TŘÍSKA ZÁŘÍ
2012
sborový časopis sousedům, členům a přátelům sboru Církve bratrské v Náchodě
TěloTěloTělo
Dlouho jsem nevěděl, o čem by článek měl být. Nakonec jsem se dostal ke knihám. Bez velkých úvah jsem nedávno znovu otevřel Slony a kapradí (kniha je sbírkou tematicky různorodých esejů C. S. Lewise). Esej, od kterého se hodlám odpíchnout, nese název Jednotlivec a kolektiv. Jsem si jist, že k pochopení eseje mám ještě daleko, je mi taktéž jasné, že můj článek oproti deseti stránkovému eseji zůstane hrubým polotovarem a zkratkou. Navzdory tomu bych se rád podělil o myšlenky, které Lewis svými podněty uvedl do pochodu – a stále pochodují. Lewis píše, že v jeho době začala být běžná představa, že náboženství patří do soukromé oblasti života. Podle mě je to stejné i dnes. „Dělej si co chceš, jenom mě, prosím tě, nech dělat to, co chci já!“ A bojím se, že to platí jak v církvi, tak mimo ni. Kupříkladu ty tahanice ohledně církevních restitucí (ne, že by to pro mě nebyla jedna velká španělská vesnice). Stačí si přečíst pár článků na internetu nebo reakcí na ně a člověku se dělá smutno, někdy i zle, z toho, jak podivnou představu má společnost o církvi. Alespoň já věřím tomu, že svět vidí církev takovou, jaká ve skutečnosti není. Na jednu stranu to dává smysl; náboženství a soukromý život. Neosobní víra přeci není tím, co by Bible učila. Tak v čem by mohl být háček? Lewis podle mého názoru nabízí zajímavý pohled (Vidíte? Stále se vás snažím nemotorně přesvědčit, abyste si esej přečetli!), který se mi líbí především proto, že není černobílý. Je paradoxní, že toto vynášení jednotlivce – zdánlivé potřeby přesunout náboženský život za hranice společnosti, vzniká v době, kdy kolektivismus lidské individuum bezohledně válcuje. Co je oním kolektivismem míněno: stírání rozdílu mezi jedním a druhým i třetím člověkem, vytváření členů různých kolektivů, jeden jako druhý, téměř jako stroje sloužící zájmům nějaké kolosální mašinérie, pokud náš obraz vyhrotíme. Lewis vzpomíná, že když přišel na Oxford, typická studentská společnost se skládala z tuctu mužů, kteří se navzájem důvěrně znali, vyslechli si v ma-
lém pokoji esej jednoho z nich a pak diskutovali o problému do jedné nebo do dvou ráno. Dnes je studentská společnost smíšeným obecenstvem čítajícím dvě stovky studentů shromážděných ve veřejné posluchárně, kde se sejdou za účelem vyslechnutí přednášky nějaké hostující osobnosti. Člověk žije v zástupu; přátelství je nahrazeno schůzováním. Zapojujeme se do různých služeb a aktivit, klubů a iniciativ – toužíme najít své místo ve světě, ale v konečném důsledku se v něm velice často ztrácíme. Co chci říci; jeden extrém plodí druhý extrém – snaha vyvarovat se individualistickému pojetí života, kdy člověk kope sám za sebe (v našem případě spoutání církve společností i vlastní zvěstovatelskou neochotou), může vést k tomu, že zaprodá svoji duši třeba i něčemu bohulibému, něčemu pro dobro lidstva, ale potíž je v tom, že v tomto případě zaměňujeme prostředek za cíl. Netvrdím, že jakákoli činnost pro dobro lidstva je špatná činnost, ale věřím tomu, že by se smyslem života stát neměla. Ani nemůžeme říct: „Tohle je špatně, to já dělat nebudu!“ Společnost nebo určitý kolektiv existuje k našemu přirozenému dobru – uspokojení potřeby bezpečí, prožitky radosti nebo mezilidské vztahy. A nyní přijde moje velké ALE a doufám, že dojde na patřičné lámání chleba. Když budu mluvit za sebe, musím přiznat, že zapomínám, že církev není kolektiv. Křesťan je totiž povolán k účastenství na mystickém těle, v němž má každý své jedinečné místo, pro nějž ho stvořitel uhnětl. Podobně jako v rodině; otec nemůže být sám sobě synem a srovnávat babičku s maminkou je jako srovnávat kozu s opicí. Zapomínám, že jakákoli koncepce křesťanského společenství, která neznamená v prvé řadě společenství s Ním, je mimo diskuzi. Až ve sjednocení s Kristem člověk přijímá svoji hodnotu; hodnota lidské duše vzata sama o sobě, mimo vztah k Bohu, je nulová. A konečně, zapomínám, že sjednocení s oním Tělem je trvalé. Každý kolektiv nebo jednotlivec jako biologická entita je smrtelný, já jako součást Těla však budu žít navždy. Tadeáš Varmus
K modlitbám za žáky a studenty v novém škol. roce za všechna generační a skupinová setkávání v novém školním roce, zvlášť za jejich vedoucí a učitele za novomanžele Sálu a Sylvu Balcarovy za připravovanou svatbu Jana Hochmala a Anny Hejzlarové za těhotné maminky za přípravu voleb do staršovstva, moudrost pro volební komisi a rozpoznání Božího vedení pro možné kandidáty za požehnaný růst novoměstského sboru v dalších 10 letech za plné uzdravení nohy kazatele V. Gliera za sbor v Bystrém – stavba nové modlitebny se školkou za krajské a senátní volby
Co mne oslovilo... překlady z internetu připravuje M. M.
Síla pevnosti a důslednosti
Daniel 6,1–28 Dnes žijeme v nestálém světě, kde schopnost vytrvat i v těžkostech je velmi řídký charakterový rys. Když je úkol těžký nebo jednotvárný, většinou si lidé pomyslí: Proč se na to nevykašlat a nenajít si něco jiného? Když se manželství dostane do stresového a nepříliš šťastného období, je snazší vzdát to a začít znovu s jiným partnerem. A tak dnes mnoho párů spolu žije jen tak, bez oddacího listu a tedy bez manželských závazků. Je smutné, že se tento nedostatek důslednosti objevuje i u věřících lidí. Už při prvním náznaku konfliktu či nesouhlasu někteří křesťané rychle přejdou do jiného společenství, místo aby zůstali loajální k jednomu místnímu sboru věřících a propracovali se těžkostmi. A i v osobním duchovním životě mnozí těžce zápasíme, abychom si vybojovali svoje tiché chvíle s Pánem. Vyčerpanost či nároky dne způsobují, že dovolíme, aby nám čas proklouzával mezi prsty, zatímco my usilujeme o věci tohoto světa. Daniel byl člověk pevné a důsledné loajality. Dokonce ani vědomí, že by si tím mohl vysloužit smrt, ho nepřinutilo, aby se svých pravidelných modliteb třikrát za den vzdal. Takové oddanosti Pánu si všimli i ostatní. Žárliví satrapové a komisaři využili jeho neochvějnost, aby na něj ušili past, ale král věřil, že se právě ta důslednost stane klíčem k jeho vysvobození: „Kéž tě tvůj Bůh, jemuž věrně sloužíš, zachrání!“ (v 17) Biblický popis Daniele je působivý. Daniel ovlivnil celé národy i mocné vládce. Ale napadlo vás už někdy, že si ho Bůh takhle úžasně mohl použít právě proto, že Ho naprosto důsledně poslouchal a uctíval? A teď si představte, co může Bůh udělat s vámi, když se Mu stejně odevzdáte. Ch.Stanley
Tříska – sborový dopis sousedům, členům a přátelům sboru Církve bratrské v Náchodě
2
Poděkování Vážená redakce, ráda bych touto cestou poděkovala Vašim mládežníkům, kteří pod vedením Štěpána Hejzlara v sobotu 1. 9. 2012 nezištně pomohli při transportu vozíčkářů Domova pro seniory MSSS Oáza. Díky jejich ochotě dát část svého volného času druhému člověku, si všichni naši senioři, a já doufám, že i Vaši mládežníci, užili společný pochod „Z Oázy za poznáním Novoměstského Betléma“. Jejich ochota, laskavost, slušnost a veselost byla tím nejdůležitějším svědectvím naší víry. Ještě jednou moc děkuji. Marie Rohulánová ředitelka MSSS V Novém Městě nad Metují 7. 9. 2012
Co bylo
Mravenčí prázdniny Dorosťácký tábor Sborová dovolená Mládežnické signály
Mravenci Ani jsme nečekali, že bude tak krásné léto, když jsme plánovali letošní pobyt našich Mravenců, tentokrát v domovském prostředí sborového domu v Náchodě. Tentokrát byl pobyt ve znamení Mravenčí galaxie. Samotný název vám možná nic moc neřekne a budete si myslet, že jsme si povídali o hvězdách nebo je v noci pozorovali. Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme všichni nasedli do pomyslné vesmírné rakety a vydali se hledat Šťastnou planetu. Co by na takové Šťastné planetě nemělo chybět. Pro jistotu jsme si všechny tyhle představy zaznamenali do lodního deníku, abychom ji snáze poznali, až nějakou objevíme. Cestou se nám mohlo stát, že se potkáme s nějakými mimozemšťany, kteří nerozumějí lidské řeči, nebo my ztratíme řeč, až je uvidíme, a proto jsme se vyzbrojili speciálním kódovacím zařízením, abychom s nimi dokázali komunikovat, a to pomocí teček a čárek.
Milí bratři a sestry, zdraví vás Indiáni z Divokého západu Chtěli bychom vás uvést do chodu tábora dorostu. Program byl dost nabitý, od 7 hodin do čtvrt na osm byla modlitebka, na kterou se většina z nás nedostavila. A o půl osmé byl budíček – většina z nás byla velmi ospalá a nechtělo se nám vstávat. Těsně po něm byla rozcvička, která nás bavila. Chviličku jsme měli na upravení k snídani, která byla obyčejná. Krátká ranní hygiena sloužila k vyčištění zubů. Dopolední program
Jistě všichni znáte to rčení: „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“, proto jsme ani my nelenili a vytrvale trénovali zvládnutí této šifry. Kosmičtí výletníci nemohou jen tak vstát z křesla nebo z postele a hned se vydat na pouť po hvězdách, bez dostatečné fyzické přípravy by to zvládnul málokdo. Naším velice důležitým úkolem tedy bylo překonat velké vzdálenosti po svých, okusit horko i chlad, vyzkoušet si, jak chutná žízeň, a jak moc je krásné, když dosáhneme vytyčeného cíle i díky naší chytrosti a všímavosti. Pochodová hra o poklad se stopami a zašifrovanými úkoly se tak stala hlavní zkouškou a přípravou pro Mravence – poutníky po hvězdách. Poučili jsme se i ze zkušeností našich předků s bojem proti nepříteli při návštěvě pevností a historických zbraní a naslouchali jsme, jak se dříve byli lidé schopni bránit těm, kdo naši Šťastnou planetu chtěli zničit. Na závěr našeho třídenního putování můžeme jen říct, že všichni jsou připraveni vydat se na pouť za hledáním Šťastné planety, ať už to bude v Mravenčí galaxii nebo v nějaké jiné. Jan Felgr
byl v rodech. Byli jsme rozděleni: 1. Zahynulí Orli – Dan z Pardubic a Marťa Č. 2. Smečka pstruhů – Vojta (Ufon) z Pardubic a Jitka B. 3. Mysomuky – Marťa (Macík) z Pardubic a Pavel L. 4. Inteligentní skunkové – Barča z Pardubic a Vlastík Ch. 5. Rozvážní vlci – Pepa z Pardubic a Tade B. Všichni jsme si to užívali. Oběd byl ve 12.00 s dědou Lebedou (poledním klidem). O odpoledním programu jsme hráli hry většinou v lese, což nás všechny dost bavilo. Některé z her pokračovaly o druhém programu. Po večeři byl klid a klíšťobití – to znamená hledání a tahání klíšťat. Večerní program byl pohodovější než ostatní programy. Večerka byla v 10 h. večer. Hráli jsme hodně zábavných her, které nás hodně baví. Nejvíc se nám líbila závěrečná pokladovka. Nesměl chybět táborák. Po celý tábor nám dost přálo počasí. Turistický výlet byl na nedaleký
3 kopec, kde byl krásný oběd. Bylo tu i pár úrazů, které byly většinou z blbůstek a dovádění. Tak co dodat, no přece to, že se nám oběma náš první tábor moc líbil a že jsme si ho moc užily. A proto se těšíme moc do dorostu. Maruška Hejzlarová a Kačenka Vernerová
Vážené sestry a vážení bratři z Náchodského sboru! Pardubický dorost měl tu skvělou možnost organizovat a strávit spolu s náchodským dorostem čtrnáctidenní tábor. „Indiánské léto“ jsme prožili v krásné přírodě na tábořišti poblíž Bystřece a já jsem byla požádána, abych vám své zážitky sdělila. Měla jsem původně v úmyslu pouze napsat kapitálkami, že náchodský dorost je skvělý a úžasný, a že nám Pán Bůh během tábora velmi žehnal, ale nesplnila bych tím tak docela zadání. Ano, náchodský dorost je úžasný. Po překonání menších počátečních neporozumění jsme se dobře sžili a všechno začalo dobře fungovat. Dorosťáky jsme si rozdělili do pěti indiánských kmenů a s těmi dále pokračovali v práci. Připraveno bylo množství kurzíků, her
Tříska – červenec 2012 a programů. I přesto, že účastníků bylo letos více, než jsme v Pardubicích zvyklí, většina aktivit probíhala hladce. Musím si pochválit spolupráci se všemi oddanými služebníky, kteří váš dorost vedou. A úžasná byla i kuchyně (díky všem náchodským kuchařkám!) a technické vybavení tábořiště. Musím přiznat, že Pardubičtí byli vždy zvyklí na více sparťanské podmínky, proto bezproblémovost pobytu na Bystřeci byla pro mnohé z nás příjemnou změnou. Bezproblémové bylo díky Bohu i počasí. Za celou dobu pobytu sprchlo vydatněji pouze několikrát a naproti tomu mnohokrát jsme mohli na vlastní oči vidět, jak Pán odklání všechny bouřky pryč od našeho tábořiště. A Jeho působení jsme mohli vidět nejenom v řízení počasí. Trochu škoda byla, že tábor neskončil se stejným počtem dorosťáků, jako se kterým začal. Pardubičtí nás většinou opouštěli ze zdravotních důvodů a Náchodští zase odjížděli zpravidla za jinými aktivitami. Přestože jsme si přáli, aby si s námi všichni vychutnali tábor až do úplného konce, museli jsme se s tím smířit, vypustili jsme jim raketu a nechali náš indiánský tábor opustit. A co prý že je ta raketa? A proč se nezeptáte dorosťáků sami? Děkujeme za vaše modlitby Za dorost CB Pardubice Barbora Raven Kampová
Tříska – sborový dopis sousedům, členům a přátelům sboru Církve bratrské v Náchodě
Ozvěny od Sázavy
aneb Dojmy ze sborové dovolené 8.–14. 7. NA OTÁZKY ODPOVĚDĚLY „DOROSŤANDY“ RADKA GAVLASOVÁ A MARTA PELLYOVÁ. 1) Užila sis prázdninový pobyt se sborem tak, jak jsi očekávala? R: Já jsem si moc nepředstavovala, co se bude dít. Ale i když jsem na Sázavě byla poprvé, moc se mi tam líbilo. M:Rozhodně ne. Užila jsem si ho mnohem lépe, než jsem si představovala. Užila jsem si všechno, i ty malé nedokonalosti, které se někdy nevyvedly. 2) Na co budeš vzpomínat z letošní sborové dovolené? R: Určitě na spaní ve velkém stanu s holkama, taky na lodičky! M:Spaní ve stanu, společné rozhovory, moje spřátelení se s jinými a novými lidmi, často jiných generací než té mojí. 3) Lákalo tě jet na pobyt se sborem? Pokud ano, proč? R: Lákalo mě to, protože jsem předtím byla u babičky a měly jsme mezi sebou spory! Tak jsem se těšila na rodiče. M:Ano. Z minulých zkušeností vím, že jsem si každý takový pobyt plně užila. ZA NEJSTARŠÍ GENERACI KRISTINA KÜHNELOVÁ (zeptali jsme se pravidelného milého hosta našeho společenství, jestli tento společný pobyt naplnil očekávání a na co bude nejraději vzpomínat) Společný pobyt s rodinami jsem absolvovala již podruhé – první v Božanově a nyní na Sázavě. Musím říct, že oba pobyty byly jedinečné. Tudíž nad očekávání. Vzpomínám také na božanovskou dovolenou často, jak na pěkné počasí, tak na program bratra kazatele Staňka – „Prázdniny v Narnii“, také na písničky s kytarou, které připravila střední generace, vycházky do skal a v mysli mi moc utkvěla velmi milá procházka s Miluškou Markovou ke koupališti v Polsku. Bylo to vše prima. No a nyní? Na co budu vzpomínat? Na vše... Ale hlavně na přednášky pánů Javornických. Pavel mě seznámil s biblickými osobami, které, jak se přiznám, jsem dodnes neznala. Proto jsem se rozhodla přečíst Starý zákon, kde poznám i jiné „osobnosti“. Ale v podání pana Javornického je to „živé“! Také David Javornický umí vyprávět jedinečně. Nesmím zapomenout na pana kazatele Staňka.
