FYZB Termomechanika – texty k přednášce Vítězslav Vydra
Koncept z 2. října 2014 Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
1 / 58
Materiál obsahuje převzaté, neautorizované a necitované obrázky, grafy a texty a je proto určen výhradně pro vnitřní potřebu přednášejícího a studentů předmětu FYZB Termomechanika!!!
Plán přednášek
Mechanismy šíření tepla a hmoty (vodní páry) Energetická bilance solárních systémů Tepelná čerpadla/chladicí stroje
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
3 / 58
Šíření tepla
Mechanismy šíření tepla Vedení 1D: stěna (homogenní + sendvičová) 2D: trubka (válcová symetrie) 3D: koule (sférická symetrie) Proudění přestup místnost – stěna přestup stěna – stěna Záření přestup stěna – stěna
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
4 / 58
Šíření tepla
Mechanismy šíření tepla Vedení 1D: stěna (homogenní + sendvičová) 2D: trubka (válcová symetrie) 3D: koule (sférická symetrie) Proudění přestup místnost – stěna přestup stěna – stěna Záření přestup stěna – stěna
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
4 / 58
Šíření tepla
Mechanismy šíření tepla Vedení 1D: stěna (homogenní + sendvičová) 2D: trubka (válcová symetrie) 3D: koule (sférická symetrie) Proudění přestup místnost – stěna přestup stěna – stěna Záření přestup stěna – stěna
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
4 / 58
Šíření tepla vedením
Šíření tepla vedením
Vždy z teplejšího tělesa na chladnější Tělesa musí být v bezprostředním kontaktu Princip: atomy si předávají kinetickou energii: 1 2
3
prostřednictvím srážek (v plynech a kapalinách) prostřednictvím difúze elektronů s různou teplotou (v kovech) prostřednictvím vibrací (v pevných látkách)
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
5 / 58
Šíření tepla vedením
1D vedení – stěna
Homogenní stěna ΔX
Fourierův zákon J=
∆Q ∆t
Q
−T1 = −Sλ T2∆x = −Sλ ∆T ∆x (W)
J – tepelný tok (W) T1 , T2 – teploty povrchů (°C, K) λ – součinitel tepelné vodivosti
Q
S
Q Q
T
1
Q
2
T >T 1
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
T
2
I – Šíření tepla a vlhkosti
6 / 58
Šíření tepla vedením
1D vedení – stěna
Homogenní stěna ΔX
Fourierův zákon J=
∆Q ∆t
Q
−T1 = −Sλ T2∆x = −Sλ ∆T ∆x (W)
Q
J – tepelný tok (W) T1 , T2 – teploty povrchů (°C, K) λ – součinitel tepelné vodivosti
J = −SU∆T = −S U= R=
λ ∆x ∆x λ
∆T R
S
Q (1)
– součinitel prostupu – tepelný odpor stěny (K m2 W−1 )
Vydra (FSv ČVUT )
Q
(W K−1 m−2 )
Termomechanika
T
1
Q
T
2
T >T 1
2
I – Šíření tepla a vlhkosti
6 / 58
Šíření tepla vedením
1D vedení – stěna
Diferenciální tvar Fourierova zákona
Velmi tenká stěna (∆x → 0) dT J = − lim Sλ ∆T ∆x = −Sλ dx (W) ∆x→0
Měrný tepelný tok (S → 0) -2 j = lim SJ = −λ dT dx (W m ) S→0
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
7 / 58
Šíření tepla vedením
1D vedení – stěna
Diferenciální tvar Fourierova zákona
Velmi tenká stěna (∆x → 0) dT J = − lim Sλ ∆T ∆x = −Sλ dx (W) ∆x→0
Měrný tepelný tok (S → 0) -2 j = lim SJ = −λ dT dx (W m ) S→0
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
7 / 58
Šíření tepla vedením
1D vedení – stěna
Stěna z více vrstev (sendvič) Předpokládáme nekonečnou stěnu (plocha S → ∞), tedy 1D vedení V ustáleném případě platí:
1. vrstva 2. vrstva
T
R2
R1
J1 = S T1
Tx
a samozřejmě také (rovnice kontinuity)
T2 J1
J1 = J2 = J
J2
Δx1
Tx − T2 T1 − Tx a J2 = S (2) R1 R2
Δx2 x
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
8 / 58
Šíření tepla vedením
1D vedení – stěna
Stěna z více vrstev (sendvič)
Vyřešením soustavy rcí z předchozí strany dostaneme: J=S
T1 − T2 R1 + R2
(3)
a porovnáním s rovnicí (1) dostaneme celkový odpor sendviče: Rc = R1 + R2
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
9 / 58
Šíření tepla vedením
2D vedení – ve válcové symetrii (stěna potrubí)
Potrubí s jednoduchou stěnou Tepelný odpor vztažený na metr délky
Rl =
ln rr21
2πλ
=
1 ln d+r r1
2πλ
(K m−1 W−1 )
Tepelný odpor stěny potrubí roste logaritmicky s její tloušťkou!
