Texty k Jehelníčkům 1.- Dáma Paní Vejdová. Neznám ji sice osobně, ale přesto je moji velkou oblíbenkyní. Vídávám ji docela často, bydlí totiž u nás v domě. Údajně má velký byt, i když žije sama. Nemá manžela a snad ani přítele, asi proto z ní vyzařuje svého druhu zvláštní druh nezávislosti a vznešenosti, kterým oplývají starší ženy vyrovnané s tím, že nemohou mít rodinu. Může jí být tak kolem padesáti, přesto je to neobyčejně elegantní dáma. Její nezávislost se například projevuje tím, že investuje hodně peněz do svého vzhledu. Neustále je přepečlivě upravená, nechává si u kadeřníka dělat sofistikované účesy, nejčastěji drdoly s kudrlinkama. Nosí drahé sluneční brýle, ale především se obléká do šik značkové módy. Já mám navíc štěstí v tom, že většinu svého obnošeného oblečení, aby byla opravdu v trendu, vyhazuje tak každé dva roky do kontejneru na odpadky před domem, aby si mohla koupit něco žhavějšího. Tyto hadříky jsou totiž zdrojem materiálu, který používám na některé opravdu nóbl detaily jehelníčků. Zvláště jsem vděčný za některé luxusní nášivky (Prada, Vivienne Westwood, Sisley, Versace…), které bych asi jinak těžko sháněl. Co je však podstatné, že jehelníček jí samé je na její počest ušitý celý z jejího obnošeného prádla. Beru to jako poctu pro ni a doufám, že mi má „Jehelníčková královna“ odpustí to, že jsem jí zachytil v pro ni tak nedůstojné situaci. 2.- Fotr Tento Jehelníček by měl být asi spíše poctou keřům, které se staly obětí dlouholetého omočovávání od psů i lidí. Tento Zlatý déšť bojuje o život na místě zvaném „Shit Island“. Je to malý ostrůvek trávy rozkládající se uprostřed husté libeňské zástavby, který je bohužel jako první na ráně pro psy, kteří už to doma nemohou vydržet. „Shit Island“ leží bohužel mezi samoobsluhou a hospodou, a jelikož je jeho součástí šikovný shluk takovýchto keříků, kde je možné se relativně bezpečně schovat, tak si asi dokážete představit, jak to tam vypadá. Pan Průcha v hospodě ví vždy všechno nejlíp, ale až příliš často se nachází v takto trapné situaci, která jistě neodpovídá jeho věku, kdy je nucen šmírovat jako surikata, jestli ho někdo nesleduje, aby se neshodil.
3.- Odtučňovací pás Tato prekérní situace je syntézou dvou snímků. Jednak postavy z reklamního letáčku (které nám přes můj zákaz permanentně někdo hází do schránky) nabízejícího k prodeji se slevou odtučňovací pás určený k hubnutí. A pak také jedné mojí sousedky, která si na základě této reklamy pás zakoupila. Výsledný snímek byl akčně pořízen u ní v bytě. Vlastně jsem ji tak trochu nachytal. 4.- Sourozenci Asi nejdůležitější na tomto záběru je zvláštní napětí mezi sourozenci, kteří jsou od sebe generačně vzdáleni. Bratr je již evidentně součástí nějaké partičky, která formuje jeho myšlení i zevnějšek, a tak se trochu stydí za svojí malou sestřičku, která je ještě pod vlivem jejich rodičů, a tedy něčeho, s čím by se bratr již velmi nerad identifikoval. Je nucen vzít ségru na procházku a čím více ona k němu vzhlíží, tím více je on nesvůj. 5.- Metalák To je můj kamarád Bedříšek. Je mu pětapadesát a před revolucí jsem s ním dělal na šachtě v Předlicích. Tenkrát se mi zdálo, že je to jediný nekonformní člověk z celého velkorypadla, se kterým se dá o něčem rozumném bavit. V dělnickém prostředí mi připadal skoro jako intelektuál, protože jako jediný poslouchal hudbu, i když jen heavy metal. Pár let po revoluci šachta zkrachovala a Bedříšek se přestěhoval do Prahy, shodou okolností do Libně. V takovéto situaci jsem ho načapal u něj doma v obýváku… 6.- Bulharsko Tato situace se samozřejmě neodehrála v Libni přímo, ale zprostředkovaně. Našel jsem ji totiž na pouličním plakátku jakési malé cestovní kanceláře, která jeho prostřednictvím lákala občany Libně na levný zájezd do Bulharska. Plakátek byl černobíle xeroxovaný a přiznám se, že mě bavilo jej optimisticky, žhavě reklamně či prázdninově probarvit, aby obrázek nepůsobil tak depresivně.
7.- Vietnamka Tahle Vietnamka z libeňské tržnice je tradičně „podivná“. Léta spolu hrajeme takovou vědomě nevědomou hru. Schéma je vždy stejné. Když se jen trochu přiblížíte k jejímu stánku máte pocit, že vás samým zájmem a předstíranou vřelostí sežere. Když o „skvosty“, které nabízí neprojevíte zájem, zchladne na bod mrazu a máte pocit, že vás u svých kolegů pomlouvá. Kdykoli sem si od ní něco koupil, vždy se zubila do chvíle, dokud neměla mé peníze v hrsti. Poté okamžitě ochladla a přestala mít zájem se dál se mnou vybavovat. Kdykoli s ní zapředu novou řeč, a to třeba i po chvíli, mám dojem, že mě vidí poprvé. Nejlegračněji vypadá při reklamacích. Zapírá, že jsem si koupil zboží od ní, a přestává rozumět i těm nejelementárnějším českým výrazům. Většinou zajde pro svého malého svalnatého kolegu, který prý ovládá češtinu a já mám dojem, že i asijská bojová umění. Kdykoli jí dám za její „pofidérní“ zboží větší bankovku, nikdy nemá nazpět připravené peníze… Někam s mojí bankovkou zmizí a já jsem nucen přemýšlet, co si od ní ze stánku odnesu, když ji už nikdy neuvidím… Několikrát jsem ji tajně pozoroval za jejím stánkem, jak si v klidu pochutnává na každodenní čínské nudlové polévce. Mimochodem takhle výbornou polévku bych od žádného Asiata na tržnici asi nekoupil. Zajímalo by mě, co se jí v té chvíli opravdu honí v hlavě. 8.- Hanba 9.- Špinavé prádlo 10.- Houmlesák Tenhle chlap žije, když je teplo, na ulici v Libni. Často se válí před supermarketem. Nežebrá, jen žije. Nikdy jsem neviděl, že by od někoho něco dostal. Nevím, z čeho je živ, ale rozhodně živ je, protože se občas pohne. Lidi, kteří si chodí do supermarketu něco koupit, jsou jím většinou znechuceni, ale oni ani policajti ho odtamtud nemohou dostat, protože na výzvy nereaguje a smrdí natolik, že se ho každý štítí dotknout. Je pravdou, že právě proto že nic nedělá nepřekračuje zákon, a tak ani neexistuje silný tlak, který by donutil policajty špinit si ruce.
11.- Asi ukrajinská babička Jeden čas bydlela pravděpodobně i s vnučkou na místě, které připomíná slum u Vltavy pod Libeňským mostem. Párkrát jsme se tudy snažili dostat na cestu vedoucí kolem řeky. Mám dojem, že by tam byla pěkná procházka. Nikdy jsem se tam ale nevydal, protože jsem měl divný pocit, že jim lezu přímo do obýváku. 12.- Šedivá babička 13.- Čekání To je typická situace, kterou zažívám skoro každý den, když tahám nějaký krámy z města a po cestě jsem nucen zastavit se v Delvitě, abych vzal nákup. Na zádech těžký bágl, plné ruce přecpaných igelitek, pod levým podpaždím velký desky, co jdou chytit jen za konečky prstů a pod pravým podpaždím rule papíru, kterou nesmím zmáčknout, jinak se zničí. Na křižovatce je zelená, tak běžím, abych ji stihnul a nemusel takhle ověšenej stát na červenou. Samozřejmě o pár metrů to nestihnu. Sundat si to nemá smysl, protože než si to všechno zase nandám, naskočí opět červená. Zelená ne a ne naskočit. 14.- V klidu Děda hodně čte, ale trápí ho, že si nic nepamatuje, a nemá tedy šanci si o tom s nikým popovídat. Dost často si chodí číst k Libeňské přístavní laguně. 15.- Masáž Oba nás dost bolí záda. Je proto nutné, abychom si dávali masáže, které navíc dostáváme moc rádi. Neradi si je ale dáváme, a tak je nemáme. 16.- Fronta Pospíchám a stojím už asi čtvrt hodiny ve frontě se samými důchodci, co platí hromádkami drobných, na které nevidí, protože si zapomněli brýle. Pokladní akorát došla papírová páska v pokladně. Přichází vrchní účetní, aby si odnesla část dnešní tržby. Mám pocit, že jim dnes nebude fungovat čtečka platebních karet. Nemám cash. Má prognóza se vyplnila. Tašky s nákupem musím nechat na pokladně a běžím do nejbližšího bankomatu vzdáleného půl kilometru. Celá fronta tedy musí čekat až se vrátím, takže už tak vytočeným zákazníkům začínají praskat nervy...
17.- Máma Máma akorát zjistila, že jsem dal omylem do pračky bílé prádlo dohromady s barevným. 18.- Máma Máma doufá, že po usušení bude obarvené prádlo vypadat lépe. 19.- Táta Na jaře v roce 1999 se moji rodiče dost pohádali. Tou hádkou vyvrcholila tuhá atmosféra, která naší rodinu dusila již delší čas. Krizovou situaci jsem se osobně rozhodl řešit tak, že jsem vzal tátovi z kapsy jeho saka náhradní kousek látky a ušil z něj jehelníček ne nepodobný jemu samému. Jehelníček jsem připevnil na ledničku do kuchyně, tedy na místo, kde máma tráví nejvíc času. Poprosil jsem ji, aby figurku opravdu používala jako předmět, do kterého se zapichují jehly a špendlíky, když jich zrovna není potřeba k šití. Máma odmítla s tím, že nechce každý den zabíjet mého otce. Odpověděl jsem jí, že svého muže přece nezabíjí tím, že do nějaké malicherné figurky píchá špendlíky. Daleko víc se zabíjejí, když se spolu hádají. 20.- Před tím a potom 21.- Ožrala Jednou se ožral a říznul sebou na eskalátorech tak, že si o schod rozsekl čelo. Vyplazil se z posledních sil z metra na Palmovce, lehnul si před synagogou na lavičku a usnul. Krev se z něj řinula – to si asi dokážete představit. Měl celý rudý obličej, kabát a košili nasáklou krví i pod lavičkou kaluž krve, ale nikdo z kolemjdoucích si ho nevšiml. Kdybych nezavolal ambulanci, asi by trapně zhebnul. Když ošetřený vcházel do sanitky, nechtěl pustit moji roku. Neměl jsem čas jet s ním do nemocnice na Bulovku. Museli mu ji násilím otevřít. Stejně jsem se ještě musel vyzpovídávat policajtovi. Dát mu všechny osobní údaje atd… 22- Soused Doma nesmí kouřit, tak chodí na balkón koukat do špinavé zdi malého dvorku, kde nic není, akorát tak nepořádek. Nemíní se s nikým vybavovat, protože chce mít konečně klid.
23.- Máma Při žehlení zjišťuje, že obarvené prádlo po vyžehlení nevypadá lépe. 24.- Uklízečka v nemocnici Nedávno pěkně sjela pana primáře, že jí „hamstá“ po čerstvě umyté podlaze. 25.- Honza Mareš Několikrát se pokoušel dovolat. Když tón začal konečně vyzvánět, rozvibroval se mu v kapse mobil. Zvedl ho. Z obou telefonů začal někdo mluvit, vypadly mu z podpaží noviny a rozsypaly se kolem automatu. Zavěsil oba telefony. 26.- Náš pan elektrikář 27.- Joggingář Musí. 28.- Druhý den ráno 29.- Vernisáž prodejní výstavy kreseb Výtěžek z jejich prodeje bude věnován na obnovu regionální výstavní síně na obecní radnici. 30.- Závozník z minulého století Sice mu to trvá dlouho a je u toho pořádně zadělanej, ale dokáže rozebrat a zase složit motor auta jen pomocí tupé kudly. 31.- Sama na ostrově a nikde ani travička Co teď? 32.- Hledání smyslu (tlusťoška) 33.- Pauza 34.- Mrak e-on E-on dodává elektřinu a energetická řešení, tak zajišťuje jistotu a pohodlí ve spojení s ohleduplností k životnímu prostředí. 35.- Červánky s přeháňkou
36.- Mrak Nike 37.- Cestovní prošívaný mrak 38.- Mrak ze sedmdesátých let 39.- Mrak s modrým z nebe
