texty texty texty texty texty texty texty text ty texty texty texty texty texty texty t texty texty texty texty texty texty texty texty tex

y texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t xty texty texty texty texty texty texty t texty texty y texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t xty texty texty texty texty texty texty texty t y texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t xty texty texty texty texty texty texty texty t y texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t xty texty texty texty texty texty texty texty t y texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t xty texty texty texty texty texty texty texty t y texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t xty texty texty texty texty texty texty texty t y texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t xty texty texty texty texty texty texty texty t y texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t 1 texty texty t texty texty xty texty texty texty texty y texty texty texty texty texty texty tex

èíslo 9 jaro 1998

Úvodník: DOPIS DO POHÁDKOVÉHO SVÌTA MOJMÍRA TRÁVNÍÈKA Milý pane Trávníèku, v posledním èísle Textù (è.8) jsem si s chutí pøeèetl Vᚠpøíspìvek Chvála pohádky. Myslím, že si tento žánr alespoò krapet Vaší (a nejen Vaší) pozornosti skuteènì zaslouží. I když jej považuji zøejmì stejnì jako Vy za svým zpùsobem nenahraditelný pøi formování osobnosti každého jedince a jeho morální odpovìdnosti, nemohu souhlasit s Vaším vývodem, že „utíkáme pøed pohádkami ne proto, že jsme vyspìlí, nýbrž zbabìlí“ apod. Jak snadné by to bylo, kdybychom mohli vždy øíci: „Bylo nebylo,“... Pohádkový svìt „dobra a zla“ uèí èlovìka odpovìdnosti na velmi zjednodušujícím schématu. A má v tom bezpochyby svou nezastupitelnou úlohu! Obávám se však, že postupnì odkládáme pohádky ne proto, že bychom se báli podívat se Pravdì do oèí, ale že zjišujeme, jak nesnadné je urèit: zde je Pravda, zde je Dobro a tady Rozum. Natožpak øíci: Pravda zvítìzí! Není to otázka lhostejnosti ke hledání, zbabìlosti ani hrdopyšství, ale naopak výraz odhodlání a pøijetí odpovìdnosti daleko obtížnìjší. Pohádka je jedním z nejpùvabnìjších lidských konstruktù (by „jenom“ lidských!), je však vytváøena z perspektivy bytosti, která vlastní svùj Jazyk, kterým popisuje Svìt. A právì ve chvíli, kdy pochopíme, že naše existence je utkána z nekoneèné škály vyprávìní, nahodilostí, ironie a èasu, nastupuje svou roli román, ono území bez Pána Pravdy. Ve svìtì Cervantese, Rabelaise, Brocha èi Musila nás èeká obtížný úkol. Vyrovnat se s touhou po vlastnictví Pravdy a moci nad Skuteèností a pøijmout relativitu vìcí lidských, zbavenou snù o universální lidské pøirozenosti. To však neznamená, že bychom jeden z lidských pøíbìhù mìli vyhostit do konèin zapomnìní a obèas si nepøipomenout svìt pohádek Oscara Wilda, Nìmcové èi Jana Wericha... S pozdravem Jiøí Hrabal

2

Obsah: úvodník Jiøí Hrabal: Dopis do pohádkového svìta Mojmíra Trávníèka___2 manifesty Alexandr Romadanov: Manifest kybervíry___4_5 poezie Ivo Harák: Mrtvé fetiše;Zastavení v zástávárnì; Vyznání___6_7 Nina Gorlandová: Veliký pùst ___13 próza Áron Tamási: Ábel v divoèinì ___8_12 Jan Rous: Klenov___14_15 Helena Mièkalová: Mory___25_27 rozhovory Rozhovor s D. Davidsonem (2.èást)___28_31 recenze Jana Pátková:Osamocený èlovìk v krajinì slov___16_17 Mojmír Trávníèek: Chvála literární teorie___12_14 Jiøí Hrabal: Narcistická spoleènost___19_21 Jiøí Tichý: Óda na Vojtu___22_24 Napsali o TEXTECH „Texty, žijící nespoteènými životy lidí, kteøí je slyší: to je prvopoèáteèní exegem textù, nazývaných pak národní literatura a vykládaným posléze na školách a univerzitách. Lévinas: Etika a nekoneèno (str. 51) Kontaktní adresy: Pavel Kotrla Bystøièka 267 756 24 tel. (0657) 643567

Knihkupectví Malina Dolní námìstí 344 Vsetín 755 01 tel. (0657) 4461

e-mail: [email protected]

3

MANIFEST KYBERVÍRY ALEXANDR

ROMADANOV

Bùh je všudypøítomný, jenom na nìkterých místech ménì a na jiných více. Existují svatá místa i svatá mìsta, hovoøíme o Bohem vyvoleném národu, o prorocích i o lidech s „Božím znamením“, které nazýváme „génii“. Èím je ale definováno místo boží pøítomnosti? Lidem je vlastní snaha o pøiblížení se k bohu. Projevuje se rùznými zpùsoby, Bùh ukazuje lidem cestu, po které by mìli kráèet. V rùzných stádiích vývoje civilizace se lidé klaní zvíøatùm, slunci a jiným nebeským tìlesùm, døevìným i kovovým modlám, a nakonec, bohu na nebesích. Každá epocha civilizace je poznamenána odlišnými znameními: ochoèením a domestikováním zvíøat, rozvinutím astronomie a øemesel nebo, jako naše doba, ovládnutím kosmu èlovìkem. Vezmìme si jako pøíklad køesanství: Èlovìk-Bùh je vzat na nebesa. Tímto aktem samotným pošle Bùh mnohé národy na cestu dlouhou bezmála dva tisíce let. Jistì ne náhodou došlo k vypuštìní první kosmické lodì v zemi tradièního køesanství, a ne tam, napøíklad, kde se lidé klaní bohu existujícímu v podobì lotosového kvìtu. Když lidé dosáhnou bohem stanovené hranice, pøichází k zmìnì orientace. Odtud je patrná mystická svázanost mezi objevem teorie kosmických korábù v Rusku, v ortodoxní køesanské zemi, a mezi katastrofální vírou v ní. Je jisté, že ne Ciolkoskij, ale bolševická strana nese vinu za totální vyhubení pravoslaví. Nás ale zajímají pøedevším skryté pøíèiny, nezávislé na vùli okolních lidí. Co se dìje nyní? Sotva lze nazvat náhodou to, co probìhlo v druhé polovinì 70. let mezi dvìma, na první pohled nesouvisejícími jevy: rychlý rozvoj kosmického programu a zaèátek revoluce v poèítaèové technice. Zdálo se, že bouølivý rozvoj poèítaèù zjednoduší realizaci kosmických letù a zabezpeèí rychlé ovládnutí kosmu. Ale to se nestalo: to, co se koncem šedesátých let zdálo být otázkou desetiletí, napøíklad pøistání èlovìka na Marsu, je i na konci 90. let vzdalující se perspektivou budoucnosti. Mezi prvním letem èlovìka do kosmu a jeho pøistáním na Mìsíci ubìhlo ménì než desetiletí, ale mezi vypuštìním

4

umìlých tìles k Mìsíci a k Marsu ubìhlo více než ètvrt století! V souèasném svìtì najednou probíhá zmìna Bohem vytýèené cesty. Toto lze tvrdit nejenom z pozice teoretických úvah, ale i na základì analýzy rozvoje civilizace. Revoluce v poèítaèové technice a v technikách kódování pøivedla na svìt WWW – „všudypøítomnou všeobjímající pavuèinu“. Dùležitou roli zde sehrály i kosmické sondy (tìžko øíci, zda byly více konstruovány rakety pro poèítaèe, nebo poèítaèe pro rakety). O èem svìdèí tyto zmìny? V 90. letech 20. století bùh „pøesídlil“ do kyberprostoru. Bohem naší doby se stal KYBERBÙH Bozi starých národù byli povìtšinou bohy plodnosti a bohy válek. Pozdìji se lidé zaèali klanìt Bohu Lásky. Kyberbùh – to je Bùh Poznání. Možnosti poznání, které kyberprostor nabízí, jsou neomezené, podobné neohranièenosti tohoto prostoru. Proto lze o kyberprostoru hovoøit jako o „posledním útoèišti boha“, nebo, na rozdíl od kosmu, èlovìk do nìj nemùže proniknout ve své fyzické podobì (formì). Vydejte se na cestu ovládnutí kyberprostoru a Bùh vás obdaøí svou milostí – èeká vás tam radost z poznání a zrodu (tvoøení). Zanechte svou stopu v kyberprostoru a budete obdaøeni vìèným virtuálním životem. A. Romadanov = Alexroma = Chromý Andìl z ruštiny pøeložil –pak– Pozn. redakce: Na vstup do kybersvìta se chystají i Texty.

