y texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t xty texty texty texty texty texty texty t texty texty y texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t xty texty texty texty texty texty texty texty t y texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t xty texty texty texty texty texty texty texty t y texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t xty texty texty texty texty texty texty texty t y texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t xty texty texty texty texty texty texty texty t y texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t xty texty texty texty texty texty texty texty t y texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t xty texty texty texty texty texty texty texty t y texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t 1 texty texty t texty texty xty texty texty texty texty y texty texty texty texty texty texty tex
èíslo 9 jaro 1998
Úvodník: DOPIS DO POHÁDKOVÉHO SVÌTA MOJMÍRA TRÁVNÍÈKA Milý pane Trávníèku, v posledním èísle Textù (è.8) jsem si s chutí pøeèetl Vá pøíspìvek Chvála pohádky. Myslím, e si tento ánr alespoò krapet Vaí (a nejen Vaí) pozornosti skuteènì zaslouí. I kdy jej povauji zøejmì stejnì jako Vy za svým zpùsobem nenahraditelný pøi formování osobnosti kadého jedince a jeho morální odpovìdnosti, nemohu souhlasit s Vaím vývodem, e utíkáme pøed pohádkami ne proto, e jsme vyspìlí, nýbr zbabìlí apod. Jak snadné by to bylo, kdybychom mohli vdy øíci: Bylo nebylo,... Pohádkový svìt dobra a zla uèí èlovìka odpovìdnosti na velmi zjednoduujícím schématu. A má v tom bezpochyby svou nezastupitelnou úlohu! Obávám se vak, e postupnì odkládáme pohádky ne proto, e bychom se báli podívat se Pravdì do oèí, ale e zjiujeme, jak nesnadné je urèit: zde je Pravda, zde je Dobro a tady Rozum. Natopak øíci: Pravda zvítìzí! Není to otázka lhostejnosti ke hledání, zbabìlosti ani hrdopyství, ale naopak výraz odhodlání a pøijetí odpovìdnosti daleko obtínìjí. Pohádka je jedním z nejpùvabnìjích lidských konstruktù (by jenom lidských!), je vak vytváøena z perspektivy bytosti, která vlastní svùj Jazyk, kterým popisuje Svìt. A právì ve chvíli, kdy pochopíme, e nae existence je utkána z nekoneèné kály vyprávìní, nahodilostí, ironie a èasu, nastupuje svou roli román, ono území bez Pána Pravdy. Ve svìtì Cervantese, Rabelaise, Brocha èi Musila nás èeká obtíný úkol. Vyrovnat se s touhou po vlastnictví Pravdy a moci nad Skuteèností a pøijmout relativitu vìcí lidských, zbavenou snù o universální lidské pøirozenosti. To vak neznamená, e bychom jeden z lidských pøíbìhù mìli vyhostit do konèin zapomnìní a obèas si nepøipomenout svìt pohádek Oscara Wilda, Nìmcové èi Jana Wericha... S pozdravem Jiøí Hrabal
2
Obsah: úvodník Jiøí Hrabal: Dopis do pohádkového svìta Mojmíra Trávníèka___2 manifesty Alexandr Romadanov: Manifest kybervíry___4_5 poezie Ivo Harák: Mrtvé fetie;Zastavení v zástávárnì; Vyznání___6_7 Nina Gorlandová: Veliký pùst ___13 próza Áron Tamási: Ábel v divoèinì ___8_12 Jan Rous: Klenov___14_15 Helena Mièkalová: Mory___25_27 rozhovory Rozhovor s D. Davidsonem (2.èást)___28_31 recenze Jana Pátková:Osamocený èlovìk v krajinì slov___16_17 Mojmír Trávníèek: Chvála literární teorie___12_14 Jiøí Hrabal: Narcistická spoleènost___19_21 Jiøí Tichý: Óda na Vojtu___22_24 Napsali o TEXTECH Texty, ijící nespoteènými ivoty lidí, kteøí je slyí: to je prvopoèáteèní exegem textù, nazývaných pak národní literatura a vykládaným posléze na kolách a univerzitách. Lévinas: Etika a nekoneèno (str. 51) Kontaktní adresy: Pavel Kotrla Bystøièka 267 756 24 tel. (0657) 643567
Knihkupectví Malina Dolní námìstí 344 Vsetín 755 01 tel. (0657) 4461
e-mail:
[email protected]
3
MANIFEST KYBERVÍRY ALEXANDR
ROMADANOV
Bùh je vudypøítomný, jenom na nìkterých místech ménì a na jiných více. Existují svatá místa i svatá mìsta, hovoøíme o Bohem vyvoleném národu, o prorocích i o lidech s Boím znamením, které nazýváme génii. Èím je ale definováno místo boí pøítomnosti? Lidem je vlastní snaha o pøiblíení se k bohu. Projevuje se rùznými zpùsoby, Bùh ukazuje lidem cestu, po které by mìli kráèet. V rùzných stádiích vývoje civilizace se lidé klaní zvíøatùm, slunci a jiným nebeským tìlesùm, døevìným i kovovým modlám, a nakonec, bohu na nebesích. Kadá epocha civilizace je poznamenána odlinými znameními: ochoèením a domestikováním zvíøat, rozvinutím astronomie a øemesel nebo, jako nae doba, ovládnutím kosmu èlovìkem. Vezmìme si jako pøíklad køesanství: Èlovìk-Bùh je vzat na nebesa. Tímto aktem samotným pole Bùh mnohé národy na cestu dlouhou bezmála dva tisíce let. Jistì ne náhodou dolo k vyputìní první kosmické lodì v zemi tradièního køesanství, a ne tam, napøíklad, kde se lidé klaní bohu existujícímu v podobì lotosového kvìtu. Kdy lidé dosáhnou bohem stanovené hranice, pøichází k zmìnì orientace. Odtud je patrná mystická svázanost mezi objevem teorie kosmických korábù v Rusku, v ortodoxní køesanské zemi, a mezi katastrofální vírou v ní. Je jisté, e ne Ciolkoskij, ale bolevická strana nese vinu za totální vyhubení pravoslaví. Nás ale zajímají pøedevím skryté pøíèiny, nezávislé na vùli okolních lidí. Co se dìje nyní? Sotva lze nazvat náhodou to, co probìhlo v druhé polovinì 70. let mezi dvìma, na první pohled nesouvisejícími jevy: rychlý rozvoj kosmického programu a zaèátek revoluce v poèítaèové technice. Zdálo se, e bouølivý rozvoj poèítaèù zjednoduí realizaci kosmických letù a zabezpeèí rychlé ovládnutí kosmu. Ale to se nestalo: to, co se koncem edesátých let zdálo být otázkou desetiletí, napøíklad pøistání èlovìka na Marsu, je i na konci 90. let vzdalující se perspektivou budoucnosti. Mezi prvním letem èlovìka do kosmu a jeho pøistáním na Mìsíci ubìhlo ménì ne desetiletí, ale mezi vyputìním
4
umìlých tìles k Mìsíci a k Marsu ubìhlo více ne ètvrt století! V souèasném svìtì najednou probíhá zmìna Bohem vytýèené cesty. Toto lze tvrdit nejenom z pozice teoretických úvah, ale i na základì analýzy rozvoje civilizace. Revoluce v poèítaèové technice a v technikách kódování pøivedla na svìt WWW vudypøítomnou veobjímající pavuèinu. Dùleitou roli zde sehrály i kosmické sondy (tìko øíci, zda byly více konstruovány rakety pro poèítaèe, nebo poèítaèe pro rakety). O èem svìdèí tyto zmìny? V 90. letech 20. století bùh pøesídlil do kyberprostoru. Bohem naí doby se stal KYBERBÙH Bozi starých národù byli povìtinou bohy plodnosti a bohy válek. Pozdìji se lidé zaèali klanìt Bohu Lásky. Kyberbùh to je Bùh Poznání. Monosti poznání, které kyberprostor nabízí, jsou neomezené, podobné neohranièenosti tohoto prostoru. Proto lze o kyberprostoru hovoøit jako o posledním útoèiti boha, nebo, na rozdíl od kosmu, èlovìk do nìj nemùe proniknout ve své fyzické podobì (formì). Vydejte se na cestu ovládnutí kyberprostoru a Bùh vás obdaøí svou milostí èeká vás tam radost z poznání a zrodu (tvoøení). Zanechte svou stopu v kyberprostoru a budete obdaøeni vìèným virtuálním ivotem. A. Romadanov = Alexroma = Chromý Andìl z rutiny pøeloil pak Pozn. redakce: Na vstup do kybersvìta se chystají i Texty.
