kořeny, inspirace a zkušenost

kořeny, inspirace a zkušenost

Veronika Zrníková SAT FA ČVUT 2008/09

1

Sverre Fehn a jeho kořeny, vzdělání, inspirace, osobní život a zkušenost

OSNOVA: 1. Úvod 2. Životopisná data 2.1 Životní dráha 2.2 Vybrané projekty 2.3 Ocenění 3. Teze 4. Analýza 4.1 Úcta, respekt • Místo • Historie • Klient 4.2 Cesta do Maroka • Konstrukce a materiál • Světlo 4.3 Osobnosti 4.4 Japonsko 5. Závěrem 6. Zdroje

2

1. ÚVOD Před rokem jsem se při cestě po Norsku shodou náhod navštívila právě otevřené Národní muzeum architektury v Oslu, o kterém jsem do té doby netušila. Výstava i samotné muzeum mě nadchly. Budova byla navržena největším norským architektem 19. století Christianem Heinrichem Groschem a nový pavilon předním norským architektem 20.století Sverre Fehnem. První zahajovací výstava muzea byla přirozeně věnována právě Fehnovi, nositeli Pritzkerovi ceny, jeho vlastním vybraným projektům a mnoha skicám a to právě padesát let poté, co mladý norský architekt přijal první mezinárodní slávu za stavbu Norského pavilonu na světové výstavě v Brusselu.

2. ŽIVOTOPISNÁ DATA 2.1 Životní dráha Sverre Fehn se narodil 14.srpna 1924 v norském Kongsbergu. Dětství strávil na dvou místech, ve dvou městech odlišného charakteru, které mu daly představu různorodosti a prostoru a v různých směrech ovlivnily jeho život a práci. Fehn měl převzít rodinnou farmu, ale brzy se rozhodl pro jinou cestu. Vystudoval architekturu v Oslu krátce po druhé světové válce. Významně ho ovlivnil jeho učitel Knut Knutsen, podporující tradiční skandinávskou architekturu, a Arne Kosmo, který směřoval k mezinárodním trendům. Kariéru začínal s kolegou Geirem Grungem, s kterým po nocích a víkendech pracoval na soutěžích a mnohokrát vyhráli. Přelomu dosáhli v roce 1955 s návrhem modernistického domova důchodců Økern v Oslu. V letech 1952 – 53 cestoval Sverre Fehn po Maroku a studoval primitivní architekturu, která dále udávala směr v jeho rozvoji. O rok později obdržel stipendium, které mu umožnilo dva roky studovat a pracovat v Paříži, kde se mimojiné setkal s Le Corbusierem. Pobyt mu umožnil pochopit význam konstrukce a materiálu. Se svými norskými kolegy se stal součástí organizace Pagon(Progressive Architect´s Group Oslo Norway, pobočka

3

Mezinárodního kongresu moderní architektury CIAM), s kterou prosazovali moderní architekturu. V roce 1958 se mu dostalo mezinárodního uznání za projekt Norského pavilónu na Světové výstavě v Bruselu. Projektoval řadu pozoruhodných vil a muzeí, za přelomové je považováno Hedmarkovo muzeum v Hamaru, které udalo jeho tvorbě osobnější styl. Sverre Fehn přednášel v USA, Německu, Itálii, Francii, Finsku, Dánsku, Švédsku a Velké Británii, své práce také vystavoval v řadě zemí, je uznávaným tvůrcem originálních výstav, účastnil se řady mezinárodních soutěží. Roku 1971 se stal profesorem na své univerzitě v Norsku, kde působil přes dvacet let. Jeho stavby stojí především v Norsku, Švédsku a Dánsku.

2.2 Vybrané projekty 1946-56 - muzeum rukodělných řemesel, Lillehammer, Norsko, s G. Grungem 1952-55 – domov důchodců, Oslo, Norsko, s G. Grungem 1958-62 – Severský pavilon(Nordic Pavilon), bienále Benátky, Itálie 1961-65 – dům A.Brodkera, Oslo, Norsko 1962-65 – dům „The Wessel House“, Oslo, Norsko 1963-64 – severská vila Norrköping, Norsko 1967-79 – dům „The Sparre House“ Skedsmo, Norsko 1967-70 – zemědělská škola The Telemark Agriculture School, Ulefoss, Norsko 1967-79 – muzeum Hedmark Cathedral Museum Hamar, Norsko 1971-77 – škola pro hluchoněmé Skadalen School for Deaf, Oslo, Norsko 1982 – muzeum Wasa Ship Museum Stockholm, Švédsko, návrh – nerealizováno 1984-85 – výstava Chinese Soldiers Exhibition, Hovikodden, Norsko 1989-91 – Muzeum ledovce Fjaerland, Norsko 1991-92 – dům The Eco House, Norrköping, Švédsko 1993-95 – Muzeum Kjella Aukrusta Alvdal, Norsko 1995-96 - rozšíření budovy Náodního divadla v Kodani, Dánsko 1999 – kaple v Olavsundet 1996-2000 – Ivar Aasen centrum, Ørsta, Norsko 1997-2008 – Národní muzeum architektury, oslo, Dánsko

2.3 Ocenění 1973 – Norwegian Wood Award 1982 – Prince Eugen Medal for Outstanding Artistic Achievement from King of Sweden 1993 – zlatá medaile Francouzské akademie architektury 1994 – Commander of the Royal Norwegian Order of St. Olav 1997 – Pritzkerova cena za architekturu a Zlatá medaile Heinricha Tessenowa 1998 – Arts Council Norway, Honorary Prize 2001 – Groschova medaile za zásluhy o norskou architekturu (první držitel) 2003 – The Anders Jahre Culture Prize

4

3. TEZE Sverre Fehn, ohodnocen Pritzkerovou cenou za mimořádnou citlivost k přírodě a krajině, svázanost jeho staveb se zemí, svůj nedotčený styl, který nikdy zcela nezapadal do kánonu modernismu a z jehož pravidel se vymanil zcela individuální cestou. Zdálo by se, že toho dosahuje jakousi vlastní přirozeností. Ačkoli je jeho architektura zakořeněna hluboko v severských lesích, horách a fjordech, je zkušenou a sofistikovanou syntézou mnoha vlivů. Sverre Fehn tvoří v době modernistické revoluce, ovlivněn Le Corbusierem a dalšími osobnostmi, jejichž tvorbu a život důkladně studuje a zná (Frank Lloyd Wright, Mies van der Rohe, Alvar Aalto). Je nadaným architektem a stavitelem i díky své vytrvalosti, pracovitosti, nadšení. Během svých cest a studií po Maroku a Evropě získal rozhled, srovnání, zkušenost a pochopil zásadní a základní význam konstrukce, materiálu a světla. Ovlivnili ho i další oblasti, které má rád, jako je japonská architektura nebo výtvarné umění, především renesanční malíř Vittore Carpacio, inspirující svými neuvěřitelnými příběhy, které Fehn komponuje do svých staveb.

Svatý Štěpán, Vittore Carpacio, 1511

5

4. ANALÝZA

4.1 Úcta a respekt Sverre Fehn je architekt s regionálními kořeny, který se vždy ohlíží na prostředí a citlivě zasazuje dílo do okolí. Můžeme mluvit o pokoře k místu, ale i k historii a lidským potřebám. Tento rys vychází z osobnosti člověka, z jeho vývoje a všech okolních vlivů.

Norwegian Glacier Museum, Norsko, 1989-91

Místo; O významu a důležitosti umístění stavby vypovídá architekt: „Když stavím v neporušené přírodě, jde vždy o boj, o útok naší kultury na přírodu. V takové konfrontaci se snažím o to, abych postavil budovu, která by v lidech umocnila vědomí krásy prostředí, v němž je zasazena...“. Výrazná komunikace s okolím je vyjádřena v realizaci Muzea ledovce ve Fjaerland. Ledovec je obrovská masa sněhu a ledu, která pokrývala rovinu fjordu Fjaerland, údolí ohraničené příkrými svahy hor. Okolí a místo je tak úžasné, že jakýkoli zásah do něj může působit rušivě a dotěrně. Sverre Fehn řešil tuto skutečnost zajímavým způsobem, spíše než projekt jako budovu řešil více objekt, objekt jako prostý kámen, který se dovalil a uvelebil v údolí. Komunikuje tak jedinečně a přirozeně se svým okolím. Návštěvníci, kteří mohou vystoupit na střechu, se ocitají v centru panoramatu.

Norwegian Glacier Museum, Norsko 1989-91

6

Historie; Osobní setkáni s minulostí, která Sverre Fehna inspirovala k novým konstrukcím je patrná na projektu Hedmarkova muzea v Hamaru. Středověké kamenné zdi jsou konfrontovány se štíhlými sloupy z betonu, střechu tvoří dřevěná kostra a nepravidelné otvory ruiny katedrály jsou přikryty pláty vyztuženého skla. Je tedy použita současná technologie, která je v kontrastu s minulostí a komunikuje s ní. Architekt se nabourává do minulosti stejně jako do přírody. Manifestuje současnost a tím podtrhává minulost. Sám architekt říká: “Minulost je najednou zde, kameny se k vám přibližují, ruiny vypadají hmotnější a reálnější, protože ve chvíli, kdy jsou napadeny, začínají vyprávět příběh. Je mi špatně ze sentimentality, se kterou se s těmito věcmi zachází..“. Sverre Fehn se nesnažil vrátit ruinu do původní podoby, snažil se zachovat důležité prostorové elementy. Respektoval přitom kulturně-identické vrstvy. Nejdůležitější konstrukcí zůstává masivní vápencová zeď, nové konstrukce zdůrazní minulost. Uvnitř se nachází systém ramp, které tvoří varianty horizontů a země je fixačním bodem. V prostoru nejsou bariéry mezi interiérem a exteriérem, interiér je jako konstruovaná krajina, která různými způsoby propojuje vnitřek a vnějšek.

Hedmark Museum, Hamar, Norsko, 1967-79

7

Klient; Rodinný dům byl pro Fehna vždy výzvou. Pochopit, jak funguje konkrétní rodina, to je požadavek na architekta tohoto procesu. Sverre Fehn k němu přistupuje svědomitě. S klientem vytváří osobní vztah, teprve pak může dům získat svůj osobní charakter. Žádný jeho dům tak není neutrální. Sverre Fehn říká: „Když jsem začínal navrhovat svůj dům, změřil jsem si prostě pána a paní, kteří v něm měli bydlet, a vyznačil si jejich míry na zeď. Potom jsou tu přání, co mají rádi, jestli jsou to nervózní lidé, nebo ne, jakou mají povahu – na všechny tyto věci myslím“. Rodinný dům má konkrétního vlastníka, který skrze architekturu odhalí svůj „vnitřní prostor“. Vily hovoří vlastní identitou a zároveň komunikují s okolím a posilují ho. Pro Fehna je velmi důležitá návštěva pozemku, pokud nebyla vzdálenost kanceláře a místa příliš velká, stávalo se, že ho navštívil i dvakrát denně. Kreativní proces byl nepřetržitý, jeho touha po dosažení precizního výsledku neznala hranic. To se týkalo i výkresů, které byly pečlivě řešené. Sverre Fehn mnoho let spolupracoval inženýry Neegaardem a Orlienem, s kterými řešil konstrukční možnosti. Plány rodinných domů byly podřízeny určitým geometrickým zásadám, kde voda a oheň zaujímaly strategické místo. Krb a oheň jako symbol tepla a bezpečí je umístěn u zdi v odpočinkové části domu, voda jako základ života se nachází v centru reprezentovaná koupelnou a kuchyní. Příkladem může být vila Norrköping, která byla postavena v rámci výstavy „Home of the Future“ spolu s pěti dalšími jiných architektů ve velkém parku. Protože dům nebyl zpočátku určen pro konkrétního klienta, hledal Fehn řešení pro jeho variabilitu. Dosáhl jí pomocí posuvných dveří, které rozdělí jednopokojový byt za okamžik na devět místností podle potřeb rodiny, v rozích se nácházejí velká otočná okna, která umožní otevřít dům zahradě. Význam vily je tak především v jejím sociálním základu, umožňuje změnit architekturu podle rodinné situace.

Vila Norrköping, Švédsko, 1963-64

8

4.2 Cesta do Maroka Několik let po promoci se mladý architekt vydal na studijní cestu do Maroka a podobně jako mnoho dalších architektů v oné době upoutala tato živoucí země jeho pozornost. Krajina písečných dun s malými jezery a „primitivní“ architektura se staly náměty jeho skic. Přemýšlel o konstrukci a materiálu marockých domů, ale i o světle, které bylo v Africe jiné než ve Skandinávii. Tato zkušenost v něm zanechala trvalý dojem.

Konstrukce, materiál; návštěva Maroka dovedla architekta k myšlence, že architektura je především „umění stavět“ – „umění konstrukce“. Konstrukci, ať už betonovou či dřevěnou, považuje za nejdůležitější prvek architektury. Marocký dům v podobě skromné krychle v poušti s malými dvířky, oknem a datlovníkem vedle, žádné abstraktní formy tam nenašel a sám o cestě říká: “Pokud v dnešní době navštívíte Maroko, abyste zde studovali primitivní architekturu, nejde o cestu za poznáním, ale rozpoznáním..“. S konstrukcí pak souvisí materiál a vzájemná harmonie a rytmus použitých materiálů. Návštěva Maroka inspirovala architekta k sepsání knihy Úvahy o konstrukci, ve které cituje, že „užití materiálu by se nikdy nemělo dít cestou kalkulace, nýbrž intuice a přání..“, “..abecedou naší řeči je materiál jako dřevo, beton, cihly, jimi píšeme příběh, který je od konstrukce neoddělitelný..“. Sverre Fehn klade důraz na výběr materiálu konstrukce, svou paletu trámů obohacuje o ocel a beton. Použití zvláštních materiálů je patrné u domu Eco House, který byl součástí soutěže výstavby rekreačního resortu ve Švédsku. Jedním z požadavků bylo užití netradičních materiálů, zdi byly postaveny z hlíny a slámy, podobně jako u hliněných marockých domů. Název domu vznikl právě pro použití těchto materiálů.

9

The Eco House, Švédsko, 1992

Struktura jeho domů neni nikdy zatajena, je to konstrukce a denní světlo, které dodávají jeho stavbám náboj, jak je patrné např. u Severského pavilonu.

Severský pavilon, Benátky, 1962

10

Světlo; za jeden z materiálů konstrukce pokládá Sverre Fehn světlo. Jeho charakter a proměny si uvědomil v Maroku, kde palčivé slunce a africké stíny dávají ostré rysy krajině. Ve Skandinávii není nic tak kontrastní, slunce je slabší a krajina mlhavější. Pochopil tak více severský svět, uvědomil si jeho atmosféru, déšť, zimu, mlhu, trávu, sníh, to vše ovlivnilo jeho postoj k domácímu klimatu a naučilo jej s ním více pracovat. Příkladem jeho práce se světlem je Severský pavilon na bienále v Benátkách.

Severský pavilon, Benátky, 1962

Budovu tvoří betonové nosné zdi a zastřešení trámy, metr vysokými a 6cm tlustými, ve dvou vrstvách a mezi nimi sklolaminátové pláty. Střecha tak vytváří přirozený stínící systém a zároveň nevytváří rušivé stíny uvnitř. Pavilónem prochází stará alej. Místo jejího zrušení vytvořil Fehn ve střeše otvory pro stromy, které jí prorůstají a odpověděl porotě: „Mezi technologií a přírodou vítězí příroda“. Listnaté větve stromů a řešení střechy rozptylují sluneční světlo a poskytují interiéru měkké světlo tzv.severské.

Severský pavilon, Benátky, 1962

11

4.3 Osobnosti Sverre Fehn patří k poválečné generaci architektů, začínal svojí architektonickou dráhu v době vlivu Arne Korsma, předního norského architekta. Stali se přáteli a zcestovalý Korsmo seznámil Fehna s mnohými světovými architekty. S Jeanem Prouvém, u kterého pak v Paříži po nějakou dobu pracoval a poznal díky němu Le Corbusiera. Ve Francii se zamýšlel nad uměleckým použitím konstrukce a materiálu, patrným ve francouzské tradici od gotických katedrál po Eiffelovu věž. Důležitá byla spolupráce a přátelství s Jørnem Utzonem, Oddem Østbyem a dalšími, s kterými se společně účastnili soutěží. Spolu s Norbergem-Schulzem (renomovaný historik architektury), Grungem, Mjelvou, Utzonem a dalšími architekty založili organizaci PAGON(Skupina progresivních architektů Osla, Norsko). Se skupinou mladých norských architektů pak podnikal studijní cesty po Evropě, jezdili na kole a mohli tak pomalu a dobře sledovat krajinu, architekturu a lidi. Ovlivnily ho mimojiné stavby F.L. Wrighta i Mies van der Rohe a Fehn se nebál použít cizí prvky do svých návrhů, sám o Miesovi říká: „Můj domov důchodců Okern byl inspirován právě jím..“. Podobně je pro Fehna důležitá tvorba Louise Kahna a jeho souhra světla, prostoru a konstrukce. Obdobné vztahy používá u Aukrust Centre v Alvdalu, muzeu pro malířská díla místního umělce Kjella Aukrusta. Stavba leží v oblasti častých záplav a umístěná na valu se táhne údolím jako přehrada. Páteří je dlouhá zeď, kde na jedné straně je část služební a na druhé výstavní a každá je jinak zastřešena, služební prostor dle tradice až k přízemí, výstavní má řadu oken. Celým prostorem podélně probíhají sloupy, přirovnávané Fehnem k norskému lesu a odpovídající Kahnově myšlence, že konstrukce má prostorovou funkci.

Muzeum Kjella Aukrusta v Alvdal, Norsko, 1995

12

4.4 Japonsko Sverre Fehn v Japonsku nikdy nebyl, přesto má rád japonskou architekturu a po skandinávské architektuře leží Japonsko nejblíže jeho srdci. Rád se zabýval tradičními japonskými domy, které se vyznačují čistým postojem k zemi jako základu a které pracují s konstrukcí a světlem. Zajímal ho proces, který se nejdříve zabývá základními konstrukcemi a postupně se propracovává k menším a k detailům. O vile Schreiner se Kenneth Frampton(významný autor) vyjádřil jako o „Fehnově poctě Japonsku..“. Tento drobný dům je celistvou dřevěnou konstrukcí založenou na metrovém modulu. Opět je citlivě a s měřítkem zasazen do terénu mezi vegetaci. Plán se točí kolem jeho jádra, které je osvětleno denním světlem. Náchází se v něm kuchyň a koupelna provedené v cihle, zatímco ložnice jsou po obvodu. Dům se otvírá do zahrady pomocí posuvných dveří a okenic. Sverre Fehn propracoval návrh do detailů včetně návrhu nábytku. A ačkoli nejde o přímou aplikaci prvků japonské architektury, zdůrazněné dřevěné prvky, pohyblivé stěny a dveře, neopracované kamenné podstavce sloupů a obnažené trámové spoje na ní odkazují.

Vila Schreiner, Oslo, Norsko, 1959-63

13

Vila Schreiner, Oslo, Norsko, 1959-63

5. ZÁVĚREM Sverre Fehn je architektem, stavitelem, poétem a filosofem. Často mluví o prostoru, který neseme každý uvnitř sebe a který souvisí s přírodou a přirozeností, a architektura stejně jako vše kolem ho ovlivňuje. Někdo říká, že jeho práce není založena na teoretickém základě, své myšlenky a principy práce nikdy uceleně nesepsal a nepublikoval. Přesto je jeho tvorba, formovaná zkušenostmi, prostředím a okolními vlivy, myšlenkově čistá. Jeho stavby se vyznačují nadčasovostí, interiéry Fehnových vil šedesátých let by byly i dnes velmi atraktivní, a je to dáno hloubkou a propracovaností myšlenky konstrukce, která tam je, nikdy nezmizí a tudíž nezestárne. Nikdy ho uplně nezajímalo, jak být moderní nebo populární, zvědavost a nadšení ho nesly kupředu. Vždy respektoval a oceňoval práce ostatních architektů a nejen ji, cítí pokoru k přírodě, která je silnější než my. Jeho stavby na mě na první pohled působí až skoro nenápadně, příjemně nenápadně a je to nejspíše lidskostí a přirozeností, kterou v sobě mají.

14

6. ZDROJE Literatura: Architect Sverre Fehn intuition – reflection – construction, Marianne Yvenes a Eva Madshus, 2008, The National Museum of Art, Architecture and Design Časopisy: Architekt, 11/97 Web (12.2.2009): http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&place=foreign&action=show&id=54 http://www.noramb.cz/culture/architecture/fehn/fehn.htm http://www.pritzkerprize.com/laureates/1997/ http://www.arkifoto.no/webs/pwvm.asp http://www.worldarchitecture.org

15