Mgr. Oldřich Krulík, Ph.D. E-mail:
[email protected]
Zahraniční inspirace týkající se prevence a potírání násilí a xenofobie ve školním prostředí1 Foreign inspiration in the area of prevention and combating of violence and xenophobia in the school environment Anotace Příspěvek čtenáře seznamuje s několika metodickými podklady, dokumenty, strategiemi či kampaněmi, které v současnosti jsou (nebo v nedávné minulosti byly) uplatňovány s cílem prevence a potírání násilí a xenofobie ve školním prostředí. Prostor je věnován zejména situaci v Německu. Zmíněna je i nadnárodní studie, která se však rovněž často věnuje situaci v prostoru Spolkové republiky. Velké množství kampaní se opírá o internetové portály, obsahující množství dokumentů, plakátů nebo multimédií k tématu.
Klíčová slova Prevence, násilí, xenofobie, rasismus, Spolkové republika Německo.
Abstract The paper introduces the readers to several methodological materials, documents, strategies and campaigns that currently are (or recently were) applied to prevent and combat violence and xenophobia in the school environment. The space is devoted mainly to the situation in Federal Republic of Germany. Mentioned is also a multinational study, where attention is also often given to the situation in the Federal Republic. Large number of campaigns is based on internet portals containing a number of documents, posters or multimedia regarding the subject.
Keywords Prevention, violence, xenophobia, racism, Federal Republic of Germany.
1
Poznámka: Jedná se o aktualizaci a modifikaci výstupu autora, který na přelomu let 2013 až 2014 vznikl pro potřeby Úřadu vlády České republiky (prostřednictvím Společně k bezpečí, o. s.): „Psychologická a psychosociální pomoc dětem ve školách, které se staly nebo mohou stát obětí nenávistných vystoupení: Rešerše zahraniční praxe“.
1
Úvod Napětí ve školách respektive obecně ve vzdělávacích a dalších zařízeních, určeným dětem a mladistvým („školou povinným“) může být způsobenou celou řadou faktorů. I v etnicky či jinak homogenním prostředí mohou vyvstat rozdíly sociální, zdravotní či jiné. V multietnickém prostředí je situace nezřídka ještě komplikovanější, ať již je etnická pestrost způsobena po linii „starousedlé menšiny“ (různé „tradiční“ národnostní, etnické, jazykové či náboženské minority) tak v kontextu „moderní“ imigrace. Konkrétně Romové mohou spadat do obou výše uvedených podskupin, a v tomto smyslu nezřídka figurují i v konkrétních metodických dokumentech (starousedlí versus nově přistěhovalí Romové). Na dané téma se vyjadřuje celá řada zahraničních dokumentů, metodik či strategií, stejně jako srovnávací studie, věnované většímu množství zemí (v rámci Evropské unie či Evropy jako takové). V tomto příspěvku bude věnován prostor výstupům, které vznikly ve Spolekové republice Německo. První pasáž sice představuje studie s mezinárodním přesahem, kterou však vytvořil profesor Friedrich Heckmann, působící na několika vysokých školách v Bavorsku, a je zároveň autorem řady vnitrostátně využívaných integračních metodik. Rozhodně ne všechny uváděné podklady jsou aplikovatelné na situaci v České republice, kde dominuje téma romské menšiny (žáků). Určité aspekty jsou však obecně platné a zřejmě i využitelné.
2
1. Mezinárodní studie: Vzdělávání a integrace migrantů2 Nejprve je uvedeno, že není snadné definovat „cílovou skupinu“ (děti – imigranti, děti s migračním pozadím, děti se smíšených rodin, děti s kulturně-jazykovými odlišnostmi, děti z prostředí menšin, děti s poruchami učení atd.). Každá země v Evropě to chápe často poněkud odlišně. Nelze akceptovat vysoký podíl neúspěšných dětí tohoto typu ve školním prostředí a hledáme cesty jak situaci překlenout. Přítomnost „jiných“ či „nových“ studentů není výjimkou či deviací, ale je „novou normou“, kterou se školy musí přizpůsobit. Integrace imigrantů je největším úkolem pro školy ve vyspělém světě.3 Není často vina těchto žáků, že situaci nezvládají. Je zde komplex makro (selektivní nastavení vzdělávacího systému) a mikrofaktorů (nefungující rodina, nezájem rodičů o vzdělání, jazyková bariéra, nepřipravenost školy, absence dobrých učitelů, diskriminace od spolužáků a komunity), které je po generace znevýhodňují. Tyto aspekty je třeba na všech úrovních co možno modifikovat. Přitom právě ve znevýhodněném prostředí je řada dětí, které se chtějí prostřednictvím vzdělání „prokopat ven“ ze svého nevyhovujícího backgroundu. To se může podařit sociálně slabým, které jsou z většinové populace, ale u „jiných“ je situace obtížnější. Často je řeč o „diskriminaci“ aniž by bylo vysvětleno, jakých forem může nabývat (kapitola 2.5). V rámci školství je podle autora nejčastější formou diskriminace „diskriminace formou odmítnutí pomoci a podpory“ nebo „diskriminace kvůli vlastní pohodlnosti“, s poukazem na to, že jiní (starousedlí) žáci tuto podporu také nepotřebují.4 Pokud bude tato forma diskriminace přípustná a nebude potírána, nelze očekávat nějaký zásadní vzestup znevýhodněných skupin obyvatelstva. Rozhodnutí „nahoře“ nestačí, musí to přejít do krve nejširší veřejnosti. Naopak, nakolik mohou být určité školy autonomní (a zavádějí metody jako klubovny pro dělání domácích úkolů, e-learning nebo “Theaterpädagogik”), nemohou změnit rámcové nastavení vzdělávacího systému v zemi jako celku. K tomu je třeba vrcholná politická vůle. Nelze čekat, že rodiče menšinových žáků budou aktivně hledat spolupráci se školou. Je třeba jim vyjít naproti za pomoci sociálních pracovníků (nejlépe takových, které jsou z té samé národnosti, jako cílová skupina kterou se snažíte integrovat).5
2
3
4
5
HECKMANN, Friedrich, Education and the Integration of Migrants: Challenges for European Education Systems Arising from Immigration and Strategies for the Successful Integration of Migrant Children in European Schools and Societies; NESSE Analytical Report for European Commission, General Directorate for Education and Culture; Europäisches forum für Migrationsstudien: Institut an der Universität Bamberg, Bamberg 2005
. The presence of migrant and minority students, however, is no longer a deviant case, but a new normality, which schools have to address and adapt to. Schools in immigration countries must regard the integration and academic achievement of migrant students as one of their central tasks. Přistěhovalci z vyspělých „západních“ zemí, ale i z Číny nebo Indie dosahují kolikrát lepších výsledků, než „starousedlí“ žáci. Komunity z dálného východu si za vlastní peníze najímají učitele do přípravky. V tomto prostředí je vzdělání ceněno. Kapitola 4.4 vedle toho konstatuje, že integrace nesmí v žádném případě znamenat odrození se nebo vzdálení původní kultuře (acculturation and cultural distance).
3
Naprosto nepřípustné jsou jakékoli formy segregace a je třeba proti nim bojovat různými formami:6
Mezi „tvrdé“ nástroje patří rozvážení menšinových žáků do většinových škol (busing)7 nebo stanovení kvót, kolik příslušníků menšiny musí být v jedné třídě – ne více a ne méně).8 Patří sem i bytová politika, kdy jsou imigranti a jiné menšiny cíleně ubytovávány do obecních či státních bytů tak, aby nevznikala ghetta a aby byly ve škole i mimo školu stále v kontaktu s většinovou populací (kapitola 5.3.2.2)9. Mezi „měkké“ nástroje patří všestranná podpora integrovaných škol (formou financí, daňových úlev atd.), takže se pro své vybavení a kvalitu pedagogického sboru, moderní předměty a jejich flexibilitu, mimoškolní aktivity, výlety atd. stanou „magnetem“ i pro žáky z většinové populace.
Desegregace a integrované třídy jsou bez diskuse instrumentem, který znamená měřitelné zlepšení výsledků menšinové populace (kapitiola 2.3.2.2).10 Bez ohledu na to, jaký je právní rámec a školní politika státu, alfou a omegou snažení je kvalitní vzdělávání a příprava učitelů (kapitola 2.3.3). Učitelé, kteří se s nasazením a bez ohledu na svůj volný čas věnují zaostávajícím žákům (předškolní přípravky11, práce po hodině) mohou znamenat mnoho. Tito učitelé se mohou vyprofilovat jako experti na integraci a tím zvýšit svou cenu a roli na trhu práce – budou umět něco, co jiní učitelé třeba neumí nebo jen začínají studovat. Znají verbální a neverbální komunikaci migrantů či menšin, jejich hodnoty, symboly atd. a je to součástí jejich profesní a profesionální identity.
V Itálii (oblast Turína) byly vytvořeny učební materiály (CD, několik stovek praktických cvičení z řady předmětů), „šitých na míru“ osobám neovládajícím dokonale italštinu (projekt “Guarda che ce la fai”).12 Erika-Mann-Schule v Berlíně (http://www.erika-mann.de) je základní školou s velkým podílem imigrantů. Zde probíhá celá řada projektů, zapojujících děti s nedokonalou znalostí němčiny.