5

IVO HARÁK Mrtvé fetiše je jaro pod nohama nejistá, tøaslavá zemì je jaro zlehýnka zvedá vítr dívèí sukýnky, oèi a závist psí hovínka sebral sníh zbývají knoflíky uhlí, hnijící mrkev jak pochopit slova bláta když neumím èíst vìty snìhu je jaro a ještì žiju chceš-li vìdìt tohle nad hlavou vzteklí, z øetìzu utržení psi oblaka Zastavení v zastavárnì ne, z èlovìka se nevyzuješ! jak v botì pøíliš tìsnì otíkáš, vyplòuješ až není kam, a bolí to list papíru což mùže za napsané? a proto na popel ale pecka je metaforou stromu ne jeho synekdochou teï ještì: dohodnou se zda katachrézí nebo oxymoron

6

ne, nevyzuješ se z èlovìka! odsouzen volit každé ráno: Mezi špinavým a èistým prádlem obèas, nevìøícnì pohlédnuv na vìci kolem na rukavice vlastních rukou na flíèky spermií zaprané v prostìradlech Vyznání – prý: takový kritik a píše poezii!? a jiný zase: dìlá, že nerozumí, a zatím... ale ty jeho básnièky, to jó a já teda miluju tì blbì a málo na to že èakᚠtøetí dítì dìlám, že vím, dìlám že nìkoho zajímám a svìt se toèí kolem televize a podle ní a dìti hledají na jazyku svùj jazyk vole kurvo pièo zatímco babièka za komunistù bylo líp a co já vím na koho myslíš když se ti ve spánku zrychlí dech nepíšu ai pro tebe láhev bych mìl, a prázdnou moøe mi chybí – na zasnìžené chodníky dopadá první sùl

7

Á B E L

V

Áron

D I V O È I N Ì Tamási

Tento maïarský spisovatel u nás patøí dosud k ménì známým. Èesky vyšel v roce 1942 pouze román Sikulský kralevic. Tamási se narodil v roce 1897 v Sedmihradsku a jeho pohádkovì ladìné pøíbìhy zavádìjí ètenáøe do svìta svérázných maïarských horalù. Nejtypiètìjším Tamásiho hrdinou je Ábel, jehož lze struènì charakterizovat jako novodobého Enšpígla. Naše ukázka z románu Ábel v divoèinì je pokusem zachytit i náøeènì podbarvený jazyk Tamásiho próz. Když se už slunko sklánìlo témìø k zemi, jako nìjaké velikánské èervené jablko, uslyšel jsem najednou venku šramot. Nato Horal trochu zaštìkal, ale hned jsem uvidìl, že si s tím pospíšil, protože se ve dveøích objevil tatínek. Táta s sebou nemìl nic víc než prázdnou jezevèí mošnu pøes rameno a v pravé ruce poøádnou sukovici, se kterou poøád chodil. Nejenom, že ho pøetrumfla výškou, ale navíc pìknì vonìla, jako by ji odøízl od nìjakého voòavého stromu. Táta neøíkal nic, jenom povìsil mošnu na høebík a tu svoji šelmobijku postavil za dveøma. Já jsem pøitom vsedì dál odroloval zrnka z kukuøice, a vidí, že se èiním, a a má dobrou náladu, když už teda pøišel domù. Táta si stoupnul vedle mì a vestoje zaèal pozorovat, jakpak tu kukuøicu drolím. Vidìl jsem, že nemá kdovíjak dobrou náladu, a proto jsem ještì hbitìji zaèal kroutit v ruce jednu velikou palici a umínil jsem si, že ani já nebudu skákat od radosti, ale ovládnu se, jak se patøí na pracujícího èlovìka. „Tak jakpak se loupe kukuøica?“ zeptal se. „Tahleta dobøe, když ji nìkdo umí loupat,“ odpovìdìl jsem. Nato se jenom dál díval na moji práci. Poznal jsem z toho, že hledá chybu. „No, ty to nedìlᚠkdovíjak dobøe,“ ozval se zas. Tak na to jsem na nìho vzhlídl a trošku se pousmál. „To má být jako pochvala?“ zeptal jsem se. „Ani né.“ „No, to je škoda, protože syn loupe pøesnì tak, jak ho tomu nauèil tatínek.“ Po té odpovìdi si táta sundal i èepici, takovou velkou beranici, která se tyèila jako vìž, a pokud možno ji poøád nosil na hlavì. „Jsi mi ty ale výlupek. A pøitom takový mròous,“ øekl.

8

„Jsem malý, protože sedím.“ „No tak vstaò.“ Vstanul jsem, nadmul se a opáèil: „Nó, teï se podívejte!“ „Inu, pøece jsi od té doby, co jsem nebyl doma, vyrostl,“ pøiznal nakonec. „O kolik?“ „O devìt dnù.“ „Ani tatínek za den nadvakrát neporost,“ odpovìdìl jsem. „Ani já, to je pravda,“ øekl a potom slabým, naøíkavým hlasem dodal: „Ale zato, když jsem já byl ve tvém vìku a tatík pøišel domù odnìkud zdaleka, vždycky jsem se ho zeptal, jestli by nechtìl nìèeho pojíst nebo se nìèeho napít.“ Pochopil jsem, že tohle je teï vážná øeè, a tak jsem se rychle rozhlédl po chalupì, jestli by se nenašlo nìco k snìdku. Ale všude jenom bída s nouzí. Polknul jsem na prázdno a pak øekl: „Hned si uvaøíme zemáky a sníme je.“ Táta si pøitáhl malou kulatou stolièku a døepnul si na ni, aby dál pokraèoval v práci místo mì. „Inu, jestlipak tu bylo takové veliké sucho?“ zeptal se. Pochopil jsem, že musím nìo øíct i o žízni. „Ve studni je vody dost.“ „No, když je, tak bìž a pøines!“ Už jsem bral prázdné vìdro, ale vtom jsem si vzpomnìl, že jestli jemu, potom mnì taky se køivdí. Pøed dvìma týdny jsem totiž šlápnul na høebík a noha pod obvazem ještì pobolívala. Udìlal jsem teda dva kroky, ale pak jsem naráz zasykl a vestoje si zaèal prohlížet pravou nohu, kterou jsem mìl omotanou hadrama. Demonstrativnì jsem ji nadzvedl, tak jak to dìlají psi, pak jsem se podíval zpátky na tátu, mile jsem na nìj mrknul a øekl: „Kdybych mìl nìkdy syna a kdyby ho taky bolela noha a kdybych byl v lese a vrátil se z nìho domù, potom první moje starost bude, že se ho zeptám: Tak co tvoje noha, Ábelku?“ Dobøe, že jsem se ozval, protože na tátovi bylo vidìt, že se trochu zastydìl. „No, snad tì od té doby poøád ještì nebolí?“ projevil zájem. „Kdyby nebolela, pak by to bylo bobátko v peøince,“ odpovìdìl jsem narážeje na fáè. „Ale protože nikdy nepláèe, musím si myslet, že je do tolkých cárù omotaná, protože bolí.“ Odpovìï jsem považoval za rozumnou a spokojenì jsem si pokulhával ze dveøí. Pøešoural jsem se po zápraží až ke schodùm a trochu si na nich i poskoèil. Nevím proè, ale dostával jsem se do nálady, že jsem mìl hlavu v oblacích. Sotva jsem

9

doskoèil na zem, najednou jsem o nìco zakopnul. V rychlosti jsem si stihnul uvìdomit, že je to nìco mìkkého a chlupatého, a když jsem se podíval pozornìjc, vidìl jsem, že je to zajíc. A ne ledajaký, ale poøádný macek. Pøední i zadní packy mìl svázané dlouhým špagátkem, takže jsem lehko pochopil, že ho sem nìkdo pøinesl. Takovou jsem mìl z toho vypaseného ušáka radost, že jsem ho hned sebral ze zemì, abych ho s velkou slávou dones tatínkovi. Ale jenom jsem se sehnul, najednou mì nìco napadlo. Zastavil jsem se a zaèal pøemýšlet, kdo asi toho zajíce pøines!? No, nikdo jiný než tatínek! A když to byl on, tak proè ho položil sem a jaké s ním mìl asi úmysly, když nic neøek? Hm... Nejdøív jsem se trošku divil, ale pak ve mnì zaèalo klíèit podezøení, že to celé má být legrace, a pro vodu mì táta poslal jenom proto, abych zajíce našel a vymýšlel si, že je to mùj úlovek. Táta si chtìl prostì zažertovat, ale jestli on nìco umìl, tak já jsem umìl nìco jiného. Takže jsem zajíce schoval za chalupu, pak jsem pìknì navážil vodu ze studny a vykroèil zpátky dovnitø. „Pìknì se smráká,“ vstoupil jsem do sednice, jako bych zajíce nikdy v životì nevidìl. Všimnul jsem si, že tatínek ze všech sil pátrá v moji tváøi, ale s ptaním nespìchal. Musel ale mít velký strach, bo sám si mohl myslet, že mezitím zajíce nìkdo sebral. Ale nechal jsem ho pøi tom, a si mudruje, jak se mu chce. Navážil jsem vodu jeìtì do jedné konvy a pøinesl mu ji, a ten velký žal spláchne. Taky že ji vypil celou a promluvil až potom, co si otøel fousy: „Jestlipak jsi dobøe vidìl?“ „Dobøe a ještì víc než jindy.“ „Inu, proto víc, protože jsem se teï díval i na nebe.“ „A co na zem?“ „Na tu jsem se moc nedíval.“ „A proèpak ne?“ „Protože èlovìk zem stejnì vidí, i když se na ni zrovna nedívá.“ Hned mi bylo jasné, že jsem odpovídal správnì, protože táta se odmlèel a dlouze si povzdychnul. „Proèpak vzdycháte,“ zeptal jsem se, „jako by vám utekli zajíci?“ „Kde já bych vzal zajíce?“ chytil se táta stébla. „Nahoøe v lese. Copak jich tam není dost?“ „Pro oko je jich tam dost.“ „Jenže žaludek by potøeboval,“ hrál jsem si dál. „Když potøebuje, chy nìjakého,“ øekl tatínek.