5
IVO HARÁK Mrtvé fetie je jaro pod nohama nejistá, tøaslavá zemì je jaro zlehýnka zvedá vítr dívèí sukýnky, oèi a závist psí hovínka sebral sníh zbývají knoflíky uhlí, hnijící mrkev jak pochopit slova bláta kdy neumím èíst vìty snìhu je jaro a jetì iju chce-li vìdìt tohle nad hlavou vzteklí, z øetìzu utrení psi oblaka Zastavení v zastavárnì ne, z èlovìka se nevyzuje! jak v botì pøíli tìsnì otíká, vyplòuje a není kam, a bolí to list papíru co mùe za napsané? a proto na popel ale pecka je metaforou stromu ne jeho synekdochou teï jetì: dohodnou se zda katachrézí nebo oxymoron
6
ne, nevyzuje se z èlovìka! odsouzen volit kadé ráno: Mezi pinavým a èistým prádlem obèas, nevìøícnì pohlédnuv na vìci kolem na rukavice vlastních rukou na flíèky spermií zaprané v prostìradlech Vyznání prý: takový kritik a píe poezii!? a jiný zase: dìlá, e nerozumí, a zatím... ale ty jeho básnièky, to jó a já teda miluju tì blbì a málo na to e èaká tøetí dítì dìlám, e vím, dìlám e nìkoho zajímám a svìt se toèí kolem televize a podle ní a dìti hledají na jazyku svùj jazyk vole kurvo pièo zatímco babièka za komunistù bylo líp a co já vím na koho myslí kdy se ti ve spánku zrychlí dech nepíu ai pro tebe láhev bych mìl, a prázdnou moøe mi chybí na zasnìené chodníky dopadá první sùl
7
Á B E L
V
Áron
D I V O È I N Ì Tamási
Tento maïarský spisovatel u nás patøí dosud k ménì známým. Èesky vyel v roce 1942 pouze román Sikulský kralevic. Tamási se narodil v roce 1897 v Sedmihradsku a jeho pohádkovì ladìné pøíbìhy zavádìjí ètenáøe do svìta svérázných maïarských horalù. Nejtypiètìjím Tamásiho hrdinou je Ábel, jeho lze struènì charakterizovat jako novodobého Enpígla. Nae ukázka z románu Ábel v divoèinì je pokusem zachytit i náøeènì podbarvený jazyk Tamásiho próz. Kdy se u slunko sklánìlo témìø k zemi, jako nìjaké velikánské èervené jablko, uslyel jsem najednou venku ramot. Nato Horal trochu zatìkal, ale hned jsem uvidìl, e si s tím pospíil, protoe se ve dveøích objevil tatínek. Táta s sebou nemìl nic víc ne prázdnou jezevèí monu pøes rameno a v pravé ruce poøádnou sukovici, se kterou poøád chodil. Nejenom, e ho pøetrumfla výkou, ale navíc pìknì vonìla, jako by ji odøízl od nìjakého voòavého stromu. Táta neøíkal nic, jenom povìsil monu na høebík a tu svoji elmobijku postavil za dveøma. Já jsem pøitom vsedì dál odroloval zrnka z kukuøice, a vidí, e se èiním, a a má dobrou náladu, kdy u teda pøiel domù. Táta si stoupnul vedle mì a vestoje zaèal pozorovat, jakpak tu kukuøicu drolím. Vidìl jsem, e nemá kdovíjak dobrou náladu, a proto jsem jetì hbitìji zaèal kroutit v ruce jednu velikou palici a umínil jsem si, e ani já nebudu skákat od radosti, ale ovládnu se, jak se patøí na pracujícího èlovìka. Tak jakpak se loupe kukuøica? zeptal se. Tahleta dobøe, kdy ji nìkdo umí loupat, odpovìdìl jsem. Nato se jenom dál díval na moji práci. Poznal jsem z toho, e hledá chybu. No, ty to nedìlá kdovíjak dobøe, ozval se zas. Tak na to jsem na nìho vzhlídl a troku se pousmál. To má být jako pochvala? zeptal jsem se. Ani né. No, to je koda, protoe syn loupe pøesnì tak, jak ho tomu nauèil tatínek. Po té odpovìdi si táta sundal i èepici, takovou velkou beranici, která se tyèila jako vì, a pokud mono ji poøád nosil na hlavì. Jsi mi ty ale výlupek. A pøitom takový mròous, øekl.
8
Jsem malý, protoe sedím. No tak vstaò. Vstanul jsem, nadmul se a opáèil: Nó, teï se podívejte! Inu, pøece jsi od té doby, co jsem nebyl doma, vyrostl, pøiznal nakonec. O kolik? O devìt dnù. Ani tatínek za den nadvakrát neporost, odpovìdìl jsem. Ani já, to je pravda, øekl a potom slabým, naøíkavým hlasem dodal: Ale zato, kdy jsem já byl ve tvém vìku a tatík pøiel domù odnìkud zdaleka, vdycky jsem se ho zeptal, jestli by nechtìl nìèeho pojíst nebo se nìèeho napít. Pochopil jsem, e tohle je teï váná øeè, a tak jsem se rychle rozhlédl po chalupì, jestli by se nenalo nìco k snìdku. Ale vude jenom bída s nouzí. Polknul jsem na prázdno a pak øekl: Hned si uvaøíme zemáky a sníme je. Táta si pøitáhl malou kulatou stolièku a døepnul si na ni, aby dál pokraèoval v práci místo mì. Inu, jestlipak tu bylo takové veliké sucho? zeptal se. Pochopil jsem, e musím nìo øíct i o ízni. Ve studni je vody dost. No, kdy je, tak bì a pøines! U jsem bral prázdné vìdro, ale vtom jsem si vzpomnìl, e jestli jemu, potom mnì taky se køivdí. Pøed dvìma týdny jsem toti lápnul na høebík a noha pod obvazem jetì pobolívala. Udìlal jsem teda dva kroky, ale pak jsem naráz zasykl a vestoje si zaèal prohlíet pravou nohu, kterou jsem mìl omotanou hadrama. Demonstrativnì jsem ji nadzvedl, tak jak to dìlají psi, pak jsem se podíval zpátky na tátu, mile jsem na nìj mrknul a øekl: Kdybych mìl nìkdy syna a kdyby ho taky bolela noha a kdybych byl v lese a vrátil se z nìho domù, potom první moje starost bude, e se ho zeptám: Tak co tvoje noha, Ábelku? Dobøe, e jsem se ozval, protoe na tátovi bylo vidìt, e se trochu zastydìl. No, snad tì od té doby poøád jetì nebolí? projevil zájem. Kdyby nebolela, pak by to bylo bobátko v peøince, odpovìdìl jsem naráeje na fáè. Ale protoe nikdy nepláèe, musím si myslet, e je do tolkých cárù omotaná, protoe bolí. Odpovìï jsem povaoval za rozumnou a spokojenì jsem si pokulhával ze dveøí. Pøeoural jsem se po zápraí a ke schodùm a trochu si na nich i poskoèil. Nevím proè, ale dostával jsem se do nálady, e jsem mìl hlavu v oblacích. Sotva jsem
9
doskoèil na zem, najednou jsem o nìco zakopnul. V rychlosti jsem si stihnul uvìdomit, e je to nìco mìkkého a chlupatého, a kdy jsem se podíval pozornìjc, vidìl jsem, e je to zajíc. A ne ledajaký, ale poøádný macek. Pøední i zadní packy mìl svázané dlouhým pagátkem, take jsem lehko pochopil, e ho sem nìkdo pøinesl. Takovou jsem mìl z toho vypaseného uáka radost, e jsem ho hned sebral ze zemì, abych ho s velkou slávou dones tatínkovi. Ale jenom jsem se sehnul, najednou mì nìco napadlo. Zastavil jsem se a zaèal pøemýlet, kdo asi toho zajíce pøines!? No, nikdo jiný ne tatínek! A kdy to byl on, tak proè ho poloil sem a jaké s ním mìl asi úmysly, kdy nic neøek? Hm... Nejdøív jsem se troku divil, ale pak ve mnì zaèalo klíèit podezøení, e to celé má být legrace, a pro vodu mì táta poslal jenom proto, abych zajíce nael a vymýlel si, e je to mùj úlovek. Táta si chtìl prostì zaertovat, ale jestli on nìco umìl, tak já jsem umìl nìco jiného. Take jsem zajíce schoval za chalupu, pak jsem pìknì naváil vodu ze studny a vykroèil zpátky dovnitø. Pìknì se smráká, vstoupil jsem do sednice, jako bych zajíce nikdy v ivotì nevidìl. Vimnul jsem si, e tatínek ze vech sil pátrá v moji tváøi, ale s ptaním nespìchal. Musel ale mít velký strach, bo sám si mohl myslet, e mezitím zajíce nìkdo sebral. Ale nechal jsem ho pøi tom, a si mudruje, jak se mu chce. Naváil jsem vodu jeìtì do jedné konvy a pøinesl mu ji, a ten velký al spláchne. Taky e ji vypil celou a promluvil a potom, co si otøel fousy: Jestlipak jsi dobøe vidìl? Dobøe a jetì víc ne jindy. Inu, proto víc, protoe jsem se teï díval i na nebe. A co na zem? Na tu jsem se moc nedíval. A proèpak ne? Protoe èlovìk zem stejnì vidí, i kdy se na ni zrovna nedívá. Hned mi bylo jasné, e jsem odpovídal správnì, protoe táta se odmlèel a dlouze si povzdychnul. Proèpak vzdycháte, zeptal jsem se, jako by vám utekli zajíci? Kde já bych vzal zajíce? chytil se táta stébla. Nahoøe v lese. Copak jich tam není dost? Pro oko je jich tam dost. Jene aludek by potøeboval, hrál jsem si dál. Kdy potøebuje, chy nìjakého, øekl tatínek.