6
Studie se často odvolává na zkušenosti a nejlepší praxi ze Spojených států amerických. Jedná se o model ze Spojených států amerických z doby okolo roku 1960, kdy se děti z minoritních prostředí autobusy svážely do „bílých“ škol, a to i navzdory kritice takového kroku ze strany většiny „bílých“ dětí i rodičů v cílových školách. 8 Většinové rodiny, které nechápou pozitiva inter-kulturního obohacení, na tyto snahy nezřídka reagují tak, že své děti přehlásí jinam, do soukromých či jinak koncipovaných škol (nebo se přestěhují z menšinové lokality, i za cenu toho, že své obydlí prodají jen za zlomek původní ceny) tzv. „white flight”, který je nepřehlédnutelným fenomenem třeba v Dánsku. BLOEM, Neil; DIAZ, Reny, White Flight: Integration through Segregation in Danish Metropolitan Public Schools; in: Humanity in Action, 2007 . 9 Příklady viz obce jako Antwerpy, Kodaň, Dublin, Frankfurt nebo Stuttgart. 10 Zlé jazyky tvrdí, že ruku v ruce s tím jde zhoršení výsledků dětí z většinové populace, které byly takto „obětovány“. Někdy existuje údajně snaha modifikovat požadavky (systému, školy, učitele) na žáky, aby nakonec každý přeci jen prošel… 11 Projekt „Frühstart” (Brzký start), Hertie Stiftung Frankfurt am Main. Projekt Frühstart . 12 Differenze Culturali e Comune Umanità; in: Centro Multimediale di Documentazione Pedagogica; Città di Torino . 7
4
Na Novém Zélandu a ve Švýcarsku fungují styční koordinátoři z řad integrovaných migrantů jako most pro nově příchozí (“community liaison coordinators”, “Kulturvermittler”.13 Projekty v oblasti mentorování (patronátu) jednotlivců nebo nevládních nebo náboženských organizací nad určitými skupinami žáků (kapitola 6.4.1).Není to obyčejná „sociální práce“, je to něco víc. Abyste někomu mohli pomáhat s látkou do školy, musíte ji sami ovládat.
V Nizozemsku se zřejmě osvědčil projekt pro podporu mládeže „marockého“ původu, za nasazení koučů ze stejné komunity, integrovaným migrantů druhé generace (Moroccan Coaching Project, nebo“Goal” v lokalitách jako Haag a jinde). Nadace Mercator v Německu spustila projekt „Podpora vzdělání pro děti a mládež s migračním pozadím“ (“Förderunterricht für Kinder und Jugendliche mit Migrationshintergrund”), kde mentoři a koučové z řad většinové populace nebo integrovaných migrantů rovněž sehrávají stěžejní roli.14 „Dobrovolná vzdělávací partnerství“ (Freiwillige Bildungspatenschaften) fungují na řadě míst Německa, jako je třeba Norimberk. Partneři najímaní a proškolení městem fungují jako poradci žáků a rodičů při potížích s učením a integrací obecně.15 Aktivity tohoto typu jsou podporovány i na spolkové úrovni, prostřednictvím projektu Ministerstva práce a sociálních věcí se jménem „Výtah“ (“LIFT”: Lernen, Integrieren, Fördern, Trainieren).16
Strany 60 až 62 v rámci studie obsahují celkem 16 souhrnných doporučení k tématu:
Studenti z prostředí imigrantů jsou po všech stránkách znevýhodněni, a pokud se jim nepomůže, jejich úspěšnost v ukončování studie se nebude zlepšovat. Doporučení č. 1: Zavést efektivní systém předškolní přípravy pro děti z prostředí imigrantů, který zvýší jejich šance na zvládnutí školy.
13
School and Community Liaison; in: Nelson Marlborough Institute of Technology; Q Jumpers . Kulturvermittlung in der Schule; in: Fachhochschule Nordwestschweiz . Schule und Kultur und Schule: Ein Diskussionsstaffellauf in drei Etappen; in: Kultur Vermittlung . Förderunterricht-für kinder und jugendliche mit Migrationshintergrund; in: Stiftung Mercator . 15 Bildungspatenschaften; in: Stadt Mönchengladbach (ilustrace). 16 Lift Web .
5
Vzdělávací systém někdy apriori selektuje „jiné“ studenty jako nevyhovující. Doporučení č. 2: Je třeba učinit vzdělávací systém méně selektivní (výběrový), tak aby nevytlačoval „nové“ či „jiné“ studenty na okraj. Nelze rozmisťovat nové příchozí do třídy podle věku, ale podle míry dovedností. Pokud žák nestačí na učivo podle svého věku, neměl by jít do zvláštní školy, ale o jeden či více ročníků níže v „normální“ škole. Školy jsou hlavním nástrojem imigrační země pro integraci migrantů. Pokud se ve škole cokoli pokazí, ponesou si to migranti po celý život a většinová společnost bude zasažena jejich neintegrací. Doporučení č. 3: Zakomponujte do výuky prvky a symboly, týkající se kulturních kořenů (země původu) konkrétních skupin imigrantů. Záleží na kvalitě každé jednotlivé školy. Dobrá/špatná škola = dobré/špatné podmínky pro všechny žáky, včetně imigrantů. Doporučení č. 4: Je třeba zvýšit kvalitu školství jako celku, investice, personální politiku, kvalifikace učitelů, vybavení, zapojení rodičů. Je třeba působit na spolužáky z řad „většiny“ aby nové žáky přijali a pomáhali jim dosahovat co nejlepších studijních výsledků. Doporučení č. 5: Budujte desegregované školy a třídy, Nelze, aby v jedné škole či třídě byli samí imigranti či příslušníci menšin a v jiné žádní. „Měkké“ nástroje přitom upřednostněte před „tvrdými“. V rámci zvláštních škol je počet imigrantů a menšin příliš vysoký. Doporučení č. 6: Určení dítěte do zvláštní školy musí být prováděno citlivě, zejména co se týče imigrantů a menšiny. Diskriminace je hlavním důvodem neúspěchu „nových“ žáků. Doporučení č. 7: Učitel se musí na příchod „nových“ žáků připravit. Škola musí vytvořit místnost pro psaní úkolů po vyučování (pro děti, které nemají pro studium doma podmínky). Škola nebo společnost musí pro řadu úkolů ve sledované oblasti vyčlenit dodatečné finanční prostředky. Doporučení č. 8: Školám s větším počtem žáků mimo většinovou společnost je třeba dát více financí – to je třeba chápat ne jako výdaj, ale jako investici. Vztah žák-učitel je úhelným kamenem úspěchu školy. Doporučení č. 9: Učitelé musí být ve vtahu k menšinovým žákům nároční, ale musí jim zároveň všestranně pomáhat – co se týče výuky i emoční podpory. Pokud žák neuspěje v opravném termínu, je třeba mu dát třetí i čtvrtou šanci. Nejlepšími učiteli pro nové žáky jsou integrovaní migranti obdobného původu. Doporučení č. 10: Integrované imigranty je třeba pobízet k studiu profese učitele a po ukončení je přednostně do škol s „novými“ žáky najímat. Rodiče z prostředí imigrantů jen zřídka sami kontaktují školu, ačkoli jejich vliv na studijní výsledky může být klíčový. Doporučení č. 11: Školy se musí snažit proaktivně zkontaktovat rodiče žáků z menšinového prostředí, nejlépe za využití sociálních pracovníků – integrovaným imigrantů. Důležitým nástrojem může být „patronát“ nad integrujícími se novými žáky. Doporučení č. 12: Školy musí budovat a podporovat mentorské aktivity (nejlépe ze strany intergovaných imigrantů), ale i jiných nevládních organizací, církví a podobně. Sociálně slabé rodiny postrádají zdroje, aby své děti zapojily do předškolních programů. Doporučení č. 13: Rodiny migrantů a sociálně slabých je třeba
6
prostřednictvím dotací zapojit do projektů předškolních přípravek a jazykových programů. Nezavrhujte možnost používání určitých měkčích forem affirmativní akce ve vztahu k „novému“ žactvu nebo učitelům s migračním pozadím. Doporučení č. 14: Ministerstva školství a školy musí průběžně měnit cíle týkající se například požadavků na menšinové studenty při zápisu, nebo co se týče výsledků (nižší požadavky) nebo co se týče učitelů s migračními kořeny (vyšší kvóty). Zvládnutí úředního jazyka je klíčovým aspektem vzdělávání i integrace. Doporučení č. 15: Prioritou je naučit děti z migračního prostředí jazyk slovem a písmem. Tomu může sloužit předškolní výuka, víkendové kursy, kursy po vyučování nebo prázdninové tábory. Nevládní sektor respektive nadace musí vytvářet projekty pro podporu talentovaných žáků z menšinových prostředí – jako vzoru pro další děti z potenciálně „problémového prostředí“. Doporučení č. 16: Je třeba se zasadit o vznik programů pro talentované děti z imigrantského prostředí.