10

„Být v lese, taky že chytím.“ „No a doma to neumíš?“ „Doma je to svízelné.“ „Tak ho chy svízelnì.“ Nejprve jsem si mocnì odkašlal a hned potom jsem dal najevo velkou odhodlanost. „Rozkaz je rozkaz!“ houknul jsem a vykroèil ke dveøím. „Kam jdeš?“ zeptal se táta. „Podle tatínkova rozkazu zkusím chytit zajíce.“ „A nepøeskoèilo ti?“ „Možná jo,“ odpovìdìl jsem, „ale co když nìjaký zajíc pøiskáèe.“ Ještì jsem si všiml, že tátovi zvlhly od radosti ze hry oèi, pak jsem se nafouknul jako nìjaký hrdina a vyšel ven. Chvíli jsem postával na dvoøe, vykouknul jsem i na cestu za vraty a díval se na hvìzdy, aby ubìhl èas, jaký je potøebný pøi èíhání na zajíce. Pak jsem tak za dest minut pìknì vytáhnul zajíce ze skrýše a nesl jsem se s ním, jako bych ulovil nejmíò tygra. „Tak copak je tohle?“ strèil jsem tátovi pod nos vypaseného ušáka. „To je zajíc!“ vykøiknul radostnì. „Zajíc, že jo?“ „Tak, tak, namouduši.“ Táta si hrál vìru dobøe, protože, pro vìtší jistotu, zajíce ještì ohmatával. „Kdepak jsi ho chytil?“ ptal se s velkým údivem. Cítil jsem, že po téhle otázce mì celého zaplavuje nìjaké zvláštní teplo. Moje pøedstavivost najednou protrhnula šedé mraèna skuteènosti a zaèaly se pøede mnou objevovat podrobnosti lovu. „Já ani nevím, kde jsem dal rozum,“ povídal jsem, „když jsem se vypravil chytit zajíce. Ale nìco jako by mi pøece jen šeptalo – Bìž, Ábelku, bo dobrotivý Pánbùh ti zajíce opatøí! Nejdøív a opatøí a potom uvìøím – øíkal jsem si kacíøsky a pod schodama jsem se zastavil. Podíval jsem se napravo, podíval jsem se nalevo, ale vidìl jsem kdeco, jenom zajíce žádného. A jak tak stojím a úplnì mì opouští nadìje, najednou se podívám na nebe, no a v tom se jedna hvìzda zaèíná na nebi nìjak hnízdit a louèí se se svojimi družkami. Družky se jí ptají – Kampak chceš jít? Inu tam dolu, abych Ábelkovi ukázala zajíce – odpovídá jim hvìzda a ze svojeho místa padá dolu, na cestu pøed naše vrata. No a já tam hnedka bìžím, co jen staèím s tou bolavou nohou. Vykouknu za vrata a rozhlížím se po té èásti cesty, která vede na pole. A než bych pøedøíkal pùl otèenáše, poskakuje tam smìrem

11

dolu zajíc. jdu k nìmu a øíkám mu, že se mùže zastavit, protože já jsem Ábel. Nato se zastavil jako oveèka a já jsem ho sebral a pøinesl sem.“ Vidìl jsem, že s tátou šijou všichni èerti, aby mi to slavné vyprávìní pøerušil, ale s otcovskou silou tomu nìjak odolal. Ale pøece jen se mì aspoò zeptal s šelmovským pomrkáváním: „A ten špagátek mìl na sobì taky?“ „Nó!“ øekl jsem, „Možná právì proto pøišel, abysme mu ho rozvázali.“ „A ne snad proto, abysme ho snìdli?“ „Mùžeme ho sníst i bez špagátka.“ Táta zajíce poøád dùležitì prohlížel a potìžkával. „To je opravdu poøádný macek,“ pochvaloval si, aby mì dráždil. A pak dál pokraèoval: „Ale pøeci jen ho nesníme, to øíkám já.“ To mì tak rozèílilo, že jsem se škaredì podøekl: „Kozla starého, a co jiného s ním tak asi budeme dìlat?“ „Považujme ho za posvátného zajíce,“ øekl táta, „a nìkde si ho povìsme jako svatý obrázek.“ „Za posvátného zajíce? A proèpak posvátného zajíce?“ „Proto, bo zázraèné znamení obklopily jeho pøíchod.“ Vidìl jsem, že mì teï najednou táta zmáèknul, ale pøeci jsem si hned poradil. Zatváøil jsem se jako bych šel do sebe, potom jsem tiše prohodil: „To je pravda, že jsem toho zajíce chytil pomocí zázraèných znamení. Vìru by to byl velký høích, kdybysme ho snìdli.“ Nato se táta opøel o stìnu a polekanì se zeptal: „Tak co potom?“ „Udìlejme to tak, že ho nesníme, ale pøijmeme." „No a není to jedno?“ „Inu, není,“ odpovìdìl jsem, „bo napøíklad kukuøiènou kašu èlovìk jí, ale svatou hostii pøeci pøijímá.“ Nato se tatínek nechal poddat, abych si nevymyslil ještì nìco lepšího a ostatnì taky proto, že se zaèala rychle dìlat tma. „No tak bìž a nabruš nùž!“ poruèil. Já od radosti zapomnìl i na bolest v noze, to už jsem se neudržel a dvakrát jsem vykøiknul: „Budeme jíst zajíce! Budeme jíst zajíce!“ pøeložil TomᚠVašut (*1971) studuje rumunštinu, maïarštinu a ukrajinštinu na FF UK

12

V E L I K Ý Nina

P Ù S T

Gorlandová

V dìtství jsem spala s babièkou Potom – s mužem Teï – s kocourem... Dcera si poprvé hraje S magnetem a høebíky Jako já s verši... “Mami. já budu pøekladatelkou, nebo služkou, která umí nìmecky.” Pak se zeptala: “Co je to informace?” Voda v dìravém vìdru. Pod keøem dcery pochovaly motýla navršují mohylku... Dìti odvážejí sbìr – Odpus, “Lingvistiko” Schaumanova, mé strukturní mládí! Všichni mi øíkají že jsem podobná Cvetajevové. Radìji kdyby dali peníze. Duch a duše nejsou muž a žena, ani bratr a sestra ale otec a dcera... Pùjèila jsem si od sousedù Lžièku kakaa na výroèní dort. Všechny mé nemoci odešly na míting Bojují o moc?? Z ruštiny (in: Znamja 3/94) pøeložil –reé– Narodila se ve vesnici Vìrch - Jih, Permská oblast, Rusko. Publikovala v èasopisech Aurora, Øíjen, Ural, Dauvaga.

13

K

L

E N O Jan Rous

V

Zámèiska Vypravuje se, že na „Zámèiskoch“, na Klenovì, za starých èasù stával zámek a v nìm panstvo se služebnictvem. Kuchaøka toho zámku ztratila kdysi klúèe a nemohla tudíž zámek ve dveøích otevøít. Rozhnìvána svým trapným postavením, zakånúla: „Bodaj by sa ten zámek zapad!“ Myslela jenom zámek ve dveøích, ale stalo se více než chtìla. Celý totiž zámek, celá budova propadla se do zemì, se vším, co v ní bylo a žilo. Všecky peníze a nahromadìné poklady i vìžní zvony propadly se do zemì. Po dlouhé dobì lidé na tom místì našli jeden z propadlých zvonù. Divoká sviòa jej vyryla. Zavìsili zvon na bròovský zámek, kdež pøi každém svém zachvìní svìtu hlásá historii svého z hrobuvstání: „Sviòa zvon vyryla, sviòa zvon vyryla.“ Na tom místì, co sa ten zámek na Zámèisku zapad udìlala se veliká jama, díra. Ta se zaplavila vodou a utvoøilo se jezero, veliké a hluboké. Bývalo na Bátrnce. Dnes je z nìho mìlký moèál nepatrných rozmìrù, porostlý sítím a ostøicí. Starý Ides z Rùžïky, který zemøel v kvìtnu r. 1928. ve stáøí 84 let, øíkával, že když tam salašníci pásali ovce na Rovném Grùni, napájeli je v tom jezeøe, které tehdy bylo veliké i hluboké. Chlapci hloubku jeho zkoušeli tak, že dlouhé jedlové tyèe prudce vráželi do vody. Tyè se potopila, ale po delší chvíli vyplula na povrch, z èehož soudili, že tyè dna nedosáhla, jinak že by se byla do nìho zabodla. Jezero prý mìlo podzemní odtok, a když do té díry vstrèil tìžký špalíèek døevìný, vyplul kdesi u Búšù do potoka. V tom jezeøe bývali draci. K tomu jezeru honíval pasák ovce pást. Ovce mìly na krku veliké zvonce plechové, „køapáky“ jim øíkali. Jednou tam od východu pøišel èernoknìžník vykøikovat ty draky z toho jezera. Z knížek øíkal. Ale ten pasák s tìmi zvonci ho mýlil, tak že nemohl s tìmi draky nic svést. Pravil tomu pasákovi, aby ty ovce do tøetího dòa honil nekde inde, že toho litovat nebude. Pasák tak udìlal. Na tøetí den pøihnal zase ovce k jezeru. Èernoknìžník

