodní banka, a.s. 5. GE Money Bank, a.s. 6. HVB Bank Czech Republic a.s. 7. IC Banka, a.s. 8. J&T BANKA, a.s. 9. Komerční banka, a.s. 10. Raiffeisenbank a. s. 11. Raiffeisen stavební spořitelna a. s. 12. Volksbank CZ, a.s. 13. Wüstenrot hypoteční banka a.s. 14. Wüstenrot - stavební spořitelna a. s. 15. Živnostenská banka, a.s. IV. Pobočky zahraničních bank (v režimu jednotné licence) 1. ABN AMRO Bank N.V. 2. Bank of Tokyo-Mitsubishi UFJ (Holland) N.V. 3
8
Tabulka č. 4: Banky a pobočky zahraničních bank v ČR (stav k 31. 12. 2007) Banka Počet Banky s převážně (více než 50 %) českou účastí na základním kapitálu 8 - z toho stavební spořitelny 4 Banky s převážně (více než 50 %) zahraniční účastí na základním kapitálu 15 - z toho stavební spořitelny 1 Pobočky zahraničních bank (v režimu jednotné bankovní licence) 14 - z toho stavební spořitelny 0 Banky celkem 37 - z toho stavební spořitelny 6 Pramen: ČNB 1.5
TRENDY V BANKOVNICTVÍ
Na světový bankovní sektor působí několik důležitých faktorů mezi které můžeme zařadit např. rostoucí trhy v EU jako důsledek zavedení jednotné měny, měnící se potřeby klientů, rozvoj kapitálových trhů, rostoucí význam informačních technologií, řízení rizik, tlak na efektivnost. Rostoucí trhy v EU jako důsledek jednotné měny EUR Se zavedením jednotné měny dochází k rozšiřování odbytových možností, k rozšíření trhů, ale zároveň vzrůstá i konkurenční prostředí. Vznikají nové tržní segmenty a zvyšuje se atraktivita všech evropských trhů4. Internacionalizuje se chování investorů v obchodech s cennými papíry, realitami a v dalších oblastech a tento vývoj nabývá na významu. Jednotná měna přinese v privátním bankovnictví posílení významu regionu a bude narůstat význam lokálních bank, které mohou svou specifickou činností „přežít“ konkurenční prostředí. Měnící se potřeby klientů V důsledku rozvoje jednotného evropského bankovního trhu došlo k rozvoji nových bankovních produktů, které jsou schopné uspokojit potřeby nově vznikajících mezinárodních firem, ale i domácích podnikatelských subjektů. Mezi tyto produkty patří projektové
3. CALYON S.A. 4. COMMERZBANK Aktiengesellschaft 5. Deutsche Bank Aktiengesellschaft Filiale Prag 6. Fortis Bank SA/NV 7. HSBC Bank plc. 8. ING Bank N. V. 9. Oberbank AG 10. PRIVAT BANK AG der Raiffeisenlandesbank Oberösterreich 11. Raiffeisenbank im Stiftland eG 12. Všeobecná úverová banka a.s. 13. Waldviertler Sparkasse von 4 Juřík, P.: Trendy v bankovním sektoru. Bankovnictví č.9/2004, str. 32-34
9
financování,
syndikalizované
financování,
finanční
deriváty,
sekuritizace,
daňově
optimalizované financování, financování leasingem, forfaiting, faktoring. Podniky získávají kapitál z vnitřních i vnějších zdrojů, řídí svoji hotovost (cash management) s cílem zajistit likviditu, soustřeďují svou pozornost na řízení nákladů a rizik a ukládají své volné kapitálové zdroje na základě kritérií rentability a bezpečnosti. Nefinancují se pouze u bank, ale refinancují se přímo na kapitálových trzích a nebo navzájem mezi sebou a tím obcházejí banky. Banky při financování firemní klientely mění svou pozici. Na místo jednoduchých bankovních produktů se přesouvá náročné finanční poradenství a nabídka komplexních bankovních služeb. I v oblasti privátního bankovnictví dochází ke změnám. Klienti jsou náročnější, vyžadují podobné bankovní balíčky jako firemní klientela, na kvalitativně vyšší úrovni a za nižší cenu. Klienti jsou vzdělanější, informovanější, méně loajální. Banky se tento trend snaží změnit. Zvýšení loajality klientů je jednou z priorit bank, protože získat nového klienta je finančně náročnější, než si udržet současného. S rozvojem informačních technologií nabývají na významu bankovní poradci, jejichž role je nezastupitelná. Bankovní poradci poskytují pomoc při vyhledávání dodatečných informací, vyhodnocují a posuzují podklady pro rozhodování a pomáhají klientovi se správně rozhodnout, jak vhodně investovat volné finanční zdroje. Přitom by se měli snažit o dobrý a vzájemný vztah mezi klientem a bankou. Rozvoj kapitálových trhů S rozvojem globalizace se mění i strategie ve financování firem, které se stále častěji a v daleko větší míře začínají obracet na kapitálový trh. Rostoucí význam informačních technologií Klasické pobočky jsou doplňovány novými komunikačními kanály v podobě telefonního bankovnictví, mobilního bankovnictví, internetového bankovnictví. Rozvíjí se samoobslužné zóny, které jsou budovány v supermarketech, hypermarketech, a kiosky. Bankovní informační technologie tím, že se nyní staly také hlavním nákladovým faktorem, spolurozhodují o konkurenceschopnosti bank5. Přitom se očekává, že dojde k dalšímu rozšiřování informačních technologií, které však nepřinášejí bankám takové snížení nákladů, jaké si představovaly. Proto banky pečlivě zvažují, které nové informační technologie využijí. Náklady na pořízení a provoz informačních technologií 5
Juřík, P.: Trendy v bankovnictví. Bankovnictví č.9/2004, str.32-34
10
tvoří jednu z podstatných složek investic a provozních nákladů bank a jejich návratnost nebývá kratší než čtyři roky. To ovlivňuje možnost a ochotu managementu bank zavádět další změny, což vede k úvahám o využití outsorcingu. Řízní rizik Jedním z důležitých faktorů, který má velký vliv na další vývoj bankovnictví a kterému musí vedení bank věnovat mimořádnou pozornost je řízení rizik. Kromě úvěrového a tržního rizika věnují banky pozornost i provoznímu riziku. Výsledkem tlaku na lepší a obezřetnější řízení bankovního sektoru je schválení dohody o kapitálové přiměřenosti bank a dalších norem. Tlak na efektivnost Tlak na efektivnost je základním trendem. Management bank komplikuje růst konkurence podporovaný globalizací bankovního obchodu. Banky se musí přizpůsobit tlaku těchto nových subjektů a současně čelit konkurencí ostatních bank, kterou navíc umocňuje akvizice a vznik holdingových bankovních společností. Proto hrají klíčovou roli úspory nákladů, zjednodušení a zefektivnění bankovních procesů, controlling a řízení obchodní sítě.
DOPORUČENÉ ZDROJE KE STUDIU: DRDLA, M., RAIS, K.: Evropská unie, evropská integrace a bankovnictví. Praha: Computer Press, 1999. DVOŘÁK, P.: Bankovnictví. Praha: Skriptum VŠE, 1997. DVOŘÁK, P.: Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha: Linde , 2001. FORIŠKOVÁ, D., KLIMIKOVÁ, M.: Restrukturalizace českého a slovenského bankovního systému a sekundární trh úvěrových pohledávek. Ostrava: Ekonomická revue, roč.VIII, č.3, 2005. JÍLEK, J.: Peníze a měnová politika. Praha: Grada Publishing, 2005. JUŘÍK, P.: Trendy v bankovním sektoru. Bankovnictví č. 9/2004. MERVART, J.: České banky v kontextu světového vývoje. Praha: Lidové noviny, 1998. MISHKIN, F.S.: Ekonomie peněz, bankovnictví a finančních trhů. Praha: Ekonomia, 1991. POLIDAR, V.: Management bank a bankovních obchodů. Praha: Ekopress, 2004. POLOUČEK, S.: České bankovnictví na přelomu tisíciletí. Ostrava: Edith, 2000. POLOUČEK, S.: Bankovnictví. Karviná: Slezská univerzita Opava, Obchodně podnikatelská fakulta, 2004. 11
REVENDA, Z., MANDEL, M., KODERA, J., MUSÍLEK, P., DVOŘÁK, P., BRADA,J.: Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha: Management Press, 2005. REVENDA, Z.: Centrální bankovnictví. Praha: Management Press, 2001. ROSE, P.S.: Peněžní a kapitálové trhy. Praha: Victoria Publishing, 1994. ROSE, P.S.,-KOLARI, J.W.-FRASER, D.R.: Financial Institutions. Boston: Irwin, 1993. TOMÁŠEK, M.: Bankovnictví jednotného vnitřního trhu EU. Praha: Linde, 1997. ZAHRADNÍK, P.: Volné bankovnictví a slučitelnost s realitou. Finance a úvěr, 1992, č.8, str. 369-376.
KONTROLNÍ OTÁZKY: 1. Charakterizujte jednostupňový a dvoustupňový bankovní systém. 2. Popište univerzální a specializovaný bankovní systém. 3. Kolik bank funguje v současné době na českém trhu. 4. Které trendy lze v současné době zaznamenat v bankovním sektoru.
12
2 CENTRÁLNÍ BANKA CÍL KAPITOLY: - postavení a funkce centrální banky, - cíle centrální banky. OSNOVA KAPITOLY:
2.1
2.1
Postavení a funkce centrální banky
2.2
Hlavní cíle centrální banky
POSTAVENÍ A FUNKCE CENTRÁLNÍ BANKY
Významným mezníkem na cestě vývoje bankovnictví je vznik centrálního bankovnictví. V tržních ekonomikách jsou centrální banky institucemi, které mají nezastupitelné místo v oblasti regulace množství peněz v oběhu a bankovního systému dané ekonomiky. Základními funkcemi centrální banky v tržní ekonomice jsou: -
emisní funkce,
-
funkce vrcholného subjektu měnové politiky,
-
regulace bankovního systému.
Kromě těchto funkcí, centrální banky vedou účty státu, spravují státní dluh, spravují devizové rezervy a přijímají od obchodních bank vklady, poskytují jim úvěry, vedou obchodním bankám účty.
2.1.1 Vznik centrálních bank Centrální banky vznikly až v 17. století, ale jejich rozvoj začíná až ve 20. století. Jaké byly důvody vzniku. Mezi hlavní důvody můžeme zařadit, panovník chtěl mít vlastní banku, která by mu kdykoliv emitovala vlastní peníze a panovník chtěl mít vlastní instituci, ve které by sledoval pohyb finančních prostředků. Tyto důvody se v čase měnily a jedním z dalších důvodů, který přispěl ke vzniku centrálních bank, bylo podchytit emisi bankovek pod jedinou institucí. V některých zemích vznikly centrální banky až na základě poptávky bank po mezibankovním zúčtování. V roce 1920 – 1944 vypracoval guvernér Bank of England Montagu Collet Norman zásady fungování centrálních bank. Centrální banky mohou vzniknout několika způsoby, buď se stávající soukromá komerční banka přemění na centrální banku nebo dostane vybraná obchodní banka povolení k emisi bankovek a jako poslední možnost vzniku je založení zcela nové instituce.
13
Na českém území vznikla první centrální banka – Privilegovaná Rakouská národní banka, která vznikla v roce 1816. Po vzniku samostatné ČR vykonávalo některé funkce centrální banky ministerstvo financí a v roce 1926 zahájila svou činnost Národní banka Československá. Od roku 1950, kdy na našem území funguje centrálně plánovaná ekonomika začíná funkci Národní banky Československé plnit Státní banka československá, která funguje až do roku 1993. Od tohoto roku plní v ČR funkci centrální banky – Česká národní banka (ČNB). Cíl měnové politiky a úkol ČNB je právně kodifikován v ustanoveních článku 98 Ústavy ČR a zákona č. 6/1993 Sb. o ČNB a jejich novel, které ji ukládají zabezpečovat stabilitu měny. Prioritním cílem ČNB se v posledním období stává především zabezpečení cenové stability. Úkol zajistit stabilitu cen v ekonomice, tj. přispět k tvorbě stabilního prostředí pro rozvoj podnikatelských aktivit, je na jedné straně výrazem narůstající odpovědnosti centrálních bank za udržitelný ekonomický vývoj. Předpokladem realizace měnové politiky vedoucí k cenové stabilitě je na druhé straně nezávislost centrální banky. Nejstarší centrální bankou je Sveriges Riksbank, která byla založena v roce 1668. 2.2
HLAVNÍ CÍLE CENTRÁLNÍ BANKY (ČNB)
Centrální banky mají téměř ve všech vyspělých zemích stejnou činnost, plní makroekonomické a mikroekonomické funkce. Do makroekonomických funkcí můžeme zařadit provádění měnové politiky, emisi bankovek a mincí a devizové operace. Pod mikroekonomické funkce patří hlavně regulace a dohled nad bankovním systémem, dále funkce banky bank, banky státu a rovněž centrální banka vystupuje jako reprezentant státu v měnové oblasti. U makroekonomické funkce patří k hlavním cílům stabilní měnový vývoj a při mikroekonomické funkci je to hlavně spolehlivost a důvěryhodnost celého bankovního systému. I centrální banka v České republice plní dle zákona č.6/1993 Sb. O ČNB a Ústavy ČR funkce tak, jako i jiné centrální banky ve světě. Mezi její hlavní cíle patří: a) vydává bankovky a mince, b) dbá o stabilní měnový vývoj c) řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank, pečuje o jejich plynulost a hospodárnost a podílí se na zajištění bezpečnosti bankovního systému, d) vykonává bankovní dohled nad činností bank, e) provádí další činnosti.
14
Emise bankovek a mincí Tuto funkci plnily i nejstarší vzniklé banky a proto převládá i v současné době. Žádná jiná instituce ve státě nemůže emitovat bankovky a mince a určovat jejich hodnotu. V současné době na jedné straně roste množství hotovostních peněz v oběhu, ale na druhé straně klesá podíl hotovostních peněz na celkovém peněžním obratu. Dá se říci, že tato funkce centrálních bank ustupuje. Měnová politika Funkce měnové politiky je jednou z hlavních funkcí centrálních bank v tržní ekonomice. Banka tím, že reguluje množství peněz v ekonomice, úrokové sazby, měnovou bázi, měnový kurs tak podporuje stabilitu cenové hladiny. Měnová politika je prováděna nástroji mezi které zařazujeme operace na volném trhu, diskontní nástroje, kursové intervence, povinné minimální rezervy (PMR -existence tohoto nástroje je diskutabilní, neboť v řadě zemí již se PMR netvoří a v ČR jsou již řadu let na úrovni 2 %) a ostatní nástroje. Bližší specifikace nástrojů je provedena v (Revenda, 2001, Revenda, Mandel, 2005). Při této funkci je důležité si uvědomit, zda centrální banka je samostatným subjektem v rozhodování měnové politiky, či nikoliv. Regulace a dohled nad bankovním systémem Bankovní systém patří k regulovaným odvětvím a centrální banka stanovuje obchodním bankám pravidla činnosti, reguluje vstup do odvětví bankovnictví a provádí kontrolu dodržování stanovených pravidel. ČNB musí dvakrát ročně podávat Poslanecké sněmovně k projednání zprávu o měnovém vývoji a po skončení kalendářního roku předkládat i zprávu o svém hospodaření. ČNB je rovněž povinna jednou za tři měsíce informovat veřejnost o měnovém vývoji. Nejvyšším řídícím orgánem ČNB je sedmičlenná bankovní rada, jejíž členy jmenuje na šestileté funkční období prezident republiky. Členy bankovní rady jsou guvernér, dva víceguvernéři a další čtyři vedoucí zaměstnanci ČNB. Bankovní rada určuje měnovou politiku a nástroje pro její uskutečňování, rozhoduje o zásadních měnově-politických opatřeních ČNB a jiných záležitostech zásadní povahy.
15
VÝKON DALŠÍCH ČINNOSTÍ ČNB vede účty státního rozpočtu, státních fondů a provádí některé operace pro vládu a centrální orgány a devizovou činnost. DOPORUČENÉ ZDROJE KE STUDIU: REVENDA, Z. a kol: Peněžní ekonomie a bankovnictví, Praha: Management Press, 1996, ISBN 80-85943-06-9. REVENDA, Z., MANDEL, M., KODERA, J., MUSÍLEK,P., BRADA,J.: Peněžní ekonomie a bankovnictví. 3. vydání Praha: Management Press, 2000. SEKERKA, B: Banky a bankovní produkty, Praha: Profess Consulting, 1997. ISBN 8085235-51-X KONTROLNÍ OTÁZKY: 1. Jaké jsou základní funkce centrální banky v tržní ekonomice? 2. Určete nástroje, které používá ČNB k řízení měny? 3. Jaká je aktuální diskontní, lombardní a repo sazba v ČR?
16
3
KOMERČNÍ BANKY
CÍL KAPITOLY: - definice komerční banky, - základní funkce komerční banky, - vznik a zánik obchodní banky, jednotná bankovní licence, - organizační struktura obchodní banky a její funkce, - zásady bankovní činnosti. OSNOVA KAPITOLY: 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.1
Charakteristika banky Vznik a zánik bankovní licence (Kriteria autorizace) Jednotná bankovní licence (JBL) - Bankovnictví jednotného trhu Organizační struktura banky a provozní požadavky Zásady bankovní činnosti Základní funkce bank CHARAKTERISTIKA BANKY
Bankami jsou právnické osoby se sídlem na území České republiky, založené jako akciové společnosti (ustanovení obchodního zákoníku o akciové společnosti se pro ně nepoužijí, pokud zákon o bankách nestanoví jinak), které přijímají vklady od veřejnosti, poskytují úvěry a které k výkonu svých činností mají povolení působit jako banka, tzn. je jim udělena bankovní licence. Tato kapitola je věnována obchodním nebo-li komerčním bankám. Obchodní banky se řídí zákonem č. 21/1992 Sb. Zákon o bankách a následujícími změnami č. 215/1998 Sb., č. 319/2001 Sb. a č.126/2002 Sb. kterými se mění zákon č. 21/1992 Sb. o bankách. Centrální banka se řídí dle zákona č. 6/1993 Sb. a změnami, č. 60/1993 Sb., č. 15/1998 Sb. a č. 442/2000Sb. Dle zákona o bankách mohou banky kromě přijímání vkladů a poskytování úvěrů vykonávat další činnosti. Podle § 1 odstavce 4 nesmí banky vykonávat jiné podnikatelské činnosti než ty, které mají povoleny v licenci. Bez povolení působit jako banka nesmí nikdo přijímat vklady od veřejnosti, vydávat elektronické peněžní prostředky6, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Žádost o povolení působit jako banka je předkládána ČNB písemně, náležitosti žádosti jsou ustanoveny ve vyhlášce ČNB č. 166/2002 Sb. S žádostí o povolení se předkládá návrh stanov. 6
Dle zákona č. 126/2002 § 2 odst. 2 se elektronickým peněžním prostředkem rozumí platební prostředek, který uchovává peněžní hodnotu v elektronické podobě a který je přijímán jako platební prostředek i jinými osobami než jeho vydavatelem.
17
3.2
VZNIK A ZÁNIK BANKOVNÍ LICENCE (KRITERIA AUTORIZACE)
Pro zahájení činnosti, musí banka od centrální banky obdržet bankovní licenci. V licenci je uveden seznam činností a vymezení rozsahu povolených činností, přičemž může obsahovat i stanovení podmínek, které musí banka nebo pobočka zahraniční banky splnit před zahájením své činnosti nebo je dodržovat při výkonu povolené činnosti. Při udělování bankovní licence ČNB posuzuje následující kritéria autorizace: ¾ Minimální výše základního kapitálu banky musí činit minimálně 500 000 000 Kč a musí být tvořen peněžitými vklady. ¾ Průhledný a nezávadný původ základního kapitálu banky, jeho dostatečnost a vyhovující skladba. ¾ Splacení základního kapitálu v plné výši. ¾ Odborná způsobilost a občanská bezúhonnost osob s kvalifikovanou účastí7 na bance k výkonu práv akcionáře při podnikání banky. ¾ Důvěryhodnost, zkušenost a odborná způsobilost osob, které jsou navrhovány do vedení banky. ¾ Technické a organizační předpoklady pro výkon navrhovaných činností banky, funkční řídící a kontrolní systém banky, včetně systému řízení rizik. ¾ Reálnost ekonomických kalkulací o budoucí likviditě a rentabilitě dle obchodního plánu. ¾ Seznam
všech
činností,
které
chce
banka
nabízet,
včetně
časového
harmonogramu jejich zavádění a strategií jejich rozvoje. ¾ Průhlednost skupiny s úzkým propojením8. ¾ Sídlo budoucí banky musí být na území České republiky. Licence se uděluje na dobu neurčitou a není převoditelná na jinou osobu. Licence nemůže být udělena, pokud by to bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou. Bankovní licence může podle zákona zaniknout z následujících důvodů: bance byla odejmuta bankovní licence, došlo ke zrušení banky s likvidací, valná hromada 7
Kvalifikovanou účastí se podle zákona 215/1998 Sb. myslí přímý nebo nepřímý podíl nebo jejich součet, který představuje alespoň 10% na základním kapitálu právnické osoby nebo možnost hlasovacích právech v právnické osobě. 8 Podle zákona č. 126/2002 Sb. § 4 odstavce 4 se úzkým propojením chápe vztah mezi dvěma nebo více osobami, při kterém má jedna z osob na druhé osobě přímý nebo nepřímý podíl nejméně 20% základního kapitálu nebo hlasovacích práv. Dále se úzkým propojením může chápat vztah mezi dvěma nebo více osobami, při kterém jedna z osob druhou osobu ovládá a nebo vztah dvou nebo více osob, které jsou ovládány stejnou osobou. 18
rozhodla, že dosavadní banka nebude nadále vykonávat činnost, ke které je třeba licenci, došlo k vymazání banky z obchodního rejstříku, pobočce zahraniční banky zaniká licence dnem, ke kterému zahraniční banka ukončí svou činnost a dále dnem, ke kterému zahraniční banka pozbyla ve státě svého sídla oprávnění působit jako banka. 3.3
JEDNOTNÁ BANKOVNÍ LICENCE (JBL) - BANKOVNICTVÍ
JEDNOTNÉHO TRHU Integrační proces, který probíhá v Evropě je stále častěji ovlivňován politikou a legislativou Evropské unie, která se dotýká všech odvětví. Oblast bankovnictví formují tří bankovní direktivy přijaty v EU, avšak vedle nich existuje celá řada dalších direktiv a opatření9, upravující bankovní sektor. Harmonizace právních předpisů týkajících se činnosti bank s právem Evropských společenství byla hlavním východiskem pro legislativní a regulatorní změny v roce 2004. Došlo celkem k pěti změnám zákonů dotýkajících se bankovního sektoru. Princip jednotné bankovní licence spočívá v tom, že podmínky pro udělení bankovní licence jsou harmonizovány ve všech zemích EU. První bankovní direktiva přijata v roce 1977 - č. 77/80/EEC se zabývá principy udělení licence pro úvěrové instituce a přijímáním pravidel pro vstup na vnitřní trh v rámci zemí EU. V direktivě jsou řešeny i podmínky sjednocování standardů dohledu nad činností úvěrových institucí. Podstatné znaky této směrnice představují přijaté podmínky pro provozování obchodní činnosti úvěrové instituce a postupy spolupráce mezi orgány dohledu v členských zemích. Velmi významná se ukázala otázka jednotné regulace bankovního sektoru. Uvedený dokument řešil některé podstatné otázky rozvoje bankovního sektoru: podmínky zahájení činnosti úvěrové společnosti, podmínky provozování úvěrových služeb, otázky regulace a podmínky bankovního podnikání jak v rámci Unie, tak i mimo ni10. V roce 1989 byla přijata druhá bankovní směrnice, která začala platit od 1.1.1993 a umožňuje institucím, které získaly licenci v domovském státě, podnikat a poskytovat služby v jiném členském státě EU na základě zásady vzájemného uznávání oprávnění vydávaných v členských státech EU. Vzájemné uznávání se však vztahuje na bankovní činnosti, uvedené ve směrnici. Dále tato zásada zajišťuje, že bankovní instituce, provozující činnost na základě licence vydané v domovské zemi, může provozovat určitý počet bankovních služeb na celém území EU buď na základě zřízení poboček 9
DRDLA, M., RAIS, K.: Evropská unie,evropská integrace a bankovnictví. Praha: Computer Press, kap. 5 DRDLA, M., RAIS, K.: Evropská unie, ropská integrace a bankovnictví. Praha: Computer Press, str. 69
10
19
bez dalšího řízení o získání licence v jiném členském státě nebo nabízením služeb přes hranice. Druhá bankovní směrnice přiznává princip pravidel dohledu nad bankami regulátorem domovské země a předpokládá spolupráci při dozoru nad likviditou poboček, odpovědnost za uplatňování měnové politiky přijímajícího státu a některé další principy. Třetí bankovní směrnice byla přijata Evropským parlamentem v roce 1995 pod číslem 95/26/ES. Tato směrnice novelizuje první a druhou směrnici. Direktiva zavádí do právní úpravy ES o bankovním dohledu zásadu obezřetného dohledu. Podle této zásady je nutné stanovit podmínky, jež musí být splněny dříve, než příslušné orgány vydají povolení k zahájení činnosti banky. Patřičné orgány by neměly povolit činnost, pokud by jim bylo bráněno v kontrolní činnosti pro tzv. úzké propojení. Dále direktiva zavádí zásadu vzájemného uznávání licencí vydávaných v členských státech EU. V důsledku zachování práv vkladatelů jsou detailně stanoveny jednotlivé povinnosti auditorů, včetně stanoveného vymezení skutečností, na které je třeba reagovat ve spolupráci s příslušnými orgány dané země. Bankovního sektoru se dotýkají i další direktivy (např. č. 89/299/EHS o vlastních fondech, č. 93/6/EHS o kapitálové přiměřenosti investičních firem a úvěrových institucí, č. 92/121/EEC o úvěrové angažovanosti atd.). Podle směrnice 2000/12/ES se zavádí princip jednotné bankovní licence, na jehož základě se vydává pouze jedna licence, která vedle možnosti provádět licencované činnosti na území státu, jehož orgán licenci vydal (tzv.domovský stát), dává právo držiteli licence vykonávat na území jiného členského státu Evropské unie tyto činnosti bez licence od příslušného orgánu tohoto státu (hostitelský stát). Principy JBL jsou již implementovány v českých podmínkách do zákona o bankách č. 126/2002 Sb. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES stanovuje pro úvěrovou instituci základní principy JBL: -
úvěrová instituce musí mít samostatný kapitál a počáteční kapitál nejméně 5 mil. EUR,
-
úvěrovou instituci musí řídit nejméně dvě osoby, které mají zkušenosti a jsou bezúhonné,
-
skutečné sídlo musí mít ve stejném členském státě, kde má své sídlo,
-
musí být sdělena totožnost jejich přímých a nepřímých akcionářů nebo společníků s kvalifikovanou účastí,
-
žádost o povolení nesmí být posuzována na základě hospodářských potřeb trhu,
-
při úzkém propojení úvěrové instituce s jinými osobami mohou vydávající orgány vydat povolení pouze tehdy, nebrání-li toto propojení účinnému výkonu dohledu,
-
žádost musí obsahovat obchodní plán. 20
Dohled nad pobočkou, resp. příhraniční aktivity takové osoby vychází ze zásady, že členské státy uznávají princip domovského orgánu dohledu nad činností této osoby a vzájemně uznávají jeho výsledky, tzn., že činnost osoby na území hostitelského státu podléhá orgánu dohledu domovského státu. Orgán dohledu hostitelského státu dohlíží pouze na dodržování vymezených právních předpisů hostitelského státu. Jednotnou licenci může podle zákona o bankách využít banka, osoba oprávněná vydávat elektronické peněžní prostředky a některé další finanční instituce, tzv. oprávněné finanční instituce11. Banka, oprávněná osoba vydávat elektronické peněžní prostředky a oprávněná finanční instituce může využít výhod jednotné licence, pokud současně: ¾ Má sídlo na území členského státu. ¾ Má licenci od příslušného orgánu domovského státu. ¾ Je dohlížena orgánem dohledu domovského státu. ¾ Splní oznamovací postup stanovený právem ES. ¾ Splní stanovené podmínky v případě oprávněné finanční instituce. Směrnice 2000/12/ES stanovuje přesně seznam činnosti, které osoby, pokud mají bankovní licenci od domovského orgánu dohledu mohou poskytovat na území jiného členského státu. Seznam vzájemně uznávaných činností je závazný v tom smyslu, že hostitelský stát musí umožnit zahraničním institucím splňujícím dané podmínky poskytovat činnosti uvedené v seznamu. Banky, oprávněné finanční instituce a osoby oprávněné vydávat peněžní prostředky mohou podnikat na území jiného členského státu EU buď na základě založení pobočky nebo bez založení pobočky. Bez založení pobočky je ale možné poskytovat službu na území hostitelského státu pouze tehdy, pokud nemá charakter trvalé hospodářské činnosti. BOX 1 uvádí praktický příklad založení pobočky v jiném členském státě EU.