7
2. Jak mohou školy pracovat proti rasismu17 Rozhovor se sociologem Timo Reinfrankem obsahuje konstatování, že školy jsou pro krajní pravici lákavým prostředím, o čemž svědčí i jejich aktivity typu Schulhof (rozdávaní letáků, CD a rasistických komiksů před školami). Neonacistické subjekty uspěly ve volbách do některých zemských sněmů a obecních zastupitelstev. Velmi se to týká Dolního Saska, Brém a Hamburgu. Není problém krajně pravicové indoktrinace školní mládeže přeceňován? Je zřejmé, že krajní pravici dnes „nekouká sláma z bot“. Je snaha nebýt spojován s explicitním násilím, ale upozorňovat na údajné křivdy a tak v mládeži budovat stereotypy antisemitismu a rasismu nebo vyzdvihovat sociální aspekt éry Třetí říše. Někteří mladí se shlédli v oděvních značkách krajní pravice. Proč je tak důležité bojovat proti krajně pravicové propagandě ve školách? Školy sehrávají roli v tom, aby dětem přešly do krve demokratické principy ve společnosti i ve všedním životě. Pokud se tak nestane, je to selhání. Řada dětí se ve škole setkává s násilím, diskriminací, zastrašováním atd. O nacismu například nelze hovořit jen v dějepise jako o něčem, co je navždy minulostí. Německo je třeba jednoznačně definovat jako přistěhovaleckou zemi a podle toho se chovat i ve výuce. Jakou roli sehrávají učitelé? Pozorný a angažovaný učitel je klíčem efektivního potlačení krajně pravicových postojů a dalších forem bezpráví a stereotypů ve škole od samého zárodku. Školy se mohou rozhodnout pro konkrétní projekty. Školní řád by měl třeba jednoznačně zakázat neonacistickou symboliku nebo nošení určité obuvi a oděvu, spojovaného se subkulturou skinheads. To je otázkou odvahy učitelů nebo vedení školy. Je třeba zasahovat proti akcím typu Schulhof, tedy rozdávání nebo šíření neonacistických materiálů mezi žáky. Zde roli sehrává Síť pro demokracii a odvahu.18
17
Wie Schulen langfristig gegen Rechtsextremismus arbeiten können; in: Mut gegen rechte Gewalt, 17. I. 2013 . (včetně ilustrací použitých v této kapitole). 18 Na stránce jsou ke stažení knihy a manuály, stejně jako kontaktní údaje pro vytváření akčních týmů, pozvánky na školení atd. Netzwerk für Demokratie und Courage .
8
Jakou roli mohou sehrávat jednotliví žáci? Je to bez nadsázky výchova k aktivnímu občanství. Žáci by si měli i mimo školu všímat tématu rasismu. Zapojovat se do akcí typu Stolpersteine (dlažební kostky na místě deportace Židů), zvát do školy aktivní antifašisty anebo se zapojit do konceptu Nadace Fruedenberg „Učit se skrze angažovanost“ („Lernen durch Engagement“).19 Jak zakomponovat prevenci rasismu do osnov? Doporučuji spojit výuku o škodlivosti rasismu s informacemi o škodlivosti šikany, násilí ve škole, o podpoře hlásání jakékoli nerovnosti lidí. Téma extremismu je možné zakomponovat do výkladu o globalizaci, zeměpisu atd. Kdo někoho šikanuje, může tak činit z „obyčejného“ potěšení, ale i z rasistických důvodů. Žáci-děti si tu spojitost uvědomí. Kde je klima ve škole plné strachu, tam se rasismu bude zřejmě dařit. Kde ale učíte děti sebevědomí, bez ohledu na jejich původ, tam pokládáte základy „Školy bez rasismu“. Je možné si dokonce objednat audit školy, kde bude hodnoceno, jak dodržuje pravidla rovnosti.20 To se musí i učitelé více vzdělávat Přesně tak. Pomoci jim může projekt „Demokracii žít a učit“ („Demokratie Leben und Lernen“), který běží v několika spolkových zemích. Je tedy třeba ve výuce výslovně hovořit o neonacismu? Je to téma složité, ale dětem ho nejlépe přiblíží příklady, byť odstrašující. Konkrétně v Německu je možné poukázat na „donnerové vraždy“, kdy skupina neonacistů zavraždila v několika letech řadu osob. Na tom lze konstatovat – ano, toto je neonacismus a tak to může skončit, když k němu budete lhostejní nebo dokonce tolerantní. Je třeba poukazovat na přínos imigrantů či příslušníků menšin pro společnost a podobně.
19
Jsou zde rubriky: Integrace, příprava na zaměstnání po škole, propojení školy a obce a pomoc duševně nemocným. Lernen durch Engagement; in: Freudenberg Stiftung . 20 Jsou zde i publikace (za 2,5 EUR každá + poštovné a balné, i k tématu školního prostředí, návrhy protiplakátů vůči neonacistickým kampaním, rukověť pro učitele, jak rozeznat neonacistickou symboliku a hudbu atd.). Publikationen und Materialien; in: Regionale Arbeitsstellen für Bildung, Integration und Demokratie . Die Amadeu Antonio Stiftung stellt sich vor; in: Amadeu Antonio Stiftung .
9
3. Skupina kampaní, souhrnně označitelných jako „Škola bez rasismu“ Mnoho podnětů je možné načerpat v rámci portálu „Škola bez rasismu“.21 Škola bez rasismu je iniciativa, která byla založena v roce 1992 na základě protipřistěhovaleckých bouří na území někdejší Německé demokratické republiky (Rostock atd.). Jejím cílem je:22
Zvyšování povědomí studentů o všech formách diskriminace a rasismu. Podpora zapojení studentů proti diskriminaci a pro integraci a rovné příležitosti. Podpora demokratického myšlení a jednání u studentů. Zvyšování související kvalifikace studentů a učitelů. Snížení rasismu, diskriminace a násilí ve společnosti.
O aktuálních prioritách hovoří nadpisy aktuálních (2014) rubrik (obvykle koncipovaných jako podkapitoly v rámci portálu):
Islám a já: Byt mladý v zemi rozmanitosti: Ministerstvo pro mládež vypracovalo rámcový vzdělávací projekt tohoto jména. Zmíněno je nebezpečí radikálního výkladu islámu a jak mu čelit.23 Projekt „Mnohost a integrace“ (Vielfalt und Integration): Probíhal mezi lety 2009 a 2013. Opatření XENOS, informančí kampaň respektive projekt, týkající se všech snah o budování nerovnosti, sexismu, nerovné role pohlaví, proti přistěhovalectví, rasismu. Promýšlena jsou konkrétní opatření.24 Naše město bez rasismu (Unsere Stadt ohne Rassismus): Proč se omezovat jen na školu, když může být bez rasismu celé město. Je třeba v rámci obce potírat jakoukoli formu diskriminace. O to se pokouší města Chemnitz a Brémy.25 Kampaň proti mobilu: Mobing, nadávky, ve škole, doma, na internetu. To jsou výzvy, se kterými se tato kampaň konfrontuje.26
21
Projekte, Aktionen; in: Schule ohne Rassismus . (včetně ilustrací). 22 Schule ohne Rassismus . 23 Demokratie stärken . 24 Xenos Projekt; in: Schule ohne Rassismus . 25 Stadt ohne Rassismus; in: Schule ohne Rassismus . 26 Poster; in: Schule ohne Rassismus .
10
Změna klimatu ve škole (Klimawechsel in der Schule): Školy mohou, pokud splňují určité podmínky, požádat o plakáty, triřka, samolepky atd. zdarma k tématu Škola bez rasismu, škola s odvahou ("Schule ohne Rassismus – Schule mit Courage"). Těmi dají rasismu najevo, že tady pro něj není místo.
Kampaň pro rozmanitost (Kampagne für Vielfalt): Projekt probíhá od roku 2007, je zaměřena na boj proti diskriminaci celkově, s důrazem na antisemitismus a znevýhodňování Romů. Hybateli kampaně jsou RAA Berlin, RAA Essen a Nadace Amadeu Antonio. Místo rozmanitosti (Ort der Vielfalt: Eine nachahmenswerte Aktion): V listopadu 2013 se okolo5 000 obyvatel okrsku Gröpelingen v Brémách zapojilo do akce „Městská část proti rasismu“. Budují zde prostor bez diskriminace.27 Spolu budovat Berlín (Berlin gemeinsam gestalten: Pod heslem „Mládež aktivně proti rasismu“ proběhl roku 2013 již 3: ročník dne, do kterého se zapojilo několik berlínských škol a organizací pro ochranu lidských práv.
Vystavte homofobii červenou kartu (Der Homophobie die rote Karte!): Kampaň proti zesměšňování homosexuálů, probíhá na řadě zastávek hromadné dopravy v Berlíně (Anti-Gewalt-Projekt in Berlin).28 Islám ve školní třídě (Islam in Klassenzimmer) je kniha (ale i vzdělávací program pro učitele), která učitele i žáky seznamuje s tím, jak přijmout muslimy jako spolužáky
27
Gröpelingen; in: Schule ohne Rassismus . (včetně ilustrací). 28 MANEO: Das Schwule anti-Gewalt-Projekt in Berlin . (včetně ilustrací).