14

šíb! prútkem na jezero a jezera vyjel veliký drak. Hned ho „zakuznál“ (dal mu uzdu) a kázal pasákovi, aby si naò sednul. O ovce aby se nebál. Síbnul po druh (po druhé) a z jezera vyjel druhý drak, vìtší jak první. Také toho zakuznal a sedl naò ho sám. Pouèil pasáka, bude-li drak zùstávat pozady, aby ho jej šíbnúl po zadku; bude-li pøedbíhat, aby ho šíbnúl po pøedku. Nato se dali v let. Letìli poøád k východu. Dlouho letìli, až pøiletìli do sídla èernoknìžníkova. Tam slézli. Èernoknìžník zabil toho menšího draka, ual mu hlavu a rozsekal ji na malé kúšèínky. Pravil pasákovi, aby šel ty kúsky prodávat za znaèný peníz, levnìji aby to nedával. Pasák šel, ale zdálo se mu to moc drahé. Prodával to o hodnì levnìji a brzy to poprodal. Vrátil se s penìzi k èernoknìžníkovi a ukázal mu, co utržil. „Zaès prodal, to bude tvé,“ pravil mu èernoknìžník. Veèer mu pak kázal lehnút na halenku. Pasák na ni odespal a když se probudil, vidìl se na Zámèisku u svých ovec a peníze ležaly na hromádce uòho. Zebral halenku aji s penìzi, ovce zajal a hnal dom. Nemohli ho poznat, byl kolik rokù pryè. Ïáblovy peníze Nejaký èlovìk pošèal si v Klenovì peníze na voly od ïábla Rokyty. – I ïáblové mají ména. Ïáblù je hromadu a Luciper je nad nìma pánem. – Slíbil, že do jisté doby me je pøinese oplatit. A to také udìlal. Šel do Klenova a volal naò: „Rokyto, Rokyto!“ Ale ten se neozýval. Koneènì se ozval hlas: „Co chceš?“ ale to byl jiný ïábel. „Nesu mu peníze“, povídá èlovìk. A ten Ïábel mu praví: „Marnì ho voláš, toho už dávno néni. Plešèík ho na prženských pasekách zaplešèíl. A my jeden po druhém nedìdíme. Jen si zeber peníze a di domù!“ JAN ROUS 23. 8. 1869 – 19. 1. 1950 Spolu s Františkem Táborským a Josefem Válkem zakladatel vlativìdného sborníku Naše Valašsko. Pøeseda spolku okresního muzea. Pùsobil jako kronikáø obce Bystøièka, kde také vykonával uèitelské povolání. –pak–

15

OSAMOCENÝ ÈLOVÌK V KRAJINÌ SLOV “Niekedy je èlovek najmenej osamelý, keï je sám.” (Identita v kríze, str. 17) Když vstoupil do literatury Ján Johanides, mluvilo se o výrazné osobnosti, kterou vydala tzv. GENERACE 56. S odstupem èasu lze právem pochybovat o opodstatnìnosti jednotícího názvu „generace“. Pøedevším Johanidesovy prózy dokazují nesourodost literárních východisek a existenciální zkušenosti tìchto mladých absolventù bratislavské filozofické fakulty (vedle Jána Johanidese také Anton Hykisch, Jaroslava Blažková...). Cesta, kterou Johanides urazil – od prvotiny Súkromie /1963/ až po knihu pøíznaènì nazvanou Identita v kríze /1996/ – pøesvìdèuje ètenáøe o tom, že autor patøí k spisovatelùm píšícím po celý život jednu knihu. Ostatnì už jeho prvotina je poznamenána silným prožitkem existenciální nejistoty a krizí vlastní totožnosti. „Identita v kríze“ pøedstavuje soubor dosud knižnì nepublikovaných esejí a rozhovorù z let 1992 až 1996. Johanides je zde poprvé kompaktnìji prezentován jako teoretik dìjin umìní a estetiky. Byl by však omyl považovat Johanidesovy teoretické úvahy za další rozmìr jeho spisovatelské èinnosti. Do jeho esejistiky (jak dokazuje pøedevším esej Rembrandt a zázraèné Aladinove lampy) proniká fabulující rukopis zkušeného prozaika; jeho povídky a novely jsou zase prosyceny dominantním motivem oèí, tedy pohledem teoretika dìjin umìní. Nemusím zøejmì pøipomínat, že daný pøístup autorovi umožòuje pøibližovat se k látce z nìkolika zorných úhlù pohledu a pronikat až k detailu. Z fiktivního svìta témìø všech Johanidesových próz vystupuje postava osamìlého èlovìka hledajícího blízkou osobu, jež by mu pomohla vyprostit se z v l a s t n í s a m o t y. P r o ž i t e k o s a m o c e n í mezi lidmi a neschopnost komunikovat se staly v Johanidesových textech zdro-

16

jem existenciálního odcizení. Návrat k sobì samému vede tedy zákonitì, nikoli paradoxnì, skrze samotu ticha. K tomuto závìru dochází nejen Johanides– prozaik, ale i Johanides–teoretik: „Bojím sa príšerne jednej veci: že nᚠspisovate¾ stratí pre seba svoju kocku ticha, mnohosten ticha, ktorý musí by okolo neho, aby mohol meditova, aby mohol problémy prebera z viacerých uhlov, aby mohol nájs ohnisko názorov.“ (Identita v kríze, str. 19 - 20). Ètenáøi se ovšem nemusí obávat toho, že by Ján Johanides ztratil prostor této tvùrèí samoty. Naopak mùžeme vìøit v Johanidesovu schopnost neustále promìòovat „mnohosten ticha“ v komunikaci se ètenáøem. Jana Pátková

CHVÁLA LITERÁRNÍ TEORIE P s a l jse m v re ce n zn í c h è r t á c h pr o Te x ty na p o sle d o p o h ád k á c h, pø edt í m o pøekladech básní i o pøekladech básní i o básnickém díle, o fejetonech... Dnes mám na stole knížku nebeletristickou, dokonce teoretickou: literární vìdec František Všetièka vydal v olomoucké Votobii soubor studií Podoby prózy. Titul je neutrální, ale vymezující podtitul øíká natruc požadavkùm komerèní pøitažlivosti zøetelnì už na obálce: „O kompozièní výstavbì èeské prózy dvacátých let 20. století“. To zní skoro jako varování pro nezasvìceného bezelstného ètenáøe, jako odrazující signál pro onoho legendárního „prostého ètenáøe“, o nìmž každý ví, kdekdo s jeho existencí kalkuluje, ale nikdy ho nikdo nevidìl. A který podle obecného mínìní nemiluje teorii. Všechny Všetièkovy knížky o kompozici literárních dìl – je jich celá øada, napø. Stavby prózy, 1992; Stavba básnì, 1994 – øadím ve svém soukromém tøídìní mezi literaturu dobrodružnou. Jde totiž vždy o dobrodružství, umožní-li èi usnadní nìkdo poodhalit taje umìlecké tvorby, dokáže-li abstrahovat z textu zákonitosti, které spoluvytváøejí jeho kouzlo a specifickou sugesci. Dobrodružství pøece spoèívá v ohrožení tajemstvím (nebo tajemným) a v jeho pøekonání. Nezkušený ète-

