texty texty texty texty texty texty texty text ty texty texty texty texty texty texty t texty texty texty texty texty texty texty texty tex

y texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t xty texty texty texty texty texty texty t texty texty y texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t xty texty texty texty texty texty texty texty t y texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t xty texty texty texty texty texty texty texty t y texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t xty texty texty texty texty texty texty texty t y texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t xty texty texty texty texty texty texty texty t y texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t xty texty texty texty texty texty texty texty t y texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t xty texty texty texty texty texty texty texty t y texty texty texty texty texty texty texty tex y texty texty texty texty texty texty texty text texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty t 1 texty texty t texty texty xty texty texty texty texty y texty texty texty texty texty texty tex

èíslo 8 zima 1997-98

Úvodník: ŠPUNTY

NEJSOU!

Jak dále píšeme v Textech (v èásti vìnované Milanu Kunderovi), dobrá literatura vpouští okny do vlastního svìta a jeho naladìní opravdovou poezii, obrazy, nad nimiž zatrne a jež dopomáhají, øeknìme, k jakémusi existenciálnímu prozøení. Špatná literatura tyto vlastnosti nemá, protože slova jsou obvykle silnì rozmìklá (pokud nejsou tvrdá až tak, že jsou neohebná a strmì dìsivá), teèou jako nudný èas nièím nenaplòovaný, jako èas nedotazovaný. Dobrá i špatná literatura se mùže, chce i musí pomìøovat se skuteèným životem, a to vìdomì èi nevìdomì, všelijak a po všech stránkách. Leccos pøitom literatuøe unikne, na leccos zapomene, lecèeho si nevšimne, nìkdy vìdomì, nìkdy nevìdomì. Jak málo je do soudobého psaní zamontována slivovice! Když, tak jenom jako konstatování, proè je hrdina zmaten, proè je mu prostor tìsný, proè hrtan pro slova úzký. Ale slivovice je fenomén! Letos dokonce zjevný a (nikoliv literárnì) diskutovaný. Dobrá slivovice je jako dobrá literatura. Vpouští okny do svìta, v nìmž p ø i m ì ø e n ì k r a l u j e , o b r a z y, n a d n i m i ž zatrne a jež dopomáhají, øeknìme, k jakémusi existenciálnímu prozøení: podivná zima bez obrazu zimy s tekutými obrazy prudce vyvrácených politických dìjù; staré trny zèernalé vlhkem oddechují po vzepìtí, které nemá po nìkolik let srovnání. Jiøí Hrabal vydává v Olomouci krásnì vypravené èíslo èasopisu Aluze, Pavel Kotrla publikuje ve Tvaru sta o erotice v literatuøe 60. let (pøi zvýšeném krevním tlaku 150/90), Jakub Chrobák z vibrací, jež mu pøipravuje studentský i pøedmanželský život vypisuje lyriku, René Koèík je vìtšinu èasu nezvìstný a už tolik s námi není, v knihkupectví je z vìtší èásti èisto a lidé hledají na obloze sníh. Takový rok! Takové obrazy! A v obchodech nejsou š p u n t y. DaM

2

Obsah: úvodník Dalibor Malina: Špunty nejsou!___2 poezie Jakub Chrobák: Vìtøisko strach; K èemu to všechno?; Ticho je za øekou; Jiný vítr ___4 Viki Shock: Malièký lidièky; Komplikovaná stavba; Absolvoval jste dvanáct obletù; A je to príma nebejt chobotnicí___5 Adam Suchý: Lípání pod lampami; Jde mlha; Není dosud v sutinách chrám vzpomínek___6_7 Nikolaj Asejev: Údernická___16 Nina Gorlanová: Jak jen rozdìlit tøi vejce___22 próza Ivan Bunin: Sto rupií ___11 René Koèík: Ze života kovodìlníka ___10 Ladislav Štìpánek: Dopis pøes oceán___23_26 Miroslav Machala: Atlantida na dosah___27_31 rozhovory Rozhovor s L. Vaculíkem___8_9 Rozhovor s D. Davidsonem (1.èást)___19_22 recenze Dalibor Malina: Lesk Kunderova ducha___12_16 Mojmír Trávníèek: Chvála pohádky___17_18

Kontaktní adresy: Pavel Kotrla Bystøièka 267 756 24 tel. (0657) 643567

Knihkupectví Malina Dolní námìstí 344 Vsetín 755 01 tel. (0657) 4461

e-mail: [email protected]

3

J A K U B

C H R O B Á K

VÌTØISKO STRACH Jsou (ještì) vìtøiska, co nahánìjí strach, dychtivé nebe, hrkot v korunách. Je ráno, v oèích slunceprach. Lepší, než mlha (v duši), mlha na cestách.

***

K èemu to všechno? Pro koho asi Snad tráva – – stejnì... tlí. Eštì, že si tu Ty! ***

Ticho je za øekou Když proudem vody huèí splav Ticho je po klekání Když s pytlem v ruce obchází hnusný chlap Pláè: ryba na splavu a dìtský strach. JINÝ VÍTR Kolikrát èekáme s prstem nataženým...? Ještì se podivíme (?): Jaktože: vítr studí!

4

V I K I

S H O C K

*** Malièký lidièky bìhaj tu po stole Maliècí lidièci po stole bìhaj tu Vemte si lupu a dopøejte si radost z detailu Emile eštì tøi piva! *** Komplikovaná stavba složitého verše spoèívá v jeho nepochopení jeho námi nebo tøeba vámi respektive s námi ano opravdu chleba s máslem mám velmi rád *** Absolvoval jste dvanáct obletù kolem galaxie jak se cítíte? víte pøipadám si jako kdybych právì umíral v metru *** A je to príma nebejt chobotnicí Nemusíte se prát s vorvanìma a máte víc problémù takže vono je to vlastnì fuk

5

A D A M

S U C H Ý

L ÍPÁNÍ POD LAMPAMI Zbyly parky z romantických plání rozkvetlých tužeb V odpadkových koších smrad. Vybírám nejvhodnìjší vzkaz na rozlouèenou: “A zítra zase nepøíjdu...” Zbyly kaluže z krásného pláèe nad drobounkým žalem Pod deštìm poslední provinilec. Jako padlý list oèekávám skuteèné obavy... Zbyly lampy z prolínání dne a noci v hodinách vstøícnosti Tichá úzkost ze tmy Vyprávím zlému smíchu o zítøejším rozednívání... Snad nezbylo nic urèitého, Do bedny banalit pøidávám omluvu. Pomalu tìžkne... Adam Suchý (1974) Studoval lékaøskou fakultu v Olomouci, kde nyní studuje žurnalistiku. Vydal dvì sbírky, tøetí je v tisku.

6

J DE MLHA z Kanèích lesù až ke kostelním zdem Nad krajinou èernobílá duha z níž milosrdná noc aè plna snah vždy zahalí jen pùl pak ve stejné pasti denního svìtla slova se zadusí polknutým obrazem

NENÍ DOSUD V SUTINÁCH CHRÁM VZPOMÍNEK, jen ze spících alejí rve už dìvèátko Carolina kmeny starých zahlédnutí, tìch bolavých, a skládá z nich svou pøíští tváø Jsi dìtská, vzpomínej, tam na konci pohladíš ruèkou bosé, popraskané nohy poutníkù Valhaly i podsvìtního šeolu A z hlíny kvetoucího krchova vytrhᚠtajemství nesmrtelnosti... Vzpomínáš? Svùj život musíš èíst pozpátku, nebo jen na poèátku bývá nedopsán...