10
Být v lese, taky e chytím. No a doma to neumí? Doma je to svízelné. Tak ho chy svízelnì. Nejprve jsem si mocnì odkalal a hned potom jsem dal najevo velkou odhodlanost. Rozkaz je rozkaz! houknul jsem a vykroèil ke dveøím. Kam jde? zeptal se táta. Podle tatínkova rozkazu zkusím chytit zajíce. A nepøeskoèilo ti? Moná jo, odpovìdìl jsem, ale co kdy nìjaký zajíc pøiskáèe. Jetì jsem si viml, e tátovi zvlhly od radosti ze hry oèi, pak jsem se nafouknul jako nìjaký hrdina a vyel ven. Chvíli jsem postával na dvoøe, vykouknul jsem i na cestu za vraty a díval se na hvìzdy, aby ubìhl èas, jaký je potøebný pøi èíhání na zajíce. Pak jsem tak za dest minut pìknì vytáhnul zajíce ze skrýe a nesl jsem se s ním, jako bych ulovil nejmíò tygra. Tak copak je tohle? strèil jsem tátovi pod nos vypaseného uáka. To je zajíc! vykøiknul radostnì. Zajíc, e jo? Tak, tak, namoudui. Táta si hrál vìru dobøe, protoe, pro vìtí jistotu, zajíce jetì ohmatával. Kdepak jsi ho chytil? ptal se s velkým údivem. Cítil jsem, e po téhle otázce mì celého zaplavuje nìjaké zvlátní teplo. Moje pøedstavivost najednou protrhnula edé mraèna skuteènosti a zaèaly se pøede mnou objevovat podrobnosti lovu. Já ani nevím, kde jsem dal rozum, povídal jsem, kdy jsem se vypravil chytit zajíce. Ale nìco jako by mi pøece jen eptalo Bì, Ábelku, bo dobrotivý Pánbùh ti zajíce opatøí! Nejdøív a opatøí a potom uvìøím øíkal jsem si kacíøsky a pod schodama jsem se zastavil. Podíval jsem se napravo, podíval jsem se nalevo, ale vidìl jsem kdeco, jenom zajíce ádného. A jak tak stojím a úplnì mì opoutí nadìje, najednou se podívám na nebe, no a v tom se jedna hvìzda zaèíná na nebi nìjak hnízdit a louèí se se svojimi drukami. Druky se jí ptají Kampak chce jít? Inu tam dolu, abych Ábelkovi ukázala zajíce odpovídá jim hvìzda a ze svojeho místa padá dolu, na cestu pøed nae vrata. No a já tam hnedka bìím, co jen staèím s tou bolavou nohou. Vykouknu za vrata a rozhlíím se po té èásti cesty, která vede na pole. A ne bych pøedøíkal pùl otèenáe, poskakuje tam smìrem
11
dolu zajíc. jdu k nìmu a øíkám mu, e se mùe zastavit, protoe já jsem Ábel. Nato se zastavil jako oveèka a já jsem ho sebral a pøinesl sem. Vidìl jsem, e s tátou ijou vichni èerti, aby mi to slavné vyprávìní pøeruil, ale s otcovskou silou tomu nìjak odolal. Ale pøece jen se mì aspoò zeptal s elmovským pomrkáváním: A ten pagátek mìl na sobì taky? Nó! øekl jsem, Moná právì proto pøiel, abysme mu ho rozvázali. A ne snad proto, abysme ho snìdli? Mùeme ho sníst i bez pagátka. Táta zajíce poøád dùleitì prohlíel a potìkával. To je opravdu poøádný macek, pochvaloval si, aby mì drádil. A pak dál pokraèoval: Ale pøeci jen ho nesníme, to øíkám já. To mì tak rozèílilo, e jsem se karedì podøekl: Kozla starého, a co jiného s ním tak asi budeme dìlat? Povaujme ho za posvátného zajíce, øekl táta, a nìkde si ho povìsme jako svatý obrázek. Za posvátného zajíce? A proèpak posvátného zajíce? Proto, bo zázraèné znamení obklopily jeho pøíchod. Vidìl jsem, e mì teï najednou táta zmáèknul, ale pøeci jsem si hned poradil. Zatváøil jsem se jako bych el do sebe, potom jsem tie prohodil: To je pravda, e jsem toho zajíce chytil pomocí zázraèných znamení. Vìru by to byl velký høích, kdybysme ho snìdli. Nato se táta opøel o stìnu a polekanì se zeptal: Tak co potom? Udìlejme to tak, e ho nesníme, ale pøijmeme." No a není to jedno? Inu, není, odpovìdìl jsem, bo napøíklad kukuøiènou kau èlovìk jí, ale svatou hostii pøeci pøijímá. Nato se tatínek nechal poddat, abych si nevymyslil jetì nìco lepího a ostatnì taky proto, e se zaèala rychle dìlat tma. No tak bì a nabru nù! poruèil. Já od radosti zapomnìl i na bolest v noze, to u jsem se neudrel a dvakrát jsem vykøiknul: Budeme jíst zajíce! Budeme jíst zajíce! pøeloil Tomá Vaut (*1971) studuje rumuntinu, maïartinu a ukrajintinu na FF UK
12
V E L I K Ý Nina
P Ù S T
Gorlandová
V dìtství jsem spala s babièkou Potom s muem Teï s kocourem... Dcera si poprvé hraje S magnetem a høebíky Jako já s veri... Mami. já budu pøekladatelkou, nebo slukou, která umí nìmecky. Pak se zeptala: Co je to informace? Voda v dìravém vìdru. Pod keøem dcery pochovaly motýla navrují mohylku... Dìti odváejí sbìr Odpus, Lingvistiko Schaumanova, mé strukturní mládí! Vichni mi øíkají e jsem podobná Cvetajevové. Radìji kdyby dali peníze. Duch a due nejsou mu a ena, ani bratr a sestra ale otec a dcera... Pùjèila jsem si od sousedù Lièku kakaa na výroèní dort. Vechny mé nemoci odely na míting Bojují o moc?? Z rutiny (in: Znamja 3/94) pøeloil reé Narodila se ve vesnici Vìrch - Jih, Permská oblast, Rusko. Publikovala v èasopisech Aurora, Øíjen, Ural, Dauvaga.
