Texty PRA 3 – doba železná: doplňující texty k neprobrané problematice Studijní literatura: příslušné pasáže ve: Venclová, N. (ed.) 2008: Archeologie pravěkých Čech. Praha. Waldhauser, J. 2001: Encyklopedie Keltů. Praha. oppida: T Drda, P. – Rybová, A. 1997: Keltská oppida v centru Boiohaema. – Die keltischen oppida in Zentrum Boiohaemums. Památky Archeologické LXXXVIII, 65 – 123. ke specializované výrobě: Venclová, N. 2001: Výroba a sídla. Praha. Venclová, N. 2008: Hutnický region Říčansko. Praha. Venclová, N. - Dreslerová, D. 2007: Železná výbava vesnické komunity (nejen) v době laténské. (Das Eisen in einer Dorfgemeinschaft (nicht nur) der Latѐnezeit). Archeologické výzkumy v jižních Čechách 20, 347 - 355. k obchodu: Lang, A. – Salač, V. (eds.) 2002: : Fernkontakte in der Eisenzeit. Konferenz Liblice 2000. Praha. 20 – 46.
1)
Obchod a specializovaná výroba:
T Střední LT – LT B1 – C1 - určité potlačení obchodních kontaktů organizovaných institucemi - personální kontakty, pohyby osob v souvislosti s vojenskými taženími, exogamie Období přesunů a válečných kontaktů: pohyb artefaktů zprostředkováván především pohybem osob: ŽOLD, KOŘIST (mince!!!, zbraně, šperky, amulety) EXOGAMIE, šíření STYLU, MÓDY (osobní výbava, šperky, amulety) projevuje se zejména na pohřebištích (skleněné perly a korál, kauri mušle, Cypraea Rufa) příklady: pro stř. LT • personální kontakty • pohyby osob v souvislosti s vojenskými taženími • exogamie - amforovité skleněné perly – Přítluky – z Karpatské kotliny - kauri mušle – Radovesice, Dejvice - korálové a mušlové vložky na patkách spon, v náramcích a ozdobných rozetách (Sulejovice, Chotín) - cizí mince – žold, kořit, amulety Existuje i organizovaný obchod - specializace podmiňuje směnu, směna (poptávka) podmiňuje specializaci distribuce soli – zřejmě nepřerušena (stálá poptávka) T distribuce švartny – z Kounovské oblasti
produkt industriální zóny kolem Mšeckých Žehrovic, zpracování na lokálních sídlištích výroba švartnových náramků nutná kontrola a organizace distribuce na velké vzdálenosti (mapa v doporučené literatuře) distribuce kovů – písemné prameny
T Mladý-pozdní LT – LT C2 – D1(až 2) nové zintenzivnění obchodu • uklidnění situace po keltské a římské expanzi • založení Aquileiy – 181 BC na Adriatickém pobřeží centralizace a trhová místa: oppida a emporia „ports of trade“ • početnější vrstva zapojená do obchodu než v Ha D a LT A • podmínění vzniku nových sociálních vrstev • uplatňují se monetární platidla Organizovaný dálkový obchod existuje na různých úrovních největším hybatelem opět poptávka po vínu (Z Evropa – amfory), stř. a V. Evr. – pouze br. nádoby) Kdy se obchod stane dálkovým? Pokud překonává vzdálenosti kritickým územím (pohraniční hory). pravidelný – ojedinělé importy nemohou dálkový obchod doložit Rozvinutý lokální obchod kontakty centrálních míst s jejich zázemím
Obchodní cesty:
vodní – moře, řeky lodě, vory, plavení dřeva • písemné prameny: Diodoros – řeky v Gallii Strabón – Geografia Polybios • ikonografie • na řekách vznikají obchodní centra - oppida ČR – Vltava, Labe suchozemské – povozy přes Alpy – kontakty s jihem: - V Alpská cesta – větev jantarové stezky - Kontakty se Solnou komorou • písemné prameny: Strabón – dovoz vína • archeologické prameny: součásti vozů stopy po vozech • na cestách vznikají obchodní centra – oppida, emporia Osoby provozující obchod: Caesar – De Bello Gallico – mercatores – kromě zboží šíří i informace, galská aristokracie D. Timpe(1985) - obchod pouze v rukou Řeků a Římanů - vlastní „keltský obchod neexistuje“ (....... dálkový, námořní) xxxxxxxxx G. Dobesh (2002) obchod v rukou domácího obyvatelstva (.........lokální, etapovitý) obecně se předpokládá, že obchod alespoň části provozovalo domácí obyvatelstvo obchod v rukou elity – podle jejího prostorového rozložení (centrum, periferie nová sociální vrstva vzniklá novými – obchodními – vztahy v pozdním laténu. zřejmě rodinné skupiny archeologické doklady obchodníků: pečetní schránky – bronz nebo kost (Staré Hradisko, Stradonice) stily – kostěnné psací náčiní (Staré Hradisko, Stradonice) kostěný rámeček na voskovou tabulku – (Staré Hradisko) Komodity: dálkový obchod písemné prameny: Polybius, Strabón kovy – zlato, cín, železo (ferrum Noricum) pryskyřice