7

ROZHOVOR S LUDVÍKEM VACULÍKEM Rozhovor byl poøízen pøi návštìvì Ludvíka Vaculíka na vsetínském zámku 15. 10. 97, kde pøedèítání svých textù doprovázel zpìvem. Rozhovor neprošel autorskou korekturou. Èím se cítíte být v této chvíli víc: zpìvákem nebo spisovatelem? To já se necítím ani jedním, ani druhým. Zpívám z chuti a nálady, a to zpìvák není. Zpìvák musí zpívat profesionálnì. A jako spisovatel se také necítím, protože to dìlám jenom z donucení, když musím. Tady jsem v takové smíšené roli. Budu tady èíst ukázky ze svých poznámek, z rukopisu, který jsem psal v roku šedesát devìt. Ještì ho nikdo neslyšel, ani neèetl. Jsou to moje poznámky z doby, kdy se to zaèalo tak psut, po té okupaci. Já jsem ten rukopis mìl dlouho schovaný, protože vždycky, jak jsem nìco napsal, tak jsem to musel dát pryè. Ale vìdìl jsem, že ho mám, a teprve teï jsem ho vytáhl. Chystáte se ho vydat? Myslím si, že by vyjít mìl. Akorát ještì nejsem rozhodnutý, jestli samostatnì, nebo ve spojení s nìèím jiným. Jmenuje se to Nepamìti. Mají to být pamìti, ale protože pamìtím nevìøím, tak jsou to nepamìti. Na pamìti není spoleh, ale na nepamìti – to bývá úplná pravda. Pravidelnì publikujete fejetony na stránkách Lidových novin. Nezdá se vám, že tyto fejetony jsou uspìchanìjší než ty, které jste publikoval v døívìjších knihách? Ano, to je pravda. Tyto fejetony jsou takovým žánrem, který má moc malé místo, vyžaduje pravidelnost, je pøesnì odmìøený a má nìjaký vìcný úèel. A já se s jeho pomocí vždycky vyjadøuju k nìjaké otázce. Kdežto ty fejetony, které jsem psal døív, to bylo jednou za mìsíc. Koncipoval jsem je jako takové slovesné dílo. Mìl jsem na to víc èasu. A kromì toho, nikdo to po mnì nechtìl. Nemìlo to žádný termín, tak jsem si na tom sedìl, jak dlouho jsem chtìl. Chystáte novou knihu z tìchto fejetonù, jako byl napø. soubor Nad jezerem škaredì hrát? Na to se nechystám. Já jsem se ani na tu zmínìnou knihu nechystal. Tehdy pøišel nakladatel a pøesvìdèil mne, že to má snad smysl. Já jsem tomu uvìøil, protože vím, že jsou lidi, kteøí by tyto moje fejetony rádi èetli. Nìkteøí si je

8

schovávali. Takovéto týdenní záznamy taky tvoøí jakousi kroniku, ale já nikdy nepøijdu jako první, že bych je chtìl vydat. To by mne nìkdo musel pøesvìdèit, že to má nìjaký význam. Mnì se moc nelíbí, jak nìkdo nìco napíše a hned to chce vydat jako knížku. To ne. Vrame se k Sekyøe, jedné z vašich prvních knih. Je v ní zachyceno Valašsko v jistém okamžiku. Zmìnila se od té doby hodnì jeho podoba? To je dost složitá otázka. Øekl bych, že Sekyra pochází z doby, kdy jsem byl ovládán strachem z rozpadu a úpadku spoleènosti a kdy tyto obavy mìly opodstatnìní. Teï mám dojem, že je tady pøíležitost ke zlepšení. Marná vìc, taková ta stará dìdina, a to všechno, to je obì doby. Jinak si myslím, že v poslední chvíli byly naše vesnice, naše mìsta i krajina zachránìny. K vašim úspìšným románùm patøí Èeský snáø, který je kombinací autobiografických vzpomínek i fikce. Co si myslíte o souèasné vlnì tzv. autobiografické beletrie? Vím, že je to taková trošku móda. Dovedu si pøedstavit, že si autoøi myslí, že se takto snadno udìlá knížka. Já sám vím a pøesvìdèil jsem se, že psát deník s úmyslem, aby to byl román, je nemenší námaha. Musíte pøed sebou mít jakousi kompozici, dbát na ni, dbát na vývoj postav. Postavy vám musí dílem procházet, musí mít svùj soud, musíte se k nim vracet a celé to musí dostat jakýsi vyšší smysl. Jinak taková literatura, která si myslí, že mùže vzniknout pouhým zapsáním života, tak jak šel, zmizí, jakmile uplyne sezóna politická nebo módní. Toto já posoudit nedovedu. Ostatnì autobiografická literatura nemusí mít pouze formu deníku. Jsou i romány zjevnì založené na životopise autora. Vyjma literatury se vìnujete i zpìvu. Co vás k nìmu pøivedlo? Ke zpìvu? Tatínek a maminka. Jednou jsem si uvìdomil, že rodièe to byli vždycky. Ale pravidelné cvièení bývalo víte kde? V kostele. V kostele si zazpíval každý. A i když tøeba nìkdo nezpíval, tak slyšel to ladìní, to poslání písnì, takovou tu vznešenost. No a potom – pasínek. To se tady na Valašsku ani nemusí moc vysvìtlovat. Na pasínku na sebe øvali jeden na druhého pøes dolinu, ogaøi aj dcérky. Takže ke zpìvu mne pøivedlo tady to. Ale nebýt Jana Rokyty, tak bych si nikdy nemyslel, že mám se zpìvem vystupovat. Dìkuju za rozhovor. -pak-

9

Z E

Ž I V O T A

K O V O D Ì L N Í K A

Až v noci ve tøi hodiny a padesát pìt minut zaøve starý budík, škubne sebou polekanì unavený kovodìlník, pološeptem zaúpí –: „Kurvadoprdele, je toto život (?!)“–, skope ze sebe teplou peøinu, vstane. Po tupém cvaknutí se do malého pokoje vlije žluté svìtlo, které štípe v oèích. Do velkého hrnku ponoøí kovodìlník ocelovou spirálu, pod proudem voda zavøe. Hoøká káva, jaká voní, probouzí lépe. Je tma, jen tma, vítr hází ze støechy loòské listí, umetá ji pro úsvit dalšího dne. Kovodìlník ho uvidí: skrz mastná okna výrobní haly è. 21232 na kbelských pláních, kde pøíchod rána bývá bledý, bledý, jako je kovodìlník. Kovodìlníci jsou ostatní. Dýchají kovový prach, v umaštìných sandálech mlaskavì apou v chladící kapalinì, kterou sténanì vyluèuje udìlaná fréza. Snìdý cikán Štefan Kanáloš se smìje, lesklými pazoury cpe olejové papíry do velkých pytlù, poskakuje po dílnì a z orezlých beden vytahuje mastné hadry, které na dvorku pálí. Kovodìlnice Valentina z Užhorodu zpívá o široké stranì rodné, skládajíc ještì teplé høídele do malých krabièek. Její úsmìv je zlatý. „Dìti, vezmìte si na památku špony,“ snaží se hluk stroje pøekøièet mladá uèitelka s výpravou rozjívených uèòù. Málozubý Míla funivì potahuje paletový vozík, povídá: „Vyser se na to, seš v normì!“ Ale kovodìlník pracuje dál, není znormalizován, nechce být souèástí cifer a objemù. Na konci ta píèa se støíbrným zubem, normovaèka F. pøipomíná kovodìlníkovi: „Vy jste brigádník, zítra konèíte, pøi poslední smìnì brigádník píchá jen ráno, odpoledne už nepíchá!“ A kovodìlník se usmívá. Na oplakátované šatnì smývá odpoledne špínu dne, dlouho se dívá na své ruce. Ruce kovodìlníka. Lidské ruce: unavené, zvrásnìné potoky èasu, spínané v tiché modlitbì. Prosící. Hladké, hravé, nenechavé. Zvìdavé. Pokoušené. Zmrzaèené pahýly temných dìtských her. Zažloutlé prsty starcù. Nehty, dlanì, pìsti. Hrozící. Dìtské pá a odjezd vlaku. Objetí, pohlazení. Úder. Pìstìné i nepìstìné. S jizvami. Zkøehle zahøívané. Potící se. S kroužky vìrnosti i cetkami okras. S puškou, dlátem, perem. Podávané, žádané i odmítané. Ruce... Až zas v noci ve tøi hodiny a padesát pìt minut zaøve starý budík, škubne sebou polekanì unavený kovodìlník a pološeptem zaúpí: „Kurvadoprdele, je toto život)?!“. 31. 1. 98 –reé–