(4)
Růst odporu stěny s tloušťkou 16
r2 d
Tepelný odpor R (K/m2W; K/mW)
r1
14 12
R trubka
10
R stěna
8 6 4 2 0 0
0,05
0,1
0,15
0,2
0,25
0,3
Tloušťka izolace d (m)
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
10 / 58
Šíření tepla vedením
2D vedení – ve válcové symetrii (stěna potrubí)
Potrubí s izolací (~ sendvič) Tx
Pro výpočet tepelného odporu dvouvrstvého pláště trubky použijeme obdobný postup, jaký jsme použili při výpočtu odporu sendvičové stěny.
rx r1
r2
T1
T2
J1 J2
izolace
diz
Tepelný tok vypočteme pro každou vrstvu zvlášť: tr J1 = − 2πlλ (Tx − T1 ) ln rx r1
J2 = − 2πlλr2iz (T2 − Tx ) ln rx
Neznáme teplotu Tx a toky J1 a J2 , vše ostatní je zadáno. Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
11 / 58
Šíření tepla vedením
2D vedení – ve válcové symetrii (stěna potrubí)
Potrubí s izolací
Za předpokladu ustáleného vedení tepla ovšem platí: J1 = J2 Vyloučením neznámé teploty Tx dostaneme −T1 J = l RTtr2+R iz kde r ln rrx ln 2 Rl,tr = 2πλ1tr , Rl,iz = 2πλrxiz , l je délka trubky Tepelný odpor pláště trubky s izolací vztažený na metr délky Rl,c = Rl,tr + Rl,iz
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
12 / 58
Šíření tepla vedením
2D vedení – ve válcové symetrii (stěna potrubí)
Tepelný odpor při přestupech na povrchu Tok tepla J při přestupu z povrchu trubky do okolí můžeme vyjádřit pomocí odporu při přestupu Rse , nebo pomocí součinitele přestupu tepla hse stejně jako jsme to udělali v případě toku tepla stěnou: J = l ∆T Rse = hse S∆T , kde S = 2πr2 l je plocha povrchu,
∆T je rozdíl teploty mezi povrchem a teplotou okolí, r2 je vnější poloměr trubky. Porovnáním dostaneme: Odpor při přestupu tepla vztažený na metr délky 1 Rl,se = Rse 2πr = 2
1 2πhse r2
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
13 / 58
Šíření tepla vedením
2D vedení – ve válcové symetrii (stěna potrubí)
Celkový tepelný odpor na metr délky Rl,T = Rl,tr + Rl,iz + Rl,se =
ln rrx
1 2πλtr
ln
r2
+ 2πλrxiz + 2πh1se r
2
6
Celkový tepelný odpor R (Km/W)
5
4
R celkové
3
R izolace R přestupu
2
1
0 0
0,01
0,02
0,03
0,04
0,05
0,06
0,07
0,08
0,09
0,1
Tloušťka izolace d (m)
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
14 / 58
Šíření tepla vedením
2D vedení – ve válcové symetrii (stěna potrubí)
Optimální tloušťka izolace?
Domácí úloha Nalezněte tloušťku d tepelné izolace trubičky, při které je celkový tepelný odpor minimální: Vnitřní poloměr trubičky: r1 = 1 mm Vnější poloměr (bez izolace): rx = 2 mm Součinitel tepelné vodivosti izolace λiz = 0, 050 W m−1 K−1 Součinitel při přestupu na vnějším povrchu hse = 8 W m−2 K−1 Výsledek požadován s přesností ±0,1 mm!
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
15 / 58
Šíření tepla vedením
2D vedení – ve válcové symetrii (stěna potrubí)
Tepelný odpor závisí na teplotě 1
Součinitel přestupu tepla hse závisí na teplotě!!! Více později.
2
Součinitel tepelné vodivosti λ tepelné izolace závisí na teplotě (příklad je pro skleněné rouno):
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
16 / 58
Šíření tepla vedením
2D vedení – ve válcové symetrii (stěna potrubí)
Cu trubka 12 mm
teplá trubka: 90/15 °C
studená trubka: 5/25 °C
software: URSABIL 2.2 [1] Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
17 / 58
Šíření tepla vedením
3D vedení – ve sférické symetrii
Tepelný tok ve sférické symetrii Pro ustálené vedení platí (teplo se nikde nehromadí): J(r) = konst. množství tepla procházející kulovou plochou nezávisí na jejím poloměru! J(r) = S(r)j(r) = konst., S(r) = 4πr 2 j(r) = −λ ∂∂Tr (Fourierův zákon) tedy: J(r) = −4πr 2 λ ∂∂Tr = konst. Separací proměnných: −4πλ dT = J dr r2 integrace: −4πλ
R T2 T1
dT = J
r2 r1
d
R r2 dr
r1 r 2
−4πλ (T2 − T1 ) = −J( r12 − r11 ) Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
18 / 58
Šíření tepla zářením
Záření emitované povrchem tělesa
Záření tělesa Povrch každého tělesa vyzařuje energii ve formě záření
= e (λ )
2 2πhc hc λ 5 e kT −1
(W m−2 m-1 )
T=5500K
)
I
dI dλ
) [W/m3]
Planckův zákon
dI dλ
T=5000K
je spektrální hustota záření
e (λ ) je emisivita povrchu tělesa
T=4500K
„černé“ těleso: e (λ ) = 1, ∀λ „šedé“ těleso: e (λ ) = konst. < 1, ∀λ
T=4000K T=3500K
0
500
1000
1500
2000
[nm]
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
19 / 58
Šíření tepla zářením
Záření emitované povrchem tělesa
Vlnová délka maxima vyzařování λm – vlnová délka, při které povrch tělesa vyzařuje s největší spektrální hustotou záření Lze určit jako maximum Planckova zákona (derivací podle λ ) Wienův zákon λmax =
b (m) (5) T
b = 2,8978 10-3 (m K) je Wienova konstanta Příklad těleso teplota λmax /nm Vydra (FSv ČVUT )
povrch Slunce 5780 K 500 (modro-zelené světlo) Termomechanika
lidské tělo 310 K 9300 (IR) I – Šíření tepla a vlhkosti
20 / 58
Šíření tepla zářením
Záření emitované povrchem tělesa
Celkový vyzařovaný výkon z jednoho m2 Jaká je intenzita záření z povrchu tělesa o teplotě T ? Lze určit integrací Planckova zákona podle λ Stefan-Boltzmanův zákon I=
Z∞ 0
dI dλ = e (T ) σ T 4 (W/m2 ) dλ
σ = 5, 67 10−8 W m−2 K−4
(6)
je Boltzmanova konstanta
e (T ) je emisivita, tentokrát jako funkce teploty povrchu absolutně černé těleso: e (λ ) = 1, ∀λ =⇒ e (T ) = e (λ ) = 1 „šedé“ těleso: e (λ ) = konst. < 1, ∀λ =⇒ e (T ) = e (λ ) = konst.
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
21 / 58
Šíření tepla zářením
Záření emitované povrchem tělesa
Celkový vyzařovaný výkon z jednoho m2 Jaká je intenzita záření z povrchu tělesa o teplotě T ? Lze určit integrací Planckova zákona podle λ Stefan-Boltzmanův zákon I=
Z∞ 0
dI dλ = e (T ) σ T 4 (W/m2 ) dλ
σ = 5, 67 10−8 W m−2 K−4
(6)
je Boltzmanova konstanta
e (T ) je emisivita, tentokrát jako funkce teploty povrchu absolutně černé těleso: e (λ ) = 1, ∀λ =⇒ e (T ) = e (λ ) = 1 „šedé“ těleso: e (λ ) = konst. < 1, ∀λ =⇒ e (T ) = e (λ ) = konst.
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
21 / 58
Šíření tepla zářením
Záření emitované povrchem tělesa
Celkový vyzařovaný výkon z jednoho m2 Jaká je intenzita záření z povrchu tělesa o teplotě T ? Lze určit integrací Planckova zákona podle λ Stefan-Boltzmanův zákon I=
Z∞ 0
dI dλ = e (T ) σ T 4 (W/m2 ) dλ
σ = 5, 67 10−8 W m−2 K−4
(6)
je Boltzmanova konstanta
e (T ) je emisivita, tentokrát jako funkce teploty povrchu absolutně černé těleso: e (λ ) = 1, ∀λ =⇒ e (T ) = e (λ ) = 1 „šedé“ těleso: e (λ ) = konst. < 1, ∀λ =⇒ e (T ) = e (λ ) = konst.
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
21 / 58
Šíření tepla zářením
Záření emitované povrchem tělesa
Celkový vyzařovaný výkon z jednoho m2 Jaká je intenzita záření z povrchu tělesa o teplotě T ? Lze určit integrací Planckova zákona podle λ Stefan-Boltzmanův zákon I=
Z∞ 0
dI dλ = e (T ) σ T 4 (W/m2 ) dλ
σ = 5, 67 10−8 W m−2 K−4
(6)
je Boltzmanova konstanta
e (T ) je emisivita, tentokrát jako funkce teploty povrchu absolutně černé těleso: e (λ ) = 1, ∀λ =⇒ e (T ) = e (λ ) = 1 „šedé“ těleso: e (λ ) = konst. < 1, ∀λ =⇒ e (T ) = e (λ ) = konst.
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
21 / 58
Šíření tepla zářením
Záření pohlcované povrchem tělesa
Pohltivost povrchu tělesa a – pohltivost, vyjadřuje jakou část dopadajícího záření povrch tělesa pohlcuje
a (T ) =
Ip I0
I0 je intenzita dopadajícího záření Ip je záření pohlcované povrchem T je teplota záření (= teplota toho tělesa, které záření vyzařuje, nikoliv teplota tělesa, na které záření dopadá) např. teplota slunečního záření je ≈ 6000 K teplota záření vyzařovaného slunečním kolektorem je ≈ 320 K Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
22 / 58
Šíření tepla zářením
Záření pohlcované povrchem tělesa
Pohltivost povrchu tělesa a – pohltivost, vyjadřuje jakou část dopadajícího záření povrch tělesa pohlcuje
a (T ) =
Ip I0
I0 je intenzita dopadajícího záření Ip je záření pohlcované povrchem T je teplota záření (= teplota toho tělesa, které záření vyzařuje, nikoliv teplota tělesa, na které záření dopadá) např. teplota slunečního záření je ≈ 6000 K teplota záření vyzařovaného slunečním kolektorem je ≈ 320 K Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
22 / 58
Šíření tepla zářením
Záření pohlcované povrchem tělesa
Kirchhoffův zákon pro pohltivost a emisivitu platí tzv. Kirchhoffův zákon a (T1 ) = e (T2 ) pro |T1 − T2 | < 1000 K Emisivita a pohltivost různých materiálů při různých teplotách Teplota typ záření materiál bílá barva leštěný kov sklo černá barva selektivní absorbéry Vydra (FSv ČVUT )
≈ 300 K IR ≈ 0,8 < 0,1 0,94 ≈ 0,8 ≈ 0,05 Termomechanika
≈ 6000 K UV + viditelné + IR a (T ) = e (T ) < 0,1 ≈ 0,1 transparentní > 0,9 ≈ 0,95 I – Šíření tepla a vlhkosti
23 / 58
Šíření tepla zářením
Záření pohlcované povrchem tělesa
Selektivní absorbéry pro solární kolektory materiály, které mají vysokou pohltivost pro sluneční záření ⇒ vysoké využití slunečního záření nízkou pohltivost (a emisivitu!!!) pro infračervené záření ⇒ nízké tepelné ztráty Emisivita a pohltivost některých selektivních absorbérů teplota typ záření materiál Nix Aly Oz Crystal Clear™ TiNOX Vydra (FSv ČVUT )
≈ 350 K IR
≈ 6000 K UV + viditelné + IR a (T ) = e (T ) ≈ 0,1 0,92 - 0,97 0,04 - 0,09 0,94 – 0,96 ≈ 0,05 ≈ 0,91 Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
24 / 58
Šíření tepla zářením
Záření pohlcované povrchem tělesa
TiNOX – selektivní absorbér pro sluneční kolektory
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
25 / 58
Šíření tepla zářením
Výměna tepla zářením mezi dvěma povrchy
Dva protilehlé rovinné povrchy
geometricky nejjednodušší případ: nekonečně velké rovinné rovnoběžné povrchy
povrch č.1 má teplou T1 , emisivitu a pohltivost a1 = e1 povrch č.2 má teplou T2 , emisivitu a pohltivost a2 = e2 předpokládáme blízké teploty, proto dle Kirchhoffova zákona a1 = e1 , a2 = e2
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
26 / 58
Šíření tepla zářením
Výměna tepla zářením mezi dvěma povrchy
Dva protilehlé rovinné povrchy celkem pohlceno = součet nekonečné geometrické řady Ia = a2 I0 1 + q + q2 + ... q = (1 − a1 ) (1 − a2 ) 1 ∑ qn = 1 − q n=0 a1 a2 σT4 Ia2 = a1 + a2 − a1 a2 1 ∞
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
27 / 58
Šíření tepla zářením
Výměna tepla zářením mezi dvěma povrchy
Dva protilehlé rovinné povrchy celkem pohlceno = součet nekonečné geometrické řady Ia = a2 I0 1 + q + q2 + ... q = (1 − a1 ) (1 − a2 ) 1 ∑ qn = 1 − q n=0 a1 a2 σT4 Ia2 = a1 + a2 − a1 a2 1 ∞
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
27 / 58
Šíření tepla zářením
Výměna tepla zářením mezi dvěma povrchy
Dva protilehlé rovinné povrchy celkem pohlceno = součet nekonečné geometrické řady Ia = a2 I0 1 + q + q2 + ... q = (1 − a1 ) (1 − a2 ) 1 ∑ qn = 1 − q n=0 a1 a2 σT4 Ia2 = a1 + a2 − a1 a2 1 ∞
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
27 / 58
Šíření tepla zářením
Výměna tepla zářením mezi dvěma povrchy