17

náø (onen pomyslný nepøítel teoretizování) by se mohl obávat, že jde o poèínání riskantní, jako by dobrodružné hledání øádu tvorby ohrožovalo její tajemství. Naopak: znalost receptury pøece nelikviduje chu pokrmu. Ale nejen to: dráždivé tajemství umìní i úspìšnému analytikovi uniká do hlubších a hlubších sfér a odolává sebekrutìjší vivisekci – je-li opravdu umìním. (A na mršinu neumìní není zapotøebí nástrojù analýzy.) Je sympatická umanutost, s jakou Fr. Všetièka znovu a znovu prosazuje pozornost svému oboru; jak houževnatì zdùrazòuje význam kompozièní výstavby v celkové struktuøe všech prvkù vytváøejících text umìleckého díla. Jeho prùzkumné práce jsou prùkopnické a podstatnì pøispívají v propracování tohoto zanedbávaného úseku poetiky. Ve výkladech v hodinách literatury na støedních školách se kompozici literárního díla vìnovala zpravidla jen povrchní a okrajová pozornost, aèkoliv není pochyb, že by nìkolik živých a názorných pøíkladù bylo s to vznítit vìtší zájem o poezii, prózu i drama, než stereotypní výklady odiózních „básnických ozdob“, které musely pøetrpìt generace studentù. Dobývala se zpravidla odpovìï na otázku, co chtìl básník øíci; ménì se zamìøovala pozornost ke zkoumání toho, jak to øekl a proè. Ve Všetièkových kapitolách si tyto mezery školní výuky mùžeme doplnit nejen prospìšnì, nýbrž i zajímavì a poutavì. V rozborech kompozièní výstavby nejrùznìjších žánrù (od novinového sloupku a fejetonu pøes romaneta, prózu pro dìti, soudnièky, reportáže, povídky až po románovou epopej) se mimochodem lze nìco dovìdìt i o tom, jak se mìní smysl a význam onìch povìstných „básnických ozdob“ jejich kompozièním zaèlenìním v textu. A autoøi, o jejichž dílech se pojednává, nejsou ledajací: B. Benešová, Èapkové, K. Horký, A. Jirásek, L. Klíma, F. Langer, R. Tìsnohlídek, V. Vanèura ad. Všetièka vykonal v literární teorii hodnì pro utøídìní a ujasnìní pojmosloví svého pøedmìtu. Každému souboru studií pøedesílá obsáhlou kapitolu s výkladem odborné terminologie, kterou namnoze sám vytvoøil, èi vymezil. Celý jeho pøe-

18

hledný systém si pøirozenì osvojí jen odborníci, ale autor má na pamìti i pohodlí ménì kvalifikovaného ètenáøe; i teoretický pojmoslovný výklad je obecnì srozumitelný a pøístupný – nepoužívá strnule vìdecké hantýrky nesrozumitelné laickému ètenáøi – a samy analýzy jednotlivých dìl jsou pøi vší strohé vìcnosti komponovány se zøetelem na nejširší okruh zájemcù. Jsou-li èasto polemicky zamìøeny proti nìkterým tradovaným názorùm (jen namátkou: T. Vodièka a O. Králík ve vztahu ke K. Èapkovi, Benjamin Jedlièka a kompozice Koptova románu, atd.), jde už více než jen a jen o kompozièní výstavbu. Pøesah do oblastí literární kritiky a historie vnáší do Všetièkových kapitol nový rozmìr a rozšiøuje jejich perspektivu; i když je polemika vedena až pedanticky vìcnì a bez osobního zahrocení, je samosebou osvìžujícím prvkem. Trocha teorie nikoho nezabije; a ujišuji, že ètenáø, kterého neodradí teoretické vymezení obsahu a terminologie zpoèátku neznámá, potìší se stejnì jako nad knihou Všetièkových fejetonù nebo nad jeho arbesovským románem. Mojmír Trávníèek

NARCISTICKÁ SPOLEÈNOST podle G. Lipovetského

Sociální filosof a brilantní esejista Gilles Lipovetsky vynikl svými výstižnými analýzami éry, která bývá nazývána jako doba postmoderní. Jeho diagnóza západoevropské spoleènosti sedmdesátých let by mohla být v mnohém a s úspìchem aplikována na èeskou spoleènost teprve nadcházejících dní. Lipovetsky ohlašuje novou etapu v historii západního individualismu, hovoøí o „globální sociologické mutaci“. Ve spoleènosti se objevují nové cíle, postoje a hodnoty. Hledá se nový smìr, nové modality sociálního uspoøádání. Do popøedí se dostává seberealizace jedince, rozvíjení a zároveò respektování jeho zvláštností a osobitostí. Èlovìk zaèíná boøit pevná pravidla, vymykat se ustáleným zvyklostem, pøestává dodržovat „závazné“ mravní imperativy. Individuální zájmy se již nadále nemají podøizovat „racionál-

19

ním” nárokùm kolektivu. Dochází k významné expanzi soukromého prostoru na úkor velkých sociálních idejí, mizí zaujetí pro sféru politickou ve prospìch hledání vlastní identity, sebezaujetí a vyznávání hédonistických hodnot. Socializace postavená na disciplinì a univerzalitì ustupuje socializaci založené na minimálním omezování jedince. Vzniká flexibilní spoleènost (vyznaèující se uvolnìností mravù, nadmìrnou informovaností, nezávaznou sexualitou), která boøí veškerá tabu, odmítá idoly, rozvolòuje normy umìní a kritéria pravdy. Je to doba bez manifestù a revolucí, nechce dobývat ve jménu Rozumu a Pokroku, oprostila se od vìdeckého optimismu. Sama sobì se nejeví nikterak samospasitelná. Vládne v ní dojem neustálého stereotypu, „pøešlapování na místì“, prázdnoty, masové lhostejnosti. Není však ani nijak apokalyptická, dokonce se vytrácí pocity existenciální úzkosti, poèet sebevražd statisticky klesá. Svìt je bez Boha, ale „všem je to fuk“. Tento proces, jímž se utváøí nová spoleènost s novými vztahy a vazbami, nazývá Lipovetsky procesem personalizace. Je jím odstraòováno vše transcendentní ve prospìch aktuálního, subjektivního, postrádajícího cíle a smyslu. „Procesem personalizace se individualismus mìní v to, co po vzoru amerických sociologù nazývám narcismem“, píše Lipovetsky ve své Éøe prázdnoty (Prostor 1998). Symbolem postmoderní spoleènosti se tak stává bájná postava Narcise. Narcismus se vyznaèuje pøehlížením vìcí veøejných, pøíklonem k èistì subjektivním problémùm. Velmi výstižnì zachytil tuto epochu ve svých filmech Woody Allen, jak uvádí Lipovetsky. Narcismus je vyp rov ok ov án p sych o an alyt i c k ou i nf l a c í . P sy c hoa nalýza se stává nov ý m m a s ovým étosem. Nebývale se rozmáhají rùzné transcendentní meditace, jóga, zen aj. Poznat sebe sama je dùležitìjší než uznat druhého. Hned po odhlédnutí od rozlišení na Já a Jiný se však objevuje další jinakost: vìdomí a podvìdomí. Lipovetsky se domnívá, že je zøejmì tøeba nìjakého rozlišení, má-li docházet k socializaci. Naopak protiklad duše a tìla vymizel. Tìlo už

20

není vnímáno jako nìco zavrženíhodného ani jako res extensa, ale jako jednota vnímajícího a vnímaného (podle MerleauPontyho). O tìlo je peèováno s nadmìrnou pozorností a úzkostlivostí o zdraví a dobrý vzhled. Èlovìk svým neustálým sebeanalyzováním a sebeinterpretováním zapøíèiòuje ztrátu své vlastní identity. Spoleèenské role již nejsou tak jasnì definované, sociální jinakosti se rozplývají. Není snadno vymezitelné postavení civilizovaného èlovìka, barbara, blázna, ženy... Namísto vnìjší determinace se v uspoøádání spoleèenského života uplatòuje proces personalizace. Výhoda èlovìka - narcise spoèívá v jeho obtížné masové mobilizaci. Je natolik zaujat sám sebou a natolik apatický, že jen tìžko podlehne svùdné myšlence jakéhokoli ideologického vùdce èi náboženského fundamentalisty. Své sociální vztahy omezuje jen na kontakty s velmi úzce profilovanými zájmovými mikroskupinami (sdružení bulimikù apod.), touží sdílet jen stejné starosti, které trápí jeho samého. Formují se tak vlastnì malá spoleèenství lidí, kteøí se vzájemnì podobají a vzniká tak cosi jako kolektivní narcismus. V souvislosti s postmoderním „mizením podstat“ bychom mohli hovoøit o potøebì komunikace mezi lidmi spíše pro pocit sounáležitosti a pro vytváøení sociálních vazeb než pro samotné pøedání informací. „Souèasný narcismus vznikl za pozoruhodného nedostatku tragického nihilismu“, tvrdí Lipovetsky. Navzdory napø. ekologickému katastrofismu èlovìk zùstává apatickým. Jeho povrchní citlivost smíšenou s hlubokou lhostejností ke svìtu Lipovetsky vysvìtluje „nadprahovou“ informovaností a obrovskou rychlostí a promìnlivostí rùznorodých sdìlení, jimiž je èlovìk (redukován na “televizního diváka” - je souèasnì vzrušený i lhostejný) zahlcen, což emoèní prožívání nutnì nemùže absorbovat. Bude zajisté velmi zajímavé sledovat, zdali se diagnóza Gillese Lipovetského naplní i v našem støedoevropském prostoru. Nepochybnì jisté tendence se dají vypozorovat již nyní. Jiøí Hrabal

