Rasismus a xenofobie v Maďarsku Kateřina Danielová Článek seznamuje čtenáře se současným postojem maďarské veřejnosti k imigrantům a k etnickým menšinám žijícím v Maďarsku. Podobně jako Česká republika také Maďarsko patří do bloku postkomunistických zemí, jejichž hranice byly po dlouhá desetiletí uzavřeny. Od devadesátých let 20. století zde probíhá politická, ekonomická i sociální transformace, kterou v letošním roce završí vstup do Evropské unie. Od roku 1989 se výrazně změnil charakter i rozsah populačních proudů. Z Maďarska se stala tranzitní i cílová země pro imigranty a žadatele o azyl, což vyvolalo odezvy ze strany jeho obyvatelstva, institucí i legislativy. S rostoucím přílivem imigrantů, zahraničních investic a cestovního ruchu se z rasismu a xenofobie stává závažný problém, který se dotýká také domácích etnických menšin. Co to vlastně je rasismus a xenofobie a jak se projevují? Asi nejpříhodnější je definice rasismu, podle níž „rasismus je způsob chování a argumentace, který vyzdvihuje rozdíly mezi etnickými skupinami, hodnotí je a hodnocení pak využívá ve svůj vlastní prospěch“1. Rasismus tak začíná interpretací rozdílů. Xenofobie je naproti tomu v širokém slova smyslu nenávist či nepřijetí jinakosti a v užším slova smyslu nedůvěra a s ní související nenávist vůči cizincům. Růst rasismu a xenofobie bývá obvykle přičítán kulturní odlišnosti imigrantů, historickým podmínkám, ekonomickým a sociálním problémům spojeným s transformací, zvýšené imigraci či obavě ze ztráty národní identity v souvislosti s modernizací, globalizací a internacionalizací. Podle některých souvisí vznik a růst xenofobie také s institucionálními opatřeními směrovanými proti imigrantům a s negativním diskursem politiků a médií2. Projevy rasismu je možno dělit na předsudky, rasovou segregaci, rasovou diskriminaci a rasově motivované násilí3. Předsudky jsou, jak již samo slovo napovídá, „předem vytvořené soudy o druhých bez informací získaných konkrétní zkušeností”4. Tyto soudy bývají zaujaté a negativní. Segregace je prostorové či sociální oddělení jedné skupiny obyvatel od zbytku společnosti. Bývá často přímým důsledkem diskriminace a příčinou vzniku ghett. Rasová diskriminace je definována v prvním článku Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace z roku 1965 jako „jakékoliv rozlišování, vylučování, omezování nebo 1
Memmi, A. (1994): Le racisme, Saint-Amand, Gallimard. Například Nyíri, P. (2002): Xenophobia in Hungary: a regional comparison: www.ceu.hu/cps/eve/eve_xenophobia_polpap.pdf 3 Wieviorka, M. (1991): L´Espace du racisme, Paris, Edition du Seuil. 4 Wieviorka, M. (1991): L´Espace du racisme, Paris, Edition du Seuil. 2
1
znevýhodňování založené na rase, barvě pleti, rodovém nebo na národnostním nebo etnickém původu, jehož cílem nebo následkem je znemožnění nebo omezení uznání, užívání nebo uskutečňování lidských práv a základních svobod na základě rovnosti v politické, hospodářské, sociální, kulturní nebo kterékoliv jiné oblasti veřejného života”. Diskriminace může být buď přímá, nebo nepřímá (systematická). Podle směrnice Evropské unie 2000/43/EC je za přímou diskriminaci „považována situace, kdy je s osobou zacházeno méně příznivě než by bylo zacházeno s jinou na základě rasového nebo etnického původu...” Naopak k nepřímé diskriminaci dochází prostřednictvím „na první pohled neutrálních ustanovení, kritérií nebo praxe, jež by osoby určitého rasového nebo etnického původu zvláště znevýhodnila v porovnání s ostatními, ...” Ve Střední a Východní Evropě se termíny