11
a zabránit „střetu civilizací“ na školní půdě.29
4. Další kampaně A nyní „telegraficky“ k celé řadě dalších vzájemně propojených projektů
Společnost Cult Crossing30 nabízí od roku 2006 možnosti pro pomoc školám při vzdělávání imigrantů, včetně tipování vhodných mentorů a pomoci s předškolními přípravkami. Čtvrtletník “Basta” Spolkového ministerstva vnitra obsahuje plakáty proti násilí a xenofobii. Pro učitele existují metodické návrhy a podklady pro třídu. Časopis je možné bezplatně objednat prostřednictvím e-mailu.31 Aliance pro demokracii a toleranci byla založena v roce 2000 jako uskupení společenských sil proti xenofobním, rasistickým a antisemitským aspiracím. Nabízí rozsáhlé informace o iniciativách a projektech, včetně základních textů pro mezikulturní vzdělávání a další servis pro žáky různých věkových skupin. Spolupracuje i se Střediskem Anny Frankové v Berlíně.32 Akční program "Mládež pro toleranci a demokracii – Proti pravicovému extremismu, xenofobii a antisemitismu" je zaměřen na mladé lidi, kteří aktivně vystupují proti vyloučení a rasismu ve společnosti. Podporuje projekty, které ukazují nové cesty v boji proti rasismu a jiným formám vyloučení.33 Barevné brýle je síť workshopů k tématu tolerance v Berlíně a Braniborsku zahájená roku 2001. Zapojeni jsou koordinátoři, kteří se chtějí podělit o své interkulturní zkušenosti. Je zde možné si zdarma objednat 4-5 hodin trvající pásmo přednášek pro školní třídu.34 Salam Berlin je projekt, který je zaměřen na vysvětlení napětí na Blízkém východě. Chce zabránit spojování islámu s terorismem. Od podzimu 2005 vzniklo pásmo 10 krátkých divadelních mikroher pro předvádění ve školách. Modelové situace vyloučení muslimů ze školního kolektivu nastavují zrcadlo rasismu a xenofobii.35 Pod zkratkou „Zug” se nachází kampaň proti rasismu, diskriminaci a vyloučení ve společnosti, k posílení struktur občanské společnosti a na podporu mírového soužití. Snahou kampaně je vysvětlit, že přistěhovalci nejsou hrozbou pro mladé lidi, kteří usilují o zaměstnání. Kampaň probíhá i ve školách.36 Antirasistické informační středisko Severní Porýní Vestfálsko je institucí, založenou roku 1993: Projekty pro mladé lidi, školy a programy usnadňující práci s mládeží. Školení a know-how a informace o rasismu, diskriminace a násilí na
29
Islam im Klassenzimmer. Impulse für die Bildungsarbeit; in: SozialNet.de, 2005 . (včetně ilustrací). 30 KultCrossing . Aktion „Zusammen-Wachsen“; in: Bundesministerium für Familie, Senioren, Frauen und Jugend . 31 Basta.net . 32 Bündnis für Demokratie und Toleranz – gegen Extremismus und Gewalt . Anne Frank Zentrum . 33 D. A. S. H. . 34 Colored Glasses: Aktiv Toleranz lernen . 35 Rückblick; in: Sabisa: Erforming Change e.V . 36 Zug Netzwerk .
12
školách. Nabízí interkulturní a protirasistické vzdělávání (včetně školení učitelů).37 Respekt-abel je berlínská kampaň pro mládež (Akční Berlín – Iniciativa mládeže k toleranci a zodpovědnosti). Je "zaměřena na podporu tolerance při jednání s ostatními lidmi, jakož i proti xenofobním a rasistickým postojům a násilí u mladých lidí.38
5. Aktivně proti násilí ve školách / Aktiv gegen Gewalt in der Schule Žáci, žákyně a personál základní desetileté školy Wernera Stephana (Werner-StephanOberschule, WSO)39 Berlin Tempelhof se problematikou násilí ve škole zabývají přinejmenším od roku 1984. Na této škole panuje po řadu let klima vzájemné úcty a tolerance. V létě 2001 získala škola titul „Škola bez rasismu“, doplněný titulem „Posel tolerance“. Probíhá zde přístup, nazývaný Open space – kreativní práce s velkými skupinami („Kreatives Arbeiten mit großen Gruppen“).40 Ten byl ilustrován na několika aspektech:41
Spolupráce mezi školou a Policejním prezídiem v Berlíně. Koncept urovnávání sporů a prevence násilí na Škole Wernera Stephana. „Sliby školnímu společenství“.
Je třeba zmínit, že škola disponuje značným konfliktním potenciálem, který je větší, než na mnohé jiné velkoměstské střední škole. Tuto školu navštěvují žáci původem z mnoha zemí, především také ti, kteří v Německu nejsou ještě dostatečně dlouho a pochází z nejrůznějších krizových oblastí (ze všech koutů bývalé Jugoslávie). Turci a Arabové jsou vzájemně znepřáteleni, jako i žáci z bývalého Sovětského svazu a Polska.
37
Seminar- und Trainingsangebote für Jugendliche, Multiplikatoren & alle Interessierten; in: ARICNRW e. V. . 38 Respact Abel (od roku 2013 není stránka aktualizována). 39 Aktivně proti násilí ve školách: Open space konference, Česko-nĕmecké fórum žen; Deutschtschechisches Forum der Frauen, Konference: Krajská vědecká knihovna Liberec, 22. III 2005. . (včetně ilustrací). 40 Viz například „Inovativní vzdělávací koncepty“ („Innovative Weiterbildungskonzepte“) HOFMANN, Laila, Maija; REGNET, Erika, Innovative Weiterbildungskonzepte: Trends, Inhalte und Methoden der Personalentwicklung in Unternehmen; in: Psychologie für das Personalmanagement – Band 4, 2003, ISBN: 978-3-8017-1386-7. Výňatky z knihy byly v edici „Agenda 21“ (září 2000) otisknuty také v českém jazyce. 41 Další témata, která byla řešena: Drogy ve škole, sexuální obtěžování atd.
13
Z vyjádření učitelů školy je možné vybrat celou řadu inspirativních tezí. Téma „násilí ve škole“ je skutečně velmi závažné téma. Násilí ve školách existuje! Kdo tvrdí, že neexistuje, nemluví pravdu! Protože násilí máme ve školách v nejrůznějších formách. Byli bychom velmi smutní, kdybychom zjistili, že naše výchova neuspěla, že se mezi našimi studenty objevuje nějaký násilník anebo že nejsme schopni ostatní studenty před násilím uchránit. A proto si musíme klást otázky: „Co jsou příčiny násilí? Jak násilí předcházet nebo ho alespoň zastavit už v těch počátečních fázích?“ Začíná to psychický m násilím, stupňuje se to násilím tělesným a násilí se také může obrátit vůči předmětům v našem okolí. V Berlíně jsme si tuto skutečnost plně uvědomili a pokusili jsme se vyvinout určitou koncepci prevence, která by tento jev od počátku ovlivňovala.
Rovina 1: Spolupráce s policisty Projekt předpokládá, že každá policejní služebna, každý běžný policejní okrsek a každý policejní revír bude mít zaměstnaného jednoho preventistu. Jeho úkolem je chodit do škol, hovořit tam s žáky, na určitá témata dělat i vyučování a jednoduše se s žáky na téma násilí bavit. K tomuto účelu jeden z našich kriminálních úředníků vypracoval určitý koncept – tzv. „školení proti násilí“; toto školení probíhá po dobu tří hodin a skládá se ze dvou částí. V první části tohoto „školení proti násilí“ se bavíme čistě teoreticky na téma násilí: Co je násilí? Kde násilí začíná? A jak mohu násilí čelit? Ve druhé, praktické části už nacvičujeme konkrétní situace: Co vlastně můžu dělat, stanu-li se obětí násilí? Jak mohu zabránit tomu, aby na mě mělo násilí stále větší vliv? Co mohu dělat, stanu-li se svědkem násilí? Jak mohu pomoci, aniž bych se já sám přitom dostal do nebezpečí? To provádíme pomocí hry s rolemi. A naše zkušenost s hraním rolí ukazuje, že tento způsob žáci také velmi rádi přijímají. Účastníme se samozřejmě také různých fór, různých akcí, které škola organizuje a na nichž hraje téma násilí určitou roli. Na tyto akce jsme zváni nejen jako účastníci, ale také jako odborní poradci, abychom mohli dané projekty odborně zaštítit. Problém s násilím se této škole nevyhnul. Tehdejší ředitel školy a učitelé se sešli, aby hledali nějaké řešení, a posléze řekli: „Musíme všichni táhnout za jeden provaz! Musíme na tomto problému s našimi žáky pracovat!“ A v průběhu následujících let se jim podařilo žáky pro tuto společnou věc získat. Žáci skutečně aktivně spolupracují! A když říkám, že žáci aktivně spolupracují, neznamená to, že je někdo musí vést. Ne, pracují samostatně! Vypracovávají vlastní projekty. Existují mediátoři z řad žáků, kteří v případě, že se násilí objeví, sami vstoupí mezi soupeřící strany, pokusí se je od sebe oddělit a pokud možno nalézt řešení sporu vyhovující oběma stranám. Tito mediátoři jsou ve škole natolik uznáváni, že mi dosud není znám žádný případ, kdy by byl mediátor některým ze žáků, kteří iniciovali násilný konflikt, záměrně zraněn. Člověk chodí do této školy rád, i jako policejní úředník. A tou druhou věcí jsou učitelé. Zažil jsem zřídka tolik učitelů připravených ke kooperaci jako právě na této škole. Je jedno, s kterým učitelem mluvíte, pokaždé vidím, že to dělají z celého srdce! Učitelé sami stojí zcela za touto věcí a toho si nemůžete nevšimnout. A to se přenáší na celou školu.