4
Výběr témat mi vyhovoval. Líbilo se mi přirovnání práce v církvi k motoru a společenství církve k lesu. Tímto nám přiblížil důležitost společné práce v církvi. Jejich večery mne naplnily kladným myšlením a přivedly mne k myšlence vážit si sám sebe i navzájem. Obdivu hodni jsou také manželé Pellyovi. Zajišťování pobytu a přípravu programu pro volný čas hodnotím na výbornou s hvězdičkou. Na společném pobytu jsem poznala a obdivuji děti, jak znají Bibli a biblické příběhy. Je to nezanedbatelná část výchovy v rodinách a velký podíl má i nedělní besídka. Jsem vděčná za každý společný pobyt se sborem. Přináší mi to obohacení. Díky. ODPOVĚDI OD NADI A PAVLA HEJZLAROVÝCH Naplnil společný pobyt vaše očekávání? Můžeme říci, že vcelku ano. Na co budete vzpomínat z letošní sborové dovolené? Zážitků máme mnoho... Pro Pavla a mě byl celý týden jeden velký zážitek. Počínaje jídlem, fotbalovým výkonem, jízdou na kole, exkurzí ve sklárnách, společných večerních programech a návštěvou muzea v Čáslavi, cesta vlakem na hrad Český Šternberk, přes houpající se raft na Sázavě až k úspěšnému nálezu klíčů od auta Honzy Pellyho. Jeden z mnoha, to když jsem jela s Péťou a Radkou Gavlasovou na jedné lodi, ještě se Šárkou a s ostatními vodáky část řeky Sázavy. Šárka jela s Mírou a Tomem Vernerovými na loďce. Naše plavba začala v základním táboře a pokračovala po proudu až do města Sázava. Řeka v tomto úseku byla klidná a pro naši posádku (začátečníky) přímo ideální. Celkem rychle jsme se zorientovali v práci s pádlem a na co jsme nepřišli sami, tak jsme se informovali u zkušenějších. Takže jsme také stihli pozorovat okolí řeky. V jednom místě jsme zahlédli těsně u břehu ležet nějaká zvířata, připluli jsme blíž. Na hromádce tam byli naskládaní spící a dodnes nevím, zda to byli bobři a nebo nutrie. Každopádně ze břehu by se nám tato podívaná nenaskytla. Úsek řeky jsme sjeli bez toho, aniž bychom se udělali – vodácky řečeno. A na jeho konci nás čekal v Sázavě na břehu již zbytek rodiny – Pavel, Pavlík a Adam společně s Járou Zandalem. Naložili naše pálavy (jak se říkalo lodím) a nás a frčeli jsme k obědu. UF to byl týden. Jaký má pro vás společná dovolená smysl? Smyslem pro nás je to, že společně s ostatními lidmi jsme pohromadě a můžeme se poznávat i jinak než jen při pravidelných setkáních ve sboru. Také jsme ji rádi využili.
5
SIGNÁLY (letní pobyt mládeže) Termín „signál“ byste v biblických slovnících hledali marně. Pokud vím, příslušný slovní základ (signum) do latinsky psané teologie vnesl až sv. Augustin, a to ještě v úplně jiné souvislosti. Přesto, domnívám se, lze pomocí tohoto pojmu tlumočit výraznou část křesťanské zkušenosti. Smyslem „signálu“ není příjemce pouze informovat, ale přimět ho k reflexi, ke změně, nebo k pohybu. V podobných kategoriích se odehrává i setkávání Boha s člověkem; může být výzvou k nápravě nebo činu, oslovením čekajícím na odpověď, nebo, z druhé strany, odpovědí na námi započatý rozhovor nebo očekávání. V každém případě je třeba být na takové signály vnímaví. A právě to mělo být cílem našeho letního pobytu. Vynořila se před námi celá řada otázek. Co když signál nepřichází? Co když přichází, ale já mám přelazeno jinam, neslyším, nevnímám, nebo jsou v mém okolí různé rušičky, které signály odvádějí pryč? Jak důležité je trpělivé očekávání (v době, která nepovažuje čekání obecně za ctnost), a jak důležitá je přítomnost, právě tenhle moment, který vyžaduje rozhodnost? Co to vůbec jsou Boží signály, a jaké podoby můžou mít? Pestrost možných odpovědí jsme se snažili nechat odrazit i na formách, které jsme na sebe brali. Provázely nás povídky otce
Tříska – září 2008 science-fiction, H. G. Wellse, celé jedno dopoledne jsme pronikali do bibliodramatu, nahlíželi jsme do zápasu mezi Bohem a hrdinou televizního seriálu Dr. House, u ohně se alespoň zprostředkovaně setkali s tvrdou realitou (a zároveň mocnou Boží přítomností) v Jižním Súdánu, společně jsme žili, zpívali, četli, modlili se, hovořili, výletovali, hráli si nebo vyráběli film. Každý den jsme začínali ranním ztišením, které vedli sami mládežníci. Večery byly plné zpěvu a hudby. V neděli jsme se účastnili bohoslužeb ve sboru ČCE v Letohradě. Z pozice vedoucího považuji za nesmírně zajímavou zkušenost pozorování skupinového rozhodování a dynamiky v simulované situaci atomové katastrofy, a to v podmínkách, které nám v úterý večer poskytl místní temný a vlhký sklep. Jak jednáme ve stresu, ve fyzickém i psychickém nepohodlí? Kdo je vůdčí typ? Kdo je schopen se obětovat pro záchranu ostatních? I do toho se nám, doufám, alespoň částečně, pomocí sirén a strojového hlasu palubního počítače podařilo nahlédnout. Budova staré školy v Celném (2 km jižně od Mladkova) i její okolí našim potřebám bohatě vyhovovaly. Velká společenská místnost, vybavená kuchyň, kapacita objektu, ohniště, kopce a louky, vše hrálo v náš prospěch. Počasí nám - až na závěrečné vypouštění čínských luceren - také přálo. Parná odpoledne jsme hasili v nedalekém potoce. Zní to jako fráze, ale jídlo bylo opravdu vynikající (díky tímto té + těm, kdo se na jeho přípravách podíleli!). Snad poprvé v životě jsem zažil souběh toho, že se podílím na přípravě něčeho, a zároveň si to naprosto uvolněně a bez stresů užiju. Díky za to Bohu, mládežníkům i celému organizačního teamu, jehož jsem byl součástí. Týden od 18. do 25. srpna tak vnímám i jako signál, že rozhodnutí, která jsem letos udělal, byla správná a v Boží režii. Štěpán Hejzlar
rozhovor Tříska – sborový dopis sousedům, členům a přátelům sboru Církve bratrské v Náchodě
r
pro děti
...tentokrát s Martinou a Standou Navrátilovými Jaký je důvod, že navštěvujete nedělní shromáždění v Náchodě, když bydlíte v Pardubicích? S:Nejenom že v Náchodě máme rok příbuzné, kteří jsou i přáteli. Ve sboru je nám s vámi dobře, je to pro nás bližší prostředí, osobnější. Kdo nebo co vás přivedlo k víře? S: Jsem z ateistické rodiny, pamatuju si snad jen mou prababičku, že měla v rukou knížku a na zdi kobereček s postavou Anděla chránícího děti na lávce. Myšlenky na Boha mne čas od času v mém životě napadaly, ale až když přede mnou pootevřel můj syn Aleš dveře, ozvalo se za nimi pozvání.
film
přesnídávka do práce, školy či k domácímu kafíčku
s va čin a
Misijní práce
Nemohu odolat a musím se s vámi o něco podělit. Před časem jsem na internetu na jakýchsi amerických stránkách narazila na nabídku – možnost objednat si knížku „Revoluce v misijní práci“ – a to zcela zdarma. Protože mám knížky moc ráda a název mi připadal zajímavý, objednala jsem si ji. Nějaký čas se nic nedělo, tak jsem na to zapomněla. Nakonec však k mému překvapení asi po šesti týdnech knížka skutečně přišla. Podívala jsem se do ní a naprosto mne uchvátila. Je to strhující příběh o současném Božím díle v Asii právě v oblasti misie, a asi protože ji napsal Ind, hlavně v Indii. Při čtení jsem se dovídala o životních podmínkách nás v zapadlých oblastech Asie, a je to vyloženě nepředstavitelné. Navíc, doba se dnes změnila natolik, že zahraniční misionáři už nejsou efektivní. Jednak výdaje na jednoho misionáře ze západu jsou desetinásobně vyšší než na misionáře místního, a navíc toho zahraničního místní lidé už tak moc neberou. Ten místní však zná jazyk a kulturu, zcela přirozeně dokáže žít v mnohem skromnějších podmínkách, a dostane se do takových zapadákovů, kam by se ten zahraniční nikdy nemohl dostat. Proto místo osobně se tam vypravit je dnes mnohem větší pomoc a má daleko větší smysl podporovat místní dílo a vzdělávání místních pracovníků, a také rozhlasové po-
6
M: I já cítím, že mne k víře přivedl syn. Při rozhovorech s ním jsem získávala první informace. Změnila vám víra v Boha nějak život? S: Stále mění. A zklidňuje, pomáhá. M: Dala mi svobodu. A někdy mám pocit, že mi obrátila život „na ruby“. Ale cítím, že mne víra naplňuje, dává mi smysl do života. Zúčastnili jste se také sborové dovolené. Byla to vaše první dovolená či pobyt prožitý v křesťanském kruhu? M: Ne, takto to necítíme. Prvním kontaktem pro nás oba byla svatba našeho Aleše s Májou a následně jsme byli v loňském srpnu na skvělém e-campu s brněnským sborem. Zde došlo k obrácení na víru u Standy. Líbila se vám? S: Jsme rádi, že jsme se mohli blíže seznámit, poznat se s členy sboru. Musel jsem ale odjet na polovinu času do zaměstnání, takže jsem stihl jen začátek a konec pobytu. Ale i za ten kratší čas jsem rád. M: No ano, super! A na plavbu po Sázavě a obzvlášť některé jezy nezapomenu nikdy! Prozraďte nám, jak vyplňujete volný čas. S:Rád rybařím, fandím sportu a nebo jezdím na koloběžce. M: Hodně čtu a ráda mám turistiku, jezdím na kole, oba jsme rádi v přírodě. Víme, že váš syn se oženil s Mariankou Staňkovou. Máte ještě nějaké děti?: Máme. M: Dceru Katku.
nás
řady v místním jazyce, které se dostanou zase ještě dál než vyškolení pracovníci. Poměrně krátkou dobu jsem se za to modlila a pak jsem jim napsala a za knížku jim poděkovala. Nabídla jsem jim spolupráci, která je v mých možnostech – a teď se dostávám k tomu, proč vám tohle vůbec sděluji. Modlím se teď za jednoho konkrétního misionáře. Mám jeho fotku, vím, jak se jmenuje, kde žije, kolik jich je v rodině, jak uvěřil, jaké vzdělání a kde mu umožnila organizace „Evangelium pro Asii“ (GFA – www.gfa.org), a tak. A také jsem od té organizace dostala návod, jak se za něj mohu modlit. A právě to mne uchvátilo a dost konkrétně inspirovalo, takže se chci s vámi podělit o to, co je možné vyprošovat: Osobní blízký vztah a chození nablízko s Pánem Bohem. Věrnost, aby ustál chvíle malomyslnosti a neúspěch v práci. Víru, že Bůh dělá i nemožné. Ochranu proti mocnostem temnosti. Přízeň v očích místních náčelníků vesnice a jiných vlivných osob té společnosti. Uzdravení celé oblasti. Hlubokou lásku k lidem. Milost k přemosťování kulturních a osobních rozdílů. Účinné vyřizování a sdělování Božího slova. Jednotu mezi spolupracovníky. Statečnost a smělost při hlásání evangelia. Duchovní dary k budování ostatních. Potvrzování Božího slova skrze uzdravení nemocných, vyslyšených modliteb a proměněných životů. Nesení ovoce v přivádění lidí ke Kristu. Stejně se můžeme modlit za sebe, vzájemně jeden za druhého, za svoje staršovstvo, za svého kazatele, za ostatní vedoucí pracovníky ve sboru – a přitom se naprosto spolehnout, že Bůh modlitby skutečně vyslýchá a nic pro Něj není vyloučené. (MM)
JAK VIDĚLA SVĚT
je název výstavy zvětšených fotografií přírody od Věry Javornické. Výstava probíhá od 3. do 30. září 1912 a naleznete ji v Městské knihovně v Náchodě na Kamenici č. 105 ve druhém patře v tzv. studovně (možno vyjet výtahem). Vstup volný.
Tříska – září 2008
7
Jak to vidím já…
O tanci
Kateřina Weisserová, 14 let (profesinální tanečnice) 1) Jaký přínos může mít pro člověka tanec? Nové kamarády, spoustu zábavy, fyzičku. 2) Vnímáš nebo dokážeš si představit naopak nějaká negativa tance? Tancování mi zabírá spoustu času, takže nemám moc času na školu, přátele atd. 3) Jsou pro tebe přijatelné taneční skupiny v církvi? Pokud ano, v jaké podobě? Ne. 4) Jaký je tvůj nejsilnější nebo nejhezčí taneční zážitek? Můj nejlepší výsledek je, že jsem se dostala na mistrovství ČR, kde jsme se umístili na velmi dobrých pozicích a hned potom jsme se kvalifikovali na mistrovství světa Pavel Javornický, 80 let 1) Myslíš(te) že může mít tanec pro člověka nějaký přínos? Nejprve ocituji odborníky, sexuology, kteří určitě nepsali z hlediska křesťanské morálky (Pondělíček a Pondělíčková: Lidská sexualita jako projev přirozenosti a kultury, AVICENUM 1974): V tanečních hodinách obvykle dochází k prvním skupinově uznávaným a tolerovaným erotickým zážitkům, k prvnímu oficiálnímu sblížení v tanečním objetí. Pokud se týče tance, má skutečně většinou sexuálně stimulativní význam…nejen možností vzájemného dotyku a dráždivého tření erotogenních zón. Sám pohled na tanec vyvolává sexuální atmosféru především u mužů…sám rytmus tance vyvolává bezpochyby archaická pudová hnutí (str. 61–62). Když cituji tento překvapivě jednoznačný pohled odborníků na párový tanec, nechci tím tanec zatratit. Sexualita nám byla od Boha dána a jistě existují horší způsoby, jak ji ventilovat, než společenský tanec. Nikoho za tanec neodsuzuji, ale – marná sláva – je to pokušení. 2) Vnímáš(te) nebo dokážeš(te) si představit naopak nějaká negativa tance? Jaká? Taneční zábavy fungují jako seznamky, mnozí tam zřejmě přicházejí někoho „sbalit“. To může vést i ke šťastnému vztahu, ale výběr lidí tu je skutečně příliš pestrý. Líbezná atmosféra tanečních hodin a maturitních plesů se asi hodně liší od divokých diskoték, které rušívají můj spánek ze sousední restaurace. Navíc čteme a vidíme ve zprávách, že se dnes staly prostředím obchodu s drogami. S kým se chci seznámit pro společný život? S kým bychom rádi viděli svoje děti? 3) Jsou pro tebe (vás) přijatelné taneční skupiny v církvi? Pokud ano, v jaké podobě? Co návštěva tanečních? Pokud by hrály roli těch „seznamek“, něco by na tom možná bylo. Ale společný sport, výlety, hry, táboření jsou pro církev přirozenější. Skupinový tanec jako tělocvik je jistě užitečný. Tanec jako součást bohoslužeb je mně cizí, myslím, že nepatří do naší kultury. Pokud absolvuji „taneční“, nebudu moci nikdy odmítnout tanec upřímným „neumím“. A to je, myslím, nejlepší obrana. Říká se, že
se mládež naučí v tanečních společensky chovat. Musím doznat, že jsem to nepozoroval. 4) Máte nějaký osobní zážitek s tancem? Když jsem se o to pokusil, pošlapal jsem krutě partnerku. Moje manželka Věra jako dospívající ráda tancovala, ale vzdala se toho dobrovolně po svém obrácení, ač jí to její maminka vyčítala. Měl jsem kolegy biology, manželský pár, kteří dobře tančili. Chodívali na zábavy spolu a spolu také tancovali. Jsou mého věku a jejich pěkné manželství trvá. Kdysi jsme se marně pokoušeli zachránit vztah mladého manželského páru na pokraji víry. Přišli za námi po žárlivé scéně na tancovačce, po níž se ten muž pokusil zabít sebe i svou ženu zuřivou jízdou v autě. Přežili, ale jejich svazek nakonec nepřežil. Asi jsem pesimista. Patrně jsou křesťané, kteří občas společensky tančí, a nevede je to k ohrožení vztahů. Kateřina Staňková, 18 let 1) Myslíš, že může mít tanec pro člověka nějaký přínos? Myslím si, že ano. Tancem může člověk, podobně jako hudbou nebo třeba kresbou, vyjádřit své pocity, náladu, ale také svou osobnost. Je to podle mě umění. 2) Vnímáš nebo dokážeš si představit naopak nějaká negativa tance? Jaká? Tak určitě, i tanec může být někomu pohoršením. Záleží podle mě na tom, jak tanec vnímá sám tanečník. Jestli ho vidí jako svádivý akt, či jako umění. 3) Jsou pro tebe přijatelné taneční skupiny v církvi? Pokud ano, v jaké podobě? Co návštěva tanečních? Záleží, co se myslí pod pojmem „taneční skupiny“. Například taneční podle mě přijatelné jsou a také si nemyslím, že by „křesťan“ nemohl být profesionálním tanečníkem. Návštěvu tanečních hodnotím jako velice dobrou zkušenost a především společenskou událost. 4) Máš nějaký osobní zážitek s tancem? Ano, chodila jsem do tanečních a mezi mými přáteli je i nějaký ten profesionální tanečník. Manželé Iva a Jirka Čepelkovi 1) Myslíte, že může mít tanec pro člověka nějaký přínos? Přínos to určitě má, můžeme tanec vnímat jako sportovní a společenský zážitek. Někdo má rád fotbal, jiný zase tanec. 2) Vnímáte nebo dokážete si představit naopak nějaká negativa tance? Jaká? Jak v kterém tanci. Ve společenském tanci, kde jsou určitá pravidla a společenské chování negativa nevnímáme. 3) Jsou pro vás přijatelné taneční skupiny v církvi? Pokud ano, v jaké podobě? Co návštěva tanečních? Určitě ano, v jakékoliv podobě, pokud je to pod vedením někoho zkušeného. Z našich zkušeností jsme vítali komornější skupinu. Taneční si určitě po čtvrté rádi zopakujeme. 4) Máte nějaký osobní zážitek s tancem? Určitě, z našich prvních tanečních, kdy člověk neumí ani krok. Tam jsme zažili spoustu legrace a komických situací. Ale na konci kurzu jsme měli dobrý pocit, že ta dřina nebyla marná.
Tříska – sborový dopis sousedům, členům a přátelům sboru Církve bratrské v Náchodě
Králův kříž knihovna
Timothy Keller 1
8
V tajence se skrývá významná biblická postava
s v a č iVyškrtávejte slova ze seznamu ve všech osmi směrech (nahoru, dolu, na Rád bych Vám představil člověka, který stojí již za několika hojdo stran a šikmo), Zbylá písmena, které jste nevyškrtali tvoří tajenku, kteně prodávanými a překládanými tituly2. Mimo jiné je autorem knirá se čte po řádcích. hy Králův kříž, o níž povím něco více v zápětí. Oním člověkem je Timothy Keller. AMETYST – AVAŘI – BAROŠ – BARVIČKA – BARVY – rozhovor Tim Keller, v evangelikálním éteru velice známý kazatel, založil BIBLE – BLECHY – BOMBY – BREBERKA – DIREKT – 3 roku 1989 na Manhattanu Redeemer Presbyterian Church ; sbor, který DORTY – DRTEK – EXCES – FILOSOF – FOYER – IDYLA se od té doby rozrostl do pěti tisícového zástupu. Stál u zrodu orga– JAŘMO – KOALY – KOČKA – KOMÁR – MANTRY – ME4 nizace City to City , která za dekádu své existence pomohla začít na DIA – METRY – NADSÁZKA – NAVÍC – NEŠVAR – OBČAN – 175 církvím po celém New Yorku i jinde ve světě. Nehledě na jeho OBLUDA – OCTAN – ODDYCH – OKOUN – OKRES – PIRÁTI věk, Kellerovi je 62 let, a tradiční ráz bohoslužeb, Redeemer přitahu– POETI – PRAKY – PŘEPSAT – RIGOL – ROTOR – RYBKY – je mnoho mladých lidí (samozřejmě nejenom je). V Kellerově projeRYSKA – RYZÁK – SKŘET – SKŘÍTEK – SKUTKY – SONDA vu je cosi jedinečného a zdá se, že tím vzácným kořením je srozumir nás – SOŠKA – STENY – STŘED – SYPEK – ŠKROB – ŠTEMPLY pro děti telnost. V tom se mi Keller líbí, kvůli tomu ho beru vážně a myslím, – ŠTĚRK – ŠVORC – TÁHLA – TOXIKA – TYÁTR – TYKEV – že proto je uznávaný v církvi i ve světě, rozuměj mimo církev. VIKÝŘ – VJEZD – VLAKY – VÝKYV – VÝZDOBA – YSATY – Králův kříž – název londýnského nádraží známého také z HarZDOBA – ZLODĚJI – ZVÍŘE - ŽEBRATKA ry Poterra, ale i jedné z knih Tima Kellera. Kniha je tak trochu komentář k biblické knize. Jako základ si totiž bere Markovo evangelium. Je rozdělena do dvou hlavních částí, z nichž v jedné Keller píše o životě, identitě Ježíše Krista a v druhé o jeho díle, tedy o smyslu jeho smrti na kříži. Tomuto rozdělení nasvědčuje již sám název knihy. Co je pro Kellera charakteristické, je jeho způsob, jakým oslovuje své publikum: nehovoří ke křesťanovi, ani k nevěřícímu, oslovuje oba zároveň. Dá se říct, že jeho cílem je prokázání pravdivosti vefilm likonoční zvěsti a poskytnutí nového, čerstvého pohledu na Ježíše. A tak bych už jen uzavřel slovy Tomáše Halíka: „Tato kniha Timothy Kellera prozrazuje dlouholetou autorovu zkušenost kazatele, který ustavičně buduje mosty mezi světem Písma a známými díly současné kultury a je zvyklý pohotově a vtipně odpovídat na časté otázky hledajících a pochybujících.“5 Tadeáš Varmus 1) Keller, Timothy, Králův kříž – Život Ježíše a příběh světa, Biblion, Praha, 2012, s. 261. http://www.youtube.com/watch?v=-KJMLu7ay54, http://timothykeller.com; 2) v češtině: Marnotratný Bůh (2011), Proč Bůh? (2011); dále např. Generous Justice, Counterfeit Gods, The Meaning of Marriage. 3) redeemer v angl. znamená vykupitel; presbyterní je od řec. slova presbyteros, tedy starší, presbiteriáni jsou v USA jednou z nejrozšířenějších protest. církví, v Ev. jsou obdobou církve kalvinistické/reformované; http://www.redeemer.com/. 4) http://redeemercitytocity.com/. 5) Keller (2012), s. 261.
2 ! .1 " 1 * 5$ ! 1 3 1 2 * - |" '.# NSDUĔDMANŨQNCHM@
Je pro tebe důležitá Bible a chceš ji lépe používat
v praktickém životě svém i druhých lidí?
Hledáš Boží vedení ohledně povolání ke službě, či dalšího směřování? Máš v církvi pověření k pastýřskému vedení určité skupiny, nebo se na přijetí takové odpovědnosti připravuješ? Nesete tuto odpovědnost jako manželé? Ztrácíš radost a chuť sloužit Pánu, věnovat se lidem a hledáš zdroje síly a motivace?
Dobré rady v Bibli
a jejich aplikace při službě lidem
Kurz biblického poradenství pořádaný sborem CB Náchod a seniorátem CB Východní Čechy – sever, s podporou sboru Grace Fellowship Church, Florence, Kentucky, USA. Připravují: Rostislav a Dana Staňkovi Přednášky a diskuse: Mark a Jackie McFadden Bud a Linda Fennell Pro všechny přednášky zajištěny písemné osnovy a překlad.
5. – 7. října 2012
Co bude
ve výhledu
15.–19. října, podzimní bazar 20. října, svatba Jan Hochmal a Anna Hejzlarová (z Dobrušky) v Neratově, hostina v Bystrém 25.–27. října, víkendovka Mravenců ve Vižňově 28. října, sborový den v Novém Městě n. M. „10 let sboru“; zvlášť je zván náchodský, coby mateřský sbor. 2.–4. listopadu, setkání dorostů v Náchodě
• Povolání ke službě • Růst vedoucích v místním sboru • Typický měsíc ve službě staršího sboru • Napřed „Proč“, potom „Co“ • Zdroje síly a motivace • Diskusní a sdílecí skupinky • Sbor Církve bratrské v Náchodě, Purkyňova 584
Přihlášky nejlépe hned, nejpozději do 30. září 2012 na email:
[email protected], mobil 775 139 517 Kurzovné 250,- Kč; + jídlo ve sboru jak si objednáte: ob. 50,- /ve. 30,- Kč. Platba na místě. Jestli potřebujete nocleh, řekněte si při přihlašování. Domluvíme se.
příspěvky zasílejte na adresu:
[email protected] Uzávěrka dalšího čísla 25. 9. 2012 Adresa sboru: Purkyňova 584, 547 01 Náchod Kontakt na kazatele: R . Staněk – pevná linka: 491 427 332 mobil: 602 323 941 e-mail:
[email protected]; stránky sboru: www.cb.cz/nachod