rasismus a xenofobie většinou používají pro popsání netolerance a z ní vyplývajícího jednání vůči etnickým menšinám, zatímco problém netolerance vůči imigrantům zůstává okrajovou záležitostí (na rozdíl od Západní Evropy). Zejména při debatách týkajících se integrace menšin či kulturních a sociálních problémů souvisejících se soužitím více etnických skupin na jednom území jsou od sebe odlišovány „domorodé“ historické menšiny a imigranti. V Maďarsku musí být etnická menšina uznána státem na základě jejího dlouhodobého soužití s majoritou a na základě její velikosti. Oficiálně uznávané menšiny pak mohou využívat menšinová práva, jako je například možnost vzdělání v rodném jazyce, možnost volit vlastní orgány na místní úrovni, podpora kulturních akcí apod. V současné době je v Maďarsku třináct takových menšin. Největší z nich tvoří Romové. Odhady o jejich počtu se pohybují mezi 500 000 a 1 miliónem, přičemž jde o menšinu fyzicky i kulturně odlišnou od majoritní populace. Další poměrně početnou etnickou menšinou jsou Židé, jichž dnes v Maďarsku žije okolo 80 000. Jedná se o největší židovskou komunitu ve východní Evropě za hranicemi bývalého Sovětského svazu. Dalšími etnickými menšinami v Maďarsku jsou Němci, Chorvati a Slováci. Jak je možné vyčíst z tabulky dole, nejméně přijatelnou etnickou menšinou v Maďarsku jsou pro majoritu podobně jako u nás Romové. Romové jsou oběťmi každodenních předsudků, které po roce 1989 dostaly otevřenější podobu, neboť mnozí obyvatelé Maďarska využívají nově nabyté svobody k hlasitému vyjadřování svých jednoznačně negativních názorů na Romy. Romové jsou ztotožňováni s kriminalitou, s leností a se zneužíváním sociálního systému. Často se stávají obětí rasově motivovaného násilí, a to jak ze strany příslušníků hnutí 2
skinheads, tak ze strany „obyčejných“ Maďarů či dokonce ze strany policie. I přestože v Maďarsku existují legislativní nástroje, pomocí nichž je možné odsoudit pachatele činů s rasovým podtextem, je jich využíváno jen velmi zřídka. To samozřejmě vede k obavám viktimizované skupiny takové činy hlásit. Romská menšina se však nesetkává jen s násilím, ale také s diskriminací. K největší diskriminaci dochází v oblasti pracovního trhu (60 - 100 % Romů je nezaměstnaných a podle Maďarského Helsinského výboru si firmy hledající zaměstnance často kladou jako podmínku, že se nesmí jednat o alkoholiky a Romy), v oblasti vzdělání (jen 60 % Romů dokončí základní vzdělání a pouze 3 % pokračují ve vzdělání na střední škole, na základních školách jsou Romové velmi často přeřazováni do tzv. pomocných tříd a dochází k jejich segregaci), v oblasti bydlení (v Maďarsku jsou Romové více než v jiných státech střední a východní Evropy postiženi segregací a z některých oblastí se pomalu stávají ghetta) a ve službách (je jim odepírán vstup do restaurací a diskoték). Romové jsou Maďary vnímáni jako hrozba, neboť oproti ostatním menšinám nejsou asimilováni a vztahy mezi nimi a majoritní společností v podstatě neexistují. Problémy se projevují i na úrovni různých institucí a politiků, kteří otevřeně vyjadřují vůči Romům xenofobní postoje. Tabulka: Sociální vzdálenost obyvatel střední a východní Evropy vůči různým etnickým skupinám (procento záporných odpovědí na otázku: Chtěli byste za souseda ...?) STÁT/
RUSOVÉ
NĚMCI
ŽIDÉ
ROMOVÉ
ETNICKÁ SKUPINA
ČÍŇANÉ ČI ARABOVÉ
Polsko
41
25
15
58
39
Maďarsko
43
22
28
72
54
Česká republika
38
26
27
70
52
Slovensko
32
15
18
82
8
29
40
Slovinsko Chorvatsko
42
12
25
59
51
Srbsko
8
27
37
36
40
Rumunsko
34
10
17
68
27
Bulharsko