10

S

T

O I

V A N

R U P BUNIN

I

Í

Poprvé jsem ji uvidìl jednoho rána na verandì pøed hotelem, ve kterém jsem tehdy pobýval. Byl to starý holandský dùm obklopený kokosovými lesy na bøehu oceánu. Pak jsem ji tam zaèal vídat každé ráno. Pololežela v rákosovém køesle, v lehkém, horkém stínu, který stìny domu vrhaly dva kroky od verandy. Vysoký Malajec s muèivým pohledem úzkých oèí, obleèený do plátìného kabátku a krátkých plátìných kalhot, jí pøinášel, šouraje bosýma nohama v drobném štìrku, podnos se šálkem zlatého èaje, který pokládal na stolek vedle køesla. Potom jí cosi uctivì øíkal, témìø nehýbaje suchými, pevnì staženými rty, klanìl se a odcházel; a ona pololežela a jen zlehka a pomalu se ovívala slamìným vìjíøem, pravidelnì pøivírajíc èerný samet svých zvláštních øas... Do jakého druhu pozemských bytostí ji bylo možno zaøadit? Její tropicky pevné malé tìlo, jehož kávová nahota byla odhalena na hrudi, na ramenou, na rukou i na nohou až do kolen, bylo ovinuto záøivì zelenou tkaninou. Malá chodidla s krátkými prsty a èervenými nehty mìla spoutána rudými øemínky sandálù z mìkkého døeva. Uhlovì èerné vlasy zvednuté do vysokého úèesu svou hrubostí jako by nenáležely její nìžné dìtské tváøi. V lalùècích malých uší se jí pohupovaly dva zlaté kroužky. Její èerné øasy byly neuvìøitelnì velké – podobné rajským motýlùm, kteøí èarovnì poletují mezi rajskými indickými kvìty... Krása, rozum, hloupost – všechna tato slova se k ní nijak nehodila, stejnì jako nic lidského: byla vskutku jakoby z jiné planety. Jediné, co mne pøi pohledu na ni napadlo, bylo bezesloví. Nìmost. A ona stále každý den pololežela a mlèela, pravidelnì pøivírajíc èerný samet motýlích øas, pomalu se ovívajíc vìjíøem... Jednoho rána, kdy na dvùr hotelu vjela rikša, se kterou jsem obvykle jezdil do mìsta, potkal jsem na schùdcích, které vedou na verandu, onoho vysokého Malajce. Poklonil se pøede mnou a tichou angliètinou øekl: „Sto rupií, sire.” 24. 4. 1944 I. A. Bunin Temnyje alleji, vyd. Booking International, Paris 1995 pøeklad z ruštiny -reé-

11

LESK KUNDEROVA DUCHA Nejvýznamnìjší francouzské deníky 15. ledna tohoto roku oznámily na prvních stranách (což se mùže stát jen nejvýznamnìjším francouzským a svìtovým autorùm) vydání nového Kunderova románu, jeho druhého románu psaného ve francouzštinì, L´identité (Totožnost). Na druhý den tyto deníky pøinesly více èi ménì obsáhlé recenze, vesmìs oceòující Kunderovo románové umìní a román L´identité oznaèily jako další autorùv krok k naplnìní vlastního umìleckého východiska, tj. pojetí románu jako zpùsobu zkoumání lidských existenciálních situací. V obou posledních románech, tedy kromì právì vycházejícího díla také v románu La lenteur (Pomalost), který vyšel v Paøíži v r. 1995 u Kunderova stálého nakladatele Gallimarda, je patrná stylová proèištìnost spoèívající v jazykové úspornosti pøecházející až do aforistiènosti, promyšlená, až hudební rytmizace textu s jeho èlenìním do menších jazykovì a myšlenkovì vycizelovaných kapitol. V posledních dvou románech zøetelnìji vystupuje do popøedí jejich myšlenková propojenost s eseji vydanými ve dvou knihách – Umìní románu a Zrazené testamenty. Dá se øíci, že bez znalosti tìchto esejù je obtížné, ne-li už takøka vylouèené, Kunderu dobøe pøeèíst. Kunderovy eseje nelze pominout v kontextu souèasného uvažování o románu, o jeho možnostech, jež je souèasnì uvažováním o jeho oprávnìnosti jako umìleckého žánru schopného ještì stále nìco podstatného o èlovìku a tomto svìtì vypovídat. Kunderovy eseje jsou mezi jiným pøíspìvkem k záchranì tohoto žánru, bez jehož pìstování a rozvíjení èlovìk opouští a zrazuje, a nakonec opustí a zradí, podstatnou èást své existence a možnosti ji otevøenì a pøitažlivì reflektovat. Umìní èíst román je jedním z pøedpokladù otevírajících cestu k jeho pochopení a tedy i cestou k pøitakání románu a jeho budoucnosti. Bìžná neschopnost pozornì román èíst koresponduje s neschopností èíst vlastní životy, vlastní osudy zastøené falešnými obrazy, na jejichž vytváøení se podílejí masmédia a všeovládající fenomén

12

rychlosti (o tom je román Pomalost). Kunderùv intelekt má stále svùj originální a neopakovatelný lesk, užiteènì a strhujícím zpùsobem provokuje intelekt ètenáøe, jakkoliv se èeské teoretické obci daøí pouštìt mlhu, aby se o této nesporné osobnosti svìtového románu u nás vìdìlo co nejménì. (K novému Kunderovu románu L´identité se vrátíme v jarním èísle Textù) DaM

O

K

N

A

ukázka z eseje Milana Kundery Cesty v mlze Není možné zajít dál než Kafka v Procesu; vytvoøil nesmírnì poetický obraz nesmírnì apoetického svìta. „Nesmírnì apoetickým svìtem“ myslím: svìt, v nìmž není místo pro individuální svobodu, originalitu individua, v nìmž je èlovìk pouhým nástrojem mimolidských sil: byrokracie, techniky, historie. „Nesmírnì poetickým obrazem“ myslím: Kafkovo pøemodelování tohoto svìta ohromnou poetickou fantazií, aniž by se jeho podstata a jeho apoetický charakter zmìnily. K. je zcela pohlcen situací procesu, který mu byl vnucen. Ani nejmenší chvíli nemyslí na nic jiného. A pøece i v této bezvýchodné situaci jsou okna, která se nakrátko otevírají. Nemùže tìmito okny utéci; otevírají se a ihned se znovu zavírají; ale je alespoò možné spatøit záblesk v prostoru, poezii svìta, který je vnì, poezii, která všemu navzdory existuje jako stále pøítomná možnost, jež vnáší do života štvaného èlovìka tøpytivý odlesk. Tímto krátkým otevøením jsou napøíklad obrazy, které se pøed K. vynoøují: pøichází do pøedmìstské ulice, kde byl povolán ke svému prvnímu výslechu. Ještì pøed chvíli bìžel, aby pøišel vèas. Nyní se zastavuje. Stojí na ulici a zapomíná na chvíli na proces, dívá se kolem sebe: „Teï v nedìli ráno byla okna vìtšinou obsazena, vyklánìli se z nich muži bez kabátu a kouøili anebo opatrnì a nìžnì drželi malé dìti na okenní øímse. Jiná okna byla vysoko

13

vystlána peøinami a nad nimi se obèas mihla rozcuchaná ženská hlava.“ Pak vstoupí do dvora. „Poblíž sedìl na bednì bosý muž a èetl noviny. Na ruèním vozíku se houpali dva hoši. Pøed pumpou stála hubená mladá dívka v noèním kabátku a dívala se na K., zatímco voda tekla proudem do konve.“ Tyto vìty mi pøipomínají Flaubertovy dopisy: zhuštìnost; vizuální plnost; cit pro detaily, z nichž žádný není klišé. Tato síla popisu dává pocítit, nakolik K. žízní po skuteènosti, s jakou nenasytností ji pøijímá, i když ještì chvíli pøed tím byl zahlcen starostmi s procesem. Bohužel, pøestávka je krátká, následující okamžik už K. nemá oèi pro hubenou dívku v noèním kabátku, jejíž konev se naplnila vodou: vlna procesu ho zaplaví. Nìkolik erotických románových situací patøí také k letmo pootevøeným oknùm, velmi letmo: K. se setkává pouze s lidmi tak èi onak spjatými s jeho procesem: je to napøíklad sleèna Bürstnerová, jeho sousedka v pokoji, v nìmž došlo k zatèení. Znepokojený K. jí vypráví, co se stalo, a nakonec se mu ji podaøilo u dveøí obejmout: „Uchopil ji a zlíbal na ústa a pak po celé tváøi jako když žíznivé zvíøe krouží jazykem po prameni, který koneènì nalezlo.“ Podtrhuji slovo žíznivý, pøíznaèné pro èlovìka, který ztratil normální život a mùže s ním být ve spojení pouze pokradmu, skrze okno. Bìhem prvního výslechu se K. rozhovoøí, ale brzy je pøerušen zvláštní událostí: v sále je pøítomna žena soudního sluhy a nehezký hubený student, kterému se podaøilo ji na zemi uprostøed pøítomných pomilovat. Toto neuvìøitelné spojení rozporných událostí (vznešená kafkovská poezie je groteskní a nepravdìpodobná!) je dalším oknem, které se otevírá do krajiny vzdáleného procesu, do hravé vulgarity, hravé vulgární svobody, která byla K. ukradena. Tato kafkovská poezie mi protikladnì pøipomíná jiný román, který je také pøíbìhem o zatèení a o procesu: Orwellùv román 1984, který sloužil po desítky let bojovníkùm proti totalitarismu jako vzor. V tomto románu, který chce být hrùzným portrétem imaginární totalitní spoleènosti,

