Mgr. Oldřich Krulík, Ph.D. E-mail:
[email protected]
ZAHRANIČNÍ INSPIRACE TÝKAJÍCÍ SE PREVENCE A POTÍRÁNÍ NÁSILÍ A XENOFOBIE VE ŠKOLNÍM PROSTŘEDÍ ČÁST II, ANGLOAMERICKÝ PROSTOR1 Foreign inspiration in the area of prevention and combating of violence and xenophobia in the school environment: Part Two: Angloamerican Area Anotace Příspěvek čtenáře seznamuje s několika metodickými podklady, dokumenty, strategiemi či kampaněmi, které v současnosti jsou (nebo v nedávné minulosti byly) uplatňovány s cílem prevence a potírání násilí a xenofobie ve školním prostředí. Prostor je věnován zejména situaci ve Spojeném království a Spojených státech amerických, ale řeč bude i o Austrálii či Irsku. Zmíněny jsou kampaně, projekty či portály, zaměřené na široké spektrum nežádoucích činností či jevů, které si získaly větší mezinárodní věhlas a byly i předmětem určitých akademických studií. Klíčová slova Prevence, násilí, xenofobie, rasismus, Spojené království, Spojené státy americké, Austrálie. Abstract The paper introduces the readers to several methodological materials, documents, strategies and campaigns that currently are (or recently were) applied to prevent and combat violence and xenophobia in the school environment. The space is devoted mainly to the situation in the United Kingdom, United States of America, but mentioned are also cases as an Australia or Ireland. Mentioned are campaigns, projects or portals, focused on a wide spectrum of adverse events or activities that have gained greater international attention and were also subject of some academic studies. Keywords Prevention, violence, xenophobia, racism, United Kingdom, United States of America, Australia.
1
Poznámka: Jedná se o aktualizaci a modifikaci výstupu autora, který na přelomu let 2013 až 2014 vznikl pro potřeby Úřadu vlády České republiky (prostřednictvím Společně k bezpečí, o. s.): „Psychologická a psychosociální pomoc dětem ve školách, které se staly nebo mohou stát obětí nenávistných vystoupení: Rešerše zahraniční praxe“.
Úvod Napětí ve školách respektive obecně ve vzdělávacích a dalších zařízeních, určeným dětem a mladistvým („školou povinným“) může být způsobenou celou řadou faktorů. I v etnicky či jinak homogenním prostředí mohou vyvstat rozdíly sociální, zdravotní či jiné. V návaznosti na to, co zaznělo v rámci příspěvku v předchozím čísle, zde dostávají prostor zkušenosti ze Spojeného království, Irska, Spojených států amerických a Austrálie. Rozhodně ne všechny uváděné podklady jsou aplikovatelné na situaci v České republice, některá zjištění pak mohou navíc vzbuzovat řadu rozpaků zejména pak studie ze Spojených států amerických, která by mohla být chápána jako relativizace školních výsledků žáků z menšinového prostředí. Ani s rasovými útoky to nemusí být tak, že jejich pachateli jsou jen a pouze „běloši“, zatímco přistěhovalci respektive osoby „s migračním pozadím“ jsou jen a pouze obětí. O tom svědčí nejen nedávný incident o rozšířeném pohlavním zneužíváním nezletilých v rámci pákistánské komunity („Asians“) v regionu Yorkshire. Značně vypovídající je studie již z roku 1999, podle které většinu obětí rasově motivovaných slovních či fyzických útoků ve Spojeném království tvoří běloši. „Zjistila to britská Komise pro rasovou rovnost. Ve své nejnovější zprávě upozornila, že ve sledovaném dvanáctiměsíčním období 238 000 bělochů uvedlo, že bylo terčem rasového útoku. V případě Asijců to bylo 101 000 a černochů 42 000. "Je zcela zřejmé, že i černoch může být rasista. Svědectví, které jsme získali, ukazuje, že rasismus není jen problém bělochů," komentoval zprávu předseda Komise … Herman Ouseley. Mnohé z obětí rasových útoků jsou podle odborníků Židé, Irové nebo přistěhovalci z některých evropských zemí. Za rasově motivované jsou nyní považovány také incidenty mezi Angličany, Velšany a Skoty. Rasové útoky mají na svědomí většinou muži ve věku šestnáct až čtyřiadvacet let, mezi pachateli se však mohou vyskytnout i školáci nebo důchodci ... Institut pro výzkum veřejné politiky tento týden upozornil, že běloši se cítí více ohroženi a méně bezpeční v Británii úměrně s tím, jak se britská společnost stále více otevírá jiným národům a kulturám.“2 Situace tedy není ani zdaleka černobílá, a i na to je v souvislosti se sledovanou problematikou klást zřetel.
2
CHRÁST, Jiří, Většinu obětí rasových útoků tvoří běloši; in: ČTK, 9. II. 1999. CHRÁST, Jiří, Rasové útoky míří i na bílé Brity; in: MFD, 10. II. 1999.
2
1. Spojené království: Anti-Racism Strategies in Schools3
Určité pilotní aktivity související s tímto projektem proběhly v lokalitě Sandwell. Mapovány byly zkušenosti konkrétních učitelů, které jsou zde zobecněny. Nejedná se zřejmě o „strategii“ jako jako takovou (formální psaný dokument), ale o praktické přístupy lidí „z branže“.
„Je třeba rozšířit hodiny literatury o četbu a studium děl z neevropského kulturního prostředí. To je dobrý základ pro další diskusi.” „Je zřejmé, že například sexuální výchova ve škole může být pro žáky z jiných kultur citlivé téma a je třeba tedy postupovat s maximální obezřelostí.“ „…Když jsou vytvářeny projekty a programy proti šikaně, je třeba jasně uvést, že jejich integrální součástí je i potírání všech forem rasismu.“
Pro žáky ve věku 9 let je připraveno pásmo, představující velké bojovníky proti diskriminaci a rasismu, jako Ghándí nebo Martin Luther King. Pásmo lze pojmout i jako školní divadelní hru o jejich životě a přínosu. Významné je zapojení nevládních platforem, nadací, církví nebo boření stereotypů s pomocí sportu (viz níže uvedená kampaň „Vystavte rasismu červenou kartu“, obsahující i rozměr práce se školam a učiteli).4 Velkou roli sehrávají mentoři, kteří si sednou i s nejproblémovějšími žáky a dokáží s nimi najít společnou řeč. Záznam o incidentech typu šikany nebo rasismu je sepsán a může být ex-post použit, pokud žák nebo rodiče poruší své sliby a incidenty se opakují. Šikana a rasismus spolu mohou, ale nutně nemusí souviset. 3
Northern Association of Support Services for Eqauality and Achievement
(včetně ilustrace). V rámci portálu je i zmínka o několika knihách: Richardson, R.; Miles, B., Racist Incidents and Bullying in Schools, Trentham Books 2009. Jak předcházet rasistickým incidentům a jak je řešit, když nastanou. Každá kapitola popisuje určitou modelovou situaci (kontext) a může fungovat jako samostatná učební pomůcka. Toolkit for Tackling Racism in Schools, Trentham Books 2000. Příručka, popisující kořeny rasismu a téma zapojení diversity do školních osnov. Tématu se věnuje i čtvrtletník „Vzdělávání o rasové rovnosti“. Race Equality Teaching; in: Institute of Education Press
. Tackling Racism; in: Rights & Equality
. Institute of Education Press . 4 Guidance for Initial Teacher Trainers; in: Show Racism the Red Card . Show Racism the Red Card .
3
Doporučení pro učitele: „Učte děti o nebezpečnosti rasismu, tak jako je učíme o tom, jak se chovat v silničním provozu. Je třeba věc podat tak, aby se děti z prostředí menšin, pokud jsou ve třídě, necítily trapně. Je vhodné hovořit nejen o diskriminaci kvůli rase, ale zároveň i o diskriminaci s ohledem na pohlaví, věk, zdravotní stav, sexuální orientaci, vyznání nebo sociální status. Všechny tyto předsudky je třeba odsoudit ... Konkrétní nenávistné chování je lepší ilustrovat na příkladu, aby bylo zřejmé, proč je tak škodlivé a neakceptovatelné. Nikdo nemůže tvrdit, že „sice zastává rasistické postoje, ale nechce nikomu ublížit“. Rasismus a jakákoli diskriminace je škodlivá ze samotné své podstaty. a její důsledky jsou hrozivé.“ Příkladem budiž kampaň Michaelův příběh, zaměřená na vyzdvihování pozitiv životního stylu „kočovníků“ (travellers, někdy nesprávně označovaných jako „cikáni“) v rámci Britských ostrovů:5
5
Michaels Story Flier; in: Northern Association of Support Services for Eqauality and Achievement (včetně ilustrace).
4
2. Spojené království: Vystavte rasismu červenou kartu
Dokument (rok vydání neupřesněn, ale zřejmě z roku 2009 nebo novější, protože odkazuje na legislativu z tohoto roku) je průběžně aktualizován (jeho počátky sahají zřejmě někam okolo roku 1995) a rozpracován do několika dílčích kampaní (například pro Skotsko, pro Wales nebo pro Londýn a okolí).6 Financování projektu probíhá po linii Ministerstva pro „místní správu“ (communities and local governments). Struktura dokumentu (58 stran) je následující:
Strana 01: Obálka, obsahující pozitivní reference ze strany učitelských asociací (National Union of Teachers a dalších). Strana 01: Obsah. Strana 02 a 04: Ilustrace, skupina etnicky pestré skupiny osob, sledujících fotbalový zápas. Ve skutečnosti však dokument se sportem ve větší míře neoperuje, používá jen sportovní (fotbalovou) terminologii. Strana 03: Vyjádření představitelů učitelských asociací, pozitivně hodnotící tento dokument. Strana 05: Úvodní slovo pro „vzdělavatel učitelů“, operující i s tématem „politicky korektního jazyka“ (týká se nutnosti citlivého používání pojmů „rasa“, „Žid/žid“, „Asiat“ a podobně). Zmíněn je všeobjímající výraz „monority ethnic backround“.7
6
Guidance for Initial Teacher Trainers; in: Show Racism the Red Card (včetně většiny ilustrací použitých v této kapitole). Show Racism the Red Card . 7 Odkazováno je na portál vzdělávání učitelů k tématu přípravy učitelů na otázky rovnosti a pestrosti (i téma rovnosti a nediskriminace podle pohlaví, sexuální orientace, zdravotního stavu a podobně). Equality Challenge Unit (včetně ilustrace printscreenu).
5
Strana 06: Legislativa, týkající se tématu etnické rovnosti. Strany 07 až 10: Modelové situace, kdy je vzdělavatel učitelů konfrontován s nepochopením ze strany učitelů, kteří jsou přesvědčení, že nepotřebují být v oblasti prevence a potírání rasismu vzdělávání: o Rasismus není téma – NESOUHLAS: Je to téma a velmi významné. o Pracuji jen s nejmenšími dětmi, tady rasismus nehraje roli – NESOUHLAS: I malé dítě může projevovat rasistické nebo necitlivé postoje, ptá se „proč má jiný žák jinou barvu pleti“ a to je třeba řešit o Pracuji ve škole, kde nejsou žádní příslušníci menšin – NESOUHLAS: i tak se na učitele vztahuje související legislativa, i tento stav se může změnit a do školy mohou začít příslušníci menšin chodit, nebo se s nimi setkáte během akcí pořádaných školou atd. o O barvu pleti se nezajímám, jsem v tomto ohledu „barvoslepý“ – NESOUHLAS: Nelze být barvoslepý, příslušníci různých etnických skupin potřebují specifický přístup, nikoli unifikaci. o Nejsem rasista, nepotřebuji se dovzdělat – NESOUHLAS: Každý může být konfrontován se situací, na kterou nebyl připraven. A to, že se domníváte, že nejste rasista, neznamená, že jím opravdu nejste, že nesklouzáváte k řadě nepřípustných stereotypů. o Toto téma je mi nepříjemné, nechci se o něm bavit – NESOUHLAS: Můžete být konfrontován s dotazy žáků, s incidenty ve třídě, a ty musíte řešit, bez ohledu na to, že jsou vám nepříjemné.
Strana 11: Vymezení se vůči kritikům, kteří se snaží politickou korektnost nafukovat, s tím, že nelze používat ani pojmy „černá ovce“ nebo podobné. Strana 12 až 15: Cvičení, věnované odhalování stereotypů., kterým se ubrání jen málokdo. Článek se týká „stereotypů“ o čarodějnicích. Pasáže jsou zřejmě bez zapojení lektorů obtížně srozumitelné. Strana 16 až 18: Cvičení: Další stereotypy, tentokrát již etnicky podbarvené, nebo týkající se jiných „menšin“. Pasáže jsou zřejmě bez zapojení lektorů obtížně srozumitelné. Strana 19 až 21: Opět téma nekorektního vyjadřování (vysvětlení neudržitelnosti nebo nutnosti citlivého používání pojmů jako „černoch“, „barevný“, „Asiat“ nebo „míšenec“). Pro vtipy o Irech, jakýchkoli jiných národnostech, náboženských skupinách či menšinách není místo.
6
Strany 22 a 23: Cvičení: jak se vcítit do pozice menšinového dítěte ve škole. Pasáže jsou zřejmě bez zapojení lektorů obtížně srozumitelné. Strana 25: Problematické modelové situace: Oslavy „etnických svátků“, pojem „africká hudba“, používání vět „my a oni“ (My v Evropě a Oni v Africe …). Pokud škola například pořádá sbírku na rozvojovou zemi, je třeba pojmou akci tak, aby se děti pocházející z rozvojového světa necítily nepatřičně. Evropská kultura, kultura technická, není nadřazena technicky méně vyspělým zemím, jejichž ekonomika je postavena na jiných základech. Není vhodné požádat dítě z řad menšiny, aby o „své“ kultuře vyprávělo. To může nadělat více škody než užitku, protože zde tápou i zkušení lektoři. Strany 26 až 46: Audit předmětů, prostředí školy nebo předškolního zařízení atd. týkající se pozitivního přístupu k diversitě. Formou checklistu učitel či škola znázorní, které body již splnila a kam musí ještě napřít své úsilí, například: o Výzdoba chodeb, nástěnky, musí odrážet diversitu. o Školy musí disponovat panenkami různých barev pleti (s. 26, „culturaly diversed toys“). o Výtvarná dílna musí být vybavena barvami, vhodnými pro znázornění všech možných barev pleti (s. 28). o Hudební výchova nesmí být orientována jen na evropskou hudbu (s. 27, 33). o Dějepis se nesmí koncentrovat na dění v Evropě, je třeba vyzdvihnout úspěchy mimoevropských kultur (s. 32). o Zeměpis, matematika atd. musí zmínit přínos mimoevropských vědců, matematiků, badatelů …
Strana 47 a 48: Případová studie Stephen. Děti se nejprve seznámí s chlapcem jménem Stephen. Posléze se dozvědí se, že se nejedná o fiktivní osobu, ale že tento chlapec byl z rasových důvodů zavražděn. Jedná se o léčbu šokem, ukazující, že rasismus znamená často smrtelné nebezpečí.
Strana 49 až 53: Formulář pro řešení stížností, týkajících se rasistických výstřelků + handout, modelové situace v této oblasti (pětiletá holčička odmítne ve školce etnicky progresivní panenku; bělošský žák nazve jiného bělocha „cigošem“; černoch odmítne vytvořit studijní skupinu s dětmi původem z Pákistánu, nošení rasistických oděvních doplňků; rasistické poznámky v e-mailech a na sociálních sítích atd.). Proces je rozdělen do čtyř etap: o Bezprostřední akce: berte celou věc vážně; reagujte IHNED; vysvětlete přítomným nepřípustnost jejich chování; napadněte chování – ne osobu, která 7
tak učinila třeba z neznalosti věci; ujistěte se, že dotyčným je jasné, že toto chování nebude tolerováno; je-li to třeba, zajistěte svědky toho, co se stalo. o Vyšetřování: Informujte nadřízení; vyslechněte všechny zapojené strany; nedopusťte, aby byl rasistický incident zaměněn s „obyčejnou“ šikanou. o Střednědobý proces: sledujte další vývoj; nabídněte oběti ale i pachateli pomoc – vytvořte prostor pro smírné jednání či dokonce přátelství mezi nimi; vysvětlete bílým žákům, že tato země není „jejich“, ale že stejně tak patří všem jejím obyvatelům, bez ohledu na jejich etnické pozadí; zapojte rodiče zainteresovaných dětí; je-li to třeba, zapojte i orgány činné v trestním řízení. o Debriefování v rámci školy: Na incidenty je třeba reagovat v interních normách školy, ve výuce atd.; zmiňte incidenty a jejich řešení ve výročních zprávách školy; každý vyřešený incident povzbudí ohlašování dalších nepravostí; vytvořte v rámci školy schránku pro anonymní oznámení (nejen s ohledem na rasismus); vytvořte pozici vyřizovatele stížností (pokud možno osobu jiné než bílé barvy pleti, protože pro řadu dětí je nesnadné si u bělocha stěžovat na příkoří učiněná bělochy). V případě že rodiče nespolupracují nebo dokonce podporují rasistické stereotypy dětí, zapojte širší spektrum hráčů (nevládní sektor, zaměstnavatelé rodičů).
Strana 52: Desatero efektivního boje proti rasismu: 1. Potírejte chování, ne nutně osobu (malé dítě), která se ho dopustila. 2. Předpokládejte napětí a učte se ho řešit. Diskriminace a stoleté stereotypy nejsou téma, které lze vyřešit přes noc. 3. Dejte pozor na vlastní stereotypy a zjednodušení. 4. Aktivně naslouchejte zkušenostem ostatních. 5. Používejte řeč a výrazy, které nikoho neznepokojí. Nenechte se strhnout k emocím. 6. Dejte pozor i na tón řeči a držení těla, které mohou být pro někoho pobuřující. Příslušníci menšin jsou citliví na to, že je poučujete. 7. Opakovaně vyzdvihujte pozitiva diversity. 8. Není vždy snadné zasáhnout, ale nedovolte strachu, aby vás ovládl. 9. Usilujte o porozumění, respekt a podporu. Ta se týká i útočníků. 10. Vybudujte jasná pravidla a postarejte se, aby o nich všichni ve škole věděli.
Strana 54 a další: Odkazy na doplňující literaturu a internetové stránky (někdy neaktivní), přílohy, možnost objednání antirasistických plakátů, hrnků, triček, samolepek atd.
Strana 58: Tiráž, odkazy na lokální kampaně (Skotsko, Londýnská aglomerace, Wales) a kontakt na jejich koordinátory.
8
3. Spojené království: „Jak integrovat dítě z kočovnického prostředí do školy/třídy?“ Dokument pro potřeby vzdělávání učitelů z roku 2012 je koncipován jako popis modelové situace. Jedná se o součást širšího manuálu, kde figuruje jako „situace č. 8“.8 Podklad je určen pro učitele a školní mentory. Modelová situace: Do školy bylo zařazeno několik dětí z prostředí kočovníků (travellers), jedno z nich do třídy konkrétního učitele. Během výuky se přiměřeně zapojuje, ale během přestávek a oběda se drží ostatních dětí z kočovnické komunity („Gypsy Gang“). Jakmile je více dětí tohoto typu pohromadě, začínají problémy. Tomu chceme předejít a zároveň kočovníky integrovat s ostatními dětmi ve škole. Rozhodně nelze vydat se cestou zákazů. Je zmíněna mnohasetletá tradice útlaku kočovníků,9 která zapříčinila jejich znevýhodnění. Někteří členové této nejasně vyhraněné komunity se sami sebe snaží chápat jako národnostní menšinu, se všemi specifiky a privilegii, které k tomu patří. Kočovníci v řadě prostředí, včetně školy, tendují ke shlukování, aby se bránili proti vlivu okolí, a to i tehdy, když jim nikdo zjevně neubližuje. V první řadě je třeba se ujistit, že sledované děti nejsou ostatními segregovány. Nejsou stranou, když děti ve třídě tvoří dvojice či skupinky pro řešení 8
Scenario 8: How Can I Integrate Gypsy Traveller Pupils in the School?; in: TEAN Diversity Resources; Teacher Education Advancement Network, 24. VII. 2012 . Teacher Education Advancement Network; in: University of Cumbria . 9 Je použit pojem Gypsy, Roma and Traveller (GRT) pupil.
9
určitých úkolů? Nejsou obětí šikany? Pokud ano, je třeba řešit tento aspekt, a nesklouzávat k obviňování kočovníků samotných. Není osoba, která provádí dozor v jídelně někdo, kdo sklouzává k předsudkům a pro koho je skupina nových příchozích obětním beránkem? Střezte se toho, aby někomu pojem Gypsy Gang přešel do krve. I taková slova mohou ranit a situaci dále zhoršit. Nelze očekávat, že vám takové děti nahlásí rasistické ústrky od spolužáků, učitelů nebo od dalšího personálu. Jsou na takové případy zvyklé a považuji je za normu. Pokud takovou situaci „řeší“, pak obvykle bezodkladnou nebo odloženou odvetou. Taková odveta pak nezřídka vede k jejich vyloučení ze školy a „kočování“ do školy další, kde se situace opakuje. Zvláštní pozornost je třeba věnovat situacím, kdy jsou děti méně pod dohledem (přestávky, svačiny, obědy, hřiště, školní výlety). Jakékoli případy šikany nebo obtěžování je třeba dusit v zárodku. Je třeba si položit otázku: Je pro školu diversita hodnotou sama o sobě? Je v osnovách zmíněn význam kočovníků pro společnost? Je škola flexibilní, co se týče vytváření podmínek pro kočování? Od září 2007 jsou všechny školy v Anglii povinné vyvíjet činnost v oblasti společenské soudržnosti. Společnost, která dokáže ocenit rozmanitost národů, je společností, ve které jsou k dispozici pro všechny podobné životní příležitosti, respektive společnost, ve které zcela dominují silné a pozitivní mezilidské vztahy. Učitelé z tohoto důvodu:
Musí projevovat pozitivní hodnoty, postoje a chování, které očekávají od dětí a mladých lidí (kapitola 2 manuálu). Musí pochopit, že rozvoj a blahobyt studentů je ovlivněn řadou vývojových, sociálních, náboženských, etnických, kulturních a jazykových aspektů (kapitola 18). Musí pochopit, že ti, pro které není angličtina rodným jazykem, nebo jsou například tělesně postižení, potřebují při začlenění do výuky zvláštní podporu (kapitola 19).
Všechny školy jsou povinny eliminovat jakoukoli formu diskriminace a prosazovat rovnost příležitostí. Zároveň je jejich povinností budovat dobré mezirasové vztahy a rovnost ras, monitorovat jakékoli snah o znevýhodňování na rasovém základě a propagovat všechny myslitelné cesty a formy k pokroku v oblasti integrace a diversity. Školy se například mohou obrátit na meziknihovní síť Ministerstva pro děti, školy a rodinu10 a objednat pro své potřeby (často bezplatně) studie, popisující pravidla fungování kulturních vzorců kočovníků. Související tabulka z roku 2010 (3 strany) je zaměřena na školní mládež s omezenou nebo přerušovanou školní zkušeností. Jedná se obvykle o tzv. „travellers“ („kočovníky“) což mohou, ale nutně nemusí být Romové ve středoevropském smyslu slova.11
10
The Department for Children, Schools and Families . 11 Model of Induction for Secondary Gypsy, Roma and Traveller Pupils with Little, or Very Interrupted, Previous Schooling; in: Leicestershire County Council, 2010 .
10
Plná integrace od samého počátku
Krátkodobé cíle
Procedura
Podpora
Pilotní zjištění vzdělanostní a socializační úrovně žáka. Zjištění slabých a silných míst, pomocí standardizovaných testů. Prokonzultujte vše s rodiči. Vytipujte „patrony“ pro nové žáky.
Metodická pomoc Vládní agentury pro začleňován kočovníků.12
Citlivě přiveďte nové žáky do třídy. Najděte jim patrona (buddy), který jim ukáže, jak to ve škole chodí. Některé děti postrádají hygienické návyky, ukažte jim například, jak používat splachovací záchod. Dejte novým příchozím příležitosti zapojit se do akcí školy a třídy. Střednědobé Průběžně cíle hodnoťte pokroky
Nároky na personál Velké požadavky, práce v malých skupinách nebo až 1 učitel na 1 žáka.
Patron pomůže dětem navázat nová přátelství v kolektivu a pomůže vysvětlit případná nedorozumění plynoucí z kulturních odlišností na nepochopení.
Asistent pro organizaci výuky pomáhá vytvořit flexibilní rozvrh.
Dodatečné aktivity mohou
Velké nároky na asistenty
Poznámka Aby bylo dosaženo úspěchu, musí být personál proškolen. Každý musí získat alespoň základní informaci o specificích kočov-níků. Je třeba se vystříhat stereotypů a všech rasistických poznámek. Děti se zprvu nemusí vůbec zapojovat do výuky a dění ve třídě – nebo jsou naopak frustrovány a projevují se nezvladatelně.
Dobrá komunikace a
New Arrivals Excellence Programme Guidance; in: The Department for Children, Schools and Families, 2007 . 12 Government’s Ministerial Working Group on Preventing and Tackling Inequalities experienced by Gypsies and Travellers (zřejmě bez vlastní internetové stránky). Improving the Outcomes for Gypsy, Roma and Traveller Pupils; in: Department for Communities and Local Government . Gypsy and Traveller Knowledge Network; Knowledge Hub .
11
Dlouhodobé cíle
dítěte ve škole (například jednou týdně). Vybudujte pravidelný kontakt s rodiči. Zaveďte strategie, využívající to, co žáci již znají a umějí. Děti již potřebují jen minimální podporu navíc, oproti většině ostatních žáků. V případě, že pokračují v kočování, mohou se školou udržet spojení prostřednictvím e-learningu.
napomoci podpoře k dosažení úrovně ostatního žactva.
pro organizaci výuky.
Skupinky žáků si mohou rozdělit práci.
Získávat informace o vzdělávání na dálku.
dělba práce mezi pedagogy a asistenty pro organizaci výuky, specialisty pro začleňování a další aktéry.
4. Spojené království: Systém SHARP a Live Schools Systém SHARP (Systém stránek pro nahlašování požadavků pro pomoc a poradenství studentům, SHARP System, Student Help Advice Reporting Page System) představuje kampaň, jejímž prostřednictvím mohou studenti anonymně oznamovat situace, ve kterých se cítí vystrašeni, ohroženi, pod tlakem atd., ať již souvisí se školou, rodinou nebo dalšími prostředími (šikana, rasismus, ohrožování zbraněmi, drogy, rodinné napětí).13 Každý ví, na co si může stěžovat, komu si může stěžovat a jak bude s jeho podnětem modelově naloženo. Na základě hlášení, vyhodnocených jako důvodná, by měly odpovědné orgány přijmout určité kroky. Do projektu se zapojily jednotlivé školy, které vytvořily pozici důvěrníka, odpovědného za vypořádání podnětů. Koncept SHARP je sestaven takto: Hlášení jsou anonymní.
Nemusíte, když nechcete, uvést své osobní údaje, Tím však znesnadníte to, aby Vám mohla být poskytnuta adresná pomoc.
Netýkají se jen školy.
Může se jednat o záležitosti, týkající se rodiny, komunity.
Mobilní a flexibilní.
Byla vyvinuta aplikace, umožňující hlášení přes mobilní telefony, internet.
13
SHARP System .
12
Není tvou povinností trpět.
Nikdo nemusí snášet mlčky něco, co nechce. Je vašim právem se ozvat a požadovat pomoc.
Koncept Live Schools představují síť škol, které podle metodiky SHARP vytvořily pozici kurátora či „vyřizovatele podnětů”.14 Příkladem může být Nottingham, škola Farnborough, jejíž stránka obsahuje jak příslušné kontakty, tak anonymizované příklady vyřešených podnětů, videa s modelovými situacemi atd.15
5. Severní Irsko16
14
Live Schools; in: SHARP System . SHARP System; in: Farnborough School . 16 Welcoming Newcomer Students; in: Northern Ireland Council For Integrated Education, 2012 (včetně všech ilustrací v této kapitole). 15
13
Severní Irsko představuje specifický region, kde se násilí na etnickém nebo náboženském základě těší dlouhé tradici. Po určité etapě uklidnění je od roku 2009 zaznamenán nárůst etnicky a nábožensky motivovaného násilí, což bývá dáváno do souvislosti se zhoršením hospodářské situace. V souvislosti s imigrací se s „cizími“ lidmi setkává stále více starousedlíků, včetně školní mládeže. Zpráva za rok 2010 uvádí, že: 90 % starousedlíků nemá žádné kamarády z řad přistěhovalců, ačkoli 80 % z nich má přistěhovalce za spolužáky. Žáci často přejímají názory rodičů ohledně toho, že přistěhovalci představují konkurenci na pracovním trhu. Je docela možné, že napětí mezi katolíky a protestanty bude „vyřešeno“ tím, že obě tyto skupiny svorně zaměří svou nenávist proti přistěhovalcům. Asi 31 % dětí z řad nových příchozích (newcomers) ostatně za poslední rok zaznamenalo nějakou formu rasově motivovaného útlaku ve škole nebo mimo školu. Školní curriculum obvykle vůbec neobsahuje vzdělávací bloky o kultuře a dalším přínosu přistěhovalců. Teprve roku 1987 v Severním Irsku vznikly první nadace (The Integrated Education Fund and Northern Ireland) a projekty na integraci katolických a protestantských žáků. Přesto je dnes pouze 62 škol v regionu integrovaných, zbytek je konfesně rozdělen. Právě integrované školy jsou průkopníky integrace nových příchozích. V souvislosti se strategií rasové rovnosti pro Severní Irsko 2005 až 2010 byly na tyto aktivity uvolněny nemalé finanční prostředky. Zejména se jednalo o projekty „Every School a Good School“ z roku 2009.17 V některých školách se počet dětí z přistěhovaleckých komunit mezi lety 2000 a 2012 zvýšil až o 1000 % (Severní Irsko se stalo přistěhovaleckým regionem, zejména to platí pro migranty z Polska). Hazelwood College18 založená roku 1985 jako jedna z prvních škol, kde se vzdělávali jak protestanti, tak katolíci. Dnes chce být tato škola průkopníkem daleko širšího modelu integrace. O tom svědčí například její například projekt „World Kids“. Jedná se o sérii kulturních akcí, kde studenti představují své kulturní tradice a pořádají společné akce (výlety, oslavy tradičních svátků, vzdělávací večery). V rámci projektu byl v červenci 2010 uspořádán týdenní multikulturní festival (divadelní představení, vědomostní soutěž, seznamování se s kuchyní a kulturou menšin). Akce byla chápána jako proaktivní, jako seznámení se s novými žáky ještě před začátkem školního roku. V červenci 2010 škola Hazelwood uspořádala občanský panel, tedy kulatý stůl propojující zainteresované aktéry. Ideou akce byla snaha normalizovat učební prostředí a na místo jakéhokoliv etnického či jiného hašteření se zaměřit na rozvoj studijního potenciálu všech žáků. Do panelu byli zapojeni: rodiče, učitelé, rodičovské a studentské asociace, místní knihovna, místní nevládní organizace, policejní složky, místní politici a zástupci jiných škol s multikulturním žactvem. Boj proti rasismu, sektářství a preventivní práce s mládeží byly ostatně označeny jako priority pro policejní okrsek Severní Belfast. Místní politici v rámci panelu slibovali jednoznačné závazky v oblasti potírání rasismu a integrace přistěhovalců.
17
Every School a Good School; in: Department of Education . 18 Dnes je ostatně již používán oficiání název „Hazelwood Integrated College“. Hazelwood Integrated College .
14
Prostor v rámci brožury dostávají sugestivní příběhy studentů, popisujících negativní zkušenost s většinovou společností. Tváří kampaně je tato trojice: Chlapec z Nigerie, dívka z Polska (kdy k napětí dochází do značné míry ze sociálních důvodů, kdy „Poláci jsou obviňováni, že berou Irům práci“), dívka ze smíšené rodiny (maminka běloška z oblasti Liverpoolu, otec černoch). Ve snaze vylepšit situaci jsou navrhovány jako slibné následující aktivity: uvolnit prostředky z regionálních a obecních zdrojů pro konkrétní protirasistické projekty; organizovat jazykové kurzy pro přistěhovalce; zapojit přistěhovalecké svépomocné spolky (zejména čínské); šířit atmosféru porozumění i do mimoškolního prostředí; umožnit v rámci škol oslavu svátků z jiného kulturního prostředí; víkendový a prázdninový teambuilding pro děti z různého prostředí; tvrdě potírat rasistické nápisy a grafitti ve školách i v obci; vyhýbat se jakékoli reklamě nebo vystoupením, která mohou být urážlivá pro některá kulturní prostředí; pro studenty s jazykovým handicapem zajistit doučování ve třídách s menším počtem žáků; zapojit rodiče z řad majority i minorit do školního dění; pro studenty s určitými problémy (nejen přistěhovalce) zajistit patrony z řad starších studentů; podpora vzdělávání učitelů v oblasti diversity; vybudovat klubovnu, kde mohou patroni pomáhat svým svěřencům s domácími úkoly; spustit kroužky, v jejichž rámci mohou studenti přistěhovalci vyučovat starousedlíky jejich jazyku a dalším dovednostem; zajistit spolufinancování z fondů Evropské unie pro konkrétní projekty.
15
Kontaktní údaje Subjekty, zainteresované na projektu: Integrated Education Fund 41-43 University Street Belfast, BT7 1FY http://www.ief.org.uk Hazelwood Integrated College 70 Whitewell Road Newtownabbey, BT36 7ES http://www.hazelwood.org.uk Northern Ireland Council for Integrated Education Aldersgate House 13-19 University Road Belfast, BT7 1NA http://www.nicie.org 6. Irsko, Platforma „Integrace všech dětí v Irsku“ Uskupení „Integrace všech dětí v Irsku“ založili roku 2003 studenti z Afriky, žijící na území Irska (tehdy pod názvem „Integrace afrických dětí v Irsku“).19 Jeho členové se zapojují do celé řady aktivit, s cílem prosadit (zajistit) rovnost, rovný přístup ke vzdělání atd. pro své členy a nepřímo i pro další přistěhovalecké skupiny v Irsku.
Jedná se o součást střechové přistěhovalecké „lobby“ (zaměřené na obyvatele třetích zemí).20 Platforma se netýká pouze situace ve školách, ale tvoří ji hlavně mladší lidé, takže tento aspekt je zjevně implicitně v jejích aktivitách přítomen.
19
Integration of All Children in Ireland; in: New Communities Partnership (včetně ilustrace loga). 20 New Communities Partnership .
16
7. Spojené státy americké21
Analyzována je publikace „Diverse Teaching Strategies for Diverse Learners“, kde autorkou stěžejních pasáží je Marietta Saravia-Shore. Cílovou skupinou publikace (kapitoly) jsou děti z prostředí menšin (jakkoli definovaných) a ze sociálně slabých rodin. Existuje silně zakořeněný předpoklad jednak sebepodceňování těchto dětí (tyto děti o sobě nesmýšlí nijak vysoko, ani se nepokoušejí uspět ve škole nebo v některých mimoškolních aktivitách22). V tomto stereotypu se může nacházet i jejich rodina (o nic se nesnaž, stejně neuspěješ, jako my; vzdělání nepředstavuje hodnotu) a, co je nejhorší, i učitelé (kteří na tyto děti kladou nízké nároky a nic od nich a priori neočekávají). Z důvodu, že deprivace a někdy i diskriminace je letitou praxí, je třeba, aby učitelé použili celé spektrum kroků, aby tyto skutečnosti (achievement gap) překlenuli. V rámci USA střední školu (high school) nedokončí v rámci 4 let asi 30% žáků. U menšin je podíl neúspěšných daleko vyšší než tento průměr (neuspěje 53% Indiánů a Eskymáků, 49% Afroameričanů a 47% Latinos). Nadprůměrně úspěšní jsou „nehispánští běloši“ a „Asiaté“. Neúspěšné (a obvykle i v neútěšných socioekonomických podmínkách žijící) komunity přitom představují budoucnost Spojených států amerických, s ohledem na jejich plodnost a imigrační trendy. Je třeba přijmout i fakt, že angličtina záhy přestane být jednoznačně užívaným „státním“ jazykem v rámci země.
21
COLE, Robert, W., Educating Everybody's Children: Diverse Teaching Strategies for Diverse Learners; in: Association for Supervision and Curriculum Development, Alexandria (Virginia), 2008 (včetně ilustrace titulní strany). 22 Výjimkou mohou být sportovní nebo taneční aktivity.
17
Tento trend není podle této studie třeba chápat jako něco, nad čím je třeba bědovat. Naopak, etnická a kulturní pestrost musí být chápána jako hodnota sama o sobě. K situaci je třeba přistoupit proaktivně a vzít za své stěžejní pravidla, týkající se „etnického“ a „s jinými jazyky než angličtinou“ spojeného školství (publikace operuje s 12 stěžejními pravidly a několika desítkami úkolů, zde zvanými „strategie“): 1. Učitelé jsou nositeli vlastní etnické a kulturní identity. 2. Učitelé vkládají do žáků vysoké požadavky a vědí, že všichni žáci mohou uspět. 3. Učitelé jsou osobně zainteresováni na rovnosti mezi všemi žáky a nedělají mezi nimi žádné rozdíly, bez ohledu na jejich aktuální učební výsledky. 4. Učitelé navazují úzké vztahy se studenty a chápou je jako partnery, 5. Školy poskytují dostatečné široké spektrum předmětů a kursů, rozvíjejících velkou škálu možných dovedností. 6. Studijní prostředí podporuje ducha spolupráce mezi studenty. 7. Učitelé dávají žákům úkoly, které jsou smysluplné pro praktický život. 8. Osnovy musí obsahovat prvky, rezonující s etnickokulturním složením společnosti. 9. Učitelé pružně upravují osnovy, podle toho, jaká je etnická skladba žactva. 10. Učitelé studentům jednoznačně sdělují, že škola usiluje o budování etnické hrdosti a identity mezi žáky. 11. Rodiče a členové komunity mají právo se aktivně zapojit do vzdělávacího procesu, včetně rozhodování o personálních otázkách, včetně propuštění učitelů, kteří dostatečně nechápou současné požadavky a trendy. 12. Učitelé se musí aktivně zapojit do mimoškolních aktivit, jejichž cílem je vybudování společnosti, která je více lidská, spravedlivá a nezná diskriminaci. Ze „strategií“ jsou vybírány ty, které se těsněji týkají etnicko-kulturního backgroundu žactva:
2.1: Dejte najevo vysoké požadavky na žáky, bez ohledu na jejich etnický, kulturní či jazykový původ. Studenti se naučí více, pokud cítí, že od nich učitel upřímně očekává ten nejvyšší výkon. Prostředí, kde učitel po žácích nic nepožaduje, ubíjí ducha. Nesmí být rozdíl v kvalitě výuky, ať je škola bohatá nebo chudá, ať je mzda učitele jakkoli nízká. Jako vhodná pomůcka pro aktivaci žactva jsou uváděny motivační filmy nebo příklady úspěšných osob (success stories). 2.2: Ukažte studentům, že znáte a ctíte jejich potřeby, silné stránky, názory, hodnoty a sny. Učitel musí komunikovat s rodiči a dalšími zástupci komunity, tak aby porozuměl jak slabším, tak nejlepším žákům. 2.3: Snažte se porozumět kulturnímu podhoubí, které podmiňuje chování žáků. Některé kultury (například některé etnické skupiny z Indie jsou toho názoru, že za prospěch žáka nese odpovědnost jen a pouze učitel, ne žák a ne rodina – to je třeba vzájemnou komunikací změnit atd.). Hledejte si informace o rodičích a kulturních vzorcích prostředí studentů. V některých kulturách je problém přihlásit se ve třídě, nebo dát najevo nedokonalé zvládnutí jazyka, nebo jakýkoli neúspěch vůbec.
18
2.4: Posilujte aktivní zapojení rodin žáků do školních aktivit. Sledujte, jak se rodina adaptovala na prostředí, jak se rodiče smaží naučit jazyk – to se totiž úzce dotýká výsledků žáka. Rodiče, kteří neumějí anglicky, nebo jsou úplně negramotní, jen těžko pomohou dětem s úkoly nebo si přečtou poznámku v žákovské knížce. 2.6: V rámci výuky používejte pomůcky, dosvědčující význam konkrétních etnik a kultur pro daný obor. Tím se rozumí „nebílé“ historické osobnosti z doby osidlování Divokého západu, bojovníci za práva menšin, vědci, umělci (včetně moderních hudebníků či raperů), sportovci, jakékoli vzory pro děti. 2.7: Identifikujte a rozdrťte stereotypy. Učitel nesmí přehlížet, natož dokonce sám zastávat sexistické, rasové, kulturní či jazykové stereotypy. Kdykoli se s nimi setká, musí je rázně odsoudit a uvést na pravou míru. To platí ve škole i mimo školu, při výuce atd. Je třeba dbát na sebedefiniční preference žáků v různých regionech Spojených států amerických (v různých částech země je používán jiný výraz, například „Negroes“, „Afroamericans“, "nonwhites“ atd.). 2.10: Vytěžte maximum z kulturních, jazykových a jakýchkoli jiných zkušeností žáků. Každý student v něčem zřejmě vyniká, je třeba ho pochválit a dát ostatním za příklad. Například i dívky, které otěhotní v nezletilém věku, mohou být pro další příkladem, co se týče příkladné péče o dítě a dovednosti v tomto oboru. Tím, že učí vlastní děti základním dovednostem, si vlastně osvojí něco z pedagogických kvalit. 2.25: Pomozte studentům vybudovat „sociální kapitál“. Děti vzdělanějších a úspěšnějších rodičů disponují sociálním kapitálem, „známostmi“, na které se mohou obrátit při hledání uplatnění. Studenti imigranti a členové dalších „znevýhodněných“ skupin nic takového neznají. Je třeba jim pomoci, třeba prostřednictvím kanceláře školního poradce (informace potřebné pro uplatnění) nebo budováním jejich vztahů na „starousedlé“ studenty (jejichž prostřednictvím mohou tento sociální kapitál také získat). Když studenti důvěřují školnímu poradci, je v jeho kanceláři stále plno. Očekávají od poradce mnoho a vědí, že nejsou jediní, komu pomáhá. Někdy mohou být přistěhovalci oproti „bílým“ ve výhodě, když vytvoří svůj sociální kapitál v přistěhovalecké subkultuře (to platí hlavně pro Latinos a Asians, kde existují i nadace a početné podpůrné spolky).
Závěr a poznámky k projektu
Řadu částí publikace je třeba brát s rezervou, snaha o relativizaci hodnocení žáků (tradiční známkování, ve kterém vynikají běloši a „Asians“ versus snaha najít něco, v čem vyniknou ostatní skupiny, tak aby se snížil podíl propadlíků, nemusí být vždy následováníhodná taktika). Celá řada doporučení se však může obecně uplatnit v každém, nikoli nutně etnicky roztříštěném prostředí. Tak jako tak, se jedná o obrovský růst požadavků na učitele (po kterých je požadována řada aktivit mimo školu a obrovské sebevzdělávání).
19
8. Nový Jižní Wales
Analyzovaný dokument z prosince 2010 je nazván „Co mohou školy vykonat: Podpůrný dokument pro antirasistickou politiku“ (What Schools Can Do: Support Document for the Anti-Racism Policy). Jedná se o poměrně stručný rozcestník (4 strany textu) odkazující do určité míry na další paralelně existující strategie.23 Antirasistické strategie lze shrnout do následujících bodů:
Školy jsou povinné ve svých výročních zprávách výslovně uvést, co ve sledovaném období v oblasti boje proti rasismu vykonaly (povinná kapitola „Multikulturní výchova“). Každá škola musí zřídit pozici nazvanou Protirasitický styčný pracovník (AntiRacism Contact Officers, ARCO).24 Je třeba se věnovat nejen přímým projevům rasismu (abuse, harassment, discrimination), ale i jeho projevům nepřímým, konkretizovaným jako „nedostatek porozumění pro kulturní pestrost“ či „kulturně podmíněné jednání“ (lack of recognition of cultural diversity, culturally biased practices). V rámci výuky je třeba aktivně nabourávat rasově podmíněné stereotypy a předsudky, které mohou být živnou půdou nepřímého rasismu. Strategie se týkají nejen žáků, ale i učitelů a celé komunity, Nelze se omezovat na kroky vytržené z kontextu, ale je třeba usilovat o integrované přístupy.
Efektivní protirasistický postup nesmí postrádat základní dimenze:
podpora kladného přístupu ke kulturní, jazykové a náboženské rozmanitosti; zajistit, aby proti rasistickým a diskriminačním chováním byly uplatňovány sankce.
23
What Schools Can do Support Document for the Anti-Racism Policy; in: New South Wales Government, Education and Communities (včetně ilustrace záhlaví dokumentu). Anti-Racism Contact Officers; in: New South Wales Government, Education and Communities, 2010 .
24
20
Záleží na situaci v určité škole. Někde lze začít proaktivně, širší prevencí, někde je třeba začít ihned sankcemi. Postupy pro vyřizování stížností Ve škole je určen pracovník, který pomáhá rodičům, zaměstnancům a studentům, kteří formulují stížnosti týkající se rasismu. Pomáhá jim s postoupením stížnosti k dalšímu řízení. Škola musí tomuto pracovníkovi vytvořit podmínky, uvést jeho existenci ve známost a s jeho podněty efektivně nakládat. Plánování a podávání zpráv Boj proti rasismu je složitý úkol, který vyžaduje celou řadu opatření a zásahů. Školy musí shromažďovat údaje týkající se boje proti rasismu. Tyto údaje (audit, statistika dosavadních incidentů) budou pomáhat školám při rozhodování o tom, jaké strategie mohou být zavedeny a kdo bude cílem těchto strategií. Stejně tak sehrají roli při vzdělávání učitelů. Školní praxe Základní rámec boje proti rasismu byl vytvořen na úrovni federace a státu. Škola ho nemusí od základu vymýšlet, jen ho může mírně modifikovat pro své potřeby. Může tak činit sama, ale lépe ve spolupráci se sdruženími rodičů, s místními orgány samosprávy nebo s policií. Využití podkladů, jako jsou ty v rámci kampaně No Way! Planning and Evaluation Guide, pomáhá škole vypořádat se se sledovaným tématem.25 První zmíněný portál obsahuje kampaně pro boj s rasismem a šikanou na internetu + materiály pro antirasistické vzdělávání pro děti ve věku 4-12 let a pro starší děti.
25
Racism No Way!, New South Wales Government, Education and Communities (včetně ilustrace).
21
Vzdělávání učitelů a dalšího školního personálu Učitelé a další školní personál si musí uvědomit závažnost rasismu. To lze i za využití e-learningového programu vzdělávání pro veškerý personál. Výukové strategie Aby bylo možné čelit generalizaci, stereotypu, zaujatosti, předsudkům a diskriminaci, které jsou základem přímého a nepřímého rasismu, je třeba do výukových programů a pedagogické praxe zahrnout strategie, které podporují koncepci Austrálie jako země kulturní, jazykové a náboženské rozmanitosti. Zapojení rodičů a komunity Účast rodičů a komunity do života školy je nezbytnou součástí boje proti rasismu. To poskytuje cenné zdroje o kulturní rozmanitosti australské společnosti. Pokud rodiče nehovoří anglicky, je jim na náklady školy, respektive fondu ministerstva, poskytnuto tlumočení či překlad (do asi 40 jazyků). Rodiče jsou poučeni o možnostech stěžovat si na jakékoli xenofobní incidenty. Konzultace s rodiči a členy komunity z menšinových skupin může vést ke zvýšení jejich zapojení do života školy. Studentské iniciativy Studenti jsou velmi všímaví k tomu, když se děje nějaká nespravedlnost, ve škole nebo v komunitě. Když se studenti učí o holocaustu či apartheidu, vidí, jak nespravedlivý rasismus je a projevují zájem jednat a napadat rasistické chování. Studenti mohou tvořit protirasistické akční týmy pro koordinaci boje proti rasismu. Mohou být pořádány soutěže a vystoupení, které zdůrazňují význam anti-rasismu. K podpoře těchto kroků je možné použít:
Internetové stránky kampaně „No Way!“ a „Making Multicultural Australia“26. Finanční prostředky v rámci sociálního programu soudržnosti.
Začlenění vzdělávacích aktivit proti rasismu do programů vzájemné podpory umožňuje starším studentům ukázat mladším studentům, že rasismus není ve škole tolerován. Podpůrné programy mohou být použity pro podávání stížností.
26
Rozcestník na významná federální a státní témata, velký důraz je kladen na integraci muslimů a „domorodých“ Austrálců. Netýká se pouze škol, ale všech oblastí života země. Making Multicultural Australia for the XXIst Century, University of Technology Sydney; Muslim Women's Association .
22
Program tlumení Conflicts Program)
konfliktů
(Cooling
Pro žáky 6. ročníku je připraven program, kde školení dramatici sehrávají modelové situace (včetně rasistických incidentů, výstřelků nebo nedorozumění s kulturním podtextem) a nabízí jejich řešení.27
27
Na stránce jsou i vzorová videa a „scénáře“, pro školní dramatické kroužky. Zároveň je uvedeno, že inspirace byla načerpána i ze Švédska. Cooling Conflicts: Conflict Management through Drama and Peer Teaching, Griffith University Centre for Applied Theatre; New South Wales Department of Education and Communities (ze stejného zdroje pochází i použitá Ilustrace).
23