10
10
25
Ukrajina
4
14
21
54
33
Bělorusko
2
19
17
63
41
Rakousko
34
7
17
46
29
Průměr
25
16
23
59
39
3
28
Zdroj: Wallace 19995. Další minoritou, která se v Maďarsku setkává s otevřenou xenofobií a rasistickými útoky, jsou Židé. Pachateli verbálních a fyzických antisemitských útoků jsou především příznivci a členové pravicově extremistických hnutí. Zřejmě i z důvodu velikosti této menšiny v Maďarsku, má antisemitismus daleko konkrétnější podobu než u nás. Již několikrát došlo k výbuchu bomby v blízkosti velké synagogy v Budapešti znovu otevřené v roce 1996 a známé jsou také případy vandalismu na židovských hřbitovech. Antisemitismus se projevuje i historickým revizionismem, obviňováním Židů z bolševismu a z touhy po moci nebo označováním fotbalových protivníků za „Židy“. Rasismus a xenofobie se neomezují pouze na etnické menšiny, ale projevují se také vůči imigrantům. Maďarsko otevřelo své hranice imigraci na začátku 90. let. Jen v roce 1990 přišlo do země legálním způsobem téměř 40 000 imigrantů6. Počet příchozích se postupně snižoval, až se ustálil na přibližně 15 000 imigrantech ročně. V roce 2002 bylo v zemi okolo 115 000 cizinců s dlouhodobým nebo trvalým pobytem. Přibližně 43 % z nich tvoří Rumuni, 11 % Jugoslávci a 8 % Ukrajinci - z těchto států ovšem přicházejí především etničtí Maďaři. Dalších 10 % migrantů je ze států EU a 6 % tvoří Číňané. Poměrně velký počet etnických Maďarů z okolních států získal maďarské občanství, takže v roce 2000 se na území Maďarska nacházelo okolo 295 000 lidí narozených v cizině, tedy asi 3 % populace. K tomuto číslu je nutno přičíst ještě nelegální migranty, jejichž počet ovšem není možné statisticky vyčíslit. V Maďarsku existuje velký rozdíl mezi postavením „obyčejných“ imigrantů a etnických Maďarů z okolních států. Ti se totiž těší pozitivní diskriminaci při udílení občanství, pracovního povolení, povolení k pobytu, umožnění studia apod. V Maďarsku se v současné době veřejně neobjevují otevřeně rasistické postoje vůči imigrantům. Tedy až na pravicově extremistické skupiny a strany jako je například Maďarská národní tvář či nejvýznamnější a jednu dobu parlamentní Strana maďarské spravedlnosti a života (MIEP). Přesto však v této zemi na rozdíl od nás zatím neexistuje snaha o vytváření pozitivního obrazu imigrantů v médiích či o rozsáhlejší multikulturní výchovu veřejnosti. Projevy politiků, místních zastupitelů i médií se většinou zaměřují jen na negativní aspekty 5
Wallace, C. (1999): Xenophobia in Transition: Austria and Eastern Europe Compared, Wien, Institut für Höhere Studien. 6 Juhász, J. (2003): Hungary – Transit country between East and West: www.migrationinformation.org/profiles/display.cfm?ID=181
4
migrace a Maďarský Helsinský výbor v roce 2001 dokonce napsal, že „politika maďarské vlády zřejmě hrála důležitou roli při vytváření nepřátelské atmosféry vůči imigrantům a vůči uprchlíkům.“ Diskuse o migraci se téměř vždy orientují na problémy související s nelegální migrací, udílením azylu, kontrolou hranic a omezením migrace. Také média mají svůj podíl na vytváření negativního obrazu imigrantů, neboť obvykle ukazují jen jejich negativní a stereotypní portréty. Zatímco turisté a investoři bývají většinou představováni pozitivním způsobem, uprchlíci a migranti představují pro média „vetřelce“. Pozornost bývá zaměřena na nelegální migraci, na kriminalitu migrantů a objevují se také různé předsudky. Tento trend byl posílen ještě „tlakem EU“ na zlepšení ochrany hranic a na zpřísnění migrační politiky. V Maďarsku se tak například počet udělených víz snížil z 270 tisíc v roce 1996 na 150 tisíc v roce 19997. Vstup do Evropské unie má samozřejmě na postavení migrantů a etnických menšin také pozitivní vliv, zejména v podobě přijetí zákonů na ochranu práv menšin, přijetí antidiskriminační legislativy a směrnic zavádějících rasovou rovnost. Předvstupní financování této oblasti však jasně ukazuje, čemu je dávána přednost: za léta 1997 až 1999 bylo použito 40 miliónů eur z evropských fondů na zlepšení ochrany hranic a na vybavení příhraniční policie a jen 1,7 miliónu eur bylo využito na zlepšení maďarského azylového systému8. Negativní pohled na migraci se odráží i v tom, jak s migranty jednají instituce a úředníci. Podle Maďarského Helsinského výboru dochází v Maďarsku k rasistickým útokům, zastrašování a znevažování cizinců i ze strany policie, pohraničníků, celních a daňových úředníků a dalších institucí. Oběti takovýchto rasistických útoků a diskriminace nemají prakticky nikde zastání. Imigrační úředníci mají dokonce možnost vstupovat do bytů cizinců za účelem ověřování jejich identity. Podobně jako v České republice je mnoho úkonů nutných k pobytu cizince na území Maďarska spojeno s ponižujícími praktikami, žádosti o povolení k pobytu jsou zdlouhavé a úředníci zkorumpovaní. To vše má samozřejmě vliv na veřejné mínění. Spíše než zákony nebo explicitní politika posiluje právě tato atmosféra v „domorodých“ obyvatelích Maďarska pocit, že migranti jsou podezřelí, nežijí v zemi zcela legálně a nejsou rovnoprávnými členy společnosti. Průzkumy postojů vůči migrantům, uprchlíkům a etnickým menšinám mezi maďarskou veřejností 7
Nyíri, P. (2002): Xenophobia in Hungary: a regional comparison:
www.ceu.hu/cps/eve/eve_xenophobia_polpap.pdf 8
Nyíri, P. (2002): Xenophobia in Hungary: a regional comparison:
www.ceu.hu/cps/eve/eve_xenophobia_polpap.pdf 5
ukazují vzrůstající xenofobii. Maďaři si imigraci spojují s růstem kriminality a s obavou ze ztráty zaměstnání9. Jen 18 % maďarského obyvatelstva se domnívá, že migrace může být ekonomicky výhodná a pouze 8 % z nich je otevřeno novým kulturám. Tyto postoje se netýkají jen migrantů z relativně chudších zemí, ale na rozdíl od České republiky více než polovina Maďarů vnímá negativně také otevření hranic obyvatelům Evropské unie. Xenofobie v Maďarsku má jak ekonomické důvody - obava ze zabírání pracovních míst Maďarům a z ekonomického využívání země, tak důvody ideologické - rozprodávání země, čerpání maďarských zdrojů10. Výzkumy navíc ukázaly, že sympatie vůči etnickým Maďarům z okolních zemí se v průběhu devadesátých let také výrazně snížily a vzrostl počet těch, kteří je za Maďary ani nepovažují. Téměř dvě třetiny Maďarů se domnívají, že v jejich zemi je příliš mnoho cizinců. Negativní postoje vůči cizincům vykazují v Maďarsku pozitivní korelaci s věkem, s nedokončeným vzděláním, nízkým příjmem, nezaměstnaností, nespokojeností s vlastním ekonomickým a sociálním postavením, s nespokojeností s ekonomikou země a s negativním postojem ke členství v NATO. Ve srovnání s ostatními státy Střední a Východní Evropy se Maďarsko ukázalo být zemí s nejmenší tolerancí vůči etnickým menšinám a imigrantům11. Tento výsledek je poměrně překvapující, neboť na začátku devadesátých let patřilo Maďarsko k nejtolerantnějším zemím východní Evropy. Někteří to vysvětlují především tím, že se Maďarsko nachází v nárazníkové zóně mezi západem a východem a EU na něj tudíž vyvíjí tlak ke zpřísnění migrační politiky a hraničních kontrol12. Navíc se jedná o zemi, která byla v minulosti poměrně značně etnicky homogenní a migraci uzavřená a teprve v nedávné době se stala cílovou zemí pro imigranty i uprchlíky. Tyto důvody však nevysvětlí předsudky a rasistické útoky vůči romské komunitě. Zde se spíše ukazuje negativní vliv politického diskurzu a obrazu Romů či cizinců vytvářený médii. Graf: Srovnání míry xenofobie mezi zeměmi střední a východní Evropy
9
Nyíri, P. (2002): Xenophobia in Hungary: a regional comparison: www.ceu.hu Nyíri, P. (2002): Xenophobia in Hungary: a regional comparison: www.ceu.hu 11 Örkeny, A. (2002): Xenophobia in East and West: A comparative perspective. Příspěvek k workshopu „Underestending Xenophobia in Eastern Europe“ organizovanému Humanities Center a Center for Policy Studies, Central European University, Budapešť, 21.-22. 6. 12 Wallace, C. (1999): Xenophobia in Transition: Austria and Eastern Europe Compared, Wien, Institut für Höhere Studien. 10
6
Podíl obyvatel střední a východní Evropy s různým stupněm xenofobie Maďarsko Polsko Česká republika
Bělorusko Rumunsko
24
24
Ukrajina
23
26
Slovensko 0%
10%
20%
Nejvíce xenofobní
30%
40%
24
29
23
28
12
32
36
20
22
24
28
27
18
19
29
34
50%
Hodně xenofobní
11
20
31
38
Chorvatsko
25
17
18
41
13
22
20
45
60%
70%
Docela xenofobní
80%
90%
100%
Nejméně xenofobní
Zdroj: Wallace 199913. Ze zemí střední a východní Evropy se xenofobie projevuje nejvíce v Maďarsku. Jejími terči jsou zejména Romové, ale také fyzicky odlišní cizinci, především Asiaté. Je zde velmi rozšířená nacionalistická rétorika, která je přijímaná širokým politickým spektrem, a Maďaři čím dál více trpí pocitem historické nespravedlnosti a vzpomínají na „Velké Maďarsko“. Maďarsko od převratu přijalo legislativní rámec pro boj s rasismem, nicméně jeho praktická aplikace je poměrně slabá a rasistické útoky, diskriminace či segregace nejsou výjimkou. Naproti tomu se zpřísnila migrační politika, což vede ke kriminalizaci části migrantů a ke zvýšené podezíravosti vůči nim. Zdroje: 13
Wallace, C. (1999): Xenophobia in Transition: Austria and Eastern Europe Compared, Wien, Institut für Höhere Studien.
7
Danielová, K. (2002): Rasismus a xenofobie v České republice: www.migraceonline.cz/studie_f.shtml?x=155659 Gabal, I. a kol. (1999): Etnické menšiny ve střední Evropě, G plus G, Praha. Juhász, J. (2003): Hungary – Transit country between East and West: www.migrationinformation.org/profiles/display.cfm?ID=181 Memmi, A. (1994): Le racisme, Saint-Amand, Gallimard. Nyíri, P. (2002): Xenophobia in Hungary: a regional comparison: www.ceu.hu Örkeny, A. (2002): Xenophobia in East and West: A comparative perspective. Příspěvek k workshopu „Underestending Xenophobia in Eastern Europe“ organizovanému Humanities Center a Center for Policy Studies, Central European University, Budapešť, 21.-22. 6. Wallace, C. (1999): Xenophobia in Transition: Austria and Eastern Europe Compared, Wien, Institut für Höhere Studien. Weber, M. (1971): Economie et société, Paris, Plon. Wieviorka, M. (1991): L´Espace du racisme, Paris, Edition du Seuil. Internetové stránky: Anti-defamation League, www.adl.org/international/Hungary3_Orban.asp Central European University, www.ceu.hu/cps/eve/eve_xenophobia_polpap.pdf Evropská Unie, www.europe.eu..int Human Rights Internet, www.hri.ca/fortherecord2000/bilan2000/vol2/Hungaryecri.htm Hungarian Association for Migrants, www.menedek.hu International Organization for migration, www.iom.hu Maďarský Helsinský výbor, www.helsinki.hu www.membres.lycos.fr/dnthines/hu.html Organizace Spojených Národů, www.un.int/hungary/970529kp.htm
8