med kožešiny dobytek lovečtí psi otroci ....... výměnou za luxusní předměty a víno z Mediteránní oblasti archeologické prameny: výrazné artefakty s omezeným prostorovým výskytem švartna ___________pro pozdní LT a hlavně oppida: T jantar – etapovitý obchod – transport suroviny na oppida a jejich zpracování v perly a následná redistribuce kampánská keramika (u nás pouze její napodobeniny) římská toreutika – picí servisy (konvice, cedníky, naběračky, pánve …) lékařské nástroje prsteny s gemmou (drahý kámen s reliéfní řezbou) skleněné nádoby) T mince !!! – kromě obchodního také sociální a rituální význam (depoty)
Komodity: lokální obchod keramika zemědělské produkty finální výrobky T žernovy –překračují často rámec lokálního obchodu, distribuce na velké vzádlenosti
model směny mezi sídlišti: předpokládá vazby mezi oppidem jako zprostředkovatelem finálních řemeslných produktů a předmětů získaných dálkovým obchodem a sídlišti (dvorci) jako dodavateli zemědělských produktů a zčásti řemeslných výrobků => neplatí vždy a všude a předpokládá míru vlastní zemědělské produkce oppida (nebo konzumentské lokality) Kontakty s germánskou oblastí: - personální kontakty, doložené hlavně keramikou a osobními předměty: Je možné, že přes germánská území probíhal v jejich organizaci obchod s jantarem. - místa: sídliště v SZ Čechách a oppida - předměty od polabských Germánů a z oblasti Przeworské kult. (keramika s fasetovanými okraji) ---- typické germánské zápony: Fe pásové s háčkem na konci, ostruhovité Organizace specializované výroby a dálkového obchodu - ukazuje se, že společnost musela projít rychlým vývojem už během 3. století př. Kr., kdy u nás začíná první produkce mincí, která se koncentruje plně kolem centrálních míst, emporií a později oppid. Rostoucí specializace ve společnosti se nespojuje už jen výhradně s centry; keltská společnost rozhodně nebyla úplně bipolární. Nicméně rozdíly mezi venkovem a aglomeracemi se postupem času čím dál víc prohlubovaly, zejména díky viditelným dálkovým kontaktům. V tomto směru je zajímavé sledovat dynamiku vztahů na velké vzdálenosti a charakter komodit, které se k nám díky tomu dostávaly. Předně tady bylo víno, prostředek prezentace elit. Viděli jsme, že hrálo důležitou roli v časné době laténské a pak znova rostl jeho význam u obyvatel oppid. Zajímavé je, že tuto tendenci nepozorujeme např. u Němčic. Tam jsou naopak dálkové kontakty zprostředkované výhradně přes mince nebo osobní předměty (Čižmář - Kolníková - Noeske 2008, 655 - 663), tedy osobním kontaktem, ne organizovaným obchodem. Poslední importované mince jsou zde datované do let 180/176 př. Kr. (Militký, v tisku), přesto se na základě jiných předmětů (hlavně spon) předpokládá, že osídlení zaniklo později, až v průběhu 2. století př. Kr. Pokud je tomu tak, musela lokalita nějakou dobu existovat bez dálkových kontaktů, které se znova objevují až s fungováním oppida Staré Hradisko. U oppid je na první pohled patrná jejich vzájemná provázanost, která se projevuje charakteristickými prvky (zejména keramikou a mincemi). Diplomatické kontakty sahají přes Německo (oppidum Manching) až do Galie a jsou patrné obchodní kontakty s Římem a v omezenější míře i s Germány (např. jantar) nebo Dáky. Vlivy římské kultury bydlení se projevují i v architektuře oppid, malou senzaci vzbudil nedávný objev zděných domů se zdobenými podlahami na oppidu v Bratislavě. Datování importů na oppidech je také zajímavou otázkou, zdaleka ne ještě spolehlivě vyřešenou. V případě bavorského oppida Manching se usuzuje, že po roce 80 př. Kr. již dálkové kontakty zprostředkovávající především víno už nestály za řeč (Sievers 2007, 139). Na druhou stranu u nás se některé importy datují až na sklonek 1. století př. Kr. (Drda - Rybová 2001, 316 - 317). Znamená to, že i přes prokazatelné narušení (západních?) dálkových komunikací v průběhu 1. století př. Kr., dálkový obchod (východní stranou Alp?) rozhodně zcela neustal.