13
K
L
E N O Jan Rous
V
Zámèiska Vypravuje se, e na Zámèiskoch, na Klenovì, za starých èasù stával zámek a v nìm panstvo se sluebnictvem. Kuchaøka toho zámku ztratila kdysi klúèe a nemohla tudí zámek ve dveøích otevøít. Rozhnìvána svým trapným postavením, zakånúla: Bodaj by sa ten zámek zapad! Myslela jenom zámek ve dveøích, ale stalo se více ne chtìla. Celý toti zámek, celá budova propadla se do zemì, se vím, co v ní bylo a ilo. Vecky peníze a nahromadìné poklady i vìní zvony propadly se do zemì. Po dlouhé dobì lidé na tom místì nali jeden z propadlých zvonù. Divoká sviòa jej vyryla. Zavìsili zvon na bròovský zámek, kde pøi kadém svém zachvìní svìtu hlásá historii svého z hrobuvstání: Sviòa zvon vyryla, sviòa zvon vyryla. Na tom místì, co sa ten zámek na Zámèisku zapad udìlala se veliká jama, díra. Ta se zaplavila vodou a utvoøilo se jezero, veliké a hluboké. Bývalo na Bátrnce. Dnes je z nìho mìlký moèál nepatrných rozmìrù, porostlý sítím a ostøicí. Starý Ides z Rùïky, který zemøel v kvìtnu r. 1928. ve stáøí 84 let, øíkával, e kdy tam salaníci pásali ovce na Rovném Grùni, napájeli je v tom jezeøe, které tehdy bylo veliké i hluboké. Chlapci hloubku jeho zkoueli tak, e dlouhé jedlové tyèe prudce vráeli do vody. Tyè se potopila, ale po delí chvíli vyplula na povrch, z èeho soudili, e tyè dna nedosáhla, jinak e by se byla do nìho zabodla. Jezero prý mìlo podzemní odtok, a kdy do té díry vstrèil tìký palíèek døevìný, vyplul kdesi u Búù do potoka. V tom jezeøe bývali draci. K tomu jezeru honíval pasák ovce pást. Ovce mìly na krku veliké zvonce plechové, køapáky jim øíkali. Jednou tam od východu pøiel èernoknìník vykøikovat ty draky z toho jezera. Z kníek øíkal. Ale ten pasák s tìmi zvonci ho mýlil, tak e nemohl s tìmi draky nic svést. Pravil tomu pasákovi, aby ty ovce do tøetího dòa honil nekde inde, e toho litovat nebude. Pasák tak udìlal. Na tøetí den pøihnal zase ovce k jezeru. Èernoknìník
14
íb! prútkem na jezero a jezera vyjel veliký drak. Hned ho zakuznál (dal mu uzdu) a kázal pasákovi, aby si naò sednul. O ovce aby se nebál. Síbnul po druh (po druhé) a z jezera vyjel druhý drak, vìtí jak první. Také toho zakuznal a sedl naò ho sám. Pouèil pasáka, bude-li drak zùstávat pozady, aby ho jej íbnúl po zadku; bude-li pøedbíhat, aby ho íbnúl po pøedku. Nato se dali v let. Letìli poøád k východu. Dlouho letìli, a pøiletìli do sídla èernoknìníkova. Tam slézli. Èernoknìník zabil toho meního draka, ual mu hlavu a rozsekal ji na malé kúèínky. Pravil pasákovi, aby el ty kúsky prodávat za znaèný peníz, levnìji aby to nedával. Pasák el, ale zdálo se mu to moc drahé. Prodával to o hodnì levnìji a brzy to poprodal. Vrátil se s penìzi k èernoknìníkovi a ukázal mu, co utril. Zaès prodal, to bude tvé, pravil mu èernoknìník. Veèer mu pak kázal lehnút na halenku. Pasák na ni odespal a kdy se probudil, vidìl se na Zámèisku u svých ovec a peníze lealy na hromádce uòho. Zebral halenku aji s penìzi, ovce zajal a hnal dom. Nemohli ho poznat, byl kolik rokù pryè. Ïáblovy peníze Nejaký èlovìk poèal si v Klenovì peníze na voly od ïábla Rokyty. I ïáblové mají ména. Ïáblù je hromadu a Luciper je nad nìma pánem. Slíbil, e do jisté doby me je pøinese oplatit. A to také udìlal. el do Klenova a volal naò: Rokyto, Rokyto! Ale ten se neozýval. Koneènì se ozval hlas: Co chce? ale to byl jiný ïábel. Nesu mu peníze, povídá èlovìk. A ten Ïábel mu praví: Marnì ho volá, toho u dávno néni. Pleèík ho na prenských pasekách zapleèíl. A my jeden po druhém nedìdíme. Jen si zeber peníze a di domù! JAN ROUS 23. 8. 1869 19. 1. 1950 Spolu s Frantikem Táborským a Josefem Válkem zakladatel vlativìdného sborníku Nae Valasko. Pøeseda spolku okresního muzea. Pùsobil jako kronikáø obce Bystøièka, kde také vykonával uèitelské povolání. pak
15
OSAMOCENÝ ÈLOVÌK V KRAJINÌ SLOV Niekedy je èlovek najmenej osamelý, keï je sám. (Identita v kríze, str. 17) Kdy vstoupil do literatury Ján Johanides, mluvilo se o výrazné osobnosti, kterou vydala tzv. GENERACE 56. S odstupem èasu lze právem pochybovat o opodstatnìnosti jednotícího názvu generace. Pøedevím Johanidesovy prózy dokazují nesourodost literárních východisek a existenciální zkuenosti tìchto mladých absolventù bratislavské filozofické fakulty (vedle Jána Johanidese také Anton Hykisch, Jaroslava Blaková...). Cesta, kterou Johanides urazil od prvotiny Súkromie /1963/ a po knihu pøíznaènì nazvanou Identita v kríze /1996/ pøesvìdèuje ètenáøe o tom, e autor patøí k spisovatelùm píícím po celý ivot jednu knihu. Ostatnì u jeho prvotina je poznamenána silným proitkem existenciální nejistoty a krizí vlastní totonosti. Identita v kríze pøedstavuje soubor dosud kninì nepublikovaných esejí a rozhovorù z let 1992 a 1996. Johanides je zde poprvé kompaktnìji prezentován jako teoretik dìjin umìní a estetiky. Byl by vak omyl povaovat Johanidesovy teoretické úvahy za dalí rozmìr jeho spisovatelské èinnosti. Do jeho esejistiky (jak dokazuje pøedevím esej Rembrandt a zázraèné Aladinove lampy) proniká fabulující rukopis zkueného prozaika; jeho povídky a novely jsou zase prosyceny dominantním motivem oèí, tedy pohledem teoretika dìjin umìní. Nemusím zøejmì pøipomínat, e daný pøístup autorovi umoòuje pøibliovat se k látce z nìkolika zorných úhlù pohledu a pronikat a k detailu. Z fiktivního svìta témìø vech Johanidesových próz vystupuje postava osamìlého èlovìka hledajícího blízkou osobu, je by mu pomohla vyprostit se z v l a s t n í s a m o t y. P r o i t e k o s a m o c e n í mezi lidmi a neschopnost komunikovat se staly v Johanidesových textech zdro-
16
jem existenciálního odcizení. Návrat k sobì samému vede tedy zákonitì, nikoli paradoxnì, skrze samotu ticha. K tomuto závìru dochází nejen Johanides prozaik, ale i Johanidesteoretik: Bojím sa príerne jednej veci: e ná spisovate¾ stratí pre seba svoju kocku ticha, mnohosten ticha, ktorý musí by okolo neho, aby mohol meditova, aby mohol problémy prebera z viacerých uhlov, aby mohol nájs ohnisko názorov. (Identita v kríze, str. 19 - 20). Ètenáøi se ovem nemusí obávat toho, e by Ján Johanides ztratil prostor této tvùrèí samoty. Naopak mùeme vìøit v Johanidesovu schopnost neustále promìòovat mnohosten ticha v komunikaci se ètenáøem. Jana Pátková
CHVÁLA LITERÁRNÍ TEORIE P s a l jse m v re ce n zn í c h è r t á c h pr o Te x ty na p o sle d o p o h ád k á c h, pø edt í m o pøekladech básní i o pøekladech básní i o básnickém díle, o fejetonech... Dnes mám na stole kníku nebeletristickou, dokonce teoretickou: literární vìdec Frantiek Vetièka vydal v olomoucké Votobii soubor studií Podoby prózy. Titul je neutrální, ale vymezující podtitul øíká natruc poadavkùm komerèní pøitalivosti zøetelnì u na obálce: O kompozièní výstavbì èeské prózy dvacátých let 20. století. To zní skoro jako varování pro nezasvìceného bezelstného ètenáøe, jako odrazující signál pro onoho legendárního prostého ètenáøe, o nìm kadý ví, kdekdo s jeho existencí kalkuluje, ale nikdy ho nikdo nevidìl. A který podle obecného mínìní nemiluje teorii. Vechny Vetièkovy kníky o kompozici literárních dìl je jich celá øada, napø. Stavby prózy, 1992; Stavba básnì, 1994 øadím ve svém soukromém tøídìní mezi literaturu dobrodrunou. Jde toti vdy o dobrodruství, umoní-li èi usnadní nìkdo poodhalit taje umìlecké tvorby, dokáe-li abstrahovat z textu zákonitosti, které spoluvytváøejí jeho kouzlo a specifickou sugesci. Dobrodruství pøece spoèívá v ohroení tajemstvím (nebo tajemným) a v jeho pøekonání. Nezkuený ète-