21

ÓDA NA VOJTU „Sebemenší služba pro Vás je pro mne vyznamenáním,“ prohodil Vojta Boøuta vždycky, když ho spøátelená i docela cizí žena požádaly o laskavost jakousi. Øíkával to v letech sedmdesátých, ale jistì i døív, kdy mi byl osobnì neznámou sympatickou postavou z pøíbìhù, u vína vyprávìných pøáteli ze Vsetína a okolí. Od Beèvy k Vltavì migrovali s nìkolikamìsíèním pøedstihem. Osobitý šarm neztratil ani po pøevratovém listopadu – to už aspoò jednou v roce pøijíždìl ze skuteèného afrického exilu. Vždy ale nejdøív krátce na Moravu a až následnì zpìt do hlavního mìsta. Ani pøi špatné náladì nemyslel onu poklonu ženám ironicky, a naopak, v dobré pohodì, skuteèné èi pøedstírané, neznìla ani trochu podlézavì – byl galantní v duši i výrazu. Tato, tenkrát skoro výstøednost, pramenila z pøirozené slušnosti, stejnì jako jeho ohleduplnost a nenucená elegance. V dobì, kdy souèástí mého životního stylu bylo ještì ustrojení odpovídající spíše šedesátým létùm: džínsy, vytahaný svetr a botky toulavky, Vojta dennì pøes vlhké prostìradlo obnovoval puky, aby byly ostré jako bøitvy. Naleštìné èerné polobotky patøily k nìmu jaksi samozøejmì. Psal se rok 1970 a ze Vsetína do Prahy èerstvì pøistìhovaný milovník Weissova Spáèe ve zvìrokruhu (s hlavním hrdinou Václavem Rebedou se takøka ztotožnil), Salingerových povídek a Faulknerových Divokých palem, dbal úzkostlivì o svùj zevnìjšek. Boøuta v Praze bydlel-nebydlel. Pøespával v pøízemní nudlovité místnùstce v blízkosti Karlova námìstí, v níž jedinou vymožeností souèasné civilizace byla stodvaceti voltová elektøina. Ranní hygienu odbýval na chodbì v litinové zdobné výlevce z pøelomu století, umocòující zvláštní poetiku domu neponièeného novodobou mánií povrchových rozvodù všeho druhu. I malá a velká toaleta odehrávala se na záchodì vnì pøíbytku. Veèerní oèistu provádìl v mìstských vanových lázních, jejichž pravidelné návštìvy staly se èasem Vojtovým rituálem, který pøátelé pøijímali s porozumìním. Nešklíbili se. V zimì si topil pøenosným kanceláøským záøièem hlavnì proto, aby mu pøi otáèení stránek oblíbených autorù neomrzaly koneèky prstù. Rozeètenou knihu pøed spaním odkládal na døevìnou bedýnku od jižního ovoce pøekrytou vlnìným plédem, dodá-

22

vající jí zdání dùstojnosti nefalšovaného noèního stolku. Vìnovala mu jej jedna z nejvìrnìjších pražských pøítelkyò, která umøela mladá na zhoubnou nemoc krátce po Vojtovì emigraci, aniž by se smutnou zprávu v tom èase dozvìdìl; pošta nám obìma vázla, mnì i s ménì problematickými zemìmi, než jakou byla tehdejší apartheidová Afrika. Svíèkou usazenou v secesním svícínku si nepøitápìl, veèer co veèer zažíhal ji kvùli atmosféøe. Ve zvl᚝ mrazivých dnech pøespával støídavì u známých. Jednou mìl být doma, a nebyl tam. Nedozvonil jsem se ani druhý, tøetí, ani další den. Že by neplánovanì odjel na Vsetín? Až za týden donesla se ke mnì informace o jeho služebním vycestování s kolegy z barrandovských ateliérù do Anglie, odkud po krátkém pobytu odletìl na jih afrického kontinentu. Za teplem snad?, uvažoval jsem, a pøesto, že mi scházel, dokonale utajený útìk z marasmu v srdci Evropy jsem mu nevyèítal. Zøejmì ucítil silnou potøebu zmìnit klima, lidi a ustálené zvyklosti, které ho svazovaly do èím dál sevøenìjších pout, potøebu vymanit se z šedi nesnesitelnì znormalizovaného života. Chirurgický øez jistì dlouho promýšlel, nepatøil mezi lidi, impulzívnì reagující na vnitøní èi vnìjší podnìty, od nichž se po krátké dobì nenápadnì distancují. Chtìl se jím osvobodit z ghetta, v kterém si – na rozdíl od nás, jeho pøátel – nenašel smysluplné místo. Stále intenzivnìji si uvìdomoval, že souznìní s povrchovou (neplést s povrchní) maskou britského gentlemana, by bylo v dostateèné symbióze s duchovním rozpoložením, zaèíná svou stereotypností nepromìòující se publikum nudit, vìdìl, že z nutnosti provozovaný spektákl nezadržitelnì smìøuje k derniéøe a definitivnímu spuštìní opony. Pro kolik divákù by se ostatnì uskuteènila? Vìdìl, že ani nejsilnìjší potlesk nìkolika vìrných nepøehluší aplaus anonymního, ale naplnìného hledištì. Role se mu navíc zaèaly viditelnì prolínat. Chtìl být stárnoucím fešákem a zároveò mladým bouølivákem, rád staromilsky mudroval a po nìkolika sklenièkách oblíbeného bílého vína se odvazoval do podoby rozpustilého teenagera. „V tomhle mám jasno,“ skoèil jsem v pravou chvíli Vojtovi do øeèi, „infantilita neifantilita, do smrti zùstanu rokenrolákem.“ Pokývl souhlasnì hlavou plnou melodií Binga Crosbyho a Franka Sinatry a pod stolem, abych nevidìl, podupával nohou do rytmu

23

rokenrolového kousku, deroucího se z blízkého, dnes už dávno zaniklého singlového boxu. Vnímal jsem proto jeho odjezd jako totální vzpouru proti sobì samému, jako poslední zachycení se stébla pøíležitosti k úniku ze spánku ve zvìrokruhu a nalezení nových skuteèných pøátel a kamarádù-posluchaèù, pro které by byl èerstvým, dosud neokoukaným pøírùstkem z Východu. A pak, to teplo, tolik vzývané teplo, jehož se mu tady nedostávalo. Skuteèná, avšak v celém roce jen nìkolikadenní poležení u vsetínského bazénu, vymìnìná za blahodárný pocit nepøetržité dovolené u moøského bøehu. Snad právì dlouhotrvající zimy v Èesku (jak nyní programovì nazýval jednu èást rozpadlého Èeskoslovenska) byly hlavní motivací k rozchodu se zemí a jazykem, kterým tak mistrnì vládl. V nemravné dobì ztìlesòoval Vojtìch Boøuta kontinuitu s lepšími prvorepublikovými mravy. V souèasném parlamentu, plném nevìrohodných koktalù a výøeèných oportunistù, pùsobil by jako zjevení a každé jen trochu slušnìjší demokratické stranì, jejímž byl by viditelnìjším èlenem, stoupaly by preference a vážnost. Škoda, že tomu tak není a ani být nemùže, k trvalému návratu jej nepøimìla politika, nýbrž docela prosté zamilování se ve valašském kraji. Vojta Boøuta se bezprostøednì pøed definitivním pøíjezdem do Èeska zabil. Jen tak, pøi docela obyèejné jízdì automobilem, který si nedávno pøed tím poøídil za èást ušetøených randù. Jako by nevìdìl, že i zde už lze – jsouli peníze – koupit všechno. O smutném konci napsali mi jeho afriètí kolegové a vìrní posluchaèi, krajani, které jsem nikdy nespatøil a kteøí i mì znali jen z vyprávìní. Moji adresu opsali z Vojtova “fízl bloku”. Dopis konèil nechmurným Na zdraví, bohatství a štìstí, a já marnì hledal uvozovky. jež by potvrdily Vojtìchovo autorství. Vida, nesmazatelná stopa dobrého bracha, vyšlápnutá hluboko do myslí krajánkù nepomýšlejících na návrat. Jestlipak si na svérázný, jen tìžko splnitelný pøípitek vzpomenou v létì na vsetínském koupališti (je tam ještì vùbec?) nìkdejší Vojtovy obdivovatelky a kumpáni všelijací? Doktoøi práv, medicíny i filozofie, státní knihkupci a nevzdìlaní bohémové? Opravdu, až se pøiblíží léto, pøipijte, vážení páni a milé vsetínské dámy, “Na zdraví, bohatství a štìstí”, protože sebemenší službu, jež by pro nìj byla vyznamenáním, Vám už Vojta Boøuta nikdy neposkytne. únor 1998 Jiøí Tichý