2)
Specializovaná výroba:
Specializace a organizace výroby: studijní text Venclová 2001, 2008 specializace: nejdynamičtější aspekt společenských vztahů - rozděluje úlohy - strukturuje kolektivy – schopnost organizace činnosti na úrovni komunity a mezi nimi - úroveň specializace = úroveň společenského vývoje specializovaná výroba: • neslouží pro vlastní potřebu • soustředí se pouze na určité výrobky (hl. pro směnu) • vyžaduje speciální znalosti a dovednosti (technické, organizační) Specializace podle: A) přirozenost: dostupnost, znalosti, pohlaví, věk, zdroje B) „industriální“: složitost práce a specifičnost suroviny, technologie C) rozsah, intenzita: household production (místní), individual workshop (lokální trh), nucleated workshop (širší trh) – (S. van der Leeuw 1977) D) kapacita osob: full-time x part-time – komunita nebo část (Nicholson 1989) E) poměr výrobců ke konzumentům F) koncentrace dílen v regionu: centralizovaná nebo rozptýlená G) objem a variabilita produktu: vyšší úroveň – větší objem, menší variabilita – standardizace – vyšší stupeň organizace – úzký sortiment ve velkých sériích H) společenský kontext a kontrola výroby: attached production – pro elitu x independent production – pro distribuci výrobní areál: sídelní areál => subareály – areály jednotlivých aktivit výrobní (industriální) areál – tam kde je provozována specializovaná výroba areál získávání potravin areál sídlení a podomácké výroby typy výrobních aktivit: • získávání suroviny • výroba materiálů • výroba finálních produktů suroviny: železná ruda, měď, cín, jantar, sůl získávání surovin: těžba, sběr, rýžování, pěstování, chov, lov zdroj surovin: • ovlivňuje umístění dílen: hutnictví (zdroje rudy a dřeva) • geograficky omezený výskyt: barviva, jantar – předmět dálkového transportu – otázka monopolního přístupu ke zdroji • způsob kontroly přístupu k surovině – reflektuje společenský význam výrobního odvětví =) kontrola výroby a obchodu Vztah výrobního a sídelního areálu: 4 modely: Venclová, N. 2001 1) Výrobní areál v sídelním areálu jako součást obytného areálu: hl. domácí výroba (přímo v obydlí nebo sousedství), jednoduchá mechanická řemesla (KPI, Šv) 2) Výrobní areál na kraji obytného areálu (100m): topografie, manipulační prostor, kulturní a sociální omezení (kováři). Hutnictví (Mšecké Žehrovice)
3) Odděleně od obytného areálu, ale v kontrolovatelné vzdálenosti (1000m): těžební areály, hutnická pracoviště (Manching) 4) Dislokovaný areál (nad 1000m): mimo kontrolovatelný prostor, těžební i zpracovatelské areály
Industriální zóna: – vztah výrobního areálu k více sídelním (obytným). Příslušníci několika komunit využívají jeden těžební nebo zpracovatelský areál – suroviny finální produkty – osobní vazba mezi výrobcem a obyvateli komunit výrobce součást místní populace najatí členové jiných komunit („migrující specialisté“) vazba uvnitř výrobní zóny – několik sídelních areálů spojeno jedním výrobním volnější vazba komunit na výrobní areál, kontrolovaný jinou komunitou – pouze produkty, ne účastí na výrobě. Vazba probíhá jako směna / obchod výrobní zóna: prostor skupiny komunit, spojených výrobními aktivitami. Stejné suroviny a materiál příklad: Mšec - Loděnický potok – kolem Mšeckých Žehrovic (areály zaměřené a hutnění Fe a zpracování švartny) další: Lovosice, Mistřín