17
náø (onen pomyslný nepøítel teoretizování) by se mohl obávat, e jde o poèínání riskantní, jako by dobrodruné hledání øádu tvorby ohroovalo její tajemství. Naopak: znalost receptury pøece nelikviduje chu pokrmu. Ale nejen to: drádivé tajemství umìní i úspìnému analytikovi uniká do hlubích a hlubích sfér a odolává sebekrutìjí vivisekci je-li opravdu umìním. (A na mrinu neumìní není zapotøebí nástrojù analýzy.) Je sympatická umanutost, s jakou Fr. Vetièka znovu a znovu prosazuje pozornost svému oboru; jak houevnatì zdùrazòuje význam kompozièní výstavby v celkové struktuøe vech prvkù vytváøejících text umìleckého díla. Jeho prùzkumné práce jsou prùkopnické a podstatnì pøispívají v propracování tohoto zanedbávaného úseku poetiky. Ve výkladech v hodinách literatury na støedních kolách se kompozici literárního díla vìnovala zpravidla jen povrchní a okrajová pozornost, aèkoliv není pochyb, e by nìkolik ivých a názorných pøíkladù bylo s to vznítit vìtí zájem o poezii, prózu i drama, ne stereotypní výklady odiózních básnických ozdob, které musely pøetrpìt generace studentù. Dobývala se zpravidla odpovìï na otázku, co chtìl básník øíci; ménì se zamìøovala pozornost ke zkoumání toho, jak to øekl a proè. Ve Vetièkových kapitolách si tyto mezery kolní výuky mùeme doplnit nejen prospìnì, nýbr i zajímavì a poutavì. V rozborech kompozièní výstavby nejrùznìjích ánrù (od novinového sloupku a fejetonu pøes romaneta, prózu pro dìti, soudnièky, reportáe, povídky a po románovou epopej) se mimochodem lze nìco dovìdìt i o tom, jak se mìní smysl a význam onìch povìstných básnických ozdob jejich kompozièním zaèlenìním v textu. A autoøi, o jejich dílech se pojednává, nejsou ledajací: B. Beneová, Èapkové, K. Horký, A. Jirásek, L. Klíma, F. Langer, R. Tìsnohlídek, V. Vanèura ad. Vetièka vykonal v literární teorii hodnì pro utøídìní a ujasnìní pojmosloví svého pøedmìtu. Kadému souboru studií pøedesílá obsáhlou kapitolu s výkladem odborné terminologie, kterou namnoze sám vytvoøil, èi vymezil. Celý jeho pøe-
18
hledný systém si pøirozenì osvojí jen odborníci, ale autor má na pamìti i pohodlí ménì kvalifikovaného ètenáøe; i teoretický pojmoslovný výklad je obecnì srozumitelný a pøístupný nepouívá strnule vìdecké hantýrky nesrozumitelné laickému ètenáøi a samy analýzy jednotlivých dìl jsou pøi ví strohé vìcnosti komponovány se zøetelem na nejirí okruh zájemcù. Jsou-li èasto polemicky zamìøeny proti nìkterým tradovaným názorùm (jen namátkou: T. Vodièka a O. Králík ve vztahu ke K. Èapkovi, Benjamin Jedlièka a kompozice Koptova románu, atd.), jde u více ne jen a jen o kompozièní výstavbu. Pøesah do oblastí literární kritiky a historie vnáí do Vetièkových kapitol nový rozmìr a roziøuje jejich perspektivu; i kdy je polemika vedena a pedanticky vìcnì a bez osobního zahrocení, je samosebou osvìujícím prvkem. Trocha teorie nikoho nezabije; a ujiuji, e ètenáø, kterého neodradí teoretické vymezení obsahu a terminologie zpoèátku neznámá, potìí se stejnì jako nad knihou Vetièkových fejetonù nebo nad jeho arbesovským románem. Mojmír Trávníèek
NARCISTICKÁ SPOLEÈNOST podle G. Lipovetského
Sociální filosof a brilantní esejista Gilles Lipovetsky vynikl svými výstinými analýzami éry, která bývá nazývána jako doba postmoderní. Jeho diagnóza západoevropské spoleènosti sedmdesátých let by mohla být v mnohém a s úspìchem aplikována na èeskou spoleènost teprve nadcházejících dní. Lipovetsky ohlauje novou etapu v historii západního individualismu, hovoøí o globální sociologické mutaci. Ve spoleènosti se objevují nové cíle, postoje a hodnoty. Hledá se nový smìr, nové modality sociálního uspoøádání. Do popøedí se dostává seberealizace jedince, rozvíjení a zároveò respektování jeho zvlátností a osobitostí. Èlovìk zaèíná boøit pevná pravidla, vymykat se ustáleným zvyklostem, pøestává dodrovat závazné mravní imperativy. Individuální zájmy se ji nadále nemají podøizovat racionál-
19
ním nárokùm kolektivu. Dochází k významné expanzi soukromého prostoru na úkor velkých sociálních idejí, mizí zaujetí pro sféru politickou ve prospìch hledání vlastní identity, sebezaujetí a vyznávání hédonistických hodnot. Socializace postavená na disciplinì a univerzalitì ustupuje socializaci zaloené na minimálním omezování jedince. Vzniká flexibilní spoleènost (vyznaèující se uvolnìností mravù, nadmìrnou informovaností, nezávaznou sexualitou), která boøí vekerá tabu, odmítá idoly, rozvolòuje normy umìní a kritéria pravdy. Je to doba bez manifestù a revolucí, nechce dobývat ve jménu Rozumu a Pokroku, oprostila se od vìdeckého optimismu. Sama sobì se nejeví nikterak samospasitelná. Vládne v ní dojem neustálého stereotypu, pøelapování na místì, prázdnoty, masové lhostejnosti. Není vak ani nijak apokalyptická, dokonce se vytrácí pocity existenciální úzkosti, poèet sebevrad statisticky klesá. Svìt je bez Boha, ale vem je to fuk. Tento proces, jím se utváøí nová spoleènost s novými vztahy a vazbami, nazývá Lipovetsky procesem personalizace. Je jím odstraòováno ve transcendentní ve prospìch aktuálního, subjektivního, postrádajícího cíle a smyslu. Procesem personalizace se individualismus mìní v to, co po vzoru amerických sociologù nazývám narcismem, píe Lipovetsky ve své Éøe prázdnoty (Prostor 1998). Symbolem postmoderní spoleènosti se tak stává bájná postava Narcise. Narcismus se vyznaèuje pøehlíením vìcí veøejných, pøíklonem k èistì subjektivním problémùm. Velmi výstinì zachytil tuto epochu ve svých filmech Woody Allen, jak uvádí Lipovetsky. Narcismus je vyp rov ok ov án p sych o an alyt i c k ou i nf l a c í . P sy c hoa nalýza se stává nov ý m m a s ovým étosem. Nebývale se rozmáhají rùzné transcendentní meditace, jóga, zen aj. Poznat sebe sama je dùleitìjí ne uznat druhého. Hned po odhlédnutí od rozliení na Já a Jiný se vak objevuje dalí jinakost: vìdomí a podvìdomí. Lipovetsky se domnívá, e je zøejmì tøeba nìjakého rozliení, má-li docházet k socializaci. Naopak protiklad due a tìla vymizel. Tìlo u
20
není vnímáno jako nìco zavreníhodného ani jako res extensa, ale jako jednota vnímajícího a vnímaného (podle MerleauPontyho). O tìlo je peèováno s nadmìrnou pozorností a úzkostlivostí o zdraví a dobrý vzhled. Èlovìk svým neustálým sebeanalyzováním a sebeinterpretováním zapøíèiòuje ztrátu své vlastní identity. Spoleèenské role ji nejsou tak jasnì definované, sociální jinakosti se rozplývají. Není snadno vymezitelné postavení civilizovaného èlovìka, barbara, blázna, eny... Namísto vnìjí determinace se v uspoøádání spoleèenského ivota uplatòuje proces personalizace. Výhoda èlovìka - narcise spoèívá v jeho obtíné masové mobilizaci. Je natolik zaujat sám sebou a natolik apatický, e jen tìko podlehne svùdné mylence jakéhokoli ideologického vùdce èi náboenského fundamentalisty. Své sociální vztahy omezuje jen na kontakty s velmi úzce profilovanými zájmovými mikroskupinami (sdruení bulimikù apod.), touí sdílet jen stejné starosti, které trápí jeho samého. Formují se tak vlastnì malá spoleèenství lidí, kteøí se vzájemnì podobají a vzniká tak cosi jako kolektivní narcismus. V souvislosti s postmoderním mizením podstat bychom mohli hovoøit o potøebì komunikace mezi lidmi spíe pro pocit sounáleitosti a pro vytváøení sociálních vazeb ne pro samotné pøedání informací. Souèasný narcismus vznikl za pozoruhodného nedostatku tragického nihilismu, tvrdí Lipovetsky. Navzdory napø. ekologickému katastrofismu èlovìk zùstává apatickým. Jeho povrchní citlivost smíenou s hlubokou lhostejností ke svìtu Lipovetsky vysvìtluje nadprahovou informovaností a obrovskou rychlostí a promìnlivostí rùznorodých sdìlení, jimi je èlovìk (redukován na televizního diváka - je souèasnì vzruený i lhostejný) zahlcen, co emoèní proívání nutnì nemùe absorbovat. Bude zajisté velmi zajímavé sledovat, zdali se diagnóza Gillese Lipovetského naplní i v naem støedoevropském prostoru. Nepochybnì jisté tendence se dají vypozorovat ji nyní. Jiøí Hrabal
21
ÓDA NA VOJTU Sebemení sluba pro Vás je pro mne vyznamenáním, prohodil Vojta Boøuta vdycky, kdy ho spøátelená i docela cizí ena poádaly o laskavost jakousi. Øíkával to v letech sedmdesátých, ale jistì i døív, kdy mi byl osobnì neznámou sympatickou postavou z pøíbìhù, u vína vyprávìných pøáteli ze Vsetína a okolí. Od Beèvy k Vltavì migrovali s nìkolikamìsíèním pøedstihem. Osobitý arm neztratil ani po pøevratovém listopadu to u aspoò jednou v roce pøijídìl ze skuteèného afrického exilu. Vdy ale nejdøív krátce na Moravu a a následnì zpìt do hlavního mìsta. Ani pøi patné náladì nemyslel onu poklonu enám ironicky, a naopak, v dobré pohodì, skuteèné èi pøedstírané, neznìla ani trochu podlézavì byl galantní v dui i výrazu. Tato, tenkrát skoro výstøednost, pramenila z pøirozené slunosti, stejnì jako jeho ohleduplnost a nenucená elegance. V dobì, kdy souèástí mého ivotního stylu bylo jetì ustrojení odpovídající spíe edesátým létùm: dínsy, vytahaný svetr a botky toulavky, Vojta dennì pøes vlhké prostìradlo obnovoval puky, aby byly ostré jako bøitvy. Naletìné èerné polobotky patøily k nìmu jaksi samozøejmì. Psal se rok 1970 a ze Vsetína do Prahy èerstvì pøistìhovaný milovník Weissova Spáèe ve zvìrokruhu (s hlavním hrdinou Václavem Rebedou se takøka ztotonil), Salingerových povídek a Faulknerových Divokých palem, dbal úzkostlivì o svùj zevnìjek. Boøuta v Praze bydlel-nebydlel. Pøespával v pøízemní nudlovité místnùstce v blízkosti Karlova námìstí, v ní jedinou vymoeností souèasné civilizace byla stodvaceti voltová elektøina. Ranní hygienu odbýval na chodbì v litinové zdobné výlevce z pøelomu století, umocòující zvlátní poetiku domu neponièeného novodobou mánií povrchových rozvodù veho druhu. I malá a velká toaleta odehrávala se na záchodì vnì pøíbytku. Veèerní oèistu provádìl v mìstských vanových lázních, jejich pravidelné návtìvy staly se èasem Vojtovým rituálem, který pøátelé pøijímali s porozumìním. Neklíbili se. V zimì si topil pøenosným kanceláøským záøièem hlavnì proto, aby mu pøi otáèení stránek oblíbených autorù neomrzaly koneèky prstù. Rozeètenou knihu pøed spaním odkládal na døevìnou bedýnku od jiního ovoce pøekrytou vlnìným plédem, dodá-
22
vající jí zdání dùstojnosti nefalovaného noèního stolku. Vìnovala mu jej jedna z nejvìrnìjích praských pøítelkyò, která umøela mladá na zhoubnou nemoc krátce po Vojtovì emigraci, ani by se smutnou zprávu v tom èase dozvìdìl; pota nám obìma vázla, mnì i s ménì problematickými zemìmi, ne jakou byla tehdejí apartheidová Afrika. Svíèkou usazenou v secesním svícínku si nepøitápìl, veèer co veèer zaíhal ji kvùli atmosféøe. Ve zvlá mrazivých dnech pøespával støídavì u známých. Jednou mìl být doma, a nebyl tam. Nedozvonil jsem se ani druhý, tøetí, ani dalí den. e by neplánovanì odjel na Vsetín? A za týden donesla se ke mnì informace o jeho sluebním vycestování s kolegy z barrandovských ateliérù do Anglie, odkud po krátkém pobytu odletìl na jih afrického kontinentu. Za teplem snad?, uvaoval jsem, a pøesto, e mi scházel, dokonale utajený útìk z marasmu v srdci Evropy jsem mu nevyèítal. Zøejmì ucítil silnou potøebu zmìnit klima, lidi a ustálené zvyklosti, které ho svazovaly do èím dál sevøenìjích pout, potøebu vymanit se z edi nesnesitelnì znormalizovaného ivota. Chirurgický øez jistì dlouho promýlel, nepatøil mezi lidi, impulzívnì reagující na vnitøní èi vnìjí podnìty, od nich se po krátké dobì nenápadnì distancují. Chtìl se jím osvobodit z ghetta, v kterém si na rozdíl od nás, jeho pøátel nenael smysluplné místo. Stále intenzivnìji si uvìdomoval, e souznìní s povrchovou (neplést s povrchní) maskou britského gentlemana, by bylo v dostateèné symbióze s duchovním rozpoloením, zaèíná svou stereotypností nepromìòující se publikum nudit, vìdìl, e z nutnosti provozovaný spektákl nezadritelnì smìøuje k derniéøe a definitivnímu sputìní opony. Pro kolik divákù by se ostatnì uskuteènila? Vìdìl, e ani nejsilnìjí potlesk nìkolika vìrných nepøehluí aplaus anonymního, ale naplnìného hleditì. Role se mu navíc zaèaly viditelnì prolínat. Chtìl být stárnoucím feákem a zároveò mladým bouølivákem, rád staromilsky mudroval a po nìkolika sklenièkách oblíbeného bílého vína se odvazoval do podoby rozpustilého teenagera. V tomhle mám jasno, skoèil jsem v pravou chvíli Vojtovi do øeèi, infantilita neifantilita, do smrti zùstanu rokenrolákem. Pokývl souhlasnì hlavou plnou melodií Binga Crosbyho a Franka Sinatry a pod stolem, abych nevidìl, podupával nohou do rytmu
23
rokenrolového kousku, deroucího se z blízkého, dnes u dávno zaniklého singlového boxu. Vnímal jsem proto jeho odjezd jako totální vzpouru proti sobì samému, jako poslední zachycení se stébla pøíleitosti k úniku ze spánku ve zvìrokruhu a nalezení nových skuteèných pøátel a kamarádù-posluchaèù, pro které by byl èerstvým, dosud neokoukaným pøírùstkem z Východu. A pak, to teplo, tolik vzývané teplo, jeho se mu tady nedostávalo. Skuteèná, avak v celém roce jen nìkolikadenní poleení u vsetínského bazénu, vymìnìná za blahodárný pocit nepøetrité dovolené u moøského bøehu. Snad právì dlouhotrvající zimy v Èesku (jak nyní programovì nazýval jednu èást rozpadlého Èeskoslovenska) byly hlavní motivací k rozchodu se zemí a jazykem, kterým tak mistrnì vládl. V nemravné dobì ztìlesòoval Vojtìch Boøuta kontinuitu s lepími prvorepublikovými mravy. V souèasném parlamentu, plném nevìrohodných koktalù a výøeèných oportunistù, pùsobil by jako zjevení a kadé jen trochu slunìjí demokratické stranì, jejím byl by viditelnìjím èlenem, stoupaly by preference a vánost. koda, e tomu tak není a ani být nemùe, k trvalému návratu jej nepøimìla politika, nýbr docela prosté zamilování se ve valaském kraji. Vojta Boøuta se bezprostøednì pøed definitivním pøíjezdem do Èeska zabil. Jen tak, pøi docela obyèejné jízdì automobilem, který si nedávno pøed tím poøídil za èást uetøených randù. Jako by nevìdìl, e i zde u lze jsouli peníze koupit vechno. O smutném konci napsali mi jeho afriètí kolegové a vìrní posluchaèi, krajani, které jsem nikdy nespatøil a kteøí i mì znali jen z vyprávìní. Moji adresu opsali z Vojtova fízl bloku. Dopis konèil nechmurným Na zdraví, bohatství a tìstí, a já marnì hledal uvozovky. je by potvrdily Vojtìchovo autorství. Vida, nesmazatelná stopa dobrého bracha, vylápnutá hluboko do myslí krajánkù nepomýlejících na návrat. Jestlipak si na svérázný, jen tìko splnitelný pøípitek vzpomenou v létì na vsetínském koupaliti (je tam jetì vùbec?) nìkdejí Vojtovy obdivovatelky a kumpáni velijací? Doktoøi práv, medicíny i filozofie, státní knihkupci a nevzdìlaní bohémové? Opravdu, a se pøiblíí léto, pøipijte, váení páni a milé vsetínské dámy, Na zdraví, bohatství a tìstí, protoe sebemení slubu, je by pro nìj byla vyznamenáním, Vám u Vojta Boøuta nikdy neposkytne. únor 1998 Jiøí Tichý
24
M
O R Helena Mièkalová
Y
Ví sa, e morú sa stane cérka, kerá se narodí se zubámi. Ty sa musá prv vytrhnú, lebo sa jí má da mezi zuby kolík z chebzu. Potom sa nic nestane. Ale jináè je mora na svìtì. Synek s cérkú li domù po hodovéj muzice. Fojt povolíl edem do pùlnoci. To sa brali brze domù. Naráz cérka pravila svojímu galánovi: Poèkaj na mòa chvílku. Èekál. Dlúho sa nemóhl doèka, tak él za svojú galánkú k chalupì, hde prvéj odela. U podsínka nebyla. Pravíl si, e sa podíve oknem, snáï neco uvidí. A uvidìl. Jeho galánka tam stála pod oknem. Volál na òu: Co je s tebú, jak budu dlúho na tebja èeka? Ona nic. Pøiél a k ní a sotva sa jí dotknúl, spadla na zem jak kus drvena. Pøihlédnúl sa pøi mìsíèku na òu a domyslél si. Poznál, e za galánku mìl moru. Neèekál. Utìkál, ani sa neohlédnul. U vìcéj za òu neél, ani s òú nechcél promluvi. A ona? Pravila mu: Spávaj s kúskem chleba. Moc a o to prosím. Já za to, co dìlám, nemou. Opravdu si dál pod zhlavec krajíèek chleba. A mìl od mory pokoj. Hdysi sa mora dostìhovala do Tísnav. V noci chodila dusi súsedy. Jedna sa jí nedala. Nachystala si k loi nù. Jizbeèka byla malá. Pravila si, e ju lehko trefí. A aj trefila. Ráno býl noem na stìnì pøipichnutý krpec. Jak sa gazdìna divila, hdo si pro nìho doél! Súsed. A moc prosíl, aby si móhl krpec vzí. Gazdìna to rozhlásila po celéj dìdinì a kadý od téj doby sa móhl ubráni. Mora nic nezmóhla, tak sa odstìhovala. Dìckám, co se naroïá se zubámi, hdy sa dá kolík z chebzu mezi zuby, tak choïá dusi edem stromy. Takové smreèisko, kerému neublíily vìtry, ani búøky, naraz zaène schnú. U Doròákúch tak dopadla lipa. Pìkná, velká. Za týdìò jí uprostøed leta opadalo listí. Gazda býl celý neèastný. Chodíl kolevá ní, zaléval ju. Bylo mu jí líto. Zasadíl ju jeho prastaøíèek a mìl ju rád.Patøila ke gruntu. Kerúsi noc nemóhl spa. Vyél ven a vidí cosi u lipy stá. Vzál patyk a tichúèko sa pøikradl k lipì. Pøi mìsíèku
25
vidìl, jak tam stojí enská se zubámi zaatými do døeva. Oh, dy je to mora! Vrátíl sa do chalupy pro nù a fík po moøe. Pøipichnúl ju. Hneï z ní byla koèka, hneï hadisko, zas jakási stvora, Gazda nechál nù, hde býl a él do chalupy. Nemóhl sa doèka rána, aby sa podívál. Na lipì býl pøipichnutý klúè. A odpoledòa pøiél jeden Karlovjan pro nìho. Gazda mu ho dál. Vìdìl, e mora na stejné místo nechodí. Budú mì zas pokoj. A mìli. Lipa sa dál zeleòala a róstla. DO TANCA JAK DRAK, DO PRÁCE JAK KVAK V Karlovicách íl pacholek. Taký nijaký. Jak sa praví: Do tanca jak drak, do práce jak kvak. Nihde dlúho nevydrél. Jeho práca za moc nestála. Gazdi, hdy vidìlli, jak sa nemóe rozhýba, brze sa ho zbavili. Edem mudrovál, co by móhl, ale nic nedìlál. To taký byl pacholek Pavel. Raz sa dozvìdìl o bylinì, keréj sa pravilo rváè. U její jméno napovídá, e moc nic dobrého z ní nepochodilo. Stávalo sa, e aj pomóhla. Ale málohdy. Rváèúch roste po Karlovicách pylné baohy. Dycky pod horú, na krajoch pasínkúch. Aj hdy je jích dos, èarovný je edem ten, kerý plave proti vodì. Teho chcél Pavel nají. Hde rváèa uvidìl, u ho ukubnúl a vijo k potoku a hneï zkúál, hde poplave. Ale vecky plavaly dólu vodú. Hodnì rokúch tak bylo. A koneènì sa mu poèestilo. Z celého náruèa rváèúch si jeden plavál proti vodì. Honem ho sebrál, strèíl za koulu a tìíl sa, jak mu rváè pomóe by silným. Aby vyzkúál jeho moc, veèer ho maluèkú belinku hodíl pod stùl. Gazda s gazdìnú sa dali háda, k nim sa pøidali ostatní, co u stola sedìli. Byla to hrùza, jak sa pøekøikovali a nadávali si, høeili o duu. Pavel si sedìl vedla stola a mìl z teho rados. Má pravého rváèa! Co sa ostatní hádali, on vléz pod stùl, rváèa strèíl za koulu a él spa. V jizbì veci utichli a divili sa, co jích to napadlo. Nihdy sa pøeci nehádali! ili pìknì! Bylo pøed hodámi a to sa chystali mladí na muzigu tancova. Pavel s rváèem za koulú sa tìíl, co bude v hospodì. Myslél si na Hanièku z pod Javorníka. Ale ona ho
26
nechcéla. To si usmyslél, e vecky pøebije, aby si ho vimnúla. Sotva doél do hospody, hodíl kúèek rváèa taneèníkom pod nohy. A u to zaèalo: Co do mòa gáøe? Já? Ty jsi do mòa vrazíl! Slovo ke slovu a hneï hdosi pleèíl. Zaèala rvaè, jakú hospoda dlúho nevidìla. Pavel vletìl mezi bijáky a jedného za druhým vyhadzovál dveøámi pøed hospodu. Pøi tem zdvihnula tú belinu rváèa Rozína, kerá vìdìla, kolik bije. Chvílu si rváèa prohlédala a potem ho strèila za kordulku. Pavel to vidìl, ale nechcél sa prozradi. Poruèíl tanec a hybaj pro Hanièku. Hanièce bylo divné, e on má naraz tolik sily, hdy mu jí dycky chybovalo. Pavel sa chcél pochváli a vytáhnúl rváèa z pod koule. Hanièka jak to uvidìla, schmatila ho, a fúk, otevøeným oknem ho vyhodila z hospody. Pavel sa rozkohútil a hneï ho él hleda. Ale hledaj potmì! Nenaél nic. Nakonec si pravíl, e za svìtla si ho naozaj najde. Zaty sa Rozína v hospodì vytáèala o duu s hde kým. Dycky o ní pravili, e má olové nohy. Kadú muzigu prosedìla od zaèátku do konca na kraji lavy, tajak stará roba. Vèiléj chasníci napøedbíky sa hrnúli pro òu. Vecí chcéli tancova edem s òú. Naraz nemóhli, to zaséj do bitky. Pavel hdy to uvidìl, zakøièél: Má rváèa, seberte jí ho! Roby hneï na òu a rváèa jí sebraly. Byl ty edem taký malý kúèek. Hospodský ho vzál a hodíl do pece. Jak hoøél, to to huèalo, róchalo, dýmilo, s hospodú húalo a haglovalo, a to vecky z hospody vyhnalo. Potem býl pokoj. Pavel ráno chcél jí hleda rváèa pøed hospodu, hde ho vyhodila Hanièka, ale nechcélo sa mu vstáva, zaty gazda mìl pro nìho prácu a nechcél ho pusti. Tak Pavel si pravíl, e nehoøí a o tu chvilku sa nic nestane. Potom ho zajde hledat. HELENA MIÈKALOVÁ Uèitelka z Velkých Karlovic, která v roce 1996 vydala pod názvem O èem si vyprávjajú Karlovjané povìsti a legendy z Velkých Karlovic a nejbliího okolí. Ukázky které uvádíme jsou z druhého dílu karlovských povìstí, které by mìly vyjít jetì v letoním roce. dm
27
R O Z H S DONALDEM
O V O R DAV I D S O N E M
2.èást
Rozmlouvali
Sandy Goldbergrová, Edward Abrams a Eric Hetheringtonl. Soustøeïme se nyní na nìkteré aplikace vaich názorù, hlavnì tìch, které pro svou argumentaci pouívá Rorty. V urèité fázi své kariéry pøijal na antireprezentativismus a podpoøil jím svùj názor, e není jiná objektivita ne solidarita. Souhlasíte s takovým zacházením? Mùj antireprezentativismus je odmítnutím korespondenèní teorie. Mylenka solidarity, pokud jí správnì rozumím, je na nìm nezávislá, protoe je to názor na povahu pravdy. Pokud se vzdáte korespondenèní teorie, neznamená to, e zároveò opoutíte pojem objektivní pravdy. Podle mého názoru tedy není správná pøedstava, e po oputìní korespondenèní teorie nám zbývá jen nìjaká forma pragmatismu. Ale nejsem docela jistý, jaký je dnes Rortyho postoj. Nedomnívám se, e bych ho pøesvìdèil, aby mì pøestal nazývat pragmatikem. V poslední dobì u Rorty netvrdí to, co kdysi - e mluvit o nìèem jako o pravdivém je jen pochvalné oznaèení, anebo e pravdivé je svobodná shoda lidí. Nìco v tomto smyslu jsem povaoval za jeho pragmatické pojetí pravdy. Myslím si, e dnes u to netvrdí. V èlánku, ve kterém mì oznaèuje za pragmatika [Pragmatismus, Davidson a pravda], není teorie pravdy souèástí pragmatismu. Pokud lidé chápou pragmatismus tímto zpùsobem, neexistuje ádný dùvod, proè se tomuto názvu vyhýbat. Na konferenci v Santa Clara [Realismus a antirealismus, únor 1992], kde jste oba vystupovali, øekl Rorty mnoho kontroverzních mylenek. Obhajoval konec epistemologie, i kdy tvrdil, e pravda je naprosto uiteèný pojem. Nebylo jasné, jestli popíral døívìjí pragmatismus. Mùj dojem byl, e se vzdal pragmatické teorie pravdy. Nahradil ji jinou koncepcí pravdy? Vìci, které øekl o pravdì, byly stejnì jako u Deweyho vìtinou negativní. Chce odmítnout pøesvìdèení, e cílem filosofie je nalézt
28
pravdy, které jsou nepøístupné vìdcùm nebo jiným lidem, které jsou pøístupné právì jen filosofùm. Rorty se chce vzdát pøedstavy vyí pravdy nebo metapravdy. Podle mého názoru to má spí do èinìní s otázkou Které vìci jsou pravdivé? ne s otázkou Jaké povahy je pravda? Nedávno jsem byl s Rortym na jiné konferenci a on øekl, e èetl mé deweyovské pøednáky Struktura a obsah pravdy a zpoèátku jimi byl zmaten, protoe mu pøipadalo, e se snaím øíct o pravdì nìco seriózního (co podle nìj není uiteèná èinnost). Ale nakonec prohlásil, e po opakovaném ètení dospìl k názoru, e je to v poøádku. Nevím, jestli to znamená, e se mnou souhlasí, nebo e je správné zabývat se tìmito vìcmi, pokud je výsledkem naturalistická teorie jako ta moje. Moná tvrdil, e toto je ten typ vìt, které mùeme øíkat o vìcech, ale e to není pravdivìjí ne cokoli jiného; e Davidson dìlá vìci, které nejsou patné pro nai liberální demokratickou spoleènost, atd. Nìco takového zøejmì tvrdí v Nahodilosti, ironii a solidaritì. Ano. V urèité fázi se Rorty pozvedne nad bìnou mluvu a øekne: Kdy pouíváme bìnou øeè, je správné mluvit o pravdì tímto zpùsobem, ale kdy to znovu zváíte, tak pochopíte, e to není jediný moný zpùsob. Tato formulace s sebou pøináí urèitou formu relativismu a také antinaturalismu. Je tìké takto mluvit, ani byste se ptali na pozici, ze které to øíkáte. Takto aspoò uvaují naturalisté. Naturalista øekne: Neexistuje ádná taková pozice a proto tomuto zpùsobu mluvení nerozumíme. To neznamená, e je to chyba; znamená to, e takový názor není koherentní, protoe musíte zároveò zastávat dva odliné pohledy na vìc. Pøesuòme se od filosofických názorù k tomu, co jste nedávno napsal o významu, který vám nìkteøí lidé pøipisují. V pøedmluvì k Tøetímu mui píete: Existuje nìco zlovìstného v mých názorech, nìco, èeho jsem si neviml a co pøedpovídá zánik nejen toho typu filosofie, kterým se zabýval, ale filosofie vùbec? Proè jinak by lidé spojovali mé jméno s Heideggerem a Derridou? Proè si myslíte, e je vae dílo vykládáno tak radikálnì? Vidíte nìjaké spojení mezi vámi a tìmito mysliteli? Ve, co vím o Derridovi, vím pouze z doslechu. Heideggera znám trochu lépe jen proto, e jsem est týdnù pobýval na kursu
29
o Heideggerovi a Davidsonovi. Z toho pìt týdnù jsem se snail zjistit, co si Heidegger myslel, ani bych ho musel èíst. Proto pøedesílám, abyste nebrali vánì nic z toho, co o tìchto lidech øeknu, protoe je prostì neznám. Ale pøipadá mi oprávnìné øíct, e s Heideggerem sdílím jakési extrémní antikarteziánské stanovisko: oba si myslíme, e si nedokáeme pøedstavit mysl ptající se sebe sama existuje tam venku svìt? Toho nejsme nikdy schopni, a to ani pojmovì. Cílem kursu bylo zjistit, jak se dva myslitelé pocházející ze zcela odliných svìtù nakonec shodli na tomto stanovisku. Je mi líto, ale tato otázka nebyla v diskusi nikdy zodpovìzena. Ale není dùvod, proè být pøekvapen, e existují úzká spojení mezi mými zájmy a zájmy rùzných kontinentálních filosofù: vichni jsme souèástí jedné tradice, která zaèíná v Øecku a pokraèuje pøes Descarta, Huma, Kanta a dál. Take není pøíli tìké vyjít z rùzných míst a nakonec se setkat. Nedávno jsem èetl nìkteré Gadamerovy práce a napsal jsem o nìm esej pro jeden ze svazkù Knihovny ijících filosofù. Mám tedy jakousi pøedstavu o jeho názorech a on je, samozøejmì, Heideggerùv ák. Co mì k tomu inspirovalo byl fakt, e jsme oba psali disertaèní práce o Platónovì dialogu Filébos. A náhodou se stalo, e byly v angliètinì uveøejnìny jen s roèním rozdílem. Pøipadá mi zábavné, e Gadamerova práce byla nìmecky publikována dostateènì brzy, abych z ní mohl èerpat, ale do angliètiny byla pøeloena a v dobì, kdy Garland uveøejòoval starí disertace a vydal i tu moji. Kdy jsem byl o rok pozdìji v Heidelbergu, tak k mému pøekvapení Gadamerùv nástupce prof. Hans Fulda uèil semináø o Filébovi a na hodinách èetl právì Gadamerovu a moji disertaci. Je zøejmé, e máme s Gadamerem spoleèných mnoho vìcí kromì zájmu o Platóna a názoru na sociální charakter mylení. Mnoho z jeho knih o interpretaci je blízké tomu, co øíkám já. Myslíte si, e rozdìlení angloamerické a kontinentální filosofie bude pokraèovat? V souèasnosti se toti obìma tradicemi zabývá jen nìkolik málo filosofù. Domnívám se, e toto rozdìlení postupnì mizí. Jsou lidé, kteøí jsou souèástí kontinentální tradice a zároveò vìdí, co se dìje v Anglii a Spojených státech, snaí se to pochopit a zahrnout do svých úvah. Jedním z tìchto lidí je Gadamer; také Habermas se zajímá o vývoj ve Spojených státech. Pøi své nedáv-
30
né návtìvì Frankfurtu jsem zjistil, e Habermas mìl semináø o debatì mezi Michaelem Dummettem a mnou, která se týkala sociálních aspektù jazyka. Dokonce znal vìci, které jetì nebyly publikovány. Do Nìmecka mì pøivedl návrh Dietera Heinricha, abych mìl kantovské pøednáky v Mnichovì. Obì tradice se vdy hodnì ovlivòovaly napøíklad ve Skandinávii. Podobnì jako dnes v Nìmecku je ve Skandinávii spousta lidí, kteøí se snaí tyto tradice spojit. Lidé se ani nesnaí zaøadit se do jedné nebo druhé tradice. Jsem pøesvìdèen, e analytická filosofie je spíe veobecným pohledem nebo metodologií ne pozicí. V urèitém smyslu se kadý filosof zabývá analytickou filosofií, záleí jen na tom, jak mnoho. [Smích.] Jaké budou, podle vaeho názoru, nejzajímavìjí oblasti filosofie blízké budoucnosti? Povaujete nìkterou za obzvlá zajímavou? Ne. V blízké budoucnosti záleí na tom, jestli nìkdo napíe nìco opravdu zajímavého nebo provokativního, a jestli to osloví hodnì lidí. Nechápu smysl pøedpovídání nìjakých trendù. Jen v jedné vìci si mùeme být docela jistí, a tou je nárùst knih o morální filosofii. Bude jich více a budou lepí, protoe celá øada velice chytrých lidí se nyní angauje v této oblasti. Myslím si, e spojí své vìdomosti tøeba z filosofie vìdy s etikou. Zaèíná to být èím dál zajímavìjí, etika byla toti nìjakou dobu opravdu nudná. Bylo pro mì velice obtíné ji vùbec èíst. Domníváte se naopak, e nìkteré oblasti budou ztrácet na významu? Asi staromódní empirismus, pøinejmením v podobì, která mìla být odpovìdí skeptikùm. Rorty tuto mylenku vyjádøil, kdy ohlásil konec analytické filosofie. Tím myslel, e konèí urèité pokusy odpovìdìt globálnímu skepticismu. (Rozhovor pøevzat z Conference 4.2 (podzim 1993), redakènì zkráceno. Conference. A Journal of Philosophy and Theory je internetový obèasník, do kterého píí pøedevím postgraduální studenti z Univerzity mìsta New York, Kolumbijské univerzity, Fordhamské univerzity, Nové koly pro sociální výzkum a Newyorské univerzity. Vychází na webové adrese http:// www.columbia.edu/cu/conference.) Vybral a pøeloil Filip Tvrdý
31
texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty te ty texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty te ty texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty te ty texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty te ty texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty te ty texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty te ty texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty te ty texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty te ty texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty32 texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty