Úvod ajímalo by mû, jestli je moÏné, aby se ãlovûk zásadnû zmûnil. Nebo mají na‰e povahy a zvyky tak hluboké kofieny, Ïe s nimi nic nenadûláme? Je polovina fiíjna 2003. Stojím na verandû, kladu si tyto otázky a pozoruji mÛru, která zoufale tluãe kfiídly o rozsvícené svûtlo. Jsem sám. Moje Ïena Jane spí nahofie v loÏnici. KdyÏ jsem vyklouzl z postele, ani se nepohnula. Je pozdû, uÏ dávno odbila pÛlnoc a pronikav˘ vzduch dává tu‰it pfiíslib brzké zimy. Natáhl jsem si Ïupan v domnûní, Ïe se mi chlad nedostane aÏ na kÛÏi, ale ruce se mi roztfiásly zimou dfiív, neÏ jsem je staãil utopit v kapsách. Nad hlavou se mi rozprostírá malífiské plátno ãerné jako uhel, poseté stfiíbfiit˘mi hvûzdami. Vidím Orion, Plejády, Velkou medvûdici, Severní korunu. Dívám se na nû a pfiem˘‰lím o minulosti. Nejspí‰ ãekám, Ïe mû ty teãky nad mojí hlavou inspirují. Vyzafiují svûtlo, jeÏ vzniklo pfied dávn˘mi lety, a já doufám, Ïe mû osvítí, se‰lou mi slova, jimiÏ by moÏná básník vysvûtlil záhady v lidském Ïivotû. Ale nic nepfiichází. Nepfiekvapuje mû to. Nejsem sentimentální. Kdybyste se zeptali mojí Ïeny, urãitû by vám to potvrdila. NeproÏívám filmy a divadelní hry, nikdy jsem nebyl snílek, a pokud jsem vÛbec na nûco odborník, pak jedinû na to, co je kodifikováno v zákonû. Jako právník se specializuji na pfievody majetku a trávím celé dny – dokonce celé roky Ïivota s lidmi, ktefií se pfiipravují na smrt. Leckdo si pomyslí, Ïe beru Ïivot pfiíli‰ pragmaticky právû díky své profesi. Ale i kdyby mûl pravdu, co s tím nadûlám? Nechci se vymlouvat, nikdy jsem se neuchyloval ke lÏím. Jen doufám, Ïe aÏ si pfieãtete následující
Z
7
NICHOLAS SPARKS
pfiíbûh, budete na tento mÛj povahov˘ rys nahlíÏet se shovívavostí. Ale abyste mû ‰patnû nepochopili. To, Ïe nejsem sentimentální, neznamená, Ïe v sobû nemám ani ‰petku citu. Nûkdy zaÏívám okamÏiky, kdy onûmím úÏasem. Vût‰inou mû chytají za srdce obyãejné vûci: napfiíklad kdyÏ stojím mezi obrovsk˘mi sekvojemi v Siefie Nevadû, nebo kdyÏ pozoruji oceán a vlny, tfií‰tící se o mys Hatteras a vysílající k obloze gejzíry slané vody. Minul˘ t˘den mi úplnû vyschlo v krku pfii pohledu na otce se synem. ·li spolu po chodníku a najednou se kluk natáhl a chytil tátu za ruku. Podobn˘ch chvilek je spousta. Nûkdy, kdyÏ pozoruji oblohu s bachrat˘mi mraky, které pfied sebou Ïene vítr, úplnû ztrácím pojem o ãase. Jakmile zaslechnu hfimûní, vÏdycky se snaÏím co nejrychleji dostat k oknu, abych stihl blesk. A kdyÏ jako dokonal˘ ‰íp ozáfií nebe, cítím v sobû narÛstat touhu. Ov‰em kdybych mûl vyjádfiit, co mi vlastnû v Ïivotû chybí, pochybuji, Ïe bych to umûl. Jmenuji se Wilson Lewis a chci vám vyprávût o jedné svatbû. Je to zároveÀ historie mého manÏelství, ale pfiestoÏe jsme proÏili s Jane tfiicet spoleãn˘ch let, musím hned zpoãátku pfiiznat, Ïe jiní toho vûdí o manÏelství mnohem víc. TakÏe jestli potfiebujete radu, ode mû se jí nedoãkáte. Jako manÏel jsem se ãasto choval sobecky a nev‰ímavû, a kdyÏ si to teì uvûdomím, mrzí mû to. Nicménû jsem pfiesvûdãen, jak se tak ohlíÏím zpátky, Ïe v jedné vûci si nemÛÏu nic vyãítat: po celou dobu na‰eho spoleãného Ïivota jsem svoji Ïenu miloval. Nûkomu se moÏná bude zdát tahle poznámka zbyteãná, proto dodávám, Ïe jeden ãas jsem procházel obdobím, kdy jsem váÏnû pochyboval, Ïe Jane moje city opûtuje. Samozfiejmû Ïe kaÏdé manÏelství se nûkdy ocitne v krizi. Je to pfiirozen˘ dÛsledek toho, kdyÏ se dva lidé rozhodnou pro bûh na dlouhou traÈ a spoleãnû se snaÏí zvládat v‰echna úskalí Ïivota. Pro va‰i informaci: s Jane jsme si proÏili smrt obou m˘ch rodiãÛ, úmrtí její matky a nemoc jejího otce. âtyfiikrát jsme se stûhovali. Pokud jde o kariéru, já sice v práci vÏdycky 8
SVATBA
sklízel úspûchy, ale neobe‰lo se to bez obûtí a kompromisÛ, abych si svoje postavení udrÏel. Máme tfii dûti. Myslím, Ïe ani jeden z nás by své rodiãovské záÏitky za nic na svûtû nevymûnil, ale faktem zÛstává, Ïe desítky bezesn˘ch nocí a ãasté cesty do nemocnice, kdyÏ byly dûti malé, vysály v‰echnu na‰i energii a zanechaly na nás nesmazatelné stopy únavy. A jejich pubertu bych taky nechtûl proÏívat znovu, to snad ani nemusím zdÛrazÀovat. V‰echna tato období ãlovûka pofiádnû vystresují, a kdyÏ spolu dva lidé Ïijí, napûtí se stfiídavû projevuje na obou stranách. Jsem pfiesvûdãen, Ïe právû v tom spoãívají v˘hody i nev˘hody manÏelství. Je dobré, Ïe máte kde si ulevit, ale bohuÏel to vût‰inou odnese ãlovûk, na kterém vám záleÏí nejvíc. Ptáte se, proã o tom mluvím? ProtoÏe chci zdÛraznit, Ïe pfies v‰echno, co nás potkalo, jsem nikdy, ani na vtefiinu, nezapochyboval o citech, jeÏ ke své Ïenû chovám. Samozfiejmû Ïe byly dny, kdy jsme se u snídanû vyh˘bali vzájemnému pohledu, pfiesto jsem o nás nepochyboval. Lhal bych, kdybych tvrdil, Ïe jsem si nikdy nepfiedstavoval, co by se stalo, kdybych se oÏenil s nûk˘m jin˘m, ale za celá ta léta spoleãného Ïivota s Jane jsem ani jednou nelitoval, Ïe jsem si vybral ji a Ïe ona si zvolila mû. Spoléhal jsem se na to, Ïe nበvztah je pevn˘ a stál˘, ale nakonec mi do‰lo, Ïe právû to byla základní chyba. Trklo mû to zhruba pfied rokem – pfiesnûji fieãeno pfied ãtrnácti mûsíci. A tohle moje zji‰tûní dalo do pohybu fietûzec následujících událostí. Co se vlastnû stalo? Vzhledem k m˘m letÛm si nejspí‰ fieknete, Ïe jde o nûjakou epizodu související s krizí stfiedního vûku. Nenadálá touha zmûnit Ïivot, nebo nûjaká neãekaná srdeãní záleÏitost. M˘líte se. Ne, v tom obrovském kolotoãi Ïivota se mÛj hfiích urãitû jeví jako kapka v mofii. Za jist˘ch okolností by se dal ve stáfií vyprávût jako dobr˘ vtip. Ale ji zranil, zranilo to nás v‰echny, a právû proto uÏ musím zaãít vyprávût. Bylo dvacátého tfietího srpna 2002 a já se právû probudil. 9