11
Banka musí tuto instituci vlastnit alespoň z 90 %, musí disponovat nejméně 90 % hlasovacích práv a ručitelským závazkem mateřské banky nebo bank se souhlasem domovského orgánu dohledu za její závazky. Činnost, kterou hodlá provozovat na území hostitelského státu, musí provozovat i na území svého domovského státu.
21
BOX 1: POSTUP ZALOŽENÍ POBOČKY V JINÉM ČLENSKÉM STÁTĚ EU (1) Poskytovatel služeb informuje orgán dohledu, který mu udělil licenci, že chce poskytovat služby v jiném členském státě EU. Součástí informace je předložení obchodního plánu, zejména výčet činností, které chce banka nebo pobočka banky nabízet, popis organizační struktury a personálního zabezpečení řízení pobočky, apod. (2) Orgán dohledu domovského státu má povinnost se ke skutečnostem vyjádřit do tří měsíců.
(a) Pokud k tomu nemá námitky, vše postoupí orgánu dohledu hostitelského
státu (informace o bance, výše kapitálu banky, kapitálové přiměřenosti a podrobnosti o pojištění vkladů) a zároveň o tom informuje žádající banku. (b) Vznese-li námitky, oznámí odůvodnění odmítnutí postoupení informací regulatornímu orgánu hostitelského státu. (3) Orgán dohledu hostitelského státu nemá žádnou rozhodovací pravomoc, vezme pouze tuto skutečnost na vědomí a oznámí žadateli přehled právních předpisů, které se na něj vztahují (lhůta dva měsíce). Na pobočky zahraničních bank, které působí nebo budou působit na území ČR v režimu jednotné licence se vztahuje: Zákon o bankách a to v těchto případech: povinnost zavést účinný systém vyřizování stížností včetně jeho zveřejnění v českém jazyce, povinnost informovat zákonem stanovené orgány o záležitostech týkajících se klienta, povinnost provést opravné zúčtování, povinnost řídit likviditu, povinnost plnit ustanovení měnové politiky. Další právní předpisy, které upravují provozování bankovní činnosti na území ČR. Ostatní právní předpisy ČR, jejichž dodržování ČNB zahraniční bance nesděluje (zákoník práce, obchodní zákoník, občanský zákoník atd.). (4) Po oznámení regulatorního orgánu hostitelského státu, nebo po marném uplynutí lhůty dvou měsíců, může banka zřídit svou pobočku v hostitelském státě. REGULÁTORNÍ ORGÁN DOMOVSKÉHO STÁTU
1
2a
ŽÁDAJÍCÍ BANKA
2b
2a
REGULÁTORNÍ ORGÁN HOSTITELSKÉHO STÁTU
3
4
POBOČKA ŽÁDAJÍCÍ BANKY
22
Podle zákona o bankách mají pobočky zahraničních bank v režimu jednotné licence možnost připojistit pohledávky z vkladů, účastnit se systému mezibankovní výměny informací týkající se bonity klienta a důvěryhodnosti klientů a účastnit se platebního systému provozovaného ČNB. Dále může ČNB požadovat od poboček zahraničních bank v režimu jednotné licence informace v oblasti likvidity a pravidelná hlášení o jejich podnikatelských činnostech na území ČR ve formě statistických výkazů. Pokud žádá o bankovní licenci zahraniční banka ze země mimo Evropskou unii, musí získat licenci podobně jako u nově zakládané banky. O udělení licence rozhoduje na základě žádosti zahraniční banky ČNB, která si vyžádá stanovisko Ministerstva financí. S žádosti o licenci musí být předloženo vyjádření orgánu bankovního dohledu země sídla zahraniční banky k záměru založit pobočku v ČR a rovněž prohlášení, že nad pobočkou bude vykonáván bankovní dohled. Pro udělení bankovní licence musí být splněny podmínky podobné jako při zakládání banky: o kapitálové vybavení – pobočka musí mít dostatečný objem finančních prostředků, které ji poskytla mateřská zahraniční banka, o význam mateřské banky – centrální banka zkoumá důvěryhodnost zahraniční banky a její dostatečnou finanční sílu. ZÁNIK BANKOVNÍ LICENCE V REŽIMU JBL Bankovní licence je nezbytnou podmínkou pro existenci banky a její zánik znamená pro banku ukončení činnosti. Bankovní licence může zaniknout: odejmutím bankovní licence, zrušením banky s likvidací, rozhodnutím valné hromady, že dosavadní banka nebude vykonávat své činnosti, výmazem banky z obchodního rejstříku, pokud zaniká bez likvidace. 3.4
ORGANIZAČNÍ STRUKTURA BANKY A PROVOZNÍ POŽADAVKY
Banky a pobočky zahraničních bank se zapisují do obchodního rejstříku. Výpis z obchodního rejstříku je uložen u ČNB. Banka má jako každá akciová společnost statutární orgán a dozorčí radu. Člen statutárního orgánu banky nemůže být současně statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu nebo členem dozorčí rady jiné právnické osoby, která je podnikatelem. Toto ustanovení platí i pro zaměstnance banky. Ve svých stanovách musí banky upravit : ¾ Odpovědnosti a pravomoci vedoucích zaměstnanců banky. ¾ Organizační strukturu banky. 23
¾ Odpovědnosti a pravomoci všech dalších zaměstnanců ústředí a poboček, případně jiných organizačních jednotek banky oprávněných k provádění bankovních obchodů. ¾ Organizační zajištění vnitřního kontrolního systému. Banky jsou povinny ve svých provozních prostorách písemnou formou informovat klienty o podmínkách pro přijímání vkladů, poskytování úvěrů a dalších bankovních obchodů a služeb. Dále musí banky uvést, zda vklady v bance jsou pojištěny, včetně limitů pro výplatu jedné oprávněné osobě. Banka a pobočka zahraniční banky je povinna písemně informovat v úředním jazyce, popřípadě jazycích států, na jehož území působí, o způsobu výplaty náhrad z Fondu pojištění vkladů nebo z jiného obdobného systému pojištění, na kterém je účastna. Banka je dále povinna ve stanovených lhůtách uveřejňovat údaje o složení akcionářů, o své činnosti a svých finančních ukazatelích. Při své činnosti musí banky postupovat obezřetně, zejména provádět obchody způsobem, který nepoškozuje zájmy jejích vkladatelů z hlediska návratnosti jejich vkladů a neohrožuje stabilitu a bezpečnost banky. Banky musí trvale udržovat svou platební schopnost v české měně i měnách cizích. Za tím účelem jsou povinny dodržovat stanovená pravidla likvidity a bezpečného provozu. Banky nesmí, bez souhlasu ČNB, nakupovat akcie nebo nabývat podílové účasti, které ve svém souhrnu činí více než 15 % základního kapitálu právnické osoby a to na individuálním i konsolidovaném základě, která není bankou podle tohoto zákona a v souhrnu vůči všem právnickým osobám 60 % kapitálu banky. Zákaz neplatí, pokud banka drží kvalifikovanou účast v právnické osobě u které vznikla bankovní pohledávka nebo drží účast po dobu záchranné operace nebo finanční rekonstrukce této právnické osoby nejdéle 3 roky od jejího nabytí a nebo neplatí u kvalifikované účasti banky na osobě z titulu účasti na vydávání cenných papírů a poskytování souvisejících služeb, pokud banka drží kvalifikovanou účast nejdéle 12 měsíců od jejího nabytí. Banka je povinna ohlásit bez zbytečného odkladu ČNB nabytí kvalifikované účasti na právnické osobě. 3.5
ZÁSADY BANKOVNÍ ČINNOSTI
Banky, podobně jako jiné podnikatelské subjekty se zajímají o možnost získání finančních zdrojů, zejména pak o jaký typ zdrojů se jedná a jak jsou tyto zdroje využívány. Tím, že banky obchodují v převážné míře s cizími zdroji (hovoří se až o 80 % - 90 % cizích zdrojů), musí být při svých obchodech daleko obezřetnější, tzn. musí umět
investovat a
diverzifikovat svá rizika. 24
Ústředním problémem řízení banky (bankovního managementu) je sledovat krátkodobé a dlouhodobé cíle bankovního podnikání s konečným cílem maximalizace výnosů (zajištění bohatství pro vlastníky banky). Přitom maximalizace výnosů bývá často ovlivněna jednotlivými rozhodnutími managementu banky a také vnějšími faktory jako např. postavením banky v dané ekonomice, celkovou ekonomickou situací v dané zemi a ve světě. Cíl maximalizovat bohatství akcionářů má různou podobu. Maximalizace zisku, která se promítá do maximalizace dividend, bývá v současné době často u nadnárodních bank nahrazována cílem maximalizace ceny akcie. Běžně používaným modelem je model současné hodnoty budoucích cash-flow, podle kterého je cena akcie rovna současné hodnotě budoucích dividendových výplat. Výnosnost, kterou akcionáři požadují, je ovlivněna zejména rizikem které podstupují, když investují své zdroje do akcií banky. V tomto modelu je tedy cena akcie ovlivněna očekávanými dividendovými platbami a podstupovaným rizikem investice. Zdroje, se kterými banka pracuje se neustále mění a jsou využívány v souladu s cíli stanovenými managementem a vlastníky, přičemž by měly bance přinášet maximální budoucí výnosy. 3.6
ZÁKLADNÍ FUNKCE BANK
Úloha bank v tržní ekonomice je různorodá a v různých směrech nezastupitelná. V podmínkách centrálně plánované ekonomiky došlo k narušení standardních funkcí bank. Jejich hlavní funkcí bylo rozdělování finančních zdrojů s hlavním cílem profinancování direktivě stanovených úkolů plánů. V moderních tržních ekonomikách plní banky celou paletu různých funkcí. Za standardní funkce banky jsou považovány tyto tři: 1. finanční zprostředkování, 2. emise bezhotovostních peněz, 3. provádění bezhotovostního platebního styku.
FINANČNÍ ZPROSTŘEDKOVÁNÍ Finanční zprostředkování provádějí banky na ziskovém principu, tzn. získaný kapitál se snaží umístit do těch oblastí, oborů a podniků, kde bude jeho zhodnocení nejvyšší a také nejefektivnější. Při finančním zprostředkování provádějí banky transformaci kapitálu z různých hledisek. Podstata transformace spočívá v tom, že banky získané finanční prostředky od věřitelů půjčují svým dlužníkům v jiných formách. Mezi nejdůležitější formy transformace patří:
25
o teritoriální transformace – banky získávají zdroje v jedné zemi a umisťují je v zemi druhé. Banky investují zdroje do zemí, které nabízejí nejvyšší zhodnocení při akceptovatelné výši rizika. Příklad: banka získá termínovaný vklad na 1 rok v České republice, její pobočka poskytne úvěr v USA. o transformace časová – banky získávají zdroje s odlišnou splatností, než jaká je splatnost aktiv. Příklad: banka získá krátkodobý zdroj (termínovaný vklad na 1 rok) a z něj poskytne střednědobý úvěr. o měnová transformace – banky získávají zdroje v jiné měně, než v jaké mají aktiva. Příklad: z depozit nenominovaných v CZK banka poskytne úvěr nenominovaný v EUR. o kvantitativní transformace – banky získávají zdroje v jiném objemu, než v jakém je následně transformují do podoby úvěru. Příklad: banka získá 100 klientů, kteří u ní uloží 150 mil. Kč a následně poskytne 1 úvěr velké firmě ve výši 120 mil. Kč. o transformace
z hlediska
obchodovatelnosti
–
banky
proti
sekundárně
neobchodovatelným aktivům, emitují sekundárně obchodovatelná aktiva. Příklad: refinancování sekundárně neobchodovatelných úvěrů emisí obligací. EMISE BEZHOTOVOSTNÍCH PENĚZ Bezhotovostní peníze jsou peníze v podobě zápisů na bankovních účtech, přičemž emitentem bezhotovostních peněz jsou komerční banky. Emisi hotovostních peněz může provádět pouze centrální banka. PROVÁDĚNÍ BEZHOTOVOSTNÍHO PLATEBNÍHO STYKU Platební styk souvisí s emisí bezhotovostních peněz a provádějí ho obchodní banky pomocí účtů, které vedou pro své klienty. Banky mohou provádět vzájemné platby pouhým účetním převodem bez potřeby převodu hotovosti. Jednou ze základních podmínek zdravého vývoje ekonomiky je bezpečný a kvalitní platební styk.
DOPORUČENÉ ZDROJE KE STUDIU: DRDLA, M., RAIS, K.: Evropská unie, evropská integrace a bankovnictví. Praha: Computer Press, 1996. ISBN 80-7226-211-4 DVOŘÁK, P.: Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přepracované vydání. Praha: Linde, 2005. ISBN 80-7201-515-X. JÍLEK, J.: Finanční rizika. 6. vydání. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-7169-579-3. 26
JÍLEK, J.: Peníze a měnová politika. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0769-1. POLIDAR, V.: Management bank a bankovních obchodů. 2.aktualizované vydání. Praha: Ekopress, 1999. ISBN 80-86119-11-4. POLOUČEK, S. a kol.: Bankovnictví. Praha: C.H. Beck, 2006. ISBN 80-7179-462-7 REVENDA, Z. a kol.: Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha: Management Press, 1996. ISBN 80-85943-06-9. SINKEY, J.F.: Commercial Bank Financial Management. London tec.: Prentice Hall, 1998, ISBN 0-13-521048-8 www. cnb.cz www.ecb.int/pub/pdf/financialsectorseuaccession.pdf
KONTROLNÍ OTÁZKY: 1. Podle jakého zákona provozují svou činnost komerční banky? 2. Uveďte výši základního kapitálu nutnou k založení banky. 3. Vysvětlete princip jednotné bankovní licence? 4. Vysvětlete podstatu základních funkcí komerčních bank? 5. Vyjmenujte nejdůležitější formy transformace kapitálu?
27
4 SYSTEMATIZACE BANKOVNÍCH PRODUKTŮ CÍL KAPITOLY: - systematizace bankovních produktů, - služby poskytované bankami na území České republiky.
OSNOVA KAPITOLY: 4.1
Systematizace bankovních produktů
4.2
Úrokové sazby
4.1 SYSTEMATIZACE BANKOVNÍCH PRODUKTŮ Vzhledem k tomu, že banky poskytují celou paletu bankovních produktů je velmi problematické provést jejich systematizaci. Základní přístup k jejich členění je podle odrazu bankovních produktů v bilanci banky na aktivní, pasivní a bilančně neutrální. Aktivní bankovní obchody – tyto obchody se odrážejí v aktivech bilance banky. Banka při nich vystupuje v postavení věřitele, vznikají ji různé pohledávky, nebo určitá vlastnická práva. Pasivní bankovní obchody – nacházejí se na pravé straně bilance banky. Jedná se o obchody, kdy banka získává na úvěrové bázi cizí kapitál. Banka při těchto obchodech vystupuje v pozici dlužníka, vznikají jí různé závazky. Neutrální bankovní obchody – jsou takové obchody, ve kterých banka nevystupuje ani v pozici dlužníka ani v pozici věřitele, tyto obchody se neobjevují v bilanci banky. Některé z obchodů, které pro banku představují potenciální budoucí závazek nebo pohledávku (např. poskytnutí záruky, vystavení akreditivu ), musí banky vykazovat v podrozvaze. Druhým přístupem k systematizaci bankovních produktů je členění dle přístupu ke klientům. Na základě tohoto přístupu dělíme bankovní produkty na: 28
Finančně úvěrové produkty – u těchto nabízených produktů má klient možnost získat finanční prostředky na úvěrové bázi ať již v podobě různých druhů úvěrů nebo v podobě bankovních záruk. Depozitní produkty – banky těmito produkty nabízejí klientovi možnost uložení volných finančních zdrojů. Platební produkty – klienti využívají tyto produkty k realizaci platebního styku. Produkty investičního bankovnictví – znamenají pro klienta možnost finančního investování nebo zajištění prostřednictvím nástrojů peněžního a kapitálového trhu. Pokladní a směnárenské produkty – banky nabízenými produkty klientovi umožňují různé transakce s hotovými penězi a následně směnu hotových peněz z jedné měny do druhé. Třetím přístupem k rozdělení bankovních produktů je členění z hlediska klientské segmentace a to do dvou skupin: •
Retailové produkty – produkty jsou nabízený obyvatelstvu nebo fyzickým osobám – podnikatelům, hodnotově jsou v relativně menších částkách.
•
Whosalové produkty – produkty zejména využívané právnickými osobami. Nabízejí se v individuální podobě a jsou ve větších finančních částkách.
SLUŽBY POSKYTOVANÉ BANKAMI V posledních letech banky mění svou obchodní strategií a začínají se více obracet na malou a střední klientelu, která si bankovní instituci vybírá podle dostupnosti, jednoduchosti bankovních transakcí, snadné proveditelnosti transakce a bezpečnosti. Udržet se na současném bankovním trhu mohou pouze banky, které dokáží snížit celkové náklady a mohou přesměrovat klienty na jiné formy komunikace s bankou, nebo-li elektronické bankovnictví. Významnou oblasti skupin bankovních produktů a služeb jsou v současné době: služby podnikové sféře, služby pro veřejný sektor, služby pro obyvatelstvo a nabízení produktů dceřiných společností (stavební spoření, penzijní připojištění, produkty pojišťovny). Některé banky v rámci maximálního se přiblížení klientům začaly otevírat tzv. „finanční kiosky v obchodních centrech. V ČR jsou tyto kiosky otevřeny např. v hypermarketu TESCO. Některé banky, např. Komerční banka začíná od roku 2008 otevírat bankovní kiosky na parkovišti u obchodních center. Kiosky fungují jako normální pobočky, mají svou otevírací dobu, zaměstnance a dají se tam koupit všechny běžné bankovní produkty, včetně využití 29
bankomatu. Jejich výhodou je, že se dají velmi rychle postavit a hlavně do míst, kde nelze postavit kamennou banku. Jejich provoz je levnější. Další cestou poskytování bankovních služeb je navázání spolupráce s obchodním partnerem, který sám klientovi nabídne některou službu (např. úvěrový rámec na zboží). Novým trendem bude snaha přizpůsobit se klientovým potřebám a pomoct mu s řešením jeho konkrétních problémů doporučením dílčí nabízené finanční služby. 4.2 ÚROKOVÉ SAZBY Úrok je částka, kterou musí dlužník zaplatit za zapůjčení peněz. Představuje určitou kompenzaci pro věřitele, který se dočasně vzdal možnosti peníze využívat a podstoupil riziko, které je se zapůjčením spojeno. Úrok je určen nabídkou a poptávkou. Úroková míra vyjadřuje cenu zapůjčených peněz a je vyjádřena v procentech na roční bázi (p.a.- per anum). Úroková míra v jednotlivých transakcích je úroková sazba. Na úrokovou sazbu nemá vliv pouze nabídka a poptávka, ale celá řada jiných faktorů- inflace, riziko klienta, dobou splatnosti daného finančního instrumentu, úsporami, změnami ve výši důchodů, očekávaným výnosem daných investic, produktivitou a efektivností ekonomiky, zdaněním a dalšími. U úrokových sazeb je nutné rozlišovat reálnou a nominální úrokovou sazbu. Nominální úroková sazba je uváděna sazba v místě a čase a nezohledňuje vliv daní, inflace a další faktory, reálná úroková sazba vyjadřuje míru zhodnocení a je očištěna o vliv inflace. Reálná úroková sazba odráží současné i budoucí určité preference jednotlivců ve spotřebě. Vyšší reálné úrokové sazby se budou vyskytovat v ekonomice s vysoce rentabilními příležitostmi. Rozhodující úrokové sazby bývají uveřejňovány jednak v tisku, také na webových stránkách centrálních bank, v Burzovních novinách. TYPY ÚROKOVÝCH SAZEB V bankách se můžeme setkat s následujícími úrokovými sazbami: -
základní sazba, která je minimální sazba za kterou banka půjčuje peníze, pro důvěryhodné klienty se používají sazby „ prima rate“,
-
diskontní sazba – to je sazba za kterou ČNB půjčuje obchodním bankám peníze,
-
sazby na vnitřním mezibankovním trhu
PRIBOR (Praque Interbank Offerred Rate)-
obchodní banky úročí úvěry poskytnuté klientům úrokovými mírami, které převyšují míry na mezibankovním trhu, ale naopak vklady klientů úročí úrokovými mírami, které nepřevyšují úrokové míry na mezibankovních trzích (tj. PRIBID) -
sazby na mezibankovních zahraničních trzích – LIBOR a LIBID (Interbank Offerred Rate v Londýně) a EURIBOR,
-
sazby přes noc (over nait), které jsou ovlivňovány pomocí otevřených tržních operací, 30
-
sazby pokladničních poukázek- ty se určují v závislosti na nabídce a poptávce, za které banka prodává pokladniční poukázky.
Rozdíl mezi průměrnou úrokovou mírou z úvěrů a průměrnou úrokovou mírou z vkladů představuje úrokové rozpětí (credit spread), které bance přináší úrokový výnos. Ve všech zemích světa úrokovou míru na mezibankovních trzích reguluje centrální banka dané země a od této úrokové míry odvozují obchodní banky úroky z úvěrů a úroky z vkladů. Podle toho, jak je úrok připočítáván ke kapitálu rozlišujeme: -
úročení předlhůtní - při tomto úročení se úrok připočítává ke kapitálu začátkem úrokovacího období,
-
polhůtní (dekursivní) – úrok se připočítává ke kapitálu ke konci úrokovacího období.
Dále rozlišujeme jednoduché a složité úročení. Při jednoduchém úročení se úrok vypočítává na základě počátečního kapitálu a při složitém se úrok vypočítává z výchozího kapitálu ke kterému se přičtou úroky předcházejících období.
DOPORUČENÉ ZDROJE KE STUDIU: DVOŘÁK, P.: Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přepracované vyd. Praha: Linde, 2005. ISBN 80-7201-515-X. JÍLEK, J.: Peníze a měnová politika. Praha: Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0769-1 KOTLER, P., ARMSTRONG, G.: Marketing, An Introduction. Prentice – Hall, International Editions, 1990. POLIDAR, V.: Management bank a bankovních obchodů. Praha: Ekopress, 1999. ISBN 8086119-11-4. SEKERKA, B.: Banky a bankovní produkty. Praha: Profess Consulting, 1997. ISBN 8086119-11-4. TORRESS, M. A kol.: Marketing bankovních služeb. Bankovní institut, Praha,1995. KONTROLNÍ OTÁZKY : 1. Jak můžeme rozlišit bankovní produkty. 2. Vyjmenujte typy úrokových sazeb. 3. Jaký je rozdíl mezi reálnou a nominální úrokovou sazbou
31
5. PASIVNÍ BANKOVNÍ PRODUKTY BANKY CÍL KAPITOLY: – pasivní bankovní obchody, – měnové agregáty a proces multiplikace peněz, – pojištění depozit, povinné minimální rezervy, – depozitní produkty, výhody a nevýhody, – faktory ovlivňující ocenění depozit.