Dva protilehlé rovinné povrchy celkem pohlceno = součet nekonečné geometrické řady Ia = a2 I0 1 + q + q2 + ... q = (1 − a1 ) (1 − a2 ) 1 ∑ qn = 1 − q n=0 a1 a2 σT4 Ia2 = a1 + a2 − a1 a2 1 ∞
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
27 / 58
Šíření tepla zářením
Výměna tepla zářením mezi dvěma povrchy
Dva protilehlé rovinné povrchy celkem pohlceno = součet nekonečné geometrické řady Ia = a2 I0 1 + q + q2 + ... q = (1 − a1 ) (1 − a2 ) 1 ∑ qn = 1 − q n=0 a1 a2 σT4 Ia2 = a1 + a2 − a1 a2 1 ∞
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
27 / 58
Šíření tepla zářením
Výměna tepla zářením mezi dvěma povrchy
Dva protilehlé rovinné povrchy celkem pohlceno = součet nekonečné geometrické řady Ia = a2 I0 1 + q + q2 + ... q = (1 − a1 ) (1 − a2 ) 1 ∑ qn = 1 − q n=0 a1 a2 σT4 Ia2 = a1 + a2 − a1 a2 1 ∞
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
27 / 58
Šíření tepla zářením
Výměna tepla zářením mezi dvěma povrchy
Dva protilehlé rovinné povrchy máme tedy záření pohlcené pravým povrchem:: Ia2 =
a1 a2 σT4 a1 + a2 − a1 a2 1
zcela analogicky (levý povrch pohlcuje záření emitované pravým povrchem) záření pohlcené levým povrchem: Ia1 =
a1 a2 σT4 a1 + a2 − a1 a2 2
celkem tok tepla (zleva doprava): I = Ia2 − Ia1 = −
Vydra (FSv ČVUT )
a1 a2 σ T24 − T14 a1 + a2 − a1 a2
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
28 / 58
Šíření tepla zářením
Výměna tepla zářením mezi dvěma povrchy
Linearizace Rozdíl čtvrtých mocnin teplot není pro výpočty praktický proto výraz linearizujeme např. s použitím Taylorova rozvoje f (x) = f (a) +
f 0 (a) f 00 (a) f (3) (a) (x − a) + (x − a)2 + (x − a)3 + ... 1! 2! 3!
V našem případě je f (x) = T 4 a když použijeme jen první lineární člen rozvoje máme 3 . . T24 − T14 = 4T 3 (T2 − T1 ) nebo přesněji*) T24 − T14 = 4T (T2 − T1 ), 1 kde T = T2 +T 2 *) Zde bude ilustrační obrázek
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
29 / 58
Šíření tepla zářením
Výměna tepla zářením mezi dvěma povrchy
Linearizace
Konečně tok tepla můžeme vyjádřit: I = −hr (T2 − T1 ) , kde hr je radiační část součinitele přestupu tepla hr = 4
Vydra (FSv ČVUT )
a1 a2 3 σT a1 + a2 − a1 a2
Termomechanika
(7)
I – Šíření tepla a vlhkosti
30 / 58
Šíření tepla prouděním
Úvod
Šíření tepla prouděním (konvekcí) je komplexní děj, k jehož modelování se používá několik přístupů. 1
Numerické řešení diferenciálních rovnic popisujících konvekci (pomocí specializovaného softwaru).
2
Použití „teorie podobnosti“. Přenos tepla se experimentálně určí jen v určitých případech a pomocí teorie podobnosti přepočte na jiné geometricky a fyzikálně „podobné“ případy. Zda jsou si situace podobné, lze určit pomocí podobnostních čísel (kritérií).
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
31 / 58
Šíření tepla prouděním
Teorie podobnosti při přestupu tepla
Nusseltovo číslo Situace můžeme považovat za geometricky a fyzikálně podobné v případě, že se rovnají jejich Nusseltova čísla, definovaná jako: Nu =
hc l λ
kde λ je součinitel tepelné vodivosti tekutiny a l je „charakteristický rozměr“ obtékaného povrchu. Známe-li tedy Nusseltovo číslo pro danou situaci, pak součinitel přestupu tepla při konvekci (hc ) určíme ze vtahu: Určení hc ze známého Nusseltova čísla hc =
Vydra (FSv ČVUT )
Nu λ (W m−2 K−1 ) l
Termomechanika
(8)
I – Šíření tepla a vlhkosti
32 / 58
Šíření tepla prouděním
Teorie podobnosti při přestupu tepla
Rayghleiovo číslo
Empirické vztahy pro Nusseltovo číslo (9, 10) obsahují Rayghleiovo číslo Ra =
g4Tl 3 T νa
,
ve kterém g je gravitační zrychlení, 4T je rozdíl teploty mezi povrchem a tekutinou, T je střední teplota mezní vrstvy (průměrná teplota určená z teploty povrchu a tekutiny), l je výška stěny (světlost místnosti), ν kinematická viskozita a a součinitel teplotní vodivosti proudící tekutiny, tedy vzduchu.
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
33 / 58
Šíření tepla prouděním
Teorie podobnosti při přestupu tepla
Příklady 1
Přestup svislá stěna-interiér
2
Přestup stěna-stěna (vzduchová mezera)
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
34 / 58
Šíření tepla prouděním
Teorie podobnosti při přestupu tepla
Přestup svislá stěna → vzduch Nusseltovo číslo bylo určeno experimentálně mnoha autory. Experimentální hodnoty bývají proloženy (fitovány) nějakou vhodnou funkcí. V literatuře lze najít různé tvary těchto funkcí, zde uvedeme jeden z nejjednodušších tvarů pro přestup tepla z povrchu do tekutiny: Empirické vztahy pro Nusseltovo číslo 1
Nu = 1, 18 · Ra 8 , pro 10−3 ≤ Ra < 500 1
Nu = 0, 54 · Ra 4 , pro 500 ≤ Ra < 2 · 107
(9)
1 3
Nu = 0, 135 · Ra , pro 2 · 107 ≤ Ra < 1013
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
35 / 58
Šíření tepla prouděním
Teorie podobnosti při přestupu tepla
Příklad vypočtených součinitelů hc
software:
koeficientPrestupuNaSteneaVeVzduchoveMezere.xls [1] Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
36 / 58
Šíření tepla prouděním
Teorie podobnosti při přestupu tepla
Přestup stěna → stěna (vzduchová mezera) Pro přestup tepla mezi dvěma svislými stěnami oddělenými vzduchovou mezerou platí jiné empirické vztahy Empirické vztahy pro Nusseltovo číslo a a h 0, 952 + ν ν l 1 1 l 9 Nu = 0, 19 · Ra 4 · , pro 15000 ≤ Ra < 150000 (10) h 1 1 l 9 , pro 150000 ≤ Ra < 7200000 Nu = 0, 071 · Ra 3 · h Nu = 1, pro Ra < 124
V rovnicích je l šířka, h výška vzduchové mezery. Součinitel přestupu hc určíme z Nusseltova čísla opět pomocí vztahu (8). Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
37 / 58
Šíření tepla prouděním
Teorie podobnosti při přestupu tepla
Příklad vypočtených součinitelů hc
software:
koeficientPrestupuNaSteneaVeVzduchoveMezere.xls [1]
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
38 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření vodní páry
Šíření hmoty difúzí Při difúzi proniká hmota hmotou (složka směsi proniká směsí). Hmota se šíří bez pozorovatelného makroskopického pohybu. Hnací silou difúze je spád počtu molekul v jednotce objemu (koncentrace, parciálního tlaku).
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
39 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření vodní páry
Fickův zákon původně empirický zákon později odvozen v rámci statistické termodynamiky ~j = −D gradφ ~j je tok materiálu (množství m-2 s−1 ) D je součinitel difúze (m2 /s), podle statistické fyziky D =
kB T 6πηr
φ je množství materiálu v jednotce objemu (množství/m3 ) množství je prakticky v libovolných jednotkách (v kg, v molech. . . )
závislost D na teplotě určuje známá Arrheniova rovnice EA
D = D0 e− RT EA je aktivaˇcní energie (J/mol). Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
40 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření vodní páry
Difúze vodní páry ve vzduchu Množství materiálu lze vyjádřit např. jako 1
n – látkové množství (v molech)
2
m – hmotnost (v kg)
Pro difúzi v plynech (vodní pára ve vzduchu) použijeme stavovou rovnici ideálního plynu pV = nRT , (11) zavedeme parciální tlak vodní páry: pv (v jako vapour), pv =
nv p, n
(12)
p je tlak a n je látkové množství směsi, tedy vzduchu.
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
41 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření vodní páry
Difúze vodní páry ve vzduchu 1
množství vyjádříme v molech, pak φv =
dnv dV
a Fickův zákon:
~jv = −Dgradφv (mol m−2 s−1 ) 2
z praktických důvodů tok páry vyjádříme v kg/m2 s: rovnici z bodu 1 upravíme přenásobením molární hmotností µv vody ~jv = −Dµv gradφv (kg m−2 s−1 )
(13) pv p n
látkové množství nv vyjádříme pomocí parciálního tlaku nv = pak s pomocí stavové rovnice ideálního plynu (11) lze množství pv v páry v jednotce objemu vyjádřit φv = dn dV = RT
Fickův zákon pro vodní páru ve vzduchu ~jv = −δ gradpv (kg m−2 s−1 ) kde δ = Vydra (FSv ČVUT )
Dµv RT
(14)
je součinitel difúzní vodivosti Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
42 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření vodní páry
Bilance páry v elementární krychli (1-dimenzionální tok) difúze jen ve směru osy x ⇒ Fickův zákon (rce (14)) má tvar: jv (x) = −δ
dpv dx
jv je funkcí souřadnice x: jv = jv (x) za čas ∆τ plochou S do krychle přiteče zleva: jv (x)∆τS zprava: −jv (x + ∆x) ∆τS ve vrstvě zůstane:
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
43 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření vodní páry
Bilance páry v elementární krychli (1-dimenzionální tok) difúze jen ve směru osy x ⇒ Fickův zákon (rce (14)) má tvar: jv (x) = −δ
dpv dx
jv je funkcí souřadnice x: jv = jv (x) za čas ∆τ plochou S do krychle přiteče zleva: jv (x)∆τS zprava: −jv (x + ∆x) ∆τS ve vrstvě zůstane:
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
43 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření vodní páry
Bilance páry v elementární krychli (1-dimenzionální tok) difúze jen ve směru osy x ⇒ Fickův zákon (rce (14)) má tvar: jv (x) = −δ
dpv dx
jv je funkcí souřadnice x: jv = jv (x) za čas ∆τ plochou S do krychle přiteče zleva: jv (x)∆τS zprava: −jv (x + ∆x) ∆τS ve vrstvě zůstane:
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
43 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření vodní páry
Bilance páry v elementární krychli (1-dimenzionální tok) difúze jen ve směru osy x ⇒ Fickův zákon (rce (14)) má tvar: jv (x) = −δ
dpv dx
jv je funkcí souřadnice x: jv = jv (x) za čas ∆τ plochou S do krychle přiteče zleva: jv (x)∆τS zprava: −jv (x + ∆x) ∆τS ve vrstvě zůstane: ∆mv ∆τ Vydra (FSv ČVUT )
= −S (jv (x + ∆x) − jv (x)) = −S∆jv Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
43 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření vodní páry
Bilance páry v elementární krychli 1
Bilance hmotnosti vodní páry v elementární krychli ∆mv −S∆τ∆jv = ∆τ ∆τ
2
použijeme vztah: ∆jv =
djv dx ∆x,
⇒
djv ∆mv = −S ∆x ∆τ dx 3
použijeme vztah ∆V = S∆x, ⇒ ∆mv djv =− ∆τ∆V dx
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
44 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření vodní páry
Bilance páry v elementární krychli 1
Bilance hmotnosti vodní páry v elementární krychli ∆mv −S∆τ∆jv = ∆τ ∆τ
2
použijeme vztah: ∆jv =
djv dx ∆x,
⇒
djv ∆mv = −S ∆x ∆τ dx 3
použijeme vztah ∆V = S∆x, ⇒ ∆mv djv =− ∆τ∆V dx
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
44 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření vodní páry
Bilance páry v elementární krychli 1
Bilance hmotnosti vodní páry v elementární krychli ∆mv −S∆τ∆jv = ∆τ ∆τ
2
použijeme vztah: ∆jv =
djv dx ∆x,
⇒
djv ∆mv = −S ∆x ∆τ dx 3
použijeme vztah ∆V = S∆x, ⇒ ∆mv djv =− ∆τ∆V dx
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
44 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření vodní páry
V limitě pro ∆x → 0 a ∆τ → 0
Difúzní rovnice dρv dτ dρv dτ
Vydra (FSv ČVUT )
djv dx d dpv = − −δ (15) dx dx = −
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
45 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření kapalné vlhkosti
Fickův zákon pro kapalinu Množství kapalné vody ve vzorku materiálu se vyjadřuje pomocí hmotnostní vlhkosti u (% kg/kg) u=
mw ρw nw µv = = ms ρs V ρs
(16)
mw je hmotnost vody ve vzorku ms je hmotnost suchého vzorku, V je jeho objem Ze vztahu (16) vyjádříme látkové množství vody ve vzorku nw =
ρs uV µv
dosadíme do Fickova zákona ve tvaru rovnice č. (13) a dostaneme: ~jw = −Dρs gradu (kg m-2 s−1 ) Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
46 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření kapalné vlhkosti
Šíření vlhkosti v kapiláře (pára + kapalina)
kapil´ara difuse p´ary
V suchém materiálu se vodní pára šíří difúzí. . . Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
47 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření kapalné vlhkosti
Šíření vlhkosti v kapiláře (pára + kapalina)
kapil´ara
oblast kondenzace
difuse p´ary
V místě, kde tlak je vyšší než sytý, dochází ke kondenzaci. . . Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
48 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření kapalné vlhkosti
Šíření vlhkosti v kapiláře (pára + kapalina)
kapil´ara
oblast kondenzace
difuse p´ary
transport kapaliny
Z místa kondenzace se voda šíří v kapalné formě. . . Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
49 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření kapalné vlhkosti
Šíření vlhkosti v kapiláře (pára + kapalina)
kapil´ara
oblast kondenzace
difuse p´ary
transport kapaliny odpar kapaliny V místě, kde tlak je nižší než sytý, dochází k odparu. Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
50 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření kapalné vlhkosti
Šíření vlhkosti v kapiláře (pára + kapalina)
Výsledkem je snížení množství páry vstupující do konstrukce a snížení kondenzující vlhkosti. Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
