Základy informační vědy
Získávání informací • Informace získáváme, když se dozvídáme nové věci • Můžeme je získávat z různých informačních pramenů • Prameny mohou být: dokumenty, knihy, noviny, časopisy, články… • Můžeme je najít: v knihovnách, na internetu
Knihovny • Knihovna uschovává a poskytuje různé knihy a dokumenty k přečtení • Dokumenty je možné vyhledávat v katalogu
Elektronický katalog
Název a edice • Název: krátký text označující celé dílo, sloužící jako nadpis, často shrnující obsah či význam díla • Vydávané knihy a časopisy mají své názvy, čím nápaditější název, tím pro vydavatele lépe • Název nemusí být jedinečný • Edice: řada knih, které vychází v jedné řadě, obvykle mají tyto knihy něco společného (autora, žánr, téma), popř. přímo jdou v řadě (chronologicky jeden autor) – Příklady: edice Dějiny filozofie, Evoluční biologie, Sebrané spisy Bohumila Hrabala
Autor • Autorem rozumíme tvůrce díla • Některá díla mají více autorů, pokud jich je příliš mnoho, uvádějí se jen někteří a zbytek se shrne jako „kolektiv“ (zkratka „a kol.“ – „a kolektiv“) • Některá díla (slovníky) mají přímo tolik autorů, že se ani neuvádějí • Někdy je důležitější editor („ed.“), který různé texty vybírá, upravuje a seřazuje • I knihy, které třeba nemají autory (sebrané pověsti, písně, středověké texty) mají alespoň editora
Elektronický katalog
Vydavatel • Obchodní subjekt, který zajišťuje tisk a distribuci knihy • Obvykle zajišťuje také korektury, propagaci apod. • Vydavatel: vydává knihy Nakladatel: časopisy – Nerozlišuje se vždy a přesně
• Někdy jde o jediného člověka, ale spíše o celé společnosti, specializující se na vydávání knih
Česká vydavatelství
Česká vydavatelství odborná literatura a učebnice
Elektronický katalog
ISBN a ISSN • ISBN: unikátní číslo každé v ČR vydané knižní publikace (je ovšem mezinárodní) – „International Standard Book Number“
• ISSN: u časopisů – „International Standard Serial Number“
Elektronický katalog
Další parametry • Signatura: unikátní číslo (resp. kód) v rámci dané knihovny • Klíčová slova: pár krátkých slov či slovních spojení vystihujících dílo – Např.: „pírko, plot, hospodyňka, tragika, splav“
Půjčování knih v knihovnách • Knihy si je možné půjčovat: – Prezenčně: přečtete si ji přímo v knihovně (ve studovně) – Absenčně: můžete si knihu vzít domů
Typy knihoven • • • • • •
Národní knihovny: zřizuje je přímo stát Krajské knihovny: zřizuje je kraj (třeba Moravskoslezský) Obecní knihovny: zřizuje je obec (třeba Bohumín) Odborné knihovny: např. technické, lékařské apod. Knihovny u institucí: např. univerzitní a školní knihovny Vědecké knihovny: knihovny s velkým množstvím knih, kterými disponují díky zákonu o povinném výtisku velkým množstvím (zejména v ČR) vydávaných knih; umožňují často také meziknihovní výpůjčky • Soukromé knihovny: v soukromém vlastnictví
Národní knihovna ČR • Je v Praze na Starém městě • V areálu známém jako Klementinum
Ostravské knihovny • Obecní (městská): Knihovna města Ostravy
Ostravské knihovny • Vědecká: Moravskoslezská vědecká knihovna
Vyhledávání informací • Vyhledává se obvykle podle „řetězců“ • Řetězec (angl. „string“) sestává z několika za sebou jdoucích znaků • Vyhledávačům obvykle stačí část hledaného názvu, popř. jen řetězec blízký hledanému názvu • Někdy se při vyhledávání určuje, zda musí text odpovídat přesně či pouze přibližně • Další parametr je blízkost slov
Konjunktivní a disjunktivní hledání • Dalším parametrem bývá, zda musí nutně hledání odpovídat ve všech bodech zároveň, či stačí, aby odpovídalo pouze v některých • Konjunkce: vyjadřována spojkou „a“, nutně musí platit všechny parametry • Disjunkce: vyjadřována (někdy) spojkou „nebo“, stačí, aby byl splněn alespoň jeden parametr
Internet • „Inter“ + „net“ – čes. „mezi sítěmi“ • Počátky v 60. letech, nejprve pro úzký okruh lidí • Rozmach pro veřejnost až v 90. letech, non-stop připojení pak záležitostí především 21. století • Dnes nejznámější vyhledavač: Google (1996) • Nejznámější online encyklopedie: Wikipedie (2001)
Wikipedie • Anglická Wikipedia byla založena roku 2001 • Svou povahou se jedná o encyklopedii • K roku 2014 má Wikipedie přes 32 miliónů článků v různých jazycích, v angličtině 4.5 miliónu, v češtině asi 300 tisíc • Články z Wikipedie ovšem nejsou vhodným zdrojem, neboť je (obvykle) může upravovat a tvořit každý • Cenné jsou na Wikipedii odkazy na vědecké články
Práce s informacemi • • • • • •
Informace je potřeba vhodně zpracovat Můžeme použít heslovité body Maximálně zhuštěné informace zapisujeme do osnovy Rozsáhlejší je potom výtah Osnova i výtah jsou shrnutím vlastními slovy Vedle toho výpisky jsou doslovnými částmi textu
Práce s informacemi • Pokud se získanými informacemi pracujeme pomocí logiky, mluvíme o usuzování, jehož výsledkem je soud • Informace můžeme zobecňovat či naopak specifikovat • Hovoříme tehdy o deduktivním či induktivním usuzování: – Indukce: z jednotlivých případů vyvozuji obecný závěr „Jeden pes má čtyři nohy, druhý pes má také čtyři nohy, třetí pes má také čtyři nohy, tudíž všichni psi mají čtyři nohy.“
– Dedukce: z obecného pravidla vyvozuji jednotlivé případy „Všichni psi koušou, tudíž tento konkrétní pes bude také kousat.“
Interpretace • Pokud text není úplně jasný, musíme jej interpretovat • Musíme tedy zjistit, co text znamená • Např.: poezie, umění obecně, filozofie, náročné odborné texty • Není obvykle vhodné vycházet pouze z vlastních dojmů, taková interpretace je příliš subjektivní • I interpretace uměleckých děl by měly mít nějakou odůvodnitelnou a jednoduchou metodu
Citace • Pokud část textu zkopírujeme do našeho textu, jedná se o citaci • Citace by měla být doslovná a přesná • Citaci dáváme do uvozovek, můžeme použít i kurzívu • Musíme vždy uvést zdroj, ze kterého čerpáme „Dobrá, svědomitá, pečlivá hospodyně má zajisté ve svých rukou jeden z nejdůležitějších úkolů ve státu. Jest to úkol tichý a nic o něm nevniká do veřejnosti. Čím tišeji lze ho provésti, tím jest domácnost šťastnější. PODLIPSKÁ, S. Studie o práci. Praha 1889, s. 1.
Citace • Nejdůležitější je v celé práci citovat jednotným způsobem a ten v průběhu neměnit • Názvy děl obvykle uvádíme kurzívou • Jména autorů uvádíme kapitálkami, první je příjmení • Je třeba zadat také datum a místo vydání • Při citacích z konkrétní strany též číslo strany • Citace řeší norma ISO, viz www.citace.cz – „International Organization for Standardization“
PODLIPSKÁ, S. Studie o práci. Praha 1889, s. 1.