OSNOVA KAPITOLY : 5.1 Pasivní bankovní obchody 5.2 Druhy depozitních bankovních produktů 5.3 Depozitní politika bank 5.1 PASIVNÍ BANKOVNÍ OBCHODY Jde o obchody, při kterých banka na úvěrové bázi získává cizí kapitál a vznikají jí různé závazky. Jsou jednou ze základních podmínek aktivních bankovních obchodů. Příjem peněžních prostředků na bankovní účty nazýváme vklady, nebo-li depozita. Termín depozitum pochází z latinského jazyka a znamená úschova. Depozitum zakládá závazkový právní vztah, ze kterého vzniká po určité době věřiteli právo na plnění (návratnost vkladů) a výnosový úrok. Úroky, které banky vyplácejí svým klientům podléhají zdanění. Pokud banka klientům odečte z úroků daň z příjmů, tak klient dostane tzv. čistý úrok. Banky jsou organizátory a realizátory depozitních obchodů. Banky a jejich klienty tedy můžeme považovat za tvůrce depozit. Depozita jsou nepřímým cenným papírem. Banky jako finanční zprostředkovatelé propojují klientelu, šetří čas a náklady, shromažďují kapitál a umožňuje drobným investorům zhodnocení finančních prostředků, diverzifikují riziko a nabízejí celou řadu služeb pro zhodnocení volných finančních prostředků. Vývoj objemu depozit za léta 1993 – 2005 demonstruje následující obrázek.
32
Obrázek č. 2 Vývoj depozit v ČR za léta 1993 – 2005 (v mld. Kč)
Depozita - terminovaná, neterminovaná (v mld. Kč)
2 000
1 777
1 800 1 600 1 400
1 500
2002
2003
1 242
1 200 1 000 800
1 467
1 583
648
771
900
961
1 006
1 022
1 024
1996
1997
1998
1999
1 054
2000
600 400 200 0 1993
1994
1995
2001
2004
2005
Rok
Pramen: ČNB
Pasivně úvěrové produkty tvoří: –
přijímání a nakupování vkladů na požádání,
–
nákup termínovaných vkladů, nákup úsporných vkladů,
–
emise bankovních dluhopisů v podobě depozitních certifikátů, bankovních obligací,
–
příjem bankovních úvěrů a půjček od jiných bank a od centrální banky.
FUNKCE PENĚZ Peníze slouží ke třem účelům : 1. účetní jednotka kupní síly, tj. cen zboží a služeb, 2. platební prostředek mezi spotřebiteli, podniky a vládou, 3. prostředek uchování hodnoty. Za základní funkci peněz se považuje jejich funkce účetní jednotky kupní síly. Odtud se odvíjí její druhá funkce platebního prostředku a kromě toho musejí být peníze, pokud jsou dočasně vyřazeny z oběhu ve formě úspor, schopny uchovat si při dané cenové hladině svou kupní sílu, tzn. vystupovat ve formě uchovatele hodnoty. Naplňování této funkce peněz se mění nepřímo úměrně se změnami cenové hladiny. Při jejím růstu dochází k poklesu kupní síly peněz, při poklesu cenové hladiny kupní síla peněz roste. Za peníze, nebo peněžní zásobu je považováno všechno, co je přijímáno jako zákonné platidlo pro splácení dluhů. Pojem neplnohodnotné peníze je název pro oběživo a účetní peníze. Neplnohodnotné peníze jsou závazky centrální banky a obchodních bank (běžné a termínované účty) vůči klientům, nikoliv bankám. V současné době oběživo představuje 33
pouze malý podíl peněz, které jsou dostupné k okamžité spotřebě. Dnešními penězi nejsou pouze bankovky a mince, ale tyto mají také podobu zápisů na bankovních účtech. K jejich emisí dochází poskytováním úvěrů. Peníze jsou podmnožinou finančních nástrojů, přičemž každý finanční nástroj naplňuje znaky peněz. Peněžní zásoba se měří peněžními agregáty, nebo-li měnovými agregáty. Položme si otázku: „Kde vznikají a zanikají peníze v obchodních bankách?“ Oběživo ve formě účetních peněz může vznikat poskytováním úvěrů bankami nebankovním institucím, úročením vkladů a jiných závazků bank vůči nebankovním subjektům, koupi majetku a služeb, výplatou platů a odměn zaměstnancům, výplatou dividend a tantiém akcionářům banky. Tyto peníze nevznikají v případě toků peněz přeshraničními investicemi, ale vznikají v převážné míře poskytováním úvěrů. Peníze vznikají v obchodních bankách nebo družstevních záložnách v podobě účetních peněz. Obchodní banky generují peníze tzv. „ze vzduchu“, přičemž CB se snaží ovlivnit tvorbu peněz v obchodních bankách. Mezi pasivní bankovní obchody řadíme: -
přímé depozitní obchody – výsledkem těchto obchodů jsou prvotní vklady nebankovních klientů (fyzických a právnických osob) u banky. Tyto získané zdroje nazýváme primární depozita.
-
nepřímé depozitní obchody – jako klienti ve vztahu k bance vystupují také jiné banky nebo peněžní ústavy. Jednotlivé banky mohou do zvolené banky ukládat své volné finanční prostředky. Tyto obchody se uzavírají smluvně za specifických podmínek.
-
depozitní obchody s ČNB – jsou to jednak obchody na základě zákonem stanovených povinných minimálních rezerv obchodních bank na účtech u ČNB a jednak si mohou obchodní banky u centrální banky uložit volné zdroje.
REGULAČNÍ OPATŘENÍ Tím, že bankovnictví využívá v širokém rozsahu cizích zdrojů, patří k nejvíce regulovaným odvětvím. Požadovány jsou povinné minimální rezervy, pojištění depozit, pravidla pro vedení účtu v bankách, regulace úrokových sazeb a udělování administrativních povolení k přijímání depozit. Regulační opatření mají za úkol poskytnout objektivní informace investorům, mají zajišťovat spolehlivost celého finančního systému, zlepšují řízení monetární politiky a znamenají jistotu pro vkladatele.
34
Povinné minimální rezervy - každá banka (včetně stavebních spořitelen) a pobočka zahraniční banky, která v ČR vlastní bankovní licenci nebo se rozhodne v ČR podnikat na základě tzv. „Jednotné licence“ je povinna držet na svém účtu u ČNB určitý předem stanovený objem likvidních prostředků, tzv. povinné minimální rezervy (PMR). Banky v současné době udržují PMR na svém účtu v Zúčtovacím centru ČNB a také na účtu pro výběry a vklady, mají-li jej zřízen. Předepsaný objem PMR je stanoven na 2 % ze základny pro výpočet PMR. Touto základnou je objem primárních závazků banky, jejichž splatnost nepřevyšuje 2 roky. Prostředky na tomto účtu až do výše předepsaného objemu PMR jsou počínaje 12.7.2001 bankám úročeny dvoutýdenní repo sazbou ČNB (dříve nebyly úročeny). Pojištění depozit - k ochraně vkladatelů slouží pojištění depozit. Toto pojištění depozit doplňuje jistící systém bank. Pod systémem ochrany vkladů rozumíme více zabezpečovacích fondů, jejichž pojmenování se liší v jednotlivých zemích (Fondy zabezpečovacích vkladů, Garanční fondy, Odškodňovací systémy). V některých zemích plní Garanční fond i jiné funkce v oblasti kapitálového dohledu. Toto širší pojetí činnosti Garančního fondu je uplatňováno např. v USA. V ČR zřízen Fond pojištění vkladů, který byl založen zákonem č. 156/1994 Sb. Všechny banky jsou povinny účastnit se systému pojištění vkladů fyzických osob a přispívat do tohoto fondu. Roční příspěvek banky do fondu činí 0,1 % z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů za předchozí rok, včetně úroků. U pohledávek z vkladů vedených v cizí měně se pro přepočet na českou měnu použije kurz devizového trhu vyhlášený ČNB ke dni, ke kterému je prováděn výpočet. Příspěvek stavebních spořitelen do fondu činí 0,05 % z průměru objemu pojištěných pohledávek z vkladů za předchozí rok, včetně úroků, na které vznikl účastníkovi stavebního spoření nárok v předchozím roce. Podle zákona o bankách č. 319/2001 Sb. jsou pojištěny veškeré pohledávky z vkladů včetně úroků, vedených při splnění požadavků na identifikaci v české nebo cizí měně, evidovaných jako kreditní zůstatky na účtech či vkladních knížkách nebo potvrzených vkladovým certifikátem, vkladním listem či jiným podobným dokumentem. Pojištěny nejsou pohledávky z vkladů bank, finančních institucí, pojišťoven a státních fondů. Pro výpočet náhrady se sečtou všechny pojištěné pohledávky z vkladů oprávněné osoby u banky včetně jejích podílů na účtech vedených pro dva a více spolumajitelů. Náhrada oprávněné osobě se poskytuje ve výši 90 %, nejvýše je však vyplacena částka odpovídající 25 000 EUR pro jednu oprávněnou osobu u jedné banky. Ekvivalent limitu v českých korunách se přepočte podle kurzu devizového trhu vyhlášeného ČNB ke dni, kdy byla Fondu pojištění písemně sdělena skutečnost k vyplácení. Pobočky zahraničních bank mohou pohledávky z vkladů připojistit na 35
základě smlouvy u Fondu pojištění vkladů. Podle § 41 e zákona o bankách č. 21/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů se pobočka zahraniční banky nemusí zúčastnit systému pojištění pohledávek z vkladů, pokud svůj záměr oznámí ČNB a současně ji prokáže, že systém pojištění pohledávek z vkladů, na kterém je účastna, zaručuje oprávněným osobám nejméně stejný stupeň ochrany, jako systém pojištění pohledávek z vkladů podle tohoto zákona. OCHRANA VKLADŮ V ZEMÍCH EU Směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 94/19/ES o systému pojištění vkladů, která je právním rámcem pro ochranu vkladů v zemích ES, zavázala Evropská unie všechny členské státy, aby zavedli systém pojištění na ochranu vkladů v bankách. Směrnice stanovuje základní zásady ochrany vkladů a předpokládá povinné členství všech bankovních (úvěrových) institucí v systému ochrany vkladů. Za zřízení tohoto systému zodpovídá každý členský stát. Podle směrnice mají být vklady v jedné instituci pojištěny do sumy 20 000 EUR, přičemž každému státu se poskytuje právo ohraničit výšku odškodnění do 90 % objemu vkladů. Tabulka č. 5 uvádí pojištění vkladů v zemích EU. Tabulka č. 5 Pojištění vkladů v zemích EU Země Zaručená náhrada v EUR Německo 30 % VK banky Francie 70 000 Dánsko 40 000 Belgie 20 000 Finsko 25 000 Řecko 20 000 Holandsko 20 000 Irsko 20 000 Lucembursko 20 000 Portugalsko 33 750 Rakousko 20 000 Španělsko 20 000 Švédsko 25 000 Itálie 103 2941,38 Velká Británie 22 222
Ochrana z objemu náhrady 100 % 100 % 100 % 100 % 100 % 100 % 100 % 90 % 90 % 100 % 100 % 100 % 100 % 100 % 90 %
PRAVIDLA PRO VEDENÍ ÚČTU V BANKÁCH V ČR se v rámci pravidel pro vedení účtů v bankách využívají tzv. „Všeobecné obchodní podmínky“, kterými se stanoví zásady vedení účtů klientů u bank a provádění platebního styku a zúčtování na těchto účtech. V obchodních podmínkách jsou stanoveny hlavní zásady pro vedení účtu, pro hotovostní a bezhotovostní platebním styk, úročení účtů, ceny za služby
36
v platebním styku. Podle těchto podmínek se účet může zřídit jen na základě písemné smlouvy.
REGULACE ÚROKOVÝCH SAZEB V současné době se toto regulační pravidlo nepoužívá. V USA bylo zrušeno v roce 1980 a v ČR až v roce 1992. Dělení depozit: Podle splatnosti – depozita na požádání (demand deposits) -
depozita s výpovědní lhůtou (savings deposits)
-
depozita termínová (time deposits).
Podle klientely – depozita od fyzických osob -
depozita od právnických osob.
Podle měny - depozita vedená v českých korunách -
depozita vedená ve volně směnitelných měnách
-
depozita vedená v eurech.
5.2 DRUHY DEPOZITNÍCH BANKOVNÍCH PRODUKTŮ VKLADY NA VIDĚNOU (VKLADY NA POŽÁDÁNÍ, BĚŽNÉ ÚČTY, VISTA VKLADY) Vklady na viděnou jsou bránou k bankovním činnostem a operace s nimi spojené umožňují rychle obracet peníze a spolehlivě je přesouvat mezi klienty. Bez existence vkladů na viděnou by nemohl řádně fungovat platební styk. Za vklad na viděnou považujeme účet bankovního klienta, na kterém mu banka eviduje přijaté a vydané peněžní prostředky. Klient má právo volné dispozice s peněžními prostředky. Právní úprava běžného účtu je obsažena v obchodním zákoníku, zásady vedení účtu jsou upraveny Všeobecnými obchodními podmínkami, které vydala ČNB. Z hlediska banky představují vklady na viděnou zdroj refinancování, který se vyznačuje následujícími rysy: -
výše úrokových nákladů je poměrně nízká, z provádění platebního styku však mají banky značné prostředky, 37
-
výhodnost běžných účtů pro banku vyplývá z existence sedliny. Podstata spočívá v tom, že část vkladů vždy zůstává v bance k dispozici, přestože se denní stav mění. To je způsobeno tím, že konečné stavy klientských účtů nezůstávají na nulové úrovni,
-
banky často profitují na systému provádění platebního styku, kde připisují prostředky o 1 či více dní později, než se odepisují z účtu,
-
citlivost výše vkladů na pohyb úrokových sazeb je poměrně velmi nízká.
Význam běžného účtu můžeme kategorizovat jako: -
obchodní – pro banky je zajímavý zůstatek účtu. Účet je zdrojem výnosů formou poplatků, valutováním, které kryjí náklady spojené s operacemi na účtu, BÚ umožňuje provádění vzájemných transakcí mezi klientem a bankou. Význam obchodní spočívá i v tom, že banka umožňuje klientovi blokovat a rezervovat prostředky na BÚ.12
-
marketingový – přes účty banka registruje své klienty a zjišťuje o nich základní informace, získává přehled o směrech operací klientů a z jejich požadavků může dedukovat potřebu vzniku nových produktů.
Běžný účet se zřizuje na základě smlouvy o běžném účtu. Právní úprava smlouvy o BÚ je obsažena v obchodním zákoníku § 708 až 718. Smlouva obsahuje stanovené náležitosti mezi které patří: 1. identifikační údaje majitele účtu, 2. datum zřízení běžného účtu, 3. měna, ve které je účet zřízen, 4. podmínky disponování s účtem, 5. lhůty k předkládání platebních příkazů, 6. způsob a výše úročení účtu, 7. podmínky inkasního způsobu placení, 8. forma a způsob předávání výpisu o pohybu na učtu a konečném stavu. Běžný účet banky otevírají na základě stanovených dokladů. Fyzická osoba- rezident a nerezident předkládá k založení účtu doklad totožnosti (občanský průkaz, pas nebo rodný list), fyzická osoba - podnikatel předkládá kromě průkazu totožnosti také živnostenský list, 12
Rezervace finanční prostředků znamená shromáždění prostředků k určitému účelu na žádost klienta. Blokace je prováděna bankou účelově ve stanovené výši a době podle dispozice klienta.
38
osvědčení o registraci u finančního úřadu s přiděleným daňovým identifikačním číslem a pokud se jedná o fyzickou osobu – podnikatele (nerezidenta) tak ti předkládají originál nebo ověřený výpis ze zahraničního živnostenského rejstříku, průkaz totožnosti a výpis zahraniční osoby z obchodního rejstříku ČR, právnická osoba (rezident) předkládá bance výpis z obchodního rejstříku, pas nebo občanský průkaz člena statutárního orgánu právnické osoby, zakladatelskou listinu, průkaz o povolení k pobytu pro cizince se zápisem trvalého pobytu na území ČR. Právnická osoba ( nerezident) předkládá doklad osvědčující právní subjektivitu (výpis z obchodního rejstříku nebo z podobného registru) včetně identifikace a podpisu statutárního orgánu. Při založení běžného účtu se předkládá podpisový vzor na kterém je uveden způsob dispozice s běžným účtem. Banky mohou stanovit další podmínky, které musí klient splnit, aby si mohl založit běžný účet. Klient může disponovat se svými prostředky na účtu formou písemného příkazu k úhradě a písemného příkazu k inkasu, formou komunikačních kanálů elektronického bankovnictví nebo pomocí elektronických platebních prostředků. Banky platí svým klientům se zůstatku na běžném účtu úrok, výše úrokové sazby včetně jejich změn bývá vymezena ve smlouvě o BÚ. Úroková sazba bývá nižší, než u dalších vkladových produktů, vzhledem k tomu, že klienti mají finanční prostředky volně k dispozici. Daň z úroků z běžných účtů fyzických osob se odvádí na základě zákona daně z příjmu ve výši 15 %, daň z úroků z běžných účtů právnických osob a fyzických osob podnikatelů se započítává do daňového základu a jsou společně daněny s dalšími příjmy. Za provádění platebního styku a vedení účtu si banky účtují poplatky a provize. Klient může kdykoliv vypovědět smlouvu o běžném účtu a žádat zrušení účtu, zůstatek běžného účtu se vyplatí klientovi v hotovosti nebo převede na jiný účet, klient i banka jsou povinni při rušení vyrovnat všechny vzájemné závazky. BĚŽNÝ ÚČET VEDENÝ V CIZÍ MĚNĚ Tyto účty se zakládají k provádění transakcí v zahraničních měnách. Provádějí se zde zejména hotovostní i bezhotovostní operace, přičemž debetní zůstatek je nepřípustný. Vklady v cizí měně jsou v bance pojištěny a účet je zřízen rovněž na základě smlouvy. VKLADOVÉ ÚČTY Hlavní princip vkladových účtů spočívá v činnosti, kdy klient ukládá finanční prostředky do banky na základě smluvního vztahu s bankou, a to v určitých částkách, intervalech a za daných podmínek, zvláště úrokových, chce dosáhnout výnos. Právně jsou upraveny vkladové účty v obchodním zákoníku § 716 – 719. Klient může ukládat na netermínované a termínované vkladové účty. Termínované vkladové účty dělíme podle charakteru ukládání 39
na účty s pravidelnými úložkami a vkladové série. U účtů s pravidelnými úložkami je termín splatnosti neměnný, úrok je však diferencovaný. U vkladových sérií je každý vklad samostatným vkladem a má svou pevnou lhůtu splatnosti. Výše jednotlivých vkladů a termínů dílčích úložek je ve smlouvě předem dohodnuta. Obrázek č. 3 a Obrázek č. 4 uvádí srovnání umístění finančních aktiv v ČR a zemích EU v roce 2004 Obrázek č. 3: Umístění úspor do finančních aktiv domácností v ČR Bankovní vklady 77% Podílové fondy 13%
Penzijní připojištění 7%
Životní pojištění 3%
Pramen: ČNB
Obrázek č. 4: Umístění úspor do finančních aktiv domácností v EU Penzijní přpojištění 26%
Bankovní vklady 22%
Akcie 7%
EU 12% Životní pojištění 18%
Podílové fondy 15%
Pramen: ECB Z obrázků vyplývá, že dochází k nárůstů finančních aktiv domácností a to nejenom v ČR, ale i zemích EU. Pro srovnání můžeme dokladovat údaje z roku 1995, kdy vklady činily 37 %, dluhopisy 10 %, akcie pouze 14 %, životní pojištění 17 %, penzijní fondy 10 %. Vkladové účty se od vkladů na požádání liší následujícími charakteristikami: -
z hlediska měnové regulace,
-
vkladové účty představují transformační peníze od kterých se vyvíjejí další depozita,
-
vkladové účty se liší dobou splatnosti, možnou výpovědí,
-
vkladové účty mají vyšší úrokovou sazbu, 40
-
vkladový účet poskytuje určitou kapitalizaci úroků a umožňuje pravidelné spoření.
Vkladové účty jsou úsporové účty. Vkladové účty mají s BÚ i určité společné rysy, ke kterým patří: k oběma produktům se uzavírá smlouva, mají nastaveny podmínky k otevření a rušení účtu, úrokové sazby a stanoveny podmínky režimu. Úročení vkladových účtů Úroky na vkladových účtech fyzických osob podléhají zdanění 15 % sazbou daně a za vkladatele je odvádí přímo banka, u fyzických osob-podnikatelů a právnických osob je také srážena daň ve výši 15 %, avšak počítá se do daňového přiznání jako zapalcená záloha na daň. Výhody pro banku : náklady na vkladový účet jsou poměrně nižší než na vklad na viděnou. V některých státech se z vkladových účtu odvádějí nižší povinné minimální rezervy. V ČR jsou ve stejné výši jako u vkladů na viděnou. Bance slouží tento druh produktů k dalším aktivním obchodům. TERMÍNOVANÉ VKLADY Jsou typem bankovního produktu, prostřednictvím kterého si mohou klienti ukládat své volné finanční prostředky ve větších a pevných částkách za účelem vyššího úrokového zvýhodnění. Rozlišujeme termínované vklady bez možnosti výpovědní lhůty a s výpovědní lhůtou. Banky umožňují i volnou dispozici s účtem před výpovědní lhůtou, ale za předpokladu sankčních opatření. Banka sama nemůže vklad vypovědět na základě obchodního zákoníku. U termínovaných vkladů jsou vyšší úrokové sazby než u depozit na požádání, úroky se rychleji a těsněji přizpůsobují vývoji tržní úrokové míry. Úroková sazba u termínovaných vkladů bez možnosti výpovědi bývá fixní a u termínovaných vkladů s možnosti výpovědi bývá pohyblivá. Úroková sazba je závislá na době splatnosti termínovaného vkladu, čím je delší doba splatnosti, tím je vyšší úroková sazba. Pro banku znamenají termínované vklady důležitý zdroj, neboť jsou spojeny s nižšími obslužnými
náklady. Obrázek č. 5 zobrazuje vývoj
objemu termínovaných vkladů za léta 1993 – 2005 (v mld. Kč).
41
Obrázek č. 5: Termínované vklady za léta 1993 – 2005 (v mld. Kč) Terminovaná depozita (v mld. Kč)
900 773
800 673
700
674
672
1999
2000
736
760
2003
2004
811
596
600
536
500 400
707
818
420 341
300 200 100 0 1993
1994
1995
1996
1997
1998
2001
2002
2005
Rok
Pramen: ČNB VKLADNÍ KNÍŽKY Vkladní knížky jsou považovány za nejkonzervativnější produkt. Je to stvrzenka, která vykazuje stav vkladů a veškeré jejich změny. Jejich výhodou je to, že od drobných střadatelů stahují velké množství drobných vkladů. Tento produkt je méně citlivý na vývoj úrokové míry, než termínované vklady. Dispozice s vkladem je na základě předložení vkladní knížky, ale z tohoto typu vkladu nelze provádět bezhotovostní platební styk. Na rozdíl od vkladního listu, není vkladní knížka obchodovatelná. Vkladní knížky jsou vydávány na jméno, ve které je výslovně uvedeno, že se jedná o vkladní knížku na jméno a klient musí prokázat svoji totožnost a u fyzických osob bývá kromě jména a bydliště uvedeno i rodné číslo. Způsob úročení je analogicky jako u termínovaných vkladů. Na rozdíl od termínovaných vkladů se mění zůstatek a tím i úroková sazba, která je u vkladních knížek obvykle nižší. Banky vydávají obyčejné vkladní knížky nebo výherní vkladní knížky.Vkladní knížky bývají upraveny v občanském zákoníku § 781 – 785. Výhody pro banku a klienta- patří k velmi likvidním produktům, na kterých lze snadno a rychle měnit zůstatek, nejsou s nimi spojeny žádné dodatečné náklady, jsou snadno přizpůsobitelné klientovým požadavkům. VKLADOVÉ PROGRAMY Moderní bankovnictví se začíná soustřeďovat na vkladové programy. Je to plánované spoření, s úrokovou prémiovou, bonusovou odměnou, blížící se díky své dlouhodobosti výnosům z cenných papírů. Jejich uplatňování můžeme charakterizovat některými tendencemi. Pravidelnost spoření, každá doba splatnosti má své výhody, čím vyšší vklad, tím vyšší výnos, předčasný výběr je možný, ale nevyužití je zvýhodněno, používá se s jinými programy. 42
Výhody pro klienta- produkt umožňuje pravidelné spoření a čím větší vklad, tím vyšší úrokovou sazbu banky nabízejí. Možnost předčasného výběru bez sankcí, ale pokud není vklad vybrán v dohodnuté době, banky nabízejí určitý typ bonusu. Používají se ve spojitosti s jinými produkty. STAVEBNÍ SPOŘENÍ Banky v rámci nabídky univerzálních bankovních služeb nabízejí i produkty stavebních spořitelen (např. stavební spoření). Stavební spoření je upraveno zákonem č. 96/1993 Sb., který byl novelizován zákonem č. 83/1995 Sb. Princip stavebního spoření vychází z myšlenky kolektivní tvorby úspor a vyvinul se z potřeb a snah jednotlivců o individuální nabytí bytového vlastnictví. Podstatou stavebního spoření je, že účastníci stavebního spoření po stanovenou dobu spoří a po splnění daných podmínek získávají zpět nejenom naspořené finanční prostředky se stanoveným výnosem, ale mají nárok na získání účelového stavebního úvěru. Veškeré podmínky, ale i výhody stavebního spoření jsou koncipovány do smlouvy, kterou nelze během doby trvání měnit. Stavební spoření je na jedné straně založeno na získávání relativně levných zdrojů, především z vkladů účastníků stavebního spoření, ze kterých se vytváří fond stavebního spoření. Na druhou stranu jsou z fondu poskytovány relativně levné úvěry. Stát má zájem pomáhat svým občanům řešit jejich bytové otázky a tudíž za hlavní formu státní podpory lze považovat příspěvek k naspořeným finančním prostředkům, který činí 15 % z ročně naspořených vkladů. Jeho výše je však po novelizaci zákona omezena z původní částky 4 500 Kč na částku 3000 Kč v jednom roce z maximální výše vkladu 20 000 Kč za rok. Úroky z vkladů stavebního spoření, včetně úroků ze státní podpory jsou osvobozeny od daně z příjmů, což se dá rovněž považovat za státní zvýhodnění. Od základu daně z příjmu lze odečíst také úroky zaplacené z úvěru poskytnutého ze stavebního spoření. Průběh stavebního spoření lze rozdělit do těchto fází : -
spoření – je uzavřena smlouva o stavebním spoření. Účelem smlouvy o stavebním spoření je získat při splnění všeobecných obchodních podmínek nevypověditelný úvěr a spolu s úložkami, státní podporou a úroky soustředit pro účastníky stavebního spoření prostředky na řešení jejich bytových potřeb. Fáze spoření se prodloužila z 5 let na 6 let,
43
-
přidělení úvěru – účastník získá úvěr pouze při splnění stanovených podmínek: (a) minimální doba spoření, (b) minimální výška naspořené částky a (c) minimální výška tzv. hodnotícího čísla13,
-
splácení úvěru – úvěr je splácen podle sjednaného splátkového kalendáře.