51 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření tepla a vlhkosti – obecné vztahy
Zobecněné síly
Fouriérův a Fickův zákon jsou přibližné, empirické vztahy. Pomocí zobecněných sil lze transport hmoty a tepla vyjádřit obecně. Zobecněné síly spád teploty (gradT ) spád elektrochemického potenciálu (gradµ) Elektrochemický potenciál – kolik energie je potřeba na přidání 1 kg dané látky do daného místa
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
52 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření tepla a vlhkosti – obecné vztahy
Tok tepla a hmoty obecně Analogie – gravitační síla: ~G = −m gradϕ potenciál gravitační síly ϕ = gh Podobně: Tok tepla~jQ , tok hmoty~jm ~jQ = −L11 gradT − L12 gradµ ~jm = −L21 gradµ − L22 gradT Zřejmě platí L11 = λ Elektrochemický potenciál je funkcí stavových veličin (p, V , c, T . . . ) ⇒ gradµ = ∂∂ Tµ gradT + ∂∂ µp gradp + ∑j ∂∂ cµj gradcj Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
53 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření tepla a vlhkosti – obecné vztahy
Tok tepla a hmoty obecně Analogie – gravitační síla: ~G = −m gradϕ potenciál gravitační síly ϕ = gh Podobně: Tok tepla~jQ , tok hmoty~jm ~jQ = −L11 gradT − L12 gradµ ~jm = −L21 gradµ − L22 gradT Zřejmě platí L11 = λ Elektrochemický potenciál je funkcí stavových veličin (p, V , c, T . . . ) ⇒ gradµ = ∂∂ Tµ gradT + ∂∂ µp gradp + ∑j ∂∂ cµj gradcj Termodifúze Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
53 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření tepla a vlhkosti – obecné vztahy
Tok tepla a hmoty obecně Analogie – gravitační síla: ~G = −m gradϕ potenciál gravitační síly ϕ = gh Podobně: Tok tepla~jQ , tok hmoty~jm ~jQ = −L11 gradT − L12 gradµ ~jm = −L21 gradµ − L22 gradT Zřejmě platí L11 = λ Elektrochemický potenciál je funkcí stavových veličin (p, V , c, T . . . ) ⇒ gradµ = ∂∂ Tµ gradT + ∂∂ µp gradp + ∑j ∂∂ cµj gradcj Barodifúze Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
53 / 58
Šíření vlhkosti
Šíření tepla a vlhkosti – obecné vztahy
Tok tepla a hmoty obecně Analogie – gravitační síla: ~G = −m gradϕ potenciál gravitační síly ϕ = gh Podobně: Tok tepla~jQ , tok hmoty~jm ~jQ = −L11 gradT − L12 gradµ ~jm = −L21 gradµ − L22 gradT Zřejmě platí L11 = λ Elektrochemický potenciál je funkcí stavových veličin (p, V , c, T . . . ) ⇒ gradµ = ∂∂ Tµ gradT + ∂∂ µp gradp + ∑j ∂∂ cµj gradcj Difúze způsobená gradientem koncentrace (difundující látky nebo i jiných látek) Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
53 / 58
Šíření vlhkosti
Rovnováha páry a kapalné vlhkosti
Kelvinova rovnice V tenkých kapilárách (pórech) vodní pára kondenzuje při nižších hodnotách parciálního tlaku vodní páry pr než je tlak nasycených par ps na volném povrchu. Platí takzvaná Kelvinova rovnice, ve které σ je povrchové napětí vody, Vm je molární objem vodní páry a r je poloměr kapiláry. Kelvinova rovnice 2σ Vm pr = e RTr ps Proto i při nízkých hodnotách relativní vlhkosti vzduchu porézní materiál obsahuje kapalnou vlhkost a nevysychá. Tento jev nazýváme sorpcí. Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
54 / 58
Šíření vlhkosti
Rovnováha páry a kapalné vlhkosti
Sorpce Rovnovážnou vlhkost materiálu při určité relativní vlhkosti a teplotě okolního vzduchu určují sorpční izotermy. Pro smrk vypadají takto:
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
55 / 58
Šíření vlhkosti
Rovnováha páry a kapalné vlhkosti
Výpočet rovnovážné vlhkosti dřeva v konstrukci
software: 1DWoodSorption09.xls [1] Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
56 / 58
Šíření vlhkosti
Rovnováha páry a kapalné vlhkosti
Použité zkratky I zkratka
veličina
definice
~j
specifický tok veličiny
jednotky množství/m2 s
~ ~ S j • dS
J
celkový tok veličiny přes plochu S
ms
hmotnost suchého materiálu
mw
hmotnost kapalné vody
kg
µ
faktor difúzního odporu
[–]
µw
molární hmotnost vody
t
teplota
T
absolutní teplota
J=
RR
množství/s kg
0,018 kg/mol
kg/mol °C
τ
čas
u
vlhkost materiálu
T = t + 273, 15
K s
u=
mw ms
– nebo %
v (index)
vodní pára
–
w (index)
kapalná voda
–
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
57 / 58
Šíření vlhkosti
Rovnováha páry a kapalné vlhkosti
Literatura I
[1] Demonstrační software pro výuku http://people.fsv.cvut.cz/~vydra/fyzb.html [2] John H. Lienhard: A Heat Transfer Textbook http://web.mit.edu/lienhard/www/ahttv131.pdf
Vydra (FSv ČVUT )
Termomechanika
I – Šíření tepla a vlhkosti
58 / 58