Lokalizace výrobních prostorů a dílen: ovlivněn: - objemem surovin a přístupem k nim - technologickými podmínkami - společensko-ekonomickými faktory: _organizace výroby _specializace výrobců _společenská kontrola výroby a distribuce lokalizace výrobních prostorů na oppidech: 1) uvnitř dvorců – doklady specializované výroby => soukromé 2) u hlavních bran a u hlavních komunikací – jednotlivé objekty => samostatní výrobci (závislé postavení ?) Archeologická identifikace výrobních areálů: zahloubené – doly, pece x nadzemní - sejpy problémy: při lokalizování výrobních areálů redukční transformace – počet pramenů se zmenšuje kumulační transformace – prameny spolu nesouvisí (časově a funkčně) finální produkty: by měly být více na uživatelské lokalitě než na produkční - evidovat stopy používání Osoby provozující výrobu: • jednotlivci • family-based industries • komunity (Hallstatt) Náročnost a rozsah výroby: počet zapojených osob, kvalifikace a specializace =) dosažená produkce se zjišťuje: podle výrobního odpadu podle ekologického impaktu na prostředí (palivo) sezónnost – podle dostupnosti suroviny sociální vazby mezi výrobci a odběrateli mobilita výrobců Kontrola zdrojů a distribuce: centralizovaná kontrola – politické řízení výroby malou skupinou na centrálních lokalitách => HaD – LT A x decentralizovaná kontrola –– rozptýlená v osadách, kontrola v rukou jednotlivých komunit (rodin, kmenů). Výroba provozována ve velkém počtu osad –slabá kontrola – nezávislost řemeslníků a obchodníků => LT B-C
Jednotlivá řemesla: Hutnění: • tavba v pecích – baterie - jednorázové • hutě blízko obytného areálu, • nejsou časté, problém datace (C14) • potřeba dřevěného uhlí – milíře
•
zařízení (obr. v APČ) • kupolovitá pec – na úrovni terénu • redukční výhně – zahloubené jámy • pece se zahloubenou nístějí – struska nevytéká ven, ale do nístěje Mšec – (Pleiner – Princ PA LXXV 1984) hutě podél Loděnického potoka, LT C1 potřeba dřevěného uhlí - milíře na oppidech – pouze Kelheim Kovářství: • oddělené od hutnictví • kovář téměř v každé vesnici • otázka obchodu se surovinou – nejsou hřivny – pravděpodobně obchod se struskou • kovárny: mírně zahloubené prostory s výhní a kovadlinou • otevřené na jedné straně • stěna proti větru
Slévačství: může probíhat ve stejných dílnách jako kovářství (podle archeologických pramenů), potřebuje výheň tyglíky (tavicí kelímky) – se stopami kovů, kadluby (licí formy) – hlinité nebo kamenné
T Mincování: výroba mincí se dělí na: 1) výrobu mincovních střížků – odvážený kov ve tvaru mince. Dokládají to mincovní destičkyhliněné destičky s důlky (stejně velké důlky přesně na požadovaný nominál mince), do kterých se lije roztavený kov
2) ražbu vlastních mincí – pravděpodobně oddělené od výroby střížků. Dokladem je razidlo (s negativem mincovního dekoru), raznice (spodek) - další doklady – bronzové nebo Fe vážky – na drahý kov vlastní typ mince pro konkrétní lokalitu (zlaté, stříbrné) mince se vyráběly v emporiích (3-2. stol.) a na oppidech (2-1. stol.), T mince: E. Kolníková, J. Militký (hledej v APČ a nauč se to!) Au ražby – prvně se objevují cizí mince zřejmě jako žold statéry Filipa a Alexandra Makedonského pak se objevují jejich napodobeniny – 3. st. BC (LT B2-C1) domácí ražby, ale nedoložená místa produkce: statéry typu Níke a statéry typu Athéna Alkis, drobné Ag mince typu Němčice-Roseldorf - pozdní LT (LT C2-D) Au mušlovité statéry Ag ražby –typ Staré Hradisko
- LT D2 typ Karlstein (drobná Ag mince) – tetradrachmy typu Biatec – v Podunají, kolem Bratislavy, Ag mince s nápisy (Biatec, Nonnos...) 1/7 jejich váhy – drobný nominál – typ Simmering Hrnčířství: specializované hrnčířství: distribuuje keramiku na kruhu – a speciální typy keramiky (tuhovou) po celou dobu LT na kruhu: LT A – braubašské zboží, s kolky LT B-C – jemná keramika, stolní náčiní – v hrobech LT C-D – jemná stolní keramika, malovaná jemná keramika, grafitová keramika podomácká výroba: hrubá a kuchyňská keramika – většinou v ruce, maximálně obtáčená hrnčířské pece: dvoukomorové s kopulí a roštem lokality: nížinné sídliště – Strachotín, emporium – Lovosice, oppidum – Staré Hradisko