Výhodnost stavebního spoření: -
získání státní podpory, která není zdaněna,
-
úroky z vkladů stavebního spoření včetně úroků ze státní podpory jsou osvobozeny od daně z příjmů,
-
po stanovené době spoření, může účastník stavebního spoření volně nakládat s naspořenou finanční částkou.
O tento finanční produkt je neustále zájem, což dokumentuje následující tabulka. Tabulka č. 6 : Počet uzavřených smluv o stavebním spoření (v mil.) Rok Spoření 1997 2,0 1998 2,4 1999 2,8 2000 3,4 2001 4,2 2002 4,9 2003 6,3 2004 5,9 2005 (k 30.6.) 5,7 Zdroj: www.mfcr.cz BANKOVNÍ DLUHOVÉ CENNÉ PAPÍRY Banky emitují různé druhy bankovních dluhových cenných papírů, které se odlišují od termínovaných vkladů řadou specifik, např. nevztahuje se na ně pojištění depozit, dá se s nimi obchodovat na peněžním nebo kapitálovém trhu a představují pro klienta vyšší stupeň rizikovosti. Bankovní dluhopisy se mohou mezi sebou lišit délkou splatnosti, převoditelností, formou dluhopisu a sekundární obchodovatelností. Výnosy z dluhopisů jsou stanoveny na základě pevné úrokové sazby nebo rozdílem mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho nižším emisním kurzem, dále to může být slosovatelná prémie a nebo na základě pohyblivé úrokové sazby. Úroky z dluhopisu rovněž podléhají v ČR zdanění za stejných podmínek jako
13
Parametr ohodnocení, nebo také ohodnocovaní číslo. Tento ukazatel měří „zásluhy“ střadatele na vytváření zdrojů pro poskytování úvěrů v rámci stavebního spoření. Závisí na výši vložených úspor a délce jejich uložení u stavební spořitelny v relaci k cílové částce.
44
u ostatních depozitních účtů. Mezi bankovní dluhové cenné papíry můžeme zařadit depozitní směnky, hypoteční zástavní listy, depozitní certifikáty, vkladové listy. Výhody a nevýhody bankovních dluhopisů – mají vyšší nominální úrokovou sazbu oproti termínovaným vkladům, -
jsou sekundárně obchodovatelné
-
na nákup bankovních dluhopisů není nutné mít účet v bance,
-
banka nemusí z bankovních dluhopisů odvádět povinné minimální rezervy (v ČR nemusí odvádět povinné minimální rezervy z těch bankovních dluhopisů, které mají splatnost delší než 5 let,
-
vydání bankovních dluhopisů je spojeno s nižšími náklady,
-
pro banku jsou dlouhodobým zdrojem.
HYPOTEČNÍ ZÁSTAVNÍ LISTY Hypoteční zástavní list je cenný papír, který má právo emitovat pouze banka poskytující hypoteční úvěry. Je základním nástrojem refinancování hypotečních obchodů. Je to v podstatě dluhopis, jehož nominální hodnota včetně splatných úroků je zajištěna pohledávkami z hypotečních úvěrů, které banka poskytla. Právní úprava je zakotvena v zákoně č. 530/ 1990 Sb. O dluhopisech, ve znění pozdějších novel, zákon o CP, občanský soudní řád, zákon o bankách atd. Tyto úvěry jsou pak zpětně kryty hypotečními zástavními listy, přitom jejich hodnota nesmí překročit 70 % z obvyklé ceny zastavených nemovitostí. Mají vyšší bezpečnost než ostatní cenné papíry, i když nejsou pojištěny. Dalším aspektem, který přitahuje potencionální investory je skutečnost, že úrokové výnosy jsou osvobozeny od daně z příjmu. Hypoteční zástavní listy patří z hlediska výnosnosti a bezpečnosti mezi stabilní investiční nástroje. S hypotečními zástavními listy se dá veřejně obchodovat na trzích , tzn. dají se kdykoliv během životnosti odprodat na burze cenných papírů nebo RMsystému. Hlavní složkou výnosu je pravidelně vyplácený úrok. Prodejem hypotečního zástavního listu může investor realizovat kapitálový výnos před dobou splatnosti. Následující tabulka uvádí srovnání hypotečního zástavního listu a terminovaného vkladu dle dílčích kritérií.
45
Tabulka č. 7: Srovnání termínovaných vkladů a hypotečních zástavních listů dle kritérií Kritérium Hypoteční zástavní list Terminovaný vklad Likvidita Vysoká Nízká Dispozice s vkladem Okamžitý prodej Po uplynutí výpovědní lhůty Pouze při prodeji před datem Proměnlivost výnosů Ne, výnos je fixní splatnosti Minimální, garantované Minimální, garantované Riziko ztráty jistiny bankou a přijatými zástavami bankou a existencí pojištění na hypoteční úvěry vkladů Zdanění Nepodléhá dani z příjmu Úrokový výnos daněn 15% Výhody hypotečních zástavních listů- jsou méně rizikové, patří mezi stabilní investiční nástroje, úrokové výnosy jsou osvobozeny v ČR od daně z příjmu a jsou obchodovatelné na kapitálovém trhu.
5.3 DEPOZITNÍ POLITIKA BANK Je součástí obchodní politiky jako celku. Má tyto cíle: -
vznik depozit v bance zajišťuje základnu pro aktivní bankovní obchody,
-
získat bonitní klientelu,
-
usilovat o nákladovou únosnost získaných depozit pro banku,
-
posilovat pozici banky na tuzemském trhu,
-
zajistit plynulý chod banky a toku peněz tak, aby svou včasností a bezporuchovostí vedl ke spokojenosti klientů.
Přínosy v depozitních obchodech mohou vyplynout: -
ze zvýšení podílu primárních vkladů proti výchozímu stavu,
-
ze zvyšování podílu terminovaných vkladů k celkovému objemu zdrojů,
-
z akviziční činnosti ve vztahu ke klientům,
-
ze zavádění nových produktů na trh depozit,
-
z úsilí respektovat a ovlivňovat riziko a likviditu a provádět vhodnou diverzifikaci v řízení aktiv a pasiv.
46
DOPORUČENÉ ZDROJE KE STUDIU: DVOŘÁK, P.: Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přepr. vyd. Praha: Linde, 2005. ISBN 80-7201-515-X. FRASER, D.R., GUP, B.E., KOLARI, J.W.: Commercial Banking. The Management of Risk, West Publishing Company, 1996. HAGENMÜLLER, K.F. – DIEPEN, G.: Der Bankbetrieb. Wiesbaen, Gabler Verlag, 2001. POLIDAR, V.: Management bank a bankovních obchodů. Praha, Ekopress 1999. PTÁČEK, J.: Úspory a vklady. Praha: Bankovní institut, 1996. SEKERKA, B.: Banky a bankovní produkty. Praha, Profess Consulting s.r.o. 1997. Bankovnictví č.12/2007, vklady stále dominují finančním aktivů. str.8-9. KONTROLNÍ OTÁZKY : 1. Na jaké straně bilance banky jsou zobrazeny pasivně úvěrové obchody 2. Do jaké výše je pojištěn vklad v bance v ČR? 3. Jaký je rozdíl mezi vkladní knížkou a vkladovým listem 4. Který bankovní produkt nabízí nejvyšší zúročení? 5. Za jakých podmínek je poskytnut úvěr ze stavebního spoření? 6. Jaká regulační pravidla používají banky k zajištění bezpečnosti vkladů v ČR.
47
6. BANKOVNÍ ÚVĚROVÉ PRODUKTY CÍL KAPITOLY: – aktivní bankovní produkty, – bankovní úvěrové produkty. OSNOVA KAPITOLY: 6.1 6.2 6.3 6.4 6.5 6.6
Charakteristika aktivních bankovních obchodů Členění bankovních úvěrových produktů Poskytování úvěrů Úročení úvěrů Splácení úvěrů Systematizace úvěrových produktů
6.1 CHARAKTERISTIKA AKTIVNÍCH BANKOVNÍCH OBCHODŮ Aktivní bankovní produkty umožňují klientům určitý způsob financování. Mezi nejvýznamnější aktivní obchody bank řadíme poskytování úvěrů. Banky při poskytování těchto služeb vystupují v pozici věřitele, za tyto produkty získávají úrok a při závazkových úvěrech i poplatky a odměny. Bankovní úvěrové produkty se účtují na levé straně bilance banky. Jedná se o poskytování finančních prostředků klientům, ale i o takové formy, kdy banka garantuje poskytnutí prostředků, v případě, že budou splněny určité okolnosti. Poskytování úvěru patří mezi nejdůležitější bankovní obchody, ale zároveň mezi nejrizikovější. S bankovně úvěrovými produkty je spojeno úvěrové riziko. Aby se riziko eliminovalo používají banky řadu opatření, zásad a metod. Nejenom v České republice, ale i na Slovensku se musely v devadesátých letech řešit problémy s narůstajícím počtem klasifikovaných (rizikových) úvěrů. Jak nám dokumentuje následující Tabulka č. 8 a Tabulka č. 9, téměř 30 % z celkových úvěrů v ČR bylo klasifikovaných. Na vývoj klasifikovaných úvěrů působí celá řada faktorů. Opatřením ČNB č. 6 z roku 2004 o klasifikaci úvěrových pohledávek a tvorbě opravných položek k těmto pohledávkám musí obchodní banky každý poskytnutý úvěr zatřídit na základě stanovených kritérií do jednotlivých klasifikačních tříd. Dle opatření ČNB existuje 5 kategorií pohledávek: standardní, sledované, nestandardní, pochybné a ztrátové.
48
Tabulka č. 8: Objem klasifikovaných aktiv v bankách v roce 2000 (v mil. Kč) Klasifikace KB ČS Banky celkem Standardní 99 660 67 602 618 190 Sledované 34 885 17 941 88 600 Nestandardní 10 441 7 490 32 600 Pochybné 4 263 1 920 31 500 Ztrátové 9 032 19 550 91 800 Klasifikované úvěry celkem 58 621 46 901 244 500 Klasifikované úvěry celkem 37,0 % 41,0 % 28,3 % Pramen: ČNB, KB, ČS Tabulka č. 9: Klasifikované úvěry v jednotlivých bankách v roce 2000 (v mil. Sk) ROK VÚB, a.s. IaRB,a.s. SLSP,a.s. 2000 9 707,3 174,7 1 858,4 Pramen: Horvátová, 2004 6.2 ČLENĚNÍ BANKOVNÍCH ÚVĚROVÝCH PRODUKTŮ Aktivní bankovní produkty můžeme členit dle několika kritérií. Prvním kritériem je hledisko likvidity, podle kterého členíme aktivní bankovní produkty na pokladní hotovost, rezervy bank u centrální banky a u jiných obchodních bank - nazýváme je primární aktiva, která mají za úkol vyrovnávat výkyvy v transakční poptávce po finančních prostředcích. Na druhou stranu banka vlastní sekundární aktiva, ke kterým řadíme krátkodobé finanční instrumenty. Sekundární aktiva mají za úkol pomoci bankám při zajištění likvidity. Dále můžeme bankovní úvěrové produkty členit podle následujících hledisek: •
splatnost – krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé úvěry,
•
klientela – úvěry fyzickým osobám, podnikatelským subjektům, úvěry pro municipality a zemědělská družstva,
•
účel – úvěry účelově zaměřené a neúčelové,
•
zajištění – úvěry s osobním a věcným zajištěním, nezajištěné,
•
klasifikace platební kázně – na základě opatření centrální banky rozlišujeme úvěry standardní, sledované, nestandardní, pochybné a ztrátové.
•
podstata bankovní služby pro klienta – peněžní a závazkové úvěry. Při peněžních úvěrech banky poskytují klientům finanční prostředky v hotovostní nebo bezhotovostní formě a klient musí prostředky vrátit v dohodnuté době i výši, včetně úroků. Peněžní úvěry se přímo zúčtovávají do bilance banky a ovlivňují bankovní likviditu. Závazkové úvěry se nenacházejí v bilanci banky, ale v podrozvaze a banka při těchto úvěrech neposkytuje klientovi peněžní prostředky, ale pouze poskytuje záruky a zavazuje se za jeho závazky, pokud tak neučiní klient sám. 49
•
měna – v domácí měně nebo devizové úvěry, které jsou poskytovány ve volně směnitelných měnách.
6.3 POSKYTOVÁNÍ ÚVĚRŮ Každý klient musí před poskytnutím úvěru podat žádost o úvěr. Banka zpravidla posuzuje charakter žadatele o úvěr, schopnost žadatele splatit úvěr, majetkové poměry žadatele, předpokládané podmínky v ekonomice, poskytnuté zajištění úvěru. Po posouzení žádosti o úvěr a v případě kladného vyhodnocení dochází mezi bankou a komitentem k podepsání úvěrové smlouvy. Podpisem úvěrové smlouvy vzniká mezi bankou a klientem právní vztah. Úvěrová smlouva je upravena obchodním zákoníkem § 497 až 507. Ve smlouvě se banka zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do stanovené výše a klient se zavazuje vrátit poskytnuté prostředky, včetně úroků. Mezi základní náležitosti smlouvy patří : -
závazek banky poskytnout peněžní prostředky,
-
závazek klienta splatit poskytnuté finanční prostředky,
-
stanovenou lhůtu čerpání úvěru,
-
účel úvěru,
-
doba splatnosti a způsob splácení úvěru,
-
podmínky stanovení úrokové sazby a způsob jejího stanovení,
-
zajištění úvěru.
Při poskytování úvěrů se banky řídí některými zásadami : -
zásada nejmenšího rizika – má zcela eliminovat ztráty. Před poskytnutím úvěru se každý klient zkoumá z hlediska důvěryhodnosti a spolehlivosti. Banku zajímá, zda i v budoucnosti poskytnutý úvěr bude moci klient splatit,
-
zásada rozdělení rizika – banky se snaží půjčovat více klientům a činným v různých odvětvích a oborech. Velké úvěry poskytují v součinnosti s ostatními bankami,
-
zásada zajištění úvěrů – banky požadují každý úvěr zajistit předmětnými hodnotami a osobními jistotami. Banky požadují různé zástavy, záruky, práva, hypotéky, směnečné jištění a další.
Úvěrové obchody ovlivňuje řada faktorů, např. velikost úvěrů, druh finančního aktiva, riziko klienta, splatnost úvěru, konkurenceschopnost bank. Každý úvěrový obchod by měl být návratný a výnosný.
50
6.4 ÚROČENÍ ÚVĚRŮ Jednou z důležitých podmínek při úvěrovém vztahu je stanovení úrokové sazby, neboť sazba výrazně ovlivňuje výnosnost nebo ztrátovost úvěru jak pro klienta, tak pro samotnou banku. Úroková sazba z úvěru je stanovena v % na roční bázi ( p. a.) a může být stanovena jako fixní nebo pohyblivá. Fixní (pevná) úroková sazba – bývá stanovena pevně po celou dobu splatnosti úvěru. Pohyblivá úroková sazba – mění se během celé doby trvání úvěrového vztahu. Změny úrokových sazeb mohou být stanoveny následovně: -
Přímá vazba na určitou úrokovou sazbu, tzn. ke změně úrokové sazby z úvěru dochází současně se změnou sazby na kterou je vázána. Úrokovou sazbou, na kterou je úročení úvěru vázáno bývá např. diskontní sazba vyhlašována centrální bankou, nebo základní sazba vyhlašována samotnou bankou.
-
Vazba na určitou tržní referenční úrokovou sazbu, kterou je vybraná tržní úroková sazba, s předem danými termíny přizpůsobování
-
V některých případech banka dohodne pevnou úrokovou sazbu, ale vyhradí si právo její úpravy během doby splatnosti.
Úroková sazba konkrétních úvěrových obchodů bývá ovlivňována následujícími faktory: -
právním prostředím v dané zemi,
-
všeobecnými ekonomickými podmínkami – hospodářský růst, inflace, poptávka po úvěrech,
-
výši nákladů banky,
-
cílem, obchodní strategií a finanční pozici banky,
-
lhůtou splatnosti úvěrů.
6.5 SPLÁCENÍ ÚVĚRŮ V úvěrové smlouvě je sjednán způsob splácení úvěru. Rozlišujeme tyto varianty splácení úvěrů: 1. Najednou v době splatnosti - úvěr se poskytuje na předem sjednanou dobu splatnosti a po jejím uplynutí je najednou splacena celková částka úvěru. Úroky jsou splatné průběžně (měsíčně, kvartálně, půlročně). 2. Průběžné splácení – klient splácí průběžně, ale nepravidelně ze svých příjmů. Tato varianta se vyskytuje u kontokorentních úvěrů. 3. V pravidelných splátkách – při tomto způsobu splácení se úvěr splácí v pravidelných splátkách, přitom je sjednána pevná částka jako výše ročního úmoru úvěru. Se splátkami se splácejí i úroky. 51
4. V pravidelných anuitách – splácení probíhá v pravidelných splátkách – anuitách, které jsou po celou dobu splácení ve stejné výši, mění se pouze jejich struktura z hlediska podílu úmoru a úroku. Tento druh splácení se využívá při hypotečních úvěrech. Následující vzorec představuje vztah pro výpočet anuitní splátky A =K 0
q n (q − 1) , qn −1
A
– anuitní splátka,
K0
– výše poskytnutého úvěru,
n
– doba splatnosti v letech,
q
– úroková sazba.
6.6 SYSTEMATIZACE ÚVĚROVÝCH PRODUKTŮ Základní systematizace bankovních úvěrů představuje jejich rozdělení na peněžní úvěry a závazkové úvěry. Peněžní úvěry dále můžeme rozdělit na komerční úvěry a spotřební úvěry. Komerční úvěry bývají ve vyšší nominální hodnotě a slouží v převážné míře podnikatelským subjektům k profinancování podnikatelských aktivit. Jejich splácení probíhá z volného cash flow a k jejich vyřízení musí klient doložit řadu dokladů a potvrzení. Mezi komerční úvěry řadíme kontokorentní úvěr, eskontní úvěr, lombardní úvěr a úvěrový úpis. Spotřební úvěry slouží ke krytí spotřebních výdajů a jejich splácení je realizováno z běžného příjmu dlužníka. Nominální hodnota těchto úvěrů je nižší než u komerčních úvěrů. Do skupiny spotřebních úvěrů patří splátkové úvěry, revolvingové úvěry, hypoteční úvěry a americká hypotéka. Zástupci závazkových úvěrů jsou akceptační úvěr, avalový úvěr a bankovní záruka. Dílčí členění bankovních úvěrů graficky zobrazuje Obrázek č. 6. Obrázek č. 6: Systematizace bankovních úvěrových produktů BANKOVNÍ ÚVĚRY
PENĚŽNÍ ÚVĚRY
KOMERČNÍ ÚVĚRY
ZÁVAZKOVÉ ÚVĚRY
SPOTŘEBNÍ ÚVĚRY
AKCEPTAČNÍ ÚVĚR AVALOVÝ ÚVĚR
KONTOKORENTNÍ ÚVĚR
SPLÁTKOVÝ ÚVĚR
ESKONTNÍ ÚVĚR
REVOLVINGOVÝ ÚVĚR
LOMBARDNÍ ÚVĚR
HYPOTEČNÍ ÚVĚR
ÚVĚROVÝ ÚPIS
AMERICKÁ HYPOTÉKA
BANKOVNÍ ZÁRUKA
52
KONTOKORENTNÍ ÚVĚR Je svou povahou krátkodobý úvěr, jež je poskytován klientovi v pohyblivé výši na jeho běžný účet. K tíži běžného účtu klienta se účtují veškeré peněžní úhrady a ve prospěch účtu se připisují všechny došlé úhrady od odběratelů. Banka po posouzení žádosti o úvěr klientovi vymezí úvěrový rámec, tzv. přípustný debet na jeho běžném účtu. Kontokorentní úvěr bývá využíván na: •
pořízení oběžného majetku – úvěr si klient vyřizuje na pořízení oběžného majetku ve výši, v jaké nemá dostatek svých vlastních zdrojů. Úvěrový rámec se stanoví jako rozdíl mezi potřebou oběžného majetku a vlastním kapitálem, který slouží ke krytí oběžného majetku a cizím kapitálem.
•
vykrytí výkyvů na běžném účtu – tento kontokorentní úvěr si sjednává klient pouze pro případ krytí vyrovnání výkyvu svého běžného účtu a to v omezené míře.
•
ostatní krátkodobé potřeby – kontokorentní úvěr v tomto případě slouží k financování nashromážděných zásob, pohledávek a nebo ke splácení dodavatelských úvěrů.
Náklady na kontokorent jsou tvořeny čistou úrokovou sazbou, pohotovostní provizí a provizí za překročení úvěrového rámce. Vzhledem k tomu, že klient může úvěr čerpat volně, není vázán tím, že by musel vybrat celou částku najednou, ani jej nemusí v určitý den celý splatit, je pro komitenty výhodný. Nevýhodou je vyšší cena úvěru. ESKONTNÍ ÚVĚR Směnečný eskontní úvěr je poskytován bankou na základě odkupu směnky před okamžikem její splatnosti se srážkou úroku (diskontu – obnos vyjadřující rozdíl mezi úvěrovou (směnečnou) sumou a částkou, kterou banka vyplatí dlužníkovi). Úvěr se poskytuje na dobu od odkupu směnky do její splatnosti. Banky dávají přednost odkupu (eskontu) obchodním směnkám (tj. směnky podložené dodávkou zboží), majiteli tak umožňují přeměnit pohledávku na finanční prostředky a urychlit tak obrat kapitálu. Banky tak úvěrují pohledávky, které nejsou doposud splatné. Zvláštností eskontního úvěru je, že úvěr je zaplacen, v případě normálního splácení, třetí osobou a nikoliv úvěrovým dlužníkem. Banka eskontuje jen směnky, u nichž je nesporná bonita směnečných dlužníků. Směnka předložená
53
k eskontu
musí
být
opatřena
blankoindosamentem15.
indosamentem14
vyplněným
na
banku
nebo
Obrázek č. 7 znázorňuje průběh poskytnutí eskontního úvěru
bankou. Obrázek č. 7: Průběh poskytnutí eskontního úvěru PRODÁVAJÍCÍ 1. Dodávka zboží a vystavení cizí směnky
2. Akceptace směnky
KUPUJÍCÍ 5. Předložení směnky k proplacení v den splatnosti
6. Proplacení směnečné částky (splacení úvěru)
BANKA 3. Eskont směnky
4. Úhrada směnečné částky minus diskont za dobu do splatnosti směnky
V době splatnosti banka požaduje zaplacení směnečné částky od směnečného dlužníka. Pokud směnečný dlužník nezaplatí, banka vykoná postih vůči indosantovi a nebo se banka dohodne s klientem, že provede inkaso z jeho účtu, pokud nebude eskontovaná směnka zaplacena v den splatnosti. Výhodou eskontního úvěru je možnost klienta, čerpat výnos pohledávky před lhůtou její splatnosti. Náklad eskontního úvěru je tvořen základní úrokovou sazbou, úvěrovou provizí a ostatními náklady. Oproti kontokorentnímu úvěru je cena směnečného eskontního úvěru nižší až o několik procent. LOMBARDNÍ ÚVĚR Lombardní úvěr je poskytován na pevnou finanční částku po celou dobu úvěrového vztahu a je úročen úrokovou sazbou nezávisle na využití úvěru dlužníkem. Nejrozšířenějším typem lombardního úvěru je úvěr na cenné papíry, které slouží jako zástava poskytnutého úvěru. Pro banku je tento typ úvěru velmi výhodný, neboť drží snadno zpeněžitelné hodnoty, které realizuje v případě, že dlužník nesplatí poskytnutý úvěr. Výhody má však i pro dlužníka, který 14
Také rubopis nebo žiro. Písemný projev vůle dosavadního majitele (indosant) na cenném papíru, převést tento cenný papír na novou oprávněnou osobu (indosatář). Skládá se z indosační doložky („ze mne na řád“ nebo „plaťte na řád“), jména indosatáře a podpisu indosanta. 15 Nevyplněný indosament. Skládá se z indosační doložky a podpisu indosanta, může spočívat také pouze v pouhém podpisu indosanta.
54
nemusí cenné papíry prodávat, pokud by přechodně potřeboval finanční výpomoc, navíc mu zůstávají zachovány nároky na výnosy z cenných papírů. Banky nabízejí podnikatelským subjektům i další typy úvěru, jako např. úvěrový úpis, emisní půjčky, investiční úvěry, sanační úvěry atd. SPOTŘEBITELSKÉ ÚVĚRY (SPOTŘEBNÍ ÚVĚRY) Slouží k profinancování potřeb obyvatelstva (fyzických osob), v převážné míře zboží spotřebního charakteru. Od komerčních úvěrů se liší z hlediska svého užití. U komerčních úvěrů plyne z úvěrovaného objektu cash flow, které slouží ke splácení úvěrů. U spotřebních úvěrů nikoliv, ty slouží k financování objektů spotřebního charakteru, ze kterých neplynou finanční prostředky. Dále se spotřební úvěry od komerčních odlišují: -
v podkladových informacích,
-
ve výši úvěrů,
-
ve splácení úvěru.
Spotřebitelské úvěry mohou poskytovat nejenom banky, jedná se o tzv. přímé úvěry, ale také obchodníci tzv. nepřímé úvěry. Pokud dlužník potřebuje financovat úvěrem jen určitou část zboží jedná se o doplňkový spotřební úvěr. Spotřebitelské úvěry se mohou vyskytovat i v podobě kreditních karet, které umožňují klientovi zakoupit zboží na základě použití karty. Splácení tohoto druhu spotřebitelského úvěrů bývá stanoveno měsíčně určitým procentem z čerpané částky. V zemích Evropské unie je spotřebním úvěrům věnována větší pozornost, než v ČR. Vzhledem k tomu, že každá země unie měla jiné právní normy k poskytování spotřebních úvěrů, došlo k jejich sjednocení směrnicí EU č. 87/102/EHS a doplňkem č. 90/88/EHS. Důvody sjednocení byly následující: •
základní podmínky v poskytování spotřebitelských úvěrů by měly být shodné, rozdílné podmínky narušují soutěž mezi finančními institucemi,
•
spotřebitel by měl být objektivně a srozumitelně informován o důležitých podmínkách poskytování úvěrů a chráněn před nekalými praktikami institucí.
55
V ČR řeší problematiku spotřebitelských úvěrů zákon č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelských úvěrů a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Zákon vymezuje podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru a stanovuje podstatu spotřebitelského úvěru. Do zákona je promítnuta i legislativa EU. Vedle bank sehrávají velkou úlohu také splátkové společnosti, např. CETELEM, HOME KREDIT, MULTISERVIS, které rovněž nabízejí spotřebitelské úvěry, jež se však vyznačují vyšší úrokovou sazbou a rychlejším vyřízením žádosti o úvěr. V ČR, podobně jako ve světě, narůstá objem spotřebitelských úvěrů. Vývoj objemu poskytnutých spotřebitelských úvěrů dokumentuje Obrázek č. 8. Obrázek č. 8: Objemy poskytnutých spotřebitelských úvěrů za léta 1997 – 2005 (v mil. Kč) 95 203
Spotřebitelské úvěry (v mil. Kč)
100 000 90 000 80 000
69 319
70 000
61 307
60 000
52 130
50 000 40 000 30 000
31 143
1999
2000
28 186
17 665
20 000 10 000
28 447
5 698
0 1997
1998
2001
2002
2003
2004
2005
Rok
Pramen: ČNB BOX 3: PŘÍKLADY Z PRAXE Denně reklamy hlásají, že půjčují na cokoliv a lidé na to slyší. Kromě peněz na pořízení bydlení si půjčují na spotřební zboží, dárky, ale i dovolenou. Češi si rychle přivykli žít na dluh, ale mnoho z nich však své možnosti přecenilo a mají problémy se splácením úvěrů. V roce 2004 činil počet neplatičů 170 000, v následujícím roce se již zvýšil počet nesplácejících na 240 000. Češi si v roce 2004 půjčili na spotřebitelských úvěrech 63 mld. Kč a v roce 2005 to již bylo 76 mld. HYPOTEČNÍ ÚVĚRY Hypoteční úvěry řadíme mezi dlouhodobé úvěry, které jsou poskytovány na zástavu nemovitosti. Využívají se při stavbě obytných domů, rekonstrukci rodinných domů, koupě bytu do osobního vlastnictví. V ČR v současné době poskytuje hypoteční úvěry dvanáct peněžních ústavů. Česká právní úprava zakotvená v novelizovaném zákoně č. 190/2004 Sb. o 56
dluhopisech definuje hypoteční úvěr: „Hypoteční úvěr je úvěr, jehož splácení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, i rozestavěné. Úvěr se považuje za hypoteční dnem vzniku právních účinků zástavního práva. Pro účely krytí hypotečních zástavních listů lze pohledávku z hypotečního úvěru nebo její část použít teprve dnem, kdy se emitent hypotečních zástavních listů o právních účincích vzniku zástavního práva dozví“. Nemovitost se musí nacházet na území ČR, členského státu EU nebo jiného státu, tvořícího Evropský hospodářský prostor. Splatnost hypotečního úvěru se pohybuje od 5 do 30 let. Hypoteční úvěry mohou být účelové, ale i neúčelové, úrokové sazby je možno zafixovat na 1 rok, 2 roky, 3 roky, 5 let, ale i na 10 let. Předčasné splácení úvěrů je možné v době změny úrokové sazby. Čerpání úvěru může být postupné nebo jednorázové. Splácení úvěru probíhá formou průběžného splácení formou anuitního splácení. Následující obrázek zobrazuje vývoj objemu poskytnutých hypotečních úvěrů v letech 1997 – 2005. Obrázek č. 9: Vývoj objemu poskytnutých hypotečních úvěrů v ČR (v mil. Kč) 250 000 Hypoteční úvěry (v mil. Kč)
218 813 200 000 150 113
150 000 100 806
100 000 68 037 50 000 14 178
19 603
24 799
1997
1998
1999
35 094
50 246
0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
Rok
Pramen: ČNB AMERICKÁ HYPOTÉKA Jedná se o neúčelový hypoteční úvěr, který je zajištěn rovněž zástavním právem k nemovitosti. Vždy musí být splněna podmínka, že maximální výše hypotečního úvěru je 70 % hodnoty nemovitosti. Tento neúčelový hypoteční úvěr spadá do režimu zákona č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelských úvěrů. Během splácení lze kdykoliv uskutečnit předčasné splácení úvěru bez sankcí, úvěr je však úročen vyšší úrokovou sazbou než klasický hypoteční úvěr, ale s nižšími úroky než u spotřebitelských úvěrů. Získané prostředky z americké hypotéky lze použít na cokoliv.
57
AKCEPTAČNÍ ÚVĚR Banka u tohoto úvěru akceptuje směnku, kterou na ni vystaví komitent, a to v částce a lhůtě dohodnuté v úvěrové smlouvě. U akceptačního úvěru banka neposkytuje finanční prostředky. Banka při tomto úvěru prodává své jméno, čímž činí směnku důvěryhodnější a obchodovatelnou. Vzhledem k tomu, že u akceptačního úvěru banka prodává své jméno, tzn. že pokud by dlužník nedisponoval prostředky, kterými by směnku uhradil, musela by banka provést úhradu ze svého kapitálu, poskytuje úvěr pouze komitentům, kteří jsou jí velmi dobře známi. Akceptační úvěr slouží hlavně k získání krátkodobých provozních prostředků, na nákup surovin a zboží. Náklady u akceptačního úvěru jsou nižší a jsou tvořeny akceptační provizí a ostatními výlohami. RUČITELSKÝ ÚVĚR Při tomto druhu úvěru banka přejímá záruku za závazek svého klienta vůči třetí osobě. Může jít o závazek platební, nebo o závazek za provedení služby. I v tomto případě jde o zapůjčení jména banky. Banky v praxi poskytují dvě formy ručení: •
Směnečný aval – banka podepíše směnku,
•
Vystavení záruční listiny – banka vystaví tiskopis, nebo prohlášení.
BANKOVNÍ ZÁRUKY V posledních letech byl zaznamenán největší rozmach využití bankovních záruk. Využívají se v tuzemském i zahraničním obchodě a mají největší váhu při ručení. V záruční listině musí být závazek banky přesně specifikován. Banky mohou ručit za splácení celé půjčky nebo i za jednotlivé splátky, nebo úroky. Bankovní záruky jsou neodvolatelným závazkem banky zaplatit stanovenou sumu v případě nedodržení kontraktu dodavatelem. Bankovní záruky vystavené bankou mohou být buď platební (aval směnky, záruka za leasingové splátky, záruka za zaplacení směnek) nebo neplatební (kauce za kontrakt, záruka za zaplacení splátek úvěrů, vadium). V následující tabulce jsou uvedeny výhody a nevýhody některých typů úvěrů.
Tabulka č. 10: Výhody a nevýhody vybraných typů úvěrů - Získání většího obnosu finančních prostředků. - Získání půjčky v hodnotě 100 % zastavované Výhody nemovitosti. Hypoteční úvěr - Zaplacené úroky lze odečíst z daní. - Využití jen na nákup nemovitostí. Nevýhody - Úroky se mohou do doby splatnosti měnit. 58
Výhody Americká hypotéka Nevýhody
Výhody Spotřebitelský úvěr Nevýhody Výhody Kontokorentní úvěr Nevýhody
-
Vysoké poplatky za vedení účtu. Uzavření životní pojistky dlužníkem. Získání větší sumy finančních prostředků na cokoliv. Nižší úroky než u spotřebitelských půjček. Možnost předčasného splacení bez sankcí. Úroky lze při pořizování bydlení odepsat z daní. Zajištění úvěru nemovitostí. Úroky se mohou do doby splatnosti měnit. Vyšší úroky než u klasických hypotečních úvěrů, avšak menší než u spotřebitelských úvěrů. Vyšší poplatky než u spotřebitelských úvěrů. Možnost půjčení větší částky peněz. Relativně nízké úročení. Možnost předčasného splácení bez sankcí. Administrativní náročnost. Vysoké poplatky. Přísnější kritéria pro přidělení úvěru. Snadno dosažitelný úvěr. Možnost získání doplňkových služeb. Nutné zřízení účtu v bance. Omezená velikost úvěru. Vyšší úroková sazba a poplatky.
DOPORUČENÉ ZDROJE KE STUDIU: DVOŘÁK, P.: Komerční bankovnictví pro banky a klienty. Praha: Linde, 2005. ISBN 807201-515-X. FORIŠKOVÁ, D., KLIMIKOVÁ, M.: Restrukturalizace českého a slovenského bankovního systému a sekundární trh úvěrových pohledávek. Ostrava: VŠB-TUO, Finanční řízení podniků a finančních institucí, 2005. GARDNER, M. J. MILLS, D.L.: Managing Financial Institutions. The Dryden Press 1990 GEISST, Ch.R.: Investment Banking in the Financial System. Englewood Cliffs, Prentice Hall, 1995. HORVÁTHOVÁ , E.: Bankovnictví. Bratislava: Úvaha, 2000. HORVÁTHOVÁ E., MÚČKOVÁ, V., TKÁČOVÁ, D., TKÁČOVÁ, M.: Hypotekární bankovnictví a finančné nástroje na podporu bytovej výstavby. Bratislava: Ekonóm, 2003. POLIDAR, V.: Management bank a bankovních obchodů, Praha: Ekopress, 1999. PriceWaterhouseCooper : Zásady řízení úvěrů, Praha: Management Press, 1999. SŮVOVÁ, H. a kol.: Specializované bankovnictví. Praha: Bankovní institut, 1997.
59
KONTROLNÍ OTÁZKY: 1. Podle jakých kritérií členíme úvěry. 2. Jaké jsou hlavní zásady při poskytování úvěrů? 3. Určete typy úroků z úvěrů? 4. Jaké druhy úvěru jsou určeny pro podnikatelský sektor? 5. Jakými způsoby můžete splácet úvěry? 6. Jaký je rozdíl mezi hypotečním úvěrem a americkou hypotékou.
60
7. PLATEBNÍ STYK CÍL KAPITOLY: - platební styk, - formy platebního styku, - nástroje platebního styku (výhody, nevýhody).
OSNOVA KAPITOLY: 7.1 Charakteristika platebního styku 7.2 Hotovostní platební styk 7.3 Šeky 7.4 Platební karty 7.5 Bezhotovostní platební styk 7.6 Nástroje bezhotovostního platebního styku 7.7 Směnky 7.8 Platební systémy 7.9 Finanční arbitr 7.1 CHARAKTERISTIKA PLATEBNÍHO STYKU K jednomu z nejvýznamnějších nástrojů národohospodářských úkolů bank v tržní ekonomice patří zabezpečení platebního styku, jak hotovostního, tak i bezhotovostního (tzn. přesunu peněžních prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty, a to uvnitř jednoho státu nebo mezi státy různých světadílů). Pro samotné banky patří dobře fungující platební styk ke zdrojům přímých i nepřímých výnosů a přispívá ke konkurenceschopnosti. Platební styk se řídí těmito právními normami: zákonem o ČNB č. 6/1193 Sb., zákonem o bankách č. 21/1992 Sb. a jeho následnými úpravami, zákonem č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech ve znění zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 65/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., vyhlášky č. 92 Sb. ze dne 28. 2. 2006, kterou se stanoví náležitosti žádosti o povolení k vydávání elektronických peněz, úřední sdělení ČNB z 6. 5. 2004, vyhláška č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování, úřední sdělení ČNB z 25. 2. 2004 k vyhlášce č. 62/2004 Sb., kterou se stanoví způsob provádění platebního styku mezi bankami, zúčtování na účtech u bank a technické postupy bank při opravném zúčtování, vyhláška č. 548/2002 Sb., kterou se stanoví podmínky pro principy zúčtování v platebních systémech a náležitosti žádosti o licenci k provozování platebního systému, občanským zákoníkem, obchodním zákoníkem, všeobecnými obchodními podmínkami, zákonem směnečným a šekovým, zákonem č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. K předpisům EU, které se vztahují k platebnímu styku 61
patří: Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2560/2001 o přeshraničních platbách v eurech, u kterých musí být uplatněna stejná výše poplatků tutéž institucí jako u domácích převodů v euru. Musí být splněny následující předpoklady:
od 1. 7. 2003 u plateb do 12 500,- EUR, od 1. 1. 2006 u plateb do 50 000,- EUR,
pokud platební příkazy splňují kritéria pro zpracování přeshraničního převodu, tzn. musí mít IBAN (International Bank Account Number) a BIC (Bank Identifier Code),
Platební styk je zajišťován bankami, avšak v současné kybernetické době, s rozšiřováním internetu, e-commerce se mění postavení bank a díky novým informačním technologiím se začíná objevovat stále více nových účastníků obchodních transakcí s novými obchodními modely pro elektronický obchod a tím i s novým způsobem platebního styku. Platební styk můžeme charakterizovat jako přesun finančních prostředků mezi jednotlivými subjekty a to v určitých formách. Konkurence v oblasti platebního styku bojuje o získání podílu v jednotlivých obchodních operacích. Jedním z nových trendů v oblasti platebního styku, který se začíná prosazovat, je zasílání a proplácení faktur z účtů v elektronické podobě. Aby si banky udržely postavení na trhu služeb platebního styku a prováděly další expanzi nabídky, musí využít následující příležitosti:
elektronické propojení velkého množství kupujících a prodávajících subjektů, obchodování mezi odběrateli a dodavateli v reálném čase,
při rozvoji elektronického platebního styku mohou banky na základě svých znalostí o klientech poskytovat ručení za jednotlivé společnosti a generovat bezpečnostní certifikáty pro elektronické transakce.
FORMY PLATEBNÍHO STYKU Platební styk lze členit dle různých hledisek: -
z hlediska formy plateb na hotovostní a bezhotovostní platební styk,
-
z hlediska teritoria kde probíhá na tuzemský, zahraniční a přeshraniční platební styk,
-
z hlediska lhůty k provedení na expresní a standardní platby,
-
z hlediska náležitosti průvodních dokumentů na hladký plat a dokumentární platby.
62
7.2 HOTOVOSTNÍ PLATEBNÍ STYK Tento druh platebního styku existuje od dob vzniku peněz. Je zabezpečován hotovostními formami peněz – bankovkami a mincemi, které jsou zákonnými platebními prostředky. Bankovky jsou papírové peníze emitované centrální bankou. Mince jsou kovové peníze, jejich ražbu zabezpečuje rovněž centrální banka. Hotovostní platební styk je prováděn prostřednictvím bank a pošt. Hotovostní platební styk můžeme charakterizovat jako pohyb finančních prostředků v hotovostní formě, který je uskutečňován bankami a jinými finančními institucemi a právnickými i fyzickými osobami. Hotovostní platební styk v ČR se řídí zákonem č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, devizovým zákonem č. 219/1995 Sb. a zákonem č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. Dále pak vyhláškou ČNB č. 434/2002 Sb. o udělení devizové licence, předpoklady a podmínky pro provádění některých obchodů s devizovými hodnotami a postup pro nakládání s padělanými a pozměněnými prostředky. ČNB v oblasti platebního styku stanoví vyhláškami např. nominální hodnoty bankovek a mincí, vzhled, rozměry, materiál a jejich ochranné prvky, dále stanoví ukončení platnosti bankovek a mincí a způsob jejich výměny, náhradu za poškozené bankovky a mince a postup fyzických a právnických osob při příjmu zákonných platidel a nakládání s nimi. Od 1.7.2004 dle zákona o omezení hotovosti se stanoví, že všechny platby jejichž výše překračuje částku 15 000 EUR, musí být provedeny na základě bezhotovostní formy. Peníze slouží jako prostředek směny a jsou současně aktivem, které uchovává hodnotu v čase, v závislosti na inflaci. Za základní funkci peněz se považuje jejich funkce jako účetní jednotky kupní síly, kdy kupní síla představuje množství zboží a služeb, které lze při existujících cenách za peníze získat. V předcházejících letech byly podoby peněz různého charakteru, např. dobytek, látky, kameny atd., ale tato podoba peněz přinášela řadu problému, proto za „pravé“ peníze jsou považovány až vydávané mince z drahých kovů. Zboží, služby kupujeme za určitou cenu, která je vyjádřena v penězích, proto peníze plní další funkci, a to zúčtovací jednotky. Volné finanční prostředky můžeme zhodnocovat, ukládat je do různých finančních instrumentů, ze kterých získáváme úrok. Tím, že peníze ukládáme plní další funkci uchovatele hodnoty. FORMY HOTOVOSTNÍHO PLATEBNÍHO STYKU Banky umožňují provádění hotovostních plateb v následujících formách: 63
šekem, který je určen k výplatě v hotovosti,
výběrem hotovosti prostřednictvím výběrového lístku,
složením hotovosti ve prospěch účtu příjemce na základě pokladní složenky nebo vkladového dokladu přímo na pokladnách bank a pošt,
pomocí nočního trezoru,
poukazem peněžních prostředků ze svého účtu k výplatě v hotovosti,
bankovní platební kartou.
7.3 ŠEKY Za oblíbený platební instrument lze považovat šeky. Jejich rozšířenost a obliba je v různých zemích rozdílná. S šeky se setkáváme jak při obchodních platbách, tak také při neobchodních platbách fyzických osob. Šekové právo v celé řadě zemí vychází ze Ženevských konvencí, ale existuje i anglosaská oblast, která se od ženevské odlišuje. Rozdíly jsou následující:
v ženevské oblasti musí být na šeku uvedeno slovo šek v souvislém textu listiny, v anglosaské oblasti není údaj povinny,
v ženevské oblasti jsou dány lhůty k proplácení šeku. Platí, že šek je splatný na viděnou a každý jiný údaj platí za nenapsaný. V anglosaské oblasti má jednu lhůtu k předložení šeku 90 dnů a jsou obvykle i doložky, ve kterých je stanovena lhůta splatnosti. V ženevské oblasti se doložky neužívají.
Šek (cheque) je cenný papír a zároveň platební nástroj, který obsahuje bezpodmínečný příkaz výstavce šeku bance, aby vyplatila z jeho běžného účtu oprávněnému majiteli šeku na šeku uvedenou peněžitou částku. V ČR se šek řídí zákonem šekovým a směnečným č. 191/1950 Sb. Podle zákona musí šek obsahovat podstatné náležitosti:
Označení, že se jedná o šek (kursivou), které musí být obsaženo ve vlastním textu listiny.
Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu. Částka by měla být zapsána čísly i slovy, pokud se částky neshodují, platí částka psaná slovy.
Jméno toho, kdo má platit. Tato osoba se označuje jako šekovník, může jí být pouze banka. Šekovník však nenese odpovědnost za proplacení šeku.
64
Údaj místa, kde má být placeno.
Datum a místo vystavení šeku.
Podpis výstavce musí být podle podpisového vzoru.
Pokud na šeku chybí některá podstatná náležitost, je šek neplatný. V české bankovní praxi se ještě na šeku uvádí – bankovní spojení plátce, konstantní symbol a číslo šeku. Průběh placení – základní princip placení u soukromých šeků probíhá tak, že majitel BÚ dostane šekovou knížku s šeky. Vyplněným šekem potom může přímo platit, nebo ho použít v bance k výběru hotovosti. Banka může šek okamžitě proplatit, nebo převzít k inkasu. Šeky můžeme třídit dle několika hledisek. Podle toho, jak lze práva z šeku převádět na další osoby rozeznáváme:
Šek na řad (orderšek) – je to šek vystavený na určitou osobu s výslovnou doložkou „na řad“. Práva z šeku lze převádět indosamentem.
Šek na jméno (rektašek) – šek je vystavený na určitou osobu a musí mít doložku „nikoli na řad“ výslovně uvedenou. Rekta doložkou se zamezuje převodu šeku na další osobu.
Šek na majitele, držitele – na tomto šeku není uvedená osoba, které má být zaplaceno. K převedení šeku na majitele stačí pouhé předání šeku.
Podle výstavce dělíme šeky na soukromé a bankovní:
Soukromé šeky – výstavcem šeku je nebankovní subjekt, který má u dané banky veden účet, majitel účtu je oprávněn s účtem disponovat a vystavovat šeky. Banka vedoucí účet vystupuje jako šekovník. Patří k nejméně kvalitním šekům a to proto, že tento typ šeku může být promptně honorován pouze šekovníkem. Jedině ten zná výši zůstatku účtu výstavce a může ověřit jeho podpis. Následující obrázek deklaruje postup placení soukromým šekem.
65
Obrázek č. 14 Schéma placení soukromým šekem KUPUJÍCÍ VÝSTAVCE ŠEKU 1. Sjednání smlouvy o používání šeku a vydání šekové knížky
5. Zatížení účtu výstavce šeku
BANKA ŠEKOVNÍK 6. Úhrada šeku ve prospěch účtu banky
4. Zaslání šeku k inkasu
BANKA PRODÁVAJÍCÍHO 7. Připsání šekové částky ve prospěch účtu prodávajícího
3. Předložení šeku k inkasu
PRODÁVAJÍCÍ PŘÍJEMCE ŠEKU
2. Vystavení šeku a zaplacení šekem
Bankovní šeky – bankovním šekem přikazuje banka (výstavce) šekovníkovi (jiné bance), aby obvykle k tíži jeho účtu – vyplatila oprávněnému stanovenou sumu peněz. Výstavcem těchto šeků je banka. Šekovníkem je jiná banka. U bankovních šeků banka jako výstavce šeku ručí za jeho proplácení. Z toho důvodu se jedná o velice bezpečné šeky. Banky nabízejí bankovní šeky na české koruny, ale i na zahraniční volné směnitelné měny.
Šek může být opatřen dvěma rovnoběžnými čarami na líci šeku, říkáme tomu křižování (crosování), které slouží k zamezení okruhu subjektů, kterým má být šek proplácen. Křižování slouží k ochraně výstavce šeku proti proplácení neoprávněné osobě. Výstavce nebo majitel šeku může zakázat výplatu šeku v hotovosti. Provádí se to doložkou „jen k zúčtování“. Zákon jednoznačně stanoví pro šek, že šek je vždy splatný na viděnou. Šek je třeba předložit k proplácení ve stanovených lhůtách ode dne vystavení, které jsou dány podle data a místa vystavení šeku a místa, kde má být placeno. Lhůty uvádí následující tabulka.
66
Tabulka č. 15 Lhůty k předložení šeku Lhůta k předložení šeku k proplacení - do 8 dnů - do 20 dnů - do 70 dnů
Místo vystavení a splatnosti šeku v témže státě v různých státech téhož světadílu v různých světadílech
Lhůty jsou významné z toho důvodu, že během nich nemůže výstavce šeky odvolat a šek předložený po uplynutí shora uvedených lhůt nemusí být šekovníkem proplacen. Lhůta běží ode dne vystavení šeku. Šek lze proplatit v tuzemské měně i v tom případě, zní-li částka v šeku na měnu zahraniční. K přepočtení se bere kurz v den placení. Majitel šeku nesmí odmítnout částečné placení. Promlčení postihových nároků majitele proti indosantům výstavci a ostatním osobám šekově zavázaným nastává v 6 měsících po uplynutí lhůty k předložení šeku. ZARUČENÝ ŠEK Je druhem soukromého šeku, u kterého při dodržení podmínek garantuje banka, která šeky vydala, jeho proplacení, aniž by požadovala jeho krytí. Se šeky byly vydávány i záruční karty, které měly zvýšit bezpečnost systému. Šeky i karta obsahovaly červenou královskou korunu. Aby mohl být šek proplacen, musel splňovat tyto podmínky:
šek musel být po formální stránce správně vyplněn,
maximální částka jednoho šeku byla 6 500 Kč,
možnost najednou předložit maximálně 10 šeků,
ke každému šeku musela být předložena záruční karta.
V českých bankách byl zaveden v roce 1994 zaručený šekový systém, který se však neujal. EUROŠEKOVÝ SYSTÉM Byl mezinárodní šekový systém, který byl v Evropě velmi oblíbeny. Byl vhodný pro finanční zabezpečení zahraničních služebních cest, nejvíce využíváný v cestovním ruchu. Eurošekový systém byl založen na tom, že majiteli BÚ byla na požádání vystavena eurošeková karta a šeková knížka s eurošeky. Eurošeková karta plnila v zásadě dvě funkce:
Garanční funkce, která spočívala v tom, že majitel předloží kartu společně s eurošekem a osvědčí tak oprávněnost použít eurošeky.
Funkce platební karty pro výběr hotovosti v bankovních automatech.
Se zavedením eura byl tento typ šeku zrušen.
67
CESTOVNÍ ŠEKY Jsou speciálním druhem šeku, používající se v mezinárodním cestovním ruchu. Cestovní šek opravňuje osobu uvedenou na šeku k výplatě hotových peněz, nebo k přímému placení ve vybraných obchodech. Jde o obdobu vlastní směnky. Cestovní šek musí obsahovat:
Označení, že jde o cestovní šek.
Příkaz, nebo slib vyplatit uvedenou částku.
Jméno výstavce, jeho podpis.
Cestovní šeky vydávají velké mezinárodní banky, nebo instituce cestovního ruchu, které jsou podle obchodního zákoníku povinny šek proplatit nebo zajistit proplacení. Při vydání šeku je kupující povinen hotově zaplatit nominální hodnotu šeků plus provizi, pokud nemá účet vedený v bance, do které si jde šeky zrealizovat. Šeky musí klient vlastnoručně podepsat. Při předložení šeku k proplacení musí majitel znovu podepsat šek před pracovníkem přijímající banky a ztrátu šeku neprodleně ohlásit. Hlavní výhody cestovních šeků:
při ztrátě šeku dostává majitel náhradu,
cestovní šeky lze předložit po celém světě,
mají neomezenou platnost,
směna cestovního šeku z jedné měny do druhé bývá spojena s výhodnějším měnovým kurzem,
klient nemusí mít účet u banky.
Nevýhody cestovních šeků:
placení provize – běžný poplatek za vydání cestovních šeků je asi jedno procento z ceny šeku, platba je u obchodníku zdarma. Proplacení šeku na hotovost je zdarma pouze u poskytovatele, v bankách se platí 1 % až 2 % z hodnoty šeku,
při proplacení je nutný průkaz totožnosti,
šeky mohou být předloženy pouze majitelem,
klient musí zaplatit šek ihned při jeho převzetí.
Zájem o cestovní šeky je na nižší úrovni, oproti jiným platebním instrumentům – např. platebním kartám.
68
7.4 PLATEBNÍ KARTY HISTORIE PLATEBNÍCH KARET Platební karty představují pohodlné a výhodné nakupování doma i v zahraničí bez toho, aby bylo nutné sebou nosit peníze. První platební kartu na světě vydala americká společnost Western Union v roce 1914. Za necelých sto let prodělala platební karta velký rozmach. V roce 1915 nabízí americký řetězec Sears Roebuck svým klientům splátkový prodej ve svém zásilkovém obchodě a v roce 1917 začíná nabízet kreditní karty některým svým klientům. V roce 1924 nabízela General Petroleum Corporation of Kalifornia (pozdější Mobil Oil) věrnostní kreditní kartu, kterou její zákazníci mohli použít k bezhotovostnímu placení pohonných hmot, náhradních dílů a služeb v síti jejich čerpacích stanic. V dalších letech začaly nabízet karetní služby i následující větší čerpací stanice, např. Shell, Mobil atd. Věrnostní platební karty se rychle rozšířily po celé Americe, ale pozdější hospodářská krize a 2. světová válka přibrzdila jejich rozvoj, který začal až po skončení války. V roce 1947 americké aerolinie zavedly pro své pravidelné zákazníky Universal Air Travel Card. Tyto karty se daly používat pouze v dané společnosti, to byla jejich velká nevýhoda. V roce 1950 vzniká první univerzální platební karta, kdy společnost Diners Club vydává svým členům úvěrovou kartu – Charge Card k bezhotovostnímu placení v restauracích a ve všech smluvních organizacích. V roce 1951 vydává Franklin National Bank první bankovní kreditní platební kartu a následují ji i další banky. V roce 1958 společnost American Express zavádí Charge Card, které byly vyrobeny z papíru a až v roce 1959 se začaly vydávat plastové. Bank of America vydává první kreditní kartu rovněž v roce 1959. Je vyrobena jako první na světě z plastu, tudíž je odolnější, má lepší ochranu proti padělání a usnadňuje placení pomocí mechanických snímačů – imprinterů. Na úspěch Bank of America a společností vydávajících kreditní karty začaly navazovat skupiny bank, které v Americe začaly vznikat a které začaly vydávat své platební karty. Postupně se tyto banky spojily v Master Charge, která koncem 60. let stojí v čele systému bankovních kreditních karet na americkém kontinentu. Vedle kartového systému Master Charge stojí i systém BankAmericard a v roce 1966 se jeho členem stává jedna z největších evropských bank Barclays Bank, která vydává platební karty BankAmericard na evropském kontinentě. Došlo k velkému nárůstu platebních kreditních karet BankAmericard a dalších karet v Evropě. Evropské banky však chtěly získat nezávislost na Bank of America a chtěly si vytvořit vlastní systém a asociaci. V září 1974 byla založena 69
mezinárodní asociace International Bank Americard Incorporated – IBANCO, předchůdce VISA. V roce 1976 se členem IBANCO stala francouzská asociace Carte Bleue, která vydávala ve Francií kreditní karty a v roce 1977 byly přijaty nové názvy VISA USA a VISA International. V Evropě vydala první plastovou identifikační platební kartu National Provincial Bank v roce 1965 (v Anglii), která však sloužila pouze pro výběry hotovosti v jejich pobočkách a teprve v roce 1966 Barclays Bank koupila licenci BankAmericard jako banka, která nepocházela z Ameriky a začala vydávat platební karty, které se mohly používat i v jiných organizacích a jiných zemích, např. Malta, Irsko, Jihoafrická republika, Francie atd. Zavedla rovněž první bankomaty „ Cash Point“. V roce 1977 se Barclays Bank s 3,3 mil. kreditních karet stala největším vydavatelem karet VISA mimo území Spojených států a toto prvenství si udržela až dodnes (Juřík, 2003). Rovněž francouzské banky se snaží o zavedení platebních karet. V roce 1967 vydávají děrné štítky, které slouží k výběrům hotovosti v bankomatech. Vzhledem k rozvoji platebních karet ve světě se spojuje Société Générale s ostatními bankami a zvažují zavedení společného systému platebních karet. V roce 1967 zakládají systém Carte Bleue. V roce 1974 Francouz Roland Moreno patentuje princip čipové platební karty a v březnu 1975 je vyrobena první platební karta s mikročipem. Moreno vyvinul i první výdejní bankomat přizpůsobený k přijímání čipových karet. Na úspěch amerických kreditních karet navazují švédské banky a vydávají v roce 1964 kreditní kartu Rikskort. Za rok se z ní stává společnost Eurocard International se sídlem v Bruselu, v září 1992 dochází ke spojení Eurocard se společností eurocheque a vytváří se společnost Europay Internsational. V 80. letech se v Evropě vytvořily tři skupiny zemí podle preferovaných karet (Juřík, 2003): -
Kreditní karty – byly zavedeny ve Velké Británií a Irsku v 70. – 80. letech. V některých zemích Evropy (Německo, Skandinávie. Španělsko) až koncem 90. let.
-
Debetní karty – jejich průkopníkem se stala Francie, následována počátkem 90. let dalšími evropskými zeměmi (Německo, Belgie, Česká republika).
-
Eurošeky – byly používány v Německu, Rakousku a zemích Beneluxu. Začátkem 90. let byly eurošeky nabízeny zemím střední a východní Evropy.
70
V ČR byla vydána první platební karta v roce 1988, jednalo se o dispoziční kartu k tuzexovým účtům v Živnostenské bance. Česká spořitelna vydala platební karty pro své klienty o rok později a v témže roce (1989) zavádí první bankomaty na československém území. Platební karty slouží k hotovostním výběrům, ale i k bezhotovostním platbám. Jsou
to
plastikové karty (hovoří se taky o elektronických platebních prostředcích) odpovídající mezinárodním normám, přičemž musí obsahovat nezbytné náležitosti:
Označení vydavatele platební karty – banky a bankovní asociace (VISA, Europay/MasterCard, JBC), finanční společnosti (American Express, Diners Club), obchodní domy, olejářské společnosti a další.
Jméno držitele platební karty – držitel karty je majitelem účtu, nikoliv majitelem karty).
Číslo platební karty, které se skládá z 12 až 19 znaků, přičemž první dvě slouží k identifikaci oblasti použití, dalších pět míst určuje vydavatele a zbývající čísla slouží k identifikaci konkrétního druhu karty.
Doba platnosti.
Záznam dat, který může mít formu reliéfního záznamu (který slouží pro transakce s použitím mechanického snímače), magnetického proužku, mikročipu, optického záznamu.
Pro zajištění bezpečnosti platebních karet slouží ochranné prvky, které mohou být přímé nebo nepřímé. K přímým řadíme fotografii držitele karty, jeho podpis, barevnost, hologram. K nepřímým bezpečnostním prvkům patří mikrotext, Milošové ozdoby, UV barvy. Mezi další ochranné prvky zařazujeme PIN (Personál Identification Number) a kryptografie. Se základními funkcemi platební karty bývají spojeny doplňkové služby, např. pojištění rizik související se služebními cestami, různé asistenční služby, služby spojené s řešením náhrady a pomoci při ztrátě karty. Platební karty členíme dle několika hledisek. Rozlišujeme je podle toho, kdy a jakým způsobem je platbou majitel karty zatížen:
Charge Card – platební karty jsou spojeny s odkladem placení. Majitel karty dostane výpis provedených transakcí a do určitého termínu musí svůj závazek vyrovnat. Zpravidla má povinnost splatit svůj závazek do 15 až 30 dnů. Podmínkou pro vydání 71
této karty je důvěryhodnost klienta, založená na jeho dobré znalosti bankou nebo na vyhodnocení scoringovou metodou.
Credit Card – u těchto typů karet nemusí držitel karty vyrovnat svůj závazek do stanovené lhůty, ale má možnost čerpat do výše sjednaného úvěrového limitu. Pro výdej těchto karet je zpravidla vyžadován doklad o výši příjmu (příkladem těchto karet je AURA nebo O.K. karta nebo MAXIM KARTA). Oproti klasickému spotřebitelskému úvěru zde odpadá nutnost podávání žádosti o každou půjčku. Vzhledem k tomu, že termín čerpání úvěru závisí na klientovi, nikoliv na bance, musí mít připravenou hotovost, což jí snižuje ziskovost a také proto, že s těmito úvěry souvisí větší rizikovost nesplácení, jsou úročeny vyššími sazbami, které se pohybují v rozmezí 15-28 % per annum.
Debit Card – u těchto karet jsou platby zaúčtovány na účet neprodleně po jejich provedení.
Z hlediska techniky provedení záznamu dat na kartě rozlišujeme:
Magnetické karty, které jsou vybaveny magnetickým proužkem, které se zpočátku využívaly pro výběr hotovosti z bankomatu, ale od 80.let se používají i pro elektrické bezhotovostní placení. Jejich nevýhodou je omezený rozsah možného magnetického záznamu a jeho poměrně jednoduché zkopírování a následné zneužití karty.
Karty s reliéfním záznamem – je to nejstarší způsob záznamu dat na kartě a jsou použitelné pouze pro tzv. papírové transakce za použití imprinteru, nejsou bezpečné.
Čipové karty – tyto karty mají uloženy potřebné údaje v čipu. Paměťovým médiem čipové platební karty je mikroprocesor (čip), jenž umožňuje nejenom čtení uložených dat, ale i jejich zapisování a smazávání. Čip má dostatečnou paměť k přidávání dalších aplikací. Jsou daleko bezpečnější než karty s magnetickým proužkem. Základní předností čipové karty oproti magnetickému proužku je rozšířená paměťová kapacita, zvýšená bezpečnost uložených dat a multifunkční využití. V současné době se začíná čipu využívat jako elektronické peněženky, která nahrazuje mince a bankovky nejnižších hodnot a umožňuje tak provádět transakce o nízkých nominálních hodnotách (např. placení parkovného, nebo v městské hromadné dopravě), zpravidla do částky 30 USD. Do čipu se nahraje určitá finanční částka, která se placením snižuje a pokud si chceme na kartu vložit hotovost, tak ji tzv. „dobíjíme“. Částka, kterou jsme zaplatili se zaznamenává do platebního nebo samoobslužného terminálu. V ČR začala čipovou kartu mezi prvními bankami vydávat Poštovní spořitelna, divize ČSOB.
72
Laserové platební karty – mají velkou kapacitu paměti, ale nedokáži účinně zabezpečit vložená data před neoprávněným přístupem. Jsou velmi nákladné na výrobu. V ČR zavedla laserové platební karty Universal Banka, a.s. a investiční fond Terciér, ale v současné době se již nepoužívají. Byly vyvinuty v USA a Japonsku.
Z hlediska teritoria rozlišujeme platební karty:
Tuzemské – které bývají použity na území daného státu a jsou s nimi spojeny nižší poplatky a nižší nároky na bonitu klienta. Karty je možné poznat tak, že na líci karty je viditelně umístěn nápis VALID ONLY IN THE CZECH REPUBLIC.
Mezinárodní – jsou využívány nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí a bývají embosované (opatřené reliéfním písmem).
Dále můžeme platební karty dělit dle držitele:
Osobní – jsou určené pro fyzické osoby. Jsou vystaveny na jméno držitele a jsou nepřenosné.
Služební – jsou určeny pro majitele nebo zaměstnance firem k úhradě výdajů spojených se služební cestou.
Výhody platebních karet pro klienta:
Větší bezpečnost oproti hotovosti.
Úspora času.
Jednoduchý přístup k finančním prostředkům na cestách a 7x v týdnu, 24 hodin denně.
Podrobný přehled o provedených transakcích.
Doplňkové služby pro držitele karty.
MOŽNOSTI VYUŽITÍ PLATEBNÍCH KARET Platební karty nabízejí držitelům různé možnosti využití a mnohdy jsou s nimi spojené i některé doprovodné služby. Jejich rozsah a kvalita se však odvíjí od typu platební karty. Nejčastěji jsou využívány k výběrům hotovosti v bankomatech16 a dále k přímému placení. Při výběru z bankomatu klient natipuje identifikační číslo – PIN, které je zanamenáno na magnetickém proužku nebo čipu. Bankomat vždy prověřuje oprávněnost k transakci, tzn., že zjišťuje, zda má klient dostatečné krytí na svém učtu.
16
ATM – z anglického Automated Teller Machine.
73
Přímé bezhotovostní placení – platby kartou lze uskutečnit i v restauracích, obchodních řetězcích a dalších místech. Pokud je obchod vybaven pokladním terminálem17, platba probíhá analogicky jako při využití ATM. V případě, že tomu tak není, musí kupující předložit kartu a současně podepsat účtenku. Na základě účtenky dostává obchodník proplacenou částku prostřednictvím své banky od emitenta karty. Oblíbenou službou je také Cash Advance nebo-li výběr hotovosti na pobočkách bank a vybraných směnáren. Snahou bank je však snížit počet lidí využívajících tuto službu, a naopak je přimět k tomu, aby pro výběr hotovosti používali bankomaty. I z tohoto důvodu jsou poplatky za službu Cash Advance zhruba dvojnásobné než při výběru z bankomatu. Např. u Komerční banky bývá poplatek za výběr hotovosti z bankomatu 6,- Kč, ale za výběr v bance již to činí 1 % z vybírané částky, minimálně však 30,- Kč. Dále se využívá tzv. předplatních karet, jež byly vynalezeny ve Francii a jejich podstatou je, že klient si kartu koupí v bance i bez vlastního běžného účtu, pouze složí na vnitřní účet banky částku, kterou chce pomocí karty čerpat. Velmi známou je např. předplatní karta VISA Travel Money. V USA se začaly využívat tzv. dárkové platební karty Gift Cards, které nejdříve nabízeli obchodníci, aby si získali věrné zákazníky a později se k obchodníkům připojily i banky. Největším vydavatelem v USA dárkových karet je Bank of America. Novým trendem ve vydávání platebních karet je výroba platební karty v podobě klíčenky, tzv. mini karty. I těmito kartami lze platit za zboží a služby, ale i v platebním terminálu. Vzhledem k tomu, že roste objem obchodů z titulu nákupu přes internet, zavedly banky tzv. internetové platební karty (virtuální platební karty). Nejedná se o klasickou podobu katy, ale existuje pouze číslo, které bývá klientovi oznámeno nebo je vytištěno na plastové kartě, která však nemá magnetický proužek. Internetovou platební kartou se nedá platit v obchodech ani inkasovat peníze z bankomatu. Smyslem je oddělení transakcí na internetu a těch, při kterých se používá běžné platební karty a PIN. Internetová karta není spojena s žádnými výhodami. Na českém trhu ji vydávají eBanka, GE Money Bank a Komerční banka. Další možnosti, které se nabízejí k bezpečnosti platebních karet při obchodování a placení přes internet je blokace platební karty a její „odemknutí“ před placením a nebo možnost vybavit
17
POS – z anglického Point of Sale.
74
kartu kontrolním číslem (tzv. CVV2), které není totožné s PIN a uvádí se v podpisovém proužku, avšak pokud se karta ztratí, dojde ke snadnému zneužití. Stále oblíbenější se stávají převody P2P (Person-to-Person) – jedná se o převody peněz z jedné platební karty na druhou pomocí internetu. Zná-li odesílatel číslo platební karty příjemce, může mu na ni převést peníze pomoci internetu své banky, která má službu v nabídce. Příjemce je o převodu informován prostřednictvím textové zprávy na mobil nebo e-mailu. V posledních letech je významným trendem rozvoj platebních karet, které neplní jen funkci zprostředkování bezhotovostních plateb, ale banky je vydávávají spolu s různými firmami, kluby, obchodními partnery, ale i neziskovými organizacemi. Jedná se o tzv. partnerské platební karety (Co-branded Cards) a klubové karty (Affinity Cards). V současné době je ve světě 15 000 partnerských programů, v Evropě okolo 1 800. Klubové karty (Afinity Cards) – tento druh karet vydávají banky v převážné míře s neziskovými organizacemi nebo sportovními kluby a zájmovými organizacemi a jejich cílem je získat lidi, které spojuje společný zájem (ochrana zvířat, charitativní činnost), společné povolání (lékaři, učitelé, právníci) a nebo členství v klubech, koníček (sportovní, klub veteránů). Klubové karty jsou vydávány na neziskovém principu. Banka ve spolupráci s daným subjektem vytvoří program a kartu prodává jako něco výjimečného, co zdůrazňuje sounáležitost účastníků programu a členům přináší zvláštní hodnoty navíc. Klubové karty přinášejí výhody všem zúčastněným stranám. Partner má výhodu, že může získat stabilnější členství, vyšší prestiž z důvodů spojení s bankou, levnější propagaci svých cílů (na kartě je uvedeno logo partnera) a zvýšení jeho příjmů (od banky dostává provize za vydané karty a provedený obrat nebo podíl na poplatcích za zboží zakoupené držiteli karet v obchodní síti). Banky mají výhody v získání většího množství nových klientů, zvýšení příjmů a možnosti prodeje dalších produktů při pozitivních zkušenostech s danou kartou. Výhody pro klienta klient může získat zvýhodněné podmínky (nižší poplatky, úrokovou sazbu, lepší služby), provizi pro svou organizaci, propagaci své příslušnosti k určité cílové skupině při každém použití karty. Příkladem ve světě je spolupráce společnosti MasterCard a bank s fotbalovými kluby v Británii. V České republice se teprve začínají zavádět, ale známe jsou programy ČSOB s FIFA World Club, golfová karta Živnostenské banky, Raiffeisenbank s Baníkem Ostrava.
75
Partnerské karty (Co-branded card) – jsou vydávány na rozdíl od klubových karet na ziskovém principu a mají masový charakter. Jejich prostřednictvím se snaží banky a podnikatelské subjekty zvýšit obrat na trhu, získat nové zákazníky a zvýšit jejich věrnost. Banky se snaží prodat svůj účet a s ním i další bankovní služby a produkty novým klientům. Výhody karty Co-branded pro banky – zvýšení příjmů (zvyšují svůj počet karet v oběhu a tím získávají vyšší poplatky od všech kdo karty využívají a také podíl na obratu), šetří náklady (operace s kartami jsou levnější než operace s hotovostí), při vydávání partnerských kreditních karet získávají výnos z úrokových marží (úvěrová rizika při využívání platebních karet jsou nižší), cross-selling produktů (ochota klientů koupit další produkt). Výhody pro obchodního partnera – obchodní partner očekává zvýšení tržeb (má nárok na určitý podíl na ziscích z kreditních úroků banky), snížení nákladů (provize od banky za vydané karty a provedený obrat), zvýšení věhlasu značky (na kartě je uvedeno logo partnera a tím získává nové zákazníky a zvyšuje si podíl na trhu), zlepšení komunikace (obchodní partner dostává od banky pravidelné výpisy ke kartě). Výhody pro klienta – klient může získat určité slevy, možnost čerpání více finančních prostředků z kreditní partnerské karty, držba karty použitelné v tuzemsku i v zahraničí představuje možnost získat provizi pro svou organizaci a propagaci své příslušnosti při každém použití karty. Mezi významné představitele partnerských karet ve světe patří MasterCard Shell – Chemical Bank, klientům karty byla nabídnuta 3 % sleva z ceny pohonných hmot a další sleva na ostatní zboží, the GM MasterCard a VISA Card, nabídka Household Financial Corporation a General Motors – držitel karty získal slevu na zboží v obchodní síti General Electric a jejich partnerů (AVIS, Marriott Hotels). V České republice je příkladem partnerské karty HVB Czech Republic s VISA ČSA. Karta nabízí svým držitelům vstupní body do věrnostního programu ČSA OK Plus a 1 míli za každých utracených 125 Kč za platby za zboží a služby. Karta Yes, kterou vydává Home Credit se zprostředkováním plateb přes eBanku, je typem mezinárodní kreditní karty. VISA nabízí partnerskou kartu s Českou spořitelnou a Čedokem. Pomocí ní získávají klienti 2-7 % slevu z cen zájezdů a exkluzivní servis při přípravě zájezdů. VISA Klasic Partner Česká spořitelna – multipartnerská karta nabízí svým držitelům 10 % slevu na pneumatiky Continental a Barum a další slevy v partnerských organizacích např. Klenoty, Čedok, Olympus, Electrocity a další.
MasterCard vydává Co-branded card s Citibank a
Eurotelem. V budoucnu bude možné očekávat i na českém trhu další rozvoj partnerských platebních karet. Tabulka č. 16 a tabulka č. 17 dokumentují rozvoj platebních karet v České republice 76
v jednotlivých letech. Tabulka č. 18 uvádí počet kreditních karet vydaných jednotlivými bankami na českém trhu. Tabulka č. 16 Vývoj platebních karet v ČR v letech 2001 – 2005 Karta/rok 2001 2002 2003 Počet karet celkem (mil. ks) 4,658 5,296 6,373 - debetních karet/out of that debit 4,504 5,194 5,829 - kreditních karet/credit 0,048 0,098 0,203 Čipové karty/chip 0,795 0,801 1,429 Zdroj: Sdružení pro bankovní karty
2004 6,867 5,873 0,372 2,167
2005 7,390 6,418 0,615 2,830
Tabulka č. 17 Počet platebních karet v letech 2001 – 2005 v ČR ROK 2001 2002 2003 Počet karet (v mil.) 4,658 5,296 6,373 Počet ATM 1990 2350 2669 Počet obchodů 38 956 40 224 48 723 Obrat hotovosti (mld. Kč) 234 293 352 Obrat plateb (v mld. Kč) 32,8 42,5 77,6 Zdroj: Sdružení pro bankovní karty
2004 6,867 2850 51 393 407 92,0
2005 7,390 2892 54 667 447 142,7
Tabulka č. 18 Počet vydaných kreditních karet jednotlivými bankami ke konci 9/2007 Banka Počet kreditních karet Česká spořitelna 597 741 Komerční banka 195 300 ČSOB 70 484 Citibank 190 000 Ge Money Bank 256 527 Raiffeisenbank 24 000 Zdroj: čas. Bankovnictví 12/2007, str.4
meziroční nárůst v % 43,5 25 18 84 26 26
V roce 2005 dosáhl počet karet společností Master Card a Maestro 1 300,4 mil. kusů a obrat vzrostl na 3,072 bil. USD. Společnosti VISA se zvýšil o 14 % na 1 348 mil. kusů a obrat překročil 3 902 mld. USD. 7.5 BEZHOTOVOSTNÍ PLATEBNÍ STYK Při bezhotovostním platebním styku se peníze převádějí z účtu plátce na účet příjemce platby. Provádění bezhotovostního platebního styku je vyhrazeno peněžním institucím – bankám, u kterých mají klienti uloženy volné peněžní prostředky. Bezhotovostní platební styk probíhá pomocí účetních operací nebo formou převodů na bankovních účtech. Bezhotovostní platební styk mezi bankami může být organizován různým způsobem. Zda transakce je uskutečňována v rámci jedné banky nebo mezi bankami, podle toho rozlišujeme: vnitrobankovní platební systém při kterém účet plátce a příjemce se nachází u jedné banky, mezibankovní platební 77
systém – účet plátce je u jedné banky a účet příjemce u druhé banky. Mezibankovní platební systémy mohou být založeny na různých principech. Při prvním způsobu jsou banky napojeny přímo přes vzájemně vedené korespondentské účty (přímé spojení bank), jejich prostřednictvím si banky zúčtovávají platby pro sebe a své klienty. Druhý způsob je založen na clearingu (zúčtování), jehož princip spočívá v tom, že každá ze zúčastněných bank má účet u clearingové banky a přes tyto účty se odehrávají veškeré platby. Proces převodu platebních prostředků mezi dvěma bankami má dva aspekty: -
přenos informací, které charakterizují prováděnou platbu. Na národní úrovni probíhá přenos informací propojením jednotlivých
bank se zúčtovacím
centrem provádějícím zúčtování. Na mezinárodní úrovni propojením bank prostřednictvím telekomunikační sítě S.W.I.F.T., -
zúčtování platby zahrnuje zatížení účtu plátce a na druhé straně připsání částky ve prospěch příjemce.