14

nejsou okna; tady nezahlédneme hubenou dívku s konví naplòující se vodou; tento román je poezii neprodyšnì uzavøen; román? politická myšlenka pøestrojená za román; myšlenka jistì jasnozøivá a spravedlivá, ale její románové pøestrojení ji èiní nepøesnou a aproximativní. Jestliže románová podoba zastírá Orwellovu myšlenku, dává jí oplátkou nìco? Proniká tajemstvím lidských situací, k nimž nemají pøístup sociologie ani politologie? Ne: situace a postavy jsou tady povrchnì plakátové. Je tedy ospravedlnitelná alespoò jako vulgarizace správných idejí? Nikoliv. Nebo ideje vložené do románu už nepùsobí jako ideje, ale pøesnì jako román a v pøípadì 1984 pùsobí jako špatný román s neblahým dùsledkem, který špatný román mùže vyvolat. Neblahý dùsledek Orwellova románu spoèívá v nepøijatelné redukci skuteènosti na èistì politický aspekt a v redukci tohoto aspektu na to, co je v nìm exemplárnì negativní. Odmítám promíjet tuto redukci pod záminkou, že byla užiteèná jako propaganda v boji proti zlu totality. Nebo toto zlo spoèívá pøesnì v redukci života na politiku a politiky na propagandu. Takto je Orwellùv román, pøes dobré úmysly, sám souèástí totalitárního ducha, ducha propagandy. Redukuje (a uèí redukovat) život nenávidìné spoleènosti na jednoduchý výèet jejich zloèinù. Když hovoøím, rok nebo dva po pádu komunismu, s Èechy, slyším v každém hovoru obrat stávající se rituálem, tu obvyklou preambuli všech jejich vzpomínek, všech jejich úvah: „po ètyøiceti letech komunistických hrùz“, nebo: „hrozných ètyøicet let“ a zejména: „ztracených ètyøicet let“. Ty, kteøí tak hovoøí, vidím takto: nemuseli emigrovat, nebyli vìznìni ani vyhozeni ze svého zamìstnání ani sledováni; všichni žili své životy ve své zemi, ve svém bytì, ve své práci, na svých dovolených, se svými pøáteli, svými láskami; výrazem „ètyøicet hrozných let“ redukují svùj život na jediný politický aspekt. Prožili opravdu politickou historii minulých ètyøiceti let jako jediný blok nerozlišitelných hrùz? Zapomnìli na léta, kdy sledovali Formanovy filmy, èetli Hrabalovy knihy, navštìvovali malá nonkonformní divadla, vyprávìli si stovky

15

vtipù a rozvernì se smáli moci? Jestliže všichni hovoøí o ètyøiceti hrozných letech, pak orwellizují minulost vlastního života, která se takto, aposteriori, v jejich pamìti a v jejich hlavách znehodnotila nebo pøímo zrušila (ètyøicet ztracených let). K., sám v krajní situaci ztráty svobody, je schopen vidìt hubenou dívku, jejíž konev se pomalu naplòuje vodou. Øekl jsem, že tyto okamžiky jsou jako okna, která se letmo otevírají do krajiny položené daleko od procesu K. Do jaké krajiny? Upøesním metaforu: otevøená okna v Kafkovì románu jsou obrácena do krajiny Tolstého; do svìta, kde si postavy v nejkrutìjších chvílích chrání svobodu rozhodování, která dává životu tu šastnou nevypoèitatelnost, jež je zdrojem poezie. Mimoøádnì poetický svìt Tolstého je v protikladu ke Kafkovu svìtu. A pøece díky pootevøenému oknu vstupuje do Kafkova pøíbìhu dech nostalgie, sotva vzdálený vánek, a zùstává v nìm pøítomen. Z francouzštiny pøeložil Dalibor Malina Citace z Kafkova Procesu v pøekladu Dagmar a Pavla Eisnerových 50. výroèí

1 9 4 8 25.

–

1 9 9 8

únor

N I K O L A J A S EJ E V ÚDERNICKÁ

Kampak? Na fabriku! Hajdy k úderníkùm! Úderníci – to je slovo, úderníci – pane, jo! Úderníci – kluci z kovu – mezi nás a hotovo! èítanka pro 4. postupný roèník národních škol Praha 1953

16

C H VÁ L A

P O H Á D K Y

Nevysedávám pøed televizní bedýnkou a dozvìdìl jsem se tudíž až z novinových referátù, že na konci roku, jak se stalo zvykem, se obrazovkami pøehnala „smrš pohádek“ filmových i specificky televizních. Znám dobøe dìtskou schopnost pohádkového obžerství, které se ještì vystupòuje, spojí-li se s chronickou televizní infekcí. Je-li pak dítì vtaženo do takového maratónu èi uragánu (je to obojí:v kontaktu s pohádkou není dítì pasívní), bojím se, že je v akutním nebezpeèí pohoda jeho srdce a hrozí i rozkotání svìžího básnického vnímání. Toto nebezpeèí nemùže hrozit, vrátí-li se pohádka k pramenùm, obnoví-li se jako jeden ze zpùsobù komunikace a dorozumìní mezi lidmi prostøednictvím svých osobitých smluvených znakù. Pohádka je pøece prvotnì spojena s vyprávìním, s kouzlem intimního srozumìní mezi vypravìèem a posluchaèem, s bezprostøedním kouzlem slova. Už pouhá èetba pohádek je jistou náhražkou, ale svým ztišením, možností návratù a repetic, svobodným ovládáním tempa èetby a utkvìním ve zvl᚝ zdaøilých odstavcích, rovnomocnì nahradí dávné kouzlo dùvìrných chvilek dìtského vstupu do pohádkového svìta. Je pravda, že svìt pohádek je vším jiným než svìtem klidu a nezèeøelého uplývání èasu. Je to svìt plný úkladù, nebezpeèí a pøekážek, hemží se zlými lidmi, démony a nestvùrami – ale také lidmi èistého srdce, dobrými bytostmi a stateènými obránci pravdy a spravedlnosti. Je to svìt pevného øádu. Na zaèátku a na konci pohádkového pøíbìhu, který bývá vìru nesnadným putováním ze stálého ohrožení a s nezbytností rychlého rozhodování, záøí zpravidla domov jako východištì a jako cíl. Pohádkové dìní mívá zpravidla blíže k živlùm, z nichž jsou tkány naše sny, než k realitì všedního dne, ale neústí do hrùzy a úzkoprsých mùr, od kterých vysvobozuje jedinì probuzení, nýbrž vrcholí slávou a radostí. V tom je zvláštní povzbudivá síla pohádky. Pohádky neodvádìjí do svìta iluzí a mátožného snìní bez odpovìdnosti a opravdovosti. A jsou sebevíce naplnìny fantastickými tvory a netvory, mluvícími živoèichy

17

a nìmými pøíšerami, víme neustále, že jde o pøevlek, masku èi metaforu reality, s kterou se v životì potýkáme a která nám kouzlem básnického slova pohádky zjevuje svou nejvnitønìjší, nejskuteènìjší a vìrohodnou podobu a hodnotu. Podobenství a metafory pohádek nejsou jen básnickou projekcí krásy a dìsu tohoto svìta, ale také a pøedevším nauèením morálky. Dovolíme-li si luxus upøímnosti, poznáme v nich sami sebe, vlastní zmatky a zrady, vlastní touhy a otisk zdaøilých i ménì šastných krokù k cílùm, jejichž falešnost nám zrcadlo pohádky pøedstavuje s nepøíjemnou strohostí. Vzdalujeme-li se v dospìlosti od pohádky, nebývá to ani tak proto, že jsme pouèeni životem a osobili jsme si, zkušení a zralí, právo shovívavého úsmìvu nad její naivitou; mìli bychom si pøiznat, že nám vadí spíš pøímoèará moudrost pohádky, která tak èasto usvìdèuje z bloudìní a ne-pravosti naše poèínání. Øeknìme naplno, jak to dìlají moudré bytosti v pohádkách: utíkáme pøed pohádkami ne proto, že jsme vyspìlí, nýbrž zbabìlí. Tak nìjak mi to procházelo myslí, když jsem místo vstupu do televizní pohádkové smrštì vstoupil do pozoruhodnì živého svìta pohádek a vyprávìní Henri Pourrata, které vybral a skvìle pøeložil Jiøí Reynek v knížce O øeøavých oèích a jiné pøíbìhy. Pourrat pøed pohádkami neutíkal, a ve svém zralém vìku vložil do zpracování zápisù lidových vyprávìnek, pohádek a báchorek z Auvergne celou svou lásku a slovesnou zkušenost, kterou jsme mìli pøíležitost obdivovat v Èepovì pøekladu epopeje Kašpar z hor. Jsou to texty, které pohnou snad i srdcem okoralým. A spojuji si je s texty básníkù – nebo to byli u nás básníci, od Erbena po Zuzanu Novákovou, kdo u nás byli s to vyprávìt pohádky jazykem stejnì zemitým i melodickým zároveò. Naposled jsem se stejnì potìšil nad nezapomenutelnými svazky slezských pohádek Františka Lazeckého a ještì novìjším pøevyprávìním pohádkových syžetù z nejrùznìjších etnických oblastí od básníka Karla Køepelky. Ale o všech tìchto kouzelných knížkách by mìli psát rovnìž jen básníci. Mojmír Trávníèek

18

R O Z H S DONALDEM

O V O R DA V I D S O N E M

Rozmlouvali

Sandy Goldbergrová, Edward Abrams a Eric Hetheringtonl. Donald Davidson (1917) je americký filosof vycházející z  analytické filosofie, nìkdy øazený k  souèasnému pragmatismu postanalytického ražení. Studoval u W. V. O. Quina a spoleènì s  ním bývá považován za vùbec nejvýznamnìjšího amerického filosofa souèasnosti. V  souèasné dobì pøednáší na Kalifornské univerzitì v  Berkeley. Davidson nepíše filosofické spisy v  bìžném slova smyslu, jeho oblíbenou vyjadøovací formou je esej. Nìkteré tyto eseje byly souhrnnì vydány ve sbornících Essays on Actions and Events (1982) a Inquiries into Truth and Interpretation (1984). V  první knize, shrnující jeho rané práce, se zabývá teorií chování, ale druhé dílo je již o Davidsonovì hlavním zájmu, o teorii poznání. Kromì své vlastní tvorby redigoval i velice vlivné antologie Semantics of Natural Language (1971) nebo The Logic of Grammar (1975, obì spoleènì s  G. Harmanem). Našemu ètenáøi je dostupný pouze slovenský sborník Èin, myse¾, jazyk (1996). Kdy jste se poprvé zaèal zajímat o filosofii a jak se stalo, že jste si ji vybral za povolání? Nedá se øíct, kdy se nìkdo zaèal zajímat o filosofii; ve skuteènosti zjistíte, že otázky, o které se zajímáte, jsou filosofické. Døív než jsem se zaèal zabývat filosofií, studoval jsem na univerzitì. Pøeèetl jsem nìco od Nietzscheho, dokonce i Platóna - ne že bych tomu ale dostateènì rozumìl. Bìhem prvního roku studií na Harvardu jsem absolvoval úvodní kurz filosofie. Mùj druhý rok byl posledním rokem Whiteheadových pøednášek. Mìl tehdy dva kurzy - pøednášku pro pokroèilé a postgraduální semináø - a já navštìvoval oba. Jeho zpùsob filosofování, pøinejmenším v  tomto období jeho života, mi pøipadal

19

správný, protože nemìl témìø nic spoleèného s  Principia Mathematica a jinými vážnými vìcmi, které dìlal v  raném období života (ve filosofii vìdy). Jeho názory byly velmi - jak bych to øekl? velkorysé. Znáte to, kousek od toho myslitele a kousek od nìkoho jiného, navíc se znatelným obdivem k poezii. Bylo to nìco jako dìjiny idejí, jak je pozdìji vydal v  knize Science and the Modern World. Dnes si již nemyslím, že by byl Whitehead seriózním historikem idejí, ale jeho pøístup mi byl velice sympatický, protože mým hlavním oborem byla literatura. Takže nemohu øíct, jestli jsem se zajímal o filosofii nebo o ideje ve smyslu, ve kterém je mùžete najít u spisovatelù jako Dante nebo Sofoklés - i když jsem si jistý, že to pøíliš zjednodušuji. Na škole jsem studoval nìkolik rùzných disciplín. Mým hlavním oborem byla angliètina a když jsem absolvoval všechny zkoušky, pøestoupil jsem na klasickou filologii a navštìvoval celou øadu kurzù ze srovnávací literatury. Je to zvláštní, ale teprve jako postgraduální student jsem pochopil, že existuje nìco jako pravda ve filosofii anebo nepravda, což je pøinejmenším stejnì dùležité. Èlovìk, který mì obrátil tímto smìrem, byl Quine. Byl tehdy na zaèátku své uèitelské kariéry - je jen o devìt let starší než já, takže mì nemohl uèit dlouho. Vzbudil ve mnì zájem o logiku a logický pozitivismus, aèkoli byl jeho postoj k  nìmu od poèátku kritický. Byl to logický pozitivismus vidìný Quineovýma oèima: Carnap bez rozhraní analytické-syntetické. [Smích.] Ale neberte mì pøíliš vážnì. Takže toto je moje nejlepší odpovìï na otázku, jak jsem se zaèal zajímat o filosofii. Tìsnì pøed získáním titulu jsem odešel do války a bìhem té doby (tøi roky) jsem nevìdìl, co budu dál dìlat. Poflakoval jsem se a snažil se napsat román. To mì pøesvìdèilo, že ze mì nebude spisovatel. Mìl jsem armádní potvrzení, tak jsem se vrátil na Harvard, dokonèil studium a zaèal se intenzivnì zabývat filosofií. Musím øíct, že prvních pár let mého vyuèování filosofie, což bylo na Queen’s College, byly mé zájmy jen èásteènì podobné tìm pozdìjším. Ve sku-

20

teènosti jsem ještì o deset let pozdìji pøednášel na katedøe angliètiny ve Stanfordu. Obrame pozornost k  vašim filosofickým názorùm. Protože se nìkolik vašich posledních prací týká pojmu pravdy - pracujete na knize s  tímto názvem - je to vhodné místo pro zaèátek. V  èem podle vás spoèívá pochopení pojmu pravdy mluvèím? Nebudu se snažit zodpovìdìt tuto otázku. Jaká by byla odpovìï? Považuji za samozøejmé, že pojem pravdy nelze definovat. Pokud chcete øíct, že nìèí pojem pravdy spoèívá v  tom a v  tom, pak analyzujete nebo definujete, což není možné. Domnívám se ale, že mùžeme øíct, jakou roli hraje pojem pravdy v chápání našich pøesvìdèení a jazyka. Je to velmi jednoduché: víme, že jsou-li urèité vìty pravdivé, jsou takové i jiné. Neexistuje žádný jiný zpùsob pro vyjádøení tìchto vztahù vyjma použití pojmu pravdivosti. Pojem platnosti je definován v  termínech pojmu pravdivosti. Ve skuteènosti, pokud chcete jakékoli vysvìtlení, jak význam vìty závisí na významu jejích èástí, pak vždy potøebujete nìjaký popis nebo pøíbìh o pravdì co èiní vìtu v  jazyce pravdivou. Toto je jeden aspekt použití pojmu pravdy, který je spojen témìø se vším, co myslíme a dìláme. Dokonce i když o nìèem pochybujeme nebo nìco chceme, vždy existuje „vìtný pøedmìt“, který chceme mít pravdivý nebo uèinit pravdivý, nebo o nìmž si myslíme, že je pravdivý. (Toto není mùj zpùsob uvažování, ale je dost pøirozený.) A abychom to vìdìli, musíme vìdìt, co to znamená být pravdivý. Existuje tedy naprosto centrální spojení mezi pojmem pravdy a pojmem víry. Samozøejmì to neznamená, že každý nᚠpostoj v  sobì pøímo zahrnuje otázku pravdy, ale obsah tohoto postoje záleží na podmínkách pravdivosti. Pravda je tak dùležitý pojem, že podle mého názoru bez nìj nemùžeme vùbec myslet. Je naprosto nezbytný pro každý popis toho, èemu rozumíte, když rozumíte nìkomu jinému - èemu vìøí a èemu nevìøí, o èem pochybuje a co chce.

21

Když øíkáte, že nemùžeme definovat „pravdu“, myslíte tím, že ji nemùžeme vysvìtlit v  jednodušších pojmech? Nebo nemùžeme urèit nutné a dostateèné podmínky, za kterých je vìta pravdivá? Zajisté nemùžeme urèit nutné a dostateèné podmínky. Navíc si nemyslím, že mùžeme nalézt informativní, správnou a krátkou formuli jako: „pravda je to, co vysvìtluje konvergenci ve vìdì,“ nebo „pravda je to, co se snažíme øíct, když jsem poctiví,“ nebo „pravda je to, na èem se shodnou dobøe vychovaní a významní lidé,“ nebo „pravda je to, co jsme za ideálních podmínek oprávnìni øíct“. Ani jedna z  nich není zároveò pouèná a pravdivá. Proto se domnívám, že nemùžeme definovat „pravdu“. Takže netvrdíte, že vùbec nemùžeme osvìtlit naše používání pravdy? Ne, to ne. Mùžeme toho øíct o pravdì hodnì; vlastnì jsem nastínil ten typ vìt, které o ní mùžeme øíkat. Mùžeme napøíklad øíct hodnì o tom, jakou bychom chtìli mít formální teorii pravdy v  jazyce. Tarski nám pøibližnì ukázal, jak to udìlat, a my jeho teorii mùžeme pøizpùsobit popisu nìkterých vlastností pøirozeného jazyka. Èím dál pøesnìji vidíme, jak spojit formální sémantiku s pøirozenými jazyky. Je to velice dùležitá vìc, kterou víme o pojmu pravdy, ale ta jej nedefinuje. Stejnì mùžeme dlouho mluvit o tom, jak je pravda spojena s pojmy víry, touhy, úmyslu a tak dále. Myslím si, že když tyto vìci øekneme, umístíme pojem pravdy na jeho místo, ale nedefinujeme jej. Dokonèení v pøíštím èísle Vybral, pøeložil a úvodní slovo napsal Filip Tvrdý

N I N A G O R L A N O VÁ

Jak jen rozdìlit tøi vejce mezi šest lidí? A! Udìlám jim lívance! z ruštiny pøeložil –reé–

22

DOPIS

PØES

OCEÁN

Archeolog Ladislav Štìpánek píše knihkupci Daliboru Malinovi ze Vsetína Vážený pøíteli,

pøedstavuji si (vždy když slyším toto slovo, tak mi v  uších zní Lennonovo Imagine), jak urovnávᚠsvùj zamilovaný koutek francouzské literatury a žárlivým okem bedlivì mìøíš každého blížícího se zájemce, zda mùžeš vydat poklady Tebou støežené. Když jsem Ti naposledy telefonoval, nepodaøilo se Tì sice zastihnout, ale hovoøil jsem s  Honzou, který mne informoval o brzkém stìhování knihkupectví do rozlehlejších prostor a dokonce o uvažované galerii. Držím palce a lituji, že u toho nebudu. Moc se tìším, až to vše uvidím.... Jsem tady, t.è. v  Chicagu, v  takové - dá-li se to tak øíci - vnitøní emigraci, protože nemám s kým rozebrat nakupené pocity. V  podstatì si psaním tohoto dopisu pøes oceán urovnávám svoje myšlenky a jsem v  tuto chvíli docela zvìdav, k èemu dospìju na konci. Svého èasu jsem napsal Esej o domu (o vztahu èlovìka a jeho domu v  kontextu souèasné evropské politiky) a snad díky tomu, že mnì toto téma není cizí, jsem vnímal rozpory obsažené ve vztahu prostého Amerièana k  jeho obydlí, k jeho domu. Prostor tohoto tématu mi v  Americe otevøel nesoulad mezi konstrukcí a jeho vzhledem - tedy jeho tváøí. Jeho tváø pøedstírá, jako by byla nìèím jiným, než ve skuteènosti je. Nejvíce informací nám poskytne øez stìnou tohoto domu, nikoliv nepodobný tomu, který bychom ostrým nožem vedli hamburgerem, snad nejtypiètìjší složkou americké kuchynì. Základní døevotøískovou stìnu se zpevòujícími profilovými nosníky následuje tepelnì izolaèní vrstva, kterou zakryje pøekližková stìna. Nátìr je možná pro oko tím, co pro chu keèup. Uvnitø èlení prostor sádrokartonové pøíèky, které èiní intimní život vìcí veøejnou. Venkovní strana je obkládána rùznì tvarovanými, umìlohmotnými, plechovými nebo ménì èastìji alespoò lisotøískovými lištami, které mají imitovat skuteèné døevo. Nìkdy je pøekrytí tvoøeno pomocí uzouèkého panelu èervených

23

cihel èi kamene, což má pocitovì pøedstírat pevnou zeï. Tento drobný podvod je pøi bližším pohledu snadno odhalitelný a výsledkem je pocit, že se èlovìk, a já jsem nebyl výjimkou, cítí tak trochu oklamán. Je to nìco jako zažívací potíže po pozøení hambáèe, který proložen rajèaty a zelenými listy byl pøece - na první pohled - nìèím tak lákavým. Tento základní konstrukèní plán domu prùmìrného Amerièana je použit jako kostky Lega pro výstavbu domù nìkolika základních architektonických variací. Montážní jednoduchost a cenová dostupnost jsou rozhodující. Vìtšinou je jeden typ domu s malými odlišnostmi použit pro celou ètvrt - tedy village - tady tento pojem také odkazuje k  nìèemu jinému, než vidíme ve skuteènosti. Zmínìná nevolnost mùže být rychle zažehnána tøeba plechovkou Milwaukee best (v Americe je všechno best nebo great atd.), pokud se ale dùm chová umìøenì k  použitému stavebnímu materiálu . S k uteèn ý o tøe s p ro v y c v i è ené ok o Evropana vyrostlého mezi kulturními pam átk a mi n astává, kd yž s e dùm z a è ne honosit velkolepými vstupy, èasto hlídaných dvojicí gypsových lvù nebo k  nebi se pnoucími štíty (dokonce vížkami jako u šlechtického sídla) èi jinými pozoruhodnostmi, jejichž rejstøík je zøejmì nevyèerpatelný. Tehdy vyznívá pomìr konstrukèního materiálu a podoby domu obzvl᚝ žalostnì. Kolikrát jsem nevìøícnì zíral a ptal se sám sebe, jestli je nìco takového vùbec možné. Cožpak to ti lidé nevnímají? O co vlastnì jde? Rozporné informace se mi zaèaly ujasòovat, když jsem si uvìdomil, k  èemu tato architektura odkazuje, kam míøí; totiž k  anglickému venkovskému domu 19. století a jedné z  jeho inspirací - anglickému lidovému vesnickému domu. (Celá situace se opakuje, a to je pøíznaènì potvrzující, pokud se dùm hlásí k  architektonickému dìdictví pøistìhovalcù z  jiných zemí.) Venkovský dùm se zahradou viktoriánské doby evokuje pocity domova a s  ním spojenou synonymitu jistoty, bezpeèí; šlehající plameny v  krbu probouzí atavismy kruhu táborového ohnì... Jednota domu a zahrady, která pøechází v  krajináøsky komponovaný park anebo volnou krajinu,

24

je rys v  dnešní dobì zvláštì sympatický a vybízí k  zamyšlení. Celé uspoøádání vzbuzuje pocit umìleckého díla, tedy klimatu pro život naprosto nezbytného a dnes možná až bolestnì postrádaného. Amerièané peèují pouze o trávník pøed svým domem, jako by oživovali vzpomínku života na venkovì. Domnívám se, že nastínìná situace sama o sobì nabízí myšlenku o jisté manipulaci s  vìdomím prostého Amerièana, kterou on sám naprosto nevnímá. Jeho dùm by v  nìm mìl vyvolávat pocity domova a s  ním spojené asociace, ale dìje se tak prostøedky neadekvátními, které odporují samy sobì. Jestliže je dùm jednou z  viditelných stránek jistého rozmìru utváøení prùmìrného Amerièana, pak svìdèí o zkreslených vjemech neodpovídajících skuteènosti, anebo - proè to neøíci pøímo - lži. Ta je souèástí velkého amerického mýtu a má mj. prosté Amerièany pøesvìdèit, že jsou v  této zemi opravdu doma, ale pøedevším, že domov si lze jako cokoliv jiného - koupit. Utváøení prostého vìdomí a zkušeností Amerièana se vztahuje k  podobì jeho domu více se navzájem ovlivòujícími vazbami, než by se na první pohled zdálo. Další zvláštností, která se vynoøí na povrch po zhlédnutí - nebojím se øíci - témìø nekoneèného poètu tìchto domù, je jakási úzkostlivì udržovaná vyleštìnost, jako by ty domy mìly zùstat stále nové. Když jsem se setkal - vìtšinou v  problémových èástech mìst, kam vìtšinou prostý Amerièan (natož Evropan) nevkroèí, pokud nechce riskovat své zdraví - s domy, které se zaèínají rozkládat, mìl jsem pocit zapáchajícího smetištì. Odtud již není daleko ke zjištìní, že tyto domy prostì neumí stárnout. Pøirozená poezie a kouzlo domù, které se nemusí obávat èasu - naopak získávají pùvaba nìco jako vyzrálou dùstojnost - je domu prùmìrného Amerièana naprosto cizí. Má-li v  nìm podoba jeho domu vyvolat pocity domova, který lze koupit, pak se v této vìci promítá další z  amerických model - vìèné mládí a s  tím spojený strach ze stárnutí. Tato obava vytìsòuje vše, co by jen mohlo stáøí pøipomínat, mimo obzor každodenního života. Reklama, prùmysl, který pøináší zaruèené prostøedky k  omládnutí...

25

K tomuto tématu by bylo možné snášet další a další postøehy, které by sice potvrzovaly nastínìné myšlenky, nicménì nepøinášely by nic nového. Pøesto bych se rád vrátil k  pojmu village (ves, vesnice, ale v  americké angliètinì mìstská ètvr). Zmínil jsem rùzné gryfy pøi okázalých vstupech, ale není bez zajímavosti, že Amerièané umisují na trávník pøed své domy i jiná zvíøata. Nejsou výjimkou hejna gypsových hus, kachen, stádeèka srnek... (Pokud se jedná o jednotlivou husu - má to znamenat, jak jsem se dozvìdìl, matku husu, která vypráví dìtem pohádky. Ta je èasto obleèena do pestrobarevných šatièek, což je mírnì øeèeno šokující a vypovídá to o typickém americkém nevkusu, o èemž by se dalo dlouho povídat.) Zde se projevuje stesk prostého Amerièana po dvorku plném kejhající drùbeže, blízkosti lesa, k  èemuž smìøuje i etymologie slova village. Pøed domy Amerièanù je možné ustrnou v  žasu i vlivem jiných pozoruhodností, které však odkazují k  hlubším významùm. Nechci si hrát na psychoanalytika, pøesto se domnívám, že miniaturní kaplièky s madonou èi soškami jiných svatých svìdèí o potøebì skuteèné duchovnosti v  té nejrùznìjšími církvemi a hnutími pøeplnìné Americe. (To by bylo opìt téma na dlouhou diskusi.) Architektonické pøepjatosti, jakási neuvìdomìlá touha po životì na vesnici, potøeba zaplnit prázdnotu... To vše, a i jiné signály, vypovídají o jisté nespokojenosti, je-li to správný výraz, která mùže vést k hledání skuteèné povahy vìcí. To masívní hnutí 60. let je dávno pryè a jestli mnì souèasná Amerika v  tomto smìru nìco pøipomíná, pak Øím pozdního císaøství. Hlasy básníkù, jako je napø. Snyder jsou dost ojedinìlé... Snad ta nespokojenost prosté Amerièany probere. Teï se ale pùjdu provìtrat. O nìkterých manipulacích s  vjemy Amerièanù (napø. keep smiling a dalších) Ti napíšu pøíštì. Horko pominulo a já zkusím pøekonat traffic. Rád se totiž procházím po bøehu michiganského jezera... Veèer možná jazzový klub. Pozdravuj, prosím, naše pøátele a doufám, že vás zastihnu po mém návratu už v novém. Laïa

26

A T L A N T I D A D O S A H

N A

Ukázka z  pøipravované knihy vsetínského sochaøe Miroslava Machaly

13. prosinec 1995 Po zdlouhavých celních procedurách, kolem 17. hodiny opouštíme koneènì AdDakhlu. Zaèíná hustì pršet. Západní Sahara se rázem promìòuje na bažiny. Jedeme velmi opatrnì, nebo dostat se mimo cestu znamená uvíznout na dlouhé hodiny v  bahnì. Jsme unaveni a hledáme místo k  pøenocování. Nacházíme vhodnou písèitou plហpod strmým, skalnatým pobøežím Atlantiku. Tmou proniká burácející pøíboj. Sjíždíme prudce se svažující kamenitou cestou k  moøi. Boøíme se do písèité kaše. Vyhledáváme místo pro stany. Nakonec je stavíme pod úpatím skal. D隝 nás soustavnì bièuje. Pøichází nová bouøe s  prùtrží mraèen. Celí prokøehlí hledáme útoèištì ve stanu. Obávám se, že budeme vodou valící se z  cesty zaplaveni a svìøuji se Liborovi. Ten však po nìkolikadenním pùstu vychutnává sardinky s  kukuøièným chlebem a mým obavám nevìnuje pozornost. Vzápìtí je mi nucen dát za pravdu. Pùl litru vody z  vìtracího rukávku stanu mu vystøíkne do oblièeje. To už slyšíme zoufalé výkøiky z  vedlejšího stanu a vzápìtí je podlaha našeho pøíbytku nadzvedávána vodou a valícím se bahnem. Jen s  nejvìtším úsilím balíme stany a ostatní vìci, hážeme je na podlahu auta a vyrážíme proti mohutným proudùm vody, jejichž dìsivost znásobují øítící se až ètyøicetimetrové vodopády, které sbírají vody z  náhorní roviny. Z  cesty, kterou se jen obtížnì posunujeme vpøed, je vodní koryto. Po nìkolika desítkách metrù zjišujeme, že kus cesty zcela zmizel ve tmách srázu. Pøejíždíme kritický úsek cesty, malou strž,a pomalu popojíždíme. PRSTEN V  MOØI ÈASU – GUELB ER RICHAT – Oblast, kterou jsme potenciálnì vyznaèili jako prostor pro Poseidonii, tedy centrum Atlantidy, dokáže vnímavému pozorovateli pøinést øadu pøekvapení. Nejde zdaleka o jed-

27

notvárnou krajinu, jejíž trvalé propojení s  èlovìkem je jen iluzí. Jako prsten z  moøe èasu vykrajuje do krajiny svou nepøehlédnutelnou stopu zajímavá kruhová struktura s názvem Guelb er Richat. Seznamování s tímto útvarem, postupnì odkrývajícím svou krásu a nakonec udivující podobnost s Platonem líèenou bájnou Atlantidou, se podobá pøíbìhu, v nìmž se zúèastnìné komponenty dostávají do vzájemných, blízkých vztahù a vedou jej k zajímavému rozuzlení. Guelb er Richat se nalézá v  Mauretánii na skalnatém tabulovém pohoøí Adraru, což je berberský název pro hory, a vytváøí kosodélník, jehož delší osa mìøí asi 300 km a kratší pøibližnì 75 kilometrù. Na severozápadì je tvoøen strmými pohoøími, jejichž 300 m vysoké srázy spadají do pánve, kde bývala obrovská jezera. Na tomto území, dnes nazývaném Sebkhet Chemchane, jsou vyschlá solná jezera. Vrstvy soli ležící v nadmoøské výšce 259 m vyplòují dno pánve v délce asi 60 km. Nacházíme zde stopy po její tìžbì. Velkou èást pánve zabírají impozantní píseèné pøesypy ergu Makteiru. Jihovýchodním smìrem se skalnaté plató Adraru, rozbrázdìné síovinou starých øeèiš, pozvolna svažuje do pánve - „píseèného moøe“ Ouarane. Dokladem existence jedné z  velkých øek, které pøed nìkolika tisíci lety protínaly pohoøí Adrar a vlévaly se pøímo do kotliny Guelb er Richatu, je padesátikilometrové vádí Infenouar. Celý prostor pùsobí ve své osobité a ztajované kráse velmi sugestivnì. Abychom získali komplexnìjší pohled na celou lokalitu, využíváme možností dálkového prùzkumu Zemì, který poøizují americké družice (EOSAT). Objednáváme u amerického úøadu pro letectví a kosmonautiku NASA satelitní snímek zobrazující èást Sahary s kruhovou strukturou Guelb er Richat. Nádherný obraz nádherného kusu naší planety pøedèí všechna oèekávání. Znovu poèítáme, promýšlíme, porovnáváme. A znovu se velmi intenzivnì a ve zjevných analogiích vynoøuje Platonùv obraz bájné Atlantidy jako zemì hojnosti a vzoru starovìkého spoleèenského uspoøádání. Nyní máme v rukou další konkrétní materiál, který umožòuje podrobnìjší srovnání Platonova obrazu s naším.

28

Atlantologové, obdobnì jako vìdci zabývající se jinými obory, už dávno vìdí, že svìdectví antických autorù je tøeba podrobit kritickému posouzení, že mnohá z  nich, v  souladu s  antickým duchem podøizování se staroøeckému èi staroøímskému kánonu, nesou znaènou míru stylizace. Není prozatím v  našich možnostech, a obáváme se, že ani v  možnostech souèasné vìdy, abychom odlišili, co je u Platona „navíc“ a co odpovídá skuteèné realitì. V pøípadì úvah o Atlantidì je situace ještì daleko složitìjší, nebo se jedná o dobu znaènì vzdálenou èasu, v  nìmž žil Platon nebo jím uvádìné zdroje informací o Atlantidì. Pokusme se však pøesto naznaèit na základì toho, co je nám známo o vìdìní a zpùsobu myšlení starých Øekù, v  èem je Platonùv obraz bližší a v  èem spíše vzdálenìjší nìkdejší realitì Atlantidy. A zda mohly vùbec informace staré nìkolik tisíciletí zùstat nezkresleny. Guelb er Richat se podobá kráteru (nejedná se, jak ještì dále doložíme, o skuteèný kráter meteoritického nebo sopeèného pùvodu, ale o útvar pùvodu kryptovulkanického), který utváøejí zøetelné prstence vyvýšených míst støídajících se s  prstenci proláklin. Tato zjevná a charakteristická podoba tohoto útvaru nemohla být podle našeho názoru zkreslena. Platon líèí Poseidonii jako støídající se kruhové prstence vody a souše obklopující støedový vrcholek (sídlo Poseidona). Jak jinak by mohl být interpretován kruh než opìt jako kruh? Vìrnì mohla být vylíèena, jak se domníváme, topografie mìsta a jeho okolí, stejnì jako popis rostlinstva a zvìøe. Tady se mohl popis opírat o konkrétní a známé srovnatelné zkušenosti. Potíže nastávají pøi odhadu pravdìpodobnosti popisu mìstských staveb. Nikdo, ani Solon nebo Platon, si nebyl chopen pøedstavit mìsto s  neznámou architekturou starou nìkolik tisíciletí. Tady musela nastoupit fantazie, jejíž smìlou klenbu musely podepírat známé nebo alespoò pøedstavitelné skuteènosti, které mìly, a to je pøirozené, svùj vzor v „domácí“ architektuøe - øeckém slohu. Platon sice mohl použít za vzor starší egyptské nebo mezopotámské stavby, ale jak je z  jeho textù patrné, opírá se pøedevším o to, co zná z  antiky, která se s  dobou mnohem

29

starší, v  níž Atlantida existovala, nedá vùbec porovnávat. Byl to tedy Platonùv zámìr, jak tvrdí Aristoteles, použít neznámé Atlantidy a demonstrovat na ní vizi pøíštího, dokonalého øeckého státu? Nebo šlo o vylíèení skuteènì existujícího dávného státu, jehož podoba byla v  souladu s  potøebou vytvoøit obraz ideálního státu, více èi ménì úmyslnì zkreslena? Hledáme odpovìdi spíše na druhou otázku. Abychom jim byli blíž, položme vedle sebe obraz Atlantidy (Poseidonie) líèené Platonem a obraz náš, který vznikl naší pøímou i nepøímou, texty a jinými dokumenty zprostøedkovanou, zkušeností s “kráterem” Guelb er Richat. ATLANTIDA x GUELB ER RICHAT Platon: „ ...Pøedevším tedy podle vypravování zdvihal se ostrov z moøe velmi vysoko a pøíkøe, ale krajina kolem mìsta byla úplná rovina; objímala mìsto a sama byla kolem dokola objímána horami, svažujícímí se až k  moøi, holá a rovná, podoby obdélné, prostírající se na jedné i druhé stranì tøi tisíce stadií a zšíøi majíc od moøe vzhùru støedem dva tisíce. Tato pak èást celého ostrova byla obrácena k  jihu, chránìna proti stranì severní...” Tabulové pohoøí Adrar se zvedá z  pánve, v  minulosti zaplavené jezerem, velmi vysoko a pøíkøe; krajinu kolem „kráteru“ Guelb er Richat tvoøí úplná rovina, objímá celý „kráter“ a sama je z  poloviny obstoupena horami; rovná a holá krajina má podobu kosodélníku, jehož delší osa mìøí 300 km a kratší 75 km, její plocha v  staroøecké míøe je tedy 1689 krát 422 stadií. Celá tato èást pohoøí Adraru je obrácena k  jihu a je chránìna proti stranì severní. lý

Platon: „ ...byl to celkem podlouhpravoúhlý ètyøúhelník...”

Tabulové pohoøí má podobu „podlouhlého ètyøúhelníku“. Platon: „ ...Od moøe ke støedu celého ostrova prostírala se rovina, která byla ze všech rovin nejkrásnìjší

30

a dostateènì úrodná, s  tou rovinou pak se stýkala uprostøed ostrova ve vzdálenosti asi padesáti stadií hora, na všech stranách mírnì vystupující..., po ní (Kleitó - manželce Poseidonovì pak vzplane touhou Poseidón a spojí se s  ní a vršek na kterém bydlila, kolem dokola silnì opevní; vytvoøí totiž vzájemnì se objímající menší a vìtší kruhy støídavì moøe a zemì, a to dva zemì, moøe pak tøi, jako by je vyrábìl na soustruhu, maje støed ostrova osou, všude stejnì od sebe odlehlé, tak, aby tam pro lidi nebylo pøístupu; nebo tehdy ještì nebylo lodí a plavby. Od „píseèného moøe“, ergu Ourane, v minulosti rozsáhlého jezera, ke støedu „kráteru“ Guelb er Richat se rozprostírá krásná a rozsáhlá rovina, v  minulosti nepochybnì velmi úrodný kus zemì. Její šíøe je asi 9 km, tj. 50 stadií, a pøechází smìrem ke støedu „kráteru“ ve vrchol, dominantu celého tohoto pøírodního útvaru, jenž je jakoby opevnìn støídajícími se soustøednými kruhy proláklin - depresí a vyvýšenin - jakýchsi valù. Nacházíme zde tøi kruhové útvary zemì - valy a tøi kruhové útvary proláklin - deprese, vše jako by bylo utváøeno na soustruhu s  osou, jíž je støed „kráteru“ Guelb er Richat. Shody mezi Platonovým obrazem Atlantidy a námi získanými a ovìøenými fakty jsou skuteènì nápadné. Jisté rozdíly najdeme pøedevším v  údajích týkajících se rozmìrù èi velikostí líèených skuteèností. Jde zde zejména o velikost roviny; v  Platonem popisovaných soustøedných kruzích je potom jeden pruh zemì navíc. Jinak obì podoby spolu korespondují. Dokonce po vydatných deštích jsou kruhy tvoøené depresemi soubìžnou prostupností vzhledem ke vzniklým bažinám novodobou pøipomínkou zaniklých èasù. Zjevných analogií utváøejících charakter krajiny v  jejích podstatných rysech je pøevažující množství. A právì ony podstatné shodné rysy vyvracejí možné naøèení z  toho, že z  Platonova textu vybíráme fakta úèelovì tak, aby zapadala do naší konstrukce faktù, hledajících pravou tváø dávné minulosti.

31

texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty t ty texty texty texty texty texty texty texty te y texty texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty t ty texty texty texty texty texty texty texty te y texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty t ty texty texty texty texty texty texty texty te y texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty t ty texty texty texty texty texty texty texty te y texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty t ty texty texty texty texty texty texty texty te y texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty t ty texty texty texty texty texty texty texty te y texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty t ty texty texty texty texty texty texty texty te y texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty texty exty texty texty texty texty texty texty texty xty texty texty texty texty texty texty texty t ty texty texty texty texty texty texty texty te 32 y texty texty texty texty texty texty texty texty tex texty texty texty texty texty texty texty