14
Šikana se může projevit na školách všeho druhu ... Útoky v podobě pomluv, nadávek a různého vyhrožování či ponižování. Už tohle je šikana. Patří sem ale i bití, vydírání, ale i některé činy, které hraničí s loupežemi. Trestní zákon pojem „šikana“ nezná. Ovšem zná jiné trestné činy, které vymezují charakter jednání agresora. A jenom tak namátkou, ten se potom může dopustit trestného činu, který trestní zákon zná, jako např. vydírání, omezování osobní svobody, útisk, ublížení na zdraví atd. Ale může se jednat například i o útoky sexuální a může to hraničit s trestným činem znásilnění.42 Šikana, i nerasistická, vede k bolesti, vytěsňování z kolektivu a někdy i k sebevraždě. Problém je v tom, že ten dotyčný se nikomu nesvěří. K dispozici jsou přitom organizace profesionálů, které se tímto zabývají – linka bezpečí. Velký význam má i rodina, která působí na psychiku dítěte (např. nezaměstnanost, rozvody), kdy dítě je stresované a rodí se zárodky násilí.
Rovina 2: Koncepce urovnávání sporů Na druhém stupni Základní desetileté školy Wernera Stephana v Berlíně-Tempelhofu již od roku 1998 probíhá pravidelný „trénink urovnávání sporů“ – trénink mediace, jež má za cíl naučit žáky samostatně urovnávat či regulovat vzniklé konflikty a spory. Trénink probíhá ve vzdělávacím centru „Dům Helmuta Gollwitzera“ („Helmut Gollwitzer“ Haus) ve Wünsdorfu. Trénink je rozčleněn na čtyři části:
Trénink intervenování (zasáhnutí v případě násilných sporů) Trénink deeskalace (odpoutání pozornosti a uklidnění aktérů před vznikem sporu nebo po jeho proběhnutí) Trénink pro mediátory (urovnání konfliktu pomocí mediačního rozhovoru) Trénink pro důvěrníky (mediační rozhovory při konfliktech, patronát pro 7. ročníky a jednotlivé problematické žáky).
Koncept se zásadně liší od jiných konceptů berlínských škol. Projekt vznikl přímo na základě poptávky samotných žáků a nebyl vyvíjen z perspektivy učitelů, kteří velmi často vyberou žákům to, co oni sami považují za důležité. WSO byla první školou v Berlíně, jejíž vedení od roku 1984 pořádalo pravidelné semináře s cílem vyškolit některé žáky v mediaci (tehdy se jednalo o mluvčí tříd a mluvčí školy). První semináře probíhaly nejprve v „Domově pro práci s mládeží ve Wansee“ u Berlína (Wannseeheim für Jugendarbeit). Z řad svých učitelů si volili sami žáci moderátora těchto seminářů. Na jednom ze seminářů formulovali sami mluvčí tříd, že od nich jejich spolužáci požadují, aby v případě vzniku hádek a násilných sporů zasáhli a tyto spory urovnali, a že by se toto velmi rádi naučili. Na prvním místě uvedli, že se jim jedná o to, aby uměli při akutních konfliktech zasáhnout (např. při rvačkách). V roce 1995 byl připraven a proveden s mluvčími tříd první trénink mediace určený k urovnávání sporů. Toto centrum setkávání mládeže je umístěno v zámečku v předměstské části Berlína – Glienicke. 42
Kdo způsobí škodu, je už od 7 let odpovědný za její úhradu, Ta může proběhnout s odstupem, třeba až 70 let po spáchání škody (třeba graffiti). Jsou případy, kdy pachatelem může být i učitel, ale jen velmi vzácně.
15
Od svého vzniku byl koncept kontinuálně přepracováván a vylepšován. Díky úspěšnému rozvoji tohoto projektu stoupla také popularita tréninku mezi žáky, kteří získanou kompetenci ve škole využívají a zároveň ji vnímají jako obohacení své osobnosti. Proto v současné době provozujeme v rámci pravidelných setkání po dobu tří dnů ve školním roce čtyři tréninkové jednotky se záměrem prohloubit získané zkušenosti, které žáci průběžně učiní ve škole. Školení dnes probíhá v „Domě Helmuta Gollwitzera“ (Helmut Gollwitzer Haus). Stále více jsou do tréninku zapojováni jako moderátoři experti z řad žáků. Žáci-důvěrníci (ti, kteří úspěšně absolvovali trénink mediace) vedou některé části tréninku pro budoucí mladší mediátory. Také toto vedlo k výraznému zvýšení kvality tréninku. Urovnávání sporů pak vychází převážně z vlastního odpovědného jednání žáků, kteří mohou své konflikty mezi sebou regulovat mnohem lépe, než když se učitel snaží autoritativně zjistit, na které straně se nachází vina a vyvodit z toho patřičná disciplinární opatření. Mediátoři mají značnou prestiž jak u spolužáků, tak i u učitelů. V současné době se osvědčuje praxe, kdy mediátoři z devátých a desátých tříd přebírají patronát nad žáky 7. tříd. Toto je další důležitý kamínek v mozaice prevence násilí. Konflikty urovnávají či regulují bez učitele samotní žáci a to tak, že umě jí do sporů svých spolužáků kompetentně zasáhnout a provést s nimi mediační rozhovor. Tato kompetence žáků umě t urovnávat spory je často vyhledávána oběma stranami konfliktu. Takto proběhla úspěšně celá řada mediačních rozhovorů. Díky tomu ustoupila do pozadí obvyklá disciplinární opatření, jako např. řešení výchovných problémů v rámci třídních schůzek, udělování důtky třídního učitele a ředitele. Ve škole zavládlo poklidnější klima a celkový obraz školy na veřejnosti je dneska mnohem pozitivnější. Výběr a počet žáků, kteří se účastní tréninku mediace V době zavedení tréninku se semináře zúčastnilo zhruba 15 žáků ze všech ročníků. Zpočátku se jednalo především o mluvčí tříd, později se ale okruh účastníků rozšířil tak, že se i ostatní zájemci z řad žáků mohli tréninku účastnit. Byl zde primární zájem vytvořit pokud možno co nejširší bázi vyškolených žáků. Momentálně probíhá každoročně trénink se dvěma skupinami, a to s žáky ze 7. a 8. tříd a s žáky z 8., 9. a 10. tříd, kteří se již v minulosti alespoň dvakrát zúčastnili tréninku. Účast je zásadně dobrovolná. Horní hranice 16 žáků na seminář by se neměla překračovat. Protože v tuto chvíli díky atraktivitě tréninku zaznamenáváme vyšší poptávku, mohou být zohledněna ještě další výběrová kritéria: zástupci ze všech etnických skupin na WSO, paritní obsazení dívek a chlapců, stejně tak jako zařazení žáků s problémy chování, kterým se tímto dává šance zhostit se jiné role před svými spolužáky i učiteli. Účast na tréninku není odvislá od finančních možností žáků. Trénink je ve značné míře podporován školou, nedostatek peněz nesmí být v žádném případě překážkou účasti. Trénují se jednotlivé kroky zasáhnutí v případě konfliktu. Zakřičet: „Přestaňte!“, nahlas zapískat, odvést pozornost Již ve chvíli, kdy mají účastníci zakřičet, se dostavují u některých značné problémy. Především děvčata neumě jí často pořádně silně zakřičet, přičemž právě dívky v takové situaci mohou být velmi účinným faktorem. Proto se také technika „zakřičení“ musí trénovat pomocí dechových cvičení, rychlého vytlačení vzduchu atd. Ve druhé fázi se učí mediátoři (přinejmenším ve dvou anebo ještě lépe ve skupince) zakročit v případě sporu mezi konfliktními stranami. Toto cvičení slouží především k odbourání
16
strachu. Žákům se vštěpuje, že se zde od nich neočekávají žádné životu nebezpečné hrdinské kousky, nýbrž že musí umět vždy odhadnout riziko, zvlášť v případě, kdy jsou ve hře zbraně (nůž a podobně). V některých případech je nutné přivést pouze pomoc a nesnažit se vyvíjet jakoukoliv aktivitu. Zakročit v případě sporu by se mělo přinejmenším ve dvou, přičemž se každý z mediátorů soustředí vždy pouze na jednu ze soupeřících stran. Nejprve frontálně naruší a vzápětí přetne „tunel“ (specifické spojení, ve kterém aktéři sporu nevnímají své okolí) a hned poté pomocí neustálého hlasitého oslovování či volání smě ruje na sebe pohled jednoho z aktérů konfliktu. Oddělení a odtažení aktérů konfliktu od sebe. Urovnavatel sporu se pokusí tlakem obou svých rukou na ramenní klouby jednoho z aktérů konfliktu oddělit a odtlačit jej od jeho soupeře a vytvořit tak prostorový odstup mezi oběma stranami, aby tak žádný vizuální nebo sluchový kontakt mezi nimi nebyl možný. Mluví přitom dále uklidňujícím způsobem na soupeřící stranu, pokud je sám, tak na obě soupeřící strany. Technika „odtažení“ je obzvláště náročná. Odtrhneme-li aktéry konfliktu zezadu (nebo narazíme-li, strčíme-li do aktérů konfliktu zezadu), může se vztek soupeřících stran obrátit proti mediátorovi a může takto eskalovat nový konflikt. Právě proto se odtržení cvičí obzvláště intenzivně a dlouho, aby každý účastník uměl tuto techniku úspěšně použít. Žáci učiní přitom také tu zkušenost, že čím je počet intervenujících vyšší, tím rychleji a jednodušeji může rvačka skončit. Žáci, kteří již od 7. třídy započali s tréninkem urovnávání sporů a prošli všemi jeho fázemi, rostou ve své osobnosti a získávají ve školním prostředí přesně takovou prestiž a autoritu, kterou jsme již výše uvedli jako jeden z komponentů, který sehrává důležitou roli v mediačním rozhovoru. Ve školním roce 1999/2000 a také ve školním roce 2000/2001 se z řad těchto žáků volili mluvčí školy. V rozhovorech pro televizi, rádio a tisk sami žáci zdůraznili, že tento pozitivní vývoj v růstu jejich osobnosti umožnil mediační trénink. Pomocí tréninku si systematicky budují a podporují sebevědomí a odhad své vlastní působnosti – vlastnosti, které bývají u žáků na druhém stupni školy spíše nedostatečně vyvinuty. Převážná většina žáků si uvědomuje evidentní účinnost tréninku a možný osobní prospěch z jeho absolvování. V celé řadě akutních případů zasáhli mediátoři z řad žáků a zabránili hrozícímu násilí, někdy i v situacích, kdy učitelé jednoduše odvrátili zrak a dělali, že nic nevidí a neslyší. Urovnavatelé sporů – mediátoři přispívají takto významnou měrou k pokojnému každodennímu životu na škole. „Jsem vyškolenej v tom, jak urovnat spor a nabízím vám, že vám pomůžu váš spor vyřešit, aniž by zde padnul ňákej rozsudek nebo někdo z vás byl nějak potrestanej (třídní schůzky, důtky třídního učitele nebo ředitele, soudní proces, pohovory s rodiči atd.). Ten samý návrh učiním i druhé straně. Já osobně přitom zůstanu zcela neutrální. Nebudu nic odsuzovat a ani zde neřeknu svůj vlastní názor. Chci vám jenom pomoct váš spor vyřešit a přispět k tomu, že tenhle konflikt nějak sprovodíme ze světa. Řekni, co se vlastně stalo? Kdo u toho ještě byl? V tomto místě naslouchám a ptám se, nic nekomentuji.“ Na závěr domluvím místo a čas na první (mediační) rozhovor se všemi aktéry sporu. Všichni učitelé, kterých se to týká, by měli být o plánovaném mediačním rozhovoru informováni. Mělo by se zabránit tomu, že odpadne vyučování. Přátelsky pozdravím aktéry sporu podáním ruky
17
a poprosím je, aby se posadili (proti sobě, ale s rozumným odstupem). Vysvětlím pravidla mediačního rozhovoru. Tyto pravidla jsem již předem napsal na papír plakátového formátu a pověsil na viditelné místo. Uvedu, že já zůstanu zcela neutrální, že každá sporná strana nechá druhou mluvit a nebude přitom toho druhého ani napadat, ani urážet. Nikdo by se neměl v rozhovoru cítit ošizen. Nesmí se druhému skákat do řeči. Vše, co se zde řekne, zůstane pouze mezi účastníky mediačního rozhovoru a nebude se dále šířit. Budu na dodržení těchto pravidel přísně trvat, a pokud to bude nutné, rozhovor přeruším. Ptám se sporných stran, jestli s tím souhlasí. Potom jim vysvětlím, že mají popsat konflikt každý ze svého úhlu pohledu. Snažím se o to, aby v průběhu rozhovoru každá strana mluvila stejně dlouho. Může se stát, že musím vylosovat, kdo začne. Pak se vyptávám druhé strany tím samým způsobem, dokud není jasné, co se stalo. Eventuelně musím přizvat k rozhovoru svědky. Ptám se, jestli mají obě strany zájem na urovnání tohoto konfliktu. Pokud řeknou „ne“, tak je rozhovor u konce. Nabídnu jim, že můžeme v rozhovoru pokračovat někdy jindy. Upozorním sporné strany na to, že při pokračování mediačního rozhovoru musí počítat s disciplinárními opatřeními, která jsou již v rukách učitelů. Odpoví-li „ano“, poprosím je, aby napsali „návrhy řešení“. Každý pro sebe. Pokusím se pak tyto návrhy sjednotit. Zeptám se jich, zda s touto sjednocenou verzí návrhů řešení souhlasí. Když řeknou „ne“, navrhnu jiný termín setkání. Když řeknou „ano“, uzavřu písemnou smlouvu obsahující dohodu a termín příštího setkání, při kterém se prověří dodržování smlouvy. Smlouvu podepíší obě dvě strany. Budu se s nimi scházet a prověřovat dodržování smlouvy tak dlouho, dokud již nebude hrozit žádné nebezpečí nového vypuknutí konfliktu. Mediátoři nabízejí v těchto případech ochranu a svou pomoc při řešení konfliktů. Doprovázejí ohrožené žáky. Naváží kontakt s pachateli. Popřípadě zorganizují mediační rozhovor mezi obětí a pachatelem. Pachatelé jsou vyzváni zanechat svého jednání. Mediátoři nepoužijí žádného násilí. Když není možné daný problém vyřešit, obrátí se na učitele-důvěrníky.
Sliby žáků Školy Wernera Stephana vůči školnímu společenství mezi lety 1995 – 2005: Sliby žáků vůči školnímu společenství, 1995 1. 2. 1. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
Své spolužáky neurážím, neprovokuji a nežaluji na ně. Nezačínám žádný spor a žádné rvačky. Nepřináším do školy žádné zbraně a nevydírám žádné spolužáky. Nepočmárám prostory školy ani prostory třídy. Nepohazuji nikde odpadky. Kouřím jen ve vyhrazených prostorách. Snažím se ke spolužákům chovat zdvořile a přátelsky. Chci spory urovnávat a nepodněcovat. Nechci se „vozit“ po slabších spolužácích. Neposmívám se škodolibě svým spolužákům.
18
Nová pravidla pro školní společenství, Sliby žáků mezi sebou, 1996 1. Neurážím, neprovokuji a nežaluji na své spolužáky a „nevozím“ se po slabších. 2. Nevyvolávám žádné spory a rvačky. Také nechci spory podněcovat, nýbrž se je snažím urovnat. 3. Nenosím do školy žádné zbraně a nevydírám své spolužáky. 4. Neničím zařízení školy a nikde nepohazuji odpadky. 5. Ve školní budově nekouřím, pouze v prostorách vyhrazených kuřákům. 6. Jsem vůči svým spolužákům fér. Sliby žáků vůči školnímu společenství, 1997 1. Neurážím, neprovokuji a nežaluji na své spolužáky a „nevozím“ se po slabších. Jsem vůči svým spolužákům fér. 2. Nenosím do školy žádné zbraně a žádné drogy a své spolužáky nevydírám. 3. Nezahajuji žádný spor a žádné rvačky, nýbrž se je snažím urovnat. 4. Neponičím, popřípadě nepočmárám, zařízení své školy a nikde nepohazuji odpadky. 1. Usiluji o to dostát svým závazkům: služ ba na chodbách, pořádková služba, domácí úkoly, příprava materiálů na vyučování a dochvilnost. 5. Kouřím pouze ve vyhrazených prostorách pro kuřáky. 6. O přestávkách neopustím školní budovu. 7. Usiluji o vzájemný respekt vůči mým spolužákům a mým učitelům. 8. Zasazuji se za své spolužáky. Sliby žáků vůči školnímu společenství (září 1998) 1. Neurážím, neprovokuji a nežaluji na své spolužáky a „nevozím“ se po slabších. 2. Nepřináším do školy žádné zbraně a žádné drogy a své spolužáky nevydírám. 3. Nezahájím žádný spor a žádné rvačky, nýbrž se je snažím urovnat. 4. Neponičím zařízení školy a nikde nepohazuji odpadky. 5. Přidržuji se pravidel, které jsme společně ve třídě přijali. 6. Kouřím pouze ve vyhrazených prostorách pro kuřáky a nepohazuji nikde nedopalky. 7. O přestávkách opustím areál školy pouze s písemným svolením učitele. 8. Snažím se nebýt na učitele drzý a nemít vždy poslední slovo. 9. Zasazuji se za svou třídu. 10. Respektujeme se navzájem. Sliby žáků vůči školnímu společenství 1999/2000 1. Chovám se ke svým spolužákům tak, jak chci, aby se oni chovali ke mně. 2. Nepřináším do školy žádné zbraně ani drogy a nebudu vydírat své spolužáky. 3. Nezačínám žádný spor a žádné rvačky, nýbrž se snažím spory urovnat a držet sporné strany od sebe. 4. Ve škole udržuji čistotu, nepoškozuji a nepočmárám školní prostory, nikde neplivám a odpadky odhazuji do odpadkových košů. 5. Kouřím pouze v prostorách k tomu určených a nedopalky odhazuji do popelníku.
19
6. O přestávkách neopouštím areál školy, pokud nemám písemné svolení učitele / učitelky. 7. Chovám se ke svým učitelkám a učitelům s respektem. 8. Zasazuji se za svoji třídu. 9. Dodržuji své sliby. Sliby žáků vůči školnímu společenství 2000/2001 1. Žáci a učitelé mají držet spolu. 2. Chovám se ke svým spolužákům a učitelům mile a přátelsky a přeji si, aby se i oni takto chovali ke mně. 3. My, žáci, se respektujeme a vzájemně se neurážíme ani výrazy, kterým druhý nerozumí. 4. Nezačínám žádný spor a žádnou rvačku, nýbrž se snažím spory urovnat a držet sporné strany od sebe. 5. Nepřináším do školy žádné zbraně ani drogy a nebudu vydírat své spolužáky. 6. Kouřím pouze v prostorách k tomu určených a nedopalky odhazuji do popelníku. Pokud budu přistižen někde jinde, tak budu muset „ kuřácký koutek“ uklidit. 7. O přestávkách neopouštím areál školy, pokud nemám písemné svolení učitele / učitelky. 8. Buď odevzdám svůj mobil v sekretariátě, nebo jej vypnu před začátkem vyučování. 9. Budu dbát těchto pravidel. Sliby žáků vůči školnímu společenství 2001/2002 1. Žáci/žákyně a učitel/učitelky mají držet spolu 1. Ke svým spolužákům a učitelům se chovám ochotně a ohleduplně tak, jak si přeji, aby se i oni chovali ke mně. 2. Respektujeme se a vzájemně se neurážíme ani výrazy, kterým druhý nerozumí. 3. Nezačínám žádný spor a žádnou rvačku, nýbrž se snažím spory urovnat a držet sporné strany od sebe. 4. Pokud mám problémy s ně jakým spolužákem, obrátím se nejdříve na urovnavatele sporů – mediátory, stejně tak i na spolužáky důvěrníky a v neposlední řadě na učitele. Nepoužiji žádné násilí. 5. Nepřináším do školy žádné zbraně ani drogy a nebudu vydírat své spolužáky. 6. Kouřím pouze v prostorách tomu určených a odhazuji nedopalky do popelníku. Pokud nebudu toto dodržovat, musím po dobu jednoho tý dne vypomáhat školníkovi. 7. O přestávkách neopouštím areál školy, pokud nemám písemné svolení učitele/ učitelky. 8. Musím vypnout svůj mobil před začátkem vyučování a mohu jej z tašky vyndat teprve tehdy, když odcházím ze školy. 9. Nepočmárávám prostory školy a nepoužívám cizí majetek bez předchozího souhlasu. 10. Vůči mým spolužákům/ spolužačkám se vystříhám jakýchkoli rasistických projevů. 11. Budu se snažit tato pravidla dodržovat. Sliby žáků vůči školnímu společenství 2002/2003 1. Žáci a učitelé se mají více respektovat a více držet spolu. 2. Respektuji své spolužáky, a je jedno, jakou mají národnost a chovám se k nim mile a přátelsky, tak jak si přeji, aby se i oni chovali ke mně. 3. Nezačínám žádný spor a žádnou rvačku. Pokud mám problémy s nějakým spolužákem, obrátím se nejdříve na urovnatele sporů – mediátory, stejně tak i na spolužáky-důvěrníky a v neposlední řadě na učitele. Nepoužívám žádné násilí.
20
4. Nepřináším do školy žádné drogy ani zbraně. Jestliže obchoduji s drogami nebo někoho ohrožuji zbraní, vylučuji se tímto ze školního společenství a musím počítat s tím, že budu ze školy vyloučen. 5. Musím vypnout svůj mobil před začátkem vyučování a mohu jej z tašky vyndat teprve tehdy, když odcházím ze školy. 6. O přestávkách neopouštím areál školy, pokud nemám písemné svolení učitelů. Služby u „ severního východu“ by měly být lépe zorganizovány. Funkce žáků „vrátných“ musí být pro návštěvy zvenku viditelnější, aby tak nedocházelo ke zbytečným stresovým situacím. 7. Nepočmárám prostory školy a nepoužiju žádný cizí majetek bez předchozího souhlasu. Také nelezu do tašek svých spolužáků a neschovávám jim jejich věci. 8. Kouřím pouze ve vyhrazených kuřáckých prostorách a odhazuji nedopalky do popelníků. Nikde kolem sebe neplivám. 9. Jsem tolerantní ke svým spolužákům. 10. Slibuji, že se budu snažit tato pravidla dodržovat. Sliby žáků vůči školnímu společenství 2003/2004 1. Žáci a učitelé by se měli více respektovat a více držet spolu. 2. Respektuji své spolužáky, a je jedno, jakou mají národnost a chovám se k nim mile a přátelsky, tak jak si přeji, aby se oni chovali ke mně. 3. Nezačínám žádný spor a žádnou rvačku. Pokud mám problémy s nějakým spolužákem, obrátím se nejdříve na urovnatele sporů – mediátory, stejně tak i na spolužáky-důvěrníky a v neposlední řadě na učitele. Nepoužiji žádné násilí. 4. Nepřináším do školy žádné drogy ani zbraně. Jestliže dealuji drogy nebo někoho ohrožuji zbraní, vylučuji se tímto ze školního společenství a musím počítat s tím, že budu ze školy vyloučen. 5. Musím vypnout svůj mobil před začátkem vyučování a mohu jej z tašky vyndat teprve tehdy, když odcházím ze školy. 6. O přestávkách neopouštím areál školy, pokud nemám písemné svolení učitelky / učitele. Služby u „severního východu“ by měly být lépe zorganizovány. Funkce žáků „vrátných“ musí být pro návštěvy zvenku zřejmější, aby tak nedocházelo ke zbytečným stresovým situacím. 7. Nepočmárám prostory školy a nepoužívám žádný cizí majetek bez předchozího souhlasu. Také nelezu do tašek svých spolužáků a neschovávám jim jejich věci. 8. Kouřím pouze ve vyhrazených kuřáckých prostorách a odhazují nedopalky do popelníků. 10. ročníky dohlížejí na kuřáky. Dodržuji stávající pravidla pro kuřáky tak dlouho, dokud se na školní konferenci nezmění. 9. Jsem tolerantní ke svým spolužákům. 10. Služba, která dohlíží na kuřácké a společné prostory, má za úkol kontrolovat, zda jsou čisté toalety, zda nechybí mýdlo a ručníky. Pokud tomu tak není, mají informovat učitele. 11. Slibuji, že se budu snažit tato pravidla dodržovat. Sliby žáků vůči školnímu společenství 2004/2005 1. Akceptuji a respektuji spolužáky jakéhokoliv původu a národnosti. 2. Nepřináším do školy žádné drogy, zbraně nebo politicky radikální materiály. 3. Svůj mobil vypnu před vstupem do školního areálu a nechám vypnutý v tašce. 4. Jako žák 7. ročníku nevstupuji do kuřáckých prostor. 5. Venku – v „kuřáckém koutku“ – nebudu posedávat na školním plotě.
21
6. Zanechávám toalety v takovém stavu, v jakém jsem je nalezl. Služba, která dohlíží na kuřácké a společné prostory, má za úkol kontrolovat, zda jsou čisté toalety, zda nechybí mýdlo a ručníky. Pokud tomu tak není, mají informovat učitele. 7. Nepoškodím prostory školy a nepoužívám žádný cizí majetek bez předchozího souhlasu. 8. Také nelezu do tašek svých spolužáků a neschovávám jim jejich věci. 9. V době pobytu ve škole neopustím areál školy. 10. Jsem tolerantní ke svým spolužákům. Konflikty neřeším pomocí násilí. 11. Budu se snažit tato pravidla dodržovat. Pokud ne, ponesu následky.
Namísto závěru Konkrétní studie se nezřídka věnují tématu respektive tématům šířeji koncipovaným, které mohou posloužit jako podklad pro následující vizualizaci:
Inovativní pedagogické metody, (alternativní hodnocení výsledků práce žáků, kteří jsou členy určitých – jakkoli definovaných – subkultur). Intergrace určitých skupin žáků (přistěhovalci, autochtonní menšiny, tělesně postižení, sociálně slabí atd.). Boj proti nežádoucím jevům v rámci školy (šikana, xenofobie, homofobie, kulturněnáboženské předsudky). Spolupráce se subjekty mimo školu (rodiče, obec, policie, nevládní sektor). Vzdělávání učitelů (pokud je učitel náchylný k přejímání rasistických stereotypů, pak je veškeré integrační úsilí mezi žáky zřejmě zbytečné).
Jejich protnutím pak je integrovaná politika, plnící úkoly i v oblasti „protiurasisitické odolnosti“ (counter-racism residence) na úrovni škol (nebo ve vzdělávacím systému, komunitě atd.). Již na tomto místě lze konstatovat, že téma není vhodné chápat izolovaně, ale integrovat ho s postupy proti jiným nežádoucím jevům v prostředí škol, jako je například „obyčejná“ šikana nebo opatření proti násilí na školní půdě jako takové.
22
Příloha: Článek z tisku: Budou mít němečtí školáci zakázáno nosit bombry?; in: Českobudějovické listy, 13. III. 2001. „Poté, kdy se někteří žáci školy ve Weselu v Severním Porýní-Vestfálsku cítili ohroženi agresivním vystupováním spolužáků, zakázalo vedení školy žákům chodit na vyučování v "bombrech" a vysokých šněrovacích botách. V celospolečenském boji proti pravicovému extremismu v Německu myšlenku podpořila spolková ministryně rodiny Christine Bergmannová. "Vítám to, neboť tady nejde o módu samu, ale o smýšlení, které za ní stojí," řekla v Berliner Zeitungu. "Tak naivní žádný mladistvý nemůže být, aby nevěděl, co tyto součásti oblečení vyjadřují." Žádnou vlnu nadšení její postoj nevyvolal. Berlínský senátor pro školství Klaus Böger nevyloučil, že takový zákaz by mohl být i žalovatelný. Berlínští Zelení vidí v zákazu nebezpečí posílení "kumpánství nenávisti", budou-li nositelé některých atributů "obklopováni aurou zapuzovaných". Některé další školy však weselský příklad už následovaly s tím, že toto opatření vydává zřetelný signál proti pravicovému extremismu. Téma se ukázalo tak horkým, že kolem něj společnost našlapuje s evidentní opatrností. Odborová organizace pracovníků školství a vědy po týdnu dospěla k závěru, že nejde o nějaký prostý zákaz, nýbrž o proces diskuse, do něhož mají být takto vtaženi i žáci a rodiče. Svaz s 270 264 členy bude apelovat na učitele, aby se demokratickou cestou distancovali od takovýchto projevů. "Jsme velmi pro nějaké omezení v této oblasti," řekla přededkyně svazu Eva-Maria Stangeová s tím, že "to ale ovšem musí vzejít od školy samotné". Rozhodující je pro ni vůle "učinit znamení"; rozhodnou-li se ředitelé škol vydat takový zákaz, bude to podle ní dalším konkrétním výrazem distancování se od rasismu. Sybille Richterová z předsednictva spolkové rodičovské rady řekla, že jí ministryně Bergmannová promluvila z duše. Upozornila, že zákaz sám o sobě problém nevyřeší, ale že "už jen opticky jsou bombry a vysoké boty, tedy ,outfit pravice', ohrožením pro naše žáky, a to nemůžeme tolerovat". Názor na bombry ve škole prezentovala ministryně Bergmannová v rámci konference, na níž spolková vláda vyhlásila program "Mládež pro toleranci a demokracii - proti pravicovému extremismu, xenofobii a antisemitismu", na který uvolnila 65 miliónů marek. Deset miliónů má být určeno malým místním projektům, lokálním iniciativám v nových spolkových zemích, zasazujících se o lidská práva, mezinárodní spolupráci atd. 25 miliónů půjde na integraci mladých Němců a cizinců při vzdělávání a zaměstnání, 30 miliónů na politické vzdělávání. Prostředky pocházejí z Evropského sociálního fondu a země a obce je doplní stejným podílem. "Stoupá počet trestných činů proti cizincům a dva ze tří pachatelů jsou mladší 21 let," poznamenává k věci pasovský deník PNP. "Veřejnost přitom už zase nechce vidět, že žije v zemi, kde se zahraniční a židovští spoluobčané musejí obávat, že budou nějakými výrostky tupeni, napadáni nebo dokonce zabiti. Je nejvyšší čas něco udělat tam, kde se dá snad ještě něčím pohnout - v hlavách mladistvých. Neonacistická NPD už dávno objevila enormní potenciál ,politické vzdělavatelnosti' mládeže. Svým akčním programem teď chce spolková vláda konečně konkurovat pravicově extremistickým ,lovcům duší'. 65 miliónů je však tváří v tvář naléhavosti problému jen kapkou na rozpálenou plotnu. Politika musí nasadit vše, aby se znovu také mezi mladými prosadily hodnoty jako tolerance a demokracie. Také tím, že pravicově extremistické trestné činy mladistvých budou důsledně stíhány. Naše mládež je naší budoucností - tato věta nesmí znít jako hrozba!"
23
Příloha: Fenomen „Schullhof“ v Německu a České republice43 Čeští radikálové se snaží získat mládež. Po vzoru německých soukmenovců přenesli do českých podmínek například akci Schullhof, tedy školní dvůr. Rozdávají při ní své letáky, program či komiksy s rasistickou tematikou. Na téma upozorňuje i nedávno vydaná zpráva ministerstva vnitra o extremismu. Cílení na mládež zařadila mezi hlavní trendy ve vývoji extremistických scén. Jednu ze zatím posledních akcí Školní dvůr uspořádala radikální Dělnická mládež 3. června u Masarykovy střední zemědělské školy v Opavě. Její členové rozdávali třeba letáky s nápisy Nacionalismus je cool, aby mládež oslovili jejím jazykem. Na internetových stránkách si pak členové Dělnické mládeže pochvalovali, že si studenti letáky brali a dávali se s nimi do řeči. "Akce tohoto druhu mají nacionalistům přilákat nové příznivce a potenciální voliče. V Německu s tím začali někdy před sedmi lety. To, že se akce odehrávají i u nás, je dokladem úzkých vazeb s německou radikální scénou," popisuje politolog Miroslav Mareš ... Jak se čeští radikálové snaží získat mládež, dokumentuje zpráva o extremismu ministerstva vnitra ještě na jednom příkladu. Na komiksu s rasistickým podtextem, který jeho autoři pojmenovali Kachny kontra slepice. Kachny jsou v něm hodné a touží po pořádku, slepice kradou a lžou. Autorem komiksu je popírač holokaustu a zakladatel americké nacistické strany Lincoln Rockwell, který zemřel v roce 1967. Nacionalismus je cool, píše se na jednom z materiálů, které Dělnická mládež rozdává. Mladí neonacisté podle svých slov chtějí "ideologicky podchytit mládež a upevnit a zkvalitnit její potenciál". Ředitelé škol o aktivitě neonacistů často vůbec netuší ... Zákon o vzdělávání sice politickou propagaci ve školách zakazuje, prostranství před nimi však je většinou veřejným prostranstvím a činnost Dělnické mládeže tak není ilegální. Před školou rozdali asi stovku výtisků svých propagandistických novin "Hlas mládeže" a po skončení akce si na svých stránkách pochvalovali, že tentokrát jim letáky nikdo nezahazoval ani jim nenadával. Snaha Dělnické mládeže o šíření krajně pravicové propagandy se přitom neomezila pouze na moravskou metropoli. Rozsáhlost akce potvrzují sami nacionalisté – Most, Chomutov, Praha, Brno, Ostrava, Opava – tam všude Mládež se svou agitací ke školám přišla. Co školákům neonacisté rozdávají? Především letáky propagující myšlenky Dělnické strany sociální spravedlnosti. Tou nejhorší zbraní v jejich arzenálu je však komiks 'Kachny contra slepice', který je volně ke stažení na stránkách Dělnické mládeže. Pomocí přirovnání k husám, kachnám a slepicím neonacisté vysvětlují dětem svůj vztah k "cizincům" a "nepřizpůsobivým". Na šestadvaceti stranách dětem vypráví příběh, který je místy nápadně podobný historickým událostem. Například Husí říše svými symboly nápadně připomíná hitlerovské Německo a to včetně vyobrazení pádu Reichstagu ... Komiks končí větou "Cizí ptáky poslouchat dobrý nápad není" ... Podle odborníka na pravicový extremismus Miroslava Mareše se zatím není čeho bát. "Je to akce zřetelně inspirovaná akcí Schulhof, kterou
43
WEIKERT, Petr, Nacionalismus je cool, verbují radikálové mladé voliče. Vábí je rasistickými letáky; in: iHned, 18. Vi. 2012 . (včetně ilustrací). Neonacisté chtějí 'podchytit' školáky. U škol rozdávají letáky a nabízí vlastní komiks; in: Lidovky.cz, 24. IV. 2013 .
24
v Německu realizuje tamní pravicově-extremistická scéna," řekl Mareš. V Německu tuto akci organizuje krajně pravicová NPD (Národnědemokratická strana Německa), kterou čeští nacionalisté berou jako svůj vzor. Dělnická strana s ní dokonce uzavřela "memorandum o spolupráci".
25