7.6 NÁSTROJE BEZHOTOVOSTNÍHO PLATEBNÍHO STYKU K nástrojům bezhotovostního platebního styku můžeme řadit: příkaz k úhradě, příkaz k inkasu, šek, platební kartu a směnku. K nejrozšířenějším platebním instrumentům patří bankovní převody nazývané i hladké převody. PŘÍKAZ K ÚHRADĚ Příkaz k úhradě patří k nejjednodušším a velice rychlým platebním instrumentům. Je to příkaz klienta jeho bance, aby k tíži jeho účtu provedla platbu ve prospěch účtu třetí osoby, příjemce platby. V praxi se s příkazem k úhradě setkáváme často, je to forma placení za zboží a služby. Bance se předává příkaz k úhradě buď na předepsaných tiskopisech, nebo prostřednictvím moderních informačních technologií. Náležitosti jsou upraveny ve vyhlášce ČNB č. 62/2004 sb. Příkaz k úhradě obsahuje tyto povinné náležitosti:
označení, že se jedná o příkaz k úhradě nebo příkaz k inkasu,
bankovní spojení plátce – číslo BÚ a identifikační kód banky,
bankovní spojení příjemce – má identickou strukturu jako u bankovního spojení plátce,
částku v české měně,
podpis, elektronický podpis, (zákon č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů),
78
konstantní symbol, který označuje charakter platby,
podpis výstavce příkazu, dle podpisového vzoru,
datum vystavení příkazu,
datum splatnosti, den kdy mají být prostředky odúčtovány z účtu,
variabilní symbol, který slouží k identifikaci platby pro příjemce,
specifický symbol, který se nemusí vždy uvádět (pouze po dohodě s bankou), slouží k další identifikaci platby.
Příkazy k úhradě se mohou členit ze dvou hledisek na následující druhy:
podle počtu příkazů na jednotlivé a hromadné,
podle toho, kolikrát byla platba provedena na jednorázové a trvalé příkazy. Při hromadném příkazu k úhradě je na jednom tiskopise uvedeno více zúčtovacích položek, tzn. je pro banku efektivnější. Pokud klient pravidelně platí jednotlivé platby nebo provádí pravidelné převody ve stejné výši banka mu nabídne další produkt bezhotovostního platebního styku a tím jsou trvalé příkazy. Trvalé příkazy mají význam nejenom pro banku, ale i pro klienta. Bance přinášejí opět efektivitu a klientovi úsporu času, neboť se nemusí starat, zda má platby uhrazené. PŘÍKAZ K INKASU Je to platební instrument, který na rozdíl od příkazu k úhradě nevychází z podnětu plátce, ale z podnětu příjemce platby. Náležitosti příkazu k inkasu jsou podobné jako u příkazu k úhradě. Vzory obou příkazů jsou stanoveny ve Všeobecných obchodních podmínkách ČNB. Inkasní formu platby lze využít pouze ve vymezených případech, kdy:
je stanovena právními předpisy,
tento způsob placení je dohodnut mezi plátcem a jeho bankou,
je k tomu banka vedoucí účet oprávněna na základě předchozí smlouvy s klientem.
V jiných případech banka inkasní způsob neprovede. Nejčastější inkasní formou platby je SIPO. Podobně jako u příkazu k úhradě, je možné i u příkazu k inkasu použít hromadný příkaz nebo trvalý příkaz k inkasu. PLATEBNÍ PŘÍKAZY PRO ZAHRANIČNÍ PLATEBNÍ STYK (PAYMENT ORDER) Podobně jako v tuzemském platebním styku se používají příkazy k úhradě, při zahraničním platebním styku se rovněž využívají platební příkazy do a ze zahraničí, známe jako hladký plat. Podmínky pro provádění jsou obsahem Směrnice č. 97/5/ES Evropského parlamentu o přeshraničních převodech a v ČR je to promítnuto do zákona č. 124/2002 o platebním styku. 79
Hladký plat obsahuje tyto náležitosti:
název příkazce a číslo jeho účtu,
částka, která má být placena uvedena v cizí měně,
název cizí měny v mezinárodním standardu,
příjemce úhrady,
jméno a adresa banky příjemce,
údaje, kdo bude platit poplatky,
účel úhrady,
podpis klienta.
Klient by měl vyznačit velmi zřetelně, kdo bude platit poplatky, které souvisejí s realizací platby. S platbou jsou spojeny poplatky, které platí banka plátce, banka příjemce a v některých případech i banka zprostředkující platbu. U plateb došlých ze zahraničí při účtování výloh se podmínky jednotlivých bank v ČR liší. Hladké platy se využívají z důvodů nízkých nákladů, ale jedná se o nezajištěný instrument, tudíž klient při jeho použití nemá zaručeno, že mu jeho obchodní partner zaplatí. 7.7 SMĚNKY Směnka je cenný papír, který má zákonem směnečným a šekovým č. 191/1950 Sb. předepsané náležitosti a v němž je určitá osoba stanoveným způsobem zavázána zaplatit oprávněnému majiteli směnky směnečnou částku. Přesná definice směnky v zákoně směnečném a šekovém není obsažena, podobně jako v ženevských úmluvách. Angloamerické právo, zejména anglický Bills of Exchange Act (1882) definici směnky obsahuje. Podle anglického Bill of Exchange Act je cizí směnka bezpodmínečný příkaz k placení a směnka vlastní jako kvalifikovaný slib placení. Směnky jsou velmi starým instrumentem, který se objevil již ve 12. století. Cizí směnkou dával její výstavce příkaz další osobě, vůči které měl pohledávku, aby se vyrovnala tak, že zaplatí peněžní částku osobě na směnce uvedené. Směnka cizí byla nástrojem „zdravé“ obchodní transakce. Mezi podstatné náležitosti směnky patří: 1. Označení, že se jedná o směnku ve vlastním textu listiny v jazyce v němž je text napsán, angloamerické právo tento požadavek neobsahuje. 2. Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžní sumu. Musí být zřejmé o jakou měnu se jedná, bezpodmínečnost je vyjádřena rozkazovacím způsobem slovesa „platit“. Požadavek bezpodmínečnosti navazuje na abstraktní charakter směnky a vyplývá z něho, že k příkazu danému ve směnce není možné připojit podmínky 80
jako „po dodání zboží“, „po převzetí“ atd. Suma na směnce je uvedena slovy i číslem. Můžeme si položit otázku zúřočení směnečné sumy. V angloamerickém směnečném právu je možné zúročit jakoukoliv směnku, připojí se pouze úroková doložka. Podle našeho směnečného a šekového zákona je možné zúročit jen směnky splatné na viděnou a splatné v určitý čas po viděné. Úroková míra se uvádí na směnce. Směnka musí znít na platné měny. 3. Jméno toho, kdo má platit – směnečníka (trasáta), směnečník by měl být označen plným jménem a adresou, případně obchodním názvem. 4. Údaj splatnosti směnky může být uveden několika způsoby – na viděnou, na určitý čas po viděné, na určitý čas po datu vystavení a na určitý den. Anglické směnečné právo dovoluje i jiné stanovení splatnosti směnek. Při placení směnky směnečný dlužník nevyhledává majitele směnky, nýbrž majitel musí sám směnku předložit k placení. Směnku je nutné předložit směnečníku (akceptantu) nebo výstavci směnky vlastní. Směnka splatná na viděnou musí být předložena k placení do 1 roku od data vystavení. Směnky jinak splatné (fixní směnky, lhůtní směnky, lhůtní vista směnky) musí být předloženy k placení v platební den nebo v jeden ze dvou následujících platebních dní. Místem předložení směnky k placení je místo splatnosti. Není-li uvedeno platí, že je splatná u směnečníka. 5. Údaj místa, kde má být placeno – místo musí být skutečně existující. 6. Jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno (remitenta). 7. Datum a místo vystavení směnky. 8. Podpis výstavce. Rozeznáváme podle zákona dva druhy směnek:
Směnka vlastní (solosměnka-promissory note) – vystupují zde dva subjekty. Výstavce se zavazuje zaplatit směnečnou částku ve prospěch určité osoby (remitenta) či na jeho řad. Hlavním směnečným dlužníkem je tedy sám výstavce a závazek ze směnky mu vzniká podpisem směnky a jejím předáním remitentovi. Na obrázku č. 18 je uveden vyplněný vzor vlastní směnky.
81
Obrázek č. 18 Vlastní směnka
Směnka cizí (trata – bill of exchange) – na směnečném vztahu participují tři subjekty. Výstavce přikazuje dlužníkovi (směnečníkovi) zaplatit uvedenou částku ve prospěch třetí osoby (remitenta). V praxi existuje několik variant cizích směnek. Na obrázku č. 19 je uveden vzor cizí směnky. Obrázek č. 19 Směnka cizí
Dále rozlišujeme následující druhy směnek:
směnky obchodní – směnky vznikly na základě obchodního úvěru,
směnky finanční – vznikají při finančních transakcích.
Směnky mají možnost rychlého a jednoduchého převodu, což je jedna z jejich největších výhod. Každou směnku je možné převést indosamentem (rubopisem), i když nebyla 82
vystavena na řad. Indosament pochází z latinského „in dorso“, jakož i český název rubopis, jenž naznačuje, že bývá umístěn na rubu směnky a musí být dle zákona na směnce napsán. Zajištěním směnečného závazku rozumíme směnečné ručení (aval směnky). Jde o zvláštní směnečně právní typ ručení, které je upraveno v zákoně směnečném a šekovém. Osoba směnečného rukojmího musí být způsobilá zavazovat se směnečně. Třetí osoba může být i směnečným rukojmím, tj. ten, kdo z dané směnky jinak ještě není směnečně zavázán nebo ten, kdo se na směnku podepsal. V praxi nejčastěji bývá směnečným rukojmím banka. Do tohoto závazku vstupuje na podkladě žádosti směnečného dlužníka, za kterého má ručit. Anglické směnečné právo nezná směnečné rukojemství (aval), jako zajišťovací prostředek je možný indosament, který nemá účinky převodní, ale pouze garanční. Směnečná intervence může sloužit jako jistota pro majitele směnky. Je však stanovena jako prostředek usnadňující situaci vedlejších směnečných dlužníků pro případ nepřijetí nebo neakceptace směnky. Ve směnce může být uvedena osoba, která má v nouzi směnku přijat nebo zaplatit. Na rozdíl od avalu, který je dán jako zajištění směnečného závazku jiné osoby, směnečná intervence se postupuje pro čest kteréhokoliv postihového dlužníka (výstavce směnky cizí, indosantů a jejich rukojmí). Smyslem směnečné intervence je tedy odvrácení směnečného postihu pro nepřijetí nebo neplacení směnky. Rozlišení osob směnečně zavázaných Směnečný závazek se podstupuje podpisem směnky, tj. jejím vystavením, přijetím. Rozlišujeme směnečné dlužníky:
hlavní (příjemce a výstavce směnky vlastní),
vedlejší (výstavce směnky cizí, indosanty a jejich rukojmí).
Hlavní směneční dlužníci musí zaplatit směnku při splatnosti a vedlejší směneční dlužníci odpovídají v případě, že nebyla směnka přijata (akceptována) nebo zaplacena při splatnosti. Svou odpovědnost mohou vedlejší směneční dlužníci vyloučit doložkou „bez postihu“ (ohne Regress, without recours, sans recours). V angloamerickém směnečném právu může výstavce směnky cizí vyloučit odpovědnost jak za přijetí, tak i za zaplacení směnky, takže doložka „without recourse“ bez dalšího upřesnění vylučuje obojí odpovědnost výstavce. Směnky nabízejí různé možnosti využití, zejména:
jako prostředek k získání obchodního úvěru, 83
jako platební prostředek – zaplacení kupní ceny za zboží a služby,
jako zajišťovací instrument k zajištění jiného závazku,
jako možnost získání bankovního směnečného úvěru,
při forfaitingu – jde o úplatný převod směnky. Pro forfaiting je typický převod směnky bez postihu. Tím se liší od eskontu směnek,
při dokumentárním akreditivu, který slouží jako nástroj k zaplacení kupní ceny dodaného zboží nebo služeb. Akreditiv použitelný přijetím směnek představuje nejčastější případ použití směnek v souvislosti s akreditivem.
7.8 PLATEBNÍ SYSTÉMY V zákoně č. 124/2002 Sb., o platebním styku je ve čtvrté části obsažen právní rámec vzniku platebních systémů, který vychází ze Směrnice č. 98/26/ES Evropského parlamentu a Rady o neodvolatelnosti vypořádání v platebních systémech a vypořádání obchodů s cennými papíry. Platební styk v ČR probíhal přes zúčtovací centrum ČNB, ale po přijetí zákona č. 126/2002 Sb. byl ukončen monopol ČNB v oblasti zúčtování a v současné době mohou i obchodní banky nebo jiné subjekty participovat na jiných platebních systémech. Dle zákona 124/2002 Sb., § 23, můžeme charakterizovat platební systém jako systém, který zajišťuje převody peněžních prostředků, jestliže má alespoň dva nebo tři účastníky. Kromě účastníků uvedených v zákoně, je provozován na základě písemné smlouvy uzavřené mezi všemi účastníky systému, přičemž provozovatel systému je držitelem licence k provozování platebních systémů, kterou předkládá ČNB. Provozovatel systému provádí převody peněžních prostředků podle pravidel stanovených zákonem, existenci systému a jeho název oznámí ČNB Komisi Evropských společenství. Účastníky systému mohou být: banky a pobočky zahraničních bank, jiné osoby, které jsou oprávněné přijímat vklady od veřejnosti, osoby, které jsou oprávněny poskytovat investiční služby, osoby veřejného práva a osoby s jejich zárukou, osoby oprávněné vydávat elektronické peněžní prostředky na základě jednotné bankovní licence, zahraniční osoby, které provádějí činnosti podle zákona. Účastníky systému mohou být i další osoby, např. osoba, která přijímá příkazy peněžních institucí zúčastněných v systému, osoba, která provádí započtení vzájemných pohledávek a závazků z příkazů peněžních institucí atd. Pravidla provozování systému stanoví provozovatel systému, a to účastníky systému, práva a povinnosti účastníků systému, způsob zajištění likvidity k zúčtování příkazů předaných 84
systému, způsob vypořádání vzájemných pohledávek a závazků účastníků systému, okamžik přijetí příkazu systémem, způsob předávání příkazů a vymezení doby, měnu nebo měny, v nichž je systém provozován. Česká národní banka může udělit licenci k provozování platebního systému na základě zákonem daných podmínek: -
provozovatel systému je akciovou společností se sídlem v ČR,
-
provozovatel má splacen základní kapitál ve výši 500 mil. Kč,
-
majetek, který je použitý ke splácení základního kapitálu má průhledný a nezávadný původ,
-
účastníkem systému je osoba, u nichž je zajištěna neodvolatelnost příkazů,
-
provozovatel systému má technické a organizační předpoklady pro výkon činnosti systému,
-
osoby, které jsou navrhovány na výkonné řídící pracovníky provozovatele sytému, jsou osoby důvěryhodné, odborně způsobilé a zkušené,
-
provozovatel systému má vypracovanou strategii a plán činnosti zamýšleného systému,
-
je zajištěna likvidita zúčtování příkazů přijatých systémem, jsou zajištěna finanční rizika a vyloučena systémová rizika.
Licence se uděluje na dobu neurčitou a není převoditelná na jinou osobu. Dohled nad provozovatelem má ČNB. Náležitosti žádosti o udělení licence jsou stanoveny vyhláškou ČNB č. 548/2002 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zúčtování v platebních systémech a náležitosti žádosti o licenci k provozování platebního systému. TUZEMSKÝ PLATEBNÍ SYSTÉM Banky provádějí tuzemský platební styk pro své klienty těmito formami: -
formou úhrady – jsou to operace prováděné na základě příkazu klienta, který dal příkaz své bance, aby mu převedla z jeho účtu peněžní prostředky ve prospěch příjemce,
-
inkasní formou placení – je to operace, která je prováděna na základě příkazu, který dal příkazce bance příjemce za účelem převedení peněžních prostředků z účtu plátce ve prospěch účtu příjemce.
Na národní úrovni se využívá mezibankovní platební systémy založené na propojení bank prostřednictvím zúčtovacího centra (clearingu). V zúčtovacím centru (clearingu), který zřídila ČNB, dochází ke vzájemnému zúčtování pohledávek a závazků zúčastněných bank. 85
Clearingová (zúčtovací) banka účtuje každé bance na její účet pouze saldo ze všech zaplacených pohledávek a závazků. Jednotlivé banky neprovádějí platební styk přímo navzájem mezi sebou. V ČR bylo toto clearingové (zúčtovací) centrum vytvořeno v roce 1991 v centrální bance. Ostrý provoz byl spuštěn od 8. 3. 1992. Tím došlo k vytvoření předpokladů k fungování celorepublikového platebního styku a zúčtování podle stanovených pravidel. Následující obrázek znázorňuje fungování tuzemského platebního styku. Obrázek č. 12 Fungování tuzemského platebního styku BANKA A
BANKA B CLEARINGOVÁ BANKA
BANKA D
BANKA C
Banky musí na svém účtu v zúčtovacím (clearingovém) centru udržovat minimální kreditní zůstatek, tento účet je úročen 2T repo sazbou. Jediným platebním systémem, který funguje na území ČR je CERTIS (Czech Express Real Time Interbank Gros Settlement System). Zásady jeho fungování jsou dány v zákoně o platebním styku a v zákoně o bankách. Systém CERTIS pracuje na těchto zásadách: -
brutto princip zúčtování v reálném čase,
-
nerealizují se nekryté platby – banky musí mít na účtu mezibankovního platebního styku dostatek finančních prostředků,
-
platí neodvolatelnost položek akceptovaných zúčtovacím centrem,
-
je vytvořen přímý dvoustranný vztah mezi centrálou banky a platebním systémem CERTIS,
-
na účtech mezibankovního platebního styku se nepřipouští debetní saldo,
-
ČNB poskytuje obchodním bankám vnitrodenní úvěr na jejich předpokládaný nedostatek finančních prostředků zajištěný cennými papíry banky,
86
-
CERTIS zpracovává různé typy transakcí,
-
platební systém zpracovává platby v českých korunách.
V roce 2005 se na vstupu do systému CERTIS objevilo celkem 356,2 milionů transakcí. Těmito transakcemi bylo mezi bankami převedeno 123 bil. Kč, denně se zpracovalo 1,41 milionu transakcí v hodnotě 487,6 mld. Kč. Lhůty provádění převodů Provádí-li převádějící instituce převody na území ČR mezi různými převádějícími institucemi, je povinna zajistit připsání částky převodu ve prospěch účtu příjemce nejpozději následující bankovní pracovní den. Bankovním pracovním dnem je den, ve kterém všechny převádějící instituce, které se účastní provádění nebo zprostředkování příslušné části převodu, běžně vykonávají svoji činnost. V rámci téže převádějící instituce, je tato povinna poskytnout částku převodu příjemci v den, kdy nastala účinnost příkazu k převodu nebo následující bankovní pracovní den. Zúčtování mezi bankami není garantováno tentýž bankovní pracovní den, je garantováno pouze vnitrobankovní zúčtování. V zákoně není přesně stanovena lhůta, ale počty bankovních pracovních dní. Je možné i rychlejší zpracování. Nelze však provádět převody mezi bankami a uvnitř bank lhůtami delšími. V zákoně se ani neřeší inkasní forma placení, ale pouze příkazy k úhradě.
BOX 5: PŘÍKLAD Z PRAXE V současné době zpracovávají banky příkazy k úhradě do dvou dnů, snaží se však zpracovat příkaz klienta a předat dál do zúčtovacího centra v jeden den, jedná se o expresní nebo superexpresní platby. Banky si však za ně nechávají zaplatit zvláštní cenou za nadstandardní službu.
Při inkasní formě placení musí banky prověřit, zda je možné inkasní formu platby provést z účtu jejich klienta. Banka plátce, která vede účet, z něhož má být provedena inkasní platba, je povinna zajistit, aby byly peněžní prostředky odepsány z účtu plátce ve prospěch příjemce, jen na základě předchozího souhlasu plátce daného bance v souladu s obchodními podmínkami. Pokud banka provede chybné zúčtování má povinnost provést opravu chybného zúčtování.
87
ZAHRANIČNÍ PLATEBNÍ STYK Zahraniční platební styk probíhá přes systém korespondentských bank. Korespondetská banka je banka, která pro naši banku vede účet nebo naopak naše banka vede účet pro tuto banku, tzn. že zúčtování zahraničního platebního styku je založeno na vzájemném vedení nostro a loro účtu v cizích měnách, s výjimkou plateb v EUR. Předpokladem otevření účtu je oslovení zahraničních bank v různých zemích v dané měně. Banka, která má zájem otevřít si svůj účet u zahraniční banky rozešle poptávky s předběžným sdělením a očekává nabídky od zahraničních bank. Nostro účet je účet naší banky veden u zahraniční banky a loro účet je účet zahraniční banky veden u naší banky. Systém korespondentských bank znázorňuje obrázek č. 13. Obrázek č. 13 Princip bankovního spojení přes korespondenční banky BANKA A
BANKA F
BANKA B
BANKA E
BANKA C
BANKA D
K přímému provedení platby banka potřebuje přímé bankovní spojení s jinou bankou. Žádná banka však nemůže mít spojení se všemi ostatními bankami, pak platbu provede prostřednictvím jiné banky. Pro urychlení a zlevnění prováděné platby je nutné znát platební cestu. Vyšlé platby prostřednictvím nostro účtu se zúčtovávají 2 až 4 dny, podle druhu platby. Přeshraniční převod, který je uskutečňován v rámci zemí EU upravuje směrnice č. 97/5/ES. Směrnice stanoví podmínky, na základě kterých se uskutečňují přeshraniční převody, hlavně transparentnost přeshraničního převodu při provedení plateb, zamezení dvojího zpoplatnění, použití kurzu a lhůt k provedení plateb. Ze zákona je povinna zajistit převádějící instituce příkazce připsání částky převodu ve prospěch účtu příjemce a předat ji podklady k poskytnutí částky převodu příjemci ve lhůtě dohodnuté s příkazcem, není-li taková lhůta dohodnuta, do 5 bankovních pracovních dnů ode dne účinnosti příkazu k převodu.
88
Směrnice upravuje náhradu bance plátce, která je dohodnuta na základě stanovené doby realizace přeshraničního převodu a také bance příjemce upravuje povinnost poskytnout náhradu v případě, že nebyl dodržen časový limit připsání úhrady. Směrnice také upravuje závazek banky k poskytnutí náhrad za neprovedenou platbu. Pokud byl příkaz k převodu akceptován bankou plátce, ale finanční částka nebyla připsána ve prospěch příjemce, připíše banka plátce v prospěch účtu částku až do výše 12 500 EUR. Banky musí informovat své klienty o výši cen poplatků za provádění přeshraničního převodu o kurzových propočtech. Směrnice č. 98/26/ES stanoví neodvolatelnost vypořádání v platebních systémech a systémech vypořádání obchodů a dle této směrnice klient po předání příkazu již nemůže příkaz odvolat, pokud jej banka již předala zúčtovacímu centru nebo bance zúčtovací. Nařízení 2560/2001/ES definuje vybírání poplatků u přeshraničních převodů v eurech, které musí být stejné jak u domácích platebních převodů v eurech a musí být splněny následující předpoklady: -
od 1.7.2003 u plateb do 12 500,- EUR, od 1.1.2006 u plateb do výše 50 000,EUR,
-
pokud platební příkazy splňuji kritéria pro zpracování STP, obsahují IBAN (International Bank Account Number) a BIC (Bank Identifier Code).
V České republice je toto nařízení rovněž platné, i když se v současné době neuplatňuje, neboť domácí platební styk není uskutečňován v eurech, ale v korunách. K provádění zahraničního platebního styku využívají banky S.W.I.F.T. (Society for WorldWide Interbank Financial Telecommunication). Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci byla založena v roce 1973 v Bruselu podle belgického práva 239 bankami z 15 zemí. V současné době tento systém využívá již podstatně více bank, přibližně 7500 z 200 zemí světa. S.W.I.F.T. je mezinárodní počítačová síť pro rychlé a bezpečné předávaní příkazů, informací a dat týkající se podmínek platebních a finančních transakcí mezi bankami celého světa. Banky si prostřednictvím S.W.I.F.T.U předávají zprávy ve standardizované formě, nejedná se o žádný clearingový systém. Standardizace slouží ke snadnému mezinárodnímu 89
dorozumívání, ale také k dalšímu automatickému zpracování v napojených bankách. Je celosvětově nepřetržitě k dispozici, tzn. po celých 24 hodin a 7 dní v týdnu. Příkazy prostřednictvím S.W.I.F.T.U. lze zasílat v zásadě jako normální, nebo jako naléhavé. Tím, že byl zaveden S.W.I.F.T došlo k efektivnějšímu využití vložených prostředků, ke snížení rizika přenosu zpráv, ke snížení nákladů na přenos, ke zvýšení produktivity zpracování a ke přímému přístupu k finančním institucím na celém světě. Telekomunikační síť S.W.I.F.T. má velmi široký mezinárodní rozsah. Data, která se přenášejí pomocí S.W.I.F.T. nejsou limitována použitím pouze pro mezinárodní spojení. Banky tuto telekomunikační síť mohou využívat i na národní úrovni a to pro přenos dat mezi bankami navzájem. S.W.I.F.T. není uzavřenou společností a může přijímat další členy (banky nebo jiné finanční instituce), které si musí podat žádost o členství u centrální banky a musí splnit určitá kritéria. Např. zaplatit členský poplatek, mít adekvátní hardwarové a softwarové zařízení, napojení na síť. Česká republika využívá S.W.I.F.T. již více jak 20 let, v současné době největší banky přenesou více jak 10 tisíc zpráv za den. PLATEBNÍ STYK V ZEMÍCH EVROPSKÉ UNIE Přijetím EURA k 1.1.1999 došlo ke změně ve zpracování platebních instrumentů. Evropský parlament a Rada Evropské unie přijaly směrnici č. 97/5/ES o přeshraničních převodech. Směrnice stanoví podmínky, za kterých banky
a další subjekty členských zemí budou
provádět přeshraniční převody při provedení platby klienta, lhůty k provedení plateb, zamezení dvojímu zpoplatnění a použití kursu. Jednou ze základních podmínek fungování jakékoliv měnové unie je zajištění platebního styku v reálném čase a v celé její zóně. To znamená:
Přizpůsobení dosavadních clearingových systémů potřebám nové měny a vytvoření zcela nového systému včetně úprav mezinárodního systému telekomunikačního S.W.I.F.T.
Přijetí odpovídající legislativy.
Ukázalo se, že EMU představuje sice oblast s jednotnou měnou, jednotným trhem a měnovou politikou řízenou Evropskou centrální bankou, avšak také oblast, kterou tvoří země s odlišnou bankovně obchodní praxi a právní úpravou. Projevovala se potřeba vytvořit integrované evropské platební prostředí, které by bylo využíváno jak obchodními, tak i centrálními bankami zemí eurozóny.