NICHOLAS SPARKS
Vstal jsem, nasnídal se a pak strávil den v kanceláfii jako obvykle. Moje pracovní povinnosti nehrály v tom, co se událo pozdûji, Ïádnou roli. Upfiímnû fieãeno, moc si je nevybavuji, jen si vzpomínám, Ïe ne‰lo o nic mimofiádného. DomÛ jsem pfiijel ve stejnou hodinu jako jindy a pfiíjemnû mû pfiekvapilo, Ïe Jane chystá k veãefii moje oblíbené jídlo. Otoãila se, aby mû pozdravila, a mnû se na zlomek vtefiiny zdálo, jako by sklouzla pohledem k mé ruce. Jako by ji zajímalo, jestli nedrÏím je‰tû nûco jiného neÏ kuffiík. Ale nenesl jsem nic. Asi za hodinu jsme se spoleãnû naveãefieli. Pak Jane zaãala sklízet ze stolu a já vytáhl právnická lejstra, která jsem si chtûl proãíst. Usadil jsem se s nimi v pracovnû, ale sotva jsem otevfiel první stránku, moje Ïena se objevila ve dvefiích. Utírala si ruce do utûrky a tváfiila se zklamanû. Za ta léta uÏ jsem ten v˘raz bezpeãnû poznal, nûkdy jsem ho i chápal. „Nechce‰ mi nûco fiíct?“ zeptala se po chvilce. Zaváhal jsem. Tu‰il jsem, Ïe za zdánlivû nevinn˘m dotazem se skr˘vá víc. Napadlo mû, jestli nebyla u kadefiníka. Pozornû jsem se zadíval na její úães, ale nepfiipadal mi nov˘. Léty jsem se vytrénoval a snaÏil si podobn˘ch vûcí v‰ímat. Znejistûl jsem. Stáli jsme naproti sobû a já vûdûl, Ïe musím s nûãím vyrukovat. „Jak ses cel˘ den mûla?“ vypadlo ze mû nakonec. Místo odpovûdi se jen smutnû pousmála a odvrátila se. Teì uÏ samozfiejmû vím, o co jí ‰lo, ale tenkrát jsem jen mávl rukou, pfiipsal to na vrub Ïenské nevyzpytatelnosti a zabral se zase do práce. Veãer jsem se vplíÏil do postele a chtûl se uvelebit rovnou ke spánku, jenomÏe Jane si dlouze a hlasitû povzdechla. LeÏela na boku zády ke mnû a ramena se jí chvûla. Do‰lo mi, Ïe pláãe. Byl jsem zmaten˘ a ãekal jsem, Ïe mi vysvûtlí, co ji tak vyvedlo z míry, ale ona mi místo slov nabídla dal‰í sérii srdceryvn˘ch vzdechÛ, jak se ze v‰ech sil snaÏila zahnat slzy. Podvûdomû se mi sevfielo hrdlo. Vydûsil jsem se. Pokusil jsem se nezmatkovat, nemyslet hned na to, Ïe se nûco stalo 10
SVATBA
jejímu otci nebo dûtem nebo Ïe jí doktor objevil nûjakou nemoc. Nechtûl jsem si pfiipustit, Ïe mohlo dojít k nûãemu, co nedokáÏu vyfie‰it. Chtûl jsem ji utû‰it, a tak jsem jí poloÏil ruku na záda. „Co se stalo?“ zajímal jsem se. Chvilku jí trvalo, neÏ odpovûdûla. Znovu si povzdechla a pfietáhla si deku pfies ramena. „V‰echno nejlep‰í k v˘roãí,“ vzlykla. Pfied devûtadvaceti lety jsme se brali, do‰lo mi pfiíli‰ pozdû. V rohu pokoje jsem zahlédl dárky, které mi koupila. LeÏely úhlednû zabalené na prádelníku.
Jednodu‰e jsem na to zapomnûl. NesnaÏil jsem se z toho vykroutit. Neudûlal bych to, ani kdyby se mi nûjaká v˘mluva nabízela. K ãemu by to bylo? Samozfiejmû jsem se omluvil. Pak jsem se znovu omluvil druh˘ den ráno, a potom je‰tû jednou veãer. Otevfiela lahviãku parfému, kter˘ jsem s pomocí mladé prodavaãky peãlivû vybral u Belka, usmála se, podûkovala a poplácala mû po stehnû. Sedûli jsme vedle sebe na pohovce a já vûdûl, Ïe ji miluju stejnû jako v den, kdy jsme se brali. JenomÏe kdyÏ jsem se na ni podíval, tak jsem si v‰iml – nejspí‰ vÛbec poprvé – Ïe nervóznû sklopila oãi a smutnû potfiásla hlavou. Najednou mû trklo, Ïe vlastnû nevím, jestli mû má je‰tû vÛbec ráda.
11
Kapitola jedna e stra‰né si náhle uvûdomit, Ïe vás va‰e Ïena uÏ asi nemiluje. Ten veãer si Jane odnesla parfém do loÏnice a já je‰tû nûkolik hodin sedûl na gauãi a pfiem˘‰lel, jak vlastnû tahle situace vznikla. Nejprve jsem se pfiesvûdãoval, Ïe Jane prostû jen pfiehnanû reagovala a já té drobné nepfiíjemnosti pfiiãítám zbyteãnû velkou váhu. Ale ãím víc jsem o tom dumal, tím víc jsem cítil, Ïe její zklamání nepramení jen ze zapomnûtlivosti roztrÏitého chotû. Ten melancholick˘ smutek z ní vyzafioval uÏ dlouho – a mÛj prohfie‰ek byl zfiejmû poslední kapkou v nekoneãném mofii bezohledn˘ch ãinÛ. Znamenalo pro Jane na‰e manÏelství rozãarování? Nechtûlo se mi tomu vûfiit, ale vypadalo to tak. Pfiem˘‰lel jsem, jak by se to mohlo odrazit v na‰í budoucnosti. ZvaÏuje, jestli mû má opustit, nebo se mnou zÛstat? Je vÛbec ráda, Ïe si mû vzala? Musím se pfiiznat, Ïe mû napadaly samé znepokojivé otázky – a odpovûdi na nû mû znervózÀovaly je‰tû víc. Do té chvíle jsem totiÏ automaticky pfiedpokládal, Ïe Jane je se mnou spokojená stejnû jako já s ní. âím to, Ïe kaÏd˘ cítíme nûco úplnû jiného? Asi bych mûl zaãít tím, Ïe podle bûÏn˘ch spoleãensk˘ch mûfiítek jsme vedli celkem obyãejn˘ Ïivot. Mezi moje povinnosti patfiilo, podobnû jako u jin˘ch muÏÛ, finanãní zaji‰tûní rodiny, proto jsem se soustfiedil pfiedev‰ím na budování kariéry. UÏ tfiicet let pracuji v New Bernu v Severní Karolínû u firmy Ambry, Saxon a Tundle a mÛj pfiíjem – pfiestoÏe nejde o nijak závratnou sumu – nám umoÏnil pohodlnû se zafiadit mezi vy‰‰í stfiední vrstvu. Rád hraju golf, o víkendech zahradniãím, poslouchám váÏnou hudbu a kaÏdé ráno ãtu noviny.
J
12
SVATBA
Jane pÛvodnû uãila na základní ‰kole, ale kdyÏ se po svatbû narodily dûti, vûnovala se pfieváÏnû jim. Vedla domácnost, organizovala nበspoleãensk˘ Ïivot a její velkou p˘chou bylo album fotografií, které peãlivû sestavovala, abychom mûli obrazovou památku na to, co jsme proÏili. Kolem cihlového domu jsme si nechali postavit dfievûn˘ plot a na zahradû nainstalovali automatick˘ zavlaÏovaã. Vlastníme dvû auta, jsme ãleny Klubu rotariánÛ i Obchodní komory. Bûhem manÏelství jsme si na‰etfiili na dÛchod, vzadu na zadním dvorku postavili dfievûnou houpaãku, která tam teì trÛní nevyuÏitá, zúãastnili se desítek rodiãovsk˘ch schÛzek, pravidelnû chodili k volbám a kaÏdou nedûli pfiispívali do pokladniãky v kostele. Mnû je tfiiapadesát a jsem o tfii roky star‰í neÏ moje Ïena. PfiestoÏe jsem Jane bezv˘hradnû miloval, obãas jsem se divil, Ïe jsme spolu tak dlouho vydrÏeli. Témûfi ve v‰em se totiÏ li‰íme. Jistû, protiklady se mohou pfiitahovat, jenomÏe já mûl vÏdycky dojem, Ïe jsem ten, kdo z manÏelství vytûÏil víc. Jane pro mû pfiedstavovala ideál, typ ãlovûka, jak˘m jsem se touÏil stát. Zatímco já trpím sklony k flegmatismu a uvaÏuji zásadnû logicky, Jane je spoleãenská, milá, s vrozenou schopností empatie. Proto ji ostatní mají rádi. V‰emu se smûje a snadno navazuje pfiátelství. Za ta léta spoleãného Ïivota jsem si uvûdomil, Ïe vût‰ina m˘ch znám˘ch jsou vlastnû manÏelé pfiítelkyÀ mojí Ïeny. Hádám, Ïe u jin˘ch párÛ na‰í generace to bude stejné, ale stejnû mi podle mû pfiálo ‰tûstí. Podezírám totiÏ Jane, Ïe si vÏdycky vybírala pfiítelkynû s ohledem na moji osobu, coÏ oceÀuji. A jen díky ní mám s k˘m chodit na veãírky. Kdybych se s Jane neseznámil, nejspí‰ bych Ïil jako mnich. To je‰tû zdaleka není v‰echno, co na své Ïenû obdivuji: líbí se mi, Ïe dokáÏe dávat najevo své city. Jako dítû. KdyÏ se jí zmocní smutek, klidnû se rozpláãe. KdyÏ je ‰Èastná, smûje se. A nade v‰echno miluje pfiekvapení. V takov˘ch chvílích z ní sálá mladická nevinnost, a pfiestoÏe pfiekvapení je definováno jako nûco neãekaného, Jane úplnû stejnû vzru‰í i pouhá vzpomínka na okamÏik, kdy nûjaké pfiekvapení zaÏila. DokáÏe si ho 13
NICHOLAS SPARKS
pamatovat léta. Nûkdy se ve dne zasní, a kdyÏ se jí zeptám, na co myslí, s nad‰ením mi zaãne vyprávût historku, která mnû uÏ dávno vypadla z hlavy. Pfiiznám se, Ïe tohle mû na ní vÏdycky fascinovalo. Na jednu stranu má Jane neuvûfiitelnû nûÏné srdce, ale na druhou je v mnohém ohledu silnûj‰í neÏ já. Jako kaÏdá jiÏanská Ïena i ona ctí Boha a rodinu. Ty pro ni pfiedstavují nejvy‰‰í hodnoty. Dûní ve svûtû vnímá jako ãerné nebo bílé, správné nebo ‰patné. O dÛleÏit˘ch záleÏitostech rozhoduje rychle a instinktivnû – a témûfi vÏdy dobfie –, zatímco já dlouze zvaÏuji v‰echny moÏnosti, a pak jsem generálem stejnû aÏ po bitvû. Na rozdíl od své Ïeny taky myslím mnohem víc na sebe. Schopnost nevnímat sám sebe totiÏ vyÏaduje znaãnou dávku odvahy, kterou jí, kromû dal‰ích vûcí, závidím. Domnívám se, Ïe odli‰nosti, jeÏ mezi námi panují, pramení z rozdílné v˘chovy. Jane vyrÛstala na malém mûstû se tfiemi sourozenci a rodiãi, obklopena láskou a péãí. Já Ïil v ãinÏáku ve Washingtonu, byl jsem jedináãek. Rodiãe pracovali jako advokáti ve státní správû a málokdy se vraceli domÛ pfied sedmou veãer. Vût‰inu volného ãasu jsem trávil sám a i dnes se nejvíc uvolním v soukromí své pracovny. UÏ jsem se zmínil, Ïe máme s Jane tfii dûti. Samozfiejmû je nade v‰echno miluji, ale pfiiznávám, Ïe jsou dílem pfiedev‰ím mé Ïeny. Ona je porodila, vychovala, proto k ní nejvíc tíhnou. Nûkdy mi pfiijde líto, Ïe jsem s nimi netrávil tolik ãasu, kolik bych mûl, ale utû‰uji se tím, Ïe Jane jim moji nepfiítomnost bohatû vynahradila. A jak se zdá, nakonec se z nich stali normální slu‰ní lidé. Dneska jsou dospûlí a jdou si vlastní cestou. Na‰tûstí jen jeden se odstûhoval do jiného státu. Dcery nás ãasto nav‰tûvují – manÏelka jim vÏdycky nachystá plnou ledniãku oblíben˘ch jídel pro pfiípad, Ïe by chtûly nûco zakousnout, coÏ se témûfi nikdy nestane – a kdyÏ pfiijedou, hodiny vydrÏí s Jane tlachat v kuchyni. Sedmadvacetiletá Anna je nejstar‰í. âerné vlasy a tmavé oãi odjakÏiva dávaly tu‰it, Ïe z ní vyroste zasmu‰ilá osoba. 14
SVATBA
Pubertu strávila zamãená ve svém pokoji posloucháním melancholické hudby a psaním deníku. Nerozumûl jsem jí. V mojí pfiítomnosti skoro nikdy nepromluvila a já nechápal, ãím jsem si její pfiezíravost vyslouÏil. Na v‰echno, co jsem fiekl, reagovala povzdechem nebo obrátila oãi v sloup. KdyÏ jsem se jí zeptal, jestli ji nûco trápí, vûnovala mi pohled, jako bych na ni mluvil tatarsky. Mojí Ïenû to divné nepfiipadalo. Pr˘ jde o typické pubertální chování. JenomÏe s ní se Anna nikdy bavit nepfiestala. Nûkdy jsem míjel dcefiin pokoj a sly‰el, jak si s Jane za dvefimi ‰eptají, ale jakmile mû zaslechly, ‰pitání okamÏitû pfiestalo. KdyÏ jsem pak na Jane vyzvídal, o ãem si povídaly, jen pokrãila rameny a odbyla mû neurãit˘m mávnutím ruky. Jako by mû schválnû udrÏovaly v nevûdomosti. Nicménû Anna se nám narodila jako první, proto jsem ji miloval nejvíc. Tohle je vûc, s kterou bych se jen tak nûkomu nesvûfiil, ale myslím, Ïe ona to vnímala taky. V poslední dobû jsem dospûl k závûru, Ïe mû moÏná mûla rad‰i, neÏ se zdálo. I pfies to zaryté mlãení. Pamatuji si období, kdy jsem si v pracovnû ãítával poslední vÛle nebo smlouvy o správû majetku a ona vklouzla dovnitfi. Popocházela sem tam, prohlíÏela si knihy na policích, obãas se pro nûjakou natáhla, ale jakmile jsem ji oslovil, zmizela stejnû ti‰e, jako se objevila. âasem jsem se nauãil mlãet a to se pak u mû zdrÏela tfieba i hodinu. Pozorovala, jak si ‰krábu do bloku poznámky, a kdyÏ jsem se na ni podíval, spiklenecky se na mû usmála. Tahle na‰e hra se jí líbila. Dnes své nejstar‰í dcefii nerozumím o nic víc neÏ tenkrát, ale ty okamÏiky jsou jednou z mála vûcí, jeÏ si pamatuji. V souãasné dobû Anna pracuje pro ãasopis Raleigh News and Observer, ale myslím, Ïe sní o dráze spisovatelky. Na vysoké ‰kole si za hlavní obor vybrala tvÛrãí psaní, jenomÏe povídky, které vyplodila, byly stejnû ponuré jako její povaha. Vzpomínám si, jak jsem jednu ãetl. Pojednávala o mladé dívce, která se stala prostitutkou, aby se mohla starat o nemocného otce, ãlovûka, jenÏ ji kdysi sexuálnû obtûÏoval. KdyÏ jsem odloÏil poslední stránku, nevûdûl jsem, co si mám myslet. 15
NICHOLAS SPARKS
Anna je momentálnû taky bláznivû zamilovaná. Ona, která byla vÏdycky opatrná a rozváÏná a které trvalo celou vûãnost, neÏ se k nûãemu rozhoupala. Pokud jde o muÏe, odjakÏiva si hroznû vybírala, ale na‰tûstí se mi zdá, Ïe Keith se k mé dcefii chová hezky. Chce se stát ortopedem. Vystupuje sebevûdomû, jako ãlovûk, jenÏ uÏ v Ïivotû leccos dokázal. Od Jane jsem se dozvûdûl, Ïe na první schÛzku vzal Annu na pláÏ u Fort Macon. Pou‰tûli tam draka. Je‰tû tent˘Ï t˘den ho Anna pozvala k nám. Pfii‰el ve sportovním saku, ãerstvû oholen˘, a slabû vonûl kolínskou. Potfiásli jsme si rukama, pak se mi sebejistû podíval do oãí a prohlásil: „Jsem rád, Ïe vás poznávám, pane Lewisi.“ Musím fiíct, Ïe to na mû zapÛsobilo. Joseph, na‰e prostfiední dítû, je o rok mlad‰í neÏ Anna. VÏdycky mi fiíkal taÈko, aãkoliv jinak to slovo nikdo v rodinû nepouÏíval. A zase – i s Josephem mám jen velmi málo spoleãného. Je vy‰‰í a ‰tíhlej‰í neÏ já, vÏdy a v‰ude nosí dÏíny, a kdyÏ nás na DíkÛvzdání nebo o Vánocích nav‰tíví, jí jenom zeleninu. Jako dítû mi pfiipadal tich˘, ale jeho zamlklost, podobnû jako u Anny, zfiejmû platila jenom na mû. Ostatní si pochvalovali jeho smysl pro humor, ale po pravdû fieãeno, já ho nikdy nezaregistroval. KdyÏ jsme byli spolu, ãasto jsem mûl dojem, Ïe se chce pfiede mnou vytáhnout. Po Jane zdûdil schopnost empatie. UÏ jako mal˘ si kousal nehty a strachoval se o druhé, pfiestoÏe nikdy o nic dÛleÏitého ne‰lo. Moje doporuãení, aby ‰el studovat obchod nebo ekonomii, ignoroval a vybral si sociologii. Dnes pracuje v centru pro t˘rané Ïeny v New Yorku a o své práci moc nemluví. Vím, Ïe nûkterá moje Ïivotní rozhodnutí nechápe, stejnû jako já nerozumím tûm jeho, ale i pfiesto Ïe jsme kaÏd˘ jin˘, vedeme spolu debaty, jaké jsem touÏil se sv˘mi dûtmi rozvíjet, uÏ kdyÏ byly malé. Joseph je velice inteligentní. U státnic na vysoké ‰kole dosáhl nejlep‰ích moÏn˘ch v˘sledkÛ a spektrum jeho zájmÛ sahá od v˘chodních filosofií k teoretické aplikaci fraktální geometrie. Taky je hodnû upfiímn˘ – nûkdy aÏ bolestnû – a samozfiejmû Ïe tyto rysy jeho povahy pro mû v na‰ich diskusích 16
SVATBA
znamenají nev˘hodu. Jeho tvrdohlavost mû obãas niãí, ale právû v tûch okamÏicích jsem na nûho neobyãejnû hrd˘. Leslie, nበbenjamínek, studuje biologii a fyziologii ve Wake Forest. Chce se stát veterináfikou. Místo aby jezdila na prázdniny domÛ jako vût‰ina ostatních studentÛ, vysedává na mimofiádn˘ch pfiedná‰kách, protoÏe si umanula, Ïe ‰kolu dokonãí dfiív. A odpoledne pracuje na nûjaké zvífiecí farmû. Ze v‰ech na‰ich dûtí je nejspoleãen‰tûj‰í a nûkdy se smûje úplnû stejnû jako Jane. I ona za mnou ráda chodila do pracovny, ale na rozdíl od Anny mûla radost, kdyÏ jsem se jí plnû vûnoval. Jako malá mi sedávala na klínû a tahala mû za u‰i. Pozdûji mi s oblibou vykládala vtipy. Na policích mám od ní plno dárkÛ, které sama vyrábûla: sádrové otisky prstÛ, v˘kresy namalované uhlem, náhrdelník z makaronÛ. Ji bylo snadné milovat. I k dûdovi a babiãce se vÏdycky hnala jako první, vrhala se jim do náruãe a hlásila se o pusu. V televizi s oblibou sledovala romantické filmy, pûknû stoãená na gauãi do klubíãka. Nepfiekvapilo mû, kdyÏ ji pfied tfiemi roky na stfiední ‰kole zvolili královnou ‰kolního plesu. Leslie byla odjakÏiva milá a velkorysá. Na narozeninové veãírky zvala vÏdycky v‰echny spoluÏáky, protoÏe se bála, aby nûkoho neurazila. Jednou, to jí bylo asi devût, na‰la na pláÏi ztracené hodinky a celé odpoledne strávila chozením od ruãníku k ruãníku ve snaze vrátit je majiteli. Ta nám ze v‰ech dûtí pÛsobila nejménû starostí, a kdyÏ dnes pfiijede domÛ, klidnû nechám rozdûlanou práci, jen abych si mohl vychutnat její spoleãnost. OkamÏitû ãlovûka nakazí dobrou náladou. Kdykoliv si to uvûdomím, dûkuji Bohu, Ïe nám ji nadûlil. Od té doby, co se dûti odstûhovaly, se na‰e domácnost radikálnû zmûnila. Místo muziky se domem rozlévá ticho, ve spíÏi vedle sebe nestojí osm rÛzn˘ch krabic s pfiislazovan˘mi cereáliemi, je tam jen jedna, neslazená s vlákninou navíc. Nábytek v loÏnicích, kde dûti spaly, zÛstal stejn˘, ale zmizely plakáty, nástûnky a dal‰í drobnosti, pfiipomínající jejich osobnost. Ty pokoje se dnes vlastnû niãím neli‰í. Odev‰ad vane prázdnota. 17