Kamenictví: brousky, závaží, skulptury, žernovy žernov = rotační mlýnek, dvě části: běhoun a ležák, mele se rotačními pohyby, v pozdním LT velká poptávka po žernovech a distribuce i na velké vzdálenosti J. Waldhauser PA 1981, Čižmář – Leichmann PA 2007
těžba materiálu – křemenný porfyr, znělec ... dvě hlavní centra těžby suroviny: viz mapa výše 1) SZ Čechy u Lovosic - Velké Žernoseky a Opárno – křemenný porfyr 2) V Čechy – Kunětická Hora (u Pardubic) – fonolit (=znělec) T Zpracování jantaru: jantarová stezka - V část (větev) z Aquiley přes V stranu Alp doklady zpracování jantaru: oppida: Stradonice, Staré Hradisko, České Lhotice nálezy mimo oppida: nížinná sídliště - perly - Bořitov, Ptení (= depot) - nálezy jantarové suroviny dokládají etapovitý obchod – dopravu suroviny do sekundárních center (oppida), její zpracování ve finální produkty (perly) a následnou redistribuci
x T Švartna – sapropelit: dohledej v literatuře pouze střední latén - LT B2-C1 • uložena v nadloží Kounovské sloje • téměř výhradně kruhové šperky • výjimečně přesleny • dálkový obchod • symbolický význam
Sklo: N. Venclová 1990, studie z poslední doby (AR) • finální produkty • skelná hmota • T nejsou doklady dílen z našeho území – v poslední době jsou indicie, že by sklo mohlo být vyráběno v Němčicích
Email: červený email (nahrazuje zřejmě korál) - střední i pozdní LT – střední nejsou doklady dílen, pouze výrobky (emailem zdobené opaskové řetězy ....) - prokázaná emailérská dílna na oppidu Bibracte - u nás pouze finální produkty • patky spon • záštity mečů • zdobení kovových opasků • hlavice hřebů a nýtů Sůl: Hallstatt – těžba a distribuce nepřerušena ani v LT – suchozemské obchodní trasy vedou i přes Solnou komoru - získávání soli odpařováním – briketáží – SZ Francie (Bretagne), Německo – Bad Nauheim (kontakty ČR s Německem)
Specializace v potravinářství: - specializovaná produkce mléka a masa, případně dodávky zemědělských produktů (doložitelné archeobotanikou) rostlinné produkty – obilí, luštěniny mléko maso vlna archeologické doklady: maso – konzumentská lokalita: různé osteologické druhy konzumovaných zvířat jednoho druhu (Francie) nebo masově stejné části skeletu („prasečí půlky“ – Hallstatt) • převažující druh obilnin, luštěnin v makrozbytcích - „monokultivace“ (problém: počet vzorků) • výběr jednotlivých druhů
• •
3)
výběr jednotlivých částí na jedné lokalitě: stejný druh x rozdílné chovy (příjemce z několika míst)
T Depoty
důvody – rituální x ekonomické (výrobní, obchodní) x skrýše záleží na skladbě depotu: surovina (většinou ekonomické – výrobní, obchodní), šperky (rituální, skrýš, obchodní), mince (rituální, obchodní, skrýš), různé předměty (rituální, obchodní, skrýš) pamatovat lokality Depoty bronzových šperků: Duchcovský depot – LT B1 (pramen u Duchcova, u Teplic), podle toho pojmenována celá fáze LT B1
Mincovní depoty: Zejména LT C2 – D, tezaurace hodnot, obchodní kontakty, rituální důvody – např. v aglomeracích, na oppidech ve svatyních, stovky až tisíce (zpravidla) Au mincí
-
Podmokly, Starý Kolín Stradonice Velký Bysterec Manching – pozůstatky po organickém obalu – pytli, dochované br. kroužky
Výrobní depoty – depoty Fe předmětů: LT C2-D1 • sklady Fe výrobků, • surovina nebo obchodní - Kolín - Bezdědovice - Liptovská Mara
Poklad z Ptení (Čižmář PA 2002) – „obchodní“ depot bronzové závěsky, sklo, jantar, předměty v depotu mají široký rozptyl datování a různé provenience
4)
Hospodářství doby laténské
Využívání zdrojů sídelního areálu: sídlo=>kampus=>kulturní les=>divoký les Sídlo: stavby, ruderální a zarůstající plochy, pole - sešlap, ukládání odpadků, orba, zástavba, ustájení dobytka, výkopy a vrstvení zeminy, skladování, specializovaná činnost, pole (infield) Kampus: trávníky, zarůstající plochy - pastva, vypalování vegetace, těžba, využívání zdrojů, pole (outfield) Kulturní les: pastevní a letninový les (letnina = listí ze stromů používané jako píce pro zvířata), zarůstající plochy - pastva, těžba hmoty dřeva a listí Divoký les: klimax, zarůstající plochy, nebo primární bezlesí - většinou bez nebo s minimálními zásahy (těžba dřeva, lov, sběr)
Zemědělství: Prameny:
písemné prameny – Plinius, Strabón, Columella, Vitruvius ikonografie – skalní rytiny, římské reliéfy (sloupy, náhrobky...) etnografie – pozorování (nej. Řecko, Rumunsko, Ukrajina...) experiment – s pěstováním pravěkých druhů plodin, používání nářadí.... archeologické nálezy - nářadí
T Inovace, které přineslo laténské zemědělství: !!! orba a zpracování půdy – železná rádla a krojidla, železné brány sklizeň – železné kosy zpracování – kamenné rotační mlýny Orba a úprava půdy: půdy – nejlepší na spraši, event. v nivách • černozemě, černice (pod stepním pr., humus, těžší) • hnědozemě (méně humusu, lehčí na obrábění) • hnědé půdy (lehčí, tenčí vrstva humusu) příprava půdy – • žďáření (slash and burn) – je překonaný názor • kypření, převracení, orba pomocí pluhu a zvířecího zápřahu • okopávání (menší plochy) • střídání ploch – úhor a příloh pro pravěk 1x, 3x, 5x větší úhor než pole • 4 lidé – 1ha pole + úhor hnojení - pro dobu železnou prokázáno hnojení domácím odpadem a maštalním hnojem přepásání strnišť
• •
archaeobotanika – rostliny do prostředí bohatého na N (dusík) sběr – keramika (konvence – méně střepů, něž kolik indikuje sídliště)
Keltská pole – - orba křížem (rozdíl od středověkých) - prostorově dělené obhospodařování: INFIELD – intenzivně obhospodařovaná půda (okopávání, pletí, hnojení) OUTFIELD – extenzivní hospodaření (úhorování, ne pletí, přepásání) zlepšování kvality půdy: • střídání ploch (úhory, přílohy) • přepásání dobytkem (košarování) • hnojení, přepalování
Doklady zemědělského využití půdy na oppidech a kolem nich hypotéza: volné prostory = pole nebo pastviny - jak to dokázat ? – letecké fotografie (stopy orby) archaeobotanický výzkum – makrozbytky dokládající kultivaci pylové profily – pyl dokládající kultivaci Pěstované plodiny: obilniny pšenice jednozrnka, dvouzrnka (Triticum monococum, dicocum), pšenice špaldová (Triticum spelta), ječmen (Hordeum Vulgare), proso (Panicum milliaceum) luštěniny čočka (Lens culinaris), „keltský“ bob (Vicia faba), hrách (Pisum sativum), cizrna (Cicer arietinum) technické plodiny – len (Linum usitatissimim), konopí (Cannabis sativa) Nářadí: orba – dřevěný pluh s Fe radlicí a krojidlem, brány, motyky sklizeň – kosy (obilí, seno), srpy, nože na letninu (listí sklízené na zimní krmivo) Model: zjištění zemědělského postavení lokality:
G. Jones 1989 – etnograficko-archeologický model M. van der Veen 1992, Mária Hajnalová - založený na zastoupení plevelů a částí klasu ve vzorku 1) sláma, osiny = plevel z počátečních fází zpracování > počáteční fáze zpracování > produkce (=lokalita zabývající se produkcí) xxxxxxxxxx 2) čisté zrní + plevel z pozdějších fází zpracování > konečné fáze zpracování > konzumace (= lokalita přijímající obilí vypěstované jinde)
T Skladování: - kulturní fenomén, C. A. Smith 1976, S. Jones 2001 surplus (nadprodukt) – je hybná síla všech ekonomických vztahů - podmiňuje sociální stratifikaci, vznik elit směnu, odpoutání se od čistě subsistenčních činností - egalitářské společnosti neprodukují surplus =) nepotřebují ho (nepodporují elitu) - redistribuce surplusu: - směna - slavnosti - prezentace - potlač - dary Skladovací zařízení: A) zásobní jáma, B) nadzemní stavba (sýpka, špýchar), C) keramická zásobnice
A) nejsou v pozdním LT - výhody: velký obsah, rychlá realizace, možnost skrýše, stabilizace produktu, dlouhodobé skladování (pro výsev)
- nevýhody: jednoduchý přístup, opakovatelné skladování, dlouhodobé i krátkodobé, do všech prostředí, velký obsah (var.), měřítko a soc. sféra - kulturní (slavnosti), směna, domácí, komunitní (supra), znak prestiže (?) B) - výhody: jednoduchý přístup, opakovatelné skladování, dlouhodobé i krátkodobé, do všech prostředí, velký obsah (var.) - nevýhody: napadnutelné hlodavci, nebezpečí požáru, konstrukce měřítko a soc. sféra – domácí, komunitní, kulturní, směna, znak prestiže (?) C) - výhody: jednoduchý přístup, opakovatelné skladování, v obydlích, možnost skladování transformovaných produktů - nevýhody: „malý“ obsah (dočasné skladování), nutná kontrola měřítko a soc. sféra – domácí použití pozdní LT – nejsou zásobní jámy, obilí jde zčásti na směnu Chov domácích zvířat: • pastorální ekonomika • smíšené agro-pastorální strategie („small scale herding“) • pastevectví – běžné na oppidech – osteologický materiál dokládá tisíce jedinců • výhradně pastevectví – („large-scale herding“) závislé na úrovni specializace a směny • pro LT neprokázané transhumance - dočasná místa pastvy mimo vlastní sídliště, salaše apod. Skladba chovaných zvířat - rozdíly mezi nížinnými sídlišti a oppidy: skot, ovce/kozy, prasata, koně, psi, drůbež na rovinných sídlištích více ovcí/koz na oppidech více koní a méně ovcí o čem to vypovídá? 1) o pastorální ekonomice 2) o prostředí 3) o preferencích 4) o tradici (?) - dobytek a prasata - lze pást na plochách mýceného lesa, zároveň ho udržovat v nízké formě - ovce na oppidech (představa zalesněné krajiny) - nedostatek vhodných ploch na pastvu (pouze úhory a přílohy), hnojení a udržování kvality půdy, umožňuje udržovat trvalé plochy polí
zvířecí produkty: mléko > krávy, ovce, kozy > výroba sýrů (osteologie – starší jedinci) - cedníky maso > dobytek, ovce, kozy, prase, kůň, pes, drůbež > kosti Plinius, Strabón (osteologie – mladší jedinci, určité části skeletů, známky na kostech) vlna > ovce > tkaniny > přesleny kosti > vše > artefakty
služby:
jízda > koně > postroje, ostruhy, pís prameny orba > dobytek > orební nářadí, etnografie tah > dobytek, kůň, pes > součásti vozů lov > pes > písemné prameny v rituálech > dobytek, vše > kosti ve svatyních
Exploatace divokých zdrojů: lesy a řeky: dřevo – stavby, palivo, spec. výroba coppice, pollard, shred (= techniky managementu lesního porostu = ořezávání stromů do požadovaných tvarů) letnina – (tzv. manageovaný, kulturní les) = píce pro dobytek sběr plodů a medu lov – doplněk stravy, kožešiny, parohy, kosti písemné prameny – zábava pro elitu osteologie: 1-2% srnec, jelen, zajíc, tur, liška, vlk, bobr divoké prase, ptáci... rybolov osteologie – rybí kosti (sumec, štika, losos) nářadí – sítě, háčky, závaží
nože na letninu
závaží a háček
šipka
T Konec doby laténské:
LT D2a (Droberjar 2006) na sídlištích (současné s mladším - posledním horizontem oppid)