90
Zabezpečení platebního styku probíhá několika způsoby a záleží na bankách a dostupnosti jednotlivých platebně zúčtovacích systémů, jaká cesta pro transfer informací o zahraniční platbě a transferu prostředků bude použita. Platební systémy, které se využívají v zemích eurozóny jsou následující: Systém TARGET, TARGET 2, EBA a EAF II, STEP 1.
7.9 FINANČNÍ ARBITR Nový institut finančního arbitra navazuje na standardy zemí Evropské unie a má ochraňovat práva a právem chráněné zájmy spotřebitele v oblasti vybraných bankovních služeb. V České republice byl institut finančního arbitra ustanoven na základě zákona č. 229/2002 Sb. a následných úprav o finančním arbitrovi. Smyslem zákona je vytvoření podmínek pro rozhodování o stížnosti klienta – spotřebitele na vybrané bankovní služby. Řízení je zahájeno jen na návrh klienta. Podle zákona se řeší stížností klientů na jejich banky při realizaci převodů peněžních prostředků, opravného zúčtování a inkasní formy placení na území české republiky, pokud částka převodu nepřevyšuje ke dni účinnosti příkazu k převodu 50 tis. EUR. V kompetenci finančního arbitra je i řešení mimosoudních sporů mezi vydavateli elektronických platebních prostředků a držiteli těchto prostředků při jejich vydávání a užívání. Finanční arbitr je fyzická osoba, která řeší spory, které jsou v její kompetenci. Je volena Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR na dobu pěti let a po této době může být znovu zvolena. Finančního arbitra zastupuje jeho zástupce, který je rovněž volen stejně jako arbitr. Finanční arbitr úzce spolupracuje se všemi finančními institucemi, aby bylo dosaženo ekonomického řešení sporů. Podle zákona o finančním arbitrovi, jsou instituce povinny sdělovat jakékoliv změny týkající se svých osob. Finanční arbitr podává o své činnosti výroční zprávu a rovněž informuje veřejnost o vyřizování sporů klientů o své působnosti.
DOPORUČENÉ ZDROJE KE STUDIU: DVOŘÁK, P.: Komerční bankovnictví a klienty. Praha: Linde, 2005. ISBN 80-7201-515-X. JUŘÍK, P.: Svět platebních a identifikačních karet. Praha: Grada, 1999. ISBN JUŘÍK, P.: Encyklopedie platebních karet. Praha: Grada, 2003. ISBN KOVAŘÍK, Z.: Směnka a šek v české republice. Praha: C.H. Beck, 1994. MARVANOVÁ, M. HOUDA, M. a hol.: Platební styk. Praha: Econ, 1995. ISBN POLIDAR,V.: Management bank a bankovních obchodů. Praha : Ekopress, 1995. SEKERKA, B.: Banky a bankovní produkty. Praha: Profess, 1997. SCHLOSSBERGER, O. – PETRUŽELOVÁ, V.: Platební styk II. Praha: Bankovní institut, 1997. 91
KONTROLNÍ OTÁZKY: 1. Podle jakých kritérií rozdělujeme platební styk? 2. Jak funguje tuzemský bezhotovostní platební styk? 3. Co je banka korespondent? 4. Vyjmenujte nástroje bezhotovostního platebního styku? 5. Jaké jsou druhy platebních karet? 6. Jaké rozeznáváme směnky? 7. Co to znamená SWIFT
92
8. ELEKTRONICKÉ BANKOVNICTVÍ CÍL KAPITOLY: - principy elektronického bankovnictví, - typy elektronického bankovnictví, - bezpečnost, - elektronické obchodování.
OSNOVA KAPITOLY: 11.1 Charakteristika elektronického bankovnictví 11.2 Telefonní bankovnictví 11.3 Internetové bankovnictví 11.4 Bezpečnost 11.5 Elektronické obchodování 8.1 CHARAKTERISTIKA ELEKTRONICKÉHO BANKOVNICTVÍ Banky byly po staletí omezeny při komunikaci s klientem na osobní styk zejména prostřednictvím svých poboček, reprezentací a zástupců. V druhé polovině dvacátého století se však díky prudkému technologickému vývoji tato situace velmi razantně mění a finanční instituce mají k dispozici velkou škálu komunikačních prostředků, které jsou dnes již běžně ve vyspělém světě používány celou populací (zejména telefon a internet). Toto vedlo a vede banky ke změně chování. Vzhledem k rychle se vyvíjejícímu vnějšímu prostředí, vstupu agresivních substitutů (pojišťovny, splátkové společnosti, podílové fondy) a díky globalizaci trhů dochází k nárůstu konkurence, která přináší inovace ve finančním sektoru. Toto je opět zásadní změna proti tradičnímu, historicky zakořeněnému chápání bank jako konzervativních finančních institucí, které jsou velmi odolné proti změnám. Hnacím motorem těchto změn je úspora nákladů a zatraktivnění služeb pro klienta. Ve vyspělých zemích vnímá zejména příjmově zajímavá část populace rychlost služeb, kvalitu služeb a úsporu času jako důležitou hodnotu, které lze v bankovnictví dosáhnout pouze za využití moderních technologií a elektronického bankovnictví. Elektronické bankovnictví (někdy je také používán pojem přímé bankovnictví) znamená, že klient může být díky moderním prostředkům komunikace se svými penězi v kontaktu 24
93
hodin denně, 365 dnů v roce, ať je v zaměstnání, doma nebo na cestách. Jednoduše odkudkoliv a kdykoliv. Jednotlivé služby elektronického bankovnictví se dnes již značně prolínají. S vědomím určité míry zjednodušení můžeme přijmout následující rozdělení: •
telefonní bankovnictví,
•
GSM bankovnictví,
•
internetové bankovnictví
8.2 TELEFONNÍ BANKOVNICTVÍ Telefon – ať již pevná linka nebo mobilní telefon – je stále nejdostupnějším komunikačním médiem. Nalezení počítače připojeného k internetu může být čas od času problémem, mobilní telefon však lze mít stále při sobě a dokonce i tam, kde je problém s pokrytím signálem mobilních operátorů, se obvykle nachází alespoň veřejný telefonní automat. Prostřednictvím telefonu lze realizovat běžné bankovní operace. Náročnější operace typu například úvěrů atd. samozřejmě i nadále vyžadují osobní kontakt klienta s pracovníkem banky. Téměř každá banka dnes provozuje call centrum (specializovaná pracoviště přijímající obvykle 24 hodin denně hovory klientů). Telefonní bankéři jsou schopni reagovat na obecné dotazy klientů a také provádějí standardní bankovní operace (např. typu příkazu k úhradě), řeší případné reklamace klientů a zároveň dnes již slouží také jako prodejní kanál.
GSM banking Z mobilního telefonu je stejně jako z pevné linky možné kontaktovat bankami provozovanou (většinou bezplatnou) linku, kde se klientovi bude věnovat telefonní bankéř. Mnohem efektnější je však komunikace s bankou pomocí technologií, které jsou založeny na bázi krátkých textových zpráv. Tato služba je v nabídce většiny českých bank. Mobilní telefon je jednou z mála věcí, kterou lidé nosí skoro stále při sobě. O dění na svém účtu může být klient informován: •
automaticky – SMS zpráva je zaslána ihned po provedení určité operace,
•
na vyžádání – klient zašle bance správně formátovanou SMS zprávu, ta ji zpracuje a klientovi obratem na jeho požadavek odpoví také SMS zprávou.
94
Komunikace s bankou prostřednictvím klasických krátkých textových zpráv je sice relativně snadná, avšak nepříliš uživatelsky příjemná. Nutnost pamatovat si nebo mít stále při sobě bankou vyžadovanou strukturu textových zpráv a klíčová slova může být pro mnohé uživatele limitujícím faktorem. K dispozici je však technologie založená na podobném principu, avšak uživatelsky mnohem přívětivější – GSM SIM Toolkit. GSM SIM Toolkit je odborně řečeno softwarové rozhraní, které umožňuje obměňovat nebo spíše doplňovat menu mobilního telefonu. Menu telefonu s aktivovanou službou GSM bankovnictví standardu GSM SIM Toolkit se rozšíří o položku Bankovní služby, kde listováním v nabídce existuje možnost získat informace o účtu (zůstatek, pohyby, úrokové sazby, kursovní lístek) a provádět bankovní transakce jako je třeba zadání příkazu k úhradě nebo založení termínovaného vkladu. GSM SIM Toolkit podporují všechny tři české mobilní sítě. Klienti, kteří chtějí GSM SIM Toolkit používat, musí pouze vlastnit telefon podporující tuto technologii (jedná se o všechny novější telefony). Dále potřebuje tzv. bankovní SIM kartu, kterou – pokud ji nemá - získá ve značkové prodejně svého operátora nebo je zaslána poštou. Aktivace služby se provede na pobočce banky. Přístup k bankovním službám v telefonu je chráněn pomocí PINu, a tak ani v případě ztráty nebo odcizení telefonu nehrozí zneužití. V případě blokace telefonu (resp. SIM karty u operátora) přestávají fungovat také bankovní služby. Stejně tak můžete službu kdykoli blokovat u vaší banky. 8.3 INTERNETOVÉ BANKOVNICTVÍ Pro internetové bankovnictví jsou v současné době dostupné dva základní typy technologií, které nabízejí rozdílnou míru uživatelského komfortu. Internetové bankovnictví tak s použitím výše zmíněného kritéria může být: •
neplnohodnotné – vázáno na konkrétní počítač,
•
plnohodnotné – přístupné z jakéhokoli počítače připojeného k internetu.
Pro používání internetového bankovnictví prvního typu si klient musí na svůj počítač nainstalovat speciální (bezpečnostní) software. Pro zajištění bezpečnosti jsou využívány digitální certifikáty a digitální podpisy, které tento speciální software generuje při komunikaci klienta a banky. Z pochopitelných důvodů nelze internetové bankovnictví tohoto typu využít z jiného než předem nakonfigurovaného počítače.
Druhý typ pro zajištění bezpečnosti vyžaduje, aby klient a banka měli k dispozici zařízení schopné zajistit vzájemnou autentizaci obou komunikujících stran. Na počítač klienta není 95
instalován žádný speciální software, internetové bankovnictví lze tedy bez problémů používat jednou z domova, podruhé ze zaměstnání nebo třeba z jakékoli internetové kavárny. Prostřednictvím internetového bankovnictví lze u některých bank realizovat téměř plnou škálu operací, od zjištění historie účtu, zadání příkazů včetně zahraničního platebního styku, až po např. změnu limitu na platební kartě nebo podpis spotřebitelského úvěru. Ne všechny zmíněné operace však nabízejí všechny banky. Úroveň internetového bankovnictví jednotlivých subjektů na trhu je velmi rozdílná. Internetové bankovnictví lze využívat i v případě, že klient vlastní zařízení typu kapesních počítačů nebo „chytrých“ telefonů. Potřeba je jen optimalizace funkčnosti ze strany banky. 8.4 BEZPEČNOST Bezpečná banka nabízející vyspělé služby přímého bankovnictví musí vyřešit minimálně tři skupiny problémů: umět bezpečně komunikovat s klienty, zabránit průnikům do banky zevnitř a ošetřit i možná rizika plynoucí zevnitř banky. Bezpečná komunikace s klientem znamená zajistit •
Důvěrnost zpráv. Zpráva je důvěrná, pokud ji může číst pouze příjemce. Řeší se zejména šifrováním.
•
Autentizaci protistrany. Jedná se o nutnost dát naprosto jednoznačnou odpověď na otázku: komunikuji opravdu s tím, s kým si myslím že komunikuji?
•
Prokazatelnost původu zprávy (certifikace). Schopnost prokázat klientovi (či naopak bance), že poslal určitou zprávu. Řeší se stejně jako předchozí případ pomocí digitálního podpisu.
Problematika zabránění průnikům dovnitř banky se týká zejména internetu. Zjednodušeně řečeno tento problém vyřeší soustava firewallů (softwarových ochranných zdí, tj. speciálních počítačů, které kontrolují veškerý provoz mezi bankou a vnějším okolím), která je velmi pečlivě nastavena a dále oddělené role správců jednotlivých systémů. Pro vyloučení zneužití zevnitř banky mají jednotliví interní uživatelé bankovního systému precizně nastavený systém přístupových práv. Pro všechny zaměstnance platí princip „co není dovoleno, je zakázáno“ a je použit „systém čtyř očí“ – u každé operace jsou přítomni nejméně dva zaměstnanci. Banky mimo námi definované oblasti používají mnohé další způsoby zajištění bezpečnosti jako je třeba technologická ochrana spočívající v použití nezávislého software, který vyhledává anomálie (např. mnoho malých převodů na jednom účtu). Veškerá komunikace mezi bankou a klientem probíhající prostřednictvím internetu je 96
šifrovaná. Nejpoužívanější je 128bitové šifrování (znamená, že existuje 2128 možných klíčů pro rozluštění), které je technologicky nerozluštitelné. Takto je zajištěna důvěrnost zpráv. Pro autentizaci protistrany a prokazatelnost původu zprávy existuje několik možností odvíjejících se od toho, zda se jedná o plnohodnotné nebo neplnohodnotné internetové bankovnictví. I v případě internetového bankovnictví nabízejí některé banky ochranu pouze prostřednictvím uživatelského jména a hesla. Na druhé straně si jasně uvědomují, že tento způsob ochrany není příliš bezpečný, a tak pro takto zabezpečené internetové bankovnictví existují dopředu stanovené restrikce, například denní limit pro převody stanovený pouze na několik tisícikorun. Výhodou tohoto způsobu zabezpečení je naprostá minimalizace nákladů na straně banky. Bezpečnostní riziko je zde však značné.
Nejširší možnosti výběru zajištění bezpečnosti nabízí dnes na českém trhu eBanka, kterou z tohoto důvodu vezmeme jako modelový příklad. Klient si může zvolit technologii, která mu nejlépe vyhovuje. K dispozici jsou: •
Mobilní Elektronický klíč,
•
Osobní Elektronický klíč,
•
Internetový Elektronický klíč.
MOBILNÍ ELEKTRONICKÝ KLÍČ Mobilní Elektronický klíč (MEK) je způsob ochrany přístupu k účtu přes internet, jehož základem je technologie SIM Toolkit Application v mobilním telefonu, která umožňuje zasílání autentizačních a certifikačních kódů na displej mobilního telefonu. Prostřednictvím MEK je generován elektronický podpis pro přihlášení k účtu a podepisování na účtu prováděných operací. Výhodou pro banku i klienta je poměrně nízká nákladnost tohoto způsobu zajištění, neboť je využíváno stávající zařízení (mobilní telefon). Mobilní telefon navíc každý nosí stále u sebe, a tak téměř odpadá možnost, že klient bude v případě zájmu přihlásit se na svůj účet jakkoli omezen.
OSOBNÍ ELEKTRONICKÝ KLÍČ Osobní Elektronický klíč je univerzálním hardwarovým prostředkem k zajištění bezpečnosti. Kromě internetu jej lze využít při komunikaci prostřednictvím telefonu, SMS zpráv, WAPu, ale také pošty nebo faxu. Osobní Elektronický klíč lze využít kdekoli, tedy i na místech bez přítomnosti signálu mobilní telefonní sítě, kde nelze použít Mobilní Elektronický klíč. Jedná 97
se o zařízení velikosti kapesní kalkulačky. Osobní Elektronický klíč využívá principu symetrického šifrování. Obsahuje naprogramovaný šifrovací algoritmus a šifrovací klíč DES (Data Encryption Standard) délky 56 bitů. Autentizace probíhá na principu symetrického zašifrování zprávy na straně klienta i banky a porovnání výsledků. Certifikace probíhá obdobně s tím, že součástí zprávy jsou jednotlivé údaje v příkazu klienta. Banka kontroluje, zda certifikační kód vyslaný klientem je po rozšifrování totožný s došlými údaji klienta, a teprve poté příkaz provede. Posloupnost generování kódů je nepředpověditelná, tj. na základě znalostí předchozích kódů není možné zkonstruovat následující kód.
Osobní Elektronický klíč sám o sobě je chráněn třemi základními bezpečnostními prvky: •
Práce s ním je umožněna až po zadání čtyřmístného PINu.
•
V případě, že je třikrát zadán chybný PIN, klíč se sám zablokuje. Odblokování může provést pouze zaměstnanec banky po ověření totožnosti.
•
Po 60 sekundách nečinnosti se Elektronický klíč automaticky vypne. Při zapnutí je opět vyžadován PIN.
Nevýhodou Osobního Elektronického klíče je vyšší cena samotného zařízení. Pro jeho použití však na druhé straně není potřebný signál mobilního operátora. INTERNETOVÝ ELEKTRONICKÝ KLÍČ Internetový Elektronický klíč (IEK) je založen na elektronickém podpisu, tj. údajích v elektronické podobě, které jsou připojeny k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené a které umožňují ověření totožnosti podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Internetový Elektronický klíč je programový prostředek k vytváření a ověřování zaručených elektronických podpisů, který je založen na technologii PKI (Public Key Infrastructure = infrastuktura veřejných klíčů). IEK je stejně jako Osobní a Mobilní Elektronický klíč určen k autentizaci klienta při vstupu do systému banky a dále k podepisování operací (např. provádění transakcí), které klient v systému provedl. 8.5 ELEKTRONICKÉ OBCHODOVÁNÍ V souvislosti s elektronickým bankovnictvím je potřeba zmínit alespoň velmi stručně problematiku elektronického obchodování, tedy nakupování ve virtuálních, fyzicky neexistujících internetových obchodech, kterých dnes na světě existují miliony a jen v České 98
republice tisíce. Otevřít si virtuální internetový obchod totiž není pro jen trošku zkušenějšího uživatele internetu vůbec žádný problém, díky existenci mnoha softwarových nástrojů dokonce nepotřebujete znát ani problematiku tvorby www stránek. Obtížná situace vyvstává až tehdy, kdy zákazník chce za objednané zboží nebo službu zaplatit. V současné době lze vysledovat pět možných postupů placení za zboží a služby objednané prostřednictvím internetu: 1. Zboží je zasláno na dobírku. Zákazník platí až při převzetí zboží na poště nebo v lepším případě od pracovníka pošty či kurýrní služby doma nebo ve firmě. Hlavní nevýhodou tohoto způsobu je jeho zdlouhavost a nákladnost. Zákazník nemůže zboží poslat jako dárek někomu jinému, obchodník tratí na nevyzvednutých zásilkách. 2. Bankovní převod. Obchodník čeká s expedicí zboží až do doby, než je na jeho účet připsána úhrada objednaného zboží. Tento systém je nejlevnější a časově nejúspornější v případě, že zákazník i obchodník mají veden účet u stejné banky, komunikace s bankou je možná prostřednictvím internetu, resp. mobilního telefonu a bankovní transakční systém funguje v reálném čase. V České republice tyto podmínky splňuje např. eBanka. 3. Nahlášení čísla platební karty. Zákazník zaplatí sdělením osobních údajů a čísla embossované platební karty, stejně jako při placení přes telefon (tzv. MOTO - Mail Order/Telephone Order). Existuje reálné a značné nebezpečí zneužití čísla karty, a proto některé banky nechtějí uzavírat smlouvy o akceptaci klasických embossovaných platebních karet s internetovými obchodníky. Zákazník, který není úplným laikem, takovouto formu platby použije pouze u internetového obchodu, ke kterému má maximální důvěru. 4. Internetová platební karta. Opět spočívá v nahlášení čísla platební karty. Internetová karta je pouze virtuální, neexistuje ve fyzické podobě.
99
DOPORUČENÉ ZDROJE KE STUDIU: PŘÁDKA M., KALA, J.: Elektronické bankovnictví. Praha, Computer Press, 2000. GRUBLOVÁ, E., PRUSÁK, J., PŘÁDKA, M., STEINOVÁ, M.: Internetová ekonomika. Ostrava, Repronis, 2002. KOSIUR, D.: Elektronická komerce - Principy a praxe. Praha, Computer Press, 1998. SCULLEY, A.B., WOODS, W.W.A.: B2B Internetová tržiště. Praha, Grada, 2001. KONTROLNÍ OTÁZKY: 1. Co přináší elektronické bankovnictví klientům? 2. Jaké jsou základní druhy komunikačních kanálů v elektronické bankovnictví? 3. Jak jsou transakce v elektronickém bankovnictví zabezpečeny? 4. Co je elektronické obchodování?
100
Odpovědi na kontrolní otázky: Kapitola I 1. V jednostupňovém bankovním systému funguje pouze jedna centrální tzv.“monobanka“ a podstatou dvoustupňového bankovního
systému je na
jedné straně centrální banka se svými specifickými funkcemi a na straně druhé komerční banky. 2. V univerzálním bankovním systému banky nabízejí svým klientům služby obchodního, ale také investičního bankovnictví. Klient je obsloužen „pod jednou střechou.“ Ve specializovaném bankovním systému existuje striktní oddělní služeb investičního charakteru od obchodního charakteru. 3. K 31.12.2007 fungovalo v ČR 38 bank 4. V současné době lze zaznamenat v bankovním sektoru následující trendy: rozvoj kapitálových trhů, tlak na efektivnost, význam informačních technologií,rostoucí trhy EU, fůze a akvizice,měnící se potřeby klientů, řízení rizik.
Kapitola II 1. Mezi základní funkce centrální banky patří emise bankovek a mincí, stabilita měny a regulace a dohled nad bankovním systémem. 2. Mezi nástroje měnové politiky můžeme zařadit operace na volném trhu, diskontní nástroje, kursové intervence a povinné minimální rezervy. 3. Aktuální sazby lze zjistit na www.cnb.cz.
Kapitola III 1. Obchodní banky fungují podle zákona 21/92 Sb. a následujících úprav 2. Při založení banky musí subjekt zakládající banku splatit 500 mil. Kč 3. Princip jednotné bankovní licence znamená, že pokud vlastní subjekt bankovní licenci v jedné zemi EU, tak tato licence platí i v druhé zemi EU 4. Hlavní bankovní funkce jsou – zprostředkovatelská funkce, provádění platebního styku a emise bezhotovostních peněz. 101
5. Formy
transformace
–
měnová,
časová,
teritoriální,
kvantitativní
a
transformace z hlediska obchodovatelnosti.
Kapitola IV 1. Bankovní produkty můžeme rozlišit podle bilance banky na pasivně úvěrové produkty, aktivní produkty a bilančně neutrální obchody. 2. Rozeznáváme fixní úrokovou sazbu, pohyblivou úrokovou sazbu. 3. Reálná úroková sazba je sazba, která je očištěna o inflaci a nominální úroková sazba je uváděna v místě a čase a nezohledňuje inflaci.
Kapitola V 1. Pasivně úvěrové produkty jsou zobrazeny na levé straně bilance banky na straně pasiv. 2. Vklad v bance je pojištěn do výše 90 %, max. však do výše 25 000 EUR. 3. Vkladní knížka je stvrzenka a nelze s ní obchodovat, vkladní list je cenný papír, s kterým se obchoduje na peněžním trhu. 4. Nejvyšší zhodnocení volných finančních prostředků nabízí kromě akcií, které patří k nejrizikovějším také podílové fondy a stavební spoření. 5. Úvěr ze stavebního spoření lze získat při splnění hodnotícího čísla. 6. Banky používají k zajištění bezpečnosti vkladů tato pravidla: povinné minimální rezervy, pojištění vkladů a stanovení obchodních podmínek.
Kapitola VI 1.
Úvěry můžeme rozdělit dle několika kritérií. Jinak na základě splatnosti, dále podle subjektů, podle zajištění, podle formy poskytnutí, podle měny a podle zajištění.
2.
Hlavní zásady při poskytování úvěrů jsou: zásada nejmenšího rizika, zásada rozložení rizika a zásada zajištění.
3.
Banky při úvěrech stanovují buď pevnou úrokovou sazbu nebo proměnlivou, která bývá vázána na tržní referenční sazbu nebo sazby vyhlašované centrální bankou.
4.
Banky poskytují podnikatelskému sektoru kontokorentní úvěry, lombardní úvěry, eskontní úvěry, investiční úvěry, sanační, avalové úvěry nebo bankovní záruky.
102
5.
Úvěry lze splácet několika formami - najednou v době dospělosti, postupné splácení v pravidelných splátkách, průběžné splácení, anuitní splácení.
6.
Hypoteční úvěry jsou poskytovány na nákup nemovitosti, rekonstrukci, koupě bytu do osobního vlastnictví, americkou hypotéku můžeme využít na cokoliv. Úrokové sazby u hypotečních úvěrů jsou nižší než u americké hypotéky.
Kapitola VII 1. Platební styk můžeme rozdělit dle několika kritérií: na základě způsobu placení, z hlediska teritoria, na základě lhůty k provedení, z hlediska závazků, z hlediska dokumentů. 2. Tuzemský bezhotovostní platební styk
je založen na zúčtování plateb
prostřednictví zúčtovacího (clearingového) centra. 3. Korespondenční banka vede pro danou banku účet k provádění platebního styku mezi těmito bankami. 4. Mezi nástroje bezhotovostního platebního styku patří: příkaz k úhradě, příkaz k inkasu, platební karta, šek, směnka, dokumentární akreditiv a dokumentární inkaso. 5. Platební
karty
rozeznáváme
debetní,
kreditní,
charge
card,
karty
s magnetickým proužkem nebo karty čipové, partnerské platební karty nebo klubové. 6. Základní druhy směnek jsou vlastní a cizí. 7. SWIFT je mezinárodní počítačová síť umožňující bankám rychlé a bezpečné bezdokladové předávání informací a příkazů.
Kapitola VIII 1. Elektronické bankovnictví šetří klientům čas, snižuje náklady a mají možnost vstupu do banky 24 hod. denně. 2. Základní druhy komunikačních kanálů jsou platební karty, pevná telefonní linka,mobilní telefon, internet. 3. Bezpečnost
elektronického
bankovnictví
je
zabezpečena
pomocí
hesel,
elektronického klíče, certifikačních kódu, PINu. 4. Elektronické obchodování je nakupování ve virtuálních fyzicky neexistujících internetových obchodech.
103
