V tomto čísle nepřehlédněte: už je tu jaro -141noc ve škole -143školní strašidla -144umíme si hrát -151-
chci být slavný? -154co mne baví -157Velikonoce -158náš úspěch -136-
Jaro Je to krásný pocit vzbudit se o víkendu a venku svítí slunce. Hned mě to nabije tak pozitivní náladou a energií, že mám zase chuť do života. Otevřu si okno a vdechnu ten krásně čerstvý svěží vzduch. Na tváři mě hřejí první teplé paprsky a mně je krásně. V kuchyni vytáhnu rolety a při snídani můžu sledovat krásnou přírodu kolem sebe… Je mi krásně… Šárka Bartošová 9.C
Jaro pro mě znamená docela hodně, protože pro mě je to fakt, že skončila konečně ta dlouhá a tuhá zima. Na jaře začíná svítit sluníčko, začínají konečně zpívat ptáčci a je to super, protože si můžu opět vzít sukně, které miluji. Na jaře začíná růst plno krásného kvítí v různých barvách a je to krása, ale zase na druhou stranu na jaře je plno událostí, jako jsou Velikonoce, a to není moje oblíbená parketa. Na jaře je mnohem tepleji než v zimě a to je na tom to nejlepší, nemusím na sobě mít tuny oblečení, ale můžu si vzít na sebe jen málo. Jaro je podle mě nejkrásnější ze všech čtyř období už jenom kvůli těm barvičkám, ale i kvůli sluníčku, kdy už paprsky začínají pomalu hřát. Barbora Běčáková 9.C
Je únor a jaro se začíná probouzet, trochu dřív než by mělo, ale mně to nevadí. Jsem ráda, neboť se začíná oteplovat a nemusím už nosit tu těžkou zimní bundu. Ptáci zpívají, už jsem uviděla první sněženky u souseda v zahradě. Jsou to moc hezké květiny.
Taky už můžu být déle venku, protože se stmívá později…a taky se lépe vstává, když se začíná dříve rozednívat. Ve škole je to taky lepší, protože zimu nemám zrovna moc ráda a když přijde jaro, jsem hnedka veselejší a usměvavější… aspoň myslím☺. Taky už si můžu venku zahrát volejbal, když sníh stál a tráva se začíná zelenat. Jaro je pro mě po létu nejoblíbenější roční období, takže jsem ráda, že už začalo. Karolína Kuřecová 9.C
Pro mě je jaro potěšující, protože začíná svítit sluníčko a příroda se probouzí. Pro moji mamku je to nejkrásnější období za celý rok. Konečně nemusím nosit hrubé bundy, šály a čepice. I když čepici stejně nenosím☺ Ráda sleduji, jak se stromy znovu obalují zeleným listím a tráva zelená. Pro mnohé je jaro obdobím, kdy můžou naplno sportovat. Cyklistika, fotbal aj. sporty se opět vracejí do denního programu. Barbora Svobodová 9.C
Jak jsme vynášeli Mařenu V pondělí 10. března jsme byli vynášet Mařenu, kterou jsme vyrobili před prázdninami. Po cestě k řece jsme sledovali různé stromy a rostliny. Došli jsme k řece a čekali a čekali na děti z Astry. Měly přijít mezi čtvrt a půl, ale nepřicházely, tak jsme se zatím dívali, co kde roste.
Najednou jsme uviděli děti z Astry, jak nesou pěknou červenou Mařenu. Holky z Astry začaly tančit ve svých krojích a hned potom jsme začali vyhazovat Mařeny (byly celkem tři). Všechny tři Mařeny se po chvíli rozpadly a uplavaly. Julie Rampírová 3.A
Šla jsem do školy a pomáhala s Mařenou. Potom jsme šli k vodě. Monika s Lubošem našli fialku. Čekali jsme na zpěvačky z Astry. Péťa se šel podívat na sochu, která měla jenom hlavu. Zjistili jsme, že ta socha je od Albína Poláška. Viděli jsme zpěvačky z Astry a vyhodili Mařenu do vody. Mařena plavala a u vodopádu se na minutu zasekla a hned zase plavala dál. Pak jsme šli zpátky do školy. Doma jsem vyprávěla, jak jsme si to užili. Vendula Malinová 3.A
Když jsme vyráběli Mařenu, dalo nám to hodně práce. V pondělí jsme přišli do školy a šli vyhazovat Mařenu. Došli jsme k mostu, ale ještě tam nebyli, tak jsme hledali, co tam kde roste. Našli jsme fialku, sněženku a další rostliny. Potom přišli z Astry a zpívali písničky a házeli Mařenu. Když uplavala, šli jsme do školy. Lubomír Mazoch 3.A
Noc Druhého patra Z pátku 29. února na sobotu 1. března jsme spali z kroužku Počítače a psaní (časopis Druhé patro) ve škole. Každý člen kroužku si mohl pozvat jednu osobu. Nakonec nás bylo osmnáct a dva učitelé. Sraz byl na školním dvoře v 17:25. Někteří dorazili dřív, protože jim jel autobus a dalším by to nestihli, ale našli se i takoví, kteří přišli později. Po příchodu na dvůr nás pan učitel odvedl do školy. Svoje batohy, bundy, spacáky a další věci jsme nastěhovali do školní družiny. Až přišli ostatní, tak jsme si všichni sedli v družině k nízkým stolečkům na malé židličky a páni učitelé nám řekli program. Nejdříve jsme udělali skupinky po třech a dostali tenký papír, tvrdé papíry, izolepu a špejle. Každá skupinka měla vymyslet divadlo. Ještě jsme ani nezačali a svou práci jsme museli přerušit. Na besedu přišla redaktorka Iva Jalůvková z Novojičínského deníku. Nejprve nám vysvětlila, z čeho se skládají noviny a vyprávěla nám o tom, jak to v redakci chodí. Poté jsme se jí ptali na různé věci. Pak si povídala s panem učitelem a my pokračovali v přípravě divadla. Jedna skupinka svou práci nechala, protože šla smažit palačinky. Později jsme šli všichni do kuchyňky na lahodné palačinky. Skoro každý si vzal marmeládu. Ten, kdo neměl, zkusil marmeládu od někoho jiného. Po jídle jsme se vrátili zpět do družiny. Něco kolem 22:00 se začala hrát divadla. Nejprve jsme si vylosovali číslo v pořadí 1-5. První divadlo bylo O zmutovaných králících z Černobylu, druhé O Karkulce a Přemyslu Otakaru I., třetí O Samaře, Zombíku a malé holce, čtvrté O Zakletém princi a páté bylo o dvou klucích, kteří si vyjeli na hrad, na kterém straší. Byla to moc velké sranda. Po divadle odešla naše návštěva. Uklidili jsme si na stole a učitelé nám řekli další plán večera. Měli jsme jít potmě jen se svíčkami na procházku po škole. Mobily jsme museli nechat na stole v družině. Vytvořili jsme dlouhého hada, abychom se neztratili. Jeden učitel byl vepředu a druhý vzadu. Oba měli svíčku. Vyrazili jsme. Úplně v horní patře nám zhasla jedna svíčka, ale znovu jsme ji zapálili a pokračovali dál. Zašli jsme do jedné třídy a dívali se na noční Frenštát. Byl krásný. Vrátili jsme se zpět do družiny. Vzali si své mobily a šli do 1. patra do počítačové učebny. Tam každý musel napsat dva články. Jeden na počítači o strašidlech ve škole a druhý rukou o nočním Frenštátě. Přesně v 0:00 jsme začali pouštět hudbu a tančit. Někteří byli u počítače a jiní zase jenom seděli. Nějak před 2:00 jsme už museli skončit. Sešli jsme dolů, převlékli se, vyčistili si zuby atd. .. a šlo se do malé tělocvičny. Tam se spalo. Spalo se na žíněnkách, na gymnastickém
koberci a někteří na karimatkách. Někdo usnul hned a někdo později. Ráno nás pan učitel vzbudil v 6:30, takže někdo spal jen tři hodiny. Převlékli jsme se a zase se šlo do kuchyňky na snídani. Pan učitel koupil plnou tašku rohlíků. Ty jsme si namazali máslem anebo marmeládou. Po snídani jsme v družině napsali poslední článek a hurá do deště a zpátky domů. Kristýna Hoďáková
Školní strašidla Když jsme šli, všechna děcka i s učiteli Křištofem a Ondryášem, strašně jsem se bál duchů schovaných v záchodové míse na WC. Jejich chemické složení neznám, ale vím, že dost smrdí a jsou průhlední... Dál jsem se bál duchů v učebně přírodopisu. Určitě tam zemřelo hodně prvoků, takže tam muselo být i hodně duchů. No a mám tušení, že tady je i duch/dvojník minulého ředitele Víta Mazala. Viděl jsem ho pověšeného na stěně za sklem. Ale nejvíc jsem se bál suterénu, kde straší školníkův kamarád Albrecht, kterého se dost bojím. Škola je pro mě doslova dům hrůzy. Jakub Jiříček
Školní Strašidla s velkým „S“ V rámci našeho nočního pobytu ve škole jsme měli pro oživení programu procházku školou za svitu dvou svíček. Cestou jsme prošli skoro celou školou a zastavili se u několika oken a kochali se pohledem na noční Frenštát. V noci byla nádherně nasvícena radnice a do tmy barevně svítily vývěsní cedule obchodů. Po chvíli jsme se opět vydali na cestu a hledali školní strašidla. Že nejsou? Ale ano! Jsou všude. Zejména ve škole je jich mnoho. Mezi mnohé patří duchové učitelů, kteří zahynuli při práci ve škole nebo při práci pro školu. Dokonce jsem zahlédl i několik duchů žáků, kteří byli ve škole utýráni krutými učiteli. Koutkem oka jsem viděl učitele pobíhat s žákovskou knížkou a jiného s rákoskou. Vypadalo to, jako by se zastavil čas... Martin Ondryáš
ŠKOLNÍ STRAŠIDLA Škola jako taková celkově byla, je a asi i vždycky bude strašně strašidelná. Ve dne ani tak ne, ale v noci stráááášně. A to můžu potvrdit z vlastních zkušeností. Šli jsme se projít po škole, ale všude byla abnormální tma a ještě aby toho nebylo málo, tak jsme šli jenom se dvěma svíčkami....a dovedete si představit, co to je ve dvaceti lidech jít po škole, kde je tma jak.... jenom se dvěma svíčkami, které ještě k tomu neustále zhasínaly.:?! No je to prostě něco
hrozného. Já osobně jsem se bála úplně stráášně, možná, že si řeknete, že je to trapas a slabší, bát se ve škole v tolika lidech, ale zkuste si to někdy a sami uvidíte. Za každým rohem jsem čekala, kdy na mě někdo vybafne. Třeba jak jsme se šli podívat do 8.C, tak jsem čekala, že na nás vybafne z kabinetu fyziky pan učitel Gróf (i když co by dělal ve škole v pátek chvilku před půlnocí?), nebo v suterénu jsem se bála toho, že nás bude honit školník s krumpáčem, v přízemí paní učitelka Bělíková s kostrou v zádech a spoustou otázek ohledně kostry a člověka. Nebo nějaký jiný učitel s písemkou nebo poznámkou v ruce!!! Ale taky tu může být plno dalších strašidel, které jsme naštěstí neviděli a když už, tak jenom v dálce, akorát jsme zaslechli pár zvuků, ale ještě že tak, páni učitelé byli hodní a poprosili je, ať nás moc nestraší, že po těch výborných palačinkách by se nám špatně utíkalo. Ale i tak jsme se prostě strašně báli, hlavně já!! Tak co vy víte, kdy na vás může vybafnout nějaké to strašidlo třeba z chemie... nějaká zkumavka nebo železný stojan, který se díky své vadě nepoužíval a teď proto straší po chodbách. Nebo duch bývalých ředitelů, dohlížející na školu v domnění, že jsme zloději nebo něco takového. Je to prostě mazec a nepřála bych to nikomu zažít, ale na druhou stranu, je to drsné vzrůšo a docela i sranda.......ke konci!!!! To totiž zjistíte, že se vlastně nikdo nebál a všichni jsou hrdinové. Ale někdy bych možná ta strašidla i ráda potkala.... no, ale radši jenom ve snu........!!!! :-)))) Aneta Andrlová
Na večerní procházce školou za strašidly jsme prošli část školy a snažili se objevit nějaká ta strašidla. Jedno vykouklo za rohem. Lekla jsem se a málem spadla ze schodů. Ale to nebylo strašidlo, byla to Denda. O kousek dál jsem viděla
opravdové strašidlo. Bylo velké s malou hlavou jako malíček a smálo se jako já. Bylo celé v růžovém. Na hlavě mělo 7 vlasů. Jak sem se zasmála, uteklo. Do družiny jsme došli v pořádku a celí vysmátí. Kristýna Hoďáková
Je večer a my se procházíme po naší staré škole. Chodby, které ráno a odpoledne byly zaplněné křikem dětí, se večer proměnily v děsivé tmavé uličky, kterými jsme bloudili se svíčkami. Stará budova působila děsivým, ale vzrušujícím dojmem. Vzpomínky v sobě uchovává jako stará truhla, která nebyla doposud otevřena. Ticho a náš šepot nás doprovázel všude. Klapot našich papučí jsme uvítali, ticho bylo děsivé. Když nám zhasla svíčka, začali
jsme křičet jako malé děti, které se ztratily v děsivém lese. Moje srdce mi tlouklo jak o závod a do očí mi vhrkly slzy (strachem). Já vím, nejsem zrovna nejstatečnější, ale v noci škola není nic příjemného. Tma kolem mě působila zvláštně. Jako by mě očarovala a já chvíli nevnímala a chvíli jo. Dostala jsem se jak do tranzu. Tma, ticho, svíčky a naše neutlumitelné hlasy. Prostě jak v pohádce a hororu zároveň. Když se ve škole neučí, je to prostě neuvěřitelné, jak je večer bezbranná a děsivá. Denisa Chybíková
Když jsme šli na školní prohlídku za strašidly a páni učitelé říkali, že ten, který je na konci a na začátku, to má nejhorší, tak jsem se cpala dopředu, měla jsem docela strach, a proto jsem se radši chytla pana učitele Křištofa. Představovala jsem si, že na mě někde z rohu vybafne zmalovaný školník s velkým modrým pankáčem na hlavě a krompáčem v ruce... Pořád jsem čekala, co přijde, všichni jsme se drželi za ruce a já Hanky, oběma se nám potily ruce od strachu..., bylo to napínavé, ale nakonec nic nepřišlo, takže nic no.. :) a asi nepřišlo proto, že mu učitelé nedali spropitné... Květa Pustějovská
Jak jsme šli po škole, tak jsme mysleli, že na nás tam někdo vybafne, ale nikdo. Jak by mělo školní strašidlo vypadat? Mělo by být malé a průhledné, chodilo by po škole, ale nikdy nikoho nevylekalo, jen zloděje a zlobivé žáky a ještě učitele:) Strašidlo je schované v různých zdech. Jinak lítá jen v noci. Hanka Parmová
Když jsme šli v noci na školní procházku, páni učitelé nás strašili dříve, než jsme vyšli, a tak se většina bála, že nás nějaké to strašidlo vyleká. Naštěstí jsme se drželi za ruce, takže to nebylo tak hrozné, ale stejně jsme se báli. Kika Hoďáková se furt smála, takže bylo veselo. Nakonec nás stejně žádná strašidla nevystrašila. Strašidlo bych si přestavovala tak, že by mělo jedno oko, velký nos, strašidelný obličej a v ruce drželo kosu. Simona Štěrbová
Ve škole je spousta strašidel, ale já jsem potkala zrovna strašidlo, které tady zůstává, protože kdysi bylo žákem, který tak dlouho propadal, až se z něj stalo strašidlo. Tohle strašidlo ale není ani tak postrachem dětí jako učitelů. My jsme si se strašidlem dobře pokecali. Bylo menšího vzrůstu, to je přece logické, zůstalo pořád žákem základní školy, takže větší být ani nemohlo. Na hlavě mělo blonďaté dlouhé vlasy, které si minimálně půl roku nečesalo. Trochu smrdělo, ale to jsme před ním museli utajit, abychom ho neurazili. Zubů už taky moc nemělo. Jenom jsme mu chvílemi vůbec nerozuměli, někdy
totiž mluvilo hůř než nějaký cizinec, ale to nám nevadilo, byli jsme z něho tak vedle, že jsme všichni jenom hleděli a ani jsme se neodvážili mu na nějakou otázku odpovědět nebo dokonce mu nějakou otázku položit. Potom jsme se s ním rozloučili, teda spíš jen mávli rukou, protože jsme všichni byli ještě pořád vedle. Tereza Šlechtová
Vydali jsme se na noční průzkum. Šli jsme po nočních chodbách školy a všichni napjatě pozorovali tmu okolo. V tu chvíli se ozval divný strašidelný zvuk, všichni jsme ztuhli. Pokračovali jsme pomalu dál a najednou se před námi vynořila ze tmy nějaká postava. Zprudka jsme zastavili. Bylo to strašidlo, bylo ze zeleného slizu, mělo divně pokřivené zuby a bylo docela tlusté. Všichni zaječeli strachy a vypukla panika, ale strašidlo se nedalo. Zjevovalo se vždy tomu, kdo nejvíce ječel. Já a pár kamarádek jsme se schovaly za jeden roh, ale najednou šok, za námi se objevilo další strašidlo, tentokrát ale nebylo tak strašidelné jako to první. Bylo blankytně modré, ale průsvitné, jinak ničím zajímavé. To nás uklidnilo, že se nemáme bát toho zeleného strašidla, že ono se baví tím, že straší smrtelníky. Byli jsme trochu klidnější, odešli si lehnout a to modré strašidlo nás prý bude v noci hlídat. Ale stejně asi skoro všichni nezamhouřili oko, jak byli vyděšení. A taková byla naše strašidelná noc se školními strašidly. Magda Šnajdrová
Když jsme si procházeli školní budovu jen se svíčkami, bylo to docela dost strašidelné, jen jsem čekala, kdy na mě z WC, z nějaké třídy nebo z kabinetu vybafne nějaké strašidlo, učitel, uklízečka nebo třeba pan školník. Kdyby na nás opravdu někdo vybafnul, myslím, že by z 20 lidí za chvíli byli dva, pan učitel Křištof a Ondryáš, protože všichni ostatní bychom z toho šoku dostali infarkt nebo něco podobného. Naštěstí se nic takového nestalo, ale přesto to bylo strašidelné, hlavně i proto, že občas někdo zařval nebo zaječel ze strachu. Abychom se tak moc nebáli, tak jsme se všichni drželi za ruce a společně procházeli strašidelnou noční budovu školy. Navíc, aby to bylo ještě víc strašidelné, panu učiteli několikrát zhasla svíčka, takže jsme část naší výpravy po škole šli i potmě. Obzvlášť po schodech to bylo zajímavé a docela jsem se divila, že z těch schodů nikdo nespadl, protože tam v některých chvílích byla úplná tma. No tak nějak jsme tu naši noční prohlídku všichni zvládli ve zdraví a statečně se vrátili zpátky do družiny. Veronika Šmahlíková
Byl večer a my jsme se šli projít po škole. Některá místa ve mně budila strach, ale když se držíte za ruce, tak je to o hodně lepší. Naši učitelé měli svíčky, se kterými chodili jenom oni. Temné uličky a děsivé ticho nás doprovázelo na každém kroku. Bylo to prostě děsivé. Jednou, jak jsme šli do druhého patra avešli na chodbu, tak začali všichni ječet jak malí, ale jenom proto, že tam byla strašná tma. Bylo to úplně luxusní a bylo to super. Je to taková zmenšenina domu hrůzy, ale zas to nebylo tak hrozné. Líbilo se mi to. Dominik Šivic
Noční Frenštát Při naší procházce po škole jsme se kochali pohledem na noční Frenštát. V mnoha mihotavých světélcích byla rozeznat nádherně nasvícená radnice a mnoho barveně svíticích vývěsních cedulí obchodů. Po cestách se míhaly rozmazané šmouhy – auta. Kupodivu se na ulicích našlo i několik náhodných chodců. Rozhled z 2. patra po Frenštátu byl nádherný a rád bych si jej někdy opět shlédl. Martin Ondryáš
Noční vzhled Frenštátu V té tmě se mně asi nejvíce líbila radnice, která byla pěkně vidět, ale i oba kostely byly pěkné. Rozeznal jsem i pár domů a paneláků. Pak jsem uviděl kino, které má logo „kino“. Škoda, že nabyly vidět hvězdy a měsíc v úplňku, protože by to dodalo tu strašidelnou atmosféru. Jakub Jiříček
Frenštát v noci vypadal opravdu krásně, z takového úhlu a výšky jsem ho nikdy neviděl. Vypadalo to víc než úžasně, bylo to neuvěřitelné. Tolik svítících lamp, obchodů, výloh, firem a také domů. Všude prázdno, jen někdy někdo prošel. Kočky skáčou po popelnicích a loví myši. Radnice celá svítí a hodiny ukazují jedenáct hodin. V některých bytech se ještě svítí, ale za chvíli zhasnou. Frenštát v noci vypadá ze školy úchvatně, jak už jsem řekl. Petr Albrecht
Šli jsme do 8.C přes chodby a byla tma jako v pytli. V 8.C jsme z oken viděli večerní Frenštát. Viděli jsme krásně osvětlenou radnici a spoustu dalších budov. Krásně svítilo ještě kino, ale jelikož jsem neměla brýle, tak jsem toho moc neviděla. Byla to celkem dobrá procházka po škole. Šárka Blažková
Když jsme šli na noční procházku po škole, dívali jsme se z chodby druhého patra a viděla jsem kruhový objezd a osvícený Albert. Z 8.C jsme viděli osvětlenou radnici i Tyršovu ulici. Kika Hoďáková se v té třídě furt řechtala a válela se po zemi, takže nevím, jestli něco viděla. Pak jsme šli zpátky po schodech dolů a do družiny. Frenštát v noci z oken naší školy se mi líbil, ale kdybychom byli přímo na náměstí, možná by to bylo lepší, ale zase bychom neviděli tak dobře třeba věž radnice. Simona Štěrbová
Když jsme si v noci procházeli školu, dívali jsme se z oken, jak vypadá noční Frenštát. Je to docela neobvyklý pohled, když je to v noci a navíc ještě ze školy, kde jsme jen ve dne. Při pohledu na noční Frenštát je vidět hodně světel a domů, střechy budov a stromy, jejichž větve se pohybují v nočním vánku. Hlavním osvětlením Frenštátu se staly pouliční lampy, ze kterých vychází oranžové světlo a to vytváří docela strašidelné stíny. Občas někde projde osamělý chodec, jinak je naprostý noční klid a všechno tiše spí. Veronika Šmahlíková
Je škoda, že jste nemohli zůstat poškole (navíc v den, který je jen jednou za celé dlouhé čtyři roky), ale abyste si nemysleli, že jsme jen seděli s rukama za zády, můžete zlehka nahlédnout do programu a pročíst si některá hodnocení očitých svědků:
beseda s ... Dlouho jsme netušili, s kým budeme besedovat. Pak přišla Iva Jalůvková z Novojičínského deníku a povídala o tom, jak se dělají noviny. divadlo: Příprava divadla byla svým způsobem velmi zvláštní. Padlo několik názorů na to, o čem by to mělo být. Byla to velká sranda. – Byla sranda už při přípravě, jelikož jsme to moc připravené neměli, takže já jako vypravěč musela hodně improvizovat. lahodné palačinky: byly úplně luxusní. – Lahodné palačinky byly lahodné. Moc mi chutnaly, i když jsem měla jednu trošku černou, ale byla dobrá. procházka školou: byla strašidelná, ale žádné strašidlo tam nebylo. Mohla tam být nějaká strašidla, jinak to bylo dobré, někteří se báli. – Docela dost jsem se bála, sice s lidma, se kterýma jsem byla, jsem se cítila bezpečněji, ale i tak jsem se bála. Ale jinak byla sranda - tmavé chodby, dvě svíčky a dvacet lidí :-) diskotéka: no pořád jsme se nemohli domluvit, jaké písničky budeme hrát a tak se tam pořád přepínalo, ale skoro nikdo nechtěl tančit, kdyby tančili všichni, tak je to fajn. noc: tak popravdě řečeno, jsem za celou dobu spala asi 15 minut, ale jinak dobré. –Nějak jsem se zamotala do spacáku, ale jinak v poho. Linda se furt smála a s ní i její smečka. vše: úplně skvělé. Poučná byla určitě, dozvěděli jsme se něco o novinařině. Noční škola byla perfektní. Všechno bych to chtěl zažít znova. – Můj celkový názor na literární noc byl dobrý. Učitelé furt říkali, že jsme ospalí, ale nebyla to vůbec pravda. Sranda a děsivá noc. To si užijete jen na Tyršovce.
Na koncertě Dne 10. 3. jsme byli v kině na zlínskou skupinu Réva. Hráli nejen valašské písničky, ale taky rockové balady a písničky od Kabátů. Moc se mi to líbilo, měli to dobře připravené. Jana Kalmusová 6.C
Já jsem si myslela, že to bude nuda, ale mile mě ten program překvapil. Měli to vtipně vymyšlené a hlavně originální. Myslím, že nejvíc se mi líbily písničky a soutěže. Už se těším, až zase přijedou. Veronika Hrubišová 6.C
Na skupině Réva se mi líbilo, že nám dávali různé otázky, za které jsme dostávali žvýkačky a vizitky. Skupina se snažila napodobit rockovou hudbu. Nejvíc se mi líbila písnička ze snowborďáků. Nelíbilo se mi, že se za námi někdo bavil. Radek Střalka 6.C
Měli to celkem dobře připravené, ale jak zpívali, tak strašně otvírali pusu. Dostala jsem záchvat smíchu. Nejlepší stejně byla písnička od Kabátů – Malá dáma (asi jsem si vyřvala hlasivky) Veronika Balcarová 6.C Bylo to celkem dobré. Myslela jsem, že to bude nuda, ale jak zazpívali písničku od snowborďáků, nuda skončila. Dávali nám otázky, ale nejlepší písnička byla od Kabátů Malá dáma. Nejlepší bylo to, že jsme se neučili. Barbora Žáčková 6.C
Jak rozzuřit klidného a uklidnit rozzuřeného učitele? Když učitel chytne nervy z toho všeho a ještě k tomu se mu nedaří najít třídnici, kterou jsme schovali, udělejte jen jednu jedinou věc... podejte mu tu třídnici, aby mu to aspoň trochu udělalo radost a mohl nás zapsat. A nebo se pojistěte a doneste mu flašku domácí slivovice. To bude asi nejlepší.... :-))) Veronika Palacká 6.A
Jak uklidnit učitele Dám mu kus čokolády a do kávy prášky na spaní. Pustím uklidňující hudbu. Přinesu kyselinu a věci, uděláme z toho vůni. Pustím to taky a všechny děcka si lehnou na lavice a budou dělat, že spí a tím lákat učitele, ať usnou. Až se vám to podaří, tak neřvěte, nepouštějte rockovou hudbu, nedělejte pokusy s výbušninami...!!! A z toho plyne, že učitel bude spát jako malé miminko. Petr Albrecht 6.A
Jak rozzuřit učitele No, sedím v lavici, mám na hlavě třeba nějakou čepku šiltku a se svým sousedem, který se mnou sedí v lavici, pořád mluvit, smát se a prostě nedávat pozor. Pak dostanete zápis a dalo by se říct, že učitel se naštval. Karolína Fojtášková 6.A
Umíme si hrát? Současná mládež pravděpodobně ztratila schopnost pěstovanou po staletí schopnost si hrát. Nejraději hraji badminton a to s taťkou o velkých prázdninách v létě při západu slunce. Nejraději bych to hrála i závodně, ale to, pokud vím, nejde. Někdy, když přijde moje sestřenka se svou čtyřletou dcerou Vendulou, tak hrajeme na návrhářky. Já vždycky seženu nějaký kus látky, něco z něho našiju, nastříhám, potom to obleču Venduli i mé sestřence. Dále to pokračuje tak, že jim vytvořím nějaké háro na hlavě a zmaluju ksichtíky, potom se hádají, která je hezčí. A pak jen fotím a poslouchám rodiče, jak nadávají, co s nimi dělám. Jinak ve výjimkách hrajem karty s našima. Květa Pustějovská 7.C
U nás se hrajou různé hry, ale ne moc často, protože když je hezky, tak něco děláme venku. Ale když už si ten čas uděláme, tak hrajeme fotbal nebo schovku. Když je škaredě, tak doma hrajeme karty, twister, kris-kros nebo Carcasone. Tereza Šlechtová 7.C
Teď když všichni hrajou hry, tak jedině na počítači. Nejznámější a nejlepší hra je Člověče, nezlob se, kterou hraje většina lidí, když mají s někým hrát hru. Jakub Štefek 7.C
Naše mládež ztratila schopnost si hrát kvůli motorkám, televizi, počítači atd.. Celá část viny připadá na rodiče, protože se o to dítě nestarají! Děti přestanou mít o společenské hry zájem. Pořád sedí doma a venku se ukážou, jen když musí jít do školy. Naše společnost upadá! Všichni doma zavřeni se svým vlastním já! Tomáš Hopp 7.C
S rodiči hraji kostky, Člověče, nezlob se, kačenky.... Když jsem u sestřenky, tak spolu hrajem kanastu a další jiné karetní hry. Pokud ale někde paříme (sejdeme se) s kámošema + kámoškou … no to už je lepší než s rodiči, protože se hraje kent. Co se týče sportu, tak to hraju někdy i s bráchou fotbal. S kámoši hokej, ale hlavně tenis, protože tam je moje kariéra. Pokud jsem ale jenom s jednou osobou (holkou), tak to nehrajeme fotbal, ale procházíme se, děláme srandu ve sněhu a potom se vrátíme hezky do tepla (domů). Teď možná budem spolu i běhat, protože já to potřebuju na fyzičku a ona běhat chce. Proč? To vám neřeknu! Marek Mžik 7.C
Já nevím proč, ale dnešní děti už to k hračkám moc netáhne, asi proto, že u jiných vidí nové moderní věci a chtějí být in. A jestli se s tím něco neudělá, bude to čím dál horší. Moderní technika kazí děti. My nejraději hrajeme fotbal, karty, nejraději si hraji s bráškou na bubáky a i na závody na motokárách s bratránkem a strejdou. Denisa Zaděláková 7.C
Pořád si ještě hraji Je to trochu blbé, aby si patnáctiletá holka ještě hrála. Ale hnedka to můžu odůvodnit. Protože mám malého synovce a ten si jaksi sám moc nechce hrát. Když jsem s ním, tak se musím přidat k němu. Baví mě to, protože si můžu
hrát s autama a s legem. Je to pořád lepší, než kdybych si hrála s panenkami. Taky si někdy zahraju společenské hry ne jenom určené pro mou věkovou kategorii, ale i ty, co jsou pro nejmenší. Abych to nějak uzavřela, tak ráda si hraji skoro se vším a hlavně s někým, kdo u toho dělá různé blbosti, že to pořád není to samé. Kamila Čuntová 9.C
Hraji si ještě? Ano, hraji a moc ráda, třeba s legem jsem si hrála zrovna včera, moc mě to baví. Na Vánoce dostal brácha velkou loď z lega a včera jsem se rozhodla, že mu ji postavím, tak jsem se do toho dala, asi za hodinku byla práce hotova a já jsem mu postavila ještě další dvě autíčka: hasiče a sanitku. Potom už jsem neměla co dělat, a tak jsem šla číst. Jinak si hraji spíše s bráchou než sama. S plyšákama, to mě taky baví. A Jirka se u toho vždycky tak drsně směje, že z něho nemůžu. A jinak už moc těch her neprovozuji, někdy si zahraji stolní hry jako Dostihy nebo Monopoly, ale zase s bráchou. Nebo velké Člověče, nezlob se na koberci, to je taky fajne. To hrajeme vždycky skoro celá rodina…☺ Karolína Kuřecová 9.C
Já a hraní, i když se to nezdá, tak si opravdu občas hraji a vůbec se za to nestydím, není totiž za co! Sice to už není takové to hraní jak bývávalo, myslím tím, jak jsem byla malá. Ale vůbec mi to nevadí. Moje hraní vypadá asi takto: hraji si s klukama fotbal, chodím s partou ven, poslouchám hudbu a popřípadě čtu nějaké drby v časopisech. Nebo když můžu, tak toho hned využiji a valím si zahrát někde kulečník nebo taky biliard. Když je škaredé počasí, tak si sednu k počítači a zahraji si nějakou tu hru, například Couter-Strike nebo třeba obyčejné karty, když nemám s kým. Takto nějak vypadá se mnou, když si hraji. Katka Konvičková 9.C
Jarní prázdniny Jarní prázdniny byly super. Děda má nový počítač a my s bráchou jsme nejvíc hráli hru „Big mama truckers“. Pak jsme chodili za dědou a chtěli jsme se zeptat, jestli můžeme vytáhnout motorku. Ale pokaždé, když jsme se zeptali, řekl ne. Prázdniny byly velmi, ale velmi krátké!!! Už se těším na další prázdniny. Barbora Žáčková 6.C
Jak začly v pondělí prázdniny, tak jsem skoro nic nedělala kromě toho, že jsem s mamkou a s bráchou šla na návštěvu k babičce. Ale v úterý, ve středu a v pátek i v sobotu jsem byla venku s mojí kamarádkou. Jak začla neděle, tak jsem se pomalu chystala do školy, ale netěšila jsem se. Markéta Juříková 6.C
Jarní prázdniny byly krátké. V pondělí a úterý bylo škaredě a moc se toho dělat nedalo, ale aspoň jsem se naučila háčkovat. Když se vyjasnilo a nefoukal vítr, přijel bratranec. Udělali jsme si hřiště a hráli turnaj v badmintonu. Chodila jsem s naším psem na procházky (ten aspoň byl nadšený). Ale prázdniny byly moc krátké. Veronika Hrubišová 6.C
V sobotu jsem odjel do Ostravy, jeli jsme do Polska, chodili jsme po burzách, dívali jsme se na ceny, jestli je pravda, že v Polsku jsou levnější věci. Den v Polsku byl super. Také jsme v Ostravě hráli karty, jezdili na bruslích, chodili a sháněli oblečení a poslední den v neděli před odjezdem domů jsem řídil auto, jel jsem po polní cestě a po letišti, bylo to super. Už se těším, až budu mít řidičák. David Konečný 6.C
Prázdniny byly super, jen mě nějak naštvalo, že na začátek prázdnin bylo špatné počasí díky větru Emmě. Že bylo špatné počasí, jel jsem s mamkou, bráchou, bratrancem a tetou do Olešné na krytý bazén. Pak jsem jezdil s bratrancem a bráchou na čtyřkolce a v neděli jsme grilovali a hráli fotbal. Bylo to super, jen prázdniny mohly být delší. Michal Janda 6.C
Chtěl bych být slavný a populární? Být slavný má své výhody i nevýhody. Velkou hvězdou by chtěl být snad každý, ale někdo si třeba neuvědomuje, co všechno znamená být velká hvězda. Každý si představí, že mají hodně peněz, chodí na večírky, všichni je obdivují a nemají žádné starosti. Ale to není tak docela pravda. Sice mají hodně peněz a jsou slavní, ale někomu může ta popularita vadit. Jak by se vám asi líbilo, kdyby vás každý na ulici otravoval a museli byste chodit zamaskovaní, aby vás nikdo nepoznal? A kdyby se vám stál nějaký trapas, tak to bude vědět celý svět a budete se stydět vycházet z domu. Největší nevýhoda na tom je, že když jste populární, nemáte žádné soukromí. Michaela Dorotíková 9.A
Popularita je někdy dobrá a někdy i ne. Má několik výhod i nevýhod! ☺ . Já kdybych byla populární, tak nevím, možná bych chtěla, ale za chvíli by mě to asi přešlo. Je to dobré v tom, že máš hodně peněz, můžeme se dostat někam
do zahraničí, kde bychom se jako normální lidi nedostali. Má to ale i ty nevýhody, pořad by chtěl někdo podpisy a každý by si nás chtěl fotit!! ☺☺☺ Možná je to sranda, nevím no! Zpěváci to mají taky dobré, protože ti se dostanou do hodně měst na koncerty atd. Ale musí být dobří, aby na ty koncerty někdo chodil, že!! ☺ Lucie Jalůvková 9.A
Hvězdy to mají v něčem dobré a v něčem to stojí za houby. Opravdu jich lituji, jak je ta média pořád otravují a nedají jím ani spát. A mnohdy o nich napíšou takové blbosti, že je opravdu lituji. Nemají skoro žádné soukromí, a proto jsem moc ráda, že nejsem žádná hvězda. Mají sice celkem dost peněz a můžou mít domy, jaké se jim zlíbí, a ledacos si můžou koupit, ale radši mít menší dům, ale zato soukromí. Já bych to s nimi v žádném případě neměnila. Lucie Kampová 9.A
Popularita je dobrá věc. Popularita přináší hromadu peněz společníkům a hlavně klidný a spokojený život. Ale cesta k popularitě je složitá, je několik cest, jak se k ní dostat. Například byt hercem, zpěvákem, závodníkem, sportovcem a podobně. Kladnou částí popularity jsou určitě peníze, velké známosti s jinými slavnými lidmi, se kterými se normální člověk jen těžko seznámí. Ale má i zápornou stránku, třeba za vámi pořád chodí lidé a chtějí autogram nebo vás prostě jen vidět. Pořád vás kdosi fotí a nemáte tolik soukromí jako ostatní lidé. Ale pokud bych si měl vybrat, tak bych si vybral ne moc velkou popularitu, ale takovou, aby mě aspoň někdo znal. Patrik Křístek 9.A
Přestávka v naší třídě O přestávce ve třídě se chováme hrozně, kluci křičí, skáčou jako zvířata, píšou na tabuli a také po nás holkách hází loupáky, mokrou houbu. Když jde učitel, schovají se do skříně a tak to je každou přestávku každý den, týden, měsíc, rok. Natálie Macháňová 6.A
Přišel jsem do třídy 6.A a vidím v rohu u skříně dva kluky, kecají o blbostech. Podívám se trochu doprava a tam asi čtyři kluci poslouchají muziku a baví se o hrách. Úplně v rohu u okna je David a pokud možno se učí, ale to je podle mě dost nemožné, protože Jirka dělá takový binec, že to nejde popsat. Radši už půjdu, nebo ještě dostanu ukazovátkem. Vít Melichařík 6.A
Ve třídě 6.A to o přestávce vypadá takto: kluci jsou ve skupinkách, buďto běhají po třídě, nebo si hází nějakými věcmi a někteří jsou u lavice a pořád se něčemu smějí. Holky jsou klidnější. Občas za nimi kluci dolézají a pak začíná honička. Hned jak zazvoní na hodinu, začíná chaos. Dominik Schneiderka 6.A
Přestávka u nás ve třídě probíhá tak, že všichni ještě před zvoněním na přestávku si začínají balit věci do aktovky, to většinou učitele rozčílí. Služba přejede houbou tabuli. Většina holek poslouchá písničky z MP3 nebo z MP4. Kluci si zase narozdíl od holek hrají na mobilu, perou se (ale ne pořád) a pořád se jen dohadují a dělají kravinky. Chudák nástěnka, ta to přes přestávku moc nepřežije. Všechno, co měla na sobě, se ocitlo na zemi, prostě všechny rozvrhy, papíry a zajímavosti. Potom přijde učitel nebo učitelka a všichni dělají jako by nic. I v hodině si všichni páni učitelé a paní učitelky stěžují, že je ve třídě obrovský chlívek. Trochu jsem to pozměnila, ale jen trošičku Markéta Šenkeříková 6.A
Přehlídka pódiových skladeb V sobotu 15. března se v Praze v Tyršově domě konala přehlídka pódiových skladeb. Tato akce se pořádá každý rok, může tam přijet kdokoliv z České republiky. Jako každý rok se začínalo už brzy ráno se zkouškami, aby si svou skladbu mohl každý zkusit. Každé družstvo mělo na zkoušku šest minut. My jsme přišli na řadu kolem desáté hodiny. Jak jsme čekali, byli jsme víc nervózní než před vystoupením. Naše motto znělo „... hlavně si to pořadně užít a usmívat se....“ Po zkoušce jsme se šli na chvíli projít po městě. V jednu hodinu jsme se vrátili zpátky na ubytovnu a začali se převlíkat, líčit a česat. Slavnostní zahájení začínalo o půl třetí. Na zahájení už musel být každý připravený v tom, v čem bude vystupovat. Po zahájení už to všechno začalo. Skladeb bylo celkem přes 40. My jsme byli na řadě až 18. Začali cvičit první, pak druzí a nervozita stoupala. Jak bylo už desáté číslo, tak jsme se začali rozcvičovat a zkoušet si zvedačky atd. Po chvíli nás zavolali do místnosti, kde se čekalo, než nás zavolají na plac. A už se to blížilo, tak jsme si řekli náš pokřik a šli vystupovat. Začala hrát hudba, my jsme se pořád drželi našeho motta a prostě jsme si to užívali. A najednou jsme docvičili a lidi nám začali tleskat a pískat. Byli jsme úplně překvapení, že tolik... Tak jsme se uklonili a šli se dívat na balkon na ostatní skladby. Když všichni skončili, šla porota na chvíli pryč a na pódiu cvičily jednotlivé gymnastky. Až docvičily, porota přišla zpátky a bylo slavnostní ukončení. Nastoupili jsme na pódium a porota poděkovala za krásné výkony a že se těší na příští rok, jak přijedeme znovu.
Každý dostal diplom za účast a odešli jsme zpátky na pokoje. Tam nás trenérky ještě jednou pochválily a řekly, že jsme to opravdu hezky zacvičili. Takže se určitě těšíme na příští rok. Sabina Tománková 7.C
Co mě baví? Každého asi baví něco jiného. Honzu Steklíka ze 7.C baví vystřihovat a slepovat. Před jarními prázdninami si jeho spolužáci mohli prohlédnout model hradu Karlštejn. Protože se chtěli dozvědět o tomto Honzově koníčku něco víc, položili mu pár otázek:
? Jak dlouho ti trvala stavba modelu Karlštejna? ! Je to přibližně půl roku práce. ? Kolik zručnosti bychom měli mít, abychom dokázali postavit stejný model? ! Zkušeností člověk musí mít hodně, asi čtyři roky jsem lepil menší modely, hodí se také zkušenosti s modelařením. ? Slepil jsi celý model sám? ! Ano, slepil jsem ho sám, protože u nás doma by se s tím nikdo nechtěl štvát. ? Proč zrovna model hradu Karlštejn? ! Tento hrad se mi hodně líbil na fotkách, proto jsem si sehnal vystřihovánku a začal. ? Už jsi tento hrad (skutečný) navštívil?
! Ještě ne, viděl jsem ho jen z dálky, proto jsem ho chtěl mít doma. ? Baví tě vystřihování a lepení modelů? ! Hodně mě to baví, jinak bych to nedělal. Děkujeme za rozhovor.
Jaká byla moje lyžařská sezóna ? Tak já jsem se letos na lyžáku naučila lyžovat, takže paráda. Jako nestěžují si, pár pádů tam bylo, ale mi to nevadilo, aspoň byla sranda ☺
neskutečnou rychlostí z Cyrilky. A vyhýbaly jsme se tam několika psům a kolemjdoucím lyžařům. Ale na lyžích jsem letos ještě nestála.
Sabina Tománková
Aneta Andrlová
No tak asi jako každý rok jsme jeli lyžovat na Slovensko byli jsme v Tatrách atd. No a pak jsem byla i na lyžáku, kdy jsem si to stejně neužila, bo jsem v půlce odjela domů …
No letos to bylo bídné, protože nebyl sníh a ani se mi nechtělo lyžovat, takže jsem nedělala nic.
Katka Holubová
Letos jsem na lyžích nebyla ani jednou. Sice jsme jednou byli na Pustevnách, ale to jsem to tam se segrou krosila na bobách
Linda Bordovská
Lyžovat se letos celkem dalo. Sněhu bylo jako loni málo, ale na horách zasněžovali, tak se to dalo. Občas tam bylo i pěkně☺ Jen tam bylo málo kámošů a nikdo se nenechal přemluvit Jinak celkem fajn. Martin Ondryáš
Jaké byly Velikonoce? O Velikonocích jsem sice nebyla doma, ale vím své, jelikož jsem se dozvěděla, že přijelo auto plné kluků, samozřejmě Bady s vařechou a takové další jejich výmysly... no a tak když jsem přišla domů, tak jsem viděla na mém okně samé pozůstatky od sněhových koulí, u nás bylo asi živo … Katka Holubová
No, jelikož skoro nikdo neotevíral, tak se všichni kluci vyřádili na mně. Neměla jsem skoro čas se ani převléct, bo hned za dveřmi stáli a bušili další. Byl to mazec letos!!! Na druhý den jsem neměla v čem jít do školy, jelikož se všechny moje rifle sušily! Letos se u nás vystřídalo nespočetně kluků. Ale byla alespoň sranda no.... Aneta Andrlová
Letošní Velikonoce jsem si představovala velmi klidně, protože jsem nebyla doma, ale u své spolužačky ve Frenštátě. Vážně byly klidné. Nikde ani
živáčka. Tak jsme se s kamarádkou dohodly, že se půjdeme projít. Šly jsme z náměstí směrem k Albertu. Najednou jsme uviděly nějaké podezřelé kluky, ale s těmi jsme si hlavu nelámaly. Když jsme popošly blíž, vypadali podezřeleji, a tak jsme se raději odebraly zpět. Pro jistotu jsem kamarádce řekla, aby se podívala, jestli čistě náhodou nejdou za námi. Ona i já jsme se bály otočit, ale najednou jsme slyšely běžící kroky, tak jsme začaly zdrhat. Povedlo se nám utéct pouze kousek, ale tam nás dohonili, a tak jsme dostaly výprask. Jenže to prase, které jsem ani neznala, mi šáhlo na prdel!!! PRASE!!! Potom jsme se šly ještě projít a potkaly jsme naše spolužáky a ti nás taky začali honit. Těm jsme naštěstí zdrhly… Linda Bordovská
Já a Velikonoce…nooo, to nesedí! Nikdy nejsem doma a navíc nepotřebuju, aby mě někdo zešvihal! Na to opravdu nejsem. Velikonoce nijak neslavím. Třeba tyto Velikonoce jsem jela s mamkou a mojí tetou a ségrou na bowling. Byla to sranda, když jsem hrála bowling a billiard dohromady. Odbíhala jsem od jedné hry ke druhé, a proto jsem taky naházela málo kuželek. I když bych jich naházela i tak málo... A ještě jsme jeli za tetou. Tam jsme se najedli, ale stejně jsme potom šli na oběd. Denisa Chybíková
Na Velikonoce jsem se docela těšila. Den před Velikonocemi jsme s mamkou chystaly balíčky pro kupače. Hned ráno mě vyšlehali bráchové a taťka. V sedm hodin přijel můj bratranec, taky mě vyšlehal a navoněl. Pak jsem se musela učit dějepis. Hrůza, nechtěla jsem se učit. Jak jsem se učila, nenápadně na mě vlétl děda. Chytl mě a začal mě švihat jalovcem. Pak mě navoňal a šel na babičku. Pak na mě přišlo šest bratranců, vyšlehali mě, navoňali a hodili na mě balonek vody a šli. Pak už byl večer a to bylo vše. Denisa Nováková 6.C
Letošní Velikonoce se mi líbily. Bylo nás devět a chodili jsme od domu k domu a žádné děvče nezůstalo suché. Nejvíc to schytala Kristýna Inderská. Martin Drha 6.C
Ráno jsem se vzbudila celkem brzo a šla nakrmit psy. Po chvíli jsem oknem uviděla nějaké lidi. Myslela jsem, že jdou k sousedům. Sedla jsem si do obýváku a dívala se na televizi. Najednou zaklepali na dveře. Mamka šla otevřít a bylo tam jedenáct kluků a z naší třídy jen jeden. Většina byla ze 6.A. Zmlátili mě a ještě teď mě pálí nohy. Taky jsem smrděla všemi vůněmi. Samozřejmě měli i jalovce, takže když odešli, musela jsem ještě luxovat... Au. Veronika Balcarová 6.C
Na velikonoční pondělí jsem dostala službu na jízdárně už od tři čtvrtě na sedm. Čistila jsem boxy i koně, zametala a vozila čisté piliny. Adam s Honzou a s Ondrou přišli na jizdku a já na ně vzala červený lonžovací bič. Pak jsem utekla a oni odešli. Pak přišel Filip Štábl z jízdárny, ale tomu jsem neutekla, tak jsem dostala. Denisa Hanáková 6.C
Co mi zlepší náladu? Když přijdu domů s blbou náladou, buď si pustím televizi, nebo si hraji se psem, ale většinou jdu na jízdárnu a tam jsem s kamarádkami. Kristýna Kravčenková 6.A
Přijdu domů, jdu do pokoje, zapnu počítač a písničky, pak si vezmu knížku nebo papír a tužku a kreslím. Když mě to už nebaví, jdu ven za kamarádkami. Kateřina Ivanová 6.A
Vezmu si knížku Harryho Poterra a Relikvie smrti a začnu číst. Přečtu obvykle tak dvacet pět stran a pak, pokud to nepomůže, tak si řeknu, že jsem ztracený. Vít Melichařík 6.A
Já když přijdu domů ze školy, tak musím vyměnit křečkovi vodu, ale jenom někdy. Pak jdu na počítač a jdu na ICQ a po ICQ jdu ven si zahrát fotbal. Jako vždy si tak zlepším náladu. Pepa Lukeš 6.A
Náladu si zlepším tak, že pustím PC, TV, nebo si vezmu nějakou knížku, kterou nemám
přečtenou. Anebo někomu zavolám...kámošovi. Ale počítač to jistí. Zajdu na spolužáky a mezitím pustím ICQ. Takže jsem v klidu. David Studnický 6.A
Jdu na počítač a bavím se s kamarádkami na ICQ, anebo se jdu ven projít. Gábina Czefferová 6.A
No my máme mluvicího papouška, no tak si s ním začnu povídat, sice mi nerozumí, ale on mluví, co umí, no pak třeba se jdu najíst a popovídat si se sestrami a i s rodinou. No a pak třeba náš velký pejsek, ten je taky dobrý…
Když mám špatný den, dostanu špatnou známku, nebo se mi vůbec nedaří, tak se na takový den snažím co nejdříve zapomenout, ale ne vždycky se mi to podaří. Když se mi to nepodaří, začnu si číst něco většinou veselého, ať mi to zlepší náladu. David Šindler 6.A
Já když přijdu ze školy a když jsem dostal blbou známku, sednu k počítači a na internetu si zapnu bojové hry, ať můžu někoho zničit střílením ze zlosti. Potom si zapnu ICQ. Martin Kocián 6.A
Když mám špatnou náladu, tak si čtu knihu a když mě ani to neuklidní, tak jdu ven a jezdím na kole. Jezdím a jezdím do té doby, než mám dobrou náladu. Lukáš Štefek 6.A
Takže já se uklidním, když mám v uších hudbu, takže MP3. Nebo když kreslím a pak to zmačkám a hodím do koše. Anebo se učím a čtu si knížku. A ještě abych nezapomněla - večerníček doporučuji! Natálie Macháňová 6.A
Když mám špatnou náladu, tak jak přijdu domů, tak se obleču do mého oblíbeného oblečení a dám si papučky. Začnu si vzpomínat na tábory, víkendovky co dělám: na dobré nálady. Půjdu na ICQ a s někým pokecám. Když tak si zajedu s kámoškama na kola, ať si provětrám hlavu. Večer si lehnu a ráno se zas probudím s výbornou náladou. Markéta Šenkeříková 6.A
Když je pro mě blbá nálada, tak si jdu většinou hrát se psem, jdu s ním třeba ven a tam s ním běhám a to mě vždycky spraví. Nebo si jdu kreslit, vezmu si k tomu třeba jablko a kreslím. Nebo se jdu dívat na televizi a k tomu si něco dobrého vezmu, spát jít ve dne nemůžu, protože naše Lusy na mě vždycky skočí a začne mě olizovat a někdy začne kousat, protože si chce hrát…☺ Andrea Knollová 6.A
Skvělý úspěch naší redaktorky! Pár dní poté, co se Kamile Žihlové podařilo vybojovat skvělé čtvrté místo v okresním kole Olympiády v českém jazyce, se dočkala dalšího úspěchu. Městská knihovna ve Frenštátě vypsala pro žáky škol literární soutěž Bez mobilu a internetu neumím (nechci) žít. Porota ocenila tři nejlepší práce – jednu z nich napsala Kamila. Blahopřejeme!
Bez internetu by to nešlo Jako každý obyčejný člověk mám přístup na internet. Mobil ovšem nemám, ale zato si vyhraju na již zmiňovaném internetu. Tak, je to tady, konečně máme v počítači OpenOffice. Jsem zvyklá na Word, ale to se změní. Máme docela starý počítač, ale občas si zaslouží něco nového. Sestra mi říkala, že její kamarádka má taky starý počítač. Jako ziskuchtivý člověk se ho chce zbavit, a tak toho chudáčka pořád restartuje. Neboj, mašinko, to ti dělat nebudu. Mám totiž strach, že to se mnou dopadne jako v jednom nejmenovaném hororu, kde si hrdina na klávesnici omylem vylil čaj a z celého příslušenství se ihned začalo kouřit, počítač po dvanácti vteřinách vybuchl a sklo z monitoru přeřízlo dotyčnému tepnu. My totiž máme monitor, ne plazmovou obrazovku. To abych si šla přesednout k sestřinu notebooku, nebudu jmenovat značku, nechci Siemensu dělat reklamu. Můj hrdina, ne ten hororový, si taky jednou, spíše denně, sedl k počítači a začal surfovat po internetu. Jako obvykle mu po opětovaném kliknutí na ikonu naběhlo okno Google. Minimalizoval si okno a spustil ICQ. Opět minimalizoval a do okýnka na adresu zadal pár čísel, které odkoukal z kriminálky Las Vegas. Nemohl věřit vlastním očím, a tak si je několikrát protřel, aby si byl jist, že je to skutečné. Ten, kdo se dívá na tento seriál pochopí, ten kdo ne, jen stěží, ale budiž. V díle, kdy byl kriminalista Nick Stokes unesen podivným staříkem, který se poté odpálil, nám Čechům dobře známým, semtexem, totiž Las Vegaská kriminálka dostala balíček s kazetou a flashku s touto adresou. Naběhlo jim zvláštní okno s instrukcemi a možností pozorovat Nicka Stokese ve skleněné bedně pod zemí. Jedinec pořád ještě třeštil oči, ale rozhodně zaklikal na políčko „dívat se“. Tentokrát to nebylo jako v již jmenovaném seriálu. Na bílé stránce se skvělo malé okénko, pod kterým bylo napsáno „zadejte jméno sledovaného, prosím“. Jeho chvějící se prsty pomalu na klávesnici vyťukaly jméno svého vlastníka. Poté hrdina, teď spíš vytřeštěnec, stiskl ono osudové tlačítko.
To, co se objevilo, před jeho očima, bylo to nejpodivnější, co si můžete na internetu vyhledat. Viděl se z šesti úhlů. Začal se zmateně rozhlížet po pokoji, ale nemohl najít kamery. Vstal od počítače, začal se prohrabávat ve věcech, ale nebylo mu to nic platné. Byl to hrozný pocit, vědět, že vás někdo může sledovat. Co děláte, co jíte, jaké máte heslo k emailu atd. Hrdina opět zasedl za počítač. V levém horním rohu byl odkaz na „informace o jedinci“ a „informace pro použití“. Človíček si nejdříve prohlédl „informace o jedinci“ a zas se nestačil divit. Bylo tady vše, od jména po nejčastější internetové adresy. Jak tohle může vůbec být možné, to prostě není možné. Opět se vrátil o stránku zpět a klikl na „informace pro použití“. Když si přečetl úvod, napadla ho podivná věc. Když někdo sleduje mě, proč bych já nemohl sledovat někoho jiného. Zadal do vyhledávače svého učitele matematiky. Jako obvykle seděl tento staříček za svým stařičkým ošuntělým stolečkem ve svém kabinetu a hloubal se v písemných pracích svých žáků. Vrátil se o stranu zpět a vyhledal svého bratra. Seděl za svým stolem a někomu mával. Hrdina si zapnul zvuk. „Zdravím tě, bratře, v skutku,“ oznámil do jedné z kamer, „já vím, že mě vidíš. Jsem totiž z výzkumného projektu 'Behavioural Psychology Weapons' čili Zbraně psychologie chování. Už nepracuju v Siemensu. BPW vzniklo v Londýně a zabývá se lidským chováním v období válek, ale teď je teprve ve zkušebním provozu. Neboj, bráško.“ Náš hrdina se mračil po celou dobu, co jeho bratr mluvil. Tohle přece nemůže být pravda. To není možné. Je to jako opsané z Lost, ale tisíckrát horší. „Jak se s k téhle práci vůbec dostal?“ Človíček byl celý rozechvělý. „Na to ti teď nemohu odpovědět, bráško. Mohl bys odhalit tajemství, o kterých nemáš vůbec nic vědět. Za sedm let se chystáme vniknout do nemocnic a dětem instalovat čipy. Neboj, nebude to nic bolestivého, nebude je to bolet. Musíme zmapovat celou Evropu, bude to trvat ještě moc let, ale myslím, že se toho dožiju. Někdo by to mohl chápat jako omezování svobody, ale... Jak ses sem vůbec dostal? Sleduješ Kriminálku, co?“ Měl pravdu, prokoukl ho. „Údaje a adresu známe jen my. Bude změněna. S tím se smiř, už žádné očumování profesorů.“ Hrdina se ani nechtěl ptát, odkud to vůbec ví. „Je to prostě informační systém o lidech. Tak se můžeme vyhnout teroristickým útokům. Počítač totiž pozná, co se kde děje. Nemusíme to sledovat. Je to jako ze starých filmů o budoucnosti. Jen o něco lepší. Musím už jít.“ Bratr človíčka se zvedl a odešel. Poté se na okně s onou neuvěřitelnou adresou objevilo „stránku nelze zobrazit“.
Hrdina byl tak udivený, že si šel lehnout. Zdály se mu podivné sny, že ho někdo honí po velké čínské zdi a on nemůže utéct. Když se ráno vzbudil, nevěděl, jestli to, co se včera stalo, byl jen sen. V historii internetu ovšem byla tajuplná adresa. Chtěl se dovolat bratrovi, ale ten nezvedal telefon. To mělo jen dva důvody, buď je někde pryč, nebo má moc práce s BPW. Nevěděl, čemu má věřit, jestli je to skutečnost, nebo jestli to byl jen sen. Když druhý den opět zasedl k počítači, zadal do Googlu Behavioural Psychology Weapons, BPW, Zbraně psychologie chování, ZOCh, ale neobjevilo se nic než psychologické úvahy, obecná psychologie a nějaké německé bláboly. Taky si to zkuste. Ale nezapomeňte, že každý z nás může být sledován. Kamila Žihlová 9.B
Milé děti, dnes slavíme Den učitelů.
…celý den se učíte na kolotoči.
A my naplníme Komenského slova a …
První přestávka je už o půl desáté!!!
Toto číslo připravovali pod vedením Mgr. Petra Ondryáše a Mgr. Marka Křištofa členové redakční rady kroužku Počítače a psaní. Obrázky kreslili: Milan Janda, René Strnadel, Lada Chromelová, Jan Tesař Komiks: Nikola Dudková Fotografie: Petr Ondryáš, Marek Křištof http://www.zstyrfren.edunet.cz/DP.htm e-mail:
[email protected] Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 2. 4. 2008