24

M

O R Helena Mièkalová

Y

Ví sa, že morú sa stane cérka, kerá se narodí se zubámi. Ty sa musá prv vytrhnú, lebo sa jí má da mezi zuby kolík z chebzu. Potom sa nic nestane. Ale jináè je mora na svìtì. Synek s cérkú šli domù po hodovéj muzice. Fojt povolíl edem do pùlnoci. Tož sa brali brze domù. Naráz cérka pravila svojímu galánovi: „Poèkaj na mòa chvílku.“ Èekál. Dlúho sa nemóhl doèka, tak šél za svojú galánkú k chalupì, hde prvéj odešla. U podsínka nebyla. Pravíl si, že sa podíve oknem, snáï neco uvidí. A uvidìl. Jeho galánka tam stála pod oknem. Volál na òu: „Co je s tebú, jak budu dlúho na tebja èeka?“ Ona nic. Pøišél až k ní a sotva sa jí dotknúl, spadla na zem jak kus drvena. Pøihlédnúl sa pøi mìsíèku na òu a domyslél si. Poznál, že za galánku mìl moru. Neèekál. Utìkál, ani sa neohlédnul. Už vìcéj za òu nešél, ani s òú nechcél promluvi. A ona? Pravila mu: „Spávaj s kúskem chleba. Moc a o to prosím. Já za to, co dìlám, nemožu.“ Opravdu si dál pod zhlavec krajíèek chleba. A mìl od mory pokoj. Hdysi sa mora dostìhovala do Tísnav. V noci chodila dusi súsedy. Jedna sa jí nedala. Nachystala si k loži nùž. Jizbeèka byla malá. Pravila si, že ju lehko trefí. A aj trefila. Ráno býl nožem na stìnì pøipichnutý krpec. Jak sa gazdìna divila, hdo si pro nìho došél! Súsed. A moc prosíl, aby si móhl krpec vzí. Gazdìna to rozhlásila po celéj dìdinì a každý od téj doby sa móhl ubráni. Mora nic nezmóhla, tak sa odstìhovala. Dìckám, co se naroïá se zubámi, hdyž sa dá kolík z chebzu mezi zuby, tak choïá dusi edem stromy. Takové smreèisko, kerému neublížily vìtry, ani búøky, naraz zaène schnú. U Doròákúch tak dopadla lipa. Pìkná, velká. Za týdìò jí uprostøed leta opadalo listí. Gazda býl celý nešèastný. Chodíl kolevá ní, zaléval ju. Bylo mu jí líto. Zasadíl ju jeho prastaøíèek a mìl ju rád.Patøila ke gruntu. Kerúsi noc nemóhl spa. Vyšél ven a vidí cosi u lipy stá. Vzál patyk a tichúèko sa pøikradl k lipì. Pøi mìsíèku

25

vidìl, jak tam stojí ženská se zubámi zaatými do døeva. Oh, dy je to mora! Vrátíl sa do chalupy pro nùž a fík po moøe. Pøipichnúl ju. Hneï z ní byla koèka, hneï hadisko, zas jakási stvora, Gazda nechál nùž, hde býl a šél do chalupy. Nemóhl sa doèka rána, aby sa podívál. Na lipì býl pøipichnutý klúè. Až odpoledòa pøišél jeden Karlovjan pro nìho. Gazda mu ho dál. Vìdìl, že mora na stejné místo nechodí. Budú mì zas pokoj. A mìli. Lipa sa dál zeleòala a róstla. DO TANCA JAK DRAK, DO PRÁCE JAK KVAK V Karlovicách žíl pacholek. Taký nijaký. Jak sa praví: „Do tanca jak drak, do práce jak kvak.“ Nihde dlúho nevydržél. Jeho práca za moc nestála. Gazdi, hdyž vidìlli, jak sa nemóže rozhýba, brze sa ho zbavili. Edem mudrovál, co by móhl, ale nic nedìlál. Tož taký byl pacholek Pavel. Raz sa dozvìdìl o bylinì, keréj sa pravilo rváè. Už její jméno napovídá, že moc nic dobrého z ní nepochodilo. Stávalo sa, že aj pomóhla. Ale málohdy. Rváèúch roste po Karlovicách pylné baohy. Dycky pod horú, na krajoch pasínkúch. Aj hdyž je jích dos, èarovný je edem ten, kerý plave proti vodì. Teho chcél Pavel nají. Hde rváèa uvidìl, už ho uškubnúl a vijo k potoku a hneï zkúšál, hde poplave. Ale všecky plavaly dólu vodú. Hodnì rokúch tak bylo. Až koneènì sa mu pošèestilo. Z celého náruèa rváèúch si jeden plavál proti vodì. Honem ho sebrál, strèíl za košulu a tìšíl sa, jak mu rváè pomóže by silným. Aby vyzkúšál jeho moc, veèer ho maluèkú belinku hodíl pod stùl. Gazda s gazdìnú sa dali háda, k nim sa pøidali ostatní, co u stola sedìli. Byla to hrùza, jak sa pøekøikovali a nadávali si, høešili o dušu. Pavel si sedìl vedla stola a mìl z teho rados. Má pravého rváèa! Co sa ostatní hádali, on vléz pod stùl, rváèa strèíl za košulu a šél spa. V jizbì všeci utichli a divili sa, co jích to napadlo. Nihdy sa pøeci nehádali! Žili pìknì! Bylo pøed hodámi a to sa chystali mladí na muzigu tancova. Pavel s rváèem za košulú sa tìšíl, co bude v hospodì. Myslél si na Hanièku z pod Javorníka. Ale ona ho

26

nechcéla. Tož si usmyslél, že všecky pøebije, aby si ho všimnúla. Sotva došél do hospody, hodíl kúšèek rváèa taneèníkom pod nohy. A už to zaèalo: „Co do mòa žgáøeš? Já? Ty jsi do mòa vrazíl!“ Slovo ke slovu a hneï hdosi plešèíl. Zaèala rvaè, jakú hospoda dlúho nevidìla. Pavel vletìl mezi bijáky a jedného za druhým vyhadzovál dveøámi pøed hospodu. Pøi tem zdvihnula tú belinu rváèa Rozína, kerá vìdìla, kolik bije. Chvílu si rváèa prohlédala a potem ho strèila za kordulku. Pavel to vidìl, ale nechcél sa prozradi. Poruèíl tanec a hybaj pro Hanièku. Hanièce bylo divné, že on má naraz tolik sily, hdyž mu jí dycky chybovalo. Pavel sa chcél pochváli a vytáhnúl rváèa z pod košule. Hanièka jak to uvidìla, schmatila ho, a fúk, otevøeným oknem ho vyhodila z hospody. Pavel sa rozkohútil a hneï ho šél hleda. Ale hledaj potmì! Nenašél nic. Nakonec si pravíl, že za svìtla si ho naozaj najde. Zaty sa Rozína v hospodì vytáèala o dušu s hde kým. Dycky o ní pravili, že má olšové nohy. Každú muzigu prosedìla od zaèátku do konca na kraji lavy, tajak stará roba. Vèiléj chasníci napøedbížky sa hrnúli pro òu. Všecí chcéli tancova edem s òú. Naraz nemóhli, tož zaséj do bitky. Pavel hdyž to uvidìl, zakøièél: „Má rváèa, seberte jí ho!“ Roby hneï na òu a rváèa jí sebraly. Byl ty edem taký malý kúšèek. Hospodský ho vzál a hodíl do pece. Jak hoøél, tož to huèalo, róchalo, dýmilo, s hospodú húšalo a haglovalo, až to všecky z hospody vyhnalo. Potem býl pokoj. Pavel ráno chcél jí hleda rváèa pøed hospodu, hde ho vyhodila Hanièka, ale nechcélo sa mu vstáva, zaty gazda mìl pro nìho prácu a nechcél ho pusti. Tak Pavel si pravíl, že nehoøí a o tu chvilku sa nic nestane. Potom ho zajde hledat. HELENA MIÈKALOVÁ Uèitelka z Velkých Karlovic, která v roce 1996 vydala pod názvem „O èem si vyprávjajú Karlovjané“ povìsti a legendy z Velkých Karlovic a nejbližšího okolí. Ukázky které uvádíme jsou z druhého dílu karlovských povìstí, které by mìly vyjít ještì v letošním roce. –dm–

27

R O Z H S DONALDEM

O V O R DAV I D S O N E M

2.èást

Rozmlouvali

Sandy Goldbergrová, Edward Abrams a Eric Hetheringtonl. Soustøeïme se nyní na nìkteré aplikace vašich názorù, hlavnì tìch, které pro svou argumentaci používá Rorty. V  urèité fázi své kariéry pøijal na antireprezentativismus a podpoøil jím svùj názor, že není jiná objektivita než solidarita. Souhlasíte s  takovým zacházením? Mùj antireprezentativismus je odmítnutím korespondenèní teorie. Myšlenka solidarity, pokud jí správnì rozumím, je na nìm nezávislá, protože je to názor na  povahu pravdy. Pokud se vzdáte korespondenèní teorie, neznamená to, že zároveò opouštíte pojem objektivní pravdy. Podle mého názoru tedy není správná pøedstava, že po opuštìní korespondenèní teorie nám zbývá jen nìjaká forma pragmatismu. Ale nejsem docela jistý, jaký je dnes Rortyho postoj. Nedomnívám se, že bych ho pøesvìdèil, aby mì pøestal nazývat pragmatikem. V  poslední dobì už Rorty netvrdí to, co kdysi - že mluvit o nìèem jako o pravdivém je jen pochvalné oznaèení, anebo že pravdivé je svobodná shoda lidí. Nìco v tomto smyslu jsem považoval za jeho pragmatické pojetí pravdy. Myslím si, že dnes už to netvrdí. V  èlánku, ve kterém mì oznaèuje za pragmatika [„Pragmatismus, Davidson a pravda“], není teorie pravdy souèástí pragmatismu. Pokud lidé chápou „pragmatismus“ tímto zpùsobem, neexistuje žádný dùvod, proè se tomuto názvu vyhýbat. Na konferenci v  Santa Clara [Realismus a antirealismus, únor 1992], kde jste oba vystupovali, øekl Rorty mnoho kontroverzních myšlenek. Obhajoval konec epistemologie, i když tvrdil, že pravda je naprosto užiteèný pojem. Nebylo jasné, jestli popíral døívìjší pragmatismus. Mùj dojem byl, že se vzdal pragmatické teorie pravdy. Nahradil ji jinou koncepcí pravdy? Vìci, které øekl o pravdì, byly stejnì jako u Deweyho vìtšinou negativní. Chce odmítnout pøesvìdèení, že cílem filosofie je nalézt

28

pravdy, které jsou nepøístupné vìdcùm nebo jiným lidem, které jsou pøístupné právì jen filosofùm. Rorty se chce vzdát pøedstavy „vyšší pravdy„ nebo „metapravdy“. Podle mého názoru to má spíš do èinìní s  otázkou “Které vìci jsou pravdivé?“ než s  otázkou „Jaké povahy je pravda?“ Nedávno jsem byl s  Rortym na jiné konferenci a on øekl, že èetl mé deweyovské pøednášky „Struktura a obsah pravdy“ a zpoèátku jimi byl zmaten, protože mu pøipadalo, že se snažím øíct o pravdì nìco seriózního (což podle nìj není užiteèná èinnost). Ale nakonec prohlásil, že po opakovaném ètení dospìl k názoru, že je to v  poøádku. Nevím, jestli to znamená, že se mnou souhlasí, nebo že je správné zabývat se tìmito vìcmi, pokud je výsledkem naturalistická teorie jako ta moje. Možná tvrdil, že toto je ten typ vìt, které mùžeme øíkat o vìcech, ale že to není „pravdivìjší“ než cokoli jiného; že Davidson dìlá vìci, které nejsou špatné pro naši liberální demokratickou spoleènost, atd. Nìco takového zøejmì tvrdí v  Nahodilosti, ironii a solidaritì. Ano. V urèité fázi se Rorty pozvedne nad bìžnou mluvu a øekne: „Když používáme bìžnou øeè, je správné mluvit o pravdì tímto zpùsobem, ale když to znovu zvážíte, tak pochopíte, že to není jediný možný zpùsob.“ Tato formulace s sebou pøináší urèitou formu relativismu a také antinaturalismu. Je tìžké takto mluvit, aniž byste se ptali na pozici, ze které to øíkáte. Takto aspoò uvažují naturalisté. Naturalista øekne: „Neexistuje žádná taková pozice a proto tomuto zpùsobu mluvení nerozumíme.“ To neznamená, že je to chyba; znamená to, že takový názor není koherentní, protože musíte zároveò zastávat dva odlišné pohledy na vìc. Pøesuòme se od filosofických názorù k tomu, co jste nedávno napsal o významu, který vám nìkteøí lidé pøipisují. V  pøedmluvì k  Tøetímu muži píšete: „Existuje nìco zlovìstného v  mých názorech, nìco, èeho jsem si nevšiml a co pøedpovídá zánik nejen toho typu filosofie, kterým se zabýval, ale filosofie vùbec? Proè jinak by lidé spojovali mé jméno s  Heideggerem a Derridou?“ Proè si myslíte, že je vaše dílo vykládáno tak radikálnì? Vidíte nìjaké spojení mezi vámi a tìmito mysliteli? Vše, co vím o Derridovi, vím pouze z doslechu. Heideggera znám trochu lépe jen proto, že jsem šest týdnù pobýval na kursu

29

o Heideggerovi a Davidsonovi. Z  toho pìt týdnù jsem se snažil zjistit, co si Heidegger myslel, aniž bych ho musel èíst. Proto pøedesílám, abyste nebrali vážnì nic z  toho, co o tìchto lidech øeknu, protože je prostì neznám. Ale pøipadá mi oprávnìné øíct, že s  Heideggerem sdílím jakési extrémní antikarteziánské stanovisko: oba si myslíme, že si nedokážeme pøedstavit mysl ptající se sebe sama „existuje tam venku svìt?“ Toho nejsme nikdy schopni, a to ani pojmovì. Cílem kursu bylo zjistit, jak se dva myslitelé pocházející ze zcela odlišných svìtù nakonec shodli na tomto stanovisku. Je mi líto, ale tato otázka nebyla v  diskusi nikdy zodpovìzena. Ale není dùvod, proè být pøekvapen, že existují úzká spojení mezi mými zájmy a zájmy rùzných „kontinentálních“ filosofù: všichni jsme souèástí jedné tradice, která zaèíná v  Øecku a pokraèuje pøes Descarta, Huma, Kanta a dál. Takže není pøíliš tìžké vyjít z  rùzných míst a nakonec se setkat. Nedávno jsem èetl nìkteré Gadamerovy práce a napsal jsem o nìm esej pro jeden ze svazkù Knihovny žijících filosofù. Mám tedy jakousi pøedstavu o jeho názorech a on je, samozøejmì, Heideggerùv žák. Co mì k  tomu inspirovalo byl fakt, že jsme oba psali disertaèní práce o Platónovì dialogu Filébos. A náhodou se stalo, že byly v  angliètinì uveøejnìny jen s  roèním rozdílem. Pøipadá mi zábavné, že Gadamerova práce byla nìmecky publikována dostateènì brzy, abych z  ní mohl èerpat, ale do angliètiny byla pøeložena až v dobì, kdy Garland uveøejòoval starší disertace a vydal i tu moji. Když jsem byl o rok pozdìji v Heidelbergu, tak k  mému pøekvapení Gadamerùv nástupce prof. Hans Fulda uèil semináø o Filébovi a na hodinách èetl právì Gadamerovu a moji disertaci. Je zøejmé, že máme s  Gadamerem spoleèných mnoho vìcí kromì zájmu o Platóna a názoru na sociální charakter myšlení. Mnoho z  jeho knih o interpretaci je blízké tomu, co øíkám já. Myslíte si, že rozdìlení angloamerické a kontinentální filosofie bude pokraèovat? V souèasnosti se totiž obìma tradicemi zabývá jen nìkolik málo filosofù. Domnívám se, že toto rozdìlení postupnì mizí. Jsou lidé, kteøí jsou souèástí kontinentální tradice a zároveò vìdí, co se dìje v  Anglii a Spojených státech, snaží se to pochopit a zahrnout do svých úvah. Jedním z  tìchto lidí je Gadamer; také Habermas se zajímá o vývoj ve Spojených státech. Pøi své nedáv-

30

né návštìvì Frankfurtu jsem zjistil, že Habermas mìl semináø o debatì mezi Michaelem Dummettem a mnou, která se týkala sociálních aspektù jazyka. Dokonce znal vìci, které ještì nebyly publikovány. Do Nìmecka mì pøivedl návrh Dietera Heinricha, abych mìl kantovské pøednášky v Mnichovì. Obì tradice se vždy hodnì ovlivòovaly napøíklad ve Skandinávii. Podobnì jako dnes v  Nìmecku je ve Skandinávii spousta lidí, kteøí se snaží tyto tradice spojit. Lidé se ani nesnaží zaøadit se do jedné nebo druhé tradice. Jsem pøesvìdèen, že analytická filosofie je spíše všeobecným pohledem nebo metodologií než pozicí. V  urèitém smyslu se každý filosof zabývá analytickou filosofií, záleží jen na tom, jak mnoho. [Smích.] Jaké budou, podle vašeho názoru, nejzajímavìjší oblasti filosofie blízké budoucnosti? Považujete nìkterou za obzvl᚝ zajímavou? Ne. V  blízké budoucnosti záleží na tom, jestli nìkdo napíše nìco opravdu zajímavého nebo provokativního, a jestli to osloví hodnì lidí. Nechápu smysl pøedpovídání nìjakých trendù. Jen v  jedné vìci si mùžeme být docela jistí, a tou je nárùst knih o morální filosofii. Bude jich více a budou lepší, protože celá øada velice chytrých lidí se nyní angažuje v  této oblasti. Myslím si, že spojí své vìdomosti tøeba z  filosofie vìdy s etikou. Zaèíná to být èím dál zajímavìjší, etika byla totiž nìjakou dobu opravdu nudná. Bylo pro mì velice obtížné ji vùbec èíst. Domníváte se naopak, že nìkteré oblasti budou ztrácet na významu? Asi staromódní empirismus, pøinejmenším v  podobì, která mìla být odpovìdí skeptikùm. Rorty tuto myšlenku vyjádøil, když ohlásil konec analytické filosofie. Tím myslel, že konèí urèité pokusy odpovìdìt globálnímu skepticismu. (Rozhovor pøevzat z Conference 4.2 (podzim 1993), redakènì zkráceno. Conference. A Journal of Philosophy and Theory je internetový obèasník, do kterého píší pøedevším postgraduální studenti z Univerzity mìsta New York, Kolumbijské univerzity, Fordhamské univerzity, Nové školy pro sociální výzkum a Newyorské univerzity. Vychází na webové adrese http:// www.columbia.edu/cu/conference.) Vybral a pøeložil Filip Tvrdý

31

texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty te ty texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty te ty texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty te ty texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty te ty texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty te ty texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty te ty texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty te ty texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty te ty texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty32 